Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(14.20 hodin)
(pokračuje Jan Skopeček)
Takže jenom abychom si zopakovali, zkrátka české veřejné finance nejsou ani nyní, ani ve střednědobém horizontu, a už vůbec ne v dlouhodobém horizontu v takovém stavu, abychom mohli hospodařit bez jakýchkoliv rozpočtových pravidel, abychom mohli vypnout rozpočtová pravidla na národní úrovni, která jsme měli k dispozici.
Vláda se bude snažit namítat a bude se vám tady snažit vysvětlit, že Česká republika nedělá nic mimořádného, že přebíráme fiskální pravidla a fiskální cíle z takzvaného fiskálního kompaktu nebo z Paktu stability a růstu, což jsou fiskální pravidla právě uplatňovaná na členské země Evropské unie, a bude se zaklínat, že když je uplatňují a když jsou stanovena na země Evropské unie, že určitě budou dobrá i pro Českou republiku. Jenomže vám ta vláda neříká, že ta fiskální pravidla na té evropské úrovni jsou mimořádně volná.
To je dané také tím, že samozřejmě ty státy jako Francie a další nebyly v minulosti schopny plnit ta přísná pravidla, dokonce nebyly schopny ani plnit ty nápravné kroky, které jim Evropská komise nařídila k tomu, aby dostaly své veřejné finance do lepšího zdraví, tak se postupem času ta fiskální pravidla na té evropské úrovni zjednodušovala, zjemňovala, uvolňovala tak, aby se do nich ty jednotlivé ekonomiky vešly. Vlastně ta změna, která nyní přichází, vlastně (nesrozumitelné) takový jako poměrně zřejmý a jasný, porovnatelný ukazatel, od kterého se leckteré ty výpočty fiskálních pravidel odvíjely, to znamená strukturální saldo státního rozpočtu, a přichází se střednědobým fiskálním cílem, který bude sledovat čisté výdaje a který ten fiskální střednědobý cíl bude jiný pro každou tu členskou zemi a podle toho, jaké faktory a jaký stav veřejných financí v té zemi zrovna existují.
Takže na té evropské úrovni nebudeme mít jedno číslo, jedno fiskální, exaktně početně vyjádřené pravidlo, ukazatel, podle kterého bychom se orientovali, jestli daná země plní nebo neplní pravidla rozpočtové odpovědnosti, ale budou to čísla, která bude schvalovat Evropská komise na základě trajektorie vývoje čistých výdajů s ohledem na stav veřejného dluhu a stav dalších ekonomických faktorů, které jsou pro tu danou konkrétní zemi typické.
Ta fiskální pravidla nebo nějaké nápravné mechanismy v Evropské unii budou startovat ve chvíli, kdy ta země překročí ta původní maastrichtská kritéria, to znamená 60procentní podíl státního dluhu nebo veřejného dluhu vůči hrubému domácímu produktu a 3procentní deficit veřejných financí, což jsou politicky stanovená kritéria, která byla přijata Maastrichtskou smlouvou pro kandidátské země eurozóny.
Ale jsou to čísla, která v žádném případě nehovoří o tom, jak zdravé nebo nezdravé veřejné finance jsou. Jsou to nějaká průměrná čísla, která si budoucí evropské země, které přijímaly euro, vytknuly tak, aby je byly schopny splnit a aby byly schopny se do té eurozóny kvalifikovat. Ale určitě to nejsou čísla, která by nějakým způsobem zabezpečovala, zajišťovala zdraví veřejných financí a jejich udržitelnost na nadcházející období.
A protože Česká republika, byť ten trend růstu dluhu vůči hrubému domácímu produktu je skutečně nedobrý, a jak jsem říkal, za těch 20 let jsme ho zdvojnásobili, tak jsme stále pod tou 60procentní hranicí, a i deficit státního rozpočtu jsme dokázali po vládě Andreje Babiše snížit z 5 procent na 2 procenta, tak i ten 3procentní deficit, ještě ta vláda bude mít nějaký prostor v těch nadcházejících letech pro to, aby se do toho 3procentního maxima deficitu státního rozpočtu vůči hrubému domácímu produktu vešla.
Co jiného to říká? No, říká to to, že Česká republika nebude, nebo na Českou republiku nebude Evropská komise nějakým způsobem přísná, nebude na ní žádná složitá, přísná rozpočtová kritéria vyžadovat. Ta bude vyžadovat pouze na země, jejichž stav veřejných financí je právě takový, že nedosahují toho kritéria nebo přesahují to kritérium dluhu vůči HDP, mají větší dluh vůči HDP než je 60 procent a realizují každoročně vyšší deficity, než jsou ty deficity 3procentní.
Tak to je ta hlavní moje výhrada, kterou vůči této vládě mám. Ta výhrada tví v tom, že vláda zneužívá transpozice evropské směrnice, zneužívá té situace, nepřijímá pouze evropskou legislativu, která je důležitější zejména pro členské země eurozóny než pro Českou republiku, ale vypíná i národní rozpočtová pravidla, což Evropská unie vůbec po nikom nevyžaduje, Evropská unie neříká, že nemůžeme mít přísnější pravidla, než odpovídají fiskálním pravidlům, které uplatňuje na eurozónu, a přesto to vláda zneužívá a národní rozpočtová kritéria de facto vypíná, a to v situaci, kdy jak aktuální stav veřejných financí, tak střednědobá udržitelnost a hlavně dlouhodobá udržitelnost, zejména kvůli neudržitelnosti penzijního a zdravotního systému, je zcela zřejmá a potřebovali bychom dělat úplně pravý opak.
To znamená, potřebovali bychom v tom období, než ty nejsilnější ročníky dojdou do penze, než ty nejsilnější ročníky začnou ve větší míře čerpat stále kvalitnější a nákladnější zdravotní péči, tak bychom potřebovali se na to připravovat a veřejné finance dávat do větší formy, do větší kvality. Místo toho, abychom si v uvozovkách dávali vyšší cíle, tak vláda jakákoliv pravidla a jakékoliv cíle na té národní úrovni vypíná.
Co je ale ještě mnohem horší, tak je skutečnost, že vláda nerozvolňuje rozpočtová pravidla ani na tu slabou, málo přísnou úroveň Evropské unie, ale jde ještě dál. Jde ještě dál v tom smyslu, že přichází i s pozměňovacími návrhy, které rozšiřují ty výjimky na jednotlivé výdaje, které se dneska třeba týkají armády, armádních výdajů, které se nezapočítávají do toho oficiálního deficitu, který je hodnocen a nemá překročit tu 3procentní hranici, tak vláda si tuto oblast rozšiřuje i o oblast infrastrukturních staveb.
Když nám vláda vyčítala, že si půjčku Státnímu fondu dopravní infrastruktury nezapočítáváme do těch kritérií, která fiskální politiku hodnotí, tak ona jde dál a navrhuje, aby půjčka na nové jaderné zdroje se rovněž nezapočítávala. Přichází s takovým nesmyslem, který už tu zkusila vlastně na nás i při projednávání státního rozpočtu na rok 2026, že ve chvíli, kdy státní rozpočet bude vládě vrácen k přepracování a přijde do Poslanecké sněmovny podruhé, že se absurdně nebudou uplatňovat žádná fiskální pravidla na takovýmto způsobem projednávaný deficit. Zkrátka přichází s takovými změnami, kdy chce absolutně mít volný prostor pro jakékoliv utrácení bez ohledu na cokoliv a bez ohledu na kohokoliv.
Já si myslím, že to je jedna z nejnebezpečnějších věcí, které jsme od vlády Andreje Babiše nejenom v tomto volebním období, ale i v těch předcházejících zaznamenali. Už navždy s vládou Andreje Babiše a s paní ministryní Schillerovou budou spojeny ty obří schodky veřejných financí během covidu, které se nedokázaly snížit v postcovidové době ve chvíli, kdy ten vir zmizel, na svoji původní úroveň, a kvalitativně jsme se dostali z desítek miliard korun, co se týče deficitů, do doby, kdy máme standardně stamilionové schodky státního rozpočtu. Tak to je jedno dědictví vlády Andreje Babiše a paní ministryně Schillerové.
A teď máme mít druhé dědictví, které vypne jakákoliv rozpočtová pravidla a rozvolní ruce utrácet nadmíru i v tomto volebním období. Jak naznačuje Andrej Babiš i v rozhovoru, ve kterém říká, že vlastně konsolidace veřejných financí se odkládá z příštího roku až na poslední roky jeho volebního období na rok 2028, 2029. ***
