Předcházející část projednávání bodu pořadu schůze

 

(pokračuje Tomio Okamura)

2.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 175/2025 Sb.,
o poskytování některých opatření v podpoře bydlení (zákon o podpoře bydlení)
/sněmovní tisk 82/ – třetí čtení

Projednávání tohoto bodu jsme přerušili dne 29. května 2026 v rozpravě. Prosím, aby místo u stolku zpravodajů zaujala za navrhovatele ministryně pro místní rozvoj Zuzana Mrázová a zpravodajka garančního výboru, což je výbor pro veřejnou správu a regionální rozvoj, poslankyně Eva Fialová. Připomínám, že pozměňovací návrhy jsou uvedeny ve sněmovním tisku 82/2, který byl doručen dne 16. dubna 2026, a usnesení garančního výboru bylo doručeno jako sněmovní tisk 82/3.

Nyní tedy budeme pokračovat v přerušené rozpravě, do které mám přihlášená některá přednostní práva. Paní předsedkyně Taťána Malá má zájem vystoupit? Nemá zájem vystoupit. Dále je tady Olga Richterová, předsedkyně klubu Pirátů, a ještě mám předsedu – upozorňuji, tak ona byla přerušená rozprava, takže my pokračujeme v přerušené rozpravě – a paní předsedkyně Pirátů, tady mám přihlášku vaší předsedkyně klubu Pirátů. Tak prosím, máte slovo, a s přednostním právem je ještě připraven předseda TOP 09 Matěj Ondřej Havel. A pak máme tady – jo, ale mám tady faktické poznámky před tím, pardon, mám tady řadu faktických poznámek. Teď mi to tady naskočilo, takže faktické poznámky: pan poslanec Krňanský – a já přečtu faktické poznámky v pořadí –takže stahujete, ale přečtu další pořadí. Na faktické poznámky mám přihlášené: pana poslance Tomáše Helebranta, Marian Jurečka, Jitka Volfová, Zdeněk Hřib, Martin Šmída a Jan Richter. Tak se připravte, prosím vás – vy stahujete, dobře, takže pan poslanec Tomáš Helebrant, faktická poznámka – stahuje, pan poslanec Marian Jurečka – faktická poznámka, ten přítomen není vůbec, není přítomen. Jitka Wolfová – stahujete? Hřib Zdeněk – ten není přítomen, ovšem, Šmída Martin – ten není přítomen a Richter Jan – ten není přítomen. No, dobře. Takže předsedkyně klubu Pirátů Olga Richterová s přednostním právem a připraví se Matěj Ondřej Havel a následně...

Paní předsedkyně, vy jste přihlášena i do obecné rozpravy, takže to taky ještě platí navíc, takže dvakrát – tak jo, tak prosím s přednostním právem.

A já vás poprosím o klid v jednacím sále, prosím vás klid – ještě jednou prosím o klid, tak ještě jednou prosím o klid, tak prosím o klid, prosím o úplný klid. Tak dobré.

Prosím.

 

Poslankyně Olga Richterová: Krásné dobré ráno, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové a členky vlády, já v tom úvodním slově nebudu dlouhá, ale budu trošičku obecnější, protože o co tady dneska jde, je téma dostupného bydlení. Téma podpory v bydlení, téma toho, jak se potýkáte a jak vyřešit krizi dostupnosti bydlení v naší zemi. Proč je to tak obří věc? No, protože potřeba dostupného bydlení se samozřejmě týká každého člověka. Dostupné bydlení rozhoduje o tom, jestli mladí lidé začnou samostatný život, jestli rodiny zvládnou vychovávat děti, jestli lidé ve vyšším věku, když pak jsou třeba i sami, zvládnou zaplatit nájem. To je prostě naprosto zásadní věc pro to, aby každý člověk mohl žít důstojně, a také samozřejmě je velice klíčové pro celou zemi, jestli pracující člověk zvládne zaplatit nájem, jestli prostě práce člověka uživí.

My jsme bohužel dneska pár kroků od schválení vládní novely nebo novely předkládané touto vládou u zákona o podpoře bydlení, která po tom vládním zásahu hrozí, že pomůže úplnému minimu lidí, a to je to, proč tady stojím, proč ještě jednou se pokusím vysvětlit, že vláda během toho projednávání a těmi svými návrhy odstranila velkou část nástrojů, které měly lidem pomáhat a pomáhat jim včas, dřív, než propadnou do těch úplně nejhlubších problémů. Protože to je původní smysl toho zákona, prevence – pomoci lidem dřív, než skončí v bytové nouzi, dřív, než se dostanou do nějaké pasti, obchodu s chudobou, dřív, než se úplně ztratí v úředních kolečkách a byrokratických kličkách.

Ten zákon měl nabídnout celý ucelený systém – kontaktní místa bydlení, asistence v bydlení systém pro podporu toho, aby bylo pro majitele snadné nabídnout prázdné byty, aby tam měli garance, aby se nebáli je pronajmout. Tohle jsou konkrétní věci, ozkoušené, odpilotované napříč Českou republikou, ale ta výsledná podoba, jak hrozí, že projde, velice výrazně zužuje tu pomoc, osekává ji a přesouvá ji – a to je ta hlavní potíž – na úřad práce. Takže co se stane? Místo prevence se problémy budou řešit až ve chvíli, kdy lidé budou přímo o to bydlení přicházet, což je mnohem dražší. Nedává to smysl ani lidsky, ani ekonomicky. Včasná pomoc je vždycky levnější než řešení následků.

Druhá věc, a to je číslo. Číslo, které možná ještě ne všichni znají. V České republice je dnes ohroženo ztrátou bydlení více než 1,5 milionu lidí, konkrétně 1 600 000 lidí. Samozřejmě to není tak, že by každý z těchto lidí měl teď a tady obrovský problém. Ale je to tak, že to je více než 1,5 milionu lidí, kteří, když vážněji onemocní, budou mít potíže například ve vztahu, rozvedou se, lidé, kteří, když budou mít nějaký životní kotrmelec, klidně i úplně nezaviněný – vedle ztráty zaměstnání si umíme představit řadu dalších – tak budou mít velikou potíž zaplatit nájem a udržet si bydlení. A 1 600 000 lidí, to už je setsakra velká částka.

A mezitím je 60 000 dětí, které vyrůstají v České republice na ubytovnách, což není vhodné prostředí pro děti. Nemají tam takové podmínky, aby se mohly učit, aby mohly naplnit svůj potenciál a aby měly naději, že jejich život bude jednou jiný, lepší.

Ten zákon o podpoře bydlení měl systémově pomáhat napříč republikou. A co je blbé, co je problém – hrozí, že bude ten systém pomáhat pouze zlomku, zlomečku těch původně zamýšlených lidí, kteří se můžou do problémů dostat.

Takže otázka zní: Jak chcete jako vláda této země řešit bytovou krizi, když rušíte funkční nástroje a nepřinášíte žádnou skutečnou náhradu? Protože mohli jste masivně podpořit bytové projekty, které byly připravené obcemi za minulé vlády, díky tomu, že byla ta pomoc finanční i další s přípravou projektů nájemních bytů pro obce. To jste neudělali. Takže neplánujete investovat do výstavby obecních nájemních bytů, i když byste mohli.

Co se týče pomoci těm lidem, kteří jsou v úplně největších potížích, tak jste zrušili Agenturu pro sociální začleňování a nyní oslabujete i zákon o podpoře bydlení. To finální přidělování bytů podle vás mají nově zajišťovat úřady práce a to je přece obrovská potíž. Vždyť úřady práce už dnes nezvládají ani svoji hlavní agendu. Opravdu jsou přehlcené, zkušenosti jak zaměstnanců, tak klientů jsou v posledních letech velice tristní a s bytovou politikou úřady práce nemají vůbec žádnou zkušenost, nula. Takže hrozí, že se celý systém zablokuje, že pomoc bude přicházet pozdě nebo vůbec, a stejně tak hrozí, že ta novela v dané podobě vlastně způsobí, že ten zákon vůbec nebude fungovat.

Jenže mladí lidé, rodiny, senioři potřebují skutečné řešení bytové krize v Česku. Myslím, že to dá zdravý rozum, že je potřeba, aby vláda bydlení řešila. Není v pořádku, aby strkala hlavu do písku a tvářila se, že když vykostí hotový zákon, že když připraví obce o možnosti, které měly mít, že něco zlepší, jenom to zhorší.

My proto přicházíme za Piráty s těmi konkrétními řešeními – akční plán bydlení s 10 konkrétními kroky pro zlepšení dostupnosti bydlení v České republice. To je úvod, kterým chci zarámovat tu dnešní debatu. Nebudu dlouhá, ale chci, aby bylo naprosto jasné, že bydlení je v České republice pro spoustu lidí úplně nedostupné. My jezdíme po debatách napříč celou zemí. Co říkají mladí lidé? Že nečekají, že někdy budou moci mít vlastní byt.

V poměru ke kupní síle máme jedny z nejdražších bytů v Evropě. Na ten průměrný byt je potřeba zhruba patnáct ročních platů. Jenže co to znamená? Že člověk patnáct let nejí, neplatí energie, nekupuje si oblečení. Nesmysl, že? Nelze dát všechny peníze, co člověk vydělával, jenom na byt. Pokud by si člověk dokázal odkládat třetinu příjmu, šetří v České republice na vlastní byt 45 let. Takhle je dnes aktuální situace. Navíc ceny bytů rostou mnohem rychleji než mzdy. To je další obrovská potíž. Takže za těch posledních deset let – a je to trend mnoha a mnoha posledních let, to není věc žádné jedné vlády – za posledních deset let se průměrná nabídková cena za metr čtvereční zvýšila o 246 procent, zatímco průměrná hrubá mzda vzrostla jen o 86 procent. Ceny bytů tedy rostly zhruba třikrát rychleji než výplaty. To je jádro pudla, jádro toho problému.

A navíc my potřebujeme přes 40 000 bytů ročně. Jsme schopni toho dosáhnout, protože třeba v roce 2025 bylo dokončeno asi 33 600 bytů, ale ten každý rok, kdy třeba obce se nezapojují a neuskutečňují svoje bytové projekty, prostě chybí. Takže ten počet bytů jsme schopni jako země postavit, ale chybí v tom byty k bydlení, nikoliv ke spekulacím.

Protože navíc jsou u nás stovky tisíc bytů prázdné. Podle analýz je to zhruba 860 000 neobydlených nemovitostí a samozřejmě nejsou všechny vhodné k trvalému bydlení, ale asi 200 000 bytů je prázdných přímo v bytových domech. To je docela důležité číslo, protože ten počet neobydlených bytů se prostě za poslední zhruba třicet let zdvojnásobil.

Ještě jednou to zopakuji – byty mají sloužit k bydlení, to tak je. A mají tam být tržní mechanismy pobídky, aby se majitelům pronajímání vyplatilo, o to nám jde. Řešení, které bude výhodné pro všechny, win-win, i pro lidi, kteří bydlet potřebují, i pro ty, kteří vědí, že by jim ten byt mohl vydělávat, ale bojí se příliš vysokých rizik spojených s pronajímáním.

Takže i tam je v tom zákoně navržené řešení, které ale zase opět hrozí, že nebude fungovat. Garance bydlení hrozí, že nebudou nikoho lákat.

A další věc – nájmy. Města dnes nedokážou dostatečně spolutvořit cenu tržního nájemného, protože mají velice málo vlastních bytů. Těch obecních bytů například v Praze je jenom asi pět procent a Vídeň, která bývá často dávána za příklad, ta má obecních bytů zhruba 25 procent a dalších 20 procent tvoří nezisková družstva. Takže nějakých 43 až 45 procent lidí tam bydlí za zvýhodněné nájemné, což znamená, že celková hladina nájmu v takovéto metropoli, jakou Vídeň je, je přijatelná, mnohem příznivější než v Praze. Proto chceme, aby města měla silný bytový fond, a proto víme, že to bude fungovat, když napříč Českou republikou budou města a obce uskutečňovat ty projekty výstavby bytů. Pouze trh sám o sobě nepřispěje k tomu, aby bylo dostupné bydlení pro lidi. Samo o sobě to nestačí.

Co tedy obsahuje náš akční plán dostupného bydlení? Deset kroků, které řeší výstavbu, nájmy, prázdné byty, obecní bydlení i náklady na energie. A tohle jsou všechno věci, které společně tvoří dílky do mozaiky, která pomůže k dostupnému bydlení v České republice.

Co je to první? Obce musí mít motivaci stavět, protože dnes jsou spíš motivované záporně. Dneska nové byty často znamenají pro obec náklady na školy, na školky, na dopravu, na služby. A my chceme, aby obec za každý nový metr bytové plochy dostala 8 000 korun v DPH. Co by to znamenalo u průměrného bytu o velikosti 70 metrů čtverečních? Zhruba 560 000 korun pro tu obec na potřebnou infrastrukturu, od chodníků přes kanalizaci po ty školky. Chceme, aby obce věděly, že za bytovou výstavbu dostanou jasně definované, jasně určené peníze do svého obecního rozpočtu. To je první věc a Piráti to přinášejí jako konkrétní řešení. DPH, podíl z DPH u výstavby bytů do obecních rozpočtů, ať je odměna za to, když se vaše obec rozvíjí a když nesete náklady jako obec s tím rozvojem spojené.

Ještě závěrem příklad, co se děje starostům, radním, zastupitelům obce dneska, když plánují rozvoj. No, lidé se toho bojí, logicky, že tam bude prašno, hlučno, že to bude nepříjemné. A je velice málo argumentů, jak je přesvědčit, že to pro tu obec v dlouhodobém horizontu bude dobré, protože ty náklady spojené s rozrůstáním obce jsou často mnohem vyšší než ta platba, která jde dneska na občana, který tam má trvalé bydliště, takzvaně na hlavu. Proto navrhujeme tohle řešení, DPH z bytové výstavby přímo do té obce.

Za druhé, zrychlit výstavbu. Navrhujeme zóny zrychlené výstavby dostupného bydlení, kde budou dopředu vyřešené sítě, doprava, ochrana přírody i další podmínky, aby investor nemusel roky začínat od nuly, aby to bylo připravené. To je něco, co znamená přehlednou, zrychlenou, ale přitom veřejný zájem neohrožující výstavbu. A je to řešení, které opět dává smysl pro řadu větších měst nebo obcí s definovaným rozvojovým územím.

Za třetí, stavět se má tam, kde lidé skutečně žijí. Co to znamená? V dostupnosti veřejné dopravy, dopravních uzlů, v dostupnosti škol, služeb, tam, kde to žije. To je princip patnáctiminutového města, města, kde běžný život nemá být závislý na dalekém dojíždění, města kde si vyřídíte většinu věcí právě v té docházkové vzdálenosti, města, kde se můžete projít s dětmi a přitom nakoupit, zařídit, prostě žít.

Ale k tomu je potřeba věc čtvrtá, že města musí být aktivními hráči, mají vykupovat pozemky, stavět nájemní byty nebo prodávat pozemky developerům a družstvům, ale s velmi jasnými podmínkami, včetně podmínek dostupného nájemného, alespoň u části toho nového bytového fondu. Město nemůže jenom čekat, co se tak semele, co se odehraje na trhu. Město musí být aktivní hráč.

Pátá věc, podpoříme modulární výstavbu. Ta může být rychlejší, levnější a méně zatěžovat okolí. Třeba dřevostavby, když jsou montovány, tak to je prostě pro to okolí méně zatěžující než u klasické výstavby.

Za šesté, chceme omezit zbytečná parkovací minima. To povinné parkovací místo dneska může zdražit byt až o milion korun. Je nesmírně drahé hloubení mnoha a mnoha pater podzemních garáží. V centrech měst to naráží ještě na řadu dalších limitů. Takže u bytů poblíž metra, tramvaje, trolejbusové zastávky, vlakové zastávky tyto podmínky často nedávají smysl a ne každý to parkovací místo nutně potřebuje. Takže to parkovací minimum, které je dneska nastavené vlastně omezuje svobodu volby, a proto říkáme, pojďme omezit to, jak je to dneska restriktivní. Pojďme tomu dát více svobody.

Za sedmé, to je velice důležitá věc. Prázdné byty a spekulace s nimi se prostě nesmí vyplácet. Co dává smysl naopak je nižší zdanění tam, kde lidé bydlí nebo kde je dlouhodobý pronájem a naopak vyšší zdanění tam, kde byty slouží k těm spekulacím.

A za osmé, dostupné bydlení, to jsou samozřejmě i nižší účty za energie. Takže veškerá podpora zateplení, fotovoltaiky, tepelných čerpadel, to je něco, co chceme obnovit. To je něco, co dává smysl pro dostupnější bydlení napříč celou naší zemí.

A za deváté, potřebujeme funkční zákon o podpoře bydlení, který pomáhá lidem včas, než o bydlení přijdou. To je ten dílek mozaiky, který ve Sněmovně budeme probírat dnes. To je ten dílek mozaiky, který já si velmi přeju, aby nebyl vykostěný aby fungoval a aby svou částí přispěl k dostupnějšímu bydlení v České republice, protože – a to je za desáté – potřebujeme, aby obecní byty a byty obecně poskytovaly důstojný standard i těm, kdo jsou nejzranitelnější, křehkým seniorům, lidem s handicapem nebo mladým lidem odcházejícím z dětských domovů, nebo mámám samoživitelkám a tátům samoživitelům. To jsou všechno skupiny lidí, které potřebují pomoct a my dnes často nemáme jak, a lidé na obcích, lidé v různých organizacích, kteří se jim pomáhat snaží, vidí, že chybí systém. Takže opět, potřebujeme jako země celkový plán.

Já jsem zde nastínila akční plán Pirátů pro dostupnější bydlení a současně jsme řadu těch věcí už udělali a připravili. Jedna z nich, zákon o podpoře bydlení, je na programu právě dnes. Celek toho programu, celek toho akčního plánu najdete na webu bydlení.piráti.cz. Velice doporučuji a je to samozřejmě k dispozici každému, kdo chce spolu s námi to dostupnější bydlení v naší zajistit. Takže neváhejte se inspirovat, je to opravdu situace, kde sdílení znamená, že vám na tom záleží.

A bydlení, to je prostě základ důstojného života. Bez dostupného a důstojného bydlení se nikomu nemůže dobře žít. Proto mi na tom tak záleží, proto nemůže stát, proto nemůžou města a obce nechat bydlení jen a pouze na trhu, ale je potřeba ty tržní mechanismy chytře využívat a chytře spolupracovat. A právě proto, aby ta aktivní bytová politika v naší zemi byla něčím, co je norma a ne třeba sprosté slovo, tak tady stojím, představuji těch deset bodů našeho plánu pro dostupnější bydlení a myslím na všechny ty mladé, kteří by chtěli zakládat rodiny a bojí se, že prostě neuplatí nájem, na všechny ty lidi, kteří se bojí, jestli nedostanou obrovské zvýšení nájmu třeba na konci roku, až jim vyprší jednoletá nájemní smlouva, anebo na seniory, kteří tu výpověď z nájmu dostali, netuší, zda je platná nebo není platná a potřebují se poradit. A k tomu, aby se poradili slouží právě třeba ta kontaktní místa bydlení, která bohužel hrozí, že změny v tomto zákoně o podpoře bydlení současná vláda oseká a těmto seniorům ten přístup k poradenství velice, velice znesnadní.

Žádám o vyslyšení těchto argumentů a přeju si, abychom těch deset kroků k dostupnému bydlení pro Českou republiku uskutečnili. Kdo se chcete inspirovat, ještě jednou, na bydlení.piráti.cz.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: No, paní předsedkyně, on totiž se předseda TOP 09 Havel se odhlásil takže vy jste hned přihlášená v obecné rozpravě – takže až nakonec, dobře, dobře.

Nyní se hlásí paní poslankyně Martínková Španihelová a připraví se pan poslanec Jan Berki. Paní poslankyně Martínková Španihelová z Pirátů není přítomna, takže ji odmažu, řečník nepřítomen, a pan poslanec Jan Berki ze STAN omluven, aha, tak taky.

Potom paní poslankyně Věra Kovářová – je přítomna, tak prosím, máte slovo.

A já přečtu jednu omluvu: Patrik Nacher bere zpět svou omluvu od 10 do 12 hodin z pracovních důvodů.

Tak prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Věra Kovářová: Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážený pane předsedo, dovolte mi, abych dnes vystoupila k novele zákona o podpoře bydlení a především k jeho dopadům na fungování obcí, kontaktních míst pro bydlení a lidí, kteří se nacházejí v bytové nouzi nebo jsou jí ohroženi. Nechci zde svést ideologickou debatu o tom, zda má stát pomáhat lidem v oblasti bydlení, to už jsme si myslím jako společnost dávno vyjasnili.

Každý starosta, každý radní, každý sociální pracovník v této zemi ví, že bytová nouze není abstraktní pojem z analytických studií. Je to konkrétní realita rodin, seniorů, samoživitelek, lidí pracujících za nízké mzdy, lidí po ztrátě zaměstnání nebo po zdravotních komplikacích. Stejně tak každý starosta ví, že když stát nefunguje včas, dopady nakonec stejně dopadnou na obce. Dovolte mi proto citovat z dopisu starosty města Rumburk pana Martina Hýbla, který se obrátil na předsedu vlády se závažnými obavami nad tím, co tato novela způsobí v praxi. Já musím říci, že ten dopis není opozičním pamfletem, není to ideologický text, je to velmi věcné a velmi praktické svědectví člověka, který tři roky budoval systém podpory bydlení v konkrétním regionu. A víte, za jakou stranu byl tento ctěný pan starosta zvolen? Za vládní stranu ANO. Nejedná se tedy o stranický či nestranický pohled, ale (o) pohled na problematiku někým, kdo ji v terénu zažívá každý den. Někoho, kdo se se svými lidmi zapojil do pilotního testování, který skrz konkrétní příklady poznal, že systém tak, jak byl původně nastaven, dává smysl. Na rozdíl od úprav, které do něj skrz pozměňovací návrh vládní novely vnesli lidé z MPSV.

Pan starosta Rumburku píše: „Vážený pane premiére, obracím se na Vás jako představitel obce, která nese každodenní odpovědnost za řešení bytové situace svých obyvatel. Jsme to právě my, kdo spravuje obecní bytový fond, zajišťuje sociální práci v území a čelí konkrétním dopadům nedostupného bydlení od nárůstu ubytoven přes zadlužování domácností až po vznik a prohlubování sociálně vyloučených lokalit. Dovoluju si Vás informovat o situaci, která nás hluboce znepokojuje, a to nikoliv z pozice kritika reformy, nýbrž z pozice obce, která zákon o podpoře bydlení přijala zodpovědně a po celé tři roky systematicky budovala to, co zákon předpokládal, což jsme vybudovali a co fungovalo – píše pan starosta. Město Rumburk provozovalo kontaktní místo pro bydlení od jeho zavedení. Nejde o papírovou strukturu, jde o živý nástroj, který pomohl desítkám rodin z našeho města dostat se z bytové nouze nebo ji předejít. Investovali jsme do personálních kapacit, do odbornosti pracovníků, do spolupráce se sociálními službami, (s) poskytovateli bydlení i (s) dalšími aktéry území. Vybudovali jsme vztahy důvěry s klienty, znalost místního prostředí a funkční procesy. A výsledky byly viditelné. Lidé dostávali pomoc včas, preventivně, dříve než se jejich situace stala neřešitelnou. Právě tato včasná intervence je přitom ekonomicky i lidsky nejefektivnější.

Podle analýzy Platformy pro sociální bydlení dosahují náklady veřejných rozpočtů na domácnost, která se do bytové nouze propadne naplno, nejméně 64 000 korun ročně. Prevence je mnohonásobně levnější. Dnes stojíme před situací, kdy navrhovaná novela toto vše systematicky rozkládá. Co navrhovaná novela přinese v praxi,“ píše pan starosta. „Za klíčová rizika, která vnímáme z každodenní praxe v území, považujeme zejména přesun agendy na přetížený Úřad práce – je pro nás nepřijatelný. Zákon přesouvá na Úřad práce více než deset zásadních agend od vyhodnocování bytové situace žadatelů přes rozhodování o zápisu bytů do evidence až po kontrolu kvality poskytovaných opatření. Úřad práce přitom v tuto chvíli zápasí s obrovskou zátěží spojenou s přechodem na dávku státní sociální pomoci. Tento zákon č. 35/2026 Sb. již musel prodloužit lhůty pro vyřizování žádostí o superdávku až do konce července 2026. Přidávat zcela novou, odborně náročnou agendu do tohoto prostředí je hazard s klienty, kteří pomoc akutně potřebují. Navíc – a to chci zdůraznit – úředníci Úřadu práce nemají odborné zázemí v sociální práci, nemají přehled o situaci v sousedstvích a lokalitách. V našem případě by tuto agendu zajišťoval KOP Úřadu práce Děčín, který nemá znalost prostředí sociálně vyloučených lokalit v Rumburku ani v celém Šluknovském výběžku. Výsledkem bude nahrazení individuálního posouzení formálním posuzováním příjmových kritérií a dramatické prodloužení lhůt ze 30 na 60, respektive ze 60 na 120 dnů ve složitějších případech. Lidé v bytové nouzi budou čekat měsíce. Podle dostupných odhadů bude potřeba nejméně 122 nových úvazků na Úřadu práce, bez jakékoliv záruky, že tato kapacita bude reálně vytvořena.

Příjmové limity vyloučí ze systému téměř všechny. Nový horní příjmový strop na úrovni 1,6 násobku životního minima je natolik přísný, že do systému se nedostane prakticky nikdo s příjmem nad 8 800 korun. Tedy ani jediný starobní důchodce v České republice, jehož minimální důchod je 9 800 korun. Samoživitelka s jedním dítětem vypadne ze systému příjmů nad 12 880 korun, přestože čistá minimální mzda s daňovým zvýhodněním na jedno dítě činí přes 20 000 korun. Souběžně přitom zůstává zachován spodní příjmový limit. Domácnosti musí mít po zaplacení nájmu k dispozici celé životní minimum. Tyto dva limity se vzájemně v uvozovkách nůžkují tak, že mezi nimi zbývá jen nepatrná skupina lidí. Odhaduje se, že zákon by v navrhované podobě reálně pomohl pouze jednotkám tisíc osob v celé republice. Přitom původní zákon počítal s cílovou skupinou čítající přibližně 160 000 lidí.

Dále“ – píše pan starosta – „oslabení kontroly otevírá dveře obchodu s chudobou. Stávající zákon ukládal kontaktnímu místu pro bydlení povinnost kontrolovat fyzický stav bytů před jejich zápisem do evidence a nejméně jednou ročně ověřovat řádné poskytování podpůrných opatření. Novela tuto povinnost ruší nebo přesouvá na Úřad práce, který na ni fakticky nemá ani kapacity, ani materiální zázemí pro výjezdy v terénu. Nekvalitní byty se budou dostávat do systému bez ověření. Příspěvky jednou vyplacené nebude možné vymáhat zpět. Riziko zneužití systému obchodníky s chudobou je reálné a negativní důsledky ponesou opět primárně obce a jejich obyvatelé. Zúžení poradenství ničí preventivní funkci. Cílová skupina poradenství v bydlení se zužuje z přibližně jednoho milionu na 160 000 osob, tedy o 84 procent. Poradenství bude dostupné pouze těm, kdo jsou již v bytové nouzi nebo jí čelí bezprostředně. To je přesně ten moment, kdy je pomoc nejnákladnější a nejméně efektivní. Místo prevence budeme řešit krize.

A co jsme ztratili cestou“ – píše pan starosta – „souběžně s legislativními změnami byla utlumena metodická a odborná podpora ze strany Ministerstva pro místní rozvoj a MPSV, která byla pro obce v přípravné fázi klíčová. Věcně příslušné útvary obou ministerstev, jejíž odborníci zákon připravovali, byly postiženy systematizacemi a jejich vedoucí pracovníci odvoláni. Zákon, na jehož přípravu jsme se roky připravovali, je nyní zásadně měněn bez jejich účasti, bez zhodnocení dopadu regulace, bez připomínkového řízení, bez zapojení obcí a předložen pouhé dva dny před druhým čtením ve Sněmovně.

Co žádáme?“ píše pan starosta Rumburka. „Vážený pane premiére, rozumíme, že nová vládní většina má právo zákon přizpůsobit svým prioritám. To nezpochybňujeme. Žádáme však, aby jakékoliv změny vycházely z reality v území, z odborné diskuse a z respektu k tomu, co obce za tři roky vybudovaly. Konkrétně žádáme zachování klíčových kompetencí kontaktních míst pro bydlení v oblasti vstupy (?) lidí a bytů do systému. Přehodnocení příjmových limitů tak, aby zákon mohl reálně pomáhat pracujícím chudým, samoživitelkám i důchodcům. Zachování povinných ročních kontrol. Poskytování podpůrných opatření jako ochrany před zneužitím systému. A zahájení odborné diskuse s obcemi jako klíčovými partnery implementace před přijetím dalších změn. Jsme připraveni být aktivními partnery při hledání řešení, která budou funkční, spravedlivá a udržitelná. To, co jsme tři roky budovali, funguje, prosím, nenechte to rozpadnout. S úctou Martin Hýbl, starosta města Rumburk.“ Tolik tedy z citace dopisu pana starosty panu premiérovi.

To nejsou slova opozice, to nejsou slova aktivistů, to jsou slova člověka a starosty z praxe, a já si myslím, že bychom je měli brát vážně.

Stejně vážně bychom měli brát i další argument - prodlužování lhůt. Podle návrhu se mají lhůty prodloužit z 30 na 60 dnů, ve složitějších případech až na 120 dnů. Kolegyně, kolegové, člověk v bytové nouzi nemá 4000 (hodin?) času. Rodina, které hrozí ztráta bydlení, nečeká na rozhodnutí státu v klidu doma s rezervou na účtu. Čtyři měsíce v bytové nouzi znamenají dluhy, exekuce, ztrátu zaměstnání, rozpad rodiny a přesun dětí mezi školami, někdy i ztrátu zdraví. A náklady pak opět nesou obce, školy, zdravotnictví a sociální systém. Místo rychlé prevence budeme řešit drahé důsledky.

Dalším velmi problematickým bodem je oslabení kontrolního mechanismu. Dnes kontaktní místa pro bydlení kontrolují fyzický stav bytů a průběžně ověřují poskytování podpůrných opatření. Novela tuto povinnost oslabuje nebo přesouvá na Úřad práce. A znovu se musím zeptat, opravdu si někdo myslí, že přetížené úřady práce budou jezdit do terénu kontrolovat kvalitu bytů? Kdo bude ověřovat, zda byt není plesnivý? Kdo bude kontrolovat, zda nejde o předraženou ubytovnu? Kdo bude bránit tomu, aby veřejné peníze končily u obchodníků s chudobou? Právě obce dnes mají místní znalost i motivaci tyto věci hlídat. Pokud tuto roli oslabíme, riziko zneužívání systému dramaticky vzroste a já považuji za velmi nebezpečné, že stát současně zužuje okruh lidí, kteří na podporu dosáhnou.

Veřejný ochránce práv za velmi nebezpečné považuje a upozorňuje, že kvůli novým příjmovým limitům nemusí na podporu dosáhnout ani senioři pobírající minimální důchod. A toto je, prosím pěkně, naprosto absurdní situace. Člověk může celý život pracovat, pobírat minimální důchod a přesto bude podle státu příliš bohatý na pomoc s bydlením. Stejně tak samoživitelky nebo pracující rodiny s nízkými příjmy. Tedy přesně ti lidé, kteří pomoc často potřebují nejvíce. Naše opoziční pozměňovací návrhy se tento asociální krok snaží zmírnit. A já se ptám, koho tedy tento systém vlastně zachytí? Pokud nastavíme podmínky, tak úzce, že mezi spodním a horním limitem zůstane jen minimální počet lidí, nebude to systém podpory bydlení, bude to administrativní kulisa. A to je podle mého názoru velká škoda, protože původní smysl zákona byl správný, pomáhat lidem včas, pomáhat preventivně a pomáhat tak, aby se bytová nouze neprohlubovala. A především pomáhat ve spolupráci s obcemi, ne proti obcím, ne bez obcí, ne navzdory zkušenostem obcí.

Velmi mě znepokojuje i způsob, jakým jsou tyto změny předkládány. Starosta Rumburka upozorňuje, že změny přicházejí bez standardního připomínkového řízení, bez hodnocení dopadů regulace a bez skutečně odborné diskuse s obcemi. A znovu, to není marginální výtka. Mluvíme o zákonu, který bude mít přímý dopad na desítky tisíc domácností a na fungování obcí po celé republice. Pokud stát tři roky vyzýval obce, aby budovaly kontaktní místa pro bydlení, investovaly do lidí, školení, metodik a spolupráce v území, nemůže nyní během několika týdnů zásadně změnit pravidla bez seriózní debaty. To není partnerský přístup.

A na závěr mi dovolte říct jednu důležitou věc. Tato debata není o tom, zda máme být měkcí nebo tvrdí vůči lidem v nouzi. Tato debata je o tom, zda stát bude fungovat chytře, protože chytrý stát investuje do prevence. Chytrý stát využívá znalosti obcí. Chytrý stát neposílá další agendu na přetížené úřady bez lidí a bez kapacit. Chytrý stát neničí to, co v území funguje. Proto bych chtěla vyzvat vládu i předkladatele, aby ještě jednou zvážili zejména zachování klíčových kompetencí kontaktních míst pro bydlení, nepřevádění této agendy na úřady práce, zachování kontrolních mechanismů v terénu a přehodnocení příjmových limitů tak, aby systém skutečně pomáhal pracujícím chudým, samoživitelkám a seniorům. Naslouchejme prosím obcím, naslouchejme lidem z praxe, naslouchejme veřejnému ochránci práv. Protože pokud dnes rozbijeme funkční preventivní systém, následky neponese ministerstvo v Praze, ponesou je města a obce a především lidé, kteří se bez pomoci propadnou ještě hlouběji do nouze.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, děkuji moc, že jste vyslechli můj příspěvek. Zároveň bych chtěla poděkovat paní zpravodajce za velmi užitečnou, trpělivou diskusi o našich pozměňovacích návrzích a pevně věřím, že některé z nich budou podpořeny, a za to děkuji.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak, nyní jedna faktická poznámka, pan poslanec Tomáš Kohoutek, a připraví se pan poslanec Vítězslav Schrek. Tak prosím, vaše 2 minuty.

 

Poslanec Tomáš Kohoutek: Dobré dopoledne. Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, musím reagovat na moji ctěnou kolegyni Věrku Kovářovou, kterou mám jinak moc rád, ona to ví, ale ona moc dobře ví, že její argumentace dopisem starosty Rumburka je trošku nefér a lehce bych řekl podpásová. Už jím tady argumentovali, tímto dopisem, minule Piráti. Od Pirátů bych to svým způsobem i čekal, protože nemohou mít takové informace, jako mají Starostové, nicméně chci, aby to tady zaznělo.

Pan starosta sice, pan starosta Rumburku, sice před čtyřmi lety kandidoval na kandidátce za hnutí ANO, ale následně vytvořil v Rumburku koalici bez souhlasu místní buňky hnutí ANO a v letošních volbách není na kandidátce za naše hnutí v Rumburku. Říká se v Rumburku, že by měl kandidovat za nějaký svůj subjekt, který bude na nosiči vaší partnerské strany nebo hnutí, a to pravděpodobně Starostů pro Liberecký kraj.

Takže prosím, klidně si tady argumentujte dopisy jakýchkoliv starostů v této republice, ale moc dobře víte – a pokud to nevíte vy, tak to určitě ví váš kolega Papajanovský – že pan starosta sice před čtyřmi roky za naše hnutí kandidoval, ale s naším hnutím nemá nic společného. Děkuju.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní ještě jedna faktická poznámka, paní poslankyně Eliška Olšáková. Prosím, máte slovo. Tak prosím.

 

Poslankyně Eliška Olšáková: Dobrý den. Děkuju za slovo, pane předsedající. Já bych chtěla reagovat prostřednictvím vás na svého předřečníka, na kolegu. Děkuji že jste to tedy doplnil, že jste to uvedl na pravou míru, ale já si myslím, že tady asi není ani důležité, za koho pan starosta kandidoval nebo kandidovat bude. Spíš je důležité to, že je to vlastně vyjádření člověka z obce, z praxe, který tu situaci řeší.

Když jsem byla na veřejném slyšení v Senátu, který se zabýval právě tady tímto tématem, které pořádaly paní senátorka Marvanová Kordová a paní senátorka Vildumetzová Mračková, tak to tam zaznívalo téměř od všech starostů, kteří byli přítomni a kteří tuto zkušenost měli a říkali: My jsme rádi, že se nastavila konečně pravidla a že to každá obec nebude dělat nějak jinak a že budeme mít oporu v zákoně. Ale to jsem jenom chtěla říct, že je vlastně dneska jedno, koho tady citujeme, protože ti starostové tam mluvili napříč politickým spektrem, kteří se slyšení zúčastnili. Děkuju.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní faktická poznámka, pan poslanec Lubomír Wenzl. Připraví se ještě Věra Kovářová. Prosím máte slovo.

 

Poslanec Lubomír Wenzl: Děkuji za slovo pane předsedo. Mně se líbilo, vaším prostřednictvím, jak to řekla teďka paní kolegyně Olšáková. Zase si taky dovolím reagovat na, vaším prostřednictvím, paní kolegyni Kovářovou tím, že opravdu nejenom ona, ale taky rozuměl bych tomu u Pirátů, vždycky tam to ANO je zmíněno. Jak to řekla paní poslankyně Olšáková, je samozřejmě v pořádku, že starostové bez rozdílu, za jakou stranu, hnutí, kandidovali, se k tomu vyjádří. Ale prosím nesměšovat pana starostu Rumburka s hnutím ANO. Děkuji.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní Věra Kovářová, zatím poslední faktická poznámka, prosím.

 

Poslankyně Věra Kovářová: Děkuji za slovo. Myslím, že jsme se špatně pochopili. Já jsem jenom tímto chtěla naznačit, že ty výtky nebo připomínky, které měl pan starosta, jsou skutečně věcné – taky jsem zmínila, že to nechci idealizovat – a tím míním, že pokud jste poslouchali jeho připomínky, že se skutečně snažil o popsání situace. Vycházel ze zkušeností a hovořil i za jiné starosty. Tak toliko na vysvětlenou. Děkuji.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní v obecné rozpravě pan poslanec Vítězslav Schrek.

Přečtu tři omluvy: Hoffmannová Andrea do 12 hodin bez udání důvodu, Pipášová Barbora do 11 hodin z pracovních důvodů a Sedmihradská Lucie do 11.30 z pracovních důvodů.

Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Vítězslav Schrek: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Vážená paní ministryně, páni ministři, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, já se pokusím být v rámci možností ve svém příspěvku stručný. Nicméně, vrátím se k meritu projednávané věci. Přece jen k tomuto tématu problematiky bydlení tady toho, především v posledních dnech a týdnech, zaznělo opravdu hodně, včetně řady návrhů a podnětů. Přesto mi dovolte tady ještě pár postřehů zmínit a možná učinit i takové drobné shrnutí.

Máme tady v tuto chvíli schválený zákon, který prošel v období minulé vlády dlouhou odbornou i politickou diskusí, kterou jsem sice já osobně neabsolvoval tady v Poslanecké sněmovně, ale účastnil jsem se jí a zažil jsem ji především při jednání Asociace krajů České republiky, a to jak mezi hejtmany, tak v její komisi pro sociální oblast, s lidmi, kteří se sociální problematikou, včetně bydlení, dnes a denně ve svých regionech zabývají.

Na straně druhé je tady předložena vládní novela, která z mého pohledu upravuje některé věci správně... (Poslanci hlasitě diskutují. Přerušuje svůj projev a obrací se na předsedajícího.)

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Prosím o klid. Prosím.

 

Poslanec Vítězslav Schrek: Děkuju. ... ale vlastně se tak trochu brání některým připomínkám a podnětům, které v tuto chvíli zaznívají od poslanců z řad současné opozice.

Asi se ale všichni shodneme na tom, že otázka bydlení je oblast lidského života, kterou významně ovlivňuje řada aspektů sociálních, ekonomických, etnických, generačních, geografických a řady dalších. Jinak bude jistě na potřebu a možnost bydlet nahlížet mladý, zatím třeba bezdětný pár, jinak manželé středního věku v plné ekonomické síle s dětmi a jinak samozřejmě senior, kterého v závěru života často z důvodu úmrtí partnera třeba opustil manžel nebo manželka a ten tak zůstal osamocen.

Stejně tak ale bude tuto otázku řešit jinak někdo, kdo pracuje v pomocné dělnické profesi, jinak manažer soukromé prosperující firmy anebo třeba lékař pracující ve fakultní nemocnici. Naprosto zásadní rozdíl v řešení bydlení nastane lidem žijícím v Praze, v Brně anebo u nás třeba na Vysočině, v některé z obcí, třeba v Hladově, případně někde v oblasti Šluknovského výběžku.

Na těchto příkladech chci pouze znovu ukázat, že bydlení, respektive podmínky, za kterých lze bydlet, jsou i ve středně velké zemi, jako je Česká republika, často diametrálně odlišné, že parametry, které různé cílové skupiny musí zohlednit, jsou opravdu různé.

To jsem ještě nezmínil dvě nejdůležitější kritéria, kterými jsou velikost a kvalita bydlení. Pak také forma bydlení, tedy zda se jedná o vlastnické, nájemní anebo jiný běžný typ bydlení, který náš trh s bydlením obyvatelům Česka nabízí. Právě trh je jedním z těch faktorů, který možnost nějak bydlet zásadně určuje, vedle ekonomické schopnosti a síly každého z nás.

Chápu svým způsobem, že zmínka o trhu může být pro některé politiky takovým tím pověstným červeným hadrem. Dokonce jsem měl chvilkama pocit, že i tady ve Sněmovně se pohybujeme v diskusi často na zcela opačných pólech vnímání nejen jeho vlivu, ale i představ o jeho možné regulaci a míře do něj v rámci veřejných politik zasahovat různými nástroji a intervencemi. Rozhodně ho ale nelze opominout, protože právě volný trh je jedním z hybatelů naší ekonomiky i v oblasti bydlení, ať se nám to líbí nebo nelíbí, anebo ať s tím souhlasíme více či méně.

Ideální stav tedy je, pokud díky fungujícímu a svobodnému trhu může každý z nás svou potřebu bydlet nějak řešit. (V sále stále probíhají diskuze mezi poslanci. Opět přerušuje svůj projev a obrací se na předsedajícího.)

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Já vás požádám o klid. Pan poslanec potřebuje prostor se vyjádřit v klidu.

 

Poslanec Vítězslav Schrek: Ano, děkuju, rád bych se na to soustředil. Děkuju pane, předsedající.

Problém nastane, když se pro určitou část společnosti stane právě trh, respektive jeho nabídka, zcela nedosažitelnou. Ve vážný problém se to mění, pokud se část populace, které se tento problém týká, stále zvětšuje a počet lidí, kteří se s tímto problémem potýkají, roste. V tu chvíli nastává situace, kdy je třeba se vážně zabývat sociálně ekonomickými důsledky, které mohou díky takto dlouhotrvajícímu stavu nastat a způsobovat nejen následně ekonomickou, ale i společenskou zátěž, jejíž následná sanace nás může všechny přijít velmi draho.

V sociální politice platí, že optimální je udržovat takový stav, který je dlouhodobě udržitelný z hlediska sociálního smíru a zároveň je míra kompenzace ekonomicky pro stát i pro společnost akceptovatelná. My v České republice nejsme v porovnání se zbytkem Evropy, respektive alespoň s její poměřitelnou částí, v nijak zásadně odlišné situaci, a to i přesto, že ceny nemovitostí v posledních letech poměrně významně rostly. Přesto jsme už několik let v situaci, kdy si oblast bydlení žádá kvalitní politickou diskusi o tom, zda je třeba a v jaké míře zasáhnout do trhu, zda potřebujeme či nepotřebujeme zákon, a pokud ano, tak jaké části společnosti se má týkat. Tato diskuse vyvrcholila přijetím zákona a v tuto chvíli jeho projednávanými a diskutovanými změnami.

Netajím se tím, že se můj názor plně neshoduje s názorem, že problém s bydlením má většina české populace, jak to občas ve veřejném prostoru zaznívá. Nemohu s takovým tvrzením souhlasit, protože data, kterými se často argumentuje, jsou prezentována v rámci velmi relativní metriky a jsou zasazena především do kontextu našeho současného vnímání životní úrovně, kvality bydlení a standardů, kterého v České republice dosahujeme. Za efektivní považuji spíše stanovení takové měřitelnosti, která prokazatelně vypovídá o tom, zda bytový problém skutečně ohrožuje základní funkce života rodiny, výchovy, vzdělávání zdravotní nebo sociální péče.

Zároveň vůbec nezpochybňuji, že části naší populace se tento problém vážně dotýká. Proto považuji přijetí zákona za krok prozíravý a správným směrem, byť ne všechno v něm vnímám upravené tak, jak bych si třeba osobně představoval a jak na něj i s dlouhodobou zkušeností se sociální prací nahlížím.

V předešlé diskusi jsem tady již zmiňoval, že můj pohled bude vždy především sociálně motivovaný, zasazený do kontextu sociální práce. Rozhodně se nechci přít o tom, kdo z nás strávil kolik hodin, měsíců nebo let sociální prací mezi klienty v sociálních službách. V této debatě je jistě relevantní i zcela subjektivní pohled, založený klidně na úzkém okruhu zkušenostním i datovém. V mém vnímání stále platí, že otázka bydlení je do velké míry otázkou osobní odpovědnosti a schopnosti člověka postarat se sám o sebe... (Stále silný hluk v sále. Opět se odmlčuje.)

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Já vás ještě jenom požádám o klid, protože pan poslanec se nemůže v klidu vyjádřit.

 

Poslanec Vítězslav Schrek: ... a že relativně – děkuji vám, pane předsedající – zdravý člověk bez zásadních sociálních handicapů by zkrátka měl být schopen zajistit si bydlení odpovídající jeho možnostem a zároveň také schopnostem a životní situaci. A když říkám odpovídající, tak je nutné přihlédnout k tomu, že nejsme rovnostářskou společností, že u nás funguje zdravý tržní kapitalismus a že je naše země především příležitostí pro každého z nás a že náš stát rozhodně nikomu nezaručí, že bude bydlet bez vlastního přičinění v komfortu a přepychu, pokud mu to samozřejmě z nějakých jiných důvodů jeho ekonomická situace neumožní.

I proto si myslím, že je nutné zaměřit naši pozornost především tím směrem, kde skutečně problém existuje, kde vnímáme současný stav jako ohrožující a věnujme se jednotlivcům a skupinám, rodinám, které se objektivně dostávají do situace, kdy jim ztráta bydlení skutečně hrozí, anebo již žijí v podmínkách, které jsou dlouhodobě nepřiměřené či neúnosné. To je přesně to zacílení a prostor pro legitimní, rozumnou a cílenou sociální intervenci státu, která má přijít a má pomoct tento stav lidem překonat.

Znovu však zdůrazňuji, že má být tato pomoc efektivní, má mít jasná pravidla, nemá být plošná, aby se nestala mechanismem vytvářejícím dlouhodobou závislost na systému. Smyslem dobré sociální politiky zkrátka nemá být vytváření dalších klientů sociálního systému, ale naopak cílem musí být návrat lidí k co největší možné samostatnosti a odpovědnosti za vlastní život. Aby byl zákon funkční, musí být nastaven dobře technicky, organizačně i regionálně. Dlouhodobě zastávám názor, že by stát měl jako hlavní platformu pro řešení této problematiky využít již existující struktury Úřadu práce, které mají potřebné personální, procesní i regionální zázemí. Pokud nejsou v tuto chvíli jakkoliv dostatečně vybaveni kompetencemi, správnou metodikou, anebo personálem, tak hledejme řešení v stávajícím nastavení, nevytvářejme další struktury, které budou znamenat novou administrativní i personální zátěž pro obce a města.

Má to i své ryze pragmatické důvody. Všichni, kdo máme zkušenost s komunální nebo krajskou politikou, přece dobře víme, že každá nová povinnost uložená samosprávám s sebou přináší nejen nové kompetence, ale také nové náklady, které stát nikdy v plné míře nehradí. Přesto všechno po té dlouhé diskusi říkám, že tento zákon i jeho současnou novelu vnímám jako potřebnou reakci na reálně existující problém. Nijak si jej ale neidealizuji, mám k němu stále výhrady, ale myslím si, že v tuto chvíli především další praxe a čas ukáže, které části systému budou fungovat a které budou vyžadovat i nějaké další úpravy. I proto považuji za důležité, abychom vzali na vědomí a zvážili všechny argumenty, které tady v průběhu debaty zazněly, včetně pozměňovacích návrhů, které zaznívají z řad současné opozice. Řada z nich totiž podle mého názoru nesměřuje k bourání toho zákona jako takového, ale právě k jeho větší funkčnosti.

Za náš klub tedy mohu říci, že jsme připraveni vládní novelu podpořit, zároveň považujeme za správné dát prostor i návrhům, které mohou výslednou podobu zákona zefektivnit a přiblížit více realitě života občanů v jednotlivých regionech naší republiky. Děkuji vám za pozornost.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní s přednostním právem vystoupí ministr práce a sociálních věcí Aleš Juchelka a připraví se paní poslankyně Veronika Kovářová. Prosím, pane ministře.

 

Ministr práce a sociálních věcí ČR Aleš Juchelka: Já děkuji moc. Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, tak já jsem bedlivě poslouchal projev pana kolegy Schreka, moc za něj děkuji a myslím si, že budeme sladěni i v tom, co v tuto chvíli řeknu já ohledně připravenosti Úřadu práce právě na tuto agendu. Dovolte mi tedy před závěrečným hlasováním shrnout stručně, proč stojíme za pozměňovacím návrhem pod bodem B a proč považuji jeho přijetí za zásadní pro to, aby tento zákon v praxi skutečně fungoval.

Zákon o podpoře bydlení sleduje jasný cíl, a to je pomoci domácnostem, které se vlastními silami nedokážou dostat k bydlení, zajistit si ho. O tomto cíli není sporu. Otázkou však je, jakým způsobem a prostřednictvím jakých institucí jej chceme naplňovat. Má systém podpory bydlení zajišťovat nově budovaná paralelní struktura, anebo instituce, která se sociální pomocí dlouhodobě zabývá již dnes? Platné znění svěřuje klíčové rozhodovací pravomoci, to znamená, posuzování potřebnosti, vedení evidence, poradenství obecním úřadům s rozšířenou působností. Na první pohled je to logické, ve skutečnosti ale vytváří paralelní strukturu vedle systémů, které stát k témuž účelu již provozujeme, a to desítky let. Je to duplicitní výkon, roztříštěná odpovědnost, rozdílné kapacity v různých krajích a finanční toky, nad nimiž stát, který je hradí, nemá odpovídající kontrolu. To není reforma systému, to je vytváření další vrstvy nad systémy, které už dnes existují.

Náš pozměňovací návrh tuto situaci narovnává. Přenáší věcnou působnost na Úřad práce. Proč právě tam? Protože Úřad práce je již dnes orgánem, který systematicky posuzuje sociální a ekonomické zázemí domácností, posuzuje celkovou situaci rodin, pracuje s jednotnými kritérii na celostátní úrovni, má hustou síť 307 kontaktních míst a pracovišť – a to chci zdůraznit – je totiž schopen zajistit srovnatelný a transparentní přístup ke klientům v celé republice bez závislosti na kapacitách konkrétní radnice. Lidé v podobné situaci mají dostávat stejnou pomoc bez ohledu na to, v jakém kraji žijí. Právě jednotný výkon státní správy je nejlepší zárukou, že tomu tak bude. Propojení systému státní sociální pomoci a systému podpory bydlení na jednom místě navíc umožní skutečně komplexní přístup ke klientovi: pomoc s bydlením, dávky, podpůrný plán, vše koordinovaně z jednoho místa. To je smysluplná reforma, ne administrativa pro administrativu.

Pokud jde o příjmový test, tak tady čelíme tlaku na jeho navýšení. Podívejme se na čísla. Při hranici 1,6násobku životního minima splňuje příjmové kritérium nejméně 150 000 domácností. Úřad práce aktuálně eviduje přibližně 60 000 domácností pod životním minimem, které podmínku splňují automaticky. Systém přitom pracuje přibližně se 3 000 byty ročně – to znamená, to, co je v tom návrhu zákona. Tento nepoměr ukazuje, proč musíme parametry nastavit realisticky a zodpovědně. To není argument proti pomoci potřebným, je to argument pro to, abychom nastavili všechny parametry zodpovědně. Příjmový test návrhu není pevná zeď, je to vyvratitelná domněnka. Pokud domácnost hranici přesáhne, nevylučuje to automaticky její zápis do evidence. Úřad práce může správním uvážením rozhodnout jinak a tato flexibilita je v návrhu záměrně. Pro zranitelné domácnosti, to znamená, samoživitelky, seniory nebo osoby se zdravotním postižením se navíc uplatňuje příznivější hranice ve výši 3násobku životního minima.

Ke snížení spodní hranice disponibilního příjmu pod životním minimem, to je bod G6, mám trochu výhradu. Životní minimum je v České republice minimální společenskou uznatelnou hranicí nákladů pro zajištění základních potřeb. Bylo by systémově problematické, aby stát na jedné straně garantoval podporu bydlení a na druhé straně konstruoval systém tak, že jeho příjemci po zaplacení nájmu nemají prostředky ani na životní minimum. Z toho logicky vyplývá tlak buď na opětovné zavedení doplatku na bydlení, což samozřejmě nechceme, nebo na prolomení stropu uznatelných nákladů u dávky státní sociální podpory pomoci. Hovoříme o potenciálních nákladech v řádu 1 až 3 miliard ročně. Vím, že zákon od počátku provází kontroverze. Legislativní rada vlády v průběhu legislativního procesu upozornila na nerovnováhu mezi přínosy a náklady i na nepřehlednost navržené úpravy – myslím Legislativní rada vlády pod panem tenkrát ministrem Šalomounem.

Náš pozměňovací návrh na tyto výhrady reaguje věcně, aniž by zasahoval do samotného cíle zákona ani do obsahu podpůrných opatření. Úřad práce se na převzetí agendy připravuje. Metodika je ve finální fázi, od 1. července 2026 odpadá agenda závazných stanovisek a od 1. září přebírá evidence bytů a osob. Systém školení je naplánován na srpen, příprava probíhá a myslím si, že probíhá dobře.

Nehlasujeme tedy o tom, zda pomáhat lidem v bytové nouzi, na tom se shodneme úplně všichni – hlasujeme o tom, zda pomoc zajistíme způsobem, který bude fungovat stejně dobře v Chebu, v Ostravě i Praze a který obstojí nejen dnes, ale i v dalších letech. Proto žádám o podporu bodu B. Děkuji.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí paní poslankyně Veronika Kovářová a připraví se Eliška Olšáková. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Veronika Kovářová: Děkuji. Dobrý den. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych chtěla v tuto chvíli dát hlas ještě dvěma pohledům z regionu. Ráda bych citovala dopis panu premiérovi od náměstka primátora Liberce pro městské bydlení, který má s bytovou politikou přímou zkušenost.

„Vážený pane premiére, obracím se na Vás jako představitel obce, který nese každodenní odpovědnost za řešení bytové situace svých obyvatel. Jsme to právě my, kdo spravuje obecní bytový fond, zajišťuje sociální práci v území a čelí konkrétním dopadům nedostupného bydlení: od nárůstu ubytoven přes zadlužování domácností až po vznik a prohlubování sociálně vyloučených lokalit a segregace.

V této souvislosti považujeme za nutné vyjádřit vážné obavy nad aktuální podobou vládního návrhu novely zákona o podpoře bydlení. Na základě našich praktických zkušeností i odborných podkladů upozorňujeme, že navržené změny mohou zásadně oslabit funkčnost systému a ve svém důsledku přinést ještě větší zátěž zpět na obce.

Za klíčová rizika považujeme zejména: navrhované je výrazné zúžení cílové skupiny poradenství v bydlení, čímž se zbytečně oslabuje jeho preventivní funkce a možný dopad, a to bez doložitelných úspor, ať už finančních, nebo administrativních. Pomoc se tak odsouvá až do fáze akutní bytové nouze, kdy je její řešení výrazně nákladnější a méně efektivní. Tento přístup povede k vyššímu počtu domácností, které do bytové nouze propadnou a jejich situaci budou následně řešit právě obce.

Navrhovaný přesun zásadní části agendy na Úřad práce považujeme za vysoce rizikový. Úřad práce je již dnes přetížený a nemá odpovídající odborné zázemí pro komplexní posuzování bytových situací. Hrozí prodlužování lhůt, formalizace rozhodování bez znalosti místního kontextu a roztříštění podpor mezi instituce. Obce mají přitom potřebné znalosti území i zkušenosti se sociální prací. Nesouhlasíme s údajnou duplicitou agend.

Zásadní obavy máme také z oslabení kontrolních mechanismů zákona a tím pádem jeho očekávaného přínosu pro potírání obchodu s chudobou v Česku. Pokud nebude důsledně kontrolována kvalita bytů a průběh podpory, zvyšuje se riziko zneužívání systému a rozvoj obchodu s chudobou. Negativní důsledky těchto jevů přitom dopadají především opět na obce a jejich obyvatele.

Nelze opomenout ani způsob přípravy návrhu, který postrádá řádné vyhodnocení dopadů a proběhl bez dostatečné odborné diskuse a zapojení obcí jako klíčových partnerů implementace. Dovolujeme si zároveň zdůraznit, že obce se na přijetí zákona dlouhodobě a systematicky připravovaly. Od jeho představení jsme v dobré víře investovali značné úsilí do budování kontaktních míst pro bydlení, posilování personálních a odborných kapacit a nastavování spolupráce se sociálními službami a dalšími aktéry v území. Tyto kroky vycházely z předpokladu stabilního legislativního rámce a postupného náběhu systému.

V této souvislosti vnímáme jako velmi problematické, že metodická a osvětová podpora ze strany odborných útvarů Ministerstva pro místní rozvoj a Ministerstva práce a sociálních věcí, která byla pro obce klíčová a kterou jsme oceňovali, byla utlumena. Tato situace vytváří v území nejistotu a komplikuje naši schopnost odpovědně se připravit na implementaci komplexní legislativy.

Vážený pane premiére, jsme přesvědčeni, že funkční systém podpory bydlení musí vycházet z reality v území a opírat se o roli obcí jako hlavních nositelů řešení. Oslabování preventivních nástrojů, omezování cílové skupiny a přesun kompetencí mimo území nepovede ke stabilizaci situace, ale naopak k jejímu zhoršení.

Žádám Vás proto o přehodnocení navrhované podoby novely a otevření odborné diskuse, do které budou obce plnohodnotně zapojeny. Jsme připraveni být aktivními partnery při hledání řešení, která budou funkční, spravedlivá a udržitelná. S úctou náměstek Jan Hruška, náměstek primátora pro městské bydlení.“

Druhý pohled, který by chtěla ocitovat, je od náměstka hejtmana Pardubického kraje Pavla Šotoly. „Vážený pane poslanče, v souvislosti s projednáním pozměňovacího návrhu 762 si Vás dovoluji oslovit s výčtem rizik, která negativně mohou ovlivnit dostupnost pomoci potřebným v bytové nouzi. Jedná se především o přesun dosavadních pravomocí a odpovědností kontaktních míst pro bydlení na Úřad práce, který je již řadou stávajících agend naprosto přehlcený. Kontaktní místa pro bydlení by tak v systému měla roli pouze poradenskou. Tím by se ztratila přímá odpovědnost za realizaci zákona, která má být pro obce jedním z nástrojů řešení bytové politiky na jejich území.

Dalším výrazným negativem předložené novely zákona je zrušení předchozího příjmového testu, který se nahrazuje novým, ale výrazně přísnějším. To předpokládám, že je vyřešeno nějakými pozměňovacími návrhy“ a třeba tím, že tady je citován jedinec, který by nepřešel příjmem nad 8 800, což nepředstavuje ani polovinu minimální mzdy, nebo samoživitelka s celkovým příjmem nad 12 880. Ale jestli jsem dobře pochopila pana ministra, tak v těchhle ohrožených skupinách je to trojnásobek minimálního příjmu.

Z výše uvedených důvodů si dovoluji požádat Vás o zvážení všech dopadů předkládané novely tak, aby zákon o podpoře bydlení byl stále nástrojem pomoci potřebným a zároveň přinášel systémová řešení, která jsou nutná pro řešení bytové politiky v jednotlivých obcích.“

Chtěla jsem, aby tady zazněly právě i ty další názory – nejen nás politiků, ale i lidí, kteří jsou aktivní právě v řešení jejich bytové politiky v jejich samosprávních celcích. Děkuji.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní požádám o vystoupení paní poslankyni Elišku Olšákovou a připraví se Olga Richterová. Prosím, máte slovo.

Přečtu dvě omluvy: Patková Jana celý jednací den – zdravotní důvody a Sokol Petr od 17 do 19 hodin pracovní důvody.

Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Eliška Olšáková: Děkuji za slovo. Vážená paní ministryně, vážené paní kolegyně a páni kolegové poslanci, já bych řekla na úvod, navážu na svoji předřečnici paní Kovářovou a v podstatě nebudu ten dopis číst celý, nebudu s tím zdržovat, protože jsou přihlášeni i další kolegové, protože ten dopis Svazu měst a obcí šel vám všem poslancům napříč politickým spektrem, tak ho nebudu číst celý, ale jenom v podstatě odcituju tady ty části, které se vlastně toho týkají, toho dnešního projednávání před hlasováním.

Týká se to tedy toho pozměňovacího návrhu komplexního, kdy SMOČR upozorňuje na to, že „obce se na výkon agendy upravené původním zněním zákona v podpoře bydlení dlouhodobě a systematicky připravovaly, upravovaly své vnitřní nastavení, kapacity, přijímaly nové pracovníky a investovaly do rozvoje kontaktních míst, a s ohledem na časovou a organizační náročnost nebylo možné přípravy odkládat až na okamžik nabytí účinnosti zákona. Tato pracoviště však nyní v důsledku přesunu klíčových kompetencí mohou zůstat personálně i odborně nevyužita.

Doposud také bohužel nebylo ze strany vlády vyřešeno, jakým způsobem budou kontaktní místa pro bydlení jakožto přinesená působnost výkonu státní správy financována. To víme, že jsme se tady o tom bavili, když jsme schvalovali státní rozpočet, že třeba na tyto činnosti nebyly vyčleněny žádné finanční prostředky. Z pohledu občanů – to je velmi důležité – to přináší nadbytečné komplikace, takzvaný ping-pong. Občan je nejprve povinen přijít na kontaktní místo pro bydlení za účelem poradenství, následně ale žádost do systému žadatelů podává na Úřadu práce České republiky. Pokud by se pak v rámci systému podpory v bydlení ucházel o některý z obecních bytů, tak si jeho situaci bude zcela jistě prověřovat sociální pracovník obce, protože obec bude chtít vědět, kdo se v jejím bytě ubytuje, a doposud se všechny tyto tři kroky odehrávaly v rámci kontaktního místa úřadů s rozšířenou působností.“

Svaz měst a obcí v tom dopise apeluje na to, „aby agenda kontaktních míst byla ponechána na obcích, které mají v otázce bydlení oproti Úřadu práce detailnější znalost místního prostředí i konkrétních životních situací svých občanů a dostupných služeb v rámci svého území. Obce také na rozdíl od Úřadu práce mohou do systému vložit obecní byty. Nyní však hrozí, že při současně navrženém omezení kompetencí obcí nebude vůle z jejich strany byty do systému vkládat. Ztratí totiž přehled o tom, kdo se do systému reálně dostává, a rovněž panují obavy ohledně již stávající vysoké administrativní a kapacitní zátěže Úřadu práce, které zajišťují široké spektrum agend“ a tak dál. Ten dopis ještě pokračuje, já už s ním tady nebudu zdržovat.

Je to vlastně to, na co budu navazovat ve své řeči, a taky sdělím stanovisko našeho klubu, jak budeme k celku, k celému zákonu, k novele zákona přistupovat a jak budeme hlasovat.

Já bych ale přesto začala pozitivně a chtěla bych tady poděkovat paní zpravodajce za konstruktivní přístup k celé novele, k tomu, že jsme se mohli několikrát sejít, že jsme mohli oddiskutovat spoustu věcí, které jsme navrhovali změnit, ať už to bylo zvýšení limitu, anebo rozšíření poradenství. Takže za to bych chtěla poděkovat. A chtěla bych tady taky ocenit to, že se zachovávají všechny tři pilíře systému podpory bydlení, že se to obecné poradenství rozšiřuje na všech 205 úřadů s rozšířenou působností. Za mě je to velmi důležité, aby občan, který má pocit, že se dostane do problémů s bydlením, aby mohl přijít a mohl tu svoji situaci konzultovat. Takže to, že se to poradenství neomezilo, za to určitě děkuju, A děkuju i za to, že se navýšil příjmový limit, že se ta podpora dostane více žadatelům, více klientům, protože my víme, že v té bytové nouzi je 164 000 lidí a co je tedy alarmující, tak je to přes 60 000 dětí, které dnes vyrůstají na ubytovnách anebo v azylových domech.

Přestože jsem začala pozitivně, tak klub Starostové nepodpoří novelu jako celek a tím hlavním důvodem je právě převod té významné části agendy z obcí na již dnes výrazně přetížené úřady práce. My jsme přesvědčeni, že stát by neměl ukládat další rozsáhlé povinnosti instituci, která v současné době zajišťuje mimořádně široké spektrum činností.

Úřady práce dnes vykonávají zejména zprostředkovávání zaměstnání, podporu v nezaměstnanosti, rekvalifikace a další nástroje aktivní politiky zaměstnanosti. Administrují dávky státní sociální podpory, která nově sjednotila čtyři jednotné dávky a není to jednoduché. Ten systém si vlastně sedá teprve, takže mají spoustu problémů. Řeší agendu příspěvku na péči, agendu dávek pro osoby se zdravotním postižením, náhradní výživné a tak dál by se dalo pokračovat. A co je taky velmi důležité, je tam velmi rozsáhlá implementace v oblasti digitalizace a reformy sociálního systému.

Již dnes se pracovníci Úřadu práce potýkají s vysokou administrativní zátěží, personálními problémy a náročnou implementací nové dávky státní sociální podpory. Přesun další agendy podle našeho názoru nepovede ke zrychlení pomoci lidem v bytové nouzi, ale naopak hrozí prodlužování řízení, větší administrativní náročnost a zhoršení dostupnosti služeb. Na to vlastně navazuje i prodloužení těch lhůt, To už tady zmiňovala paní kolegyně Olga Richterová, že se prodlužují lhůty v běžných případech ze 30 na 60 dnů a v těch složitějších ze 60 na 120 dnů. To znamená, že lidé v tíživé sociální situaci získají pomoc s docela velkým zpožděním.

Starostové dlouhodobě prosazují princip, že pomoc lidem má být co nejblíže místu jejich života. Obce znají místní podmínky, znají své občany a dokáží účinně propojit bytovou, sociální i terénní práci, protože starostové nejčastěji tyto situace ve svých obcích řeší.

Novela se díky změnám během projednávání v řadě oblastí zlepšila. To jsem říkala už na začátku. Zlepšila se taky díky tomu, že budou podpořeny i opoziční návrhy, za což děkuji za tu podporu. Ale ten přesun agendy na úřady práce vnímáme jako natolik zásadní, že ve finále tuto novelu tak, jak je navržena, nepodpoříme Děkuju za pozornost.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Děkuji.

Paní poslankyně Stojanová byla omluvena do 11 hodin, ale již je přítomna.

Nyní tedy požádám o vystoupení předsedkyni klubu Pirátů Olgu Richterovou a připraví se paní poslankyni Barbora Urbanová. Tak prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Olga Richterová: Děkuji. Já navážu na to, co tady zaznělo od paní poslankyně Olšákové. Navážu na tu argumentaci týkající se přetíženého Úřadu práce a stejně tak, že ti lidé, kteří budou potřebovat pomoc bezprostředně, okamžitě, budou čekat měsíce a velice často se nejspíš té včasné pomoci nedočkají vůbec. Proč? No protože obce nebudou mít motivaci byty do systému vkládat. To jsou ty klíčové věci, co říkala paní poslankyně Olšáková. A to je přesně ten hlavní důvod, proč i my za Piráty ten zákon nakonec podpořit nebudeme moci, byť ty pozměňovací návrhy, které mají projít a mají projít i nám jako pirátskému klubu, samozřejmě zlepší situaci. Zlepší to, aby ten rozsah poskytování poradenství mohl být funkčnější, aby si tolik lidí nemuselo jaksi vyšlapávat cestičku mezi dvěma, třemi úřady, ale aby opravdu to poradenství dostaly.

Nicméně ta klíčová věc, aby obce měly motivaci zapojit se do fungování podpory v bydlení, tam zmizí. Budou vědět obce, samosprávy, města, že nakonec to rozhodující slovo, to finální razítko bude dávat Úřad práce, který je úplně oddělený, samostatný, takže nebude důvod, aby obce vkládaly své obecní byty do toho systému, do toho systému garantovaného bydlení, do té práce v rámci zákona o podpoře bydlení. Proč? Protože nakonec to neovlivní, nerozhodnou. Rozhodne Úřad práce, zcela samostatná organizace, zcela nezávislá jednotka na fungování samospráv. A to je věc, která vlastně vymaže jednu z hlavních věcí toho principu zákona o podpoře bydlení. A sice jedno místo, jedna odpovědnost; obce jako klíčový hráč v podpoře v bydlení.

To je tedy zdůvodnění na úvod a nyní k těm úřadům práce. Nový zákon vlastně jako komplexnější pokus našeho státu systematicky řešit bytovou nouzi a nás jako Pirátů připravit po dvaceti letech legislativu, o které se jenom mluvilo, měl zavést nový systém podpory pro lidi, kteří mají potíže získat nebo si udržet bydlení, a pro lidi jako prevence, kteří můžou být ohroženi bytovou nouzí, ale třeba jenom nevědí, jenom se potřebují poradit, zeptat, potřebují mít jasné místo, to kontaktní místo bydlení, kde dostanou věrohodné informace.

Takže je to zákon navazující na více než dvacet let trvající snahy odborníků a řady politiků ze spousty měst a obcí, aby se ukotvilo v naší legislativě to, co je to nejdůležitější, co lidé potřebují ke spokojenému životu. A sice rozumné, důstojné a dostupné bydlení.

Jenže aby ta mozaika, o které jsem už mluvila v úvodní řeči při projednávání dnes mohla fungovat, tak nemůžete ty dílky rozmetat, aby to pak celé nezapadalo. Právě proto, co je velice jaksi podstatné, ty přetížené úřady práce nemají, podle našeho názoru a podle přesvědčení a argumentace řady odborníků být těmi, kdo budou finálně rozhodovat.

Je to tedy, a když se k tomu dostaneme, zákon, který nabyl účinnosti už k 1. lednu 2026, tohoto roku, ale s výjimkou dvou oblastí. S výjimkou toho § 118, 119 a 123, ty nabyly účinnosti 15. dnem po vyhlášení, a hlavně části třetí, která nabývá účinnosti až 1. červencem 2026.

Právě proto se tady tedy bavíme o těch věcech, které jsou financování navržených opatření a to už běží. Takže jak to v současné době probíhá? Plní stát literu zákona? To je prostě otázka na paní ministryni. Probíhá proplácení krajům a obcím? Začal ten zákon fungovat? Já se obávám, že ne. A s těmi částkami na všechny ty kroky, co jsou potřeba v rámci zákona o podpoře bydlení, se původně v rozpočtu nepočítalo. Potom paní ministryně říkala, že se nějaké peníze našly. Ale ta otázka zní: Funguje to? Opravdu se dostávají ty peníze přímo k obcím, aby mohla asistence v bydlení a garance probíhat a fungovat?

A druhá věc, kontaktní místa byla pominuta úplně. Takže nevíme, jak probíhá distribuce těch financí směrem k potřebným, směrem k samosprávám, co to zajišťují. A to je tedy první otázka. Financování navržených opatření v realitě. Běží, paní ministryně? Je to otázka na paní ministryni Mrázovou a byla bych velice ráda, aby byla odpovězena přinejmenším v závěrečném slovu. Je to velice důležitá věc pro to, aby ten zákon mohl pomáhat.

A k Úřadu práce. My absolutně nechceme, aby tady byl nějaký dojem, že házíme vinu na úředníky pracující na Úřadu práce. Ti dělají, co mohou, už dnes. Jsou to lidé, kteří jsou často velice přetížení, na které je veliká zátěž, nejedou v normálním režimu, protože oni už roky sanují řadu krizí. A v tom režimu toho nového zákona oni by měli nově řešit i systém elektronické evidence bytů nebo žádostí o byt z té evidence. Jenže to je právě problém, že je to zároveň důležitý nástroj, jak předcházet tomu, aby se do toho systému dostávaly byty nekvalitní a aby docházelo k obchodu s chudobou. Je to něco, co pro nás bylo velice důležité a co se velice důkladně řešilo v těch přípravných pracích.

Ale když tedy víme, že ačkoliv se systém elektronické evidence bytů začal připravovat včas, víme to proto, že tehdy na MPSV působila ještě paní náměstkyně Freitas Lopesová a řešilo se to včas, ale víme, že dnes to hrozí, že tím převedením na úřad práce v té podobě, jak je navržena, to nebude fungovat, víme, že na úřadu práce se bude řešit nyní ještě řadu a řadu měsíců intenzivně superdávka; už se tím na plénu nyní tráví dlouhé hodiny. Je jasné, že ani u ní ajťáci a příslušný odbor nestíhají, a potom máme jednotné měsíční hlášení zaměstnavatele, i tam je řada potíží, tak se dostáváme k tomu, že evidence k zákonu o podpoře bydlení se prostě odložila. A to je obrovská potíž; obrovská potíž, která z hlediska fungování dopadne na lidi.

Takže kvůli řadě krizí z minulých let se na úřadech práce nakupily standardní agendy. Část dávek je v permanentním zpožděním. Co je opravdu velkou výzvou, jsou i ty běžné činnosti, běžné fungování. Má to opět dopad na ty nejchudší a nejpotřebnější. A my jsme už třeba právě v minulosti při projednávání superdávky upozorňovali, že je tam velice ambiciózní záměr na realizaci podpory v rámci složky pracovního bonusu za toho stávajícího personálního obsazení. Proč? Protože tam měla být nějaká motivační práce úředníků úřadu práce s klientem tak, aby dostal reálnou podporu, aby tam bylo skutečné řešení té individuální situace. Já teď nebudu zabíhat do detailů. Jenom chci na tom ukázat, že by bylo potřeba věnovat mnohem víc času a individuální pozornosti těm konkrétním lidem, aby podpora mohla fungovat. A na to dnes absolutně není kapacita. To každý ví. Jediné, co chci ilustrovat je, jak jsou úřady práce už nyní přetížené a že tomuhle přetíženému molochu nyní těmi změnami, co dnes navrhuje paní ministryně Mrázová a vládní koalice, se jenom přidá další náklad, další zátěž. A navíc, ta agenda tam vůbec nemusí být, protože se na ní už v podstatě dva roky připravují obce s rozšířenou působností. To bylo tak i odpilotováno, ozkoušeno a odůvodněno ve výpočtech ve velice podrobné zprávě RIA.

Takže vidíme, že na úřadech práce nyní zvládají zaměstnanci, a je to logické v tom současném nastavení a přetížení, kontrolu – kontrolu, jestli jsou dodány všechny podklady, kontrolu papírů, jenže to těžko změníte, aby tam byla možná i nějaká jiná pozornost, individuální, motivující, způsob, který opravdu bude pomáhat hledat řešení, a přístup, který bude i uplatnitelný pro ty motivace zapojovat byty do systému.

Takže převod těch agend na úřad práce, ať se na to díváme z jakéhokoliv úhlu pohledu, jenom zatíží už dnes přetížený moloch, už dnes přetížené zaměstnance, nepomůže lidem a sebere poslední zbytky motivace obcím se zapojit. Když ještě odcituji, co uvedli lidé na senátním slyšení, například paní Veronika Rysová z Brna, která mluvila o tom, jak vnímá, jak paralyzovaný úřad práce je již několik let, bylo to senátní slyšení právě k té agendě bydlení, tak zdůraznila, že když ještě se nyní implementuje superdávka, tak to bude opravdu velice náročné a prostě absolutně není jisté, zda si úřad práce dokáže přibrat další agendu.

Samozřejmě náběh něčeho nového je vždycky zatěžující. Taková změna je vždycky něco navíc, ale tady to ještě proběhne ohromně rychle pro ty úřady práce. Třeba ten příjmový test pro opatření Asistence, což prostě to, že lidé mají nějaké finance na bydlení, neznamená, že mají i kompetence, a je tam často třeba to doprovázení v bydlení. To myslím potvrdí i paní zpravodajka, protože to je prostě věc, která je velice důležitá, ta funkční asistence v bydlení, tak tam hrozí, že když lidé neprojdou tím příjmovým testem, tak že asistenci nedostanou, i když by ji potřebovali, a právě proto se tady o tom bavíme, že to převedení na úřady práce tohle riziko jenom zhorší, protože není jisté, že tím uvážením, které by mohl úřad práce udělat, se prostě bude zabývat, že tam na to budou kapacity, dovednosti a v podstatě i metodika. Ta totiž byla připravována pro obce.

A co ty obce, kde to funguje, například Olomouc, zdůrazňují, že chtějí, aby pilíř garancí v tom zákoně a pilíř asistence umožnil obci spolupracovat s vlastníky bytů v širším kontextu, než jak je to možné jenom v rámci toho bytového fondu. A co právě v té Olomouci zjistili, kde to kontaktní místo pro bydlení funguje, že potřebují předvídatelnost, jistotu financování a to, aby ty vytvořené kompetence zůstaly obci a nepřešly na úřad práce. To jenom opět cituji z toho senátního slyšení. Bylo to tady už citováno i z dalších obcí, Liberec například nebo co říkal náměstek hejtmana Ústeckého kraje Jiří Kulhánek. Opět odcituji: „Ještě bych poprosil, nedávejte na ty úřady práce to, aby zjišťovaly, jaké jsou ty majetkové stavy. Ty úřady práce jsou dneska v takové křeči, že nestíhají vůbec nic.“ A dokonce řekl, cituji: „Musím podotknout, že moje drahá manželka dělá vedoucí nepojistných dávek oddělení v Chomutově a upozorňovala, že ty holky padají na hubu. Všechny. Do jedné.“ Takže to je situace úřadů práce a obrovské riziko převedení té agendy na ně.

A když si to vezmeme ze zkušenosti, co mají i třeba naše poslankyně, protože například paní poslankyně Lenka Martínková Španihelová, která je dnes ze zdravotních důvodů omluvena, tak ta jako pracovnice v sociálních službách a vedoucí sociální služby v minulosti právě s úřadem práce měla řadu zkušeností, tak to shrnutí je jediné: Ne vlastní vinou je tento úřad tak obrovsky přetížený, že to prostě nebude fungovat. To je tedy ten největší apel, který na vás máme. Na základě zkušeností s fungováním úřadu práce, s tím, jak je zatížen, na základě toho, že se zavádí superdávka, že se zavádí JMHZ – jednotné měsíční hlášení zaměstnavatele, nenakládejte další agendu. Prosím, ustupte od tohoto záměru.

A závěrem, i Svaz měst a obcí apeloval na to, aby prostě ta agenda kontaktních míst byla ponechána na obcích, které mají v otázce bydlení oproti Úřadu práce detailnější znalost místního prostředí i konkrétních životních situací svých občanů a dostupných služeb v rámci svého území. A taky opět cituji: „Obce také mohou na rozdíl od úřadu práce do systému vložit obecní byty, ale nyní hrozí, že při současně navrženém omezení kompetencí obcí nebude vůle z jejich strany byty do systému vkládat. Ztratí totiž přehled o tom, kdo se do systému reálně dostává, tedy komu jsou byty přidělovány, ale také možnost kontroly stavu a kvality bytů. Rovněž panují obavy ohledně již stávající vysoké administrativní a kapacitní zátěže úřadu práce, který zajišťuje široké spektrum agend a dlouhodobě funguje na hranici svých kapacit, takže další rozšíření jeho působnosti by mohlo negativně ovlivnit efektivitu a dostupnost poskytovaných služeb.

Zároveň úřad práce na rozdíl od obcí nedisponuje detailní znalostí lokálních problémů ani individuálních potřeb klientů. Předávání těchto informací mezi obcemi a úřady práce by navíc znamenalo vznik další administrativní zátěže pro celý systém. To všechno je naprosto jasné, zřetelné a srozumitelné. Města už řadu těch kroků, řadu těch opatření navržených v tom zákoně používají. Chtějí situaci ve svých městech řešit. Tam, kde uplatňují ten celek, kontaktní místa bydlení, asistence, bydlení, garance, tam to funguje. V mnoha případech jsou připraveni a chtějí to realizovat. Samozřejmě ne ve všech. To nezastírám. Ale co žádají? Ať neměníme pravidla tady v průběhu na závěr projednávání, ať nemaříme jejich investice do příprav a hlavně ať opět netříštíme tu odpovědnost. Protože tím tříštěním odpovědnosti se úplně ztrácí motivace pro samosprávy, aby opravdu pozitivně, pozitivně vkládaly energii do řešení bytové krize na svém území.

Co tedy hrozí? Že vyřizování žádostí o podpůrné opatření v bydlení se dramaticky zpomalí. Že přetížený úřad práce prostě nebude mít dostatečné kapacity, aby v rozumných lhůtách vyřizoval ty žádosti, nebude mít rozumné lhůty, aby tam zapsal ty údaje o potřebě takzvaného podpůrného opatření v bydlení do evidence. A to je hrozně důležité, protože ten zápis je podmínka pro poskytnutí toho bytového podpůrného opatření nebo asistence v bydlení. Takže s čím ten návrh počítá – a to chci zdůraznit jako to největší riziko při převodu na úřad práce – je prodloužení lhůt pro rozhodnutí ze 30 na 60 dnů v běžných případech, takže z měsíce na dva měsíce, no a ze 60 na 120 dnů v těch složitých případech. Jenže kdo to bude rozhodovat? Kdo bude definovat, co je složitý případ? Takže 120 dnů, to jsou tři měsíce. Lidé v opravdu tíživých situacích stejně získají pomoc jenom s obrovským zpožděním. A bude zahlcený úřad práce vůbec tyto nové lhůty dodržovat?

Zmínila to tady už paní poslankyně Olšáková. Já to zmíním znovu. K čemu je zákon, který měl být i preventivní? Měl pomáhat včas – dřív než lidé propadnou do problémů, když tam budou více než tříměsíční prodlevy. No a nakonec to chybějící odborné zázemí na úřadech práce, zejména pro posouzení těch sociálních kompetencí žadatelů – já už jsem to trochu zmiňovala, ale ještě jednou – úředníci a úřednice Úřadu práce prostě obvykle nemají zkušenosti s tou přímou sociální prací ani s bytovou agendou, a to na rozdíl od lidí na těch sociálních/majetkových odborech obcí, podle toho, jak to na té které obci řeší. Takže budou si muset osvojovat nové dovednosti, případně si i doplnit kvalifikaci, a to aby uměli správně vyhodnotit nejenom tu situaci, v které se žadatelé budou nacházet, ale taky aby uměli vyhodnotit jeho kompetence, jeho zázemí. Prostě všecko, co bude nezbytné pro vyhodnocení toho, zda člověk potřebuje k udržení bydlení tu asistenci v bydlení nebo nikoliv.

Kdokoliv z vás, kdo jste nyní slyšeli tuto debatu, myslíte si, že to na těch úřadech práce může fungovat? Že to je vůbec reálné? Prostě to bude opuštění jakéhokoliv individuálního přístupu ve prospěch jenom formálního posuzování nějakých kritérií, podkladů, o které přitom v podpoře bydlení nemá jít.

Má jít o celkový náhled na situaci daného člověka nebo dané rodiny. Má jít o přístup, který sanuje včas a má jít i o přístup preventivní, což je mnohem složitější a mnohem komplexnější, než jenom přečíst nějaké doložené papíry. Proto vzhledem k vytíženosti úřadu práce a tomu nedostatečnému připravení na tuto agendu lze očekávat, že ten individuální přístup, který byl chystaný na kontaktních místech bydlení, bude na úřadu práce nahrazen posuzováním čistě formálním, půjde to čistě po kritériích příjmových, a obáváme se, že klienti budou prostě jenom chodit sem a tam mezi kontaktním místem pro bydlení a úřadem práce. Přitom právě tomu se ten zákon snažil předejít.

Takže co se stane? Nejprve se klient bude muset osobně dostavit na kontaktní místo bydlení. Tam by měl dostat to poradenství v bydlení, ale poté bude muset jít na úřad práce kvůli tomu zápisu do evidence. Pokud jej úřad práce zapíše, tak se bude jej kontaktní místo pro bydlení pokoušet propojit s poskytovatelem podpůrných opatření, což je ta reálná pomoc, to je to, o co jde. Jenže pokud bude ten člověk potřebovat prodloužit platnost toho zápisu v evidenci, zase to bude řešit s úřadem práce. A pak se opět bude snažit kontaktní místo s tou reálnou pomocí. Bude to taková hra, jak rychle se bude stíhat těm lidem pomáhat nebo hra na horký brambor. Přehazujeme si to, vymlouváme se jeden na druhého, protože tam nebude jasná odpovědnost jednoho člověka na jednom kontaktním místě bydlení. To je to, čemu jsme se snažili celé ty roky při přípravě opravdu funkční podpory bydlení předejít, a to i na základě řady zahraničních zkušeností. Lidi budou hrát na kličkovanou, na honěnou s termíny a s úřady. To je úplně špatně.

Navíc ta pojistka proti obchodu s chudobou, která měla fungovat, se tím převedením na úřad práce také vypíná. Přetížené úřady práce prostě nebudou kontrolovat stav bytů, jejich kvalitu před tím vložením do systému. A to je jenom samozřejmě v případě, že vůbec nějaké nové byty do toho systému budou přibývat. Je tam samozřejmě to riziko, že vůbec nebude žádná motivace se do toho zapojit. Ale ten předpoklad a to, jak to bylo připravené a jak se to chystalo, bylo, že zaměstnanci kontaktního místa pro bydlení osobně ověří, že byt splňuje ty zákonem stanovené parametry, než povolí to vložení do systému. Jenže když podle toho nového návrhu od hnutí ANO bude o vkládání do systému rozhodovat úřad práce, tak se nedá počítat s tou reálnou návštěvou. Prostě co očekávám? Že se jenom zkontroluje, že to je zkolaudované jako byt. Takže hrozí, že stejně budou přibývat nekvalitní byty do toho systému a že se obchodníci s chudobou stejně do toho vlomí, budou se to pokusit zneužít. A dále to souvisí se zvýšením rizika vzniku sociálně vyloučených lokalit, protože podle toho stávajícího znění zákona nelze byt vložit do systému, pokud by tím došlo ke zhoršení míry sociálního vyloučení v té dané oblasti v tom daném místě.

Jenže zase ta kontaktní místa bydlení mají lepší přehled o tom území, a to zase díky té činnosti sociálního odboru na obecním úřadě, díky tomu úzkému propojení s poskytovateli sociálních služeb, prostě díky tomu propojení s terénem. Proto je to celé chystané na základě zkušeností, že tam, kde kontaktní místa bydlení fungují, je prostě to odborné zázemí pro vyhodnocování nějaké sociální dynamiky v sousedství, vyhodnocování toho, jak funguje zabydlování domácností v nouzi, domácností v bytové nouzi. Jenže jak tohle zajistit u úřadu práce? Jak zajistit, že všechny tyhle dovednosti, kompetence, informace, bude úřad práce mít?

Negativní důsledky koncentrace lidí v potížích na jednom místě totiž ponese obec, nikoliv úřad práce. Takže i v kontextu toho, co se stalo kolem Agentury pro sociální začleňování, to musím shrnout slovy: velký, špatný. Odborníci z praxe, lidé z daných míst, kteří chtějí pomáhat a chtějí situaci řešit, varují před přesunem na úřad práce.

RIA – ten výpočet, jak bude zákon fungovat, jaké bude mít ekonomické náklady a jaké bude mít přínosy v horizontu pěti let – RIA, která byla velice oceňovaná, tedy Zpráva o dopadu regulace zákona, obrovská příloha k návrhu zákona, tak ta byla vypočítána na tu původní verzi. Na tu původní verzi, kdy má odpovědnost obec, kdy má jasnou odpovědnost kontaktní místo, kdy ta funkčnost byla ověřena na více než sedmdesáti pilotních projektech.

Závěrečná otázka na paní ministryni – vedle těch otázek už na financování, které by mělo běžet a zajímá mě, zda běží a jak funguje – je, zda má nějaká data, o která se opírá při tom přesunu na úřady práce, zda má nějaká data, která nám může odprezentovat k té chystané změně.

Bohužel neproběhla standardní připomínková řízení. Jsou to všechno věci vkládané poslaneckými pozměňovacími návrhy, jsou to věci, které zásadním způsobem zhorší to, aby ten zákon o podpoře bydlení mohl fungovat, a zhorší jakoukoliv možnost vyhodnotit, jak byl původně navržen. Ty změny, které mají dnes projít, některé mírně pomohou a situaci zlepší. Ano, bude rozšířena ta skupina lidí, kteří si budou moci nechat poradit, je tam šance, že i nějací senioři naleznou pomoc u těch míst bydlení, která nakonec snad vzniknou.

Ale ta klíčová potíž, že rozhodující štempl bude dávat úřad práce, ta vzniká právě návrhem hnutí ANO, a proto navzdory těm několika zlepšením, která by měla být dnes schválena a za která děkuji – to je prostě dobře, že tam k nějaké diskusi došlo, a chci poděkovat i paní zpravodajce Evě Fialové, že jsme to pracovně projednávaly a jsem za to ráda – tak tento veliký převod na úřady práce, o kterém jsem teď podrobně hovořila, je důvod, proč tu celkovou změnu podpořit nemůžeme. Prosím ještě jednou o zvážení.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní dvě faktické poznámky paní ministryně Zuzana Mrázová za navrhovatele a připraví se paní poslankyně Eva Fialová zpravodajka. Prosím.

 

Ministryně pro místní rozvoj ČR Zuzana Mrázová: Já se v krátkosti vyjádřím k dotazům paní poslankyně Richterové, prostřednictvím pana předsedajícího. Konstrukt financování novela nemění, ten zůstává pořád stejný. Ministerstvo pro místní rozvoj ve své kapitole financuje garance a podpůrná opatření, a to prostřednictvím krajských úřadů. Jak jistě víte, pozměňovacím návrhem jsem vyčlenila 50 milionů na tato opatření a dle současných propočtů to vychází, že ta částka požadovaná na letošní rok je 53 milionů, 3 miliony jsem již podepsala, že jsme našli v rámci našeho rozpočtu. Takže financování garancí a podpůrných opatření prostřednictvím krajských úřadů v gesci Ministerstva pro místní rozvoj běží.

Asistence financovaná prostřednictvím Ministerstva práce a sociálních věcí a přenesená působnost a působení kontaktních míst pro bydlení prostřednictvím Ministerstva vnitra. Ministerstvo pro místní rozvoj stejně jako u jiných zákonů, které řeší obce v rámci přenesené působnosti, dodalo včas všechny podklady, aby příspěvek na přenesenou působnost mohl být obcím proplacen. Nicméně není toto v gesci MMR, ale v gesci Ministerstva vnitra. Děkuju.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Další faktická poznámka, tedy poslední zatím. Prosím, paní poslankyně Eva Fialová.

 

Poslankyně Eva Fialová: Děkuji moc za slovo. Já taky si dovolím zareagovat na Olgu Richterovou, vaším prostřednictvím. Mě tam zarazily dvě věci, na které musím reagovat, v tom vašem proslovu asi mě tahaly nejvíce za uši.

Kdy jste mluvila o tom, že nebude žádná pojistka oproti obchodníkům s chudobou. Tak ten konstrukt už z vámi psané podoby zákona byl takový, že poskytovatel na ta podpůrná opatření bude dávat palec nahoru. Právě ta obec, která toho poskytovatele zná, má s ním zkušenosti, nějakým způsobem ho vyhodnotí a ten poskytovatel přece když bude v pořádku, tak nebude nabírat byty, které jsou v hrozném stavu a nebudou odpovídat kolaudačnímu rozhodnutí, protože pak hrozí to, že nemohla by mu tam být poskytnuta ta garance a tím financována jeho správa. Takže se domnívám, že tato pojistka je zaručena a byla psána a diskutována při původním projednávání celého návrhu zákona v minulém funkčním období.

A co se týká asistence, to zaznělo ještě předtím. Vy jste tady řekla, že nebude poskytována člověku, který neprojde majetkovým testem. No ano, ale tak už při tom původním konstruktu jsme se bavili o tom, že aby byly dobře vynaložené finanční prostředky, musí se skloubit ta dvě velká opatření, což je poskytnutí bytu a současně asistence (tomu), kdo ji potřebuje. Tím pádem ten člověk musí projít majetkovým testem a v tu chvíli mu může být teprve poskytnuta asistence. Nemůže být poskytnuta asistence bez toho, aniž by byly vynaloženy státní prostředky na poskytnutí bytu. A tím pádem musím říci, že asistence je poskytnuta opravdu těm, komu byl přidělen byt, tím pádem musí projít majetkovým testem anebo má individuální posouzení, což předtím zákon neumožňoval.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak faktická poznámka Olga Richterová.

Přečtu čtyři omluvy: Eva Decroix celý jednací den se omlouvá z pracovních důvodů, Hřib Zdeněk do 11 hodin z osobních důvodů, Kučera Michal od 10.45 do 12.30 z pracovních důvod, Lipavský Jan do 12.30 z pracovních důvodů.

Prosím, předsedkyně klubu Pirátů Olga Richterová na faktickou poznámku.

 

Poslankyně Olga Richterová: Děkuji. Já děkuji za tu odpověď paní ministryni, ale tam, k čemu směřovala ta moje otázka, je, zda se už skutečně ty peníze ocitají u těch samospráv a u těch lidí, jestli už fungují ta podpůrná opatření, jestli už krajům přišly peníze na financování příspěvků na to poskytování asistence v bydlení.

Takže to je otázka také na pana ministra Juchelku, který tady už před chvílí vystupoval. Já ji tedy položím úplně jednoznačně. Myslím, že v této debatě má zaznít od MPSV, zda krajům už poslalo ty peníze, které jsou v rámci fungování tohoto zákona potřeba. To je tedy jedna faktická.

A potom na paní poslankyni a zpravodajku Evu Fialovou. Tam je právě ta mýlka, že vy, prostřednictvím pana předsedajícího, říkáte, že obec má tu možnost vyhodnocovat ty poskytovatele podpůrných opatření, a bohužel ne. Ona to má, až když mají těch víc bytů, když chtějí mít to rozšířené pověření po několika letech, když chtějí poskytovat více podpůrných opatření.

Takže co je tam velice důležité – dneska obec tu možnost fakt nemá kvůli té změně. A to vyjádření obce nastoupí až po letech, ta možnost.

Takže bohužel dochází tady k nějakému neporozumění a já to ještě ráda jednou zdůrazním. Přála bych si, aby to bylo tak, že máte pravdu a že bude možné předcházet tomu zápisu nekvalitních bytů ze strany obce, ale není to tak. Přála bych si, aby bylo možné, aby obec měla tu možnost vyhodnocovat ty poskytovatele podpůrných opatření, ale není to tak. Takže to není pravda ta vaše argumentace a je to tam navržené až do budoucna, což je škoda.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní vystoupí paní poslankyně Barbora Urbanová, připraví se paní poslankyně Gabriela Svárovská. Prosím máte slovo.

 

Poslankyně Barbora Urbanová: Dobrý den, kolegyně, kolegové. Já budu poměrně stručná, odhaduji tak 5 až 10 minut na svůj projev.

Já vám chci říct, z jakého důvodu já podporuji od začátku celou tuto legislativu, to znamená zákon o podpoře bydlení, a jsem ráda, že naše vláda jej schválila. A to, že i nová vláda jej otevírá, bych nové vládní koalici ani tak nevyčítala, ale samozřejmě všichni máme poměrně strach z toho, jaké pozměňovací návrhy projdou nebo neprojdou. Ale musím tedy férově říct, že moje kolegyně Eliška Olšáková tady s paní zpravodajkou Evou Fialovou spolu vyjednávaly a vypadá to docela dobře, že při tom závěrečném hlasování u některých pozměňovacích návrhů se na něčem shodneme a můžeme některé základní chyby napravit a podpořit ten terén tak, aby celý ten systém fungoval.

Já potom se dotknu i těch úřadů práce, ale na začátku vám chci říct z jakého důvodu celkově tu legislativu podporuju, protože mně se kdysi dávno, protože jsem se začala zajímat o problematiku ohrožených dětí, dostal se mi do rukou nález Ústavního soudu 485/10. Je to tedy z roku 2010 a je to nesmírně závažný příběh o tom, jak selhalo naprosto všechno při podpoře jedné ženy a jejích dětí.

Tenkrát tam došlo k tomu, že žena byla obětí domácího násilí, měla dvouletou holčičku. Ta holčička po nějaké dohodě s OSPODem byla dána dočasně do pěstounské péče. Matka s tím souhlasila, nicméně matka po tom všem, co zažívala, ztratila úplně bydlení, neměla práci, neměla žádné zázemí a byla jeden čas dokonce bezdomovkyně. A protože jí nikdo neřekl, že pokud 6 měsíců o to dítě nebude projevovat zájem – a tady odbočka, ona dokonce zájem projevovala, ona do té rodiny volala, ale soud to později odmítl s tím, že jenom pouhé volání tak malému dítěti – což uznávám, ale byl to aspoň nějaký zájem – tak že to nepomůže, a vlastně potom OSPOD tenkrát začal dělat kroky, které měly až připravit tu matku o to dítě. Trvalo to strašně dlouho, matka se vlastně nenechala odbýt a bránila se, a celá věc skončila až u Ústavního soudu, protože tam potom docházelo k nějakému procesu, že to dítě půjde do adopce a tak dále. To znamená, matka by o to dítě úplně přišla, a Ústavní soud ve svém nálezu, a fakt doporučuji, kdo se o tu problematiku trochu zajímáte, tak si to přečtěte, má krásnou větičku a já si dovolím ji přečíst: „Každý člověk, ať nezaviněně, či dílem svým přičiněním, se ve svém životě může dostat do situace, kterou není s to sám vyřešit a která mu dočasně zabraňuje řádně pečovat o své dítě. Vedle rodiny a institucí občanské společnosti je to pak především stát, který má v takových případech klíčovou roli a má a musí činit aktivně kroky k znovuobnovení svazku mezi biologickým rodičem a jeho dítětem, natož v situaci, kdy stěžovatelka od počátku projevovala snahu o řešení své tíživé osobní situace, do které se dostala ne svým zaviněním.“ To všechno bylo už v situaci, kdy matka měla další rodinu, měla už nějaké zázemí v té rodině, měla dokonce kojence, takže vůbec nerozumím tomu systému, který se snažil vlastně ji připravit o její dítě.

A teď si představte, že tahle paní v té situaci, ve které bude, by měla chodit, by měla vlastně projít celým tím systémem, který vy teďka vytváříte s pomocí těch úřadů práce. Takže představujeme si to. Jdeme na kontaktní místo bydlení, tam dostaneme poradenství, tam mě pošlou na úřad práce, kde tedy vyhodnotí, zda můžu být zapsaná do evidence, dostat asistenci nebo garanci, koordinaci asistence a garanci ale dělá to kontaktní místo pro bydlení, takže to budu zase řešit s tou obcí, a když do roka nedostanu byt, což podle našeho názoru bude naprostá většina, ale uznávám, je to jenom názor, tak budu muset zase na tu obec pro to poradenství. Z mého pohledu to těm lidem, když teda vytváříme ten systém té podpory a té pomoci, děláme nesmírně složité a myslím si, že to je zbytečné. A proto prosím, nedávejte to na ty úřady práce. Myslíme si, že to opravdu v tu chvíli nebude fungovat, protože znova, a ono to tady několikrát padlo, ta prevence začíná před tím problémem, před tím, než to vzniká. A fakt tady nechceme se dostat do naprosto extrémních situací, které jsou dokonce podle toho Ústavního soudu protiústavní, že tady prostě děti dáváme pryč z rodin kvůli tomu, že někdo nemá bydlení a nemá to zázemí, které stát musí zajišťovat. No vidíte a už budu končit.

Já ještě se chci tady vyjádřit k jedné věci a to je to, že vlastně z rozhodnutí paní ministryně sdružení, které pomáhá a podporuje nájemníky, nemá už žádné prostředky z dotačního titulu, který který funguje roky a roky. To sdružení tady funguje dokonce 35 let, nebyli před tím varováni, tak vlastně toto sdružení nebude mít prostředky na to, aby tu svoji činnost vykonávalo. Tady budu citovat z dopisu, který nám zaslali: V dubnu jsme se bez předchozího varování dozvěděli, že pro letošní rok neobdržíme podporu z prostředků Ministerstva pro místní rozvoj, na níž je chod organizace zcela závislý. Důvodem nebyla nespokojenost s naší činností, ale nedostatek disponibilních prostředků. A já se tady asi nechci motat v diskusi na tom, jestli to tedy je nebo není efektivní organizace. Funguje tady 35 let, nikdo si na ni nestěžoval, ale vlastně mě dost pohoršuje, že v tomhle tématu je důvodem pro nepodporu tohoto sdružení nedostatek disponibilních prostředků. Tak buď s jejich prací spokojení jste a budete se snažit vytvořit nějaký systém, aby ty peníze na tu svoji činnost měli, anebo tedy ji nechcete a to sdružení fungovat nebude.

Takže z mého pohledu, začali jsme vytvářet systém, mohli jsme o tom spolu mluvit a mnohdy mluvíme, mohli jsme vytvářet dobrý systém v tom terénu, ale pak se dozvídáme takovéhle věci, které tomu prostě nepomůžou. Děkuji moc za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak děkuju, paní poslankyně. A nyní máme faktickou poznámku paní ministryně. Tak prosím, vaše 2 minuty.

 

Ministryně pro místní rozvoj ČR Zuzana Mrázová: Děkuji, já bych jenom k paní Urbanové, prostřednictvím pana předsedajícího, Sdružení nájemníků intenzivně řešíme a financování bude zajištěno.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju za dodržení času a nyní paní poslankyně Urbanová s faktickou poznámkou. Prosím.

 

Poslankyně Barbora Urbanová: Super, děkuju. A ano, máte pravdu, stačilo se zeptat. Tak to probereme i na dalších interpelacích, uvidíme, jak to bude zajištěné. Budeme to sledovat. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Díky a nyní je přihlášena do obecné rozpravy paní poslankyně Svárovská jako zatím poslední přihlášený.

 

Poslankyně Gabriela Svárovská: Děkuji, pane předsedající. Ano, opravdu dobrá zpráva, protože si myslím, že podpora nájemníků a nájemnic je něco, co je rovněž jako zásadní úkol pro řešení krize bydlení. Takže tuhle zprávu od paní ministryně ráda slyším a rovněž to budeme dále sledovat.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, já tady vlastně navazuju docela dobře na to, co tady říkaly moje předřečnice paní kolegyně Urbanová a samozřejmě Olga Richterová, a ukazuje se i na tom, co tady padlo od kolegů z ODS, dneska od pana kolegy Schreka, minulý pátek od pana předsedy Martina Kupky. ODS rovněž uznává, že na řešení krize bydlení opravdu nestačí tržní mechanismy. Martin Kupka tady hovořil velmi podrobně o situaci v Plzni, kde moje kolegyně ze Zelených působí jako sociální pracovnice a současně krajská zastupitelka. Čili mám z rozhovoru s ní také určitý přehled. Martin Kupka tu popsal, jak pan kolega Baxa v roli primátora Plzně nastartoval se svým spolustraníkem Davidem Šloufem program prostupného bydlení v režii statutárního města Plzně a bylo zde podrobně nastíněno, jak celý model kladl velký důraz na důslednou práci s těmi, kteří se ocitli v bytové nouzi a měli vážné problémy zajistit si střechu nad hlavou. Cílem toho programu bylo provázet klienta v novém bydlení, aby se jeho situace stabilizovala a aby postupně začal zvládat svoje povinnosti.

To je naprosto zřetelný příklad z praxe, jeden z mnoha, jak zásadní je práce s klienty, jak důležitá je odpovědná a zkušená sociální práce. A tento systém práce odpovídá asistenci v bydlení podle zákona o podpoře bydlení. Je moc dobře, že pan předseda Kupka zmínil právě pana Šloufa. Ten byl totiž jedním z mála členů ODS, kteří aktivně podporovali zákon o podpoře bydlení a je potřeba mu za to jmenovitě poděkovat. Sice je plzeňský model prostupného bydlení odlišný od modelu bydlení, především housing first, který uváděli do praxe Zelení v minulosti například v Brně, ale institut asistence v bydlení je promítnut v zákoně o podpoře bydlení a je pro úspěch všech těch klientů v systému podpory bydlení naprosto zásadní. A právě i ze zkušeností z Plzně vycházeli autoři, původní autoři zákona o podpoře bydlení v minulém volebním období.

To všechno je jasná ukázka toho, že řešení krize bydlení je nadstranický úkol, ve kterém jsou zásadní zkušenosti z praxe, modely, které se osvědčily a které byly úspěšné bez ohledu na barvu politického dresu. Mrzí mě, že paní ministryně v případě novely zákona odborníky a odbornice neposlouchala. Řada věcí v té novele se opravuje pomocí pozměňovacích návrhů na poslední chvíli, a neposlouchala dokonce ani zkušenosti svých vlastních kolegů. Byla tady připomenuta zkušenost z Rumburka a tu svou zkušenost starostky Bíliny a nepříliš reprezentativní, když se podíváme na šíři toho problému, tu povyšuje na princip. Musím ještě znovu připomenout to, co už tady padlo mnohokrát. Úřad práce nemá kompetence, má jiné kompetence, ale nemá dostatečné kompetence, odborné zázemí ani kapacitu, aby správně vyhodnocoval, jestli osoba v bytové nouzi asistenci v bydlení potřebuje, nebo ne.

Úřad práce umí dobře počítat příjmy a výdaje, ale prostě nemá dostatek kvalifikovaných lidí, kteří by zvládli individuálně posoudit, zda člověk zvládne udržet si bez pomoci nové bydlení, jestli bude potřebovat asistenci v bydlení. (Kvůli hluku se otáčí na předsedajícího.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Paní poslankyně, já vám rozumím. Kolegyně, kolegové, moc vás prosím, aby ti, co přišli do sálu, tak učinili v tichosti a paní poslankyně mohla pokračovat ve svém projevu. Prosím.

 

Poslankyně Gabriela Svárovská: Tedy Úřad práce nemůže posoudit, jestli ten člověk v bytové nouzi potřebuje a jakým způsobem to průvodcovství při přestěhování a zabydlení. To umí nejlépe sociální pracovníci a pracovnice na obcích. Zelení jich mají ve svých řadách po celé republice dost na to, abychom měli vhled. Stávající znění zákona o podpoře bydlení předpokládá, že kontaktní místa pro bydlení budou u žadatelů o vstup do systému provádět šetření bytové situace. Pouze zdánlivě se jedná o nějakou zcela novou činnost orgánů samosprávy. Mnoho sociálních pracovníků a pracovnic na obcích už ve skutečnosti šetření bytové situace provádí a má s touto činností zkušenosti.

Můžeme opět citovat z webových stránek právě statutárního města Plzně. U každého žadatele musí být sociálním pracovníkem magistrátu provedeno sociální šetření, se kterým musí žadatel souhlasit. Cílem sociálního šetření je ověřit, zda se osoba nachází v bytové nouzi či nikoliv a zda žadatel potřebuje komplexní sociální práci.

Během sociálního šetření sociální pracovník zjišťuje celkové sociální, zdravotní a majetkové poměry žadatele a osob, které by se měly do sociálního bytu také stěhovat. Sociální šetření slouží jako základ pro posouzení nutnosti přidělení sociálního bydlení a vyjednání cílů a zjištění oblasti a míry podpory, která bude zájemci ze strany sociálního pracovníka v budoucnosti poskytována. Je to trochu úřední jazyk, ale myslím, že zcela zřetelně z toho vyplývá, co se v praxi v realitě děje například ve statutárním městě Plzni. A není to samozřejmě jediný příklad. Jistěže ne úplně všude sociální pracovníci měst provádějí vyloženě šetření bytové situace za účelem vyhodnocení potřeby sociálního bytu, ale na všech obcích s rozšířenou působností provádějí zcela rutinně velmi podobné sociální šetření podle zákona o sociálních službách.

Sociální odbory obcí s rozšířenou působností v tomhle prostě mají praxi a mnohdy už nyní vědí, kdo jak bydlí, kde je největší nouze a komu je potřeba aktivně pomoct. Protože sociální odbory často dlouhodobě pracují s lidmi v tíživé sociální situaci. To dává smysl. Takže to není prakticky anonymní vyhodnocení nároku na dávku, jako v případě většiny sociálních dávek, které administruje Úřad práce. To vidíme i dnes na vyhodnocování nároku na superdávku. O žádosti leckdy rozhoduje úřednice ze sousedního nebo ještě vzdálenějšího kraje.

Dovolím si přímou reakci na vyjádření pana ministra Juchelky, která tady padla. Pane ministře, kontaktní místa pro bydlení nejsou žádnou paralelní strukturou Úřadu práce, který se dlouhodobě zabývá sociálními problémy. Ve skutečnosti se sociálními problémy mnohem více zabývají sociální odbory obcí. Úřad práce dnes prakticky jen přiznává a vyplácí sociální dávky. Nemá zkušenosti se sociální prací a s individuálním přístupem vůči sociálně potřebným. Sociální odbory obcí mají také mnohem lepší přehled o sociálních službách, které by také mohly klientům pomoci.

Tak a ještě – to byla reakce na pana ministra Juchelku – a ještě se vrátím k tomu užitečnému příkladu města Plzně. Projev pana předsedy Kupky možná v některých mohl vyvolat dojem, že se město Plzeň rozhodlo zahájit projekt sociálního prostupného bydlení bez podpory zvenčí, samo a plně na svoje náklady, ale tak tomu není. Město Plzeň využilo dotace z Evropského sociálního fondu, a to z operačního fondu Zaměstnanost a z operačního programu Zaměstnanost plus.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Paní poslankyně, já vás ještě jednou přeruším. Poprosím kolegyně, kolegy, aby se pokud možno ztišili, hluk v sále nedovoluje paní poslankyni přednést...

 

Poslankyně Gabriela Svárovská: V letech 2017 až 2020 se jednalo o projekt Pilotní testování koncepce sociálního bydlení v Plzni. Plzeň dostala na tento projekt dotaci, která představovala 95 procent nákladů projektu. Město dofinancovalo zbylých 5 procent. V letech 2023 až 2025 se pak jednalo o projekt Podpora dostupnosti bydlení v Plzni. Na tento projekt dostala Plzeň dotaci, která představovala 90 procent nákladů projektu, město dofinancovalo zbylých 10 procent. Plzeň také nejméně od roku 2016 získává evropské dotace k rekonstrukcím a úpravám bytů a domů za účelem jejich využití pro sociální bydlení. Jedná se typicky o dotace z Evropského fondu pro regionální rozvoj, a to z integrovaného regionálního operačního programu.

Zákon o podpoře bydlení vytváří motivační mechanismy, díky kterým bude možné, aby se praxe Plzně, Písku, Ostravy a jiných měst rozšířila i tam, kde zatím neměli dost odvahy nebo peněz, aby zahájili podobné projekty zabydlování osob v bytové nouzi. To, co Plzeň dokázala pomocí dotací z Evropské unie, budou moci dokázat i jiná města, aniž by byla závislá na nejistém programovém financování z Evropské unie.

Města budou mít jistotu, že pokud splní zákonné podmínky, získají na poskytování sociálního bydlení příspěvky. Zákon o podpoře bydlení prostě není žádný experiment, vychází z praxe měst, jako jsou právě Plzeň, Písek, Ostrava, Liberec, Most, Brno nebo Praha. To se ale netýká jen sociálního bydlení. Právě v Plzni je velmi dobrá dlouholetá zkušenost i s poradenstvím, které poskytuje kontaktní místo pro bydlení.

Zákon o podpoře bydlení zkrátka potřebujeme a potřebujeme ho funkční. Proto je potřeba stabilní, předvídatelné právní prostředí. Proto je potřeba, aby hlavní roli v systému hrály obce, které mají nejlépe kvalifikovaný personál a nejlepší znalost v území, nejlepší znalost místní situace, nejlepší propojení na doprovodné sociální služby a mnohdy také už řadu let zkušeností s ukončováním bytové nouze.

Úřad práce bohužel nemá šanci v takové roli obstát a je velmi nefér na úřady práce tuto odpovědnost házet. Je to obrovské riziko, je to nezodpovědnost a je to velká chyba paní ministryně, kterou činí vědomě, a má ještě čas tu chybu neudělat. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk poslanců opozice.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji, paní poslankyně. A jsou tu tři faktické poznámky. Jako první s faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Haas, připraví se paní poslankyně Richterová. Pane poslanče, prosím, vaše 2 minuty.

 

Poslanec Karel Haas: Děkuju mnohokrát za slovo. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, já tu faktickou využiju jenom ve 30 vteřinách a chtěl bych bez ohledu na stranickou příslušnost a s úctou k premiérovi nebo expremiérovi jakékoliv země pozdravit slovenskou delegaci a slovenského expremiéra Eduarda Hegera, který nás teď sleduje z galerie, takže moc zdravím slovenskou delegaci. (Slovenský expremiér Eduard Heger zamával z galerie, ozývá se mohutný potlesk.) Děkuju mnohokrát.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Zdravíme a my se podle toho budeme hezky chovat, že jo, tady v Poslanecké sněmovně, minimálně po dobu návštěvy.

Jako další vystoupí paní poslankyně Richterová. Prosím, vaše 2 minuty.

 

Poslankyně Olga Richterová: Už jenom závěrem k této debatě, protože padla spousta argumentů, proč ten návrh není potřeba měnit tím způsobem, jak navrhuje vláda Andreje Babiše. Protože má skutečně, ve skutečnosti pomáhat lidem s tím bydlením, získávat a bydlení si udržet, a ne aby je odrazoval od toho, si o tu pomoc vůbec říct. A to se bohužel nejspíš na těch úřadech práce stane prostě proto, že jsou přetížené a protože to takhle nebylo ověřené. To, co ten zákon znamená, je šance na systémovou, dostupnou pomoc obcím a lidem, protože obce ty problémy často skutečně řešit chtějí, a aby je řešit mohly, tak potřebují ty konkrétní nástroje a pravidla, co platí pro všechny, napříč kraji. A to co bohužel nyní rozbíjí ten návrh přesunu na úřady práce, je právě šance obcím, uplatnit tu letitou praxi, uplatnit to, co se naučily v průběhu těch mnoha let ověřování. Jsou to obce od Liberce přes Brno přes České Budějovice až po tu Plzeň, aby v tom úsilí, aby se neodebíraly děti z rodin kvůli chudobě, mohly pokračovat.

Takže tenhle finální argument, prosím, zvažte, než budete hlasovat o pozměňovacím návrhu paní poslankyně Fialové. V České republice v roce 2026 se bohužel stále odebírají děti z rodin kvůli chudobě, kvůli nevyhovujícímu bydlení. Je to nehumánní, je to strašně drahé a jenom to další problémy přináší, nic to neřeší. Takže prosím, zvažte, zda by nebylo lepší, nechat ten systém, aby fungoval na obcích uceleně, tak jak byl ozkoušený, navržený a připravený i s úsporami. Děkuju za to zvážení.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju za dodržení času. S další faktickou poznámku se hlásí pan ministr Juchelka. Tak, prosím.

 

Ministr práce a sociálních věcí ČR Aleš Juchelka: Děkuji a rád bych odpověděl a reagoval na mou ctěnou kolegyni paní poslankyni Svárovskou, proč tedy Úřad práce – protože Úřad práce je již dnes orgánem, který vlastně systematicky posuzuje veškerou tu rodinu, veškerou tu společnou domácnost, veškeré lidi, kteří v té společné domácnosti jsou, to znamená, že posuzuje sociální i ekonomickou stránku té společné domácnosti. Také pracuje vlastně s jednotlivými členy domácnosti, bych řekl na celostní úrovni, má si silnou síť 307 kontaktních míst a poboček, Úřad práce, a chci zdůraznit, je schopen zajistit srovnatelný a transparentní přístup ke všem klientům napříč celou republikou úplně stejně. Úplně stejně bez závislosti třeba na kapacitách těch jednotlivých radnic. Lidé v podobné situaci mají prostě dostávat stejnou pomoc bez ohledu na to, v jakém kraji anebo v jakém městě žijí. A právě to propojení systému státní sociální pomoci a systému podpory bydlení na jednom místě umožní prostě komplexní přístup k tomu samotnému klientovi. To znamená, že to bude nejen pomoc s bydlením, nebude to jenom dávková pomoc, ale samozřejmě součástí té samotné superdávky je i individuální podpůrný plán u každého toho klienta, a všechno to bude koordinované a z jednoho místa.

A potom ještě odpovím na ten dotaz. Úřad práce se na převzetí agendy již připravuje, metodika je ve finální fázi. Od 1. července 2026 odpadá agenda závazných stanovisek a od 1. září přebírá evidenci osob a bytů. Systém školení je naplánován na ty letní měsíce, na srpen, a v tuto chvíli, jak jsem měl poradu tento týden, ta příprava probíhá dobře.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Čas, pane ministře. Děkuji. S další faktickou poznámkou vystoupí paní poslankyně Svárovovská. Tak, prosím.

 

Poslankyně Gabriela Svárovská: Děkuji, pane ministře, za vaši odpověď, ale já mám za to, že Úřad práce posuzuje majetkové a příjmové poměry klientů, nesleduje, jak lidi bydlí nebo nezkoumá sociální kompetence těch lidí. Tak já mám pocit, že tady asi mluvíme o jiných úřadech práce prostě. A navíc je tady ta zásadní poznámka s tou kapacitou, to je vlastně věc, kterou je potřeba také nějakým způsobem řešit. Tak já si zkrátka myslím, že tu práci, tu odpovědnost mají vykonávat ty lidi a ty složky veřejné správy, které k tomu mají už zavedeny kompetence, a ne teď nějak jako doplňovat další kompetence Úřadu práce. Prostě podle mě to je opravdu jako drbat se pravou rukou za levým uchem. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji a další s faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec, pan ministr Juchelka.

 

Ministr práce a sociálních věcí ČR Aleš Juchelka: Ano, děkuji moc za tu poznámku, já to jenom dovysvětlím. Ano, to je příjmové samozřejmě a majetkové testování, které v tuto chvíli probíhá vlastně i v rámci superdávky, ale ten podpůrný plán je součástí bych řekl sociálního plánu obecně. My chystáme superdávku II, kde vlastně bychom chtěli udělat prorodinný balíček, který se týká nejen bydlení a zaměstnanosti, ale například taktéž, bych řekl, dostupnosti služeb, péčových služeb o děti, což je taktéž důležité. To znamená, když budete chtít, nebo když musíte projít nějakou rekvalifikací anebo si nacházet nějaké zaměstnání, tak klidně vám stát umožní mít třeba místo v dětské skupině, protože se třeba staráte o menší děti. A takto nějakým způsobem společně se sociálními službami, protože ty musí být nedílnou součástí celého toho komplexu péče o sociálně vyloučené rodiny, sociálně vyloučené děti i jednotlivce, kteří třeba čelí nějakému osamění, osamělosti, tak musí být součástí tady tohoto podpůrného plánu.

Za mě je prostě velmi důležité samozřejmě i ta stránka finanční. Nevím, že by kontaktní místa bydlení, samozřejmě bez toho, aby třeba zasáhla do té rodiny sociální aktivizační služba a tak dále, dělala tu sociální práci sama za sebe. V tom zákoně i v té důvodové zprávě je napsáno, že například se má sehnat 3 000 bytů, tak jak já jsem uváděl tady ve své řeči, tak my v tuto chvíli máme 150 000 klientů, kteří jsou v příjmové hranici životního minima, v nároku na byt jako takový. Budeme to tam samozřejmě upravovat, to je ten pozměňovací návrh i B (?). Budeme mít tady tuším i podporu dvou opozičních pozměňovacích návrhů, které taktéž upravují ty finanční záležitosti, ale důležité je i z hlediska těch financí, mít to pod jednou střechou.

A co se týká Úřadu práce, tak se klidně s vámi sejdu (Předsedající: Čas.) a řeknu vám ta data ohledně superdávky, když na to prostor bude.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Čas, pane ministře – děkuju. Tak, paní poslankyně Richterová nyní s faktickou poznámku vystoupí. Tak, prosím.

 

Poslankyně Olga Richterová: Děkuji. Já myslím, že už budeme za chvíli hlasovat, ale jenom reakce na pana ministra fakticky, přece úřady práce doteď měly tu možnost se osvědčit jako úřady, které zvládnou i individuální podporu. Ale v praxi to tak nefunguje. Nezvládají ani napříč republikou posuzovat obdobné případy obdobně, například ta mimořádná okamžitá pomoc, která má být individuální, se neposuzuje obdobně, je to vidět i z těch obrovsky rozlišných statistik. Takže individuální plány teoreticky na úřadech práce mají umět, ale co se změní, pane ministře, ve vašem přístupu, aby to skutečně uměly? Protože ony teď na to nemají kapacitu. To není nic proti úřadům práce. Jenom vy jim teď jenom přidáte další agendu, a ta naše otázka přitom je, co se změní, aby to skutečně mohly zvládnout, aby tam byli lidé s těmi kompetencemi a časovou možností tu individuální pomoc skutečně dávat. Protože doteď to vše bylo jenom na papíře, ale v praxi prostě to takhle moc fungovat nemohlo čistě z důvodu toho zatížení, toho obrovského náporu, který na úřady práce v důsledku krizí posledních let je.

A jenom poslední věta: opravdu jde o ty konkrétní rodiny, konkrétní děti, co žijí na ubytovnách, konkrétní lidi, kteří potřebují pomoct, a ne to, aby se u nich jenom vyhodnocovaly papíry. A právě proto, že doteď Úřad práce byl zvyklý pouze formálně vyhodnocovat, tak to v té praxi je zjevné, že to tam běží, tak není jasné, co vy chcete změnit, aby mohla fungovat ta skutečná osobní kvalitní podpora, aby to mohly zvládnout.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju za dodržení času a kolegy a kolegyně poprosím, aby se ztišili, protože opravdu ten hluk tady je pro kohokoliv, kdo je u řečnického pultíku, těžce snesitelný.

Bude pokračovat s faktickou poznámkou pan ministr Juchelka.

 

Ministr práce a sociálních věcí ČR Aleš Juchelka: Je to úplně poslední faktická, ve které vystoupím. Co se týká té kapacity, samozřejmě jsem pozastavil úplně na začátku svého mandátu jakékoliv další propouštění úředníků z Úřadu práce. To je velmi důležité říct, naopak tam chci posílení. Také jsem zastavil veškeré uzavírání jakýchkoliv kontaktních míst anebo poboček Úřadu práce. To za druhé.

Za třetí, superdávka v tuto chvíli už je překlopena ve své drtivé většině. Posledních asi jedenáct nebo dvanáct tisíc žádostí, které jsou velmi komplikované a individuální, se v tuto chvíli zpracovává v kapacitě tisíc žádostí denně. To znamená, ty, které jsou skutečně, bych řekl, nestandardní a které potřebují individuálněji posoudit. Tím pádem kapacita se uvolní. Jsem vděčný všem úředníkům na úřadech práce, že to takto zvládají.

Samozřejmě budeme upravovat superdávku, která společně s tím, jakým způsobem přistoupíme k bydlení, tak může být, myslím si, i dobrou podporou pro všechny, kteří to bydlení prostě nemají, shání ho a potřebují podporu od daňových poplatníků, aby to bydlení nějakým způsobem dostali třeba dotované. Takže tady toto. Je to má poslední faktická poznámka. Těším se na hlasování. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: To byla zatím poslední faktická poznámka, nicméně do rozpravy je ještě přihlášen pan poslanec Hřib.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Tak tedy, blížíme se k hlasování. Chtěl bych využít tady ten prostor, vážené dámy, vážení pánové, ještě k jedné záležitosti, protože bych chtěl takhle na závěr této debaty ještě vládě Andreje Babiše pogratulovat. To byste neřekli asi, že, ode mě, že tady budu gratulovat vládě Andreje Babiše? Ale přesto tady, v bodě Řešení dostupnosti bydlení se skutečně sluší vládě Andreje Babiše pogratulovat, protože skutečně dostupné bydlení vyřešila, a to pro jednoho člověka. To si zaslouží, myslím si, potlesk. (Začíná tleskat s tím, že ostatní se k němu přidají. Reagují pouze někteří poslanci Pirátů.) Tím jedním člověkem, pro kterého se podařilo vládě Andreje Babiše vyřešit dostupnost bydlení, je tady paní ministryně Mrázová. To si zaslouží nejenom potlesk... (Poslanci za hnutí ANO buší do lavic na protest.) To si zaslouží nejenom potlesk, ale i klíčenku, kterou tímto posíláme tady paní ministryni. Může si na to dát například i klíče od obecního bytu za zvýhodněný nájem, případně klíče od dalšího bytu tady v Pařížské, který také využíváte, takže gratuluji a předávám. (Ukazuje klíčenku do sálu a předává ji ministryni Mrázové.)

No, když už jsme u řešení krize dostupnosti bydlení, tak my vám nabízíme pomocnou ruku, abyste to bydlení, tu dostupnost, mohli vyřešit nejenom pro jednoho člověka, ale i pro všechny ostatní. Protože my jsme připravili akční plán pro řešení krize dostupnosti bydlení, akorát si nejsem jistý, jestli vám to bude sympatické, protože tento plán se vztahuje na řešení krize dostupnosti bydlení pro normální lidi. Tedy ne pro papaláše, ne pro členy vlády, ale pro normální lidi. Takže, nejsem si jistý, jestli vám to bude sympatické.

Ale možná byste se mohli zkusit zeptat lidí tam venku, mimo Sněmovnu, paní ministryně, co na to říkají. Co říkají na to, že tady vy a vláda bezostyšně kastrujete zákon o podpoře bydlení. Co říkají na to, že stovky tisíc lidí z toho systému vypadnou. Co ti lidé říkají na to, že tahle vláda dělá všechno pro to, aby ten zákon vykostila tak, že kromě akutní pomoci lidem v bytové nouzi se tam úplně okrouhá preventivní charakter zákona, že se vyškrtnou nástroje, které zabraňují, aby lidé padali do bytové nouze a životních problémů. A co říkají lidé mimo Sněmovnu na to, že tady vláda přiděluje byty sama sobě v tomhle celém kontextu. Uvidíme, jestli vám někdo z těch lidí taky pogratuluje.

Protože přesto – protože my máme dobré srdce – tak mám pro vás ještě jednu radu, paní ministryně, protože jste seškrtali všechny peníze, které měly jít na dostupnost bydlení, s argumentem, že peníze nejsou. Tak já vám poradím, kde je najít. Je to velice jednoduché, paní ministryně. Stačí, abyste nechali Andreje Babiše vrátit do státní kasy všechny peníze, které neoprávněně načerpal v předchozím období. To máme nějakých 7,5 miliardy. To je vlastně polovina z toho, co je celkově potřeba.

Pokud se ptáte, kde vzít tu druhou půlku, no tak i tam pro vás máme radu. Opět velice jednoduše stačí přestat vykrmovat agromamuty. Stačí, aby Ministerstvo zemědělství nemělo pro letošek navýšený rozpočet o 8,4 miliardy korun, které tam jsou připraveny pro agromamuty v čele s Agrofertem. Takže nemusíte se vůbec bát, peníze jsou. Stačí jenom je nasměrovat správným směrem. To znamená, stačí ty peníze vzít z penězovodů, co si tady vykutal Andrej Babiš, a nemusíte je brát z kapes občanů, protože ono opravdu nestačí vyřešit dostupnost bydlení pro jednoho jediného člověka – ať už je paní Mrázová jakkoliv loajální svému šéfovi, nebo ne – protože ta krize bydlení je tady, týká se i střední třídy, není to žádný abstraktní problém. To je realita, která dopadá na mladé lidi, už i na seniory, na lidi, co chodí normálně do práce.

Proto je také naší pirátskou prioritou to vyřešit a proto máme celý ten akční plán, jak krizi dostupnosti bydlení řešit. Klidně se tím můžete inspirovat. Nám nevadí, když kradete nápady. Nám vadí, když se krade něco jiného. Nápady můžete krást klidně. Máme to celé na našem webu bydlení.piráti.cz. Třeba by to lidem konečně pomohlo, kdybyste kradli nápady a ne něco jiného.

Takže, vážení kolegové, vážené kolegyně. Krize bydlení tady nevznikla přes noc. Taky nezmizí jediným hlasováním, ale je dobré si uvědomit, že nestačí spoléhat jen na trh, protože desítky let spoléhání na trh dopadly tak, že jsme na chvostu mezinárodního žebříčku dostupnosti bydlení. My potřebujeme aktivní stát, potřebujeme aktivní obce, potřebujeme využití prázdných bytů, potřebujeme dostupné nájmy, potřebujeme nižší účty za energie. Naším cílem je opravdu velice jednoduchá věc, aby v České republice se dalo důstojně bydlet tak, aby mladí lidé měli šanci začít samostatný život, aby rodiny nemusely odkládat pořízení dětí kvůli cenám bydlení, také aby se senioři nemuseli strachovat o to, že se jim zvýší nájem.

Takže, milá vládo, opravdu nestačí vyřešit krizi bydlení pro jednoho člověka, konkrétně pro paní ministryni Mrázovou. Je tu mnoho dalších a pro ty mají Piráti konkrétní plán. Klidně si ho zkopírujte. Dáváme vám povolení krást z našeho plánu. Konečně uděláte něco rozumného pro lidi. Chceme stavět víc, chceme stavět rychleji, chceme stavět levněji, zapojit obce, omezit spekulace a pomáhat lidem dřív než o to bydlení přijdou. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Vaše vystoupení vyvolalo celou řadu faktických poznámek. Jako první vystoupí paní poslankyně Válková. Paní poslankyně, prosím.

 

Poslankyně Helena Válková: Děkuju, pane místopředsedo. S rizikem, že opět zde zazní nepravdy, urážky a agresivita, vystupuju jako předsedkyně mandátového a imunitního výboru, také už ve čtvrtém období, s tím, že navrhnu na příští schůzi mandátového a imunitního výboru, abychom doporučení, které jsme přijali k etickému chování poslance, posunuli ke schválení na plénum této Sněmovny, abychom konečně měli kodex etického chování.

A teď doprava, doleva, jsou určité hranice. Včera už podle mého názoru byly překročeny formulacemi typu, že některé organizace, které se nám nelíbí, nazýváme klerofašistickými opakovaně a trváme si na tom. Byly tady výrazy, které možná ještě by obstály, ale obsahem jsou vysoce urážlivé. A teď vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, pane poslanče Hřibe, vaše projevy jsou už známé tím, že někteří poslanci raději, než by je poslouchali, odcházejí, protože na ně nejsme vůbec zvyklí. Obsah a kritiku, na to máte plné právo. Samozřejmě vaši voliči potom ocení, jestli způsob, jakým ji prezentujete tady za mikrofonem, je ten, který chtěli. Nicméně většina voličů volila někoho jiného než vás a tito voliči nám opakovaně píší a žádají nás, abychom tomu udělali... nebo abychom dali určité hranice. Mám ještě tři vteřiny, takže jenom řeknu, že za sebe určitě návrh těch doporučení posuneme do Sněmovny do pléna jako návrh na přijetí nového etického kodexu. Děkuji. (Potlesk koalice.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času. Nyní vystoupí pan poslanec Krňanský, připraví se paní poslankyně Peštová. Vaše 2 minuty.

 

Poslanec Vojtěch Krňanský: Děkuji, pane předsedající, za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já vzhledem k svému poměrně mladému věku, jsem v politice osm let a zažil jsem už ledacos, viděl jsem i na městském zastupitelstvu velké věci, nicméně musím konstatovat, že to, co se tady odehrálo před chvílí, bylo něco, co jsem ještě v životě neviděl. (Otáčí se vpravo.) A, pane kolego Hřibe, prostřednictvím vás, pane předsedající, trapnost a ubohost našla své dno. Vaše osobní útoky na paní ministryni, na ženu, jsou naprosto nedůstojné tomuto místu. Jsou to vaše kolegyně, které zde vystupují a vyžadují slušnost. A já mohu za sebe říct, že já, ačkoliv jsem politik, který poměrně i vyhledává konfrontaci, já s tím nemám žádný problém, ale vždy ve slušnosti. Ale to, co vy jste tady předvedl, bylo něco naprosto ubohého a nedůstojného chlapa. Rád bych, abyste našel kousek své elementární slušnosti a došel se paní ministryni za to omluvit. Tohle prostě se nedělá. (Potlesk koalice.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Nyní s faktickou poznámkou vystoupí paní poslankyně Peštová. Prosím.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Samozřejmě, jak jinak než k panu poslanci Hřibovi, prostřednictvím vás. V minulém volebním období jsme měli pana poslance Michálka, který trpěl obsesí pana Babiše, prostě pan Babiš, to bylo jeho téma. Vy máte obsesi paní ministryni Mrázovou. Takové krásné dopoledne to mohlo být, takové krásné dopoledne, byly tady věcné diskuse, nikdo se nehádal, myslím si, že chodili k pultíku lidi, odpovídali si, nic tady jsem nezaregistrovala a seděla jsem tady, že by někdo na někoho útočil, že by osobní rovinu překročil, naopak, opravdu si myslím, že to probíhalo v klidu.

Pak vystoupíte vy se svým teatrálním výstupem, vaše klaka vám zatleská, která tady vyžaduje stejnou slušnost, tak vám (Poslankyně tleská.) tady tleská. Jako kde to jsme? Vy sami chcete slušnost, a neumíte se slušně chovat. A pak se divíte, že jste tady někým moralizováni? Styďte se. (Potlesk koalice. Volání z lavic: Hanba!)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Teď bych měl vystupovat s faktickou poznámkou já. Můžu poprosit pana místopředsedu, zda by mě vystřídal? Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Nyní s faktickou poznámkou pan místopředseda Jan Skopeček. Vaše 2 minuty.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju za slovo. Snad to dlouho nezdržím. Já jsem chtěl reagovat na jiný aspekt vystoupení pana předsedy Hřiba, a sice jeho věty o tom, že v bydlení se nelze spoléhat tak jako posledních deset let na trh. No, já si myslím, že to je naprostá blbost, hloupost, protože kdybychom spoléhali na trh, tak bezesporu máme mnohem více bytů a mnohem menší problém s bydlením než máme dneska. To, co způsobuje problém s bydlením v České republice, je nedostatek na straně nabídky, nedostatečná výstavba. Ve chvíli, kdy v Praze trvá developerovi proces od prvního razítka po prodej bytů osm až deset let, tak se nemůžeme divit, že máme problém s nedostupností bydlení. A s tím opravdu nemá nic společného trh, trh jsme dramaticky na straně nabídky zregulovali nejrůznějšími přísnými normami, které samozřejmě hází výstavbě klacky pod nohy. Takže naopak, prosím, vraťme se k trhu, odstraňme přebytečné regulace a bydlení bude určitě více, než když to necháme moudrým úředníkům a moudrým regulátorům. Děkuju za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. S další faktickou poznámkou pan předseda Zdeněk Hřib. Vaše 2 minuty.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Děkuji. Já bych zareagoval nejprve na pana místopředsedu Skopečka. No, pane místopředsedo, je to strašně jednoduché. Zkuste si dohledat vyjádření pana Kunovského, šéfa Central Groupu, který řekl, že tady na rok zastavuje projekty, zastavuje výstavbu. A proč to udělal? Neudělal to proto, že by neměl razítka, on projekty má, má je povolené, může je stavět – on to udělal proto, protože by mu to nehodilo dostatečný vývar neboli prostě neměl by dostatečný zisk. A je naprosto v pořádku, že developerovi jde o zisk, od toho tady jsou ty firmy, od toho to tady je, ten trh, aby umožňoval zisk. Ale nečekejme, že trh vyřeší dostupnost bydlení, protože od toho, vážení, od toho tady ten trh není, od toho jsme tady my. To za prvé.

Co se týče toho, kdo by se tady měl omlouvat komu. No, tak já myslím, že především paní ministryně Mrázová by se měla omluvit všem lidem v Bílině, všem lidem i v Ústeckém kraji, který má celou řadu problémů, za to, že tam prostě zneužívá systém, který má pomáhat lidem. Ona má ten systém spravovat, kultivovat, zajistit, aby pomáhal potřebným – místo toho ona z toho systému těží.

Co se týče toho, co je tady pro koho vysoce urážlivé. Já myslím, že pro celou řadu lidí, kteří se dostali do nějaké komplikované situace, jsou třeba vysoce urážlivá některá vyjádření Aliance pro rodinu, která může být dle soudu označována za Putinův hlas v Evropě. Zejména to může být urážlivé pro lidi, kteří třeba v důsledku ideologie, co oni šíří, v Polsku třeba zemřeli, protože jim nebyla poskytnuta zdravotní péče, kterou potřebovali. Tak tak dopadají tady tady tyhlety ideologie, které právě, ano, podporuje pan Gregor, kterého ho má tady pan Juchelka jako šéfa svých poradců.

A mimochodem, když řeknu, paní exministryně, že jste spolupracovala třeba s tím Urválkem komunistickým (Předsedající: Čas, pane předsedo.), tak to není urážka (Předsedající: Čas.), to je fakt (Předsedající. Čas.). To je historický fakt. (Projevy nesouhlasu zleva.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Nyní vystoupí s faktickou poznámkou pan poslanec Bartošek, připraví se pan poslanec Jurečka. (Předsedající se odmlčí.) Pan poslanec Bartošek s faktickou poznámkou, bude následovat pan poslanec Jurečka. Prosím, vaše 2 minuty.

 

Poslanec Jan Bartošek: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. No, já jsem se musel lehce pousmívat vaším prostřednictvím nad paní poslankyní Válkovou, protože já s tím souhlasím, přijměme etický kodex, ale první, s kým se střetneme, patrně bude premiér této země. A o to úsměvnější je to v okamžiku, kdy to říká někdo, kdo mluví za hnutí ANO, které není schopné respektovat ani morální kodex reprezentanta politického hnutí ANO. Vždyť vy jste museli měnit svůj etický kodex kvůli tomu, že váš předseda je trestně stíhán, a historicky jste etický kodex měnili, protože kdyby on platil v původním znění, tak Andrej Babiš nemůže být v politice, vy byste ho museli vyloučit. Tady je to velmi jednoduché, to znamená, že jestliže byl kdokoliv z hnutí ANO trestně stíhán, měl v politice skončit. A vy jste to museli změnit, protože by musel skončit v politice váš předseda. To znamená, vy chcete, aby se etika dodržovala v tomto sále, hlasitě se tady po tom voláte, ale sami ji nejste schopni dodržovat ani ve vlastních řadách. To znamená, nejprve si uvidíte pořádek u vás doma, a potom tady mistrujte někoho jiného, protože nejste schopni respektovat ani své vlastní vnitřní normy, etický kodex vašeho poslance. To znamená, nejprve si zameťte doma, pak nás mistrujte tady. Díky. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Jenom poprosím, aby poslanci nepokřikovali na sebe, děkuju za to.

A nyní vystoupí s faktickou poznámkou pan poslanec Jurečka. Prosím, vaše 2 minuty.

 

Poslanec Marian Jurečka: Děkuji, pane předsedající. Já si teď dovolím, protože tady opravdu byla před půl hodinou šance poměrně racionálně to dokončit a dopoledne hlasovat, tak chci říci něco jak ke svým kolegům, kolegyním z opozičních řad, tak i ke svým kolegyním a kolegům z koaličních řad.

Souhlasím s tím, co tady řekla paní kolegyně Válková, ale navážu na kolegu Honzu Bartoška. Když si vzpomenete na celou řadu výroků, které tady zaznívaly ještě nedávno nebo které byly používány v interní komunikaci i vůči ženám, ale když některé z nich připomenu, například Andrej Babiš v interní komunikaci o ministrovi zahraničí mluvil jako o zmrdovi, o Petru Fialovi jako bývalém premiérovi mluvil o tom, že to je patologický lhář, že je hlava mafie. Padaly tady celé řady jiných výroků vůči novinářům, že to jsou novinářská prasata a tak dále. Já jenom cituju.

Tak já jenom prosím, když se tím budete zabývat, což je v pořádku, ať ta pravidla platí pro všechny a ať se ten hlas řekne v okamžiku, kdy kdokoliv překročí ta pravidla, překročí nějakou etiku, nějaké slušné chování, protože to tady bohužel hrubne především díky těmto výrokům, které padají v nějakých vyhrocených situacích.

A pak řeknu poslední věc. Nesouhlasím s některými formami, jak je třeba dělá pan předseda Hřib, za mě je to někdy zbytečné. Na druhou stranu dám jenom poznámku. Umíte si představit, že by jakýkoliv člen, členka vlády za Petra Fialy měla takovou situaci se svým bytem, že byste vy k tomu mlčeli, že byste nás za to negrilovali a že byste nechtěli nápravu té situace? To si představit neumím. Děkuju. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju. Nyní vystoupí pan poslanec Válek s faktickou poznámkou a poprosím, že i při citacích volme slova, která tady mají zaznít, nebo nemají zaznít. Tak prosím, vaše 2 minuty.

 

Poslanec Vlastimil Válek: Děkuji, pane předsedající. Poslanecká sněmovna je velká škola. Mě dneska naučila, co znamená přísloví Quod licet Iovi, non licet bovi, a evidentně si to ne všichni pamatují.

Vzpomeňte si, a pokud si to nevzpomenete, tak já to rád sepíšu a přečtu to tady, na ty hovadiny, sprosťárny a hulvátství, které musela slyšet Markéta Adamová Pekarová. To sepsat a vydat to, tak autora zavřou. (Poslankyně Malá: A no jo.) Ano, no jo, ano. Paní předsedkyně poslaneckého klubu, prostřednictvím pana předsedajícího. Ano, ano, no jo, no jo. Bylo to sprosté, bylo to hnusné a byla to vizitka těch, co ty termíny používali, co říkali. Totéž byly útoky na paní ministryni Černochovou.

Tak ano, já budu rád, když se všichni budeme chovat slušně. Já se o to snažím. Já se snažím chovat slušně vůči dámám. Nikoho jsem tady sprostě, vulgárně neurážel. A pokud ano, prosím, klidně mně to přečtěte ze zápisu, kdy jsem použil nějaké vulgarismy vůči kterémukoliv z vás.

Ale říkat o tom, že budeme něco teď dopředu dělat? Pojďme si sáhnout i zpětně do svědomí, co se tady dělo a jak tady někteří vystupovali, co tady kteří říkali. A mohl bych se bavit taky o tom, co já jsem tady musel jako ministr vydržet. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Nyní prosím s faktickou poznámkou pan poslanec Vojtěch Munzar. Vaše 2 minuty.

 

Poslanec Vojtěch Munzar: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já už se nechci zapojovat, užil jsem si to tady včera, zapojovat do debaty o slušnosti. To je jeden obraz – a bohužel potom celé naší Sněmovny.

Ale chci zareagovat na pana kolegu Hřiba, vaším prostřednictvím, na jednu jeho myšlenku, kterou možná považuju za daleko nebezpečnější než všechny možné z různých stran tady ostrá slova. A to je jeho myšlenka, že trh vlastně nezabezpečuje dostupnost bydlení. Když tu myšlenku rozšíříme na všechny možné aspekty našich životů, to je, jako kdybychom říkali, že trh s potravinami nezabezpečuje, nemůže zabezpečovat a není to jeho úlohou zabezpečovat dostupnost potravin a podobně.

Zkrátka tržní principy fungují: kde je poptávka, tam je nabídka. Takže zpochybňovat tady trh jako to základní, co nabízí vlastně výstavbu bytů a co nabízí rozšiřování bytového fondu, to je velmi nebezpečné. A ten trh nefunguje dobře. Ale nefunguje dobře proto, že my ho uměle neustále zatěžujeme novými povinnostmi, novými náklady, každý rok přichází nové normy, nové podzákonné normy, máme požadavky na to, jak má být energeticky pasivní bydlení, co všechno mají ti stavebníci splňovat. A tím vlastně prodražujeme celkově výstavbu, protože ten kupující nejenom zaplatí ten byt, to bydlení jako takové, ale musí zaplatit všechny ty normy, které se na různých úrovních vymýšlejí, plus musí zaplatit, co všechno si vymyslí obce, aby vůbec tu stavbu povolily, všechny možné věci okolo, dětská hřiště a tak dále. A to všechno bydlení prodražuje.

Možná kdybychom přestali si myslet, že stát je všemocný, nejchytřejší, nejlepší a přestane dávat tyto požadavky na trh, tak ten trh by fungoval daleko, daleko lépe. Takže prosím, nezpochybňujme trh jako takový, protože trh nám tady zabezpečuje naše tržní hospodářství, (Předsedající: Čas.) všechny základní zboží a služby. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane poslanče, a s další faktickou poznámkou místopředseda Sněmovny Jan Skopeček.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju pěkně. Navážu na svého kolegu Vojtěcha Munzara. To je prostě klasický recept a klasická logika všech levičáků. Nejdříve ten trh dramaticky zregulujeme, znehybníme, on přestane fungovat a začne produkovat špatné výsledky. A pak začneme na ten trh útočit, jak je nefunkční a jak nevytváří dostatek bytů.

Ten váš příklad, pane předsedo Hřibe, s tím, že nějaký developer veřejně řekl, že se mu nevyplatí nějakým způsobem produkovat byty, protože klesla jejich cena, no tak pokud by to byl otevřený trh a ten trh fungoval, tak přijdou jiní, menší developeři, pro které ten zisk bude zajímavý a kteří ho nahradí, a pro ty lidi se nic moc neděje.

Ale právě proto, že je to zregulované tak, že v Praze trvá osm až deset let, než se něco postaví, tak samozřejmě pro zejména menší developery je z hlediska cash flow nemožné tam osm až deset let mít uvězněné své prostředky, své finance a zvládají to jenom ti velcí developeři, kterých je prostě málo a kteří si potom mohou samozřejmě říkat i o vyšší cenu, respektive mohou si s tou cenou hrát třeba i tím, že nějakým způsobem poníží výstavbu nebo poníží nabídku.

Ale jsme stále na začátku. Není to chyba trhu. Je to chyba nás politiků a regulátorů, kteří ten trh regulujeme a pak si stěžujeme, že neplní výsledky. A já fakt tedy nechci ve svém bydlení ani v jiných soukromých statcích, protože bydlení považuju za soukromý statek, na který si mám vydělat, na který mám vydělat pro svoji rodinu, tak opravdu nechci, aby se o mé bydlení starali politici. Jsem svéprávný člověk a své bydlení si dokážu zajistit sám.

Už kdysi jsme na státem řízené nebo nabízené bydlení spoléhali. Bylo to před rokem 1989, kdy probíhala výstavba pouze prostřednictvím státu. A určitě si někteří z vás pamatují, že i tehdy existovaly pořadníky na byty. A míra korupce, která s tím souvisela, je známá dodnes.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Další faktická poznámka – pan poslanec a ministr Igor Červený. Vaše 2 minuty.

 

Ministr životního prostředí ČR Igor Červený: Vážený pane Hřibe, jménem a pozicí pana předsedajícího, je úsměvné, že z vašich úst zaznívá nějaká podpora a že máme nějaké problémy i s energiemi. Víte, asi ne každý občan této země dostává čtyři měsíce přeplatky za elektřinu, kontinuálně čtyři měsíce. Já vím, že jste tady dokonce křičel na tehdy pana předsedu vlády, pak pana předsedu Poslanecké sněmovny: „No, tak se nechte vydat a řekněte pravdu. Já jsem byl chlap, já se nechal vydat.“ Vy jste se nechal vydat a pak jste policii tvrdil: „Já jsem si myslel, že mi chodí přeplatky.“ Přece každému občanovi v Praze chodí přeplatky přes 40 000 korun měsíčně, dohromady za 178 000. (Potlesk zleva.) A vy tady máte tu drzost dávat klíčenku?

Tak já vám příště donesu baterku, protože to je přesně v ko-re-la-ci ohledně šetrnosti. Každá hodina v této Poslanecké sněmovně posledních pěti, šesti měsíců stojí až 400 000 korun. Vy nám z toho děláte televarieté Pirátů, takže já bych byl rád, kdybyste nějaké ty peníze poslali. QR kódy vyrábět umíte, tak si prosím jeden vyrobte a pošlete nám nějaké peníze do Poslanecké sněmovny za ztrátu času.

A poslední věc k našemu krásnému trhu. Zpochybňovat trh a nabízet pouze regulace, to už tu bylo 42 let. A nevyprázdnilo to jenom ten trh a regály v obchodech, pane kolego, ono nám to taky vyprázdnilo demokracii. Takže děkujeme za opětovné oplakávání myšlenek stálého marxismu, ale už jsme si vyzkoušeli, že je to neplatné a nenapadejme prosím svobodný demokratický kapitalistický trh, ale naopak regulujme ty překážky. Děkuji. (Potlesk zleva.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. S další faktickou poznámkou paní předsedkyně Olga Richterová.

Než přijde, tak přečtu omluvy: celý jednací den z osobních důvodů se omlouvá pan poslanec Jan Bureš a od 17 do 19 hodin z rodinných důvodů pan poslanec Martin Kupec.

Tak prosím o klid v Poslanecké sněmovně a paní předsedkyni spouštím její 2 minuty.

 

Poslankyně Olga Richterová: Když jsme u těch faktických, tak ono v těch článcích je potřeba číst víc než jenom ten titulek. Tak samozřejmě, že kdybyste si četl, pane ministře, ty články, tak zjistíte, že to bylo, myslím, nějakých 12 000 ty přeplatky, ta první platba. Potom druhá věc, ta je zásadní – Zdeněk Hřib na to sám upozornil, že mu přišly ty peníze. Sám urgoval, kam to má vrátit. Sám to řešil. To je opravdu něco úplně jiného než roky bydlet v obecním bytě s dotovaným nájemným. Prosím, je vidět, že nemáte žádné jiné argumenty jak to omluvit, že někdo prostě tímto způsobem si řešil bydlení pro sebe, když už měl zcela nadstandardní příjmy.

A poslední věc, co se týče tady toho projednávání dnes, jasně se ukázalo, že ty argumenty týkající se Úřadu práce a problematičnosti přesunu celé té podpory bydlení v oblasti řady těch schvalování na Úřad práce prostě nebudou fungovat. Tu obavu tady vznesla řada poslanců a poslankyň. A já z toho důvodu vznáším návrh na vrácení do druhého čtení, abychom se opravdu mohli ještě jednou pobavit o tom fungování na obcích, které by bylo jednoznačné, s jasnou odpovědností, a poprosit, abychom opravdu nepřesouvali ty agendy na Úřad práce, což nebylo připraveno, je to narychlo a fungovat to nebude. Takže z toho důvodu tady navrhuji vrácení do druhého čtení. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Mám poznačeno. Nyní s faktickou poznámkou vystoupím já a požádal bych pana místopředsedu Skopečka, jestli by mě na tu chvilku nevystřídal. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak prosím, pane místopředsedo, vaše 2 minuty na faktickou poznámku, připraví se paní poslankyně Svárovská.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Nyní již dobré odpoledne, dámy a pánové, vážené kolegyně. Já jsem chtěl vystoupit s faktickými několikrát, ale většinou se mi stává, že mě nemá kdo vystřídat. Dneska se to povedlo. A pokud si někdo z vás vzpomene, tak já když jsem se ucházel o post místopředsedy, tak jsem říkal, že chci fungovat v duchu fair play, což je i heslo školy, ve které působím. Já se tohohle chci držet dál. A vidíte sami, že nedávám přednost ani jedné ani druhé straně. Na druhou stranu mě opravdu štve, pokud v rámci boje fair play zapomínáme na něco, co funguje i v oktagonu, to znamená, že skončí zápas, sice jsou soupeři navzájem domlácení jako blázen, možná teče i krev, ale podají si ruce a do dalšího zápasu se jde bez toho, aby se připomínalo, kdo koho jak zasáhl v tom předchozím boji. A jestliže se chceme posunovat i v rámci Poslanecké sněmovny a držet se v tom duchu fair play, tak bychom opravdu měli zapomenout nebo někde upozadit křivdy, ke kterým došlo v minulém volebním období.

Máme tady nové volební období, máme tady novou Poslaneckou sněmovnu, máme tady velké množství nových poslanců a měli bychom se držet ještě jedné věci, za mě tedy. Já si myslím, že slušnost není slabost. Slušnost by měla být zásadní a základní věc chování se mezi lidmi, nejenom na veřejnosti, i tady v naší Poslanecké sněmovně. A pokud by to náhodou někdo nemohl vydržet, tu slušnost, tak prosím, existuje možnost využít eufemismy. Pokud někdo neví, co to je, nechť si to najde na internetu. A toto možná umožní to, že tady (Předsedající: Čas!) nezazní sprostá slova a nebude se nadávat. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Nyní vystoupí s faktickou poznámkou paní poslankyně Svárovská. Připraví se pan poslanec Růžička.

 

Poslankyně Gabriela Svárovská: Děkuji, pane předsedající. Já se stejně jako pan místopředseda Sněmovny taky přimlouvám za eufeminismy. To je termín pana ministra Borise Šťastného. Díky.

Prosím vás, já bych se vrátila tady k tomu, k té debatě, která podle mě má smysl, k panu kolegovi Munzarovi, prostřednictvím pana předsedajícího. Regulace trhu je podmínka férového fungování trhu. To není omezování trhu, to je dohlížení na to, aby pravidla fungovala férově. Sami zástupci ODS tady dnes a minulý pátek vystoupili několikrát. Pan kolega Schrek připustil, že někteří lidé nedosáhnou na bydlení za tržních podmínek. Pan předseda Kupka tady popsal ten příklad Plzně, který já jsem dneska reprodukovala, kde se vlastně jako uplatnil ten systém toho prostupného bydlení. Trh opravdu nevyřeší všechno.

Ale já chápu vaší lásku k volnému trhu, můžu ji do značné míry sdílet, ale v České republice nefunguje dobře tržní hospodářství. Předseda Nejvyššího kontrolního úřadu řekl: Naše ekonomika není tržní ekonomika, naše ekonomika je dotační ekonomika. Nefunguje dobře Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Čili na tom trhu se neuplatní všichni za stejných podmínek. (Hovoří důrazně, hlasitě.) Na tom trhu se uplatní ti nejsilnější dominantní hráči, které nikdo není schopen zastavit.

To je důvodem, proč v České republice funguje oligarchická ekonomika a proč časopis The Economist zařadil Českou republiku do žebříčku oligopolizovaných ekonomik hned jako druhou za Ruskem v žebříčku 41 států! To je ten důvod, to je ten problém, čili regulace musí zajistit férové tržní podmínky.

A ještě poslední věc tady k politologické tvořivosti pana ministra Červeného. (Předsedající: Čas!) Demokracie znamená, že pravidla určují občané, ne kapitál. (Silný potlesk Pirátů.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. A s faktickou poznámkou paní poslankyně Helena Válková, potom následuje pan poslanec Zdeněk Hřib, potom paní poslankyně Zdena Kašparová, potom pan poslanec Jan Bartošek, potom pan poslanec Vojtěch Munzar a jako poslední zatím přihlášený pan poslanec Jan Skopeček. Paní poslankyně, máte své 2 minuty.

 

Poslankyně Helena Válková: Děkuji, pane místopředsedo. Já vaším prostřednictvím navážu na to, co tady zaznělo od pana bývalého ministra a mého jmenovce Válka, který tady upozornil na některé expresivně excesivní výroky, které tady skutečně zazněly v minulém volebním období, a proto jsem řekla také, že ten návrh toho etického kodexu by pomohl všem, doprava doleva, a přesně, jak zde bylo řečeno vámi, pane místopředsedo, já si myslím, že tady bychom měli některé kapitoly když ne úplně uzavřít, samozřejmě v historii budou potom zhodnoceny, tak bychom měli z nich vyvodit důsledky, a tím důsledkem by bylo to slušné chování. V tom naprosto souhlasím. Slušnost není slabost. V tomto ohledu myslím, že všichni se máme co učit doprava doleva včetně mě. I když já myslím, že nezdvořilá obzvlášť za pultíkem nikdy nejsem.

A abychom neobtěžovali, pane poslanče Hřibe, vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, své kolegyně a kolegy tím stálým vaším „spolupracovala jste s Urválkem“. Já vám dám ta pravomocná soudní rozhodnutí, ona jsou vystavena a jsou i ke stáhnutí, myslím si, že pro vás to problém určitě není. Vy si je prostudujete, pak za mnou můžete přijít, případně to můžete dát na sociální sítě, s čím nesouhlasíte, i když je to pravomocný soudní rozsudek, a pak se o tom můžeme bavit. Protože tady máme důležitější věci než rozebírat moji minulost.

Pokud vám to ovšem činí nějakou libost, tak samozřejmě vám v tom nemůžu zabránit, ale jednoznačně si myslím, že bychom teď odhlédnuto ode mě, ale od nás všech: ten etický kodex docela potřebovali. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, paní poslankyně, a nyní s faktickou poznámkou pan předseda Zdeněk Hřib, zatím se může připravit paní poslankyně Zdena Kašparová. Vaše 2 minuty.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Děkuji. Prostřednictvím pana předsedajícího, nejprve k paní ministryni, exministryni Válkové. Já říkám ještě jednou, v momentě, kdy já konstatuji, že vy jste spolupracovala s komunistickým prokurátorem Urválkem, tak to není urážka, to je konstatování historického faktu, který je uvedený i na Wikipedii. Pokud s tím máte problém, obraťte se na Wikipedii nebo na ten časopis, tuším, že se jmenoval Prokuratura, nebo jak se jmenoval – prokuratura, že jo, kde jste publikovala společný článek s panem Urválkem Některé poznatky z výzkumu ochranného dohledu v souvislosti s prokurátorským dozorem. To tam vyšlo v roce 1979. Ještě tady píšou o Urválkově minulosti, že jste věděla minimálně dva roky před zveřejním společné práce. Tak pokud vy rozporujete tato tvrzení, obraťte se na časopis Prokuratura, ideálně najděte šéfredaktora z roku 1979, můžete si s ním o tom povídat.

Já bych se ale chtěl vrátit k dostupnosti bydlení a tady tomu trhu. A asi zkusím tedy teď během 50 sekund vysvětlit ten rozdíl trhu s rohlíky oproti trhu s bydlením. Ten rozdíl je v tom, že zatímco rohlíků může prakticky kdokoliv vyrobit neomezené množství, tak toho bydlení není možné vyrobit neomezené množství. Je to dáno tím, že potřebujete mít pozemky pro tu výstavbu. Ty pozemky – není možné jenom tak přijít na pole a začít tam stavět, v žádné civilizované zemi, protože to bydlení vyžaduje nějakou veřejnou infrastrukturu, která, světe div se, se staví z veřejných peněz. V momentě, kdyby bylo možné stavět to bydlení v podstatě kdekoliv, tak vzniká takzvaná sídelní kaše. To vidíme teďka v těch satelitech ve Středočeském kraji, což vytváří potom akorát další tlak na infrastrukturu toho města, v jehož blízkosti to vzniká. Takže je to opět přenášení těch nákladů na veřejné rozpočty. Proto ten trh s rohlíky nefunguje stejně (Předsedající: Čas!) jako trh s bydlením.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Čas! Děkuji. Další tedy je přihlášena s faktickou poznámkou paní poslankyně je Zdena Kašparová a bude následovat pan poslanec Jan Bartošek. Vaše 2 minuty.

 

Poslankyně Zdena Kašparová: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, mně přijde, že se tady trošku cyklíme v různých linkách debaty, a já bych vás možná chtěla požádat, abychom se dostali k tomu a vlastně navázat trochu na to, co je podstatou tohohle bodu, a to je zákon o podpoře bydlení. Já jsem tady v minulém období nebyla, neúčastnila jsem se těch vyhrocených debat. Mrzí mě, že se jich musím zúčastňovat tohle období. Nerada bych, aby tohle byla norma i dále v téhle Sněmovně. Tak prosím, nestarejme se, a ať nejsme zaseknuti v tom, co tady bylo v minulosti. Pojďme se spíše soustředit na to, abychom tuhle zemi posouvali dál do budoucna. Myslím si, že všichni v téhle Sněmovně, a všichni jsme do toho šli s tím, že tuhle zemi chceme posouvat a chceme pracovat pro naše voliče a pro naše občany. Tak prosím, vraťme se zpátky k meritu věci. Děkuji. (Potlesk poslanců STAN.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, paní poslankyně. A další tedy s faktickou poznámkou pan poslanec Jan Bartošek.. Vaše 2 minuty.

 

Poslanec Jan Bartošek: Děkuji. Navážu na svůj předchozí příspěvek a opět se vrátím k morálnímu kodexu reprezentanta politického hnutí ANO, protože já si myslím, že skutečně kdybychom měli etický kodex, tak se tady podmínky zlepší, ale budu citovat. První věc je, že to, co máte v etickém kodexu je, že zvolený reprezentant nefiguruje v žádném střetu zájmů. V případě, že by u něj střet zájmů nastal, vyřeší jej co nejrychleji bez ohledu na osobní zájmy zvoleného reprezentanta. Ukazuje se, že váš předseda to vyřešil minimálně sporně. Určitě se k tomu vrátíme a já myslím, že je nasnadě zastavit vyplácení peněz firmám v holdingu vašeho premiéra do vyřešení této záležitosti.

Další věc je, že reprezentant, a je to bod 7, pravdivě a přesně informuje veřejnost o svém vzdělání, schopnostech a zkušenostech, které jsou relevantní pro výkon jeho voleného mandátu, stejně tak jako o svých majetkových poměrech. V případě paní ministryně Mrázové došlo k porušení opakovanému, ať už co se týká podání majetkového přiznání, a stejně tak černých staveb na jejích pozemcích.

A další věc, kterou vnímám jako klíčovou, je, že v případě přestupkového řízení či trestního stíhání proti své osobě reprezentant nebude využívat poslaneckou nebo senátorskou imunitu a požádá příslušný parlamentní výbor, aby neprodleně navrhl jeho vydání. Jedinou výjimku v tomto ohledu tvoří případné stíhání za politické projevy přednesené na půdě Parlamentu České republiky. Opět porušení vašeho morálního kodexu. Vy jste odmítli vydat předsedu Andreje Babiše.

To znamená, minimálně ve třech bodech jste porušili své vlastní vnitřní předpisy. Vždyť vy nerespektujete ani to, co jste si sami pro sebe schválili. Tak začněte tímhletím. Fakt, já bych to ocenil. Fakt bych to ocenil.

A co se týká pana místopředsedy Bartáka, já s ním souhlasím. Vím, jak je to těžké někdy se střídáním, ale je potřeba říct: zvolte si třetího nebo dalšího místopředsedu Sněmovny a potom to bude vyřešeno, když nebudete blokovat volbu. (Potlesk poslanců KDU-ČSL.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Dalším, kdo se přihlásil faktických poznámek, je pan poslanec Vojtěch Munzar. Já jenom doplním...

 

Poslanec Vojtěch Munzar: Mně to nedá. Já se omlouvám, kolegyně, kolegové, ale já musím zareagovat na paní Svárovskou. Ona tady popřela úplně sama sebe ve dvou větách. V první větě řekla: trh nám nefunguje. V druhé řekla, protože žijeme v dotační ekonomice. No tak to je přece důkaz toho, že dotace, regulace ten trh křiví. Když se zadrhává motor volného trhu, tak je to proto, že do něj házíme písek, a řešením není víc písku a jiného písku. Prostě máte pravdu. Žijeme v dotační ekonomice, protože ten trh křivíme dotacemi, a řešením přece není to, že někdo přijde a moudře tady v této místnosti nebo v jiné kanceláři vymyslí systém tomu dala, tomu míň, tomu víc, tomu málo, na toho se nedostalo. Takhle fungují dotace. Mimochodem tento zákon, který vy tak dramaticky podporujete, stojí velké peníze daňové poplatníky, ale za něj se na trhu nenabídne, nevytvoří – nevytvoří ani jeden nový byt! To je jenom to jenom dopad této regulace.

A já už jsem vám to jednou říkal, já vám to zopakuju, můj oblíbený citát Winstona Churchilla: Kapitalismus má jednu nectnost – nerovnoměrné rozdělení bohatství. Socialismus má jednu ctnost – rovnoměrné rozdělení bídy. Takže bych ten kapitalismus zase tady tak nezpochybňoval. Děkuji. (Potlesk poslanců ODS.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Ještě než předám slovo s faktickou poznámkou panu místopředsedovi Skopečkovi, s náhradní kartou číslo 3 bude hlasovat pan místopředseda a ministr Karel Havlíček. A nyní tedy... Tak pan Skopeček se vzdává, nyní tedy faktická... Ne že by se vzdal, ale vzdává se samozřejmě faktické poznámky. (Pobavení.) A zbývá zde tedy poslední vystupující, kterým je předseda Pirátské strany Zdeněk Hřib. Vaše 2 minuty.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Tak já bych s dovolením tady zareagoval na pana poslance Munzara, prostřednictvím pana předsedajícího. No, tam, kde někteří mají ideologii, tak my máme data. A ta data nám ukazují, že nejlíp s tou dostupností bydlení na tom jsou města, jako je třeba Vídeň, kde právě to město intenzivně řeší tu dostupnost bydlení svými silami a nespoléhá na trh. Ten trh tam je, můžete si tam samozřejmě koupit svůj vlastní byt, akorát v rámci těch developerských projektů to probíhá tak, že ten developer musí odevzdat část postavených bytů třeba městu. A, světe div se, přesto všechno ta Vídeň není na chvostu dostupnosti bydlení. Jinými slovy, tam nemusí člověk dát ty platy za 15 let svého života komplet do koruny na ten průměrný byt. A to je právě ten rozdíl.

Pokud tady pan místopředseda Skopeček říká, že je svéprávný člověk a že si dokáže své bydlení zajistit sám, tak já vás můžu ubezpečit, pane místopředsedo, že tahle možnost už tady zůstává pomalu jenom pro místopředsedy Sněmovny, protože ten problém je v tom... (Potlesk poslanců Pirátů.) Ten problém je v tom, že průměrný člověk skutečně musí dát za průměrný byt 15 ročních platů. To znamená, 15 let si nekoupíte ani rohlík a potom si můžete koupit ten byt, což je neakceptovatelné v civilizované zemi. To znamená, ta doba, kdy si běžní lidé mohli koupit svůj vlastní byt za normální peníze. Ta tady byla dřív, ale teď už tady prostě není, a my s tím musíme něco dělat, protože od toho tady jsme.

A ještě směrem k panu poslanci Munzarovi, prostřednictvím pana předsedajícího, že zákon, jako je tento, bude stát daňové poplatníky velké peníze. A představte si, pane poslanče, furt se to vyplatí, protože udržovat bezdomovectví (Předsedající: Čas!) je stále dražší než jej (Předsedající: Čas!) efektivně řešit. Návratnost (Předsedající: Čas!) to má během 5 let.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: A nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Václav Pláteník, po něm paní poslankyně Gabriela Svárovská, potom pan poslanec Jan Skopeček, potom pan poslanec Vojtěch Munzar, potom pan poslanec Miroslav Ševčík, potom pan poslanec Libor Vondráček a potom se znovu přihlásil pan poslanec Zdeněk Hřib. Vaše 2 minuty.

 

Poslanec Václav Pláteník: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já jsem rád, že vystupuji zhruba tak v první třetině této debaty, protože se nemohu dočkat toho, jak bude pokračovat. My jsme začali velmi konstruktivně diskusí o tom, zda tedy úřady práce jsou schopny zajistit i to posuzování potřeb a situace rodin a jim pomáhat k dostupnému bydlení, od toho jsme se logicky dostali k tomu, jestli nemá větší roli hrát trh, samozřejmě. A jestli charakter naší ekonomiky je spíše tržní nebo dotační. Přímou linkou, nešlo to jinak, jsme se dostali k diskusi o tom, kdo je tady nebo není klerofašista logickou návazností, abychom se zcela přirozeně dotkli bytových poměrů paní ministryně. Nechápu, proč Zdeněk Hřib vynechal ty drahé dovolené, ale vím, že se přihlásil, takže může navázat. Samozřejmě nešlo vynechat v této diskusi o dostupném bydlení publikační skóre paní profesorky Mrázové z minulého století a pochopitelně budeme v té diskusi zřejmě pokračovat i každou další schůzi. A jako jádro problému jsme zde otevřeli i etický kodex hnutí ANO, který pochopitelně je inspirací zábavy každou schůzi. Já osobně se tady přimlouvám za to, pokud se chceme bavit o dostupném bydlení, to spíše směřovali k té debatě o stavebním zákonu, který skutečně rozhodne o tom, jestli tady bydlení bude více, snáze a dostupné, a v současném návrhu to tedy tak nevypadá. Takže navrhuji, že si to zopakujeme ještě jednou odpoledne v debatě o stavebním zákonu. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. A nyní s faktickou poznámkou – aha, došlo tady ke změnám, někdo se odhlásil – s faktickou poznámkou místopředseda Poslanecké sněmovny Jan Skopeček, může se připravit pan poslanec Vojtěch Munzar.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Pane poslanče Hřibe, prostřednictvím pana předsedajícího, pokud by platila vaše teze, že si bydlení může dovolit jenom místopředseda Poslanecké sněmovny, tak bychom měli 80 procent obyvatel České republiky, kteří bydlí (místopředsedy?) Poslanecké sněmovny a ta lavice by tady musela být velmi dlouhá. Toť první poznámka. V České republice je podíl vlastnického bydlení 80 procent a daleko nadprůměrný vůči evropským zemím. To znamená, že samozřejmě na vlastnické bydlení tady dosáhlo a dosáhne extrémně mnohem více lidí než jenom místopředsedové Poslanecké sněmovny. To je první poznámka. Druhá poznámka. Pane poslanče, já jsem Poslanecké sněmovně asi třetí volební období, svůj první byt jsem si koupil dávno předtím, než jsem vstoupil do centrální politiky. Takže nedělejte z politiků papaláše a jediné lidi, jedinou skupinu, kteří si jsou schopni pořídit bydlení. Já jsem si ho pořídil dávno předtím, než jsem do politiky vstoupil. To je druhá poznámka. Fakt to vaše vystoupení bylo hloupé, uboze hloupé a neodpovídající ani datumu ani realitě.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. S další faktickou poznámkou tedy pan poslanec Vojtěch Munzar. Vaše 2 minuty.

 

Poslanec Vojtěch Munzar: Já jsem opravdu nechtěl vystupovat, ale pane předsedo Hřibe, prostřednictvím pana předsedajícího, vy tady dáváte jeden krásný příklad, který se dá ekonomicky velmi popsat – proč se bydlení zdražuje. Vy tady říkáte: developer musí postavit nějaké byty a část jich odevzdat obci. No, tak tímto zdražuje ten zbytek bytů, které prodá na volném trhu, tak tam samozřejmě zvyšuje cenu, protože ti kupující musí zaplatit nejenom ten svůj byt, ale podílet se i na těch ostatních bytech, protože ten developer si to samozřejmě nechá zaplatit. Takže to nevede k dostupnějšímu bydlení, ale naopak k nedostupnějšímu na trhu. A ono v té Vídni taky to není už úplně dokonalé, protože ač my máme v České republice 80 procent zhruba vlastnického bydlení, což není jenom o bydlení, je to také určité zabezpečení na stáří – vlastní majetek, v té Vídni je to jenom kolem 20 procent, pokud se nemýlím, a vlastně ve státech, které my nebo vy považujete za příklad – Německo, 55 procent – no, tam je to právě dáno těmi regulacemi, dotacemi. Naopak v Itálii, ve Francii, ve Finsku, tam to vlastnické bydlení, v Polsku, je daleko, daleko vyšší, tento podíl. A podle mě každý – a naším cílem by mělo být, aby co nejvíce lidí mělo možnost dosáhnout na vlastní bydlení, ne na státní bydlení, na vlastní, protože to je jejich zabezpečení na stáří. Vy nás vedete opačným směrem. Vy nás vedete opačným směrem!

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. S další faktickou poznámkou pan poslanec Miroslav Ševčík, potom pan poslanec Libor Vondráček, potom pan poslanec Zdeněk Hřib, potom pan poslanec Josef Nerušil, potom pan poslanec Samuel Volpe a potom paní poslankyně Gabriela Svárovská. Vaše dvě minuty.

 

Poslanec Miroslav Ševčík: Dámy a paní poslankyně, pánové poslanci, já jsem rád, že konečně tady ze strany odéesky zaznělo něco rozumného, že přesně řekli, jak to je. Prostřednictvím předsedajícího, pane Hřibe, vy se hluboce mýlíte, protože vy nevíte asi, jaké je vlastnické bydlení právě v té Vídni, právě v Rakousku, že je podstatně nižší, než je v České republice. Jenomže bohužel právě tady v Praze jste zavinil vy, že se tady snížila bytová výstavba, jste to vy, kdo – stavební povolení pro bytovou výstavbu, pro bytovou výstavbu – budete říkat, že na to pak nepotřebují stavební povolení, tak jste blbě reagoval už minule, tak oproti roku 2017 jsme na 59,03 procenta, prosím, v roce 2025. Pak bych vám ještě doporučil to, co tady už řekl pan Skopeček a pan Munzar, abyste si přečetl knihu od Miltona Friedmana Střechy nebo stropy. Tam se píše právě o regulaci, o tom, jakým způsobem vede ta regulace k vzniku nedostatku, nedostupnosti bydlení, a představte si, že se to týká právě těch mladých, za které vy tak bojujete. Jenomže vy bojujete blbě, vy používáte neomarxistické teorie, a my víme, co vlastně chcete, takže „vznik nedostatku, nedostupnosti, zhoršení kvality bydlení a nespravedlivé přidělování“. Rok 1946, Milton Friedman, nositel Nobelovy ceny za rok 1976, spolu s Georgem Stiglerem. Tak jenom abyste si to přečetli, naučili se to a začali to používat, když chcete změnit tento nedostatek bytů v to, aby tady těch bytů bylo ještě více. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji i za dodržení času a nyní s faktickou poznámkou pan předseda Pirátů Zdeněk Hřib, zatím se může připravit pan poslanec Josef Nerušil. Vaše 2 minuty.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Děkuji a znovu říkám tam, kde někteří mají ideologii, my máme reálná data. To znamená, když se podíváte na mezinárodní žebříčky dostupnosti bydlení, tam my vycházíme úplně na chvostu v dostupnosti. A rozhodně to není tím, nebo respektive ty byty, v momentě, kdy se část těch bytů při stavbě předá developerem obci, tak to neznamená automaticky zdražení zbytku bytů pro ty kupce, protože, vážení, jak najdete v každé učebnici ekonomie na první straně, cena je dána rovnováhou nabídky a poptávky. To znamená, cena bytů dnes vůbec neodpovídá výrobním nákladům – vůbec, protože výrobní náklady na metr čtvereční stavby jsou do 60 000, zatímco se to prodává za nějakých zhruba 150, 200 – (za) tyto peníze. Samozřejmě tam musíte připočíst pozemek, samozřejmě tam musíte připočíst marži developera, nějakou civilizovanou, samozřejmě tam musíte připočíst financování, jasně, ale proboha, to není 140 000 korun na metr, to není. No, není prostě, jo? Takže toto je nutné si uvědomit.

A my se stále neposloucháme s panem místopředsedou Skopečkem, prostřednictvím pana předsedajícího. Já vůbec nemluvím o tom, že si tady někdo koupil v privatizaci obecních bytů byt před dvaceti lety. Já jsem si také koupil byt na volném trhu před dvaceti lety, protože jsem znovu říkal, tehdy se to ještě dělo, tehdy se to ještě dalo, jenomže teď se to nedá, to je ten problém dneška, a srovnávat to s tím, že si tady spousta lidí koupila byty v obecní privatizaci, je argument, který je krajně nefér, protože teď už žádné byty zprivatizovat nejdou, pane místopředsedo, nejdou. (Předsedající upozorňuje na uplynutí času.) Ti mladí si byty touhle cestou nekoupí.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: S faktickou poznámkou pan poslanec Samuel Volpe, připraví se paní poslankyně Gabriela Svárovská, potom pan poslanec Libor Vondráček, potom pan poslanec Jan Skopeček a potom pan poslanec Zdeněk Hřib. Vaše 2 minuty.

 

Poslanec Samuel Volpe: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, prostřednictvím pana předsedajícího, si dovolím zareagovat na pana místopředsedu Skopečka a na pana docenta Ševčíka.

Víte, vy vyučujete na vysoké škole, oba vyučujete na Vysoké škole ekonomické, já tam mám mnoho spolužáků, spolužaček, takže poslouchám i co například říkáte na těch hodinách. Mně přijde, že už jsme trošku odtrženi od reality. Vy jste tady, pane Skopečku, říkal, prostřednictvím pana předsedajícího, že jste si koupil (byty). Nevím, kolik vlastníte bytů, je mi to vlastně jedno, ale koukněte na to, jak jsou teď na tom mladí. Když by šli například do banky, že chtějí hypoteční úvěr, aby si mohli pořídit to první bydlení – vždyť ta sazba, dyť to je opravdu neskutečné. V celé Evropě kde to jsme – průměrně pět procent? Když si k tomu ten úvěr ještě pojistíme a podobně...

Já si opravdu myslím, že v dnešní době nebo například v Praze, jsme tady v Poslanecké sněmovně, v Praze, na Malostranském náměstí, když se koukneme na ty ceny, které aktuálně jsou, tak pro mladého člověka, i když je svéprávný i když má jednu, dvě, možná tři práce, tak opravdu není možné si pořídit bydlení. Možná s platem místopředsedy ANO, ale opravdu není možné v dnešní době si v Praze pořídit rozumné bydlení. Vždyť koukněte, prosím, na Sreality nebo kamkoliv chcete, kolik stojí bydlení 2+kk, 50 metrů čtverečních, polorozpadlý dům, když přeženu, (za) 7,5 milionu? Jak si (s tím) má v dnešní době člověk na tom volném trhu poradit? Jak si má pořídit člověk bydlení? Člověk, co například dojíždí v Praze nebo třeba pracuje v Praze, nevyhovuje mu cestovat dlouhou cestu třeba z toho města, kde se narodil, jak si mají v dnešní době mladí dovolit to bydlení?

Já si myslím, že to je velký problém. Já nechci tady natahovat debatu o novele zákona o podpoře bydlení, ale myslím si, že pokud někdo z nás si tady nepřipouští, že to je problém s tou dostupností bydlení, tak jsme fakt mimo. Protože já se bavím se svými soukmenovci, se stejně starými lidmi, jako jsem já, a opravdu to (Místopředseda Barták: Čas, čas.) bydlení aktuálně možné není ani za rozumnou cenu (Místopředseda Barták: Čas, čas.), ani za tu přehnanou, jaká právě je. (Při odchodu potlesk od Pirátů.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. S další faktickou poznámkou paní poslankyně Gabriela Svárovská, připraví se pan poslanec Libor Vondráček. Vaše 2 minuty.

 

Poslankyně Gabriela Svárovská: Děkuju, pane předsedající. Ještě poznámka k té roli trhu v řešení krize bydlení, jo? Proč se tedy staví tolik bytů, které se potom nezabydlujou obyvateli města, ale je z nich investiční komodita? Proč tolik z nich v Praze funguje na krátkodobé ubytování pro turisty, Airbnb a další platformy? Jo? Tohle jsou ty věci, které tím trhem nepostihnete a nemůžete srovnávat trh s byty s trhem s rohlíky.

Pozemky mají na rozdíl od běžného zboží neelastickou nabídku, jo? To znamená – je jich omezené množství a to množství nelze libovolně navyšovat, jo? Když roste poptávka po bydlení, máme pořád stejně pozemků, a jejich hodnota tudíž roste. Proto ten trh s bydlením přirozeně vytváří tu pozemkovou rentu. Roste ta cena těch pozemků a čím roste? Roste tím, jak se rozvíjí to okolní město, roste díky tomu, že jdou veřejné peníze do investic do infrastruktury, tím se zvyšuje hodnota toho pozemku. A je potom jedině správně, že díky těm veřejným investicím ten developer potom například na kontribucích dává část toho bydlení v regulovaném... Tím vlastně vrací tomu městu to, co bezpracně na veřejných investicích z města získal. To je normální mechanismus, který funguje ve všech evropských metropolích, kde mají krizi bydlení pod kontrolou, nebo ji mají zvládnutou. Byty nejsou rohlíky. (Při odchodu potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. S další faktickou poznámkou pan poslanec Libor Vondráček a připraví se pan poslanec Jan Skopeček. Vaše 2 minuty.

 

Poslanec Libor Vondráček: Děkuji za slovo. Já jsem na to musel přece jenom reagovat, protože mě mimořádně zaujalo, když z řad poslanců, dokonce ze Strany zelených, tady zaznělo, že Česká republika je dotační ekonomika, že to konstatoval Nejvyšší kontrolní úřad, a zaznělo to téměř jako kritika, jako že bychom snad s tím něco mohli dělat. Ale pak se do toho zamíchalo to, že ty dotace slouží oligarchům, že ty regulace slouží oligarchům. Jako by snad škodily jenom dotace, které se dávají těm, které vy označíte za oligarchy nebo ty regulace, které podle vás přispívají oligarchům. Ale není to tak. Je to univerzální a myslím, že je potřeba, aby to tady zaznělo. Všechny dotace škodí – červené, modré i zelené. Všechny regulace brzdí motor ekonomiky a písek, který se sype do motoru ekonomiky a brzdí naše hospodářství a náš ekonomický růst, může mít jakoukoliv barvu, ale i zelený písek nám škodí a i zelený písek způsobuje naši stagnaci. Tak s tím pojďme sakra něco dělat a přestaňme si tady tvrdit, že některé dotace jsou prospěšné. (Při odchodu potlesk od koaličních poslanců.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji a s další faktickou poznámkou pan místopředseda Jan Skopeček a zatím poslední, kdo se může připravit, tak je pan předseda Zdeněk Hřib.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju. Já už bych nevystupoval, protože vysvětlovat trh Pirátům, to je jako házet hrách na stěny. Nicméně kdyby kolegové nebyli osobní, tak bych nevystupoval.

Tak pane kolego Hřibe, mně v roce 1989 bylo devět let, čili i z hlediska svého věku jsem se nemohl účastnit ani kuponové privatizace, ani privatizace bytového fondu, který naštěstí většina měst České republiky udělala. Byty dostaly své vlastníky, ti do nich začali konečně po té komunistické šedi investovat a z našich sídlišť se stala docela hezká místa. Ale bohužel, pane poslanče, já jsem byl v tu dobu tak mladý, že jsem se tohoto nemohl účastnit. Proto jsem si pořídil byt standardně na hypotéku v době už rozjetého kapitalismu nebo tržní ekonomiky. A pro kolegu – nehledal jsem byt na Malostranském náměstí. Přiznám se, že jako mladý člověk si myslím, že mám začínat s bydlením trošku někde jinde, a ve chvíli, kdy třeba budu v té kariéře úspěšný, tak se možná směrem k tomu centru i na Malostranské náměstí někdy dostanu.

Ale nemyslím si, že je normální, aby startovací byty pro mladé se hledaly na Malostranském náměstí, stejně jako mladí nehledají startovací byty v centru Paříže, v centru Londýna nebo v centru Říma. Já bych doporučil začínat na okraji Prahy, kde bezesporu ty domy a byty jsou levnější a pracujme na tom, aby byly ještě levnější a byly i pro mladé lidi, kteří skutečně mají dneska problém se k těm hypotékám dostat. A to je právě o tom, že budeme těm developerům spíše pomáhat tak, aby rozumně stavěli v těchto místech, a ne jim házet klacky pod nohy, jako se to poslední desítky let dělo.

A znovu říkám, pane kolego, ne, Sněmovna má v tuhletu chvíli tři místopředsedy. Jenom za minulý rok poskytly české banky nové hypotéky, nejenom refinancované, skutečně nové, ve výši 321 miliard korun. To znamená, že hypoteční trh a trh bydlení je otevřen pro skutečně mnohem více lidí, než jsou jenom poslanci nebo místopředsedové Poslanecké sněmovny, a my pracujme na tom, aby se k těm hypotékám dostali i ti mladí. A ti se k nim nedostanou, pokud vy budete vymýšlet neskutečné regulace a překážky územního plánování, které budou těm developerům komplikovat život a zdržovat výstavbu. (Při odchodu potlesk od koaličních poslanců.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji za dodržení času a poslední faktická poznámka – předseda Pirátů Zdeněk Hřib. Vaše 2 minuty.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Děkuji. JBohužel musím konstatovat směrem k panu místopředsedovi Skopečkovi, prostřednictvím pana předsedajícího, že vy jste úplně odtržen od reality. My se přece nebavíme, pane místopředsedo o tom, že si lidé mladí chtějí kupovat byt na Malé Straně. My se tady bavíme o tom, že lidé si nemohou koupit žádné bydlení, protože ještě jednou – tam, kde vy máte ideologii, tak tam já vám tady říkám data. Zatímco ty vaše ideologie možná fungujou nějak na papíře, v nějakém vysněném Liberlandu, v realitě fungují řešení, která používají v Kodani, která používají ve Vídni, která používají v Mnichově. A to jsou ta řešení, která navrhujeme právě my. A  to jsou řešení, kde je samozřejmě silná a aktivní role toho města.

A ano, samozřejmě, že v civilizovaných zemích se, pane Vondráčku, prostřednictvím pana předsedajícího, používají dotace, akorát se nesypou oligarchům, ale používají se k tomu, abyste třeba podpořil sociální služby nebo obecně abyste podpořil lidi, kteří nezištně pomáhají jiným, ne abyste podpořil miliardáře, kteří na tom mají založený svůj byznys. A to je ten rozdíl, to je ten rozdíl, který vy si neuvědomujete mezi vaší ideologií a reálným světem. Protože to, co vy tady říkáte, opravdu vypovídá o tom, že vy nemáte žádnou zkušenost s veřejnou administrativou jako takovou.

A ještě jednou to, co tady zaznělo, ty kontribuce developerů, že dávají třeba nějaké byty té obci, to je kompenzace od toho developera za to, že tam to město vytváří tu veřejnou infrastrukturu, kterou samozřejmě výrazně zhodnotilo ty pozemky, které dřív byly polem a měly by hodnotu podstatně nižší než pozemky zasíťované, určené k bydlení.

To znamená, my se chceme inspirovat tam, kde to funguje – Mnichov, Kodaň, Vídeň – a tímhle směrem my to chceme táhnout. A tam, v civilizovaných zemích, se používají právě ta řešení (Místopředseda Barták: Čas, čas.), která vy označujete jako levičácká.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Čas! Děkuji. Tak vidím, že se již nikdo nehlásí, tím tedy rozpravu končím. Přikročíme k hlasování, ale protože tady padl návrh na vrácení do druhého čtení od paní předsedkyně Richterové, tak tenhle návrh musíme hlasovat teď jako první a potom předám slovo paní zpravodajce, aby nás případně seznámila – uvidíme, jak dopadne hlasování – aby nás případně seznámila s procedurou hlasování u těch jednotlivých návrhů. Tak vzhledem k tomu, že velká část z vás byla pryč, tak všechny odhlašuji a prosím, abyste se přihlásili svými hlasovacími kartami. Už se nám ustálilo přihlašování.

 

Takže vážené kolegyně, vážení kolegové, hlasujeme tedy návrh paní předsedkyně klubu Pirátů Olgy Richterové, aby se tento vládní návrh zákona vrátil do druhého čtení.

Zahajuji hlasování, kdo je pro zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Hlasování číslo 51, přihlášeno 171 poslanců, pro 43, proti 96. Návrh na vrácení nebyl přijat.

 

Prosím tedy zpravodajku garančního výboru, aby nás seznámila s procedurou hlasování, poté přednášela jednotlivé návrhy a před hlasováním k nim sdělila stanovisko.

 

Poslankyně Eva Fialová: Tak děkuji za slovo. Upozorňuji, že procedura je docela složitá a vylučuje mezi sebou jednotlivé pozměňovací návrhy v případě, že budou přijaty. Nicméně až budeme o jednotlivých hlasovat, tak budu říkat od koho byl navržen a krátce představím, o čem ten návrh je. Ale nyní ta procedura. Ta procedura...

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Jenom pardon, prosím vzhledem k tomu, že opravdu to bude náročnější i na poslouchání, prosím, aby v sále byl co největší klid. Děkuji.

 

Poslankyně Eva Fialová: Za prvé bychom hlasovali o návrzích legislativně technických úprav podaných podle § 95 odst. 2 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny.

Za druhé bychom hlasovali návrh A, za třetí B, hlasovat o všech pozměňovacích návrzích B kromě bodu B1.5. Upozorňuji, že pokud bude přijat, jsou nehlasovatelné pozměňovací návrhy C1, C2, D1, D3, G1a G4. A pokud nebude přijat pozměňovací návrh B, Jsou nehlasovatelné pozměňovací návrhy E1, E2, E3, E4, F1, G5 a G7. Za čtvrté bychom hlasovali o pozměňovacím návrhu E3. Ten je nehlasovatelný, pokud nebude přijat návrh B. Za páté o návrhu E1, ten je též nehlasovatelný, pokud nebude přijat B a pokud nebude přijat návrh E3. Následně návrh šest, E2.1 je nehlasovatelný, pokud nebude přijat B a pokud nebude přijat E3. Za sedmé, E2.2, E2.3, E2.4 a E2.5 jedním hlasováním. A jsou nehlasovatelné, pokud nebude přijat návrh B. Za osmé, E4, ten je nehlasovatelný, pokud nebude přijat návrh B. Za deváté G5, ten je nehlasovatelný, pokud nebude přijat návrh B. Za desáté G7, ten je nehlasovatelný, pokud nebude přijat návrh B. Za jedenácté D2, pokud bude přijat, jsou nehlasovatelné návrhy B.5 a F1. Za dvanácté B1.5 je nehlasovatelný, pokud bude přijat D2. Za třinácté F1, ten je nehlasovatelný, pokud bude přijat návrh D2. Za čtrnácté návrh H. Za patnácté G3, za šestnácté G2, za sedmnácté F2. Za osmnácté D1, ten je nehlasovatelný, pokud byl přijat návrh B. Za devatenácté D3, je nehlasovatelný, pokud bude přijat návrh B. Za dvacáté C1, je nehlasovatelný pokud byl přijat B. Pokud bude přijat, jsou nehlasovatelné C2, G1, G4 a G6. Za dvacáté prvé C2, ten je nehlasovatelný, pokud bude přijat návrh B. Pokud bude přijat, jsou nehlasovatelné G1, G4 a G6. Za dvacáté druhé G1 je nehlasovatelný, pokud byl přijat, pokud bude přijat, je nehlasovatelný G4. Za dvacáté třetí G4, ten je nehlasovatelný, pokud bude přijat B anebo G1. Za dvacáté čtvrté G6, ten je nehlasovatelný, pokud byl přijat C1 nebo C2, a za pětadvacáté zákon jako celek. Prosím abychom nechali hlasovat. (Potlesk)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Tak děkuji. Já jenom pro zápis, nebyl zájem o závěrečná slova. Nyní tady máme připomínku k předchozímu hlasování. Prosím.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak já jenom k hlasování číslo 51, hlasoval jsem proti, ale na sjetině mám pro a nezpochybňuji hlasování.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Tak nyní bychom se pustili do hlasování o tom schválení té procedury, o které teď hovořila paní zpravodajka.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro navrženou proceduru, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Hlasování číslo 52, přihlášeno 172 poslanců, pro 172, proti žádný. Návrh procedury byl přijat a nyní tedy můžeme spustit hlasování.

 

Poslankyně Eva Fialová: Tak jedno je legislativně technická úprava, která byla načtena ve třetím čtení, přednesla jsem ji já, jedná se o účinnost k pozměňovacímu návrhu F2, kde se mění účinným dnem po vyhlášení.(?)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Stanovisko navrhovatele? Pustíme si mikrofon, tak ještě jednou, prosím. (Souhlas.) Děkuji.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 53, přihlášeno 172 poslanců, pro 172, proti žádný. Návrh byl přijat. Můžeme pokračovat.

 

Poslankyně Eva Fialová: Druhá legislativně technická je přečtena také ve třetím čtení k pozměňovacímu návrhu G2 a jedná se o posunutí účinnosti pro městské části, aby to bylo administrativně zvládnutelné k 1. 1. 2027.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Stanovisko navrhovatele? (Souhlas.)

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Hlasování číslo 54, přihlášeno 171 poslanců, pro 171 poslanců, proti žádný.

Můžeme pokračovat.

 

Poslankyně Eva Fialová: Tak nyní bychom hlasovali o pozměňovacím návrhu A, který byl přijat výborem pro veřejnou správu a regionální rozvoj. Řeší úpravu dokládání bezúhonnosti žadatele o prověření. Stanovisko výboru je doporučující.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Stanovisko navrhovatele? (Souhlas.)

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 55, přihlášeno 172 poslanců, pro 171 poslanců. Návrh byl přijat.

Tak můžeme pokračovat.

 

Poslankyně Eva Fialová: Nyní bychom hlasovali o pozměňovacím návrhu B kromě B1.5 navrženém Evou Fialovou a jedná se o přesunu agendy části na úřady práce z kontaktních míst, vznik kontaktních míst na všech obecních úřadech ORP, přesun správy informačního systému podpory bydlení z MMR na MPSM, změnu konstrukce výpočtu příjmového stropu a definování osob se zvláštním zřetelem a zavádění individuálního posouzení, zrušení závazného stanoviska nařízení vlády u příjmového stropu. Stanovisko výboru je doporučující.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Stanovisko navrhovatele? (Ministryně: Souhlas.)

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 56 přihlášeno 172 poslanců, pro 117, proti 52. Návrh byl přijat.

 

Poslankyně Eva Fialová: Jenom upozorním, že byl přijat tak, aby – kdo řídí hlasování – si upravil, že se tím pádem staly nehlasovatelné návrhy C1, C2, D1, D3, G1 a G4.

 

Nyní bychom hlasovali o pozměňovacím návrhu E3 Mariana Jurečky, který upravuje přednostní prostor pro úřady práce u zvláště naléhavých případů. Stanovisko výboru je doporučující.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Stanovisko navrhovatele? (Ministryně: Neutrální.)

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 57 přihlášeno 172 poslanců, pro 168, proti žádný. Návrh byl přijat.

 

 

Poslankyně Eva Fialová: Nyní hlasujeme o pozměňovacím návrhu E1 Mariana Jurečky, který řeší posílení motivace k poskytování bytového podpůrného opatření osobám v aktuálně nejzranitelnějších situacích. Stanovisko výboru je nedoporučující.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Stanovisko navrhovatele? (Ministryně: Nesouhlas.)

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 58 přihlášeno 172 poslanců, pro 75, proti 96. Návrh nebyl přijat.

 

 

Poslankyně Eva Fialová: Nyní hlasujeme o pozměňovacím návrhu E2.1 Mariana Jurečky, který řeší včasné nasazení, asistence a poučení. Stanovisko výboru je bez stanoviska.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Stanovisko navrhovatele? (Ministryně: Neutrální.)

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 59 přihlášeno 172 poslanců, pro 75, proti 17. Návrh nebyl přijat.

 

 

Poslankyně Eva Fialová: Nyní budeme společně jedním hlasováním hlasovat o pozměňovacím návrhu E2.2, E2.3, E2.4 a E2.5 Mariana Jurečky, který řeší posílení stabilizační funkce při tvorbě asistence, prodloužení smluv, pokud nenastal důvod na straně podporované osoby. Stanovisko výboru – je bez stanoviska.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Stanovisko navrhovatele? (Ministryně: Neutrální.)

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 60 přihlášeno 172 poslanců, pro 76, proti 12. Návrh nebyl přijat.

 

Já tady prosím odmažu několik poslanců, kteří se přihlásili na faktickou poznámku. A můžeme pokračovat.

 

 

Poslankyně Eva Fialová: Nyní budeme hlasovat pozměňovací návrh pod písmenem E4 Mariana Jurečky, kdy se jedná o doplnění možnosti odvolání proti nezápisu do evidence a prodloužení podpůrného opatření. Stanovisko výboru je nedoporučující.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Stanovisko navrhovatele? (Ministryně: Nesouhlas.)

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Hlasování číslo 61, přihlášeno 172 poslanců, pro 55, proti 95. Návrh nebyl přijat.

 

 

Poslankyně Eva Fialová: Nyní bychom hlasovali návrh G5 Veroniky Kovářové, který se týká zmírnění obecného příjmového limitu z 1,6 na 2,0 životního minima. Stanovisko výboru – je bez stanoviska.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Stanovisko navrhovatele? (Ministryně: Souhlas.)

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 62, přihlášeno 172 poslanců, pro 169, proti žádný. Návrh byl přijat.

 

 

Poslankyně Eva Fialová: Tak nyní G7 Veroniky Kovářové, kterým se řeší zrušení spodního limitu dle § 85 odst. 1 písm. c) stojí zrušení kritéria uplatnitelnosti bytu. Stanovisko výboru je nedoporučující.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Stanovisko navrhovatele? (Ministryně: Nesouhlas.)

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 63, přihlášeno 172 poslanců, pro 55, proti 97. Návrh nebyl přijat.

 

 

Poslankyně Eva Fialová: Nyní návrh D2 Elišky Olšákové, který se týká zachování cílové skupiny poradenství v bydlení. Stanovisko výboru je doporučující.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Stanovisko navrhovatele? (Ministryně: Souhlas.)

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 64, přihlášeno 172 poslanců, pro 169, proti 1. Návrh byl přijat.

 

 

Poslankyně Eva Fialová: Vzhledem k tomu, že byl návrh přijat, stává se nehlasovatelným pozměňovací návrh B.5 a F1. A budeme postupovat hlasováním pozměňovacího návrhu pod písmenem H Pavly Pivoňky Vaňkové, který se týká prodloužení maximální doby při zachování příspěvku na poskytování asistence ve výjimečných případech až na tři roky, změna formulace příslušných ustanovení. Stanovisko výboru je nedoporučující.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Stanovisko navrhovatele? (Ministryně: Nesouhlas.)

Zauji hlasování. Kdo je pro? Zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 65, přihlášeno 172 poslanců, pro 55, proti 96. Návrh nebyl přijat.

 

 

Poslankyně Eva Fialová: Nyní pozměňovací návrh pod písmenem G3 Veroniky Kovářové, který se týká prohlubování klasifikace úředníků kontaktních míst pro bydlení a zmocnění pro úpravu provozu kontaktních míst pro bydlení. Stanovisko výboru je nedoporučující.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Stanovisko navrhovatele? (Ministryně: Nesouhlas.)

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Hlasování Číslo 66, přihlášeno 172 poslanců, pro 41, proti 95. Návrh nebyl přijat.

 

 

Poslankyně Eva Fialová: Nyní pozměňovací návrh pod písmenem G2 Veroniky Kovářové, který se týká městských částí a městských obvodů, aby se staly poskytovatelem podpůrných opatření. Stanovisko výboru je doporučující.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Stanovisko navrhovatele? (Ministryně: Souhlas.)

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 67, přihlášeno 172 poslanců, pro 171, proti žádný. Návrh byl přijat.

 

 

Poslankyně Eva Fialová: Tak F2 paní poslankyně Zdeňky Blišťanové, který se týká prodloužení doby, ve které si musí podnikající psychoterapeuti doplnit magisterské vzdělání v oboru. Stanovisko výboru je doporučující.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Stanovisko navrhovatele? (Ministryně: Neutrální.)

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 68, přihlášeno 172 poslanců, pro 164, proti 3. Návrh byl přijat.

 

 

Poslankyně Eva Fialová: A poslední hlasovatelný pozměňovací návrh je G6 Veroniky Kovářové, který se týká snížení spodního limitu podle § 85 odst. 1 písm. c), takzvaná uplatnitelnost bytu, z 1,0 životního minima na 0,5 životního minima. Stanovisko výboru je: bez stanoviska.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Stanovisko navrhovatele? (Ministryně: Souhlas.)

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 69, přihlášeno 172 poslanců, pro 169, proti žádný. Návrh byl přijat.

 

 

Poslankyně Eva Fialová: Tímto jsme se vypořádali se všemi hlasovatelnými pozměňovacími návrhy. Prosím pana předsedu. Aby přečetl zákon jako celek, usnesení.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Ano, jak bylo řečeno, o všech návrzích bylo hlasováno a přikročíme tedy k hlasování o celém návrhu zákona. Přednesu návrh usnesení.

Poslanecká sněmovna vyslovuje souhlas s vládním návrhem zákona, kterým se mění zákon č. 175/2025 Sb., o poskytování některých opatření k podpoře bydlení, neboli zákon o podpoře bydlení, podle sněmovního tisku 82, ve znění schváleném Poslaneckou sněmovnou.

 

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 70, přihlášeno 172 poslanců, pro 118, proti 23. Konstatuji, že s návrhem zákona byl vysloven souhlas.

 

A končím projednávání tohoto bodu.

Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, projednali jsme stanovený pořad 17. schůze a já tuto schůzi končím.

Připomínám, že ve 14.05 se sejde organizační výbor a ve 14.30 budeme pokračovat v přerušené 20. schůzi Poslanecké sněmovny. A nyní tedy se sejde ještě grémium. (Po krátké prodlevě:)

Tak, já jenom využiju toho, že je tady ještě záznam, prosím, načtu ještě omluvy. Od 14 hodin z pracovních důvodů se omlouvá pan poslanec Petr Hladík a celý jednací den ze zdravotních důvodů se omlouvá pan poslanec David Kasal.

 

(Schůze skončila ve 13.03 hodin.)

Aktualizováno 5. 6. 2026 v 10:51.