Předcházející část projednávání bodu pořadu schůze

 

(pokračuje Jan Skopeček)

3.
Senátní návrh ústavního zákona, kterým se mění
ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů
/sněmovní tisk 47/ – druhé čtení

Děkuju zpravodajům, respektive zpravodajce i paní ministryni, a projednávání tohoto bodu jsme přerušili 6. května 2026 v obecné rozpravě na 17. schůzi. Připomínám, že návrh jsme v prvém čtení přikázali k projednání ústavně-právnímu výboru jako výboru garančnímu. Dále byl tisk přikázán výboru pro mediální záležitosti, kontrolnímu výboru a stálé komisi Poslanecké sněmovny pro Ústavu České republiky a parlamentní procedury. Usnesení výborů a stálé komise byla doručena jako sněmovní tisk 47/2 až 8.

Poprosím, aby se u stolku zpravodajů posadili a místa zaujali z pověření Senátu paní senátorka Hana Kordová Marvanová, která už tak učinila, a já ji zde vítám, kolegyni ze Senátu, a zpravodaj garančního výboru, což byl ústavně-právní výbor a zároveň zpravodaj stálé komise Poslanecké sněmovny pro Ústavu České republiky a parlamentní procedury, což je poslanec Libor Vondráček. Dále připomínám, že zpravodajem výboru pro mediální záležitosti je poslanec Ondřej Babka a zpravodajem kontrolního výboru je poslanec Jakub Janda. Zpravodajové Sněmovnu s usnesením výboru již seznámili dříve.

Nyní tedy budeme pokračovat v přerušené obecné rozpravě. Dne 6. 5. 2026 přerušil své vystoupení poslanec Marek Benda, kterého se zeptám, zda má zájem v té diskusi pokračovat? Ano, má zájem, takže já mu předávám slovo.

 

Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážená paní ministryně, vážené dámy, vážení pánové, já jsem minule již nějaký čas hovořil. Svoje osobní stanovisko k novelám ústavy jsem sdělil, ale chci se teď dostat k tomuto tisku a také k tomu, co bylo k němu navrženo.

Já jsem na to upozorňoval minule, že zde máme návrh tří poslanců vládní koalice, tří významných poslanců, respektive jedné významné poslankyně a dvou významných poslanců vládní koalice – Táni Malé, Tomia Okamury a Borise Šťastného, který směřuje k tomu, aby v čl. 1 novely Ústavy, tak jak byla předložena Senátem, byla slova „zřízených zákonem“ vypuštěna a byla tam uvedena slova „pokud byly zákonem zřízeny“. Je to evidentně změna velmi výrazná, na rozdíl od toho, co Senát přináší, vedle té kontroly Nejvyšším kontrolním úřadem vůči České televizi a Českému rozhlasu. Současně ale kromě toho, že zavádí tu kontrolu, tak říká, zřízení těchto institucí je ústavní povinnost zákonodárců a zákonodárci si už pak určí sami, v jaké podobě mají vypadat.

Změna, kterou navrhují tito tři významní vládní představitelé, znamená, že – a je to změna, která naprosto není v souladu s jinými texty ústavy všude jinde, kde se v ústavě říká, že něco stanoví zákon nebo státní zaměstnance upraví zákon, tak je jasné, že je upraví, nikoliv pokud se rozhodne je upravit, tak tady najednou připouštíme, že nemusíme mít žádné zákony o veřejnoprávních médiích. Já myslím, že to je dělostřelecká příprava vládní koalice, a určitě o tom budou mluvit ještě mnozí moji kolegové, kteří se chystají vystoupit, ale to, co se začalo odehrávat kolem médií veřejné služby, a dobře víte, že já jsem v minulosti opakovaně byl velmi kritický k médiím veřejné služby a mnohdy jsem říkal, že bych si dokázal představit, že budou fungovat jinak a lépe, tak to, co se začalo odehrávat za posledních půl roku, je úplně absurdní a všechny nejenom výpady, které zaznívají ze strany vládní koalice, ale nevím, nedomyšlené nápady, různé představy, co by se možná mohlo dělat a možná nemělo dělat, a návrhy, které tady vlastně jsou a vlastně nejsou, nebo jenom tak plují někde v éteru a něco zrušují, něco nezavádějí, opravdu je velmi specifické.

Tím se dostanu... Čímž říkám dvě věci. Za prvé, nevím, jestli se k tomu významní vládní poslanci přihlásí, ale pokud by se k tomu náhodou přihlásili, pokud by takový návrh měl projít, změna čl. 1, pak znamená úplně jiné pravidlo, než které nám přinesl Senát; pak si myslím, že je naprosto jasné, že je s otazníkem, jestli zbytek Sněmovny má pro takový návrh hlasovat, tím spíše, jestli pro něj má posléze hlasovat Senát, který předpokládám, že zcela záměrně právě média veřejné služby kromě té kontroly zavedl do ústavy jako princip.

Tím se dostávám k té druhé části, kterou jsem minule nedokončil a na kterou tady krátce reagovala paní navrhovatelka. Já si myslím, že v situaci, v jaké jsme, a myslí si nás to vícero, vícero nás podepsalo ten návrh, představitelé všech opozičních klubů, že v tuto chvíli by bylo třeba situaci kolem České televize a Českého rozhlasu nějakým způsobem stabilizovat a opustit tuto nekonečnou debatu, koho řízneme, koho neřízneme, komu sebereme kolik peněz, jestli ho převedeme pod vládu, jestli ho bude řídit osobně ministr kultury, nebo možná ministr sportu, nebo premiér. Tuto debatu je podle mého názoru třeba nějakým způsobem zredukovat a omezit, a proto navrhujeme, abychom k případným změnám zákonů o médiích veřejné služby se domluvili, že ústava bude stanovovat, že se bude jednat o organický zákon, to znamená o zákon, který potřebuje shodné usnesení Poslanecké sněmovny a Senátu prostou většinou. Na rozdíl od mnohých, kteří se domnívali, že tady vnáším nějaké ústavní většiny, nevnáším žádné ústavní většiny. Říkám jenom, musí dojít na politické scéně k nějaké dohodě, protože média veřejné služby jsou jedním z podstatných atributů demokracie, a já vím, že v Senátu se mnohokrát v minulosti diskutovalo o tom, jestli čl. 40 nemá být rozšířen například o zákony upravující Nejvyšší kontrolní úřad, o zákon o Ústavním soudu. Pokládal bych to za správné, pokládal bych to za logické, ale v situaci, kdy nejsou tyto instituce tak napadány touto vládou jako právě Česká televize a Český rozhlas, takový návrh nečiní. Kdybych věděl, že vláda kromě některých občas výlevů jednotlivých členů, kteří něco prohráli u Ústavního soudu, kdybych věděl, že vláda systematicky útočí na Ústavní soud, budu říkat: vložme Ústavní soud také do režimu čl. 40, do režimu organických zákonů. Ale pokud tomu tak není, tak já pokládám za důležité, a máme otevřenu ústavu právě ve věci kontroly veřejnoprávních médií, pak já pokládám za důležité, abychom právě zákony, které zřizují veřejnoprávní média, dostali do tohohle nepřehlasovatelného režimu v Senátu.

Předložil jsem vám jednu variantu 1046 minulý týden. Jenom upozorním, že k dokumentu 1046 se nepřihlásím, přihlásím se k dokumentu 1089, který je podepsán stejnou skupinou navrhovatelů, a je jenom drobně upraven, aby bylo jasné, že se jedná o zákony, které zřizují média veřejné služby, a tady děkuji panu kolegovi Baxovi, prostřednictvím pana předsedajícího, který tuto mi změnu přinesl, a pokládám ji za praktičtější.

Současně říkám, že alespoň za sebe, a samozřejmě uvidíme, jak se na tom shodneme se zbytkem mého klubu a případně dalších opozičních klubů, pro mě rozšíření čl. 40 o média veřejné služby je podmínkou toho, abych hlasoval pro senátní návrh zákona, tak jak nám byl předložen, vedle toho, že nesmí projít ty návrhy, které byly předloženy vládní koalicí, alespoň ten první, o kterém jsem tady mluvil a hovořil. Pokládám za důležité, abychom se dnes bavili o tom, jak média veřejné služby vyndat z politického tlaku, ne o tom, jak zásadním způsobem zahájit jejich kontrolu. To je to naprosto méně podstatné v té veřejné diskusi, to je to méně podstatné v tom, co se odehrává v našem prostoru.

Mimochodem, vláda si nepochybně vymění značnou část Rady České televize a může si tam jako kontrolní a další komise zavádět, jakým chce způsobem, a nebráním se tomu, aby média veřejné služby byla kontrolována, ale není to ta podstatná otázka dnešního dne, a v tomhle si myslím, že se Senát a paní navrhovatelka hluboce mýlí. Podstatná otázka dnešního dne je, jestli se podaří vládě dosáhnout toho, aby jí média veřejné služby byla podřízena nebo nebyla podřízena, a touto otázkou se máme zabývat.

Děkuju vám za pozornost. Samozřejmě jsem přihlášen v podrobné rozpravě a tam bych se přihlásil ke svému dokumentu, k našemu dokumentu pod dokumentem 1089. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju pěkně, pane poslanče. Já se ještě zeptám, protože tady mám vlastně zplnomocnění pana poslance Libora Vondráčka k přednesení stanoviska poslaneckého klubu hnutí SPD k tomuto tisku, jestli chce využít přednostního práva a vystoupit nějakým způsobem s přednostním právem, nebo se zapojí až v průběhu diskuse? Až v průběhu diskuse. Dobrá, čili budeme pokračovat těmi poslanci, kteří jsou standardně přihlášeni, a po panu poslanci Bendovi vystoupí pan poslanec Talíř.

 

Poslanec František Talíř: Hezké odpoledne. Vážená paní senátorko, vážené přítomné kolegyně, vážení přítomní, i hosté, jsem rád, že v téhle diskusi konečně zase pokračujeme, protože co si budeme povídat, přece jenom v té mediální agendě se nám úplně diskutovat vzájemně nedaří, byť jsme k tomu často a opakovaně vyzývali, ale bohužel to, co se odehrálo právě s různými těmi návrhy kolem mediální agendy, to znamená, je v jednu chvíli slíbená diskuse ředitelům České televize, Českého rozhlasu, potom najednou přijde hotový návrh. Ten návrh my teprv potom těžce nějak doháníme. Vládní koalici říká, budeme to opravovat, ale my říkáme, ne, to není opravitelné, protože už od základu víte, že to je blbě. Teď začínají chodit samozřejmě i ta stanoviska v rámci toho mezirezortu, a proto navazuji na to, co jsem tady říkal minule, a sice, že bohužel za mě ale tou rychlostí, tím tlakem vládní koalice, aby se co nejdříve změnilo financování veřejnoprávních médií, tak tím, že to takhle hrnete a takhle na to chvátáte, tak bohužel jsme se dostali do souběhu, že řešíme paralelně kontrolu ze strany NKÚ a zároveň to financování. A to je velká škoda, si myslím, protože kdybychom postupovali postupně, a sice projednali v klidu NKÚ, na kterém je obecně v zásadě shoda, s kterým přicházela už naše vláda, s kterým teďka přichází Senát, který vy podporujete tento návrh a my též, tak ale bohužel situace se změnila tím právě, že do toho projednávání, na čem je shoda, vstoupilo to, na čem principiální shoda není. A to je to, že prostě chcete veřejnoprávní média převést pod státní rozpočet. Takhle natvrdo, takhle napřímo, chcete zbourat tu bariéru, kterou poplatky mezi veřejností a politiky tvoří, a tím pádem budíte další a další otázky, které my musíme klást tady na plénu Sněmovny, na mediálním výboru, kdekoliv jinde.

Ta zásadní otázka týkající se bohužel právě i kontroly ze strany NKÚ, ta otázka, kvůli které mně blikají kontrolky v hlavě, se týká toho, pod čím si vlastně představujete, nebo co za tou kontrolou NKÚ vidíte, co od ní očekáváte? Jasně, každý řekne: no, tak aby kontrolovali správně to hospodaření. Ano, jenže – jenže na poslední mediálním výboru, nebudu říkat z čích úst, ale byl to jeden kolega z vládní koalice, tak právě říkal, a uděláme všechno pro to, aby ta kontrola proběhla co nejdříve. A když jsem to tady odcitoval před týdnem a cituji to tady znovu, tak už třeba tady vidím, že paní předsedkyně Malá přikyvuje, ano, aby to bylo co nejdříve. Ale přátelé, jak funguje NKÚ? Máte v ruce mobily, máte před sebou laptopy, klidně si rozklikněte NKÚ.cz, tam je to hnedka na začátku uvedeno, že to je nezávislý orgán. To není nějaký nástroj šikany. To není nějaký bič nebo kladivo na čarodějnice, že tam prostě pošleme NKÚ, aby zakleklo na Českou televizi, na Český rozhlas.

Věřím, že nikdo racionální tuhle představu nemá, ale z těch vyjádření a z toho, že právě mnozí přikyvují a říkají, ano, ta kontrola musí proběhnout co nejdříve, tak mi blikají kontrolky, protože to je věc NKÚ, jak si to nastaví a kdy to udělá. To nemá být jakkoliv politicky motivováno. V tom vnímám určité riziko. Mimo jiné je potřeba také se dívat na ten kontext evropský. V Litvě, a bylo by dobré možná v pozdější rozpravě se k tomu ještě znovu vrátím, tak v Litvě právě zavedli podobnou kontrolu a někteří menší tamní vládní koaliční partneři si to právě vyložili, že přes jejich litevské NKÚ půjdou po těch veřejnoprávních médiích, a úplně dobrotu to tam nedělá. To je možná na samostatnou diskusi.

Nicméně, s čím vás chci seznámit a čím vás chci taky motivovat, myslím, tak je to tady jedna z drobných studií našeho Parlamentního institutu, který odvádí skvělou práci. Určitě máme mnozí tu zkušenost právě s prací s tímto institutem. A jedna z nich, které jsem nechal zpracovat, a všichni, kteří budete mít zájem, tak samozřejmě vám je rád zašlu, panu ministrovi taky nebo komukoliv jinému, tak se jmenuje Postavení médií v zemích V4 s důrazem na jejich svobodu a nezávislost, protože často i právě vy z řad vládní koalice říkáte, je potřeba posilovat naše vztahy v rámci V4, je potřeba se vzájemně inspirovat, jak to mají naši sousedé, tak já jsem tady – nebojte, je to odstaveček dva ke každé té zemi, ale vnímám jako důležité vás s tím seznámit, protože právě tam v různých zemích určité změny provedli, a ne vždycky se to úplně setkalo s tím, že by to bylo ku prospěchu věci.

Čili jmenuje se to Postavení médií v zemích V4 s důrazem na jejich svobodu a nezávislost, zpracoval Parlamentní institut a je to srovnávací studie číslo 5447, vyhotovena v březnu 2026. A nebojte, jak jsem, nebude to, jako že bych to předčítal hodiny. To určitě ne. Budou to prostě minuty, maximálně desítky minut, ale pro kontext toho, co projednáváme a s čím si trošku zahráváme, tak vnímám, že to je velmi, velmi podstatné.

Nebudu číst úvod, to přeskočím, to by bylo zbytečné, ale přečtu právě jenom stručně v jednotlivých státech, jak na tom jsou. Jde tedy o Českou republiku, Maďarsko, Polsko, Slovensko, potom závěrečné shrnutí. Potom pustím zase další kolegy a případně se vrátím v rozpravě dále.

Situace v Maďarsku. Je to z března tohoto roku, čili ještě před volbami. Mediální rada u veřejnoprávních médií v Maďarsku je pod vládní kontrolou. Všichni její členové jsou nominováni vládní většinou v parlamentu. Podle zprávy nedošlo k žádnému pokroku v posledních letech v posílení nezávislosti. Stát v Maďarsku je nejvýznamnějším zadavatelem na trhu s mediální reklamou. Státní reklama představuje víc jak 30 procent celkového reklamního trhu v Maďarsku.

Tady předesílám, že právě ta diskuse kolem reklamy s návrhy, s kterými přicházíte, tak samozřejmě bude taky poměrně obsáhlá. Protože jestli budou muset veřejnoprávní média řešit, jak případné výpadky z rozpočtu řešit, tak samozřejmě bude diskuse, jestli rozvolnit ta pravidla pro reklamu. Nicméně potom samozřejmě bude citlivá diskuse s těmi komerčními médii, které myslím, že to pro ně bude docela citlivá záležitost.

Ale zpátky k Maďarsku. Komunikace veřejného sektoru tam podle tedy této studie centralizovaná přes Národní komunikační úřad. Podle zprávy jsou prostředky na státní reklamu směřovány výhradně do provládních médií. To je vlastně ta citlivá – já se omlouvám, že pořád takhle odbíhám a vracím se, ale musím, protože snažím se vždycky doplnit ten český kontext, a sice tam nás čeká ten střet zase s Emfou. Už jste to mnozí samozřejmě slyšeli, zaznamenali. Ten vládní návrh, se kterým přišel pan ministr, se obávám, že narazí právě na tuhle evropskou legislativu, protože ta definuje, že financování veřejnoprávních médií musí být předvídatelné a to zatím z toho úplně nevypadává.

Tady jenom předesílám další problém. Jednak nás čeká ta diskuse k těm reklamám, jednak k té Emfě. Ale to je ještě hudba budoucnosti. Myslím, že máme vlastně na celé volební období vystaráno. Popravdě řečeno.

Tak například výrazně provládní Středoevropská tisková mediální nadace získá už 80 procent svých příjmů ze státní reklamy. To samozřejmě u nás asi takhle nechceme. Evropská komise doporučuje zajistit férové transparentní zadávání státní reklamy a státem vlastněných společností. V případě médií veřejné služby v Maďarsku nedošlo podle zprávy k nějakému pokroku v posilování nezávislého řízení a redakční svobody, hezky řečeno, financování médií veřejné služby je závislé na vládní většině v parlamentu; financování roste, ale je právě závislé na té politické vůli. Projevuje se zaujatost zpravodajství a prezentace zájmu politické většiny, což kdo nevím, jestli někdo umíte maďarsky, já osobně ne, ale pokud jste sledovali někdy veřejnoprávní média v Maďarsku, tak takové ty reportáže typu tento ministr právě zasadil první bramboru, tak to prostě tam jako probíhá. A zase věřím, že všichni, kdo jsme tady v sále, tak to prostě nechceme.

Mediální rada v Maďarsku vyšetřovala média veřejné služby pro skrytou politickou reklamu. Podle zprávy s ohledem na složení rady nebyla skrytá politická reklama prokázána, rozhodnutí ale postrádá transparentnost. Tlak na novináře a dehonestující kampaně proti novinářům jsou podle zprávy v Maďarsku běžné.

Zpráva zmiňuje případy, kdy byli novináři snažící se o rozhovor s premiérem, omezení na svobodě, zadrženi a obviněni. Nedej bože, ale pozor, Maďarsko, tamto takhle dohrotili do této míry. Vybraným novinářům je selektivně odpírán přístup na tiskové konference a na veřejné akce. Někomu to možná něco připomíná. Písemné dotazy nejsou zodpovídány. Zaznamenány byly případy tajného sledování dokonce a odposlechů novinářů. Kauza Klaudie Czikós, jestli to dobře vyslovuju. Součástí nátlaku na novináře je účinnost Úřadu na ochranu suverenity, který byl vytvořen zákonem o obraně národní suverenity. Úřad má pravomoc vyšetřovat podezření na takzvanou službu cizím zájmům a zahraniční financování. Tolik Maďarsko. Říkal jsem, že nebudu příliš jako květnatý. Ale pozor, vždycky když děláme nějaký krok, tak musíme prostě přemýšlet, kam až ta cesta může dovést.

Podle mě v Maďarsku kdysi dávno taky třeba na začátku nevěděli, kam až to může dovést a dovedlo to tam, jak jsem tady citoval. Ale fandíme Maďarsku. Nemyslím teď fotbalově ani hokejově, ale politicky. Volby tam dopadly tak, že aspoň část z nás zde přítomných v sále věří v nějakou obnovu a obrodu veřejnoprávních médií v Maďarsku.

Polsko. Polsko, často právě zmiňované Patrikem Nacherem nebo jinými koaličními politiky – tak pojďme se podívat i na kontext v Polsku. Podle zprávy je v Polsku problematické postavení mediálního regulátora, který je vnímaný vůči vládnímu postoji, což vyvolává pochybnosti o jeho nestrannosti. V roce 2024 vykazovalo jeho činnost nedostatečnou transparentnost. Cituji pořád tady studii Parlamentního institutu pro ty, kteří přišli v průběhu, zejména v případě sankčních rozhodnutí a vydávání licencí.

Pravomoci úřadu jsou silně centralizované v rukou předsedy. Takže zase pozor, pokud tady bude projednávána další legislativa spojená právě s veřejnoprávními médii, tak tohle musíme nějak vzájemně ohlídat. Ve vysílání veřejnoprávních médií došlo ke znatelnému poklesu politicky zaujatého obsahu, avšak úplné nezávislosti nebylo dosaženo, protože podle některých zdrojů má vládní koalice dominantní podíl ve vysílacím čase. Jo, vlastně když si tohle jako uvědomujeme ten kontext, tak můžeme za každou touhle větou skoro si říct, zaplaťpánbůh za to, jak u nás v Čechách veřejnoprávní média fungují.

Situace v Polsku je ovlivněna skutečností, že média veřejné služby jsou řízena prostřednictvím takzvaných likvidátorů. Současný stav se promítá i do systému financování. Financování je založeno na mixu koncesionářských poplatků, příjmů z reklamy a přímého financování státem.

Regulátor ukládá příjmy koncesionářských poplatků na soudní účet. Polsko plánuje navázat financování médií veřejné služby na HDP. Ale je tam velký střet. Právě to je ten argument, kterým často argumentuje Patrik Nacher. A sice, podívejte se k našim sousedům do Polska, vždyť oni taky tam chtějí postupně odejít od poplatků a chtějí to převést pod státní rozpočet nebo navázat na HDP. Ale co je toho důvodem? Toho je důvodem, že v Polsku totiž byla dána historicky, podstatné, řada různých výjimek z těch koncesionářských poplatků. Došlo to do stavu, kdy už se tam pomalu nikdo nevyzná v tom, kdo má platit, kdo nemá platit. Tím pádem ta platební morálka v Polsku je velmi omezená, velmi nízká. A proto oni vlastně řeší, kudy z toho ven, protože ty finance, které jsou namodelovány, se kterými se počítá, tak prostě do toho rozpočtu těch veřejnoprávních médií netečou. Oproti tomu – a zase argument, který velmi často nám tady vypadává v tom českém kontextu a já jsem rád, že ho tady na plénu Sněmovny můžu říct nahlas , je ten, že my máme velmi, velmi vysokou platební morálku v České republice. Po těch úpravách posledních kolem poplatků, tak se přihlásilo 250 000 nových poplatníků.

Ty rozpočty se plní přesně podle toho, jak jsou namodelovány. A tím pádem zase se ptáme, proč bysme si to měli jako nějak šíbovat jen tak prostě. Lidé sami prostě ty poplatky se k nim i přihlásili, ti, kterých se to týká nově, to je potřeba samozřejmě ocenit a všem za to poděkovat, ale tím pádem nejsme v situaci jako je Polsko, které právě tu platební morálku týkající se poplatků nemá.

Nicméně abych neodbíhal příliš zeširoka, tak tedy Polsko diskutuje o nějakých změnách, kde třeba říkají, že by to mohlo být navázáno na HDP, konkrétně 0,09 procenta. Ale pozor, jakmile k tomuhle dojde, tak samozřejmě není nic složitého do toho zase znovu sáhnou. Podle zprávy došlo v Polsku k omezení takzvaných strategických žalob proti novinářům, zajímavé, které byly v minulosti využívány proti novinářům ze strany státních orgánů, zejména proti investigativním novinářům.

Podle zprávy – poslední věta k Polsku a jdeme na Slovensko – podle zprávy je v Polsku třeba změnit legislativní rámec pro ochranu zdrojů. Klidně můžeme v kuloárech nebo jinde pokračovat na téma Polsko. Ale jak říkám, pokud argumentujeme Polskem v našem českém kontextu a někteří říkají, mění to tam, tak já upozorňuji na to, že ta vládní polská koalice na tom nemá shodu a že třeba polské ministerstvo financí razantně říká ne, my prostě odmítáme udělat další sekeru do státního rozpočtu, protože pak už se nám jaksi rozbředne ten náš rozpočet, totálně. Tady bych poprosil právě Motoristy nebo jiné kolegy z vládních řad, kteří právě mluvili o těch vyrovnaných rozpočtech, tak aby zvážili, jestli opravdu chtějí jen tak lusknutím prstu seknout dalších 9 miliard do státního rozpočtu bez mrknutí oka jenom tím, že zruší stávající velmi dobře fungující systém poplatků.

Ale jak jsem sliboval, jdeme na Slovensko. Další náš soused, bratia. Na Slovensku došlo k rozpuštění média veřejné služby Rozhlas a televize Slovenska a k jeho nahrazení Slovenskou televizí a rozhlasem. Mimo jiné, zajímavá věc, pořád ještě nemají logo. Touto změnou došlo k předčasnému ukončení funkčního období předchozího vedení veřejného média a k aplikaci nových pravidel za pochodu. To za pochodu jsem dodal já, tedy. Změny se týkaly jmenování členů rady. Nově jmenuje pět členů z devítičlenné rady parlament čili přímá politická kontrola můžeme říct, a čtyři přímo ministr kultury. Jsem moc rád, že tohle v tom návrhu našeho ministra není. Jednoho z nich také na návrh ministra financí. Ředitel je volen přímo radou, čili není nic jednoduššího než tu radu tam jako obměnit. A ředitele, pokud zlobí, převolit.

Etická komise má posuzovat v podobě poradního orgánu dodržování statutu ze strany zaměstnanců a spolupracovníků. Její stanoviska jsou nezávazná a podléhají schválení Radou, jinak řečeno jsou k ničemu.

Způsob jmenování Rady a její pravomoci vyvolávají podle zprávy pochyby o autonomii a redakční nezávislosti RTV. Financování RTV je zákonem stanoveno jako procento HDP, příspěvek je stanoven na 0,12 procenta HDP. A pozor, tady si to musíme prostě zopakovat, tu cestu slovenskou, bohužel, na kterou se zatím aktivně vydáváme, 2023 vláda premiéra Matoviče právě z nějakých takových jako populistických důvodů řekla, rušíme poplatky, nahradíme to nějak, nahradili to státním rozpočtem a rovnou dali k tomu právě jakoby brzdu nebo záruku, že to bude financováno 0,17 procenta HDP každý rok. Tak si řekli, je tam záruka, Asi je to dobré, asi je to jedno, jestli poplatky nebo takhle rozpočet, jenže hned rok na to už vláda Roberta Fica přišla s tím a ze dne na den to prostě zkrouhla víceméně o třetinu z 0,17 procenta HDP na 0,12 procenta HDP.

To znamená, dostali ta média do tlaku, do křeče, a ta média se doteď z toho nevzpamatovala. A to je strašně nebezpečné. Pokud my tady změníme financování, tak sice můžeme rétoricky nebo prakticky k tomu vtělit nějaké záruky, ale nebude nic jednoduššího než to prostě zase stejně jako na Slovensku ze dne na den, protože se nám tady pan ředitel nelíbí, tak to prostě takhle zaříznout. A tady sice občas ano, je protiargument, no tak vždyť ten management si s tím přece nějak poradí. No, jenže pokud máte máte nasmlouvaná sportovní práva na roky dopředu, pokud máte pod smlouvou různou produkci, tak se prostě dostanete do situace, kdy nejste schopni s tím vyjít. A já se tedy ptám, kdo by to v tom případě jako garantoval. Bude to vládní koalice, která to nějak vyřeší? Nebo přímo ministr kultury nebo někdo jiný?

Prostě pokud říkáme A, tak musíme říkat i to B, C, D, E, F a tak dále. A to se bohužel tady neděje a varuji, že opravdu bohužel v případě toho financování jdeme tou cestou Slovenska.

Abych vás neochudil o závěr ke Slovensku, tak slovenský Ústavní soud zaslal Soudnímu dvoru Evropské unie v souvislosti s projednáváním návrhu skupiny 46 poslanců Národního shromáždění na posouzení souladu zákona, toho jejich, o slovenské televizi a rozhlasu se Slovenskou ústavou a evropským právem, sérii předběžných otázek. Předběžné otázky se týkají také souladu vybraných ustanovení zákona s nařízením EU 2024/1083, Evropský akt o svobodě médií, zkráceně ona EMFA, kterou jsem tady zmiňoval, na kterou se obávám, že záhy narazíme, a samozřejmě bych byl extrémně nerad, abychom k tomu přistupovali tak jako čecháčkovsky, tak tady něco jako zavedeme, asi to na tu EMFu narazí, ale než se to vypinká ten ping-pong mezi Prahou a Bruselem, tak už si to vyžere příští vláda. Tak prosím, to nedělejme.

Jde o nutnost stanovit konkrétní kritéria na kandidáty do mediálních rad a managementu médií veřejné služby. Rozsah odůvodnění v případě odvolání člena Rady nebo managementu pro případný soudní přezkum, rozsah definice nezávislosti členů Rady managementu a funkční zajištění nezávislosti ve vztahu ke způsobu jejich jmenování, efektivní odstup od výkonné moci, jinak řečeno, stanovení požadavků na etickou komisi, stanovení záruk pro reakční závislost.

Poslední odstavec ke Slovensku. Zpráva také popisuje cílené útoky opět na média a mediální domy bráněním v přístupu na veřejné akce nebo tiskové konference.

Zase, zaplaťpánbůh za český kontext a to, jakou kulturu mediální nebo politicko-mediální u nás máme, ale takové ty náznaky, tady někoho pustíme na konferenci, tady ne, tak už jsme přece jenom zaznamenali v posledních měsících. Tak to prosím, úplně odendejme, protože ani zahrávat si s tím nesmíme.

Explicitně je zmiňována kritika novinářů ze strany předsedy vlády, tak to známe i u nás. Podle zprávy tím dochází k polarizaci veřejné debaty. OK, to je podle mě věc názoru. Na Slovensku chybí právní rámec proti zneužívání takzvaných strategických žalob proti novinářům. Problematicky se jevila i novela zákona č. 211/2000 Sb., o svobodném přístupu k informacím, který prodloužil lhůty pro zpracování odpovědí a navýšil poplatky za rozsáhlé odpovědi.

Poslední dvě věty ke Slovensku. Ústavní soud v listopadu 2025 příslušné ustanovení zákona zrušil. Podle zprávy neučinilo Slovensko žádný pokrok, spíše vykazuje regresi v implementaci předchozích doporučení.

Pak tady jsou další pasáže, těmi v tuto chvíli nechci tu naši debatu, diskusi, zatěžkávat, ale co jsem teď chtěl vlastně tady vám sdělit, je strašně důležité vnímat vždycky ten kontext okolních států, jak tam jaké změny probíhaly a k čemu vedly, ptát se, nemůže nastat to samé i tady v České republice? Pokud zazní... Teda jéé, ti kolegové zrovna odešli (?), nevadí, musíme tu kontrolu NKÚ zprocesovat co nejdříve. Co to znamená? Do toho prostě my nemáme nijak zasahovat jako politici, nikdy. Znovu říkám, nku.cz, v prvním odstavci tam píše, jak NKÚ funguje a pokud jako jenom rétoricky v tomhle bodě, na kterém je, jak jsme tady říkali už opakovaně, obecně principiálně shoda, ale pokud si pod tím někdo jako jenom představuje a jenom si zahrává s tím, že by to jako mohl být prostě nějaký nástroj šikany, tak tady blikají všechny kontrolky, na to dávejme opravdu pozor, protože my tu kontrolu umožníme, ale jak si to NKÚ nastaví, tak je prostě čistě na něm. Není to o tom, že má něco někdo najít, abychom potom ta média veřejné služby tímhle způsobem potom nějak šikanovali.

Děkuji za pozornost. Pro tuto chvíli se loučím. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Vaše vystoupení vyvolalo jednu faktickou poznámku, kterou přednese pan poslanec Radek Vondráček.

Načtu omluvu: omlouvá se paní ministryně Schillerová od 14 hodin z pracovních důvodů.

Pane poslanče, vaše 2 minuty.

 

Poslanec Radek Vondráček: Děkuji, pane místopředsedo, za slovo. Já bych touto cestou chtěl informovat o tom, že v době nepřítomnosti paní předsedkyně zastupuju klub hnutí ANO 2011 já jako místopředseda a z této pozice bych vás chtěl vyzvat jako řídícího schůze, abyste důsledně dbal toho, aby řečníci mluvili k věci, protože na tabuli svítí Novela ústavy a jedná se o Nejvyšší kontrolní úřad. My tu neprobíráme zákon o České televizi. Pan kolega se v závěru elegantně k NKÚ vrátil, informoval nás o tom, že kontrola NKÚ je vlastně šikana. Za to děkuji, to jsem nevěděl až dodneška a myslím si, že opravdu je to neúcta, když už ne k nám, tak k paní senátorce, která už tady prostě tráví s námi tolik času. Prosím vás, veďte ty řečníky k tomu, ať se bavíme o tom, co svítí na tabuli. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju za dodržení času. Vystoupí pan poslanec Talíř, který se k tomu určitě také vyjádří. Prosím.

 

Poslanec František Talíř: Děkuji za slovo. Já bych chtěl upozornit na drobný, ale důležitý posun, který tady pan místopředseda Vondráček právě zmínil, a sice, že jsem řekl, že je NKÚ nástrojem šikany. Ne, já jsem tady na začátku i na konci svého vystoupení řekl, že někteří si zjevně představují, že by mohl být. Takže prosím, neposouvejme to jako okamžitě dál nebo jinam, respektive do opozice vůči tomu, co jsem tady říkal. Já jsem právě říkal, to tak nesmí být, ale vzhledem k tomu, jak jako někteří, co jsem tady jako zaslechl za výroky, jako říkají, co nejdřív to musí být ta kontrola a uděláme všechno pro to, tak se obávám, že někteří to takhle v hlavě mohou mít a s tímto mohou dneska hlasovat.

Já jenom vyjadřuju svoji obavu nahlas a ještě v rámci té faktické poznámky bych právě možná tedy znovu rád vysvětlil, proč to spolu souvisí, to, že řešíme v tuhle chvíli NKÚ, ale souvisí to zároveň s tím financováním těch veřejnoprávních médií. My jsme si to opravdu jako nevybrali. Kdybyste v klidu vyřešili NKÚ, v klidu mezitím diskutovali ty změny ve veřejnoprávních médiích, vidím, že pan ministr už tady není, tak se nebudu jeho směrem otáčet, tak vlastně myslím, že tady jako ten drahocenný čas i paní senátorky jako nemusíme tímhle způsobem s ním nakládat.

Nicméně protože ta diskuse jinde v zásadě není možná nebo není kde ji vést, byť se o to snažíme, tak proto tady na plénu diskutujeme o tom, že když sáhneme do médií z pozice, řekněme, umožníte kontroly, tak zároveň řešíme i budoucnost skrz to financování. A to jsou prostě spojené nádoby, jak jsem říkal. Spojili jste je vy tím, že ty změny hrnete způsobem, jakým je hrnete. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju, přesto poprosím řečníky, aby když mluví o zdánlivě třeba jiném tématu, aby tu souvislost vždycky zdůrazňovali. Děkuju pěkně, protože skutečně bychom měli mluvit vždycky k bodu, který je otevřený.

Paní poslankyně Weimerová Ester bude také reagovat 2minutovou faktickou poznámkou. Prosím.

 

Poslankyně Ester Weimerová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Jen bych se chtěla přidat takhle k panu kolegovi Talířovi – my už jsme tady minule měli tu diskusi o tom, co je relevantní, že to s tím souvisí, nebo nesouvisí. (Poslanec Babka má tvář schovanou v rukách.) Ano, pan kolega Babka se tvářil stejně jako teď. Chtěla bych se jenom přidat k tomu, že skutečně kdykoliv projednáváme jakoukoliv legislativní změnu, musíme to brát v souvislostech se vším tím ostatním, co to může ovlivnit, a musíme se dívat na to, jaká je situace, a převzít tu zodpovědnost nad tím, že když schválíme jednu věc, potom to může dost dramaticky – jak jsme tady slyšeli ty příklady ze zahraničí – zasáhnout i do aspektů, které se možná nejeví jako tak důležité nebo související, ale mohou potom sklouznout k něčemu, co určitě nechceme. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Také děkuji za dodržení času a nyní vystoupí pan poslanec Babka s faktickou poznámkou, připraví se pan poslanec Výborný.

Zase načtu jednu omluvu: pan poslanec Martin Kupka se omlouvá od 10.30 z pracovních důvodů.

Pane poslanče, prosím, vás 2 minuty.

 

Poslanec Ondřej Babka: Hezký den, děkuju za slovo. Já si myslím, že podezírat někoho v tomto sále, že se těší na to, jakým způsobem bude šikanovat NKÚ média veřejné služby je úplně lichý. Vy tady – znovu jste to předvedli jak dnes, tak i v tom při tom minulém projednávání – hledáte zástupné nějaké důvody a výmluvy pro to, proč opět tento tisk, tuto novelu ústavy neschválit tak, jak se vám to nepovedlo, respektive povedlo v tom minulém volebním období, kdy jste to měli v programovém prohlášení.

Určitě umožnění vstupu kontroly Nejvyššího kontrolního úřadu do médií veřejné služby není žádnou šikanou a myslím si, že ten důvod, proč by to tak mělo být, je velká celospolečenská poptávka – poptávka jak těch lidí, tedy poplatníků, kteří odvádějí poplatky pro média veřejné služby, tak samozřejmě samotné instituce se tomu nebrání. A myslím si, že ten důvod, proč by tomu právě v těchto okamžicích mělo dojít, je, že umožnění kontroly Nejvyššího kontrolního úřadu na média veřejné služby zvýší jejich důvěryhodnost v české společnosti. A to je to, o co by nám mělo jít. Pustit kontrolu NKÚ do médií veřejné služby, abychom tím zvýšili jejich důvěryhodnost. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času. Nyní vystoupí s faktickou poznámkou pan poslanec Výborný. Vaše 2 minuty, prosím.

 

Poslanec Marek Výborný: Děkuju vážený pane místopředsedo, vážená paní senátorko, kolegyně, kolegové, chci reagovat faktickou na dvě poznámky. Já jsem poslouchal velmi pečlivě, pane kolego Vondráčku, prostřednictvím pana předsedajícího, pana předsedu Talíře z kanceláře, kde jsem si připravoval i své vystoupení, ale já jsem opravdu nezaznamenal ani slovem to, že by uhnul od tématu. Prosím pěkně, možná nepropadejme zbytečně nějaké nervozitě.

Zároveň musím jednoznačně vyvrátit to, co tady pan kolega Babka se snaží vytvořit nějaký dojem, že snad opozice nechce podpořit toto znění novely ústavy. My jsme to říkali v minulém volebním období, jenom skrze to, jak byla Sněmovna zablokována – a sami si odpovězte na otázku, kým byla zablokována – tak k tomu nedošlo minule. My podporujeme, vidí to i senátoři a senátorky. Tak nám tady prosím pěkně, neříkejte něco o tom, že my tady snažíme se něco zablokovat.

Já bych tady nevystupoval s faktickou poznámkou, kdybych ale opravdu velmi dobře neposlouchal pana předsedu Talíře, který se vyjadřoval čistě ke kontrole u nás, k tomu, co je předloženo. A já potom taky chci hovořit o tom pozměňovacím návrhu, pod kterým jsem taky spolupodepsán, který považuju za naprosto zásadní a důležitý, i se potřebuju vyjádřit k tomu, co tam je navrženo za další pozměňovací návrhy, protože pak se skutečně může stát, že pro to nebudeme hlasovat, ale to bude úplně z jiných důvodů, než že bychom odmítali kontrolu NKÚ.

Když tady pan kolega Babka hovoří o tom, že tady nemáme hovořit o nějaké šikaně, no tak se podívejte, udělejte si printscreen, udělejte si monitoring toho, co říkají vaši kolegové z vaší vládní koalice – možná, že ne vy osobně, ale co říkají kolegové z SPD, od Motoristů. A pak možná budete rozumět těm slovům, která tady padají z úst pana předsedy Talíře nebo i dalších. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Nyní vystoupí paní poslankyně Weimerová s faktickou poznámkou. Prosím.

 

Poslankyně Ester Weimerová: Děkuji za slovo. Já bych chtěla tady reagovat na dva takové aspekty. Možná začnu tím méně konfliktním – zvýšení důvěryhodnosti veřejnoprávních médií u veřejnosti tím, že budou podléhat kontrole NKÚ. Tak já si myslím, že s tím můžeme dlouhodobě souhlasit, proto to i dlouhodobě podporujeme jako Starostové. A pokud ta změna skutečně bude vhodně uchopena a aplikována, tak si myslím, že tam ten potenciál zvýšení důvěryhodnosti případně je. Nicméně já už jsem říkala – není to o tom samostatném bodu, vždycky ho musíme vzít šířeji.

Ještě jsem chtěla reagovat na tu frázi, která se tady opakuje – o šikanování skrze NKÚ. Nepoužívala bych to slovo šikana. Já si myslím, že takhle to nebylo myšleno. Nejsem si jistá, jestli to vůbec bylo takhle řečeno, je to takové zjednodušení. Spíš si myslím, že bychom měli mluvit o zátěži a potenciálu zneužití různých takových detailů. Já se teď do těch dvou minut nevejdu, mám tam takový příklad toho, jak může být nějaký detail zneužit k tomu, abychom ukázali na to, že nějaká instituce funguje špatně, přestože funguje řádně a velmi kvalitně.

Bohužel vnímám u současné vládní koalice, že se snaží veřejnoprávní média marginalizovat. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času. Nyní vystoupí s faktickou poznámkou paní poslankyně Urbanová, připraví se pan poslanec Babka. Prosím.

 

Poslankyně Barbora Urbanová: Dobrý den. Jenom fakticky, my se rozhodně nechystáme obstruovat tento návrh, nechystáme se hledat si důvody, proč jej nepodpořit. Já jsem členkou ústavně-právního výboru, několikrát jsme ho tam projednávali, já jsem tam opakovaně říkala, že to, co nám chybí, je jakákoliv komunikace z vaší strany, ze strany vládní většiny, protože ano, u tohoto návrhu potřebujete i naše hlasy, a ve chvíli, kdy nahráváte – což já vám neberu toto právo – nahráváte pozměňovací návrhy k tomu, jestli tam je větička, že tedy právnické osoby byly zákonem zřízeny nebo nebyly, my nerozumíme tomu pozměňovacímu návrhu a chceme o tom s vámi jednat, pak tedy nahráváme i vlastní pozměňovací návrhy, protože znovu – pokud se má 120 lidí shodnout na takhle velké změně, tak je naprosto logické a politicky racionální, abychom hledali pozici, která je pro nás pro všechny pohodlná, a v tu chvíli může dopadnout to, že se splní bod programu nás všech, kteří tady jsme. To znamená – chráníme nějaké naše demokratické instituce a mezi ně my počítáme veřejnoprávní média.

To, že k tomu návrhu jsme od začátku možná méně vstřícní, než jste chtěli nebo očekávali, tak ano – stále nám chybí ta debata, co s veřejnoprávními médii budete chtít dělat dál, co se stane, co tady vlastně schvalujeme. A možná kdybychom si sedli do nějaké místnosti, zavřely se dveře, mohli jsme to probrat, tak bychom v této situaci, kdy se tady navzájem na sebe rozčilujeme – úplně zbytečně z mého pohledu – nebyli. Takže to je moje opakovaná výzva, na ústavně-právním výboru to ode mě zaznělo několikrát: Pojďme o tom jednat, prosím. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Také děkuji za dodržení času a nyní vystoupí pan poslanec Babka. Prosím.

 

Poslanec Ondřej Babka: Já se omlouvám. My jsme se v tomto týdnu mohli dočíst, že zavedení dohledu nad Českou televizí a rozhlasem ze strany NKÚ není hotová věc, protože opoziční poslanci přišli s pozměňovacím návrhem, kterým chtějí podmínit nebo podmiňují tu případnou podporu. A to je to, co tady zmiňuju.

My tady máme novelu ústavy, ke které potřebujeme třípětinovou většinu nás tady. A nejen tady, ale poté v Senátu, to znamená paní navrhovatelka – a říkala to ve své úvodní řeči – přišla s tou nejjednodušší verzí změny ústavy tak, aby právě se na ní zákonodárci tou ústavní většinou shodli jak tady v dolní komoře, tak v komoře horní.

Nevím, proč pan předseda mediálního výboru Talíř používá ta vyjádření, a já jsem si to dohledal tady zrovna v tom článku, kde tvrdí, že si někteří vládní politici představují, že to bude nástroj šikany. To on použil to slovo šikana, ne my. Proto jsem se tady snažil vyvrátit. Já ten návrh podporuju právě proto, že chci, aby důvěryhodnost médií veřejné služby tímto návrhem stoupala. To znamená, já se vám snažím vysvětlit, že dlouhodobě – a myslím si, že ten čas to ukázal právě v tom minulém volebním období – si hledáte důvody, proč tento zákon nepodpořit. A nejenže je hledáte, ale tentokrát jste si ho i vytvořili tou podmínkou toho, že chcete do té novely ústavy dát něco, co tam nepatří, a tím podmiňujete přijetí tohoto návrhu.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Série faktických poznámek, nyní vystoupí s faktickou poznámkou pan poslanec Nerušil, připraví se pan poslanec Jurečka. Prosím, vaše 2 minuty.

 

Poslanec Josef Nerušil: Děkuji za slovo. Já poslouchám tu debatu, já neustále nerozumím tomu strašení ze strany opozice, že by snad někdo chtěl Českou televizi šikanovat nebo snad trápit. Česká televize samozřejmě je součástí našeho systému a to, o čem bychom se měli bavit je, jak tuto službu zkvalitnit. To znamená, aby Česká televize vysílala a Český rozhlas aby vysílaly skutečně kvalitní, objektivní, relevantní, vyvážené informace, aby dostávalo zastoupení veškeré názorové spektrum ve společnosti.

Pokud se bavíme o podrobení kontrole České televize Nejvyššímu kontrolnímu úřadu, pak samozřejmě praxe začerněných smluv, a jako bývalý člen kontrolního orgánu toto znám z vlastní praxe, prostě začerněné smlouvy žádnou důvěryhodnost nikdy nikomu nepřinesly. A platí to i pro Českou televizi. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: S další s faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Jurečka, připraví se pan poslanec Výborný. Prosím.

 

Poslanec Marian Jurečka: Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, já reaguji ještě na to, co před chvílí tady říkal kolega poslanec Radek Vondráček. Já bych moc uvítal, kdyby tady byl takový jako konsenzuální slib a dohoda, že to, co říkal Radek Vondráček ve vztahu k projevu pana kolegy Františka Talíře, kdyby to říkal vždycky. Kdyby to říkal i v situaci, kdy tady jeho kolegové z klubu čtyři roky vystupovali k úplně jiným věcem, kdy četli tady věci. Pan bývalý poslanec Babiš, dnešní premiér, tady hodiny a hodiny mluvil úplně, ale úplně mimo to téma, tak jsem neslyšel nikdy, že by Radek Vondráček vystoupil a říkal, myslím si, že jste se odchýlil od tématu. A to já jsem poslouchal pana kolegu Talíře a mluvil stále k tématu, byť někdy šířeji a říkal také, že se bude vracet v těch věcech zpátky k té podstatě tohoto tisku, ale mluvil stále o otázce financování a fungování veřejnoprávních médií.

Váš pan kolega, poslanec Andrej Babiš, tenkrát mluvil o úplně jiných věcech, my tomu říkáme doma, že mluvil jako z deváté kachle.

Druhá poznámka, která tady zaznívá, tak my v Senátu máme tu většinu, vy ji máte tady. To, že se musíme domluvit o tématu, je evidentní. A to, že my reagujeme na situaci, kterou vaši poslanci spustili poslaneckými návrhy ve vztahu k financování a nezávislosti veřejnoprávních médií, je naprosto politicky správný krok. Že pro některé z vás to teďka není úplně komfortní, no to chápu.

Ale zároveň také opakovaně říkáme, tak si pojďme sednout k jednání a pojďme se o tom bavit, jak tu situaci k veřejnoprávním médiím vrátit do racionální debaty, a ne do úplně mimózních výkopů a výkřiků poslaneckých návrhů, které tady chtějí redukovat financování veřejnoprávních médií, dostat je pod závislost vládní většiny a vlády jako takové. Tak s tím opravdu jako politicky, věcně i občansky my jako souhlasit nebudeme. A znovu říkáme: my k tomu jednání jsme ready. Ale je potřeba, abyste k tomu tu vůli měli i vy.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Nyní vystoupí pan poslanec Výborný. Prosím.

 

Poslanec Marek Výborný: Dobrý den ještě jednou. Pan vicepremiér přišel teď, tak ho taky zdravím, pozdravil mě. Já jsem chtěl reagovat ještě zpátky, on to teda řekl pan kolega Jurečka, tu připomínku, abychom v tomhletom byli konzistentní, to je důležité.

Ale k panu kolegu Babkovi, prostřednictvím pana předsedajícího. Tak to, že jsme přišli s tím pozměňovacím návrhem, který má zákony o veřejnoprávních médiích zkráceně řečeno, zařadit do té skupiny organických zákonů, tak je možná právě ten krok pro to, abychom dokázali v ústavě zakotvit i kontrolu ze strany Nejvyššího kontrolního úřadu, a to nejenom tady na půdě Poslanecké sněmovny, ale já jsem přesvědčen tak, jak jsem o tom hovořil s řadou senátorů, ale to by potom byla na paní senátorce, aby se k tomu vyjádřila, že i na půdě Senátu, protože právě tím, že zakotvíme ten takzvaný člunek nebo chcete-li ty organické zákony, to znamená, že tady bude muset být jasná většina v obou dvou komorách parlamentu zároveň, tak pak jsme schopni skutečně dospět k nějakému konsenzu.

Pokud se o tom nechcete bavit, pokud si tady budeme neustále takhle pinkat tady ty faktické, tak se skutečně k žádnému závěru, bohužel říkám, bohužel nedobereme. Tak já bych byl moc rád, kdybychom to vrátili opravdu do tohohletoho módu, protože to, co tady je navrhováno z naší strany, hovořil o tom už kolega Marek Benda, já o tom také budu později hovořit, tak je skutečně právě cesta k tomu, abychom našeho – a já jsem přesvědčen, že v tomhletom případě, pane kolego – společného cíle, to znamená kontroly veřejnoprávních médií ze strany Nejvyššího kontrolního úřadu, skutečně dosáhli.

Teď jenom poprosím čistě formálně pana předsedajícího. Já bohužel mám od 15 hodin jednání v horní komoře v Senátu, tak se budu omlouvat. Až na mě přijde řada, tak jestli byste mě zařadil na konec té rozpravy. Já se budu snažit tu obecnou rozpravu dneska stihnout, ale musím teďka na pár minut odskočit do Senátu na jednání s panem ministrem Plagou. Děkuju pěkně.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Ano, děkuju. Nyní vystoupí s faktickou poznámkou paní poslankyně Weimerová. Připraví se pan poslanec Vondráček Radek. Paní poslankyně, vaše 2 minuty, prosím.

 

Poslankyně Ester Weimerová: Děkuji za slovo, děkuji za 2 minuty. Chtěla bych tedy ještě reagovat na pana kolegu Babku, který tady velmi dobře zmínil, že potřebujeme třípětinovou většinu a právě pro změny ústavy. A chtěla bych tedy připomenout, proč vlastně potřebujeme více než nadpoloviční většinu u tak zásadních věcí, jako je třeba změna Ústavy nebo jako je téma veřejnoprávních médií.

Jde o téma, které je velmi citlivé. Moje generace si to třeba nepamatuje, ale jsou lidé, kteří si pamatují, jak vypadala komunistická propaganda. A na základě toho se v devadesátých letech právě vytvořil ten poplatkový systém, který máme teď, protože lidé chtěli, aby to tady bylo znovu, abychom se k tomu ani přiblížili. A jak jsme slyšeli tady od pana kolegy Talíře, příklady ze zahraničí bohužel vnímáme, že se to ve střední Evropě může velmi snadno stát.

Proto je to pro mnohé lidi velmi citlivá otázka, která je pro mě velmi důležitá, a proto je zásadní, abychom dosáhli konsenzu právě i na otázce veřejnoprávních médií. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času. Nyní vystoupí pan poslanec Vondráček Radek, připraví se pan poslanec Babka. Pane poslanče, prosím.

 

Poslanec Radek Vondráček: Děkuji za slovo. Nemyslím si že bych svojí faktickou poznámkou někam tu debatu posunul nebo ji tady nějak zlepšil, ale vyhodnotil jsem si, že je to stejně jedno a že klidně můžu vystoupit. Ta minuta, ta už se tady ztratí.

Nejprve vůči panu poslanci Výbornému, prostřednictvím předsedajícího, on už odešel. V mém myšlenkovém světě skutečně způsob naplňování televizní rady na Slovensku nijak nesouvisí s kontrolními pravomocemi Nejvyššího kontrolního úřadu. Myslím si, že i u většiny národa to nijak nesouvisí. Jestliže u něj ano, chápu, myslím si, už dochází k určitému zkreslení, protože ta posedlost, s jakou se tady bije opozice za cokoliv, co jenom má se jenom trošičku přiblížit České televizi, už dokáže zkreslit i nějaký zdravý úsudek.

K panu Jurečkovi prostřednictvím pana předsedajícího. Myslím si, že netrefil při svém pláči nejen hrob, ale ani hřbitov. Vy jste tady jako příklad uvedl pana současného premiéra Babiše, ale on má přednostní právo a vždycky ho měl. A ne, byli jsme to my, kdo vybudovali přednostní právo jako místo, kde se může bavit kdykoliv o čemkoliv. To je zvyklost, která se tu vyvinula. Může se nám líbit, nelíbit. Já už jsem skutečně zažil hodně. Zažil jsem tady, kdy třeba pan poslanec Kalousek četl celý zápis z jiné schůze v rámci jiné schůze a protože to bylo přednostní právo, tak jsme to museli vydržet. Je to trochu nepřesný termín. Že jsem se vůbec ozval, no protože jsem to považoval za vhodné vzhledem k té pozici, co teď chvíli mám, že zastupuji klub ANO 2011. Většinou už se neozývám, mám respekt k parlamentní debatě, taky vím, že ničemu nepomůžu (Předsedající: Čas!) A teď jsem si dovolil se ozvat. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času a nyní vystoupí s faktickou poznámkou pan poslanec Babka. Vaše 2 minuty, pane poslanče.

 

Poslanec Ondřej Babka: Děkuju za slovo. Já se pokusím už jenom krátce a stručně. Zestátnit média veřejné služby nelze a není to ani náš cíl. Zničit média veřejné služby nelze a není to a nikdy to nebude náš cíl. My chceme kvalitní a důvěryhodná média veřejné služby a ke zvýšení této důvěry dojde tehdy, pokud zavedeme jejich kontrolu Nejvyšším kontrolním úřadem. Tuto možnost kontroly Nejvyšším kontrolním úřadem na média veřejné služby máme nyní na stole. My tuto možnost projednáváme. My tady tuto možnost kontroly podporujeme. Vy ji zdánlivě podporujete, ale najednou říkáte nějaká další ale. To je celé, děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Došlo ke změně předsedajícího. Další s faktickou poznámkou je pan poslanec Ondřej Babka. Aha, pardon, ten už byl, akorát ho neodepsali. Potom pan poslanec Marek Benda, potom paní poslankyně Ester Weimerová, potom pan poslanec Bohuslav Niemiec, potom pan poslanec František Talíř. Vaše 2 minuty.

 

Poslanec Marek Benda: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, zareaguji na své dva předřečníky, za prvé na pana kolegu Babku, který tedy tak radikálně říká, že nechtějí zrušit Českou televizi a Český rozhlas. Tak pak se ptám, proč jeho předsedkyně klubu předkládá změnu tohoto ústavního zákona, která říká, že ne, že média veřejné služby jsou zřízeny zákonem, ale pokud byly zákonem zřízeny, z čehož nepochybně plyne, že nemusí být zřízeny zákonem, pak budou pravděpodobně zřízeny nějakým vládním nařízením nebo nebudou zřízeny vůbec. Tak to se ptám proč se tedy aspoň v tom klubu neuděláte jasno.

Druhé sdělení k panu poslanci Vondráčkovi. To, co tady sdělujeme přece teď všichni víceméně, je jasné, že vládní koalice potřebuje na schválení nebo že tato Sněmovna potřebuje na schválení ústavního zákona 120 hlasů. Je to prostor, ve kterém se dá nějakým způsobem vyjednávat. Vy pokládáte za zásadní kontrolu médií veřejné služby, já pokládám za zásadní, abychom vedle této kontroly řekli, že musí existovat nějaký širší konsenzus nad tím, aby média veřejné služby fungovala a jakým způsobem mají fungovat. To je pozměňovací návrh, který předkládám já a je asi celkem jasné, že pokud si budete trvat na svém, pokud se nějakým způsobem nedohodneme, tak asi těch 120 hlasů nebude. Nejste tady v normálním zákoně. To je sdělení, které já vám říkám.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Další přihlášenou s faktickou poznámkou je paní poslankyně Ester Weimerová. Jenom bych poprosil, ať se když tak vyhneme k nějakým reakcím, když oslovujete poslance, tak prosím mou cestou. Vím, že tady žádný protest nebyl, ale pro jistotu. Vaše 2 minuty.

 

Poslankyně Ester Weimerová: Děkuji za slovo a já bych tedy chtěla reagovat nejdřív na pana Vondráčka. (Obrací se na předsedajícího.) Když jenom mluvím, tak nemusím?

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Ne, jenom kdybyste mluvila k němu.

 

Poslankyně Ester Weimerová: Dobře, děkuji. Jenom je tady takový nešvar, že jsou myšlena veřejnoprávní média a potom se říká Česká televize a ona ta veřejnoprávní média, která platíme z poplatků, tak jsou Česká televize a ještě Český rozhlas. Potom ještě bez poplatku máme Českou tiskovou kancelář. Tak to je poznámka tady k tomuto.

Potom k panu kolegu Babkovi. Vy jste říkal, že nelze zestátnit veřejnoprávní média a že nelze zničit veřejnoprávní média. Já bych se jenom chtěla zeptat, tak jak tady pan kolega Talíř vyjmenovával ty příklady ze zahraničí, máte dojem, že v tom Maďarsku, na Slovensku, že to nejsou kroky k zestátnění nebo že tím veřejnoprávní média a jejich podstata, podstata té veřejné služby, není ničena? Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Jenom ještě vysvětlím, pokud se vlastně obrací řečník přímo na poslance, tak ho oslovuje cestou předsedajícího. Pokud o něm jenom mluví, tak nemusí, abychom to už měli úplně v pořádku. Tak děkuji. Další, kdo je přihlášený, tak s faktickou poznámkou pan poslanec Bohuslav Niemiec.

 

Poslanec Bohuslav Niemiec: Dámy a pánové, já se taky dovolím připojit do té debaty a poděkovat za poslední větu některých mých předřečníků. To je opravdu krásné, že máme respekt k parlamentní debatě. Já když jsem seděl a poslouchal předtím tu sérii faktických poznámek, tak jsem chvílemi o tom začal pochybovat, protože někdy je to o tom, že když nám to vyhovuje, tak ten respekt nemáme, máme, střídáme, řešíme. A jenom připomenu možná ten způsob projednávání stavebního zákona. Neprošlo to mezirezortem, neprošlo to standardní parlamentní cestou, prochází to poslaneckým návrhem a je to materie, která má 1 083 stránek. Takže když nám to vyhovuje, tak jdeme jedním směrem, když nám to nevyhovuje, jdeme druhým směrem.

Taky si dovolím zareagovat. Padlo tady, že chceme kvalitní a důvěryhodná média veřejné služby. Já se možná zeptám: my je nemáme kvalitní a důvěryhodná? Je tam nějaký zásadní problém, který tam teďka vidíme? Tak jestli ho tam vidíme teď, tak se pojďme o něm bavit, jestli ho tam vidíte. Já ho tam nevidím. Já si myslím, že jsou kvalitní a jsou důvěryhodná.

Jak už tady padlo xkrát, my tu kontrolu NKÚ podporujeme, ale to je to – ale to jsou ty pozměňovací návrhy. Kdyby tam nebyly, pojďme, jak tady moje ctěná kolegyně paní Urbanová mluvila, pojďme se zavřít, pojďme si sednout, pojďme si ty věci vydiskutovat. A když si je vydiskutujeme, tak přece se můžeme domluvit. Ten cíl je stejný, tak jak u toho stavebního zákona chceme zjednodušit a zrychlit stavební řízení, ale v tom procesu se nám to někde zasekne, pokazí a nevíme jak dál. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Další přihlášený s faktickou poznámkou je pan poslanec František Talíř.

Než přijde, od 15 hodin do 17 hodin se z pracovních důvodů omlouvá pan poslanec Marek Výborný.

Pane poslanče, vaše 2 minuty.

 

Poslanec František Talíř: Já bych chtěl tak nějak hromadně ani ne tak zareagovat, jako spíš říct, že jsem rád právě, že tu diskusi, po které tady voláme měsíce, pojďme se o tom bavit. Takže konečně jsme tady jako rozproudili, že se do ní zapojují i kolegové právě z vládní koalice, protože o tom to celé je, v tom je ten zakopaný pes, že prostě jsme svědky toho, že tyhle, jak už jsem tady opakovaně vysvětloval, proč to spolu souvisí, že je v tom problém ta časovost, že jako najednou projednáváme i to NKÚ, které podporujeme. Ale i ta diskuse, ale i ta diskuse k financování veřejnoprávních médií tady je na stole. Kdyby tady nebyla, tak myslím, že NKÚ už máme schváleno možná mnohokrát. Nicméně každá krize je příležitost. Pojďme být optimisté a já právě vidím pozitivně to, že na základě přemýšlení kolem NKÚ tak přicházejí prostě tedy myšlenky, jak ještě vylepšit ten systém, jak ho udělat víc robustní.

Protože, jestli i kolegové z vládní koalice říkají – nám jde o kvalitní a důvěryhodná veřejnoprávní média – no, tak pojďme najít ty pojistky a jednou z těch pojistek je právě to, s čím přichází kolegové z ODS. Podle mě, komu jde tedy o veřejnoprávní média, aby byla kvalitní, nezávislá, stabilní – všechna tato přídavná jména, na kterých se, myslím, shodneme – tak přece nebude mít sebemenší problém s návrhem, se kterým ODS přichází, který my jako lidovci taky podporujeme. Protože cíl je vlastně společný, tak proč tedy bychom ty pojistky tam do toho nevložili.

Jak říkala kolegyně Ester Weimerová, tak je to vždycky o tom kontextu. Pan kolega Radek Vondráček říkal, že v jeho myšlenkovém světě není situace na Slovensku, ale náš myšlenkový svět by měl být myšlenkový svět zákonodárců, kteří přemýšlejí v kontextu. (Předsedající: Čas.) Končím.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Libor Vondráček. Vaše 2 minuty.

 

Poslanec Libor Vondráček: Děkuju za slovo. Musím reagovat na to, co tady zaznívalo zejména z řad opozičních lavic. Říká se tu: Potřebujete pro váš návrh ústavní většinu 120 hlasů. Tak pozor na to. Není to náš návrh. Je to návrh skupiny senátorů. Senátem již prošel, prošel podruhé. Byl předložený poprvé v rámci minulého volebního období a byl předložený v situaci, kdy minulá vláda měla ve svém programovém prohlášení to, že chce kontrolu NKÚ zavést. Já jsem tady tehdy neslyšel, že by někdo říkal, že kontrola NKÚ může být zneužita k šikaně, a proto spojoval tuto problematiku v tehdejší době s nějakým možným budoucím vývojem.

Myslím si, že pokud se tady bavíme o kvalitě diskuse, o tom, jestli někdo mluví k věci a jsme trošku přísnější než při jiných bodech, tak je to právě s ohledem na paní senátorku, právě s ohledem na to, že toto není návrh vlády, která si od vás jako od opozice zaslouží tvrdý přístup, ale je to návrh Senátu. Tady si myslím, že bychom si mohli dovolit fungovat trochu velkoryseji, trochu víc gentlemansky, a věřím tomu, že když se podaří ten návrh schválit a podaří se to... Těch 120 hlasů určitě seženeme, protože si myslím, že nakonec, i když ten pozměňovací návrh nebude přijat, tak v momentě hlasování vám to nedá a pro kontrolu NKÚ se vyslovíte právě proto, že jste to měli v minulém volebním období jako součást vládního programového prohlášení. Takže si tady toto vlastně můžeme ušetřit, protože věřím, že nakonec pro to tu ruku zvednete.

Pokud poklesla za posledních deset let důvěryhodnost České televize mezi českou populací o 10 procent podle agentury STEM, tak to rozhodně není téma, které bychom si vymysleli, a důvěryhodnost kontrolou můžeme zvýšit. Není to náš výmysl, že občané důvěřují ČT méně než před deseti lety. (Předsedající: Čas.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Vaše vystoupení vyvolalo další dvě faktické poznámky. S první přichází paní poslankyně Barbora Urbanová a potom s druhou přijde pan poslanec Bohuslav Niemiec. Vaše 2 minuty, paní poslankyně.

 

Poslankyně Barbora Urbanová: Já bych ráda reagovala na pana kolegu Vondráčka. Pokud jsem ve svém projevu řekla přesně takhle tu větu, to znamená – potřebujete na váš návrh 120 hlasů – tak se za to omlouvám – teď vás překvapím – protože ano, máte pravdu, není to váš návrh. Tím spíš bychom si nad tím mohli sednout – je jedno, jestli jsme z opozice nebo z koalice – a mohli bychom to projednat. Protože mezi tím vším, co se tady děje, přišla ta věc, a to zákon o médiích veřejné služby – já jeho verzi v mobilu mám, prostě nějaký zdroj mi to poslal – vládní návrh zákona, který byl vypracován 13. dubna 2026, který částečně předpokládá, že tohle už platí, který je ve spoustě svých ustanoveních velmi nesmyslný.

Já jsem pochopila, že to předkládat nebudete, že vládní koalice se shodla na tom, že vypracuje nějaký jiný návrh. OK, ale pak zkuste mít pochopení i pro tu menšinu tady v Poslanecké sněmovně, že v takové chvíli chce prostě o té věci jednat. Pokud ta věc, ten návrh zákona, předpokládá kontrolu NKÚ směrem k veřejnoprávním médiím, tak je asi logické a politicky prozíravé, že my chceme vědět, co se přesně stane. Ano, máte pravdu, ještě stále je možné, že proto ty hlasy dodáme, že i my budeme hlasovat pro tu ústavní novelu. Ale předpokládá to jednu věc, a to je opravdu politické jednání, ať už uzavřené nebo otevřené. To je celé, co tady celou dobu říkáme. Mockrát děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. S faktickou poznámkou přichází pan poslanec Bohuslav Niemiec. Přibyl nám další s faktickou poznámkou a to je pan poslanec František Talíř. Vaše 2 minuty.

 

Poslanec František Talíř: Já si dovolím reagovat právě na kolegu, ctěného předřečníka a zpravodaje. My si opravdu diskusi ušetřit nechceme. Nám ta debata chybí. Protože věřím, že i paní senátorka nám to odpustí nebo bude ráda součástí debaty, kterou tady vedeme, protože jak si – zase navážu na další ctěnou kolegyni paní Urbanovou – to máme vysvětlit, že nejdřív je tady ministerský návrh a pak je tady poslanecký návrh? Opět se tady dostáváme do nějaké mlhy – která je těžko pochopitelná – co vlastně platí, co neplatí, jestli jste se nějakým způsobem dohodli, nedohodli a jak to vlastně bude. Proto tady teď pokládáme tyto otázky, na které bychom rádi znali odpovědi a opravdu si tu debatu ušetřit nechceme. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Nyní s faktickou poznámkou paní poslankyně Ester Weimerová a připraví se pan poslanec František Talíř. Vaše 2 minuty.

 

Poslankyně Ester Weimerová: Děkuji za slovo. Já bych chtěla reagovat na slova Libora Vondráčka o tom, že není náš výmysl nebo výmysl vládní koalice, že lidé méně důvěřují České televizi. Já už jsem tedy říkala, že bohužel zaznamenávám ze strany zástupců vládní koalice snahu o marginalizaci České televize a Českého rozhlasu. Vnímám to tak, že poskytuje velmi kvalitní službu a aktuální koalice má prostě více kauz než ta opozice, ani není v zájmu takových populistických stran, aby byla společnost velmi dobře informovaná.

Bohužel se to netýká ani veřejnoprávních médií jako takových a zaznamenávám různé útoky na novináře, zpochybňování novinářské práce, a to ze strany bohužel i pana premiéra. S některými pány ministry jsme také upozorňovali například na nevpouštění některých novinářů na tiskové konference. Jsem ráda, že už se to neopakuje, ale bohužel to vnímám jako velmi nebezpečný trend. Chtěla bych ještě jenom upozornit, že kromě toho, že tohle může mít potom vliv na to, jak jsou média vnímána bez ohledu na to, jak kvalitní službu poskytují, tak chtěla bych jenom dodat, že Česká televize je nejposlouchanější českou televizní skupinou a Radiožurnál je neposlouchanější stanicí každý den. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Nyní pan poslanec František Talíř.

 

Poslanec František Talíř: Děkuji za slovo. Zdravím všechny nově příchozí a jsem rád, že naše řady zase rozšířil opět i pan kolega Radek Vondráček, protože moje předchozí faktická poznámka právě končila tím, že jsem říkal, že vy jste ve své faktické poznámce, pane kolego, říkal, že ve vašem myšlenkovém světě není situace na Slovensku a tím jste reagoval na to, co jsem říkal ve svém příspěvku, který vzbudil tuto diskusi. Sice, že je strašně, ale strašně důležité vnímat ten kontext, jednotlivé kroky, kdo co dělal v těch sousedních zemích a kam to vedlo.

Proto jsem, pane kolego, tady zmiňoval, že si myslím – (Předsedající: Prostřednictvím.) – pardon, prostřednictvím vás, pana předsedajícího – že je strašně důležité, aby ten náš myšlenkový svět, ten obrat, který jste použila, který mně se líbí, tak aby byl právě myšlenkovým světem zákonodárce, který vnímá ten kontext v jednotlivých zemích, tu historii. Jak se tam ty kroky odehrávaly u toho Slovenska. To jsem zmiňoval. Roky 2023 – vláda Matoviče – roky 2024 – vláda potom už Roberta Fica – co vlastně s těmi zárukami dělali. Právě proto o těch zárukách my tady teďka mluvíme.

Máme unikátní možnost právě proto, že věřím, že se potkáváme na tom, že nám jde o to, aby veřejnoprávní média byla důvěryhodná, kvalitní, stabilní, nezávislá. Tak máme unikátní možnost tady se domluvit na tom, že podpoříme jak kontrolu NKÚ, tak ale i návrh ODS právě skrz ústavní pojistky. Protože potom tímto hlasováním potvrdíme to, že to, co tady rétoricky říkáme, také skutečně fakticky a vážně myslíme Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Já jsem tady použil cestou dvakrát, samozřejmě správně je prostřednictvím. Ještě jednou prosím, pokud mluvíte přímo k poslanci, tak prostřednictvím, pokud mluvíte o poslanci, tak tohle používat vůbec nemusíte.

Jdeme dál. Máme tady tedy pokračování rozpravy a slovo má paní poslankyně Ester Weimerová.

 

Poslankyně Ester Weimerová: Děkuji za slovo. Už jsem tady avizovala, že trochu zilustruji, jak je možné využít nějaký detail k tomu, aby byla zpochybňována dobrá služba nějaké instituce. Nejdřív tedy, když probíhá rozprava o tom, co je a není relevantní, tak bych chtěla říct něco přímo ke změně NKÚ, co se týče veřejnoprávních médií. Chtěla bych připomenout dlouhodobé, řekněme, stanovisko, přesvědčení Starostů a nezávislých, že je dobře, aby byla veřejnoprávní média kontrolovaná Nejvyšším kontrolním úřadem.

Můžu konkrétně citovat z programu, který je veřejně dostupný, ze sekce Kultura a cestovní ruch, konkrétně části Média veřejné služby. Chtěli jsme stabilní financování České televize a Českého rozhlasu jako základ nezávislosti médií veřejné služby a chtěli jsme podrobit hospodaření médií veřejné služby kontrole Nejvyšším kontrolním úřadem prostřednictvím dokončení změny zákona o Nejvyšším kontrolním úřadu, aby mohl kontrolovat celé hospodaření České televize i Českého rozhlasu. To by se mělo dít dokončením změny zákona o Nejvyšším kontrolním úřadu, aby mohl kontrolovat celé hospodaření České televize i Českého rozhlasu.

Jak tedy slyšíte, skutečně tuto myšlenku dlouhodobě podporujeme, ale právě proto, že uvažujeme v kontextu a v souvislostech, máme celý ten myšlenkový svět, kde uvažujeme, co všechno se může stát a co je v rámci toho prostředí, kde všechno souvisí se vším, tak už to v té realitě je, že všechno interaguje, musíme holt myslet na všechno, tak musíme říct, že je to prostě špatně načasované.

Ten tlak, kterému nyní veřejnoprávní média čelí skrze právě ten předložený vládní návrh, u kterého jsme slyšeli, že se tedy ještě bude měnit, pak jsme ještě slyšeli, že to má být ještě jakýsi provizorní návrh, který by dále měl podle mého tak, jak byl představen, ohrozit fungování médií veřejné služby, tak za této situace kontrolu Nejvyšším kontrolním úřadem musíme vnímat jako zátěž a musíme to zohledňovat právě z uvážení všech těchto aspektů.

Teď bych se přesunula ještě možná k tomu vládnímu zákonu. Uvědomme si, v jaké situaci teď ta veřejnoprávní média budou, konkrétně tedy Česká televize a Český rozhlas. K České tiskové kanceláři, přestože to také souvisí, jak všechno souvisí se vším, tak se to k tomu nevztahuje.

Představme si, jaká by tady ta situace byla po té avizované změně, i kdyby byla třeba trochu upravená. Česká televize a Český rozhlas by se musely nejdřív adaptovat na ty změny, které by tady byly nové. A co se týče toho nového návrhu, my tady máme vlastně několik zákonů, které by teď měly být zrušeny, měly by být nahrazeny úplně novým zákonem. Teď se s tím ta média musí nějakým způsobem popasovat.

V tomto novém zákoně nebo návrhu zákona v této chvíli nejsou ukotveny služby, které dnes fungují, jako je například regionální vysílání v rámci České televize i Českého rozhlasu, nebo zahraniční, případně můžeme říct cizojazyčné vysílání Českého rozhlasu. Tato média budou muset čelit většímu politickému tlaku. Může to být, ať už přes nové kompetence mediálních rad, kde právě může dojít k většímu ovlivňování nebo zásahům, vyjadřování se přímo k nějakému tomu programu, obsahu vysílání, tak to je i skrze to financování, protože jak vidíme u této vlády, i když tu máme nějaké jiné zákony, tak tyto zákony jde prostě jen vůlí přebít nějakým jiným zákonem.

Můžeme očekávat, že to financování bude také záviset na tom, jak se bude vyvíjet státní rozpočet za každý jednotlivý rok. To znamená, že veřejnoprávní média budou pod tlakem každý rok tak, jak to vidíme v těch zemích, kde je financování ze státního rozpočtu zavedeno. A přestože můžeme mít v zákoně nějakou fixní částku ještě navyšovanou o inflaci, nemusí to být v realitě pravda. To, jak to bude vypadat fakticky, jak to bude vypadat nejen na papíře v tom zákoně samotném, ale právě v těch souvislostech, v té praktické rovině, v tom, jakou politickou kulturu tady máme, to potom je rozhodující pro to, jestli média budou tu veřejnou službu dobře naplňovat.

Já se velmi bojím právě autocenzury v případě těchto zásahů dofinancování. Připomněla bych tedy jako shrnutí k té situaci, kterou bychom si měli představit, že nejde jenom o financování jako takové, ani nejde jenom o změnu fungování veřejnoprávních médií skrze tu změnu financování, ale přímo v tom návrhu zákona jsou kroky, které to fungování velmi mění.

Takže to je situace, ve které se ocitnou veřejnoprávní média, pokud tedy tento návrh odolá tomu tlaku, který tady ještě ani naplno není, ale asi není pro všechny představitelný.

Já jsem si tady připravila, protože jak říkám, vnímám snahu o marginalizaci veřejnoprávních médií, skutečně vidím, že je možné vytáhnout jakoukoliv malou věc a na základě té usoudit, že skutečně tato instituce, toto médium vykonává svou službu velmi špatně, tak bych tady prezentovala jako jeden příklad za všechny to, co se odehrávalo na výboru pro mediální záležitosti, když byla projednávána výroční zpráva Českého rozhlasu za rok 2024. Já jsem ji zpravodajovala v tomto volebním období. V minulém volebním období jsem tu nebyla, nicméně tato výroční zpráva byla projednána i na výboru v minulém období, jenom se nedostala k projednání na plénu Poslanecké sněmovny.

Já jsem si četla tedy zápisy z předchozího projednání, abych viděla, jaká byla ta zpravodajská zpráva a jaká k výroční zprávě proběhla rozprava. A všimla jsem si tam jedné věci. Pan zpravodaj Igor Hendrych, myslím, že tady teď není, právě přednášel tu zpravodajskou zprávu. Shrnul, co ta výroční zpráva Českého rozhlasu říkala. Nicméně z toho vytáhl jednu věc. Konkrétně se jednalo o výzkum, který říkal, že je Český rozhlas vysoce důvěryhodným médiem u české veřejnosti.

Konkrétně když se podívám na zápis z mediálního výboru, tak pan zpravodaj sdělil, že výzkum, který tuto důvěryhodnost dokládá, není uveden přímo v té výroční zprávě. Ona tam proběhla ještě docela dlouhá rozprava o tom, jestli mají být zdroje a metodologie výzkumu uváděny ve výročních zprávách, nebo nemají. Diskutovalo se tam, skutečně jakoby je to podklad pro výroční zprávu. Je to jeden údaj, který se vyjadřuje k míře důvěryhodnosti toho média, u kterého tu výroční zprávu řešíme. Ale stačilo se zaměřit na to, že tam nebyl uveden zdroj.

Potom pan ředitel Českého rozhlasu reagoval tím, že metodologie i výsledky toho výzkumu samotné jsou dobře dohledatelné, uvádí je i Rada Českého rozhlasu na svých webových stránkách.

Když jsem se k tomu potom po čase mohla vrátit, skutečně jsem to docela snadno vyhledala. Věřím, že to šlo dohledat i během toho samotného jednání tehdejšího mediálního výboru. Mám to tady s sebou pro ilustraci. (Ukazuje materiál.) Takže ten výzkum, který dokládá, že Český rozhlas oproti jiným rozhlasovým stanicím je vysoce důvěryhodný, tak konkrétně v České republice pracoval se vzorkem 2 009 lidí a jednalo se tedy o Digital News Report 2025. Jsou tady údaje přímo o České republice. Takže dohledatelné to bylo, skutečně nešlo o to, aby byly nějak zamlčovány zdroje nějakého netransparentního výzkumu. Byla to za mě dost nepodstatná informace, která ale potom rozdmýchala rozpravu na mediálním výboru, kde spíše tak předpokládáme, že padne shrnutí výroční zprávy a potom se tedy s diskusí posuneme dál.

Tahleta zmínka o tom, že chybí zdroj jednoho výzkumu, tak vedla k tomu, že pan zpravodaj navrhnul přerušení projednávání výroční zprávy o činnosti Českého rozhlasu s tím, že žádal o doplnění analýz a evaluačních výzkumů, které dokládají relevanci tvrzení o nejdůvěryhodnějším médiu v České republice. V kontextu toho, jak vnímám právě u vládní koalice, tenkrát nebyla vládní, že se snaží zpochybnit službu, kterou veřejnoprávní média, v tomto případě Český rozhlas dělají, tak to pokládám spíše za cílenou snahu upozornit na něco skrze jeden malý fakt a ještě to zveličit tak, aby to brzdilo projednávání výroční zprávy. Nakonec tam došlo ke shodě na tom, že tedy byla výroční zpráva doporučena ke schválení a že tam padla výzva k lepšímu uvádění zdrojů. Nicméně je to právě taková ilustrace toho, jak někdo může vzít jednu malou informaci, která se zrovna hodí do nějakého narativu, a zveličit ji takovým způsobem, že z toho vyvodí zcela nepřiměřené důsledky a potom to použije k prosazování nějaké konkrétní myšlenky.

Mám velmi silný strach, že se tohle stane právě u veřejnoprávních médií, pokud budou podléhat kontrole Nejvyššího kontrolního úřadu. Potom je ještě jednodušší vzít jakýkoliv výsledek kontroly a tím, jak jsem tady mluvila o té situaci, ve které se veřejnoprávní média ocitnou, kolika budou čelit výzvám, možná to ještě jednou připomenu – změní se několik zákonů a nahradí se jedním novým. Už jenom se v tom vyznat. Potom zásadní změna služeb, které byly dosud poskytovány. Snaha odolat politickému tlaku, ať už skrze mediální rady, které jsou právě volené politiky, nebo skrze tlak nebo přes tlak právě skrze příspěvky ze státního rozpočtu, tak je dost dobře možné, že v takové situaci veřejnoprávní média budou dělat nějaké chyby. Přičemž se i v této nové situaci budou snažit pořád plnit závazky, které už tam mají, budou se snažit co nejlépe plnit tu veřejnou službu a budou to dělat právě s omezenými financemi. Takže v tuto chvíli by měly být ještě kontrolovány Nejvyšším kontrolním úřadem.

Také budou vědět, že kromě toho, že jim vláda nemusí dát tolik peněz, jako může být v zákoně, že jim dá, kromě toho, že tam koalice může navolit do mediálních rad lidi, kteří nebudou úplně souznít s posláním a podstatou České televize a Českého rozhlasu, jak je známe teď, tak potom ještě tato vláda bude mít možnost vzít jak zjištění jakéhokoliv pochybení, ač malého, ač třeba irelevantního, ukázat si na něj a říct: Děláte špatnou službu, potřebujeme vás ještě víc upravit a výsledkem toho může být ještě horší úprava, než ji známe teď. A jak už jsem tady jednou reagovala ve faktických poznámkách, role veřejnoprávních médií je skutečně velmi klíčová. Je to téma, které je citlivé pro část společnosti, která si pamatuje ještě komunistickou propagandu, tak skutečně nechce, aby tady bylo něco jakkoliv podobného, jakkoliv se tomuto blížícího, aby tu nebylo něco, co známe z jiných států bývalé východní Evropy. A vzhledem k tomu, jakou tady pozorujeme politickou kulturu, tyto obavy jsou bohužel velmi reálné a začínají právě narativy o zpochybňování, jak už tady padlo, nejdůvěryhodnějších médií v České republice. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Máme tady dvě faktické poznámky. Já bych jenom prosím připomenul znění toho čl. 97 ústavního zákona, které navrhuje Senát. Zní: Nejvyšší kontrolní úřad dále vykonává kontrolu hospodaření právnických osob zřízených zákonem poskytujících veřejnou službu v oblasti televizního a rozhlasového vysílání. Tohle je text, který navrhuje Senát, o kterém máme jednat. Abychom se opravdu toho textu co nejvíce drželi.

Do faktických poznámek je přihlášený pan poslanec Lubomír Wenzl a potom pan poslanec Ondřej Babka. Pane poslanče Wenzle, prosím vaše 2 minuty.

 

Poslanec Lubomír Wenzl: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo, já úvodem bych trošku chtěl poukázat na to, že vy sám jste, já nevím, hodinu zhruba zpátky mluvil o tom, že jednotliví vystupující by měli vystupovat k meritu věci. Já jsem přesvědčen, že to, co jsme nyní slyšeli od vystoupení mé předřečnice, tak ta prostě se té věci jako takové nevěnovala. My jsme tady slyšeli, omlouvám se, jestli to bylo ve faktické předtím nebo už v tom jejím vystoupení, že jsou různé výzkumy, jak Česká televize je nejposlouchanějším televizním médiem, taktéž Český rozhlas, taktéž mluví ve svém projevu, už určitě to vím bylo v projevu, mluví o různých výzkumech, co nastane v případě že bude přijat tento senátní návrh, jak bude Česká televize, Český rozhlas pod tlakem. Do svého projevu zakomponovala i projednávání nějaké výroční zprávy Českého rozhlasu, jestli se nemýlím. Já jsem přesvědčen, že to k té věci jako takové vůbec nebylo.

My tady máme novelu ústavního zákona, je to novela, která je postoupena a schválena Senátem, takže my bychom se měli bavit o tom meritu té věci, kdy vlastně je tam působnost Nejvyššího kontrolního úřadu na tyto dvě instituce, Českou televizi, Český rozhlas. A já jsem přesvědčen, je to teda můj zřejmě subjektivní názor, že vy jste v rámci projevu mé předřečnice měl do toho vstoupit a upozornit tak, jak jste teďka po po ukončení jeho vystoupení zmínil opět článek, že máme mluvit k věci. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Nyní tedy faktická poznámka pan poslanec Ondřej Babka.

 

Poslanec Ondřej Babka: Děkuju za slovo. Já budu reagovat na tu část malou část proslovu kolegyně Weimerové, kterou věnovala kontrole NKÚ. Já jsem z toho vašeho projevu, paní kolegyně, pochopil, že máte strach, že ten případný výsledek kontroly NKÚ bude politicky zneužit. Já si myslím, že bychom si měli ujasnit, že média veřejné služby neexistují v nějakém vakuu. Média veřejné služby zřizuje stát, zákony, stát objednává tu službu nebo říká, jakou službu mají média veřejné služby vykonávat. Zároveň jim těmi zákony dává nějakou garanci existence. Ale určitě to není tak, že média veřejné služby jsou nekritizovatelná a že jsou nekontrolovatelná. Tak to být nemůže. Prostě ona neexistují v žádném vakuu, je to přesně naopak. A vy jste tady zmiňovala to jednání mediálního výboru.

Mediální výbor je jednou z vnitřních kontrol... nebo nějakých kontrolních mechanismů, které v současné době média veřejné služby mají. Je to Rada České televize, která je partnerem mediálního výboru, a Dozorčí komise, kterou si Rada zřizuje. To znamená, to jsou ty vnitřní kontroly. A my jsme tam řešili právě to, jakým způsobem nám náš partner, tedy Rada – a já jsem byl zpravodajem kontroly České televize – jakým způsobem předkládá údaje. A pro mě to není marginalita. Ve chvíli, kdy uvedete pouze digital news report, že vám nějaká část populace věří, ale záměrně do té zprávy neuvedete, jaká část populace vám nevěří – a že toto číslo stoupá, tak nás prostě klame ta Rada jako náš kontrolní orgán médií veřejné služby. A proto jsme na to upozornili a proto (Předsedající: Čas.) i předseda Rady vzal tuto upomínku a do dalších zpráv to zapracují. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Protože jsme se vždycky vraceli k meritu věci, tak proto jsem opět na to znění upozornil až po ukončení vystoupení paní poslankyně. Nyní paní poslankyně Weimerová, faktická poznámka, potom pan poslanec František Talíř, potom pan poslanec Marek Benda, potom pan poslanec Martin Baxa a potom pan poslanec Igor Hendrych. Vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Ester Weimerová: Děkuji za slovo. Já jenom bych asi chtěla reagovat, trošku se bránit. Právě to vystoupení, právě to, že jsem zmínila tu výroční zprávu – nejde tolik o výroční zprávu jako takovou, jde o to, abych ilustrovala, jak může být nějaká malá, marginální chyba zneužita – přesně, jak říkal pan kolega Babka. Já s vámi souhlasím, prostřednictvím pana předsedajícího, že by ani veřejnoprávní média neměla být nekritizovatelná. V rámci projednávání i jiné výročí zprávy tak jsem požádala, aby něco začerněno nebylo. Ale spíš bych chtěla říct, že... jakoby to, co říkáme celou dobu – vy jste to řekl, že nemáme nic ve vakuu, že ani veřejnoprávní média nežijí je ve vakuu, tak právě tímto argumentem proto upozorňujeme na všechny souvislosti, které tady můžou nastat.

A když jsem mluvila o tom, že jsou Česká televize a Český rozhlas nejposlouchanější, to byla reakce na slova o tom... konkrétně to bylo na pana Libora Vondráčka, který mluvil o tom, že klesá důvěra ve veřejnoprávní média. Nechtěla jsem, aby se tento narativ šířil, ač mimo tohleto hlavní téma, tak jsem na to pouze chtěl upozornit, trošku to uvést na pravou míru právě faktickou poznámkou. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec František Talíř.

Než sem doběhne, tak: od 16 do 18 hodin se z pracovních důvodů omlouvá pan poslanec Petr Hladík, od 18.30 z osobních důvodů pan poslanec Jan Jakob a od 19 hodin z pracovních důvodů pan poslanec Vítězslav Shrek.

A nyní vaše dvě minuty, pane poslanče.

 

Poslanec František Talíř: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já jenom vnímám jako svoji povinnost taky se zastat paní kolegyně Ester Weimerové, protože faktickou poznámkou tady na ní bylo reagováno, že to netýká merita věci, toho, co projednáváme. To já si nemyslím, právě naopak, kontext, který ona zmiňovala, tak byl velmi, velmi důležitý. Zase bychom se vrátili k té diskusi, že je důležité dávat věci do souvislostí, do souvislostí s jinými věcmi, které se aktuálně projednávají, do souvislostí s tím, jak to bylo v okolních zemích, kam, jaké kroky a jaké legislativní úpravy vedly, do souvislosti s tím, co nás vlastně čeká v rámci diskuse další o veřejnoprávních médiích, protože tam jaksi ten plán je jasný v případě ministra kultury Oto Klempíře, velmi nejasný v případě pana kolegy Patrika Nachera, ale chtěl jsem podtrhnout a říct prostě, že to, o čem kolegyně Ester Weimerová tady mluvila, tak bylo důležité. Byl to důležitý kontext, já jsem za to rád. Ona mluvila právě o těch průzkumech – no, to je jenom dobře. Sám ty průzkumy tady zmiňoval pan kolega Libor Vondráček, který říkal – právě tam klesá popularita, řekněme, České televize – aktuálně rovnou doplní číslo: fakticky je to na 62 procentech z posledního měření – a naším společným cílem je dosáhnout toho, aby to zase rostlo, o tom se tady bavíme celou dobu a mně přijde velmi správné, že tu společnou cestu hledáme, že zmiňoval ten průzkum kolega Libor Vondráček, pak Ester Weimerová, teď já tedy doplňuju čísla. Takhle ta debata za mě má vypadat – s čísly na stole a s tím, že přece máme společný cíl, abychom dosáhli větší stability, větší nezávislosti, větší důvěryhodnosti našich veřejnoprávních médií. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Já také děkuji. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Marek Benda. Vaše dvě minuty.

 

Poslanec Marek Benda: Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, vy jste odcitoval, co projednáváme, já jsem chtěl zareagovat na to, co tady ve faktické poznámce řekl pan kolega Wenzl, prosím, vaším prostřednictvím, i když ho nemůžu oslovit, když tady není, takže alespoň ducha pana kolegy. Je jasné, že pokud se do návrhu dostává návrhem vaší paní předsedkyně možnost, že zákon o České televizi a Českém rozhlasu může být zrušen, že nemusí existovat, tak je to souvislost, která je naprosto zřejmá, že je třeba o tom hovořiti a mluviti. Ústava je totiž takový nadřízený zákon této země. Na to se malinko zapomíná, že důsledky, které které z toho plynou, jsou velmi zásadní. A jestli tady vládní představitelé říkají: nemusíme mít – a to prostřednictvím svého pozměňovacího návrhu – nemusíme mít zákon o médiích veřejné služby, pak tím jasně říkají: můžeme je zrušit. A pak je – myslím, že – naprosto legitimní o takové otázce mluvit.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Igor Hendrych.

A než přijde, tak tady máme další omluvu: od 18.30 do 21.00 se z pracovních důvodů omlouvá pan poslanec Marian Jurečka.

Máte slovo.

 

Poslanec Igor Hendrych: Já vám mockrát děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Já jsem poslouchal před chvílí v kanceláři projev paní poslankyně Weimerové – myslím, jestli to říkám dobře, doufám, že se nepletu – a tam jsem se doslechl pro mě celkem překvapivé záležitosti, že tedy to, že jsem chtěl jako zpravodaj mediálního výboru v minulém období – dneska už členem mediálního výboru nejsem – to, že jsem chtěl, aby Český rozhlas ve své výroční zprávě – jehož jsem byl zpravodaj – ozdrojoval informaci o tom, že odkud vlastně pocházejí ta data, odkud pochází ten výzkum, že tím v podstatě nějakým způsobem dávám návod na to nebo ukazuju na to – byla jako úžasná pohádka pro mě tedy, omlouvám se, ale takhle jsem to vnímal – my budeme postupovat i nadále v budoucnosti na základě nějakých malicherností, budeme tady něco blokovat nebo prostě budeme jakoby znevažovat ty instituce a tak dál – já to nějak asi ne úplně přesně parafrázuju, ale trošku se mě to dotklo, přiznám se, protože já, když jsem přišel do Poslanecké sněmovny nebo obecně do politiky, tak jsem pracoval na akademické půdě. A tam, když někdo uvedl nějaký zdroj, respektive nějaký výzkum, nějaká data, nějaká čísla, tak jsem byl zvyklý na to, že jsou ozdrojována. A pokud ozdrojována nebyla, tak mou povinností jako zpravodaje k téhleté zprávě bylo si ty data nebo respektive ten zdroj vyžádat. Takže to je všechno, na tom nic jiného nic složitého není. A myslím si, že by tak měl postupovat každý odpovědný zpravodaj k jakékoliv zprávě, kde se uvádí nějaký výzkum a není tam uveden jeho zdroj. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. S faktickou poznámkou se přihlásila paní poslankyně Ester Weimerová. Vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Ester Weimerová: Děkuji za slovo. Já prostřednictvím pana předsedajícího děkuji panu poslanci Hendrychovi, že přišel objasnit. Pokud vám šlo skutečně o to, aby byl uváděn zdroj, tak potom jsem velmi ráda, že vám na tom tolik záleží. Ona ta rozprava byla i o tom, že u předchozích výročních zpráv nebylo tolik probíráno, jestli tam ty zdroje podporujících výzkumů jsou, nebo nejsou. Stalo se tomu až vlastně v tom předvolebním roce při projednávání zprávy za rok 2024, ale... ale pokud to takhle cítíte skutečně, že je důležité upozorňovat na ty zdroje a není to tak, jak to chápu já, bohužel v těch souvislostech, že je to snaha upozornit na to, že veřejnoprávní média něco dělají špatně, potom jsem za to velmi ráda.

Jenom bych se chtěla ještě vyjádřit k tomu, jak tady mluvíte o tom, prostřednictvím pana předsedajícího, že bychom chtěli nebo že my si myslíme, že by vláda chtěla ve velkém nějak znevažovat instituce a blokovat je. Skutečně se to vztahuje na případy, které jsou citlivé, které se týkají právě těch veřejnoprávních médií, kde skutečně může dojít k velkému politickému tlaku, což může mít velmi vážné důsledky, nejde o nějaké širší blokování institucí. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Taky děkuji. V tuhle chvíli tady nemáme žádnou faktickou poznámku. S přednostním právem se přihlásil předseda klubu TOP 09 Jan Jakob. A já bych poprosil znovu, opravdu držme se toho co nejblíže toho tématu, které projednáváme.

 

Poslanec Jan Jakob: Děkuju, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já se samozřejmě jako vždycky budu držet tématu. Já jsem tedy na úvod zaplesal, že tady byl přítomen pan ministr kultury, bohužel už tady není. Když jsem tady minulý týden vysvětloval ano, trošku podrobněji ten široký kontext, tak tady nebyl, tak jsem měl takové nutkání to pro něj zopakovat, aby si uvědomil ty potíže, který ten jeho návrh přináší. Nicméně to samozřejmě dělat nebudu. Nedělal bych to ani kdyby tady byl, protože on má vlastně těch připomínek, teď se mu scházeli nebo se sešli, scházejí na ministerstvu v rámci mezirezortního řízení a myslím, že toho má opravdu štosy a že bychom si s tím vystačili ne zhruba tu slabou hodinku, co jsem tady minule hovořil, ale na hodin vícero. Já jsem rád, že je i přítomen kolega Babka. Škoda, že kolega Radek Vondráček odešel. Mohu mu vysvětlit, že na mě, když mluvím s přednostním právem, nemusí pokřikovat, ale já na rozdíl od pana Babiše takto přednostního práva nezneužívám a vždycky, vždycky hovořím k věci, nečtu tady titulky novinové, nekomentuju to dle svého názoru, ale držím se skutečně věci.

Tomu širšímu kontextu jsem se věnoval minule, takže to rozhodně opakovat nebudu, ale nyní bych se rád věnoval a navázal i na kolegu Bendu pozměňovacím návrhům, které k tomuto tisku předložili kolegové z řad koalice a je to právě druhé čtení, kdy máme diskutovat o předložených pozměňovacích návrzích. A mě opravdu, a i proto je důležitý ten širší kontext, tak ty pozměňovací návrhy mě nenechávají klidným, protože oni zasahují do toho směru, na to, co my upozorňujeme, a to je opravdu to ohrožování nezávislosti médií veřejné služby.

S dovolením začnu prvním z těch pozměňovacích návrhů, a to je návrh kolegů Roberta Plagy a Radka Vondráčka, který možná bude za chvíli hovořit po mně, tak doufám, že nám mnohé mé nejistoty a otázky odpoví.

Protože tento návrh rozšiřuje působnost Nejvyššího kontrolního úřadu tak, aby mohl, stanoví-li tak zákon, kontrolovat hospodaření mezinárodních organizací, jejichž je Česká republika členem. Přiznám se upřímně, že tomuto návrhu příliš nerozumím. Tak já doufám, že pak kolega Vondráček přijde a že nejenom mně to osvětlí, nerozumím tomu, proč bychom právě nyní měli otvírat otázku, zda český Nejvyšší kontrolní úřad má kontrolovat jak uvádí v tom pozměňovacím návrhu třeba Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě nebo Evropskou organizaci pro jaderný výzkum či Evropskou jižní observatoř. Nerozumím tomu, proč je tato otázka připojena právě k tomuto návrhu, který se týká médií veřejné služby a jejich kontrole. A nerozumím ani tomu, jaký konkrétní problém by tím měl být řešen.

Odůvodnění uvádí, že některé mezinárodní organizace měly v minulosti o zapojení NKÚ zájem. Dobře, a to samo o sobě přece není důvod ke změně ústavy. Ústava se nemění proto, že někdo někdy projevil zájem. Ústava se mění tehdy, když existuje skutečná a naléhavá potřeba upravit základní pravidla fungování státu a taková potřeba zde podle mého názoru prokázána není. Já jsem rád, že kolega Radek Vondráček, předkladatel tohoto pozměňovacího návrhu, přišel a odpoví na ty otázky, které k tomuhle pozměňovacímu přílepkovému trochu si troufnu říct návrhu. Teď budu klást, jaký je přínos pro Českou republiku a ptám se jako z praktického pohledu, jaký konkrétní přínos bude mít pro občany České republiky to, že český národní kontrolní úřad nebo Nejvyšší kontrolní úřad bude moci kontrolovat mezinárodní organizace? Jaké s tím bude mít spojené náklady? Kolik odborníků bude potřeba a jaké další úkoly tím pro NKÚ vzniknou?

Ale bude to znamenat, že se bude věnovat agendě, která má jen velmi, velmi vzdálený vztah k základnímu poslání této instituce? NKÚ má přece především kontrolovat hospodaření se státními prostředky České republiky. Má dohlížet na to, jak stát nakládá s penězi českých daňových poplatníků, to je jeho klíčová, klíčová role. A právě na tu by se měl především soustředit. Pokud by někdo chtěl vést samostatnou debatu o mezinárodních auditorských mechanismech, je to určitě legitimní téma. A pak má být vedena ta debata samostatně z vlastní argumentací, s analýzou dopadů a s jasným vysvětlením, proč je taková změna nezbytná, nemá být připojena jako vedlejší dodatek návrhu, který řeší úplně, úplně jinou otázku. Ústava přece není dokument, do kterého můžeme při každé příležitosti doplňovat další a další kompetence, pokud k tomu neexistuje opravdu přesvědčivý důvod a ten zde podle mého názoru opravdu, opravdu chybí. Tak tolik k prvnímu koaličnímu pozměňovacímu návrhu, který považuju opravdu spíš jako přílepek a zvlášť u ústavy je to zásadní téma, ale věřím, že kolega Radek Vondráček v té následné diskusi na ty otázky odpoví a třeba mě přesvědčí a vyvede z omylu, byť o tom mírně pochybuju.

Druhý pozměňovací návrh, to je takový balíček, který předkládají ne nevýznamní členové vládní koalice. Je to předsedkyně klubu hnutí ANO kolegyně Malá, je to předseda hnutí SPD a Poslanecké sněmovny Tomio Okamura a je to pan ministr a předseda poslaneckého klubu Motoristů kolega Šťastný. A tyto návrhy jsou dle mého soudu ještě významnější a ještě mnohem problematičtější, protože tady nejde o nějakou úpravu jednoduché formulace, té se otevřeně říká, že cílem je zdůraznit, že existence médií veřejné služby není povinností ze zákona, ale pouhou možností.

Jinými slovy, předkladatelé chtějí, aby bylo zcela zřejmé, že Česká televize a Český rozhlas mohou být kdykoliv zrušeny. A tady je opravdu ten širší kontext, o kterém se tady bavíme, mimořádně, ale mimořádně důležitý. Čili to je zcela zásadní politické rozhodnutí. Tady už se nebavíme jen o té kontrole hospodaření, tady nejde jenom o tu transparentnost České televize a Českého rozhlasu. Tady jde o to, aby se oslabila ústavní opora institucí, které jsou jedním z pilířů demokratické společnosti, a proto my tady před tím tak varujeme. Je potřeba na to upozorňovat, protože média veřejné služby nejsou luxus, nejsou nějakou zbytečností nebo překážkou pro vládní politiky. Jsou jednou z nejdůležitějších pojistek demokracie, zvláště v dnešní době, v době dezinformací, v době propagandy ze zahraničí, v době, kdy část politické reprezentace útočí na nezávislé instituce pokaždé, když se jim nelíbí jejich obsah. Proto je tady ta diskuse tak obsáhlá a já jsem přesvědčen, že je velmi, velmi důležitá.

Návrh dále výslovně stanoví, že NKÚ bude moci kontrolovat i hospodaření uskutečněné před účinností ústavní novely. Ano, kontrola je ze své podstaty zpětná, to je pravda, ale tady nejde o běžnou zpětnou kontrolu. Tady nejde o to, že by ty instituce nebyly doposud kontrolovány. Tady jde o to, že se ústavní změnou nově rozšiřuje okruh kontrolovaných subjektů a současně se výslovně deklaruje možnost zasáhnout do minulosti. A tady vidím právní problém. Bez časového omezení, bez jasných hranic, bez vysvětlení, jak hluboko do minulosti má NKÚ sahat. Bude to, ptám se předkladatelů, bohužel tady nejsou, prostřednictvím pana předsedajícího, bude to jeden rok, pět let nebo deset let? To ten návrh totiž neříká, a právě proto ten návrh vyvolává delší oprávněné pochybnosti o své účelovosti.

Dále ten návrh stanoví účinnost patnáctým dnem po vyhlášení. Odůvodnění tvrdí, že kontrola médií veřejné služby je mimořádně naléhavá. Já se ptám proč? Jaká mimořádná situace nastala, jaké konkrétní zjištění takový spěch odůvodňuje? Jaké selhání současných kontrolní mechanismů, které opravdu jsou, bavíme se tady o tom, bylo prokázáno? Nic takového v tom odůvodnění nenajdeme. Navíc bez změny zákona o NKÚ stejně tato ústavní změna sama o sobě prakticky nic neumožní. Takže i tento návrh je především politickým gestem, teď myslím ten pozměňovací návrh.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, když všechny tyto návrhy poskládáme dohromady, dostaneme poměrně jasný obraz. Na jedné straně přílepkové rozšíření ústavy o mezinárodní organizace, na druhé straně snahu výslovně potvrdit, že média veřejné služby nemají žádnou zvláštní ústavní ochranu. K tomu retroaktivní zásah do minulosti a nakonec snaha vše uvést v účinnost co nejrychleji. Já se omlouvám, ale to je jasný politický zásah do nezávislosti České televize a Českého rozhlasu. A proto se ptáme, jak tady kolegové z koalice pořád donekonečna opakují a tvrdí, jde skutečně o transparentnost, jde skutečně o kontrolu hospodaření? Nebo jde o první krok – první krok k systematickému oslabování institucí, které mají být nezávislé na momentální politické moci? Já se obávám, že bohužel správná je ta druhá možnost, a právě proto tyto pozměňovací návrhy jednoznačně nepodpoříme. Ústava není nástroj pro momentální politické likvidační cíle koalice. Ústava je přece základní pravidlo hry a pravidla hry bychom neměli měnit pod tlakem emocí, nedůvěry nebo snahy získat větší politický vliv nad institucemi, které mají zůstat nezávislé.

Proto vás opravdu důrazně žádám, nepřijímejte ty vaše pozměňovací návrhy. Naopak podpořte ten návrh kolegy, který představoval kolega Benda, pod kterým je celá řada z nás podepsaná, abychom posílili nezávislost médií veřejné služby, aby ty zákony nebyly tak jednoduše měnitelné, aby s nimi musel souhlasit i Senát. Jde o ústavu. Je potřeba tady dosáhnout shody na úrovni 120 poslanců. A pokud opravdu vám jde jen a pouze o to, co tady tvrdíte, tedy o kontrolu hospodaření České televize a Českého rozhlasu, tak pak nemůžete mít problém v tom, že nepodpoříte ústavní přílepek, že nepodpoříte možnost, aby tyto zákony mohly být jednoduše zrušeny, podpoříte posílení nezávislosti médií veřejné služby a pak může tato novela poměrně hladce ústavní většinou projít. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Máme tady dalšího přihlášeného, což je pan poslanec Marek Výborný. (Poslanec Vondráček: Chce až nakonec.) Chce až na konec. Dobře, řečník nepřítomen. Nyní má slovo pan poslanec Radek Vondráček.

Prosím, než začnete jenom, omluva: od 19 do 21 hodin z pracovních důvodů se omlouvá pan poslanec Petr Hladík.

Máte slovo.

 

Poslanec Radek Vondráček: Děkuji za slovo, pane předsedající. Na úvod bych chtěl poblahopřál svému kolegovi Jakobovi, vaším prostřednictvím, že dokázal o mém pozměňovacím návrhu hovořit takto plynně šest minut, protože on je opravdu velmi okrajový a stručný, a ani já bych tolik času na to nepotřeboval. I já se domnívám, že je to velmi okrajové téma. Nedomnívám se, že je to přílepek, že je zkrátka otevřen tento článek ústavy, a neumím si představit, že bychom toto projednávali samostatnou novelou. V podstatě jsem byl o předložení tohoto návrhu požádán panem ministrem Robertem Plagou, na kterého se obrátili jeho podřízení v rámci ministerstva.

Já jsem tedy přislíbil, protože pan ministr Plaga je řádně omluven, že budu ten návrh nějakým způsobem zde stručně prezentovat. Já ani nevylučuju, že je to svým způsobem takové, jako jít s kanonem na vrabce, že to je změna ústavy, k čemuž já mám obrovský respekt. Navíc jsem velmi konzervativně založen a říkám, že ústava se opravdu nemá měnit, jestliže to není opravdu nezbytně nutné.

Na druhou stranu Česká republika se opravdu zavázala v rámci nějakých mezinárodních dohod, že v rámci rotace těch jednotlivých signatářů provede svým nezávislým kontrolním úřadem kontrolu této mezinárodní organizace. A zkrátka když to není přímo v ústavě, tak ten Nejvyšší kontrolní úřad to udělat nemůže a my jsme to podepsali. Já už jsem to konzultoval trochu předběžně i s paní senátorkou. Já bych hlavně nechtěl, kdyby tohle mělo být překážkou dalšího projednání, tak ani pan ministr Plaga na tom určitě nebude trvat.

Na druhou stranu nacházíme se ve druhém čtení. Já když to teď nenačtu, tak ta debata už neproběhne. Takže já s velkou pokorou a respektem tento návrh načtu. Já se k němu v podrobné rozpravě přihlásím, jsem ochoten se kdykoliv osobně sejít, a jak říkala moje babička, rozhodně chleba levnější nebude, když to přijmeme nebo když to nepřijmeme. Je to tak v podstatě až politicky neutrální, že si myslím, že bychom třeba byli schopni se na tom dohodnout. A když ne, tak ne.

Teď tedy k samotnému řádnému odůvodnění. Cílem návrhu je zakotvit možnost Nejvyššího kontrolního úřadu být činný v oblasti kontrolních mechanismů mezinárodních organizací. Dosavadní vymezení působnosti NKÚ v čl. 97 to neumožňuje. Správně to řekl pan předseda klubu, omezuje kontrolní pravomoc na hospodaření se státním majetkem a na plnění státního rozpočtu. To je priorita. Nicméně my tady máme praxi mezinárodních organizací, které v řadě případů počítají s tím, že jejich finanční hospodaření podléhá kontrole ze strany nezávislých nejvyšších kontrolních institucí některého z členských států, ať již na základě rotačního principu, zvláštní dohody nebo v rámci širšího kontrolního uspořádání.

Takové modely jsou běžné například v rámci systému Organizace spojených národů. Absence výslovného ústavního zmocnění však v českém právním řádu činí účast NKÚ na těchto kontrolách problematickou, respektive znemožňuje její realizaci, přestože v minulosti samotné mezinárodní organizace projevily o kontrolu ze strany NKÚ zájem. Šlo například o OBSE, CERN nebo ESO, Evropskou jižní observatoř, která se možná stala spouštěčem tohoto pozměňovacího návrhu.

Při přijetí návrhu by vzhledem k závaznosti mezinárodního práva mohlo být NKÚ činné jen bude-li přijat zákon, který tuto možnost upraví, to je ten provádějící, včetně případných bližších podmínek a zároveň vyplývala by eventualita zapojení NKÚ z mezinárodní smlouvy nebo pravidel mezinárodní organizace.

Navrhovaná úprava proto sleduje cíl vytvořit ústavní rámec, který umožní zákonodárci upravit pravidla, za kterých bude moci NKÚ na takových mechanismech participovat. Ústavní zakotvení této kontrolní činnosti je nezbytným předpokladem pro to, aby zákon mohl upravit možnost, podmínky, rozsah a postup výkonu kontroly u mezinárodních organizací způsobem respektujícím mezinárodní právo, závazky České republiky a autonomii těchto subjektů. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. S faktickou poznámkou se přihlásil pan předseda klubu TOP 09 Jan Jakob. Vaše 2 minuty.

 

Poslanec Jan Jakob: Děkuju. Já budu stručný. Já vlastně děkuju kolegovi Radkovi Vondráčkovi za to základní vysvětlení. Mám tam ještě řadu otázek, tak, jak jsem je tady přednesl, a vítám i tu jeho nabídku, že mezi druhým čtením, které nepochybně někdy dříve nebo později dokončíme, a tím třetím, o tom budeme jednat a můžeme si to vyjasnit.

Na druhou stranu dodávám, že víc mě znervózňuje samozřejmě ten druhý pozměňovací návrh. A tady bych rád vyzval vlastně všechny kolegy, ať už předsedy klubů nebo jednotlivé experty ze stran, abychom taky mezi tím druhým a třetím čtením vedli diskusi, abychom se pokusili najít nějakou shodu, protože pokud ji nenajdeme, tak je to jednoduché, tak ta novela ústavy prostě nebude.

Já to považuju za naprosto klíčové a důležité, aby k tomu po tom druhém čtení došlo. Já pevně věřím, že ta vůle bude ze všech stran a uvidíme, jestli se na nějakém řešení společně dohodneme. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Pokračujeme tedy v obecné rozpravě a další slovo má pan poslanec Martin Baxa. Prosím.

 

Poslanec Martin Baxa: Děkuju za slovo, vážený pane místopředsedo. Milé kolegyně, milí kolegové, dovolte mi, abych tady přednesl ne přímo, jakoby formálně, stanovisko poslaneckého klubu ODS, už tady hovořil Marek Benda, ale takový, řekl bych, trošku širší pohled na tu věc v kontextu toho, že jsem v minulém volebním období měl na starosti tuto legislativu a že se nám podařilo prosadit její zásadní změnu v podobě malé a velké mediální novely, která je v současné době pod silným tlakem.

Nicméně já bych se vrátil nejprve k tomu samotnému sněmovnímu tisku 47, tedy k té novele ústavního zákona č. 1/1993 Sb., tak jak jej zde prezentuje paní senátorka Hana Kordová Marvanová a velice jí za to děkuji. Já jenom připomenu, ono se tady o tom jako hodně mluví, tak je asi dobré přímo zacitovat to, jak ta novela má znít. Doplňuje se tedy do té novely věta: Nejvyšší kontrolní úřad dále vykonává kontrolu hospodaření právnických osob, zřízených zákonem, poskytujících veřejnou službu v oblasti televizního a rozhlasového vysílání.

Mám potřebu to tady takto zdůraznit proto, aby bylo zřejmé, že cílem tohoto kroku je to, aby NKÚ mohl kontrolovat Českou televizi a Český rozhlas. Jednoznačně jednoduše, bez dalšího, aniž bychom se pouštěli do rozprav o tom, zda se jedná o zákonu, nedává úplně spát, k čemu to směřuje, protože tak, jak naformovala ten návrh paní senátorka, je to podle mě zcela srozumitelné, jasné. Jenom doplním také to, že i legislativa Ministerstva kultury v loňském roce se s paní senátorkou na tom shodla, má-li být účelem to, že Nejvyšší kontrolní úřad může kontrolovat Českou televizi a Český rozhlas, respektive jejich hospodaření.

Je třeba v této souvislosti znovu připomenout, že se jedná o návrh, jehož kořeny sahají za minulé volební období, že se jedná o téma, které paní senátorka říká 10 let, že už tady koluje, žije, asi předpokládám, že to takhle je. A já jenom trošičku nesouhlasím s tou jednou větou z důvodové zprávy, tak jak ze Senátu k nám přišla, kde se hovoří o tom, že kontrola médií veřejné služby není dostatečná. Já si myslím, že ty kontrolní mechanismy nastavené funkčně jsou, to znamená mediální rady a dozorčí komise, mimo jiné k tomu často zmiňovanému tématu, kdo vidí do těch začerněných smluv, tak dozorčí komise do začerněných smluv vidět mohou, když to tak řeknu až do úplného detailu, ale na druhou stranu souhlasím jednoznačně s tím, že tento návrh má zvýšit důvěru v tyto instituce. To, že Nejvyšší kontrolní úřad, který je všeobecně vnímán jako garant toho, že na hospodaření státních institucí může někdo sáhnout nebo se do nich podívat, tak že má možnost mít podle této novely i přístup do hospodaření České televize a Českého rozhlasu.

Jenom připomenu to, že naše vláda měla tento návrh ve svém programovém prohlášení a považuju za i svůj neúspěch, že se nám nepodařilo toto dotáhnout do konce právě v souvislosti s tím, když jsme tehdy projednávali ty ambiciózní mediální novely, kterými se měnil systém fungování mediálních rad a posléze, kterým jsme zajistili stabilitu financování médií veřejné služby. Byla v tom dobrá vůle tehdejší vládní koalice sjednotit chystané novely ústavy pod jednu hlavičku, respektive do působnosti tehdejšího ministra pro legislativu Michala Šalomouna, nicméně po jeho odchodu z vlády se vlastně ukázalo, že ten čas už nám zabrání tomu, abychom tento ambiciózní plán naplnili a s tím dohromady spadla pod stůl i tato jednoduchá a velmi funkční novela ústavy, která umožňuje kontrolu médií veřejné služby.

Já bych si přál, říkám to tady takhle nahlas, při vědomí toho, jaké jsou debaty, aby tento návrh parlament schválil, protože je to věc všestranně užitečná.

Ta debata o tom, zda média veřejné služby hospodaří nebo nehospodaří transparentně, tady byla, je a bezpochyby bude, i když bude zavedena možnost kontroly Nejvyšším kontrolním úřadem. Ale tato novela vkládá důležitý kamínek do mozaiky toho, aby bylo hospodaření veřejnoprávních médií vnímáno velmi pozitivně. Nebo... pozitivně, ale aby bylo vnímáno tak, že je také kontrolováno.

Musím ale také zmínit to, že my jsme prosazovali tuto novelu, nebo byla v programovém prohlášení a chtěli jsme ji prosadit, v jiné atmosféře, než se to děje v současné době. Tehdy v naší době základní premisa naší vlády a mého působení v čele Ministerstva kultury nestála na tom, že Česká televize je nenažraná hydra, jak říkal Andrej Babiš, nebo že bychom měli média veřejné služby transformovat na příspěvkové organizace, jak si to přál Tomio Okamura. Záměrně tady uvádím tyto dva výroky proto, že když se projednávala zejména velká mediální novela, tak jsme byli vystaveni enormně silnému obstrukčnímu tlaku, na což já si nestěžuju. Vyseděli jsme to tady a zákony přijaté byly. Ale obstrukčnímu tlaku, který nebyl nesen pozitivním duchem ve vztahu k médiím veřejné služby.

Ten návrh můj byl torpédován z mnoha argumentů, ale velmi silné v něm byly argumenty, které mířily proti samé podstatě médií veřejné služby – zpochybňovaly jejich nestrannost ve zpravodajství, zpochybňovaly to, že je možné se proti věcem, se kterými nesouhlasíme, odvolávat, zpochybňovaly jejich funkci na poli zábavy, sportu a z různých hledisek. A to je jeden z významných důvodů, proč my jsme nakonec využili tento prostor, to znamená otevření ústavy – v uvozovkách otevření ústavy – tím, že je tady tedy předkládána novela ústavy k tomu, abychom předložili pozměňovací návrh, který říká v čl. 40, že Ústava České republiky k přijetí volebního zákona a zákona o zásadách jednání a styku obou komor mezi sebou, jakož i navenek a zákona o jednacím řádu Senátu se vloží věta zákonů zřizujících právnické osoby poskytujících veřejnou službu v oblasti rozhlasového a televizního vysílání.

Chápu ty argumenty, které jsou vůči tomuto kroku kritické. Vybrali jsme z toho ohromného prostoru české legislativy dva konkrétní zákony, které jsou vloženy v zásadě k technickým normám, což je zákon o jednání a styku obou komor a jednací řád Senátu – samozřejmě, volební zákon není technická norma, ale k volebnímu zákonu. Ale já myslím, že v této situaci je to správně. V minulém volebním období by nás toto nenapadlo a nechtěli bychom – nebo já bych tehdy jako ministr ve chvíli, kdy by se takový návrh objevil, tak bych nesouhlasil s tím, aby byl takto řazen. Takhle to říkám, protože my jsme v té době ty zákony připravovali ve víře v pozitivní působení médií veřejné služby.

V současné době ale návrh zákona o médiích veřejné služby z pera Oty Klempíře vyvolává vážné obavy. Vážné obavy, které jsou spojené s tím, že ten návrh podkopává základní pilíře, na kterých stojí média veřejné služby v naší zemi. Ono se snadno řekne – a říkají to různí představitelé, poslankyně, poslanci, další z řad vládní koalice – tak se jenom snadno řekne nic nebo i říct: Naším cílem je nezávislost médií veřejné služby. Nebo: Chceme stabilní média veřejné služby. Nebo dokonce, jak říká Andrej Babiš: Chceme, aby byla v České televizi dál soutěž StarDance.

Ale ten návrh zákona je prostě v rozporu s těmito slovy. To, že se ruší nezávislé financování médií veřejné služby, představuje v tomto kontextu, zdůrazňuji, v tomto kontextu naprosto zásadní věc. Pokud sem ten návrh dojde, tak nás čekají dlouhé a dlouhé hodiny vzájemných přetahování na téma V kolika zemích EBU nebo Evropské unie je financování ze státního rozpočtu, v kolika zemích je to daněmi, v kolika zemích jsou to poplatky. Ale určitě ten rámec bude stavěný tak, že k té radikální změně, k tomu útoku na nezávislé fungování médií veřejné služby dochází kvapně a předchází mu mnoho týdnů, nebo dokonce měsíců obstrukcí, ve kterých zaznívá ostrá kritika médií veřejné služby a zpochybňování jejich samotného fungování.

To nás vedlo k tomu, abychom připravili ten návrh, který vřazuje zákony o České televizi a o Českém rozhlasu do skupiny zákonů podléhajících regulaci § 40. Jenom připomenu, už to tady v té diskusi zaznělo, ale považuju to fakt za důležité veřejně říct – my nechceme, aby tyto zákony se staly zákony ústavními. Vyžaduje ten § 40 to, aby bylo shodné usnesení Poslanecké sněmovny a Senátu, tedy schválení v obou komorách.

Jenom abych upřesnil, považuju to taky za významné – my nenavrhujeme do § 40 všechny zákony, které se týkají České televize a Českého rozhlasu. Ten návrh jsou zákony, kterými jsou tyto instituce zřízeny, což je tedy, což jsou oba zákony z roku 2091, vedle toho existuje zákon o poplatcích, existuje zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání, bez něhož by Česká televize v tom stávajícím systému ani Český rozhlas nemohly fungovat. Ale my chceme jenom tuto konkrétní část a považujeme to za velmi významné.

Zazněla tady silná debata na téma Jakým způsobem se vládní koalice k tomuto návrhu postaví. Je třeba říct, že jádro – ne jádro, pardon – je třeba říct, že původ toho zákona je senátní, ale v současné době se děje to, že ten návrh zákona, ta novela ústavy je významně prosazována vládní koalicí a vyžaduje to další projednávání, anebo nevyžaduje – ale pak to podle mého názoru není správné – jako debatu mezi opozicí a koalicí na téma Jak přistoupit k té výsledné verzi toho návrhu, protože pokud by se oba zákony o České televizi a Českém rozhlasu staly zákony v působnosti § 40 Ústavy, tak si myslím, že by to bylo jedině ku prospěchu věci. Současně ale já říkám, že je důležité, aby byla zavedena nezávislá kontrola Nejvyššího kontrolního úřadu. A já to znovu opakuju proto, že ta možnost kontroly Nejvyšším kontrolním úřadem České televize a v Českém rozhlasu, respektive jejich hospodaření vlastně představuje věc, která je – to už jsem zmiňoval – kamínkem do mozaiky transparentnosti v jakékoliv podobě toho systému. To já považuju za velmi zásadní záležitost.

Věřím tomu, že bude ochota tu diskusi vést. Došli jsme v tom návrhu daleko – už jsme tady ve druhém čtení – a já myslím, že je podstatné, aby za této situace se napříč Poslaneckou sněmovnou, jinak to ani nejde, řeklo, jaký bude postup ve vztahu k tomu pozměňovacímu návrhu. Teď mluvím konkrétně o pozměňovacímu návrhu našem, to znamená úprava § 40. Určitě debata o tom pozměňovacím návrhu, který podle mého názoru zpochybňuje samostatné zákonné zakotvení obou médií veřejné služby – to je ten návrh, kde je hlavní podpisující paní předsedkyně Taťána Malá, i o těch návrzích ostatních.

Je faktem, že ta současná situace, respektive to, že ten návrh ministra Klempíře prochází ohněm připomínkového řízení – už teď tam těch kritických připomínek je opravdu mnoho. Ale nejsem si jist, zda se naplní požadavek, který byl přímo i usnesením mediálního výboru Sněmovny, aby ten návrh zákona byl stažen. Ale to určitě bude předmětem ještě nějakých dalších debat.

Pevně věřím, že nakonec dospějeme ke shodě na tom, aby byla do ústavy vložena možnost kontroly Nejvyšším kontrolním úřadem. Vysvětlil jsem ty důvody, které nás k tomu vedou a děkuju ještě jednou paní senátorce za to, že se této věci ujala v době, kdy už se ukazovalo, že nám jako vládní koalici v minulém volebním období nezbývá čas a síly na to, abychom to prosadili. Kdybychom to ale bývávali byli udělali, tak už by to bývávalo bylo hotovo. To je třeba taky k tomu říct a vysvětlil jsem také, proč se to takhle nestalo. Děkuju za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Dalším přihlášeným je pan poslanec Samuel Volpe. Je tady.

Než sem dorazí, tak pan poslanec Petr Hladík bere zpět svou omluvu od 19 do 21 hodin a od 16.45 do 20.30 se z pracovních důvodů omlouvá pan poslanec Miroslav Žbánek.

Nyní, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Samuel Volpe: Děkuji, pane předsedající, za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové. Já už jsem tu byl minulý týden, abych se přihlásil ke svému pozměňovacímu návrhu číslo 1041 na základě i té vlastně plodné diskuse, co jsme tady slyšeli i z obou stran táborů a podobně.

I vlastně na základě těch argumentů, co jsem slyšel, tak jsem si dovolil připravit další pozměňovací návrh stejně týkající se této materie. Je to pozměňovací návrh pod číslem 1071, který opět předkládáme já a kolegyně Olga Richterová. Je to vlastně návrh velice podobný tomu prvému ode mě tady před vlastně načtenému, akorát je tedy... Není tak odvážný, tak bych to řekl, ale o to je pravděpodobnější, že by mohl třeba projít. Čl. 40 je stále stejný. Já jsem vlastně i rád, že ostatní kolegové a kolegyně z opozice se inspirovali tím, že vlastně šlo by dojít k úpravám právě v tom čl. 40.

Já ho tedy tady ještě s dovolením přečtu, ať všichni víme, o čem se bavíme. Já jak navrhuji ten čl. 40, tak ten by zněl, že schválení Poslaneckou sněmovnou a Senátem je třeba k přijetí za a) volebního zákona, za b) zákona o zásadách jednání a styku obou komor mezi sebou, jakož i navenek, za c) zákona o jednacím řádu Senátu a za d) – to je vlastně ta novinka oproti nynějšímu znění, přestože tam nejsou ta písmena – tak to je zákona o postavení, působnosti, organizační struktuře a činnosti Nejvyššího kontrolního úřadu.

Teď ta drobnější změna nastane v tom čl. 97, kdy tedy v tom paragrafu prvém tam opět se tedy škrtá státním majetkem, nechává se státu. Odstavec druhý, ten, který by byl případně novelizován, který tady navrhuju, tak ten by zněl, že Nejvyšší kontrolní úřad v rozsahu stanoveném zákonem vykonává kontrolu hospodaření s dalšími veřejnými prostředky a s prostředky poskytnutými z veřejných rozpočtů.

Teď ta drobná změna, to je v tom odstavci třetím, a to by bylo tedy, že Nejvyšší kontrolní úřad dále v rozsahu stanoveném zákonem vykonává kontrolu hospodaření právnických osob zřízených zákonem nebo právnických osob, v němž má stát výlučnou majetkovou účast. Vlastně v tom je ta největší změna.

Pak ten paragraf čtvrtý, pátý, to jsou vlastně ty nynější druhý, třetí, že teda paragraf čtvrtý: prezidenta a viceprezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu jmenuje prezident republiky na návrh Poslanecké sněmovny. A ten odstavec pátý, který je nyní třetím, tak je, že postavení, působnost, organizační strukturu a další podrobnosti stanoví zákon.

Já jenom, abych teda tady opravdu dokázal ten rozdíl, tak v tom prvním pozměňovacím návrhu, ke kterému se stále hlásím, to je to číslo 1041, tam v tom upraveném odst. 3 by bylo, že vlastně Nejvyšší kontrolní úřad dále v rozsahu stanoveném zákonem vykonává kontrolu hospodaření osob zřízených zákonem nebo právnických osob, kde stát převážně financuje, může v nich uplatňovat rozhodující vliv nebo jmenuje nebo volí více než polovinu členů v jejich statutárních nebo kontrolních orgánech.

Teď v tom druhém, řekněme, novém pozměňovacím návrhu, co tady načítám, tak je teda ta méně odvážná varianta, kdy by ten Nejvyšší kontrolní úřad dále v rozsahu zákonem vykonává kontrolu hospodaření právnických osob zřízených zákonem nebo právnických osob, v nichž má stát výlučnou majetkovou účast.

To je takhle asi v krátkosti vše. A já se k oběma těmto návrhům ještě přihlásím v podrobné rozpravě. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Nyní je v pořadí pan poslanec Karel Dvořák. Máte slovo.

 

Poslanec Karel Dvořák: Dobré odpoledne, dámy a pánové. Děkuji, pane předsedající, za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové. Jistě vás nepřekvapím tím, že i na tomto místě znovu zopakuji to, že ten senátní návrh novely nebo tu novelu naší ústavy hnutí STAN v tuto chvíli, a to podtrhuji, nepodpoří. Rád bych znovu vysvětlil proč, nabídl vám nějaký nový pohled na celý ten problém a zároveň si i dovolil vám nabídnout nějaké řešení.

Naše rozhodnutí totiž nevychází z toho, že bychom odmítali kontrolu hospodaření veřejných institucí. Naopak. Vychází z obav nad celkovým směrem a souhrnem změn, které dnes vláda v oblasti nezávislých institucí prosazuje.

Myšlenku zapojení Nejvyššího kontrolního úřadu do kontroly České televize a Českého rozhlasu jsme měli ve volebním programu. Hlásíme se k ní i nadále. Nejde tedy o nějaký obrat o 180 stupňů. Nejde o to, že bychom pochybovali o potřebě kontroly hospodaření nebo o samotném Nejvyšším kontrolním úřadu. A už vůbec nejde o to, že by média veřejné služby měla stát mimo kontrolu veřejnosti. To by byl zvláštní výklad veřejné služby a i tomu, jak vnímáme hospodaření s veřejnými penězi.

Nezapomínejme ale přitom prosím na to, že hospodaření médií veřejné služby je už dnes předmětem kontroly celé řady mechanismů. Nezapomínejme na ně. V této debatě mám pocit, jako kdybychom přicházeli s jediným možným řešením, jak kontrolovat hospodaření v médiích těmi mechanismy, které už dnes existují a všichni je dobře známe, je fungování Rady České televize a Českého rozhlasu. Jsou to dozorčí komise obou těchto organizací. Obě tyto organizace si nechávají zpracovávat externí audity, jsou podrobeny parlamentní kontrole a byť to je věc doplňková, tak i režimu našeho známého zákona č. 106/1999 Sb. Ale o to tu teď nejde. O tom nechci mluvit, jde o něco jiného.

Jde o kontext, ve kterém tuto změnu dnes projednáváme. A u ústavních změn je kontext naprosto zásadní. Ústava není běžný zákon, který jednou upravíme podle momentální potřeby a za rok znovu přepíšeme, protože se změnila politická nálada. Ústava má být stabilním rámcem, který chrání institucionální rovnováhu i ve chvíli, kdy se politická většina rozhodne, že by jí některé brzdy a protiváhy zrovna překážely.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Promiňte, pane poslanče. Prosím (Poslanec Dvořák: Jste laskav, pane předsedající.) o snížení hluku v Poslanecké sněmovně. Děkuji.

 

Poslanec Karel Dvořák: Díky, pane předsedající. Navážu, kde jsem skončil, a to v tom, že ústava nám říká, že Nejvyšší kontrolní úřad je nezávislý orgán. A to není jen technická formulace. Nezávislost není detail, je to základní podmínka důvěry v kontrolní instituci. Bez institucionální nezávislosti ztrácí kontrola svou důvěryhodnost. A kontrola, které veřejnost nevěří, není skutečnou kontrolou.

Nejvyšší kontrolní úřad má kontrolovat hospodaření státu. Má se dívat na to, jak veřejná moc nakládá s prostředky, které nejsou její, ale patří občanům. Aby to mohl dělat věrohodně, musí být dostatečně oddělen od těch, které kontroluje. Ne proto, že by v každém ministerstvu seděl někdo se zlým úmyslem, ale proto, že ústavní systém nestaví na důvěře v dobré úmysly aktuální vlády. Staví na pravidlech, která fungují i tehdy, když dobré úmysly dojdou.

Právě tady musím upozornit na věc, která se v této Sněmovně projednává souběžně a byť se jedná o zásadní návrh pro veřejné finance, pozornost, která je mu věnována, není podle mého pořád dostatečná. O čem mluvím? Jedná se o sněmovní tisk číslo 90, vládní návrh zákona, kterým se mění některé zákony v oblasti veřejných rozpočtů. Nenápadný název, ale velmi vážné dopady. Přesně tyto nenápadné názvy bývají v politice nejzrádnější. Kdyby se zákon jmenoval návrh na oslabení finanční nezávislosti kontrolního orgánu, četlo by ho asi víc lidí. Ale takhle to samozřejmě nikdo nenapíše.

Tento návrh má mimo jiné za cíl měnit zákon o Nejvyšším kontrolním úřadu. Nově chce stanovit, že rozpočet kapitoly NKÚ má určovat Ministerstvo financí. Zamysleme se nad tím. Ministerstvo financí, tedy exekutiva, součást vlády, by mohlo rozhodovat o prostředcích instituce, jejímž úkolem je kontrolovat hospodaření státu. Jinými slovy, vláda by získala výrazně silnější vliv na rozpočtové fungování instituce, která má kontrolovat právě ji samotnou. To není drobnost. Rozpočet není jen zákon o číslech. Rozpočet je v praxi často hranicí mezi nezávislostí na papíře a nezávislostí skutečnou.

Instituce může mít v ústavě napsáno krásné postavení, může mít vznešený název i slavnostní výročí. Ale pokud její faktické fungování závisí na rozhodnutí orgánu, který má sama kontrolovat, vzniká problém, ne nutně hned první den, ne nutně v podobě otevřeného politického nátlaku, ale vzniká strukturálně závislost a ta je u kontrolního orgánu špatně sama o sobě.

Právě to je na celé situaci nejproblematičtější. Každý jednotlivý krok lze samostatně vysvětlovat technicky, procedurálně nebo rozpočtově. Vždy se najde formulace, že jde jen o sjednocení praxe, zpřehlednění rozpočtových pravidel nebo racionalizaci systému. Jenže instituce se obvykle neoslabují jedním dramatickým rozhodnutím. Často se oslabují postupně sérii dílčích změn, které samy o sobě mohou působit nenápadně, ale ve svém souhrnu mění rovnováhu systému. To je důležité říct jasně.

Nejsme dnes v situaci, kdy bychom posuzovali pouze jednu izolovanou větu v ústavě, posuzujeme širší pohyb. Na jedné straně se má ústavně rozšířit působnost NKÚ, na druhé straně se současně otevírá změna, která může oslabit jeho finanční nezávislost na exekutivě. A do toho probíhá debata o budoucím financování médií veřejné služby, jejichž hospodaření má být nově předmětem kontroly. To už není jedna novela, to je celek, který musíme číst dohromady.

Stejnou debatu vedeme i u médií veřejné služby. Upozorňovali jsme, že nevíme, jak bude vypadat jejich budoucí financování a zda případné napojení na státní rozpočet neoslabí jejich nezávislost. Dnes už vidíme obrysy scénáře, před kterým jsme varovali. Dle veřejně dostupných informací existuje návrh vládní koalice, který převádí financování České televize a Českého rozhlasu z poplatků přímo na státní rozpočet a zároveň slyšíme, že se jim v prvním roce snižuje financování skoro o 1,5 miliardy korun. Návrh zatím není v legislativním procesu, to je fér říct, ale zároveň také je fér říct, že už dnes vyvolává vážné otázky. Vedení obou médií upozornilo, že taková změna může oslabit jejich institucionální i redakční nezávislost. A u médií veřejné služby nejde jen o to, kolik peněz budou mít na provoz zpravodajství nebo regionální vysílání. Jde o to, zda jejich financování nebude každý rok předmětem politického vyjednávání s těmi, o kterých mají nezávisle informovat. U institucí, jako je Nejvyšší kontrolní úřad nebo média veřejné služby je totiž důležitá nejen jejich faktická nezávislost, ale i důvěra veřejnosti, že jsou skutečně nezávislé. To je bezpochyby téma, na kterém se shodujeme a mluvili o tom zde poslanci opoziční i koaliční. Ale v okamžiku, kdy lidé začnou mít pocit, že kontrolní instituce je finančně závislá na vládě, kterou má kontrolovat, nebo že veřejnoprávní média čekají každý rok na rozpočtovou přízeň politické většiny, poškozuje to důvěru v celý systém a důvěra se ztrácí rychleji, než se obnovuje.

Proto si dnes klademe jednoduchou otázku. Máme měnit ústavu a rozšiřovat pravomoci NKÚ ve chvíli, kdy současně probíhají změny, které mohou oslabit jeho praktickou nezávislost? Máme dnes říct, že NKÚ dostane novou ústavní roli vůči médiím veřejné služby, aniž bychom měli jistotu, že sám Nejvyšší kontrolní úřad bude ve svém rozpočtovém fungování více závislý na exekutivě? Máme zavádět kontrolu něčeho, o čem nemáme jistotu, že to vládní koalice zachová? Nedává nám smysl současně posilovat instituci na ústavní úrovni a paralelně otvírat kroky, které mohou oslabit její institucionální postavení vůči vládě. Ústava má být stabilním základem našeho ústavního systému. Její změny mají vycházet z promyšlené koncepce a jasného záměru. Nelze na jedné straně ústavně rozšiřovat pravomoci NKÚ a na straně druhé zákonem otevírat mechanismy, které mohou oslabit jeho finanční nezávislost.

Dámy a pánové, jsme připraveni jednat o kontrole hospodaření médií veřejné služby. Jsme připraveni podpořit silný a skutečně nezávislý Nejvyšší kontrolní úřad, ale pouze tehdy, kdy budeme mít jistotu, že základní pilíře jeho nezávislosti zůstávají zachovány a nikoliv oslabovány jinými návrhy projednávanými nebo připravovanými ve stejnou chvíli. Jsme připraveni jednat, ale k jednání nemůžeme být sami a chceme jednat ne o každém z těchto návrhů zvlášť, ale o celém komplexu změn, které se teď dějí nebo dít mají. Když taková jednání neproběhnou, tak se nemůže nikdo divit, že žádnou z těchto změn s vědomím změn jiných nepodpoříme.

Právě proto, že si uvědomujeme kontext, rozhodl jsem se předložit pozměňovací návrh, který rozšiřuje čl. 40 Ústavy také o zákon o Ústavním soudu a zákon o Nejvyšším kontrolním úřadu. Je to něco, co dlouhodobě prosazujeme v našem programu. Chápu, že změna týkající se Ústavního soudu nesouvisí přímo s tou debatou, kterou vedeme ve vztahu k médiím veřejné služby, ale to, proč má být předmětem té změny i Nejvyšší kontrolní úřad, je doufám jasné.

Jinými slovy navrhujeme, aby změny pravidel fungování těchto institucí nemohla prosadit pouze aktuální většina v Poslanecké sněmovně, ale aby vyžadovaly také souhlas Senátu. To není akademická úprava pro milovníky ústavních procesů a ano, i tací mezi námi jsou. Jde o velmi praktickou ústavní pojistku. Čl. 40 Ústavy dnes vymezuje okruh zákonů, u nichž nestačí běžný zákonodárný proces. V něm může Poslanecká sněmovna Senát přehlasovat. U těchto zákonů je třeba skutečný souhlas obou komor. Pokud Senát nesouhlasí, zákon přijat není. Není možné říci, děkujeme za názor ale 101 hlasů ve Sněmovně stačí a jedeme dál.

Smysl této úpravy je jednoduchý. Některá pravidla jsou natolik důležitá pro fungování ústavního systému, že nemají být měněna pouze momentální sněmovní většinou. Dnes se to týká například volebních zákonů, zákona o zásadách jednání a styku, obou komor a zákona o jednacím řádu Senátu. Logika je zřejmá. Jde o pravidla, která se dotýkají samotné soutěže o moc, fungování parlamentu a postavení druhé komory. U takových pravidel má Senát fungovat jako stabilizační brzda. Ústavní soud v nálezu Pl. ÚS 13/2005 připomněl, že Senát v našem ústavním systému není jen reprezentativní parlamentní komorou, má také stabilizační a kontrolní funkci. Má být pojistkou proti excesům, které by mohly ohrozit základy demokratického právního státu. A právě proto dává smysl, aby u některých pravidel nebylo možné Senát obejít nebo přehlasovat běžnou většinou ve Sněmovně. Tato logika se podle nás netýká jen volebních pravidel nebo vnitřního fungování Senátu, týká se také institucí, které mají kontrolovat výkon veřejné moci a chránit ústavní rovnováhu. Zákon o Ústavním soudu upravuje instituci, která je konečným garantem ústavnosti, ochrany základních práv a dělby moci. Zákon o Nejvyšším kontrolním úřadu upravuje instituci, která kontroluje hospodaření státu. Obě tyto instituce mají stát do určité míry proti momentální politické většině chránit, když je to potřeba. Není tedy správné, aby pravidla jejich fungování mohla být měněna pouze touto momentální politickou většinou.

Neříkáme, že tyto zákony nemají být nikdy měněny. To by bylo absurdní. Každá instituce se musí vyvíjet a zákony musí reagovat na zkušenosti praxe. Říkáme ale, že pokud se sahá na základní pravidla fungování Ústavního soudu nebo Nejvyššího kontrolního úřadu, má to vyžadovat širší shodu. Taková změna má projít nejen Poslaneckou sněmovnou, ale i Senátem. Ne proto, aby snad Senát dělal naschvály, ale proto, aby změny pravidel pro klíčové kontrolní instituce nebyly závislé jen na okamžité politické síle vlády. Ostatně nejde o myšlenku, která by se v českém ústavním prostředí objevila poprvé. V minulosti se opakovaně diskutovalo o rozšíření čl. 40 právě o další zákony, které mají zásadní význam pro fungování ústavního systému. Objevily se návrhy, které počítaly se zákonem o Ústavním soudu, se zákonem o Nejvyšším kontrolním úřadu, ale i s širší kategorií takzvaných organických zákonů. Tyto návrhy nebyly přijaty, ale ukazují, že debata o vyšší ochraně některých institucí není žádný výstřelek dnešního dne. Důvod je pochopitelný. Ústavní systém nestojí jen na samotném textu ústavy. Stojí také na zákonech, které ústavní instituce uvádějí do života. Ústava může říkat, že existuje Ústavní soud, ale zákon o Ústavním soudu upravuje řadu pravidel jeho fungování. Ústava může říkat, že existuje Nejvyšší kontrolní úřad, ale zákon o Nejvyšším kontrolním úřadu stanoví konkrétní rámec jeho činnosti. Pokud lze tato pravidla měnit příliš snadno, může se nezávislost instituce oslabovat bez toho, aby se formálně změnil jediný článek ústavy. A to je přesně problém, před kterým dnes stojíme. U nezávislých institucí se nehraje jen o velká slova. Nezávislost se může oslabit skrze rozpočet, skrze jmenovací procedury, skrze rozsah pravomocí, skrze organizační pravidla, skrze zdánlivě technické změny.

Právě proto má smysl, aby u zákonů, které takové instituce upravují, existovala vyšší procedurální ochrana. Jinak budeme mít sice ústavní sliby, ale v běžném zákoně bude poměrně snadné měnit jejich praktický obsah.

Náš návrh tedy není blokací, je to pojistka. Není namířen proti žádné konkrétní vládě jen proto, že je to tato vláda. Je namířen proti pokušení každé vlády, současné i budoucí, přizpůsobovat si kontrolní instituce vlastnímu pohodlí. To pokušení existuje vždy. V politice není problém v tom, že by všichni každý den vstávali s plánem zbourat právní stát. Problém je v tom, že když se brzdy povolují po milimetrech, každý milimetr se zdá rozumný a jednoho dne zjistíme, že brzda už vlastně nebrzdí.

Právě v dnešní situaci to považujeme za zásadní. Jestliže projednáváme návrh na rozšíření kontrolní působnosti Nejvyššího kontrolního úřadu a zároveň vláda prosazuje kroky, které mohou oslabit jeho finanční nezávislost, pak je na místě říct – nejdříve garance, potom rozšíření pravomocí. Ne opačně. Nejdříve musíme mít jistotu, že instituce, kterým svěřujeme nové úkoly, budou mít pevné postavení a nebudou závislé na dobré vůli těch, které mají kontrolovat.

Ústavní instituce nelze posuzovat izolovaně. Důležité není jen to, co napíšeme do jednoho článku Ústavy, ale také to, jak dohromady fungují pravidla, financování a institucionální garance. Právě v tomto celkovém obrazu dnes vidíme důvod k obezřetnosti. Posilovat pravomoci bez posílení záruk nezávislosti je jako přidat zámek na dveře, ale nechat klíč pod rohožkou. Navenek to vypadá bezpečněji, prakticky to bezpečnější moc není.

Proto dnes říkáme ano, bavme se o kontrole, ano, bavme se o rozšíření působnosti NKÚ, ano, bavme se o tom, jak zajistit transparentní hospodaření médií veřejné služby, ale nedělejme to způsobem, který přehlíží souběžné oslabení nezávislosti institucí. Pokud má být NKÚ silnější, musí být současně lépe chráněn před zásahy aktuální politické většiny. Dokud tato jistota nebude existovat, nepovažujeme za správné Ústavu v tomto směru měnit. Proto tuto ústavní novelu v tuto chvíli nepodpoříme, a proto současně předkládáme návrh, který má posílit pojistky nezávislosti Ústavního soudu a Nejvyššího kontrolního úřadu. Ne kvůli dnešní opozici nebo dnešní vládě, ale kvůli pravidlům, která mají vydržet déle než jedno volební období. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Pěkné odpoledne i ode mě. Vystřídali jsme se v řízení schůze. Já vám děkuji za vaše vystoupení, které vyvolalo jednu faktickou poznámku, ke které bych vyzval Samuela Volpeho.

Než přijde, přečtu jednu omluvu: Petr Fiala od 18 hodin se omlouvá z pracovních důvodů.

Vám spouštím 2 minuty.

 

Poslanec Samuel Volpe: Děkuji, pane předsedající, za slovo. Já bych zareagoval na pana kolegu Dvořáka, který zmiňoval nadšence do ústavního práva, tak tím se taky považuji. Ano, tady se fakt bavíme o tom čl. 40. S tím si myslím, že jsme přišli jako první my, že ten by si zasloužil právě změnu, aby schválení nebylo pouze pod Poslaneckou sněmovnou, ale i pod Senátem.

Chci připomenout, v únoru roku 2020 tohle už prošlo, takže vlastně i ten teď senátní návrh je v podstatě něco, co už tady bylo, Poslaneckou sněmovnou, všemi třemi čteními, to prošlo. Teď se jenom bavíme o tom, aby to prošlo i Senátem. Senát v tu dobu nám vlastně vyčítal, že se bojí toho, abychom si tam pak nepřidali další, například vyšší územně samosprávní celky a nižší územně samosprávní celky, kraje, obce. V tom byla ta obava. Proto do toho čl. 40, když jsem to rozdělil takhle do písmen a), b), c), d), tak je to písm. d), že by se to týkalo i zákona o postavení, působnosti, organizační struktuře a činnosti Nejvyššího kontrolního úřadu. Tudíž by to muselo projít i schválením právě Senátem.

Co se týče otevření celé otázky Nejvyššího kontrolního úřadu, zvýšení nebo rozšíření kontrolní působnosti, tak samozřejmě tady v mém návrhu – už by to byl odstavec pátý a ne třetí – jde o ten závěr, že další podrobnosti stanoví zákon. Takže samozřejmě by byla potřeba novelizovat zákon o Nejvyšším kontrolním úřadu, ale myslím si, že tohle je důležité ústavní otevření. Když už se o tom bavíme a už to takto prošlo, tak pojďme opravdu chtít, aby veřejná kontrola byla prováděna pořádně a dát vůbec možnost Nejvyššímu kontrolnímu úřadu, aby mohl takto kontrolovat nejen veřejnoprávní média, ale například i státní podniky nejen ve formálním smyslu, ale i v materiálním. (Předsedající: Čas.) Děkuju.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Pane poslanče, poprosím o dodržení času. Případně je pak možnost se přihlásit znovu na faktickou poznámku. V této chvíli tady faktickou poznámku nemám, takže poprosím Jakuba Krainera, který už je připraven. Dále se připraví Marian Jurečka. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jakub Krainer: Děkuji. Vážené kolegyně, vážení kolegové, dnes projednáváme návrh, který by ještě před několika měsíci pro nás nebyl problematický. Právě naopak, rozšíření pravomocí Nejvyššího kontrolního úřadu na média veřejné služby jsme považovali za legitimní debatu dlouhodobě. Ostatně jsme to sami měli ve svém programu. Ano, jsme přesvědčeni, že instituce financované z veřejných prostředků musí podléhat důsledné kontrole hospodaření. Ano, transparentnost je důležitá. Veřejnost má právo vědět, jak jsou využívány peníze z koncesionářských poplatků.

Právě proto jsme v minulosti byli připraveni o podobném kroku jednat. Jenže politika neexistuje ve vakuu. Nehodnotíme pouze samotný text zákona, ale i kontext, ve kterém přichází. Ten kontext je dnes zcela zásadní. V posledních měsících totiž sledujeme bezprecedentní tlak na média veřejné služby, slyšíme útoky na novináře, na moderátory, samotnou existenci veřejnoprávních médií. Vidíme zpochybňování jejich práce, jejich legitimity i jejich role ve společnosti. Bohužel často nejde o věcnou kritiku konkrétních pochybení, ale o systematickou snahu oslabit důvěru veřejnosti v nezávislá média jako taková.

Naposledy jsme byli svědky tohoto naprosto nevybíravého zastrašování moderátora ze strany pana Radka Vondráčka jen proto, že se mu nelíbilo, co moderátor řekl. O týden později přitom pravdivost jeho slov potvrdil sám premiér Andrej Babiš. Právě v takové atmosféře máme dnes rozhodnout o rozšíření kontrolních pravomocí státu vůči médiím veřejné služby. Já se ptám: Opravdu si někdo myslí, že je možné oddělit tento návrh od celkové atmosféry politického tlaku? Vážené kolegyně, vážení kolegové, Nejvyšší kontrolní úřad je bezpochyby důležitou institucí, ale problém dnes není NKÚ samotný. Problém je ztráta důvěry v motivaci těch, kteří tento návrh prosazují právě teď.

Kdybychom vedli tuto debatu v době, kdy vláda jasně deklaruje respekt k nezávislosti médií veřejné služby, kdy neútočí na novináře, kdy nezpochybňuje práci redakcí a nesnaží se vytvářet tlak na jejich fungování, naše stanovisko mohlo být jiné. Mohli jsme o podpoře tohoto návrhu diskutovat. Jenže my dnes současně slyšíme debaty o změně financování veřejnoprávních médií, slyšíme útoky na jejich údajnou zaujatost, slyšíme výhrůžky změnami vedení, personálními zásahy a děláním pořádku. Do toho přichází návrh na rozšíření kontrolních pravomocí. Tento kontext nelze ignorovat.

Veřejnoprávní média nejsou majetkem vlády, nejsou majetkem ani opozice, nejsou majetkem politiků. Jsou jedním z pilířů demokratického systému. Právě proto musí být chráněna nejen před ekonomickým tlakem, ale i před tlakem politickým. Demokracie totiž nestojí jen na volbách. Demokracie stojí také na existenci institucí, které jsou schopné kontrolovat moc, a média veřejné služby jsou jednou z nich.

Ano, i veřejnoprávní média musí být kritizovatelná, ano, i jejich hospodaření musí být transparentní, ale nesmíme dopustit, aby se legitimní kontrola stala nástrojem politického nátlaku. Proto dnes říkáme jasně, v této chvíli nemůžeme tento návrh podpořit. Ne proto, že bychom odmítali transparentnost, ne proto, že bychom odmítali kontrolu hospodaření, ale protože nevěříme, že v současné politické atmosféře jde pouze o kontrolu hospodaření.

Pokud vládní koalice upustí od destabilizace veřejnoprávních médií, pokud přestane vytvářet tlak na novináře a vedení médií veřejné služby a pokud bude jasně garantována jejich nezávislost, jsme připraveni se k této debatě vrátit. Ale dokud zde existuje oprávněná obava, že jednotlivé kroky směřují k oslabení nezávislosti médií veřejné služby, tento návrh podpořit nemůžeme, protože svobodná a nezávislá média nejsou problémem demokracie, jsou podmínkou demokracie.

Na závěr chci ještě podpořit pozměňovací návrh kolegy Karla Dvořáka. Ten totiž reaguje přesně na obavu, kterou zde dnes pojmenováváme. Pokud už má docházet k rozšiřování pravomocí Nejvyššího kontrolního úřadu nebo k úpravám fungování institucí, jako je Ústavní soud či NKÚ, musí existovat co nejsilnější pojistky proti jejich zneužití momentální politickou většinou.

Návrh proto správně říká, že změny pravidel fungování těchto institucí nemají být v rukou jedné vládní většiny ve Sněmovně, ale musí vyžadovat i souhlas Senátu. Je to pojistka stability, nezávislosti a ochrany demokratických institucí před účelovými zásahy. A právě v dnešní době je taková pojistka důležitější než kdy dřív. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji za vaše vystoupení. V této chvíli je na řadě Marian Jurečka.

Mezitím než sem přijde, tak přečtu omluvu: Adam Vojtěch od 17.30 z pracovních důvodů. To je všechno. To byla jenom jedna omluva.

Marian Jurečka, připraví se Olga Richterová. Prosím, máte slovo. Vy jste čekal, že těch omluv bude víc? Ale my to tady vždycky čteme postupně, jak nám to tady naskakuje.

 

Poslanec Marian Jurečka: Děkuji, pane předsedající. Vážená paní senátorko, kolegyně, kolegové, na úvod řeknu, je mi vlastně trošku líto paní senátorky, že tady jako zástupce horní komory je vlastně už opakovaně na tom projednávání tohoto bodu, ale zároveň řeknu kontext dané situace, protože prostě když se podíváme i na tuto tabuli, kde je uveden tento bod a ten další, plus návrhy, které načetli poslanci vládní koalice, tak ty věci vlastně spolu souvisí.

Souvisí tady to tak, že vlastně máme politiky ve vládní koalici, kteří jednoznačně říkají, že vlastně svými konkrétními politickými a legislativními návrhy chtějí výrazným způsobem přepsat vztah v České republice, kdy tady máme přes třicet let jasně nastaveno a odděleno transparentně financování Českého rozhlasu a České televize z peněz občanů této země, kteří si je platí přes své koncesionářské poplatky. A ti politici dneska přicházejí, říkají, my chceme, aby se toto změnilo a aby tato média byla financována přes položku výdajů státního rozpočtu.

To je opravdu jádro pudla, proč ta debata je dneska opravdu výrazně jiná, než by byla u tohoto návrhu třeba ještě před rokem, rokem a půl, nebo dvěma, protože bychom se bavili v úplně jiné atmosféře a v úplně jiných rizicích a možnostech, které případně teď nám nově nastávají. A někteří představitelé vládní koalice se vlastně vůbec netají, že jim nejde ani primárně jenom o tu otázku ušetření koncesionářských poplatků, ale ve svých výrocích, včetně vystoupení v televizních debatách, na sociálních sítích, u jiných typů médií vlastně říkají, že mají ambici výrazně změnit celkově fungování veřejnoprávních médií v České republice.

Paní senátorko, tím chci říct ten kontext té debaty, že vy tady prostě posloucháte naše vystoupení, která dost často jsou nejenom přímo k tomuto konkrétnímu návrhu horní komory, ale souvisejí s tím tématem v celé řadě jiných podstatných záležitostí. A jestli si můžeme říct, že nám jde o to, aby tady zůstala média veřejnoprávní, která plní svoji zákonnou službu, která mají jasné, transparentní financování, jasné, transparentní hospodaření, tak ty věci prostě v dnešní současné politické situaci spolu souvisí a nejde je úplně oddělovat.

Myslím, že tady v té Sněmovně máme různé pohledy, ale rozhodně tady asi není žádný poslanec, který by říkal, že si nepřeje nějaké netransparentní financování a fungování čehokoliv, nad čím má mít stát a jednotlivé, řekněme, úrovně státní správy kontrolu. To tady si myslím, že nikdy nezaznělo, na tom se shodujeme.

Ano, mohlo to přijít daleko dříve. Já za sebe jasně říkám, mít tady zákonně upravené pravomoci tak, aby Nejvyšší kontrolní úřad mohl vstupovat a kontrolovat jak Český rozhlas, Českou televizi, tak za mě je to v principu správně. Nad tím tu polemiku vůbec nevedu. Ale řekněme si na rovinu, že tady dneska máme situaci, kdy se některé nástroje dají používat jako různým způsobem.

Vrátil bych se ještě k jedné docela podstatné věci. Mně hodně vadí, když i letití poslanci, u těch, kteří jsou zvoleni nově, to ještě dokážu pochopit, ale vadí mně, když i ti poslankyně a poslanci, kteří jsou tady druhé, třetí, čtvrté volební období, přicházejí a říkají, je tady netransparentní hospodaření České televize nebo Českého rozhlasu. Máme tady závažné pochybnosti o transparentnosti a účelovosti vynakládaných výdajů.

Já se ptám, kdy se projevili tito poslanci a poslankyně v minulosti, když jsme tady schvalovali zprávy o hospodaření? Jak hlasovali tito poslanci a poslankyně u těch jednotlivých let u těch zpráv a případně jestli řekli nějaké konkrétní výhrady k tomu, co ty zprávy přinesly? Jsou to subjekty, které standardně mají auditní mechanismy, vnitřní i vnější. Já jsem nezaznamenal u těch poslankyň a poslanců, a je výhoda, že se to tady vystřídalo i v koaličním, opozičním gardu, že by tady někdo kontinuálně říkal 12 let, já mám konkrétní vážná pochybení o transparentnosti, efektivnosti hospodaření teď druhé instituce veřejnoprávních médií.

Teď tady za poslední rok a půl někteří z nich přicházejí, a vlastně jak v tom sociálním prostředí, na sociálních sítích, tak i v jejich veřejných vystoupení se vlastně netají s tím, že vlastně chtějí některé výrazné změny v tom, jak ta média fungují, nikoliv jenom v otázce fungování po té stránce efektivity a vynakládaných finančních prostředků a v tom, jaký rozpočet ta média mají.

Veďme klidně debatu kritickou. Není to tak, že bychom se neměli bavit nekriticky o České televizi, o Českém rozhlasu. Ale bavme se o tom vlastně, co je konkrétní účel, cíl a smysl. Jestli někdo říká, že tím cílem a smyslem je snížit výdaje domácností v řádu jednotek stovek korun, tak to asi jako není úplně ten nejpodstatnější důvod v debatě. To bychom se mohli bavit o celé řadě jiných položek.

Pojďme lidem odpustit komunální poplatky. Udělejme to zákonem. Nebylo by to efektivnější? Nebylo by to, řekněme, jako mnohem více ocenitelné těmi lidmi? Každý ty poplatky platí. Tak jestli jako nám jde o tohleto udělat nějaký dobrý krok, tak řekněme, navrhněme zrušení poplatků za komunální odpady, udělejme to zákonem, vezme to na sebe stát, bude to těm obcím a městům platit ze státního rozpočtu. Proč to nikdo z vládních koaličních poslanců nepřijde navrhnout? Tam už nejde o blaho těch rodinných rozpočtů v těchto položkách?

Jenom na tom chci ilustrovat, a mohu najít spoustu jiných příkladů, kdybych řekl, pojďme snížit náklady domácnosti, pojďme říct, že nebudou platit zušky, bude to platit stát ze státního rozpočtu přímo i tu část, co platí rodiče. A mohu jít takhle dál jednu položku rodinného rozpočtu za druhou a můžeme říkat, kde všude by to na sebe mohl přebrat přímo státní rozpočet a mohl by to platit těm rodinám, těm institucím, jako jsou obce, města, kraje.

Tady asi v tomhle ten problém nebude. Tady nebude asi ta příčina toho, že chce nějaká část tady poslanců páchat to neuvěřitelné dobro a snížit výdaje domácností v České republice o pár stokorun.

Konkrétní motivace spočívá v tom, že logicky, kdo trošku rozumí politice, vidí za tímto v okamžiku, kdy bude mít tady nějaká vládní koalice, nějaká vláda v rukou to, jak píše položku v rozpočtu, jestli tam napíše částku, která bude o půl, o miliardu, o miliardu a půl menší, tak má logicky přímý vliv na tu instituci, na to, jak ta instituce bude fungovat, jak se bude chovat její ředitel, jak se bude chovat management. A to jsou přesně ty momenty, pokud nám jde o tuto společnost, o demokracii, fungování v této zemi, tak každý rozumný politik musí velmi zbystřit.

Proto tady v minulosti vznikly ty váhy a protiváhy, proto, a to tady taky vládní koalice nabourává, bylo třeba naprosto normální, že o rozpočtu institucí typu Nejvyšší kontrolní úřad, Ústavní soud, Kancelář prezidenta republiky rozhodovala Sněmovna. A tato část se opravdu řešila na půdě Poslanecké sněmovny, potažmo rozpočtového výboru.

Proč tato vládní koalice říká: Ne ne ne, to si bereme my. My o tom budeme rozhodovat už na té vládní úrovni. To jsou přesně ty střípky do té mozaiky, která vede k tomu, aby se koncentrovala moc, aby se porušily ty váhy a protiváhy v tom, jak má ten systém být nastaven, jak má být vyvažován, jak má být kontrolován mechanismy, které dávají logiku. Ale pokud přijde někdo, kdo řekne, no, mně to nevyhovuje, já chci mít opravdu vliv maximální v tom, že jsem schopen potom toho ředitele, ředitelku mít v klinči v tom, že říkám, kolik vám tam pošlu peněz. Já už úplně vidím, jak to někdo dokáže jako přetavit, ministryně, ministr financí, premiér, pozvat si ty lidi a říct tak, jak to bude ten příští rok, jak bude hospodařit? To tady Andrej Babiš předvedl mnohokrát tady ten jeho způsob zaklekávání. Vždyť on se s tím netajil.

My tady máme premiéra, který seděl v dobách, kdy vlastnil Mafru se svými novináři a řešil, kdy spustí jakou konkrétní kauzu na konkrétního politika. Já nemluvím o rizicích potenciálních, já mluvím o rizicích, která se tady skutečně prokázala. To byl premiér, který seděl a říkal, no, tak toto ještě nespustíme, tady si počkám, až budou mít socani sjezd a toto spustíme až před volbami.

Jestliže tohle tady člověk prožil, byl u toho, tak si z toho musí říct ponaučení a musí být ostražitý v okamžiku, kdy přichází ten stejný premiér s vládní koalicí, kterou tady má dneska, a říká: Já chci hrozně bohulibě ušetřit lidem těch pár stovek korun, tak proto to vezmeme na státní rozpočet a lidi to nezaplatí, tak přece každý politik, každý občan musí zbystřit. Navíc je ta logika úplně absurdní v tom, že co je státní rozpočet – no státní rozpočet jsou pouze příjmy občanů této země, které zdaní a odvedou ty daně státnímu rozpočtu. To znamená, to není žádná úspora. Ta vláda jenom neříká pravdu, ta říká občanům: No zaplatíte to úplně stejně, jenom to nezaplatíte přímo a zaplatíte to přes vaše daně a přes státní rozpočet. A tím pádem, že ten státní rozpočet bude potřebovat zhruba těch 8 až 10 miliard korun navíc, tak si na ně teďka ještě půjde půjčit. Taková je jako logika. Takhle my tady fungujeme. Takhle tady funguje tahle vláda, tahle vládní koalice.

Do toho vlastně slyšíme debatu: Ne, my nebudeme zasahovat do obsahu veřejnoprávních médií. To je krásný slib. Ne, my budeme transparentní, my budeme hrozně féroví. A proč nám tady potom říká ministr kultury, že StarDance chce zrušit a premiér zároveň na to říká ne, StarDance bude. Vždyť oni popírají sami sebe v těchto konkrétních příkladech. Tak buď platí jednou A, že jako politik se nemám co vyjadřovat k těmto věcem, k tomu je tady nějaká odborná skupina lidí, k tomu jsou tady zase vytvořené mechanismy. Anebo pak ten premiér a ten ministr kecá do toho, co se bude vysílat, možná ještě u StarDance bychom řekli, no, můžeme nad tím mávnout ruk, ať se tady ministr kultury a předseda vlády přou a zesměšňují o to, jestli tam má být StarDance nebo Peče celá země.

Ale jestliže to potom převedeme do té reality, no, tak potom budeme tady v situaci, kdy se bude říkat, co máme být dnes ve zpravodajství. Jaké typy pořadů tady mají být. Jaká investigativa tady má být. Vždyť to vidíme, kam se to posouvá jenom za poslední rok, kteří lidé z těch médií odešli! No ti, kteří kladli nepohodlně nepříjemné otázky kolegům ze současné vládní koalice. Ti jsou pryč.

Já se tady snažím poskládat tu mozaiku toho všeho, co se tady děje kolem kontroly, financování, transparentnosti rozpočtování pokud jde o veřejnoprávní média v této zemi. Argumentace, že jsou státy, které to mají navázáno na státní rozpočet, tak ta na první pohled taky zní hrozně hezky. Ale kdo tady z politiků vládní koalice přišel a rozebral ty země v těch konkrétních mechanismech, jak tam funguje ta nezávislost, čím je zaručena, garantována, jakým způsobem jsou tam nastaveny orgány, vedení managementu a podobně? Kdo to tady z vás řekl? Nikdo.

Vyhnuli jste se tomu, řekli jste jenom číslo, jsou tady země Evropské unie, které které mají nastavené přímo financování ze státního rozpočtu svých veřejnoprávních médií. Ale řekli jste jenom A, neřekli jste B, že tam jsou úplně jiné mechanismy, které garantují to, že tady nebude možné vytvářet nátlak na obsah, kvalitu, zpravodajství, vysílání to, co ta veřejnoprávní média ve své úloze mají plnit. To je ten rozdíl v té debatě.

Já se znovu obracím na kolegy z vládní koalice. Bylo dobrým zvykem u klíčových témat, ať už jsme byli v opozici, v koalici, že se umělo sednout se všemi zástupci politických stran tady ve Sněmovně a říci si, jakým způsobem uděláme některé klíčové úpravy. Uměli jsme to u volebního zákona. Uměli jsme to v minulosti u věci, které se týkaly například požadavků Rekonstrukce státu.

Tam to šlo, tak proč dneska, kolegové, kolegyně z vládní koalice, neřeknete: Pojďme se všichni potkat nad tou situací a debatou kolem financování efektivity veřejnoprávních médií. Proč tady vidíme, že poslanecký návrh poslance kolegy Nachera nebo ministr Klempíř podávají tady na koleně ukutané návrhy, které řeší financování veřejnoprávních médií. A ještě k tomu slyším poznámky: žádný ministr a ministerstvo není pánbůh, aby psalo geniální legislativu. Jako omlouvat tím vlastní neschopnost...

Moc prosím a my jsme na to debatu připraveni, máme konkrétní smysluplné možné varianty jak se k té situaci postavit čelem, ale to vy musíte chtít. Problém je, že vlastně v té vládní koalici vy asi ani moc nevíte, jaký máte ten společný cíl. Kdybyste to věděli a měli, tak by se nestávalo to, že tady musí suplovat za neschopného ministra kultury Klempíře tu někdy ministr Havlíček, tu někdy premiér Andrej Babiš, protože pan ministr nemá tři měsíce čas se potkat s řediteli České televize a Českého rozhlasu. Tak potom ve finále, když už je ta situace úplně trapná, tak to setkání musí odehrát ministr Havlíček a předseda vlády Andrej Babiš.

Jaký je výsledek? V zásadě žádný. Jeden z těch ředitelů té instituce nám říká, vnímáme to, co se děje ze strany vládní koalice jako ohrožení té závislosti, říká k tomu konkrétní smysluplnou argumentaci. A druhý ředitel vlastně říká: Ne ne ne, nic se neděje, to je všechno v pohodě. No tak jako je evidentní, že tady prostě něco nehraje.

Já jak k tomuto návrhu, u kterého jsou pozměňovací návrhy opozice, které za nás mají smysl a jsou důležitou pojistkou v dané situaci a máme se shodnout, pokud chceme tady schválit ústavní návrh zákona v obou komorách, tady máte většinu vy, my tu většinu máme v Senátu, tak prostě pokud to chceme posunout dál, tak se holt musíme potkat a dohodnout. Před třetím čtením tak či tak by měla proběhnout debata, kde se potkáme všichni zástupci těch stran, které tady jsme a řekneme si, jak nejenom s tímto návrhem zákona, ale s celkovou situací kolem veřejnoprávních médií se chceme popasovat.

Často jsem tady poslouchal kolegyně, kolegy, když byli minule v opozici, tak nám tady citovali celou řadu SMS zpráv, e-mailů, toho, co jim občané říkají. Já jsem šel před asi deseti dny ve svém kraji, v obci Grygov, ode dveří ke dveřím, dělám to každých čtrnáct dnů a zvoním na zvonky lidi a ptám se jich, co říkají na současnou situaci, co si myslí o tom, co se děje, jaké mají případně kritické připomínky nebo nějaké náměty. Dvě hodiny času jsem tomu věnoval. A několik lidí seniorního věku mně otevřelo a řekli, pane ministře nebo pane poslanče nebo pane exministře, prosím pěkně, my fakt nepotřebujeme, aby za nás stát platil koncesionářské poplatky. Vždycky jsme si je platili i v situaci, kdy to z našeho rozpočtu znamenalo větší položku poměrově z hlediska našich příjmů a jsme připraveni úplně v pohodě si to platit dál. Jde nám o to, aby to bylo kvalitní, abychom se na ta média mohli spolehnout. Spolehnout v dobách, které třeba na Moravě bohužel dobře známe, jako jsou povodně, kdy v okamžiku, kdy i když někdo dlouho nesleduje veřejnoprávní média, tak v krizových situacích spoléhá na síť , relevanci kvalitních informací z terénu právě přes Českou televizi a Český rozhlas. Neslyšel jsem od těch lidí, že by mně říkali, nemůžeme vyjít s rozpočtem tohohle měsíce, protože nemáme peníze na zaplacení České televize, Českého rozhlasu. Použili jste argumentaci, která fakt nesedí.

Jestli chcete páchat dobro, můžeme odpouštět například poplatky, jak jsem říkal v úvodu, za komunální odpad. Můžete navrhnout odpuštění poplatku za psy a kočky – taky je platí celá řada lidí a není to úplně malá položka. Můžu vám naskládat celou řadu jiných poplatků, které budou částkou plus minus stejné, a můžeme říct, že taky chceme těm lidem ulevit.

Já bych moc poprosil, aby ta debata opravdu přestala být takovou tou zákopovou – se vždycky dočítáme, že někdo řekne nějaký návrh z poslanců vládní koalice a pak premiér řekne: ne, ne, ne, o tom jsme vůbec nejednali, taková shoda není – tak aby ta debata se vrátila do nějaké racionality, tam, kam by měla být, na úrovni parlamentu. Kdyby si to někdo osvojil – teď si dovolím prostřednictvím pana předsedajícího – třeba kdyby Radek Vondráček, který tady vystupoval opakovaně, kdyby třeba řekl, že on si to tady na té parlamentní úrovni vezme za své, v minulosti to několikrát udělal, tak si myslím, že by to určitě kultuře politiky tady prospělo. Ale vy se musíte chtít s námi o tom bavit, my jsme připraveni na tu debatu. Řekli jsme to několikrát, řekli jsme to veřejně, my se jí nebojíme, té debaty.

Tolik asi podstatné věci, které si myslíme, že v debatě je potřeba dát do souvislostí, protože tady jde mnohem víc teď než jenom o to nastavit možnost, aby Nejvyšší kontrolní úřad mohl kontrolovat Českou televizi a Český rozhlas, ale aby ty věci opravdu – neznamená, že se vytvoří jenom nějaké nástroje, které mohou být v nějakých situacích i zneužitelné, proto, protože pro někoho se to teďka hodí, protože někdo chce mít teďka nástroje, které ho povedou k tomu, aby mohl rozhodovat – nejenom o tom, jestli peče nebo nepeče celá země, ale jestli celá země peče s ním, anebo proti němu. Děkuju za pozornost.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji. V této chvíli je na řadě Olga Richterová. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Olga Richterová: Přeju dobrý podvečer. Vážení členové vlády, respektive, pane ministře, který tady jste, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, navážu na slova mého předřečníka – kdo nepeče s námi, peče proti nám – protože si myslím, že se výborně hodí k té novele zákona, který je ústavním zákonem, čili potřebuje velice vysokou shodu, a současně, který se vztahuje na téma, kde se roky zdálo, že se na něm musíme konečně už shodnout, až teď do něj vládní koalice hodila takovou bombičku, ne-li přímo bombu, a sice návrhy týkající se veřejnoprávních médií, které vnášejí prostě nový rozměr do toho normálního požadavku na auditování České televize a Českého rozhlasu Nejvyšším kontrolním úřadem. Kdyby tato vláda skutečně chtěla větší transparentnost, kdyby tato vláda skutečně chtěla nemít jenom klacek, tak by mohla udělat řadu dalších věcí, věcí, které jsme my jako Piráti konzistentně celé roky navrhovali. A já tady rovnou říkám, že to jsou věci, o kterých my prostě chceme dál jednat, protože jako politická strana si na transparentnost a otevírání státu nehrajeme, ale děláme to, záleží nám na tom. A když se podíváte na pirátské návrhy na rozšíření pravomocí Nejvyššího kontrolního úřadu, tak jsou velmi důkladné, promyšlené, chystáme je roky. Já je za chvíli shrnu, je, myslím, potřeba je tady připomenout. Stejně tak se ale je potřeba – a ano, už o tom hovořilo i několik předřečníků – ale podívat na širší mezinárodní kontext, ty auditní orgány, což prostě je český Nejvyšší kontrolní úřad, se věnují v řadě zemí mnohem širšímu spektru subjektů než u nás. A právě k tomu směřuje náš pozměňovací návrh, ať se i v České republice mohou těmi hloubkovými audity věnovat státním, respektive polostátním firmám. Můj kolega Samuel Volpe nahrál ještě kompromisní pozměňovací návrh, ať se můžeme bavit o tom, kdyby se jednalo pouze o firmy s výhradním vlastnictvím státu.

Konečně vedle pravomocí nejvyšších kontrolních úřadů v Evropské unii, v Evropě obecně prostě vidíme ještě různé kauzy z poslední doby, kauzy zneužívání obecních prostředků, třeba skrze obecní byty, kauzy, kdy chybí transparentnost – a co naopak přebývá, je papalášství, pocit nedotknutelnosti, zneužívání veřejných prostředků. Takže to jenom posiluje naši motivaci, abychom se vážně bavili o pozměňovacích návrzích, které my jako Piráti předkládáme.

Než shrnu to, co jsme v minulosti navrhovali, tak jenom připomenu z hlediska mezinárodního kontextu. Je úplně normální, úplně běžné, že veřejné peníze mají být pod veřejnou kontrolou. A to, že tady chce hnutí ANO dál zavírat oči před tím, když dnes obrovská část veřejných prostředků, obrovská část veřejného vlivu teče mimo veřejný dohled – to prostě nedává smysl, to právě působí jako že chtějí vyjmout jeden účelový klacek, jeden účelový bič na konkrétní instituci.

To, co dneska Nejvyšší kontrolní úřad dělá – věnuje se hospodaření se státním majetkem, se státním rozpočtem, popřípadě audituje i různé projekty, evropské dotace. No jo, jenže jaká je realita 21. století: že významná část peněz, významná část zakázek, investic, různých rozhodnutí se odehrává právě ve státních a polostátních firmách. A co udělalo hnutí ANO? Navrhlo zrušení nominačního zákona, který se věnuje právě tomu, jak se obsazuje vedení těchto firem. A stejně tak navrhlo, aby se vůbec vážně neprojednával náš pozměňovací návrh, aby tedy NKÚ mohl dohlížet i na ty státní firmy. Ty obrovské peníze, které jdou přes státní a polostátní firmy, jsou často větší než jaksi volné prostředky, jimiž disponuje kdekteré ministerstvo, a přitom dohled je slabší, roztříštěný nebo závislý na politických nominacích. Proto chceme, ať do toho vstoupí nezávislá instituce.

Když se mluví o státních firmách, tak se reálně mluví o miliardách, o tom, aby se u nás rozvíjela infrastruktura, klíčové projekty, strategické projekty, strategická odvětví našeho státu – a taky se mluví o důvěře lidí ve stát, v to, aby naše země fungovala. Proto je rozšíření dohledu Nejvyššího kontrolního úřadu nad státními a polostátními podniky krok správným směrem. A proto je to krok z pohledu Pirátů nezbytný.

Teď shrnu, co jsme navrhovali v minulosti, protože jsme v tom dlouhodobě konzistentní a současně vidíme, jak se dnešní situace liší. Vidíme a chceme se o tom konkrétně bavit, že hrozí, že tady vznikne bič na veřejnoprávní média bez skutečného posílení veřejného dohledu na další a další miliardy ve státních a polostátních firmách. A to nám nedává tak docela smysl.

Jak to vypadá? Z pohledu Pirátské strany v únoru 2019 se povedl tehdy poprvé schválit v prvním čtení náš návrh ústavní novely, která rozšiřovala pravomoci NKÚ. Věnoval se tomu tehdy náš poslanec Lukáš Černohorský. Proč to zdůrazňuji? Protože on opravdu konkrétně navrhoval, jak rozšiřovat pravomoci našeho auditního úřadu. Argumentovali jsme, za prvé, zprávami Bisky, Bezpečnostní informační služby, o korupci a klientelismu v krajích, ve městech a ve státních podnicích; a za druhé, tehdy byla ještě živější kauza politických trafik, obsazování státních podniků výměnou za politické kroky. Mimochodem, vzpomenete si jistě, mluvila jsem o tom tady právě v souvislosti s tím vámi navrženým zrušením nominačního zákona.

Nicméně tehdy v tom roce 2019 to vypadalo relativně nadějně a potom v únoru 2020 Sněmovna ten pirátský návrh ústavní změny ve třetím čtení schválila. Bylo možné, aby Senát umožnil kontrolu statutárních měst a krajů, veřejných vysokých škol i samozřejmě České televize a Českého rozhlasu a státních podniků a firem s většinovým podílem státu. To je návrh, co dostal Senát. Sedí tady paní senátorka Hana Marvanová, která toho mnoho pamatuje. A tuhle rekapitulaci může myslím, jako svědek dál třeba nějak obohatit a doplnit, ale co se stalo tehdy? Tehdy to zhavarovalo. Vlastně se to stalo, pokud si to pamatuju správně, v říjnu 2021. Byl to říjen, kdy na jednu stranu prostě bylo důležité střídání moci po volbách, ale zároveň Senát tu tehdejší ústavní novelu zamítl právě kvůli odporu toho dohledu na samosprávy, na obce, na statutární města a kraje. Byla tam obava z duplicitní kontroly a my jsme tedy dál řešili rozšíření pravomocí Nejvyššího kontrolního úřadu. Bylo to v programovém prohlášení té tehdy vznikající vlády. Potom Evropská komise ve zprávě o správním státu konstatovala, že ty ústavní novely se neposunuly, byl to Rule of Law Report z roku 2023 a my jsme připravovali komplexní novelu ústavy zahrnující právě i pravomoci NKÚ. Opět se nepodařilo, aby to úplně prošlo a potom byla připravená finálně až v říjnu 2024. My jsme tedy jako Piráti to téma dál nesli, považujeme ho za důležité, zvedali jsme ho i ve volební kampani. Ale v mezičase zkrátka došlo k té veřejné debatě o větším dohledu nad médii.

V listopadu 2025 Senát znovu schválil ústavní novelu, a sice právo NKÚ kontrolovat hospodaření České televize a Českého rozhlasu. A v prosinci 2025 se jasně ukázalo, že vláda Andreje Babiše toto rozšíření pravomocí podporuje, protože se to stalo součástí programového prohlášení. No, ale už nebylo žádné další jednání třeba s námi, kteří celé roky, celé roky jednáme a usilujeme o to, aby na veřejné peníze byl veřejný dohled, protože nechceme, aby to selhalo v Senátu jako posledně, tak jsme z našeho návrhu nyní vyňali například ty obce a kraje z přímé kontroly a jenom tady k diskusi předkládáme státní firmy, státní podniky jako je ČEZ, České dráhy, popřípadě Česká pošta, ČEPS. Chceme, aby tak jako jsme si zvykli, že je běžné, že jsou pod drobnohledem ministerstva ministři, že jsou pod drobnohledem ti klíčoví politici, kteří rozhodují o miliardových rozpočtech tak, aby pod stejným drobnohledem byly i firmy, které právě takovými miliardami tak jako státní podniky ve strategických odvětvích často disponují. No a když se na to podívám z toho srovnání pohledu, který je běžný v Evropě, tak když se podívám na jiné dohledové orgány, třeba na německý Bundesgerichtshof, na to, jak to funguje ve Francii, v Rakousku, ve Švédsku, ve Finsku, tak se ukazuje, že ta naše česká úprava je extrémně omezená. Já budu stručná, ale chci to připomenout v návaznosti na slova mých předřečníků. V jiných zemích mají jejich auditní orgány výrazně širší pravomoc. V Německu, v Rakousku, ve Švédsku, ve Finsku i v Holandsku, v Nizozemsku se můžou podívat na příjemce dotací, můžou se podívat na státní podniky úplně všude. A ano, mohou se podívat a auditovat i státní nebo veřejná média. Je to v těchto zemích úplně běžné. Schválně jsem vybrala příklady rozdílných států.

Potom v Rakousku mají pravomoc auditovat i samosprávy, v Rakousku dokonce i obce pod 10 000 obyvatel. Naopak ve Francii jen regionální komory. A co je velice důležité, ve všech těch zemích, co jsem vyjmenovala, přes dotace dosáhnou i na kontrolu samospráv. Takže na velké projekty, na velké dotační projekty se podívají. Opět my jako Piráti jsme tu debatu o samosprávách teď vůbec neotevřeli. Jenom chci říct, že ve světě je běžná. Ani jsme neotevřeli obecnou debatu, že by měl náš Nejvyšší kontrolní orgán – NKÚ mít možnost auditovat všechny dotace. Ne, smiřujeme se s tím, že i to je omezené. Ani jsme nenavrhli, aby se rozšířily některé další pravomoci. Čistě a jednoduše navrhujeme ty státní podniky a ke zvážení dáváme podniky polostátní. Proč? Protože chceme, aby ta novela neselhala. Chceme, aby byly vzaty v potaz tehdejší námitky Senátu. Nechceme opakovat naši zkušenost z let 2019 až 2025, což jsou prostě minulé roky, kdy jsme konkrétně a doložitelně rozšíření pravomocí NKÚ připravovali a prosazovali.

Ale současně nechceme, abychom si tady nalhávali jako republika, že se v aktuální změně jedná o nějaké zásadní a obří dobro. Ne. Ty stovky miliard, které se ve finále protočí přes státní a polostátní firmy by prostě zůstaly mimo veřejný dohled a o tom se má vést také veřejná debata.

Co je příklad, co třeba odhalil Spolkový účetní dvůr, čili německá obdoba NKÚ? V roce 2023 řešil, jaká je strategie vlády vůči Německým drahám – Deutsche Bahn. A co je velice zajímavé, tehdy konstatoval německý Nejvyšší kontrolní úřad – Spolkový účetní dvůr permanentní krizi společnosti způsobenou selháním vlastnických práv státu. Kdyby neměl takové kontrolní pravomoci, nikdy by nemohl uplatnit takovou ostrou kritiku, neměl by takový vhled. Spolkový účetní dvůr v Německu by neměl šanci na tak hluboká selhání přijít. A teď proč to říkám já v této souvislosti v českém parlamentu? Protože NKÚ podle jiného návrhu této vlády má být pod tlakem přijít o peníze, když bude vládu Andreje Babiše kritizovat, když odhalí pochybení, která přitom jiný orgán odhalit ani nemůže. Co se týče preventivní funkce, předcházení plýtvání veřejnými prostředky, tak ve všech zemích, které dobře fungují, si uvědomují, že právě ty širší pravomoci jejich auditních orgánů nějakým věcem zabrání už v zárodku, prostě se nestanou. A u nás? U nás i kdyby se podařilo, aby ty širší kontrolní pravomoci na státní firmy prošly a my budeme usilovat o to, aby se to stalo, tak hrozí, že akorát Andrej Babiš neposlušnému úřadu škrtne peníze, přiškrtí rozpočet v průběhu roku, aby s tím byly co největší potíže.

To přece není snaha o transparentnost. To není snaha o skutečný funkční audit, který povede ke zlepšení. To je snaha o svévolné nastolování trestů v situaci, kdy se někdo znelíbí.

Ještě k příkladu nizozemského modelu. V nizozemském přístupu má jejich instituce zvaná Algemene Rekenkamer právo na přístup ke všem relevantním informacím, které potřebuje pro své audity, včetně důvěrných e-mailů, když si je vyžádá, a počítačových systémů. Opět to zmiňuju v porovnání s tím českým systémem. My nic takového nenavrhujeme, ale je to šíře možností, která zajišťuje skutečnou efektivní kontrolu.

Shrnu-li to, v Evropě jsou ty pravomoci jejich auditních orgánů mnohem širší. Obecně se směřuje k širšímu pojetí a český Nejvyšší kontrolní úřad je jedním z nejslabších kontrolních úřadů v Evropě, v EU. Takže nemůže dnes kontrolovat státní podniky, nemůže kontrolovat samosprávy, ani veřejná média, o tom dnes jednáme, ani příjemce dotací ve stejném rozsahu, jako jeho protějšky v Německu, ve Francii, v Rakousku nebo ve Skandinávii.

Nyní pojďme ke shrnutí. Proč je potřeba se oprostit od toho omezeného pohledu? Protože každá koruna z veřejných rozpočtů má být kontrolovatelná nezávislým orgánem. A opět připomenu, jaké máme státní podniky? Třeba ČEZ, České dráhy, Českou poštu nebo Lesy České republiky, a to jsou obrovské firmy, které hospodaří s majetkem občanů, a občané mají právo na nezávislou kontrolu. Proč? Aby se s těmi penězi hospodařilo dobře, aby bylo na rozvoj zdravotnictví, školství, sociálních služeb. A opět, když tajné služby upozorňují na korupci a klientelismus ve státních firmách, bez širších pravomocí Nejvyššího kontrolního úřadu je opravdu těžké dojít ke změnám.

Závěrem, rozšíření NKÚ a jeho pravomocí není experiment, je to přiblížení se osvědčenému evropskému modelu.

Za druhé, Evropská komise ve své zprávě o právním státě opakovaně upozorňuje na české nedostatečné pravomoci NKÚ.

Za třetí, mezinárodní standardy INTOSAI a EUROSAI výslovně počítají s kontrolou státních podniků. Zdůrazňuju, NKÚ má nezávislý pohled, je preventivní, většinou může přispět tomu, když to je dobře nastaveno v těch zemích, že předchází tomu nehospodárnému nakládání s veřejnými penězi a také předchází účetním chybám a omylům. Bez kontroly pomocí takovýchto institucí stát ztrácí dohled nad vlastním majetkem a ukazuje to třeba ten německý příklad Deutsche Bahn, který jsem popisovala. A opět, výkonnostní audit, a to je věc, kterou bych už uzavřela tento svůj projev, výkonnostní audit, ten nehodnotí jenom to, zda se peníze utratí legálně, ale i to, jakým způsobem se utratí. Takže nejde jenom o kontrolu hospodárnosti, ale i v účinnosti a efektivity. A to je standard moderní státní správy, protože prostě zdroje jsou omezené a my v Pirátech chceme, aby šly do toho, co náš stát potřebuje pro budoucnost, aby se tady lidem dobře žilo, a ne, aby na ty obrovské miliardy nebylo vidět.

Pokud bude námitka zaznívat, aby nám Nejvyšší kontrolní úřad nešikanoval obce, tak říkáme, ne, to my nenavrhujeme. Náš návrh výslovně obce a kraje z přímé kontroly vyjímá. To tedy úplným závěrem, aby bylo jasno.

Pokud vznikne dojem, že snad zavádíme duplicitní kontrolu, tak ne. NKÚ provádí nezávislý odborný audit. Ten doplňuje interní kontrolu. Nenahrazuje ji, doplňuje ji. Je to tak ve všech srovnávaných zemích.

Konečně, opakovaně Nejvyšší kontrolní úřad potvrzoval, že je připraven na to rozšíření pravomocí. Je třeba myslet na to, jak kontrolu zajišťovat, ne jak ji znemožňovat. To je postoj, který je za nás Piráty správný. Chceme evropský standard, který Česko stále nemá, chceme každou korunu z veřejných peněz nasvícenou a teďka z toho hnutí ANO stále chce ponechávat výjimky. Takže nabízíme řešení, nabízíme přístup výkonnostních auditů, přístup efektivity, prevence a nejenom kontrolování striktní legality a chceme, aby základ demokracie, tedy důvěra občanů ve stát, byla tou novelou, která tady bude přijata, posílena, nikoliv oslabena. Oslabena třeba tím, že půjde jenom o nějaký klacek účelově používaný na neoblíbené subjekty. U tohohle zákona na veřejnoprávní média, u jiných zákonů škrtáním v rozpočtu v průběhu roku právě na NKÚ, ombudsmana, Kancelář prezidenta republiky a podobně. Tenhle trend, který chce tato vláda nastolit, trend, že každý má být ohebný lokaj a sluha, jinak bude potrestán, chceme za Piráty nejen zpomalit, ale taky ho chceme nasvítit, ať když už se Andrej Babiš pro takovýto politický přístup rozhodl, i třeba poté, co nominační zákon sám prosadil a se svým hnutím prohlasoval, když už takhle otáčí, když už takhle popírá všechno, co kdy tvrdil o svém přístupu k politice, tak ať to alespoň každý ví, že mu nejde o naši zemi, ale jen a pouze o peníze pro sebe. Chce, aby z těch věcí, které zavede, těžil – těžil Agrofert, jeho blízcí příbuzní a všechno, co mu stojí v cestě, včetně skutečných kontrol, skutečných auditů a dohledu skutečně nezávislých médií, chce zničit.

Budeme tady upozorňovat, bojovat a stavět se proti tomu v té nejlepší víře, s tím nejlepším svědomím, že i řada poslanců a poslankyň hnutí ANO pro to nebude chtít hlasovat. Uvědomte si prosím, že jde o budoucnost nás všech, našich dětí a dohled nad stovkami miliard korun, který opět bude ztížen zcela účelově a zcela zbytečně. Prosím, věnujte tomuto pozornost, kterou si to zaslouží. Děkuju. (Potlesk poslanců Pirátů.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji. V této chvíli v obecné rozpravě vystoupí Marek Výborný, potom s přednostním právem Michaela Šebelová, pak jsem se přihlásil já. Mezitím mě snad vystřídá další místopředseda.

Ještě, pane poslanče, přečtu dvě omluvy: Jan Berki od 17.30 – osobní důvody a Lubomír Metnar od 18.15 – pracovní důvody.

Teď jste na řadě vy.

 

Poslanec Marek Výborný: Děkuju za slovo, vážený pane místopředsedo, vážený pane jediný ministře zde přítomný, ale vážím si toho, pana ministra Tejce zvlášť, vážená paní senátorko, já si dovolím – a teď bych byl rád a upozorňuji na to pana místopředsedu, není to zneužití teď toho, že jsem se dostal na řadu v obecné rozpravě k novele ústavního zákona, nicméně jsme na půdě Poslanecké sněmovny a myslím, že ta věc by tady měla jasně zaznít. Já jsem poněkud se znepokojením četl v posledních desítkách minut zprávy o nejmasivnějším dronovém ruském útoku na Zakarpatskou Ukrajinu. V tuto chvíli v posledních desítkách minut umírali lidé ve Lvově, v Užhorodě a na dalších místech, Rivne na Ukrajině. Myslím, že mnozí z nás tam byli.

Chci říct jednak, že za sebe, ale i za poslanecký klub KDU-ČSL a doufám, že za celou Sněmovnu tyhlety útoky jednoznačně odsuzujeme, a já zcela jistě to tady říkám, ale chci vyzvat od tohoto místa premiéra této země, ministra zahraničí, na rozdíl od Maďarska, které se už k tomu útoku jasně vyjádřilo a odsoudilo ho, tak já jsem se teď před 10 minutami díval na sociální sítě jak Ministerstva zahraničních věcí, tak samotného premiéra Andreje Babiše – ticho. Já nepodezírám, že by to snad bylo nějaké úmyslné, ale bylo by dobře, kdyby vláda dokázala na takto zásadní události reagovat v řádu jednotek nebo desítek minut, tak jako například Péter Magyar, nový maďarský premiér. Pokud tady sedí pan ministr, věřím, že máte nějakou společnou vládní skupinu, prosím, vzkažte to kolegům – jak ministrovi zahraničních věcí, tak panu premiérovi.

Opravdu bych považoval za důležité, a to nejenom za vládu, já tady nehovořím za vládu, já tady jsem za opozici, ale vyzývám vás k tomu, abyste se k tomu jasně postavili. Já za sebe i za – teď jsem o tom kratičce hovořil s předsedou poslaneckého klubu KDU-ČSL Marianem Jurečkou – tento útok, největší od začátku války, na Zakarpatskou oblast jednoznačně odsuzuji. Tak omlouvám se za to odbočení z tématu, ale víc k tomu hovořit v tuto chvíli nebudu.

Přišel jsem samozřejmě, a tak jsem to měl i v plánu a říkal jsem to i odpoledne během těch faktických poznámek, se svým příspěvkem k senátnímu návrhu novely ústavního zákona, Ústavy České republiky. Myslím, že v okamžiku, kdy je otevřen nejvyšší zákon této země, tak si to zaslouží zcela jistě pozornost a taky věcnou debatu o tom celém kontextu té změny.

Chci poděkovat paní senátorce a Senátu, horní komoře, za to, že v rámci de facto urychlení toho tématu, a my jsme o tom diskutovali, pan předseda Vondráček tady sedí trpělivě a jako předseda stálé komise pro ústavu ví, že na tom prvním jednání jsme o tom se senátory, s panem předsedou senátní komise, také hovořili a zcela jistě je to nějaký proces urychlení toho legislativního procesu v okamžiku, kdy s politováním musím říct, že v tom minulém volebním období jsme nedotáhli tu debatu do konce. Zpětně říkám s politováním, ale prostě situace v té Sněmovně, a kdo jste tady byli, kolega Radek Vondráček a další, tak to mohou potvrdit, v jakém stavu ta Sněmovna v tom minulém období byla, že tady skutečně na řadu důležitých věcí, na kterých si myslím, že by dokonce byla shoda, shoda průřezově, tak bohužel vzhledem k tomu stavu nedošlo, takže je dobře, že sem ten senátní tisk doputoval touto cestou.

Musím ale také zároveň opět s politováním říct, že to, k čemu teď směřuje, tak mě nenaplňuje úplně štěstím a nějakou nadějí, že by ta diskuse mohla vést k nějakému rozumnému závěru, a to jak tady na půdě Poslanecké sněmovny, tak přestože to je senátní návrh, tak všichni víme, že ten zákon, bude-li schválen, ta novela ústavy, potom poputuje do Senátu a i v Senátu bude muset získat kvalifikovanou třípětinovou většinu. A pokud na ní tady budeme vyšívat prostřednictvím poslaneckých pozměňovacích návrhů nad rámec toho, co deklaroval Senát, tak se obávám, že jedeme vlakem proti zdi a ten výsledek nebude úspěšný.

Znovu zopakuji to, co jsme říkali i za KDU-ČSL opakovaně, to samotné meritum věci, to znamená, že média veřejné služby, Český rozhlas a Česká televize, mají býti kontrolovány Nejvyšším kontrolním úřadem, tak je to v pořádku. Nakonec takto to bylo deklarováno i na jednáních s vedením obou dvou institucí, byť si myslím, že to v zásadě není to hlavní, a to není ten relevantní argument.

Je potřeba tady ale také říci, protože zaznamenal jsem ze strany některých vládních představitelů, že se to dělá proto, že hospodaření obou dvou institucí je podivné, netransparentní. Já nevím, jaká ještě adjektiva k tomu byla volena. Tak tady chci upozornit, že obě dvě instituce, jak Český rozhlas, tak Česká televize mají velmi renomované auditní externí kanceláře, které pravidelně jejich hospodaření jako takové auditují a výsledek je následně podkladem pro zprávu, kterou schvaluje tato Poslanecká sněmovna, je tady projednávána.

Pokud někdo v minulosti měl pochyby, mohl k tomu vystoupit, mohl se k tomu vyjádřit. Já vůbec nezpochybňuji fakt, že jakákoliv státní organizace, jakákoliv instituce má vždycky mezery a může hospodařit efektivněji, může šetřit. To platí i pro nás, pro Poslaneckou sněmovnu, stejně tak jako pro Úřad vlády, stejně tak jako pro Kancelář prezidenta republiky. Vždycky to lze. Ano, zcela jistě i tady mohou obě dvě instituce některé kroky, které by vedly k šetření prostředků, které mají k dispozici, realizovat. To je nesporné. Ale to ještě nezavdává přece závěr ten, že jejich hospodaření je nějaké pochybné a kdovíjaké. A opakovaně jsme to tady slýchávali právě od některých poslanců vládní koalice.

Bude tedy dobře, když ten kontrolní mechanismus hospodaření bude posílen i právě o tu navrhovanou roli Nejvyššího kontrolního úřadu. Když jsem se ale zmiňoval o té zátěži, kterou bohužel ten senátní návrh nezaslouženě, není to zcela jistě vina Senátu, s sebou nese, tak jsou to nejenom ty pozměňovací návrhy, které se objevily v systému, a já se o nich také krátce zmíním, abych dopředu některá stanoviska deklaroval, ale je to samozřejmě i ta debata, diskuse, která se vede v posledních týdnech a měsících a nebyla vyvolána námi, byla vyvolána vládní koalicí, ministrem Klempířem a dalšími a vládním prohlášením, a to je bohužel ten potkávající se kontext s otázkou nezávislosti a financování a koncesionářských poplatků u obou dvou veřejnoprávních médií.

Tak si to tady přiznejme, kolegové a kolegyně, tohleto nešťastně bohužel zatěžuje celou debatu o návrhu novely ústavy a zakotvení role Nejvyššího kontrolního úřadu v té kontrolní pravomoci vůči veřejnoprávním médiím. Bohužel je to tak.

Já bych velmi doporučoval, aby znovu byla připomenuta slova Mariana Jurečky, předsedy poslaneckého klubu KDU-ČSL, který tady říkal tyto věci a znovu zdůrazňuji věci, které se týkají této kontroly a toho, jakým způsobem ten zákon má nebo ten návrh má nebo nemá být upravován, tak aby s ohledem na potřebnou třípětinovou kvalifikovanou většinu tady ve Sněmovně, tak aby k tomu byla vedena jednání. A ta jednání nemůže iniciovat opozice. Jsme v situaci, kdy tady má někdo nějakou jasnou odpovědnost vládní, má tady nějakou většinu, tak se podle toho zachovejte, anebo potom musíte počítat s tím, že prostě pojedete vlakem proti zdi.

Tohleto si myslím, že je důležité. Samozřejmě ten kontext, který je kolem toho celý a který se týká dalších věcí, dotýkajících se samotné nezávislosti veřejnoprávních médií a jejich klíčové role a vůbec definice veřejnoprávní služby, ten jsem tady už zmiňoval.

K těm pozměňovacím návrhům. Možná řeknu nejprve ty, které považuju za zcela bezproblémové. Zaregistroval jsem, že se tam objevil návrh a předpokládám, že ho v průběhu svého vystoupení, já se omlouvám, byl jsem na tom jednání v Senátu, tady popsal i Radek Vondráček, tak je rozšíření kontrolní pravomoci Nejvyššího kontrolního úřadu ještě o další organizace. Je to po dohodě s ministrem školství, mládeže a tělovýchovy a týká se to některých organizací, u kterých jsme přidružení a organizace, které vyžadují zvláštní typ kontroly finančního hospodaření. Já jsem tak, jak jsem se na to díval a jak jsem o tom hovořili i s panem ministrem Plagou, tak si nemyslím, že by to byla nějaká věc, která by měla být problémem a rozumím tomu, že můžeme při této příležitosti ty pravomoci kontrolního úřadu rozšířit i na tyto organizace, a to do toho modelu tak, jak je běžné například v systému Organizace spojených národů. To se domnívám, že zcela jistě není jádro sporu u této novely.

To, co ale vnímám daleko více problematicky, je pozměňovací návrh, který se tam objevil od poslanců Táni Malé, Tomia Okamury a Borise Šťastného, je zvláštní, že tam už tedy pan kolega Vondráček podepsán není, a který, zdá se, na první pohled řeší drobnost, ale ona je to drobnost zcela zásadní, a sice posun a já se nedomnívám, že je to posun pouze slovní, ale že je to posun i věcný, a to, kdy se slova, že se jedná o instituce zřízené zákonem, nahrazují slovy „pokud byly zákonem zřízeny“. Tak to podle mého názoru není jenom otázka slovního výkladu nebo slovního posunu, ale věcného. A tady je potřeba si říct, že tohle není návrhem Senátu. Fakticky Sněmovna tady tímto pozměňovacím návrhem Tomia Okamury, Táni Malé a Borise Šťastného zcela odsunula legislativní iniciativu Senátu a převzala ji na sebe, protože ten návrh posouvá celé znění novely do úplně jiného kontextu světla, věcných souvislostí. Já jsem přesvědčen o tom, že tohle, notabene zcela neprojednané třeba i ve stálé komisi pro ústavu, já vůbec neznám stanovisko třeba pana poslance Vondráčka jako předsedy stálé komise pro ústavu, tak jsou přesně ty věci, které podle mě nemohou potom znamenat ve třetím čtení pozitivní přístup třípětinové většiny Poslanecké sněmovny k tomuto návrhu.

Návrh – pod kterým jsem nakonec podepsán i já ještě s kolegou Tomem Philippem za poslanecký klub KDU-ČSL a který naopak chci vysvětlit, proč se tady prostřednictvím pana předsedy poslaneckého klubu ODS Marka Bendy k němu přihlásíme – tak se nedotýká merita věci, kterou přinesla paní senátorka, ale která ho s tím fakticky svazuje. A jsem přesvědčen o tom, že i v tom kontextu právě té debaty a teď se k tomu vracím, co jsem tady říkal, možná trochu nešťastné spojení s tou debatou ohledně změny zákona o České televizi a Českém rozhlase nebo o veřejnoprávních médiích. Ty návrhy jsme nikdo neviděli, nevíme, co to v tom rozcupovaném všemi autoritami – všemi autoritami od politických po expertní – pana ministra Klempíře. V návrhu, který běhá jako yetti po Praze v taštičce kolegy Nachera a nikdo ho neviděl taky do dneška, bohužel. (Otáčí se směrem s místopředsedovi Nacherovi.) A kolega Nacher je tady, tak teďka možná poslouchá, možná ho má u sebe, možná ho má v taštičce ten návrh. Ale neukázal ho nikomu, nikdo ho neviděl, neviděl ho ani chudák pan ministr Krejčíř. Je mi ho... Krejčíř, Klempíř omlouvám se. Spojil jsem si ho s jeho kolegou z poslaneckého klubu Krejčí, Klempíř a dohromady Krejčíř. Tak to není Krejčíř, ale Klempíř. Se omlouvám za to propojení.

Právě proto přicházíme společně s dalšími kolegy z opozičních poslaneckých klubů s tím logickým návrhem toho, že zákony, které se dotýkají veřejnoprávních médií České televize, Českého rozhlasu, tak by měly být posunuty do té pozice takzvaných organických zákonů. Měl by být uplatněn, lidově řečeno, ten člunek mezi Poslaneckou sněmovnu a Senátem, aby i veřejnost věděla. Tyto zákony potom musí získat kvalifikovanou třípětinovou většinu v obou dvou komorách parlamentu a není možné, aby se vzájemně ty komory přehlasovaly. Čili to považuju za důležitou pojistku právě k tomu kontextu té debaty, která se tady v posledních týdnech a měsících odehrává.

Čili tento návrh, domnívám se, je fakticky, a byť nechci mluvit za Senát, ale tak, jak jsem s některými senátory hovořil, tak se trochu domnívám, že i pro Senát je ta jediná cesta, abychom toho cíle, který jsme si tady deklarovali a kde i já jsem ve shodě s programovým prohlášení vlády, tedy že Českou televizi, Český rozhlas má mít pravomoc kontrolovat Nejvyšší kontrolní úřad, tak abychom toho cíle dosáhli. A myslím si, že to je vcelku logické a já budu rád, když si dokážeme sednout třeba i za jednací stůl po druhém čtení, bude-li to druhé čtení ukončeno, a bavit se o tom, jestli tohleto je, nebo není přijatelné.

Nebo znovu říkám – potom tady vládní 108 jede proti zdi a nebude mít šanci ani v jedné komoře ten zákon dovést ke zdárnému konci. A znovu zdůrazňuji – není to nevůle, není to neochota, není to nezájem nás lidovců, stejně tak jako dalších stran tady ve Sněmovně, k tomu, že bychom nechtěli podřídit obě dvě instituce kontrole Nejvyššího kontrolního úřadu. Nakonec obě dvě to deklarovaly, že pro ně to není problém, že naopak budou rády, když tuto nezávislou kontrolu vedle těch auditů, které už dneska jsou nezávislou – už jsem tady říkal – skutečně mají.

Na závěr opravdu vyzývám k tomu, aby slova našeho předsedy poslaneckého klubu byla brána vážně, abychom tady tu většinu hledali. A znovu říkám, ta provazba je tady celkem jasná, definovaná a nevím, proč by to mělo něčemu vadit. Ano, pokud tady někdo má nějaké řekněme mocenské úmysly směrem k České televizi, Českému rozhlasu, tak pak to může vadit samozřejmě, protože logicky v okamžiku posunu těchto zákonů do té kategorie organických, tak tady ještě více funguje to, co je definováno v ústavě, a to je ta kontrolní pravomoc Senátu. To je právě ta kontrola, to je ta brzda v tom legislativním procesu. Ano, v tomto případě je zásadnější, protože Senát nebude moci být přehlasován, ale buď vám jde skutečně o princip, anebo vám jde o mocenské ovládnutí obou médií a ochočení České televize, Českého rozhlasu. Pořád chci doufat, že (je) tady většina poslanců, kterým o to nejde. Děkuji panu kolegu Nacherovi, že kýve hlavou – já jsem rád, já jsem rád, ale potom nebude problém v tom, abychom se tady dokázali dohodnout na finálním znění novely ústavního zákona Ústavy České republiky. Znovu říkám, je to zákon číslo jedna, nejvyšší zákon a měli bychom k němu tímto způsobem také přistupovat. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Nyní ještě máme před podrobnou rozpravou přihlášeny dva poslance s přednostními právy. První vstoupí paní předsedkyně Šebelová.

 

Poslankyně Michaela Šebelová: Děkuji vám za slovo, pane místopředsedo. Vážený pane ministře, vážená paní senátorko, kolegyně a kolegové, já si dovolím jako předsedkyně klubu Starostů a nezávislých také krátce vystoupit k tomuto tisku.

Ale dovolte mi na úvod takovou lehkou odbočku, protože z jedné věci mám dneska radost, z jedné věci, na které se dokážeme shodnout napříč politickým spektrem. Všichni, jak tady dneska vystupujeme a sedíme, ať už v pravé nebo levé části sálu, tak často máme připnuté taková žlutá kvítka jako připomenutí Českého dne proti rakovině. Myslím si, že to je moc fajn a je potřeba... Jsou to prostě věci, které jsou apolitické, na kterých by se měla najít shoda napříč spektrem, které bychom měli podporovat, o kterých bychom měli mluvit. A prevence je velmi důležitá a toho si cením a mám radost, že tuto aktivitu, která může zachraňovat lidské životy podporujeme.

Moc bych si přála, abychom takovou shodu dokázali najít i na tomto zákoně, který přišel ze Senátu. Protože za Starosty chci říct, že my se stavíme ke kontrole hospodaření České televize a Českého rozhlasu ze strany NKÚ pozitivně. My jsme to měli ve volebním programu, podporují to i naši senátoři a zároveň je potřeba si uvědomit, že my nežijeme v politickém vakuu a ta situace od doby třeba vytvoření toho návrhu, od voleb se zásadně změnila. Hovořili o tom mí předřečníci, hovořili o tom kolegové, vzniká tady určitá situace právní nejistoty. Nejenom ohledně toho, jakým způsobem budeme financovat média veřejné služby, ale také třeba v rámci rozvolňování pravidel rozpočtové odpovědnosti se ukazuje, že není jisté, jakým způsobem bude zaručeno financování Nejvyššího kontrolního úřadu nebo třeba i dalších institucí.

Proto naše pozice se v tuto chvíli mění a podmiňujeme případnou podporu této novely a této ústavní změny tím, zda projdou nebo neprojdou změny, které v rámci pozměňovacích návrhů tady prosazujeme. A jeden z nich je návrh kolegy Marka Bendy z ODS, ke kterému jsme se připodepsali – za nás předseda Vít Rakušan a Barbora Urbanová – a myslíme si, že to je něco, na čem bychom mohli najít politickou shodu. A věřím, že v rámci debat na výborech se o tom budeme bavit, a pokud by tento pozměňovací návrh našel podporu vládní koalice, tak si troufnu říct, že by to mohla být zásadní změna i našeho přístupu k této novele. Protože my opravdu potřebujeme, abychom měli jistotu, že všechny zákony, které se budou týkat jak České televize a Českého rozhlasu, tak by měly být měněny pouze souladně v rámci Poslanecké sněmovny i v rámci Senátu, aby nebylo možné Senát přehlasovat, protože to je potom ta skutečná demokratická pojistka. A má to svou logiku u volebních zákonů – pokud chceme změnit volební systém, (protože?) volební systém je ochranou naší demokracie, tak jak jej máme nastaven, tak pak se na tom předkladatelé musí shodnout a musí se shodnout se senátory a musí se shodnout s poslanci. A není možné senátory přehlasovat.

Myslím si, že média – jsem o tom hluboce přesvědčená – že média veřejné služby jsou také obránci demokracie. Média veřejné služby jsou základním pilířem demokracie a pokud opravdu hrozí – já vím, už jsme tady tu debatu o tom vedli. Vy se sveřepě jako vládní koalice bráníte tomu, že to není zestátnění.

My tvrdíme a jsme přesvědčeni o tom, že v momentě, kdy utáhnete šrouby, budete financovat tato média z státního rozpočtu, tak kdo platí, ten řídí a potom dojde k nezvratným krokům. Ta média začnou se regulovat, budou se bát vysílat nezávisle, protože prostě se budou bát, že jim budou utažené kohouty a nebudou dostatečně financována.

Proto navrhujeme a podporujeme tuto změnu do Ústavy, která rozšíří i pravomoc Senátu. A pokud bychom se opravdu na takových změnách shodli napříč Poslaneckou sněmovnou, napříč Senátem, tak jistě by to byly pouze takové změny, které budou ku prospěchu, které nebudou destabilizační, které nebudou destrukční, které bude možno podpořit a potom je možné se o nich bavit a toto podporovat. Takže tedy podporuji nebo celý náš klub po Starostů a nezávislých podpoří pozměňovací návrh Marka Bendy a kolegů.

Chtěla bych také podpořit pozměňovací návrh kolegy Karla Dvořáka, který do toho čl. 40 Ústavy doplňuje další seznam zákonů, kde je ten zesílený schvalovací režim. On tam prostě není jenom tak, je to zesílené, protože to je opravdová pojistka demokracie. Protože to, co my tady dneska řešíme, je rozšíření pravomocí Nejvyššího kontrolního úřadu. My projednáváme návrh, který tu kontrolní působnost Nejvyššího kontrolního úřadu rozšiřuje o kontrolu hospodaření České televize a Českého rozhlasu, což je něco, na čem bychom se chtěli v zásadě všichni shodnout.

Ale pokud má tato instituce někoho kontrolovat, tak přece má mít jistotu stabilního financování. A pokud my v tuto chvíli víme, že je předložen návrh, který říká, že vláda nebude vázána tím, co se usnese Poslanecká sněmovna a bude moci sama svým rozhodnutím změnit financování této instituce, tak přece je to něco, co může oslabit finanční nezávislost toho Nejvyššího kontrolního úřadu. My přece potřebujeme v prvé řadě určitou garanci. Ta instituce musí mít jistotu, že bude nezávislá, a to i finančně. Vždyť přece pokud by vláda měla možnost takto svévolně a zásadně měnit rozpočet těchto institucí, tak přece je zase může ovládat.

Za prvé, potřebuje těm institucím dát garance, jistotu a teprve potom máme rozšiřovat jejich pravomoci, protože jinak prostě nebudeme mít jistotu, že ty instituce, kterým svěřujeme nové úkoly, budou mít pevné postavení a nebudou závislé na vůli těch, které mají kontrolovat.

Myslím si, že pozměňovací návrh kolegy Dvořáka, který by přinesl stabilizaci Ústavního systému, ochránil by nezávislost a byla by to procedurální pojistka.

Tedy za nás, kdybych to měla shrnout, jako Starostové jsme pevně přesvědčeni o tom, že nezávislá veřejnoprávní média jsou základním kamenem naší demokracie a svobody projevu. Chceme ale pro ně vytvořit takové prostředí, které bude stabilní, kde se pravidla pro Českou televizi a Český rozhlas nebudou měnit každými volbami, a proto jsme přesvědčeni o tom, že změny, zákonné změny mají podléhat tomuto rozšířenému schvalovacímu procesu a máme zde najít shodu jak v Poslanecké sněmovně, tak v Senátu.

Ochrana nezávislých médií veřejné služby je naší dlouhodobou prioritou, zárukou demokratického státu a v tomto duchu budeme i hlasovat o pozměňovacích návrzích této novely. A pokud nebudou přijaty naše pozměňovací návrhy, tak nebudeme moci výslednou novelu jako Starostové podpořit. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Nyní vystoupí s přednostním právem pan poslanec Nacher.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, pane ministře, paní senátorko, dámy a pánové. Já jsem si dělal pár poznámek. V zásadě jsem přemýšlel, jestli vystoupit ve druhém čtení nebo ve třetím, ale tady zazněla spousta věcí, která si myslím, že kdyby se neokomentovala, tak by vyvolávala nějaký falešný dojem.

Za prvé tady ta všechna vystoupení v zásadě se týkala – mám pocit – z většiny úplně jiných návrhů, které tady vůbec teďka neprobíráme, ať už pozměňovacího návrhu, o kterém já jsem hovořil na tiskové konferenci, který ale není předmětem teďka toho projednávání a té novely ze strany Senátu, tak i třeba návrh z pera Ministerstva kultury, který ovšem také není obsahem tohoto jednání.

Tady padala slova jako boj za svobodu, za nezávislost České televize, Českého rozhlasu, boj proti ochočení – to jsem si napsal, to řekl Marek Výborný – proti ochočení České televize, Českého rozhlasu. Já bych se chtěl kolegy teda zeptat, jak to souvisí s novelou Ústavy a s rozšířením kompetence NKÚ? No nijak. Já se prostě nemůžu zbavit dojmu, že vy vlastně jste nikdy nechtěli, aby NKÚ kontroloval veřejnoprávní média, protože vy jste to měli, a víte to, já jsem vám to tady říkal při schůzi o důvěře vládě, vy jste to měli v předchozím programovém prohlášení, respektive programovém prohlášení předchozí vlády. Měli jste na to čtyři roky a jakkoliv je to relativně drobná změna, navíc změna konsenzuální, že jsme všichni říkali, že to chceme. Vy jste to měli v programovém prohlášení. My jsme říkali, že to podpoříme, tak přesto jste za čtyři roky nenašli čas to prosadit.

Teď my jsme vládní strana, vládní koalice, vy jste opozice. Takže ty role se změnily. Ale ten názor údajně na kontrolu NKÚ ve vztahu k veřejnoprávním médiím se nezměnil, ale ten váš postoj je furt stejný a zase k tomu máte v zásadě negativní stanovisko. Protože pro mě stanovisko: my bychom to podpořili, ale... Je negativní. Pro mě je důležitý ten výsledek. My bychom to podpořili, kdyby. Čtyři roky jste to mohli prosadit. My jsme vám řekli, že ano. Takže ta ústavní většina by tady byla. Vy jste to neudělali a šlo to tak daleko, že došla trpělivost Senátu, kde máte vy většinu. Takže nakonec s tím přišel Senát a tady to prezentovala Hana Kordová Marvanová. A to fakt jako není členka senátorského klubu hnutí ANO.

Vaše reakce je. Tak čtyři roky jsme se na to vykašlali, teďka bychom to teda mohli napravit. Kupodivu to tady nenavrhuje vládní koalice. Takže byste to mohli brát jako neutrální věc, protože to navrhují vaši senátoři, vaše většina. A vy přesto řeknete, my bychom to podpořili, ale. Ale protože navrhujete nějaké jiné změny, kterým se tady 20 minut věnujete na mikrofon, tak z toho důvodu vy nepodpoříte něco, co jste ale vlastně nepodporovali ani čtyři roky předchozí, byť jste to měli v programovém prohlášení. Takhle to jsou fakta. A kolega Výborný může kroutit hlavou, jak chce. Já vám tady říkám fakta. Vždycky se najde výmluva, proč něco neudělat. A to se na mě nezlobte. To mi jako vadí. Vy jste to říkali v prvním čtení, teďka ve druhém. Já jsem tam trpělivě seděl nahoře a já jsem to poslouchal v kanceláři. A když už to opakuje vlastně každý, kdo vystoupí z opozice, řekne, já bych to podpořil, ale, teďka teda ne, protože se ta situace změnila.

Dobře, tak bych položil řečnickou otázku. Když se změnila oproti tomu předchozímu stavu, proč jste to tam nepodpořili ty čtyři roky, když jste tady měli většinu? Proč jste to sem teda neposlali?

Já jsem byl v rozhovoru s Martinem Baxou v duelech. To je odpověď na vaše občasné výtky, že nechodíme debatovat. Tak já jsem s ním byl na všech diskusích, kam nás pozvali s Martinem Baxou. A on dokonce v jednom z nich v tom posledním, tuším, že to byl pro Info.cz, napsal: NKÚ Ano. A to Ano bylo jako že souhlas, ne jako ANO, jako hnutí ANO, aby tady někdo jako nežertoval. NKÚ Ano. A je to váš bývalý ministr kultury. Tak NKÚ evidentně ne. No ne, tak ne, protože říkáte, že ne, že to nepodpoříte.

Já tomu nerozumím. Nerozumím, jak s tím souvisí ty ostatní změny týkající se veřejnoprávních médií. Nijak. No nijak, vůbec nijak, protože tohleto už tady mělo být před čtyřmi lety, když už.

Mě to překvapuje a musím říct, že jsem trochu rozladěn, protože já jsem byl u jednání s generálním ředitelem České televize i Českého rozhlasu a oba mi řekli a pak to zopakovali i před novináři, že se této změny neobávají, že ji vítají, kontrola NKÚ, že z toho obavy nemají. Já jsem si dokonce dovolil při těch interních jednáních, tady to takhle prozradím, aby tedy... Já jsem řekl: Ale tak to řekněte i nahlas právě, aby to kolegové z opozice jakoby vnímali, že ta kontrola NKÚ není nějaký útok na Českou televizi, český rozhlas, jak by to implicitně mohlo jaksi vyvolávat dojem z těch vašich vystoupení, že byste to za normálních okolností podpořili, ale teďka, protože my tady tedy něco navrhujeme a ministr Klempíř něco navrhuje, tak tedy ne a budeme o tom různě jednat a tak dále, a tak dále. Není to to bezvýhradné ano, které jsem slyšel od Martina Baxy, od vašich senátorů a které jste měli ve svém vlastním programovém prohlášení. A mě to tedy překvapuje, protože já jsem tedy od, jak říkám, ředitele České televize a Českého rozhlasu slyšel něco jiného.

Vy jste avizovali dopředu, že budete obstruovat ty změny zákonů týkající se financování České televize Českého rozhlasu. To já naprosto jako respektuju. Zvlášť když to řeknete dopředu. Nicméně v této chvíli vy vlastně obstruujete tak dneska už druhý bod, ten první se vám úspěšně povedlo vyobstruovat už druhý den do čtrnácté hodiny, a vlastně i toto, protože vlastně v tomhletom druhém čtení pokračujeme druhý den a to jsme ve druhém čtení, pozor, my jsme ve druhém čtení tohoto návrhu. A přesto tady paní senátorka, jestli si pamatuju, minule tady čekala takovou dobu, než na ni přišla řada, teďka tady čekala znova. Takže vy vlastně v této chvíli neobstruujete změnu financování České televize. Vy vlastně obstruujete i něco, co jste měli sami v programovém prohlášení.

To je pro mě nepříjemné překvapení, které mění můj úhel pohledu na některé věci týkající se těch návrhů, které máme a budeme předkládat, protože já jsem očekával zvlášť po těch duelech s Martinem Baxou, že tohleto projde úplně v pohodě a ono se ukazuje, že už se to natahuje druhý jednací den. Bavíme se o druhém čtení, kdy se načítají pozměňovací návrhy, kdy není moc prostor pro ty politické statementy, který je v prvním a ve třetím čtení, řekněme, když už, a přesto evidentně to berete tímhletím způsobem, což pro mě je tedy změnová věc. To se tedy omlouvám.

Určitě nesouhlasím s termíny jako ochočení České televize, Českého rozhlasu. To považuju skoro za termíny skandální, protože to vypadá, jako že my chceme někoho ochočit a vy jste ti, kteří myslí na tu nezávislost. Asi proto jste tedy půl roku před volbami zase v rozporu se svými předvolebními i povolebními sliby navrhli zvýšit koncesionářské poplatky, půl roku před volbami, takže to mělo přímý vliv na to, jaké bylo téma, jaká byla agenda těsně před volbami. Tam do toho ta politika šla tedy úplně v přímém přenosu, kde z poloviny politického spektra se udělali ti hodní a z poloviny ti zlí. A vy teďka vlastně z tohohletoho obviňujete nás.

Marian Jurečka mluvil o rušení pořadů, odchod novinářů, kteří jsou nepříjemní, nebo něco takového, udělal jsem si poznámku. No, pane kolego prostřednictvím pana místopředsedy, teďka, pokud vím, odešel Václav Moravec a vy na tom teďka stavíte celý ten svůj příběh. Ale všechny ty ostatní odchody novinářů byly ještě za vaší vlády tedy, to tedy je potřeba tady připomenout. A tím, že to tady nikdo neřekl, tak pak to vyvolává dojem, že rušení 168 hodin například, konec Nory Fridrichové, Marka Wollnera, že jsme to jako zavinili my, ale když to děláme teda optikou, kdo vládl, tak to bylo za vaší vlády. Tyhle pořady a tihle novináři odešli nebo zanikly za vaší vlády. Takže když už tady mluvíme o odchodech nepříjemných novinářů nebo já nevím, jak jste to tam jako pojal, nebo pořadů, tak to aspoň řekněte přesně. Ano, je to sice takové trochu povrchní, nevím, jestli tam je ta přímá úměra, ale když už to tedy používáte, tak teď je to Otázky Václava Moravce, ale předtím to byly ty pořady a ti novináři, o kterých jsem hovořil já.

Hovořili jste, kritizovali jste poslanecké návrhy, že i v té oblasti mediální legislativy poslanecký návrh, že jeden z nich připravuju já, nějací poslanci, kteří jsou tam podepsáni. Já jsem na to nemohl reagovat, protože jsem řídil schůzi. Ale Poslanecké návrhy, to přece není nic špatného. Já si pamatuju, jak mě tady školil Zbyněk Stanjura, když jsem se takhle rozčiloval u těch velkých robustních návrhů, které jste v minulém volebním období měli jako poslanecké a on řekl, že to přece není v rozporu s jednacím řádem. Já si to pamatuju, tady jsem stál a on mi tady na to odpověděl. Koneckonců i věc, která byla pro vás kruciální, že jste k tomu měli tuším dva pevné časy pro hlasování, to je korespondenční volba, tak to byl taky poslanecký návrh. Vždyť vy jste ty poslanecké návrhy používali taky, tak proč to teďka kritizujete? Koneckonců ten hlavní, ta hlavní mediální změna je návrh Ministerstva kultury.

Já se moc omlouvám, ale vy víte, že já jsem vstřícnost sama a snažím se snažím se komunikovat a vycházet vstříc, a když je to možné, tak vzít a nabídnout prostor pro opoziční politiky u těch věcí, které by neměly být děleny na opozici a koalici. Víte to, dělal jsem to už v tom předchozím volebním období, ať se to týkalo exekucí, insolvencí. Koneckonců to jsme s Markem Výborným, a to byla ta výjimka, kde mě zase oni do toho vzali, když oni byli ve vládě a já v opozici. Ale tudíž nemůžete o mně říct, že bych byl nějaký zaujatý, jo, vůči vám.

Koneckonců teďka když řešíme tu problematiku s těmi fanoušky a s bezpečností na stadionech, tak zase v tom figuruje kolega Havránek, který se tomu věnoval. Ale já mám prostě teďka z toho pocit, a proto takhle jsem měl takový ten dlouhý úvod k tomuhle svému pocitu, že vy prostě teďka fakt jako berete skoro každou normu, každý zákon, každou věc, co se stane, jako kladivo na vládu. Mně to přijde až jakoby neuvěřitelné. Tak u novely ústavy, která sem přijde ze Senátu, slyšíme věty o našem ochočení České televize, Českého rozhlasu, úplně jako mimo mimo téma, zase je to kladivo na nás, jako bychom my vlastně řídili Senát. Vaši senátoři sem něco pošlou a my chceme ochočit Českou televizi, Český rozhlas a spojujete to úplně s věcmi, které jsou s tím naprosto nespojitelné.

Něco se tady stalo v sobotu na derby a vy zase i do toho někteří, ne všichni, někteří zapojíte, že to je prostě výsledek politické kultury a toho, kdo tady vládne. To je úplně jako reakce úplně mimo, mimo tu celou věc. A protože se v tom celkem, v tomhletom zrovna tedy pohybuju a od devadesátých let se tady stalo pár takových příběhů.

Nikdy se nestalo, i když byly nějaké třeba střety fanoušků v devadesátých letech, že by někoho napadlo, že to je díky tomu, kdo je zrovna premiér nebo prezident. V devadesátých letech, že by jako za to mohl kdo? Premiér Václav Klaus, atmosféra nebo Václav Havel? Rozumíte, vy i věc, která vůbec nesouvisí s politikou, tak někteří z vás – mě to hrozně mrzí, já jsem z toho fakt jako trochu smutný – a vy tam i do toho zapojíte politiku, že to je výsledek nějaké politické kultury. Jako by to znamenalo, že kdybyste vládli vy, tak ti fanoušci v těch kuklách se zastaví před tou čárou a řeknou: Ne, my tam nevběhneme, protože teď je tady ta správná vláda. To jako myslíte někdo vážně tohleto? To podle mě ne. Tak já vás prosím, rozumím, vedeme tady politický souboj, ale i ten má mít nějakou elementární úroveň.

Já už tam vidím těch sedm faktických poznámek. Já tomu rozumím, ale uznejte, vy jste vystupovali celé odpoledne, kromě Radka Vondráčka, pokud vím. Já jsem měl tady pár poznámek. Mohl bych o tom tématu asi mluvit více, ale musel jsem to shrnout prostě. Je to návrh Senátu. Je to věc, kterou vy jste chtěli čtyři roky. Aspoň teď jste to říkali. Vždycky tam zatím asi bylo nějaké ale. Měli jste to v programovém prohlášení. Říkáte i teď, že to tedy chcete, ale zase tam je nějaké ale. Spojujete to s věcmi, které jsou nespojitelné. Teď mně přišlo docela vhodné, abych tady tomu dal nějaký kontext, aby nezazněl jenom ten jediný úhel pohledu, ten váš.

Říkám, opravdu mě to překvapuje, protože jsem nečekal takovouto reakci u věci, u které jsem měl pocit, že je na ní shoda koaličně-opoziční. Zvlášť když mě v tom ubezpečil ve všech rozhovorech Martin Baxa, který teďka tady není. Já bych se ho na to ptal, jestli to platí, NKÚ rovná se ano. Je to zaznamenáno, je to na kameře, bylo to ve vysílání. Jak říkám, pro mě to znamená změnu pohledu, protože je vidět, že vy prostě ani tohleto, na čem jsem myslel, že je nějaký základ, od kterého se odpíchneme, tak vy i s tímhletím máte nějaký problém. Tolik za mě pár slov. Děkuju za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Vaše vystoupení vyvolalo sedm faktických poznámek v tuto chvíli. Jako první vystoupí pan poslanec Výborný, prosím.

 

Poslanec Marek Výborný: Děkuju za slovo, pane místopředsedo. Jdu reagovat na mého ctěného kolegu Patrika Nachera. Já jsem teda úplně nepochopil to vaše vystoupení, pane kolego, tady. Vy jste takový pejsek. Už vám chyby jenom ta kočička, abyste mohl vařit tady ten dort, smíchat všechno, Spartu, Slavii, dohromady s NKÚ a s Českou televizí. Vůbec jsem nepochopil všechny ty souvislosti, které jste tady na nás přesunul, nebo které jste nám chtěl předat od tohoto mikrofonu.

Ale to podstatné. Já jsem tady znovu říkal, že v minulém období to, že tady řada zákonů skutečně nebyla projednána, tak si nalijte čistého vína a trošku si taky sáhněte do vlastního svědomí, v jakém stavu ta Sněmovna byla, jakým způsobem jste k tomu vy – já se k tomu nechci vracet – přistupovali a co tady bylo možné a nebylo možné projednat a podobně.

Ale já se chci vrátit k tomu, k té současnosti. Já jsem tedy část té diskuse tady sledoval a neměl jsem pocit, že bychom odbočovali od tématu, nebo že bychom říkali něco... Znovu říkám, je to ústava a s jako takovou je potřeba s ní zacházet, včetně toho, že vysvětlíme svůj nebo za poslanecký klub přístup k jednotlivým pozměňovacím návrhům. Tak já jsem spíš očekával, že přijdete a řeknete: Ano, my jsme připraveni se po druhém čtení o těch pozměňovacích návrzích bavit. Vnímáme to, že tady je – to není něco, co je mimo – návrh, který tady předkládáme společně s dalšími kolegy z dalších stran, který se týká zařazení zákonů o České televizi a Českém rozhlase.

Tady se bavíme o NKÚ směrem k těmto institucím, takže to spolu samozřejmě souvisí. Není to něco, co by spolu nesouviselo, mezi organické zákony není tak složité pochopit. (?) Jenom je to otázka vůle nebo nevůle. Zatím jste tu vůli tady neprojevil – mrzí mě to – tak věřím, že tu vůli projevíte a budeme si moci k tomu jednacímu stolu sednout. (Poslanci ANO si stěžují, že poslanec Výborný přetahuje vymezený čas.) Já už končím. Nebojte, pane kolego. Pan kolega Skopeček už to taky ví. (Předsedající: Pardon. Ano, čas vypršel.) V pořádku. Krásný večer.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Paní poslankyně Šebelová, 2 minuty.

 

Poslankyně Michaela Šebelová: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já myslím, že bychom měli v duchu sportovní terminologie dodržovat ty dvě minuty pro všechny, tak já je dodržím. Já bych chtěla v reakci na pana místopředsedu Nachera, vaším prostřednictvím. No, nedá mi to. On nám tady říká, že jako opozice obstruujeme, tak vůči tomu se chci důrazně ohradit, protože bavíme se tady o změnách ústavy.

Já jsem jako předsedkyně poslaneckého klubu s přednostním právem vystoupila před ním možná v polovičním čase než on, tak bych možná mohla taky říct, že pan místopředseda Nacher obstruoval svojí vlastní vládní koalici ten čas. Ono někdy – já vám nechci radit – ale někdy je lepší nevystupovat, protože to vystoupení potom vyvolá přesně tady tu řadu faktických poznámek. Já si myslím, že i mí kolegové – rozhodně za Starosty to můžu tady jednoznačně potvrdit – my prostě obhajujeme naše pozměňovací návrhy. Vzhledem k tomu, že vy navrhujete změny ve způsobu toho, jak bude sestavován rozpočet a jak bude prostě sestavován rozpočet NKÚ a že ho může měnit vláda, tak logicky v reakci na to k té aktuální novele, kterou předkládáte, předkládáme pozměňovací návrh. Samozřejmě, že jej tady řádně odůvodníme. Myslím si, že to je úplně v pořádku.

Myslím, že se můžete podívat na stenozáznam, jak ta naše vystoupení byla. Myslím si, že změna ústavy si zaslouží debatu. Vy k tomu také jako vládní koalice předkládáte pozměňovací návrhy, které mohou být problematické. Já je také vnímám problematické, zejména ten, kde jsou podepsáni předsedové koaličních klubů. Tak se nám nedivte, že v rozpravě na ně reagujeme.

Jenom ještě jestli bych mohla, tak pojďme prosím vás i v rámci kultury projevu tady, nenazývejme se tady pejskem a kočičkou a nevyzývejme se k tomu, že někdo jako kroutí hlavou. Ať si kroutí, jak chce. On by měl vlastně správně kroutit jenom prostřednictvím pana předsedajícího. Tak dávejme si na to pozor, jo!

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Prostřednictvím předsedajícího leccos, ale kroutit ne. (Smích v sále.) Další 2 minuty pan poslanec Talíř. Prosím, vaše 2 minuty.

 

Poslanec František Talíř: Děkuju za slovo. Já plynule navážu na tu sportovní terminologii. Blíží se nám mistrovství světa v hokeji. Paradoxně tam po dvou minutách na trestní lavici každý vystřelí okamžitě, ale tady ty dvě minuty tak rychle nevystřelíme.

Pane místopředsedo, prostřednictvím pana místopředsedy, mě mimořádně zaujal jednak pojem vstřícnost sama, což mě velmi těší. Zároveň mě to vede k myšlence, že právě ta diskuse, kterou tady vedeme a konečně ji vedeme... My jsme ji chtěli jako opozice pořád někde vést, ale moc se to nedařilo, moc vůle k tomu nebylo. Viz ten příběh nešťastný, kdy pan ministr Klempíř slíbil diskusi ředitelům. Tři dny na to přišel s tím návrhem.

Právě, pokud jste vstřícnost sama, tak by velmi pomohlo, kdybyste nám objasnil nějak parametry vašeho návrhu. Protože zatímco o tom ministerském jaksi už diskutujeme, tak u vás je to pořád takové jako zahalené tajemstvím. Bude, nebude, kdy bude, jak bude, proč bude ve výsledku. To je ta klíčová otázka. Takže, pokud jste vstřícnost sama, tak budu moc rád, kdybychom mohli tohle nějakým způsobem rozdiskutovat, protože 1. červenec se raketově blíží, který byl historicky nějak zmiňován. Pravděpodobně už asi není aktuální, ale byl bych rád, kdybychom nějak více světla vnesli právě do tohoto tématu, protože je tam těch otazníků příliš, a kde jinde než tady na plénu Sněmovny tedy ty otazníky máme ve výsledku klást? Takže tak.

Právě bylo zajímavé, jak jste zmiňoval – vy obstruujete tohle – ale říkal jste to vy a tím jste vybudil vlastně všechny naše další navazující otázky. Takže pak jde o to se vlastně podívat na to, jestli tady nemáme chvílemi dvojí metr. Ale abych dodržel své dvě minuty, ne trestné, ale faktické, tak končím. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju za dodržení času. Nyní vystoupí s faktickou poznámkou pan poslanec Jurečka, prosím.

 

Poslanec Marian Jurečka: Teď to vystoupení Patrika Nachera připomnělo takové to, jako že je dobré míti maskota. Je dobré mít jako někoho, kdo dává hnutí ANO takovou tu jako sympatickou tvář, toho, kdo mluví na první pohled rozumně, kdo se snaží tvářit konsenzuálně, kdo se snaží tvářit spravedlivě, kdo chce hrát fair play. Hnutí ANO takové lidi vždycky mělo. Já si pamatuju, když přišel pan bývalý ministr Pilný, přišel pan ministr Stropnický, pan poslanec Komárek, takoví jako lidi, kteří měli jako nějaký kredit a vždycky jako dali tomu takový nějaký glanc, nebylo to takové to buranství, třeba jako má Andrej Babiš. A Patrik Nacher nám tady par excellence vystřelil takové to dobré maskotové vystoupení, jsme jako vstřícní, ochotní, konsenzuální, státničtí, demokratičtí, nebo ctíme ty instituce, nechci říkat, že nejste nedemokratické hnutí. No jo.

Teď, prostřednictvím vás, pane předsedající, Patriku, kdes byl, když nás tady váš koaliční partner posílal někam? Já jsem neslyšel v ten okamžik ani na druhý den, že by tady vystoupil Patrik Nacher a řekl, že prostě to na půdu Sněmovny nepatří, že to je prostě za čárou, že to je na červenou kartu, že to není fair play, že to není prostě OK. Neslyšel jsem nikoho. Ani Patrik Nacher, ani nikdo z hnutí ANO nepřišel a neřekl, to bylo fakt blbý, to sem nepatří, hele, kolego, omluv se. Je to koaliční kolega.

Patrik Nacher teďka tady na mě pokřikuje a ptá se mě, že neví, kdy kdo co řekl. Já připomenu: Radim Fiala, předseda poslaneckého klubu SPD a váš koaliční partner nás tady před čtrnácti dny poslal někam. Bylo to napsáno všude. Tak mně to přijde jak ten maskot, který stojí na té Slávii u té čáry a takhle jako teď říká, ne, ne, neběhejte tam. On vypadá hezky, ten maskot. No, ale jako nic nezměnil na tom. Stalo se to a děje se to. Tak já prosím měřit všem stejným metrem. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Díky. Nyní vystoupí s faktickou poznámkou paní poslankyně Urbanová.

 

Poslankyně Barbora Urbanová: Já také v reakci na projev Patrika Nachera. Já bych chtěla říct, že tohle opravdu není obstrukce, to, co tady se stalo. Protože kdyby to byla obstrukce, tak se z našeho klubu do té obecné rozpravy přihlásí úplně všichni. Přihlásili se poslanci, kteří mají nějaký pozměňovací návrh, a přihlásila se poslankyně z mediálního výboru, která když mluvila o svém pohledu na média veřejné služby, tak se dozvěděla, že tady nemluví k věci, což mně třeba hrozně vadí. Toto opravdu tam byl ten dvojí metr, protože třeba vy, pane Nachere, prostřednictvím pana předsedajícího, vy jste mluvil také velice široce, mluvil jste třeba o tom sobotním utkání. Mně to nevadí. Já chápu, proč jste ten projev postavil tak, jak jste ho postavil. Vlastně ho oceňuji. Myslím si, že sem vlastně v tuhle chvíli patřil, protože vy jste vyjádřil nějaký svůj názor a nějaký svůj postoj a nějaký svůj kontext.

K tomu kontextu – my se teďka nacházíme v situaci, kdy vy s námi prostě nemluvíte. To je to, co my vám tady říkáme. Chceme s vámi o tom jednat. Vy jste opravdu konsenzuální poslanec, se kterým se i v minulém volebním období dala projednávat opravdu velká spousta věcí. My si toho vlastně vážíme. Ale ten míč je na vaší straně, protože – já jsem to tady říkala na první schůzi – s velkou mocí přichází velká odpovědnost. Opravdu my na to čekáme z vaší strany a chceme se o těch věcech bavit. A bohužel to souvisí i s tímto tiskem. To je to, co jsme vám tady říkali celou dobu. Děkuji moc za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Nyní vystoupí pan poslanec Hladík s faktickou poznámkou. Připraví se pan poslanec Rajchl. Prosím.

 

Poslanec Petr Hladík: Prostřednictvím pana předsedajícího bych rád reagoval na pana místopředsedu, vstřícnost sama, Patrika Nachera. Víte, my jsme se a já jsem se celý den do té diskuse nezapojil. Zapojovali se tady kolegové František Talíř a další, kteří se tomu věnují.

Ale my tady nejednáme jenom dneska o senátním návrhu vložení pravomoci NKÚ kontrolovat veřejnoprávní média. My tady jsme v nějakém společenském, politickém kontextu. Chcete měnit mediální zákony nejenom vládním návrhem, ale také vy sám s prostřednictvím dalších poslanců chcete měnit nějaký návrh. První ho slíbíte, pak ho neukážete, pak tvrdíte, že jste nic neslíbil, pak tedy se ukáže, že jste slíbil a neukázal. No takhle to je.

Vy jste se tady dostal do sportovní terminologie. Zajímavé, kam až jsme se to dostali od NKÚ. Já vám slibuji, že příští rok tu první ligu bude hrát Zbrojovka, takže Brno je zase zpátky. A myslím si, že ta kultura i v tom sportu by se tím mohla zlepšit.

Já ale vlastně vnímám tu hozenou rukavici, kterou jste tady to. Tak já se ptám. Ptám se místopředsedy Sněmovny, významného poslance hnutí ANO, jestli – tedy sportovní terminologií – sestaví ten tým, jestli nás pozve k jednání o problematice mediálních zákonů, jestli se s námi konečně bude vládní většina o mediálních zákonech bavit, nebo ne. Tak pojďme si to tedy říct, jestli ten tým sestavíte, nebo ten tým nesestavíte. Ono je hezké sedět ve druhé řadě nebo v lóži nahoře a tak komentovat, co by se mělo a mohlo. Těžší je to stát na té střídačce a úplně nejtěžší je stát na tom place. Tak si pojďte stoupnout na plac, my si tam stoupneme taky a rádi si to budeme pinkat a debatovat pro občany naší republiky. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju. Jako předsedající nemůžu komentovat, čili ani Zbrojovku Brno, ale další vystoupí pan poslanec Rajchl s 2 minutami.

 

Poslanec Jindřich Rajchl: Děkuji mockrát. Nezvedla mě ta Zbrojovka, ale to, co tady posloucháme celé odpoledne, protože já absolutně nechápu tu logiku. A je to tady neustále. Teď prostě poslouchám na Patrika Nachera, jakože vy jste tady vystoupil a vy jste vyvolal ty faktické poznámky. To jako máme mlčet, abyste vy nedávali faktické poznámky. Vždyť to už je úplně za hranou.

Pokud chcete diskutovat, tak musíte akceptovat i náš názor, a ne že prostě se tady budete celé odpoledne exhibovat a pak prostě zasypete po jednom vystoupení Patrika těmi jednotlivými faktickými poznámkami.

Ale k věci. Prosím vás pěkně – logika: nám se strašně moc líbí zákon A, ale nelíbí se nám zákon B, takže prostě budeme tady protestovat proti zákonu A, který notabene nenavrhujeme my, ale Senát – tak to jsme asi někde v Bohnicích? Nebo já tomu absolutně nerozumím.

Podívejte se, celý den jsem tady poslouchal to od pana Jakoba, že neví, jak hluboko dozadu bude moci jít Národní kontrolní úřad. No sakra, úplně stejně jako u všech ostatních institucí. Dva až čtyři roky standardně a v některých odůvodněných případech i dále. To, že tady bude nějaká politická kontrola – jaká? Vy nevěříte Národnímu kontrolnímu úřadu? To jako chcete říct, že Národní kontrolní úřad je nějakým způsobem pod politickým vlivem? To nemyslíte snad ani vážně. (Poslanec Nacher ho z místa opravuje, že ten úřad se nazývá Nejvyšší, nikoli Národní.)

Teď tady samozřejmě to poslední, vy jste půl roku před volbami zvýšili koncesionářské poplatky. Kdybychom to udělali my, tak budete křičet do všech médií: Babiš si kupuje přízeň České televize. Babiš si kupuje Českou televizi. V rozporu s vašimi předvolebními sliby, v rozporu s vaším programovým prohlášením – úplně bez problémů.

Podívejte se, ta situace je naprosto jednoduchá: buďto prostě má Česká televize hospodaření v pořádku a pak se toho Národního kontrolního úřadu nemá proč bát, nebo ho v pořádku nemá a pak se bát proč má. Já za sebe budu velmi rád, když prostě zjistíme, jestli to hospodaření bylo v pořádku, nebo ne. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju. Nyní se dostáváme k faktické poznámce pana poslance Baxy. Připraví se pan místopředseda Nacher.

 

Poslanec Martin Baxa: Dobrý večer, já jsem chtěl původně reagovat na vystoupení kolegy Nachera, ale pane poslanče Rajchle, prostřednictvím pana místopředsedy, vlastně jsem ani nečekal, jak aktuální bude moje vystoupení, které jsem tady odpoledne měl, že ta novela NKÚ se prostě projednává v jiném kontextu, než bylo původně zamýšleno. Protože ten důvod, proč já, moje ministerstvo tehdy podporovalo návrh paní senátorky Marvanové byl ten, abychom posílili důvěryhodnost médií veřejné služby.

Také jsem tady říkal, že nás by v té době nenapadlo, abychom navrhovali rozšíření § 40. Když vás teď poslouchám, tak říkám, ano, je třeba, abychom prosazovali rozšíření § 40, protože vy prostě normálně České televizi vyhrožujete. Respektuju, že je to váš politický postoj. Ale prostě říkat, tak buď bude kontrola a uvidí se a jestli zpátky a tak dále. Prostě je vidět, že vy máte úplně jiný postoj k médiím veřejné služby.

Přesto podporuju tu novelu ústavy. Kolega Nacher teď odešel a už zase přišel zpátky. Ano, já jsem říkal v debatě, pane místopředsedo, prostřednictvím pana místopředsedy, s vámi: NKÚ ano. A říkal jsem ve svém vystoupení, já bych si přál, aby ta novela ústavy prošla. A říkám to tady takhle jednoznačně. Podporoval jsem ji, podporuju ji, podporovat budu. Ale prostě ta souvislost, ve které se to projednávalo, je jiná. Proto my jsme předložili ten pozměňovací návrh, který se týká § 40.

Já jednoznačně... Já jsem velkou část toho vystoupení slyšel a jednoznačně hájím to, že má být zavedena kontrola NKÚ pro média veřejné služby a neříkám to jako člověk, jako je pan kolega Rajchl, který si myslí, že by média měla být zahubena veřejnoprávní. A současně teď říkám, když slyším tady vystoupení taky vašeho vládního kolegy, že je prostě § 40 třeba rozšířit v tom smyslu, jako jsme ho navrhli. Pak je to důležité.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času a dostáváme se k panu místopředsedovi Nacherovi. Prosím.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji za slovo. Já mám dvě poznámky, abych to už jako nekošatil. Tak za prvé Marian Jurečka tady mluvil něco o maskotu a že jsem se potom nepostavil, když jiný koaliční, on teďka tady není, jiný koaliční poslanec, něco řekl na mikrofon. Tak to asi si nečetl média, tak si příště, když má takové jasné stanovisko, ať si udělá monitoring, protože já jsem to neslyšel a když mně druhý den to řekli novináři, tak jsem otevřeně, transparentně a veřejně řekl, máte to monitoringu, že kdybych to slyšel, že bych vedl Radima Fialu k pořádku, aby nemluvil vulgárně na mikrofon a řekl jsem, že to sem nepatří a mám to padni komu padni.

Marian Jurečka prostě teďka tady otevřel něco, co si neověřil, ať já mu ten výtisk, a to klidně ukážu. Já jsem to řekl. Když se podíváte na ten záběr, tak Radim Fiala to řekl a odcházel za potlesku od mikrofonu a my vzadu tam prostě neslyšíme.

To je jedna věc. Takže já jsem to, co on říká, že já jsem neudělal, jsem udělal a já bych ho v tom případě zrcadlově obráceně vyzval, aby on se stejně takhle jak chce po mně a já jsem to udělal hned druhý den v médiích, tak aby on to samé udělal na vulgarity svých nebo urážky, jak chcete, svých kolegů. Jako například, že jsme svoloč od Evy Decroix, a podobně. A to jsem já neslyšel. Takže když už jsme teda u toho, tak to teda fakt jako měřme všem stejný metrem.

Zbývá mi 20 vteřin. On už to tady řekl kolega Rajchl. Vy chcete na jednu stranu diskutovat a na druhou stranu, když teda mě vyprovokujete tím celým odpolednem a já diskutuju, tak pak vlastně řeknete, vždyť vy si to vlastně obstruujete sami tím, že vystupujete, máte pak devět faktických, jestli není taktičtější mlčet. Tak já fakt nevím (Předsedající: Čas!) jakoby co vlastně potom po nás chcete.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Čas, děkuju. Pan poslanec Rajchl, připraví se pan poslanec Baxa. Prosím.

 

Poslanec Jindřich Rajchl: Děkuju mockrát. Já budu opravdu stručný, protože já už jsem ani nechtěl mluvit, protože ono to nemá v podstatě smysl, ale na kolegu Baxu opravdu musím reagovat. Protože, pane kolego, prostřednictvím pana předsedajícího, kdyby byla na olympiádě mentální ekvilibristika, tak díky vám máme zlatou medaili jistou. Prostě tvrdit, že kontrola hospodaření s veřejnými penězi našich občanů prostřednictvím národního kontrolního úřadu, že to je – Nejvyššího kontrolního úřadu, omlouvám se, že to je vyhrožování České televizi, tak to před vámi smekám, to by mě opravdu nenapadlo.

Proboha pěkně, to jakože jestliže tam jsou nějaké nesrovnalosti a jestliže tam skutečně je nějaký problém, tak jako nad tím máme zavřít oči, abychom náhodou nevyhrožovali České televizi? Kam jsme se to dostali? Snad hospodaření s veřejnými penězi, aby bylo řádné, na tom máme zájem všichni. A to, že to má Nejvyšší kontrolní úřad kontrolovat, je podle mého názoru naprosto v pořádku. Vždyť to tady celou dobu říkáte.

Když řeknu, že prostě Nejvyšší kontrolní úřad má jít kontrolovat hospodaření České televize a že pokud tam mají všechno v pořádku, tak se nemají čeho bát, tak vyhrožuju České televizi? (Tleská.) To vám tleskám, to vám tleskám.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkujeme a před panem poslancem Baxou ještě pan poslanec Volpe, protože byl přihlášen. Já jsem smazal omylem dva poslance za sebou. Prosím, vaše 2 minuty.

 

Poslanec Samuel Volpe: Děkuju za slovo. Prostřednictvím pana předsedajícího se obrátím tedy na pana poslance Rajchla, který si vzpomínám, teď si dovolím být trošku osobnější, přestože to úplně nemám rád, tak minule tedy na ty mladé poslance zmiňoval, že ještě máme zaschlý titul právnický a podobné řeči, a pak v tom předchozím projevu třikrát zmíní Národní kontrolní úřad. Nevím, jak vy, pane poslanče, já žádný národní kontrolní úřad neznám a jestli chcete, klidně si můžete dát zase moji fotku na Facebook, poslat na mě vaše skalní fanoušky, mně to taky nevadí, ale přijde mi to dost zcestný, abyste si tady ještě fotil nás, novináře. Samozřejmě jsou to vaše sociální sítě. Vy si tam dávejte, co chcete, ale aspoň můžete vědět, že vás máme za to extrémně rádi. Jste dobrý, jestli vám to přijde v pohodě. Víte, kdo to dělal takhle, že takhle dával do novin fotky odpůrců? Třeba náckové. Tak jenom aby to tady zaznělo. No, ale je to pravda. Tak nevím, proč se smějete. A je to Nejvyšší kontrolní úřad. Jo, už jste se opravil, ale je to Nejvyšší kontrolní úřad, pane právníku, advokáte. Jo? Díky. (Potlesk některých poslanců zprava.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Poprosím, abychom v těch osobních invektivách se brzdili, jinak se tu rozjede zase série faktických poznámek. Pan poslanec Baxa teďka s faktickou poznámkou.

 

Poslanec Martin Baxa: Já jsem velice rád, že pan doktor Rajchl tady řekl, co to tady řekl. Účelem mého vystoupení bylo, aby se on k tomu návrhu přihlásil, a to se stalo. Takže pane kolego, prostřednictvím pana místopředsedy, děkuju, že jste se takhle aktivně přihlásil k tomu, že stejně jako já sdílíte to, že kontrola Nejvyšším kontrolním úřadem je správná a že směřuje jenom k tomu, aby se posílila důvěryhodnost médií veřejné služby.

Jsem rád, že jste to takhle řekl. Ten předchozí kontext vašeho vystoupení byl jiný tak jak se to teďko, když se to dá na sítě, co vy jste tady jako řekl, musím s tím jenom souhlasit, jak jste pozitivně v téhle věci promluvil.

Já jsem chtěl říct ještě k té diskusi. Patrik Nacher reagoval na to, co se týká té diskuse nebo tématu, zda diskutujeme nebo nediskutujeme. Tak já s kolegou asi nejvíc tady ze všech těch, co tu sedí v sále, tak vlastně jsem debat absolvoval nejvíc. Myslím, že to byly dobré, věcné, kritické debaty. Akorát jsem je vedl s Patrikem Nacherem, kterého si vážím jako člověka, který se v médiích vyzná, ale Patrik Nacher není předkladatelem návrhu zákona o médiích veřejné služby a Patrik Nacher není ministrem kultury, který toto předkládá. Tak když tady jako za opoziční strany voláme po diskusi, tak samozřejmě, že taková diskuse, kterou my vedeme spolu a která bych řekl, že je expertní, takhle bych si přímo řekl, je dobrá. Ale prostě ta debata není s tím, kdo tu diskusi má vést. A to je Oto Klempíř. Takhle ta věc celá jako stojí.

Jednání mediálního výboru, jednání expertních skupin, různých poslankyň a poslanců nebo různými poslankyněmi a poslanci svolanými ničeho se Oto Klempíř nezúčastňuje a to prostě logicky vede k tomu, že my si myslíme, že vůle k diskusi ze strany vlády není. Takhle ta věc celá je, možná se to teďka nějak zásadně změní. Prší připomínky, které jsou kritické, které jenom potvrzují naše teze, že ten návrh zákona není správný a mou tezi, že takový návrh zákona nemohla psát legislativa Ministerstva kultury, tak třeba ho to (Předsedající: Čas, pane poslanče.) povede k lepší diskusi.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: S další faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Volpe. Ne, tak pan poslanec Bartoš. Prosím.

 

Poslanec Ivan Bartoš: Koukám, že moje faktická poznámka už tady vyvolala téměř ovace. Já bych chtěl jenom zareagovat na pana Rajchla, když se tady hovořilo o tom, zda vyhrožuje či nevyhrožuje České televizi a on to vztáhnul na svého předřečníka. Tak já si spíš myslím, že kolegové hovoří o jeho výstupech na jeho sociálních sítích, kdy pan Rajchl si natočil pravděpodobně ve Sněmovně, protože je poznat, jak ty skříně tady máme všichni stejné v kanceláři, video, kde si stěžuje, že ho Česká televize nezve. Jenom zdůrazňuji, že řadovým poslancem, má nějakou funkci na výboru jednoprocentní strany v koalici SPD, že ho do té televize nezve, protože je tak bryskní diskutér a má tak úžasné argumenty, že by každého rozsekal včetně pana předsedy ODS Martina Kupky. A následně ve svém videu, já ho tady dokonce mám – myslím, že ho parodoval náš Daniel Kůs z Plzně – vykládá, že je zcela jasné, že musíme zrušit koncesionářské poplatky a zrušit Českou televizi a rozhlas, protože ztratily legitimitu své existence.

Takže si tady můžeme hrát na různé tady vykládačky, ale reálně pan poslanec Rajchl na svých videjkách hovoří o tom, že Českou televizi a rozhlas je třeba zrušit, protože ho jako řadového poslance málo zvou, protože by tam všechny totálně rozšvihal. To video máte na sítích, takže ho asi vám nemusím posílat, pravděpodobně víte, co publikujete.

 

Poslanec Jindřich Rajchl: Já nevím, jestli reagovat vůbec na kolegu Bartoše, protože bohužel asi intelektuálně není tak bystrý, aby dokázal pochopit nějaké základní rozdíly.

Za prvé, my se tady dneska bavíme o kontrole České televize, veřejnoprávních médií prostřednictvím Nejvyššího kontrolního úřadu. Můj názor na Českou televizi je zřejmý a jasný. Až tady budeme projednávat můj návrh na zrušení České televize, tak si tady tímhletím způsobem exhibujte, dneska se tady bavíme o úplně něčem jiném. Ano, já jsem přesvědčen, že Česká televize a veřejnoprávní média jsou přežitým institutem – a kdyby bylo na mém, tak by tady už dávno nebyla. Ale na mém není, ale dneska se tady bavíme o úplně jiném bodu.

Za druhé, kdybyste to video... skutečně se pořádně podíval, možná se ho snažil pochopit, tak já jsem si nestěžoval na to, že nezvou mě. Já jsem si stěžoval na to, že Česká televize oslovila poslanecký klub SPD – kdyby nás vůbec neoslovila, neřekl bych ani slovo, ani slovo – ale Česká televize oslovila náš poslanecký klub SPD a v momentě, kdy náš poslanecký klub SPD řekl: půjde do debaty Rajchl, tak Česká televize řekla: ne, ne, to my to radši přeobsadíme. A zvala nás tam proto, že my jsme byli předkladatelé toho usnesení, autoři, prvotní autoři toho usnesení ohledně sudetoněmeckého landsmanšaftu. Takže tady nejde o mě. Tady jde o to, že někdo v České televizi si řekl: SPD ano, ale ne Rajchl. A to už je něco, co mi skutečně vadí. A kdyby se to týkalo jakéhokoliv jiného poslance, tak by mi to vadilo úplně stejně. Právě proto Česká televize za mě není objektivní, není nestranná, ale je to aktivistická – dneska skupinka lidí, novinářů, stejně jako byla předtím, když tam byl pan Wollner, paní Fridrichová – ti už se dneska nemusí maskovat, takže už dělají ten aktivismus naprosto otevřeně. Ale oni byli ti aktivisté, i když byli na České televizi, jenom se trošku drželi zkrátka. A mimochodem pan Wollner neodešel, protože my bychom na něj byli zlí, odešel za předchozí vlády a odešel především proto, že nutil (Předsedající: Čas.) své kolegyně mňoukat. To je ten hlavní důvod.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Bude pokračovat s faktickou poznámkou pan poslanec Bartoš. Prosím.

 

Poslanec Ivan Bartoš: Já jsem nehodnotil intelektuální výbavu pana poslance Rajchla, prostřednictvím pana předsedajícího, já jsem pouze citoval argumentaci z jeho videa a... vám to můžu přehrát tady, ale ono to z telefonu chrastí, škoda, že tady nemáme možnost přehrávat úryvky některých řečí.

Co si myslím, že je hrubé nepochopení práce jakýchkoliv médií, pane poslanče – nám, když tedy přijde požadavek na obsazení vystoupení v televizi, většinou chodí buďto s konkrétním jménem, anebo dle kompetencí daného poslance. Jo, já se třeba věnuji ve výboru obraně, kde jsme spolu, tudíž logicky jsem zván do televize jako je Prima, CNN i do České televize, abych zejména – neříkám pouze, ale zejména – komentoval věci, které se týkají obrany, našich závazků vůči NATO, rozpočet a podobně. Protože vy asi pravděpodobně trpíte takovou představou, že jste univerzální znalec všeho, tak vám přijde, že jste kompetentní chodit vystupovat do jakéhokoliv pořadu, protože samozřejmě pokrýváte asi dle vás všechny ty oblasti. Ale média, ať už jsou to novináři, ať už je to Česká televize, ať je to Prima, Seznam, kdokoliv, si vybírají své hosty, tam není žádné ultimátní právo – v televizních debatách to je něco jiného, pošlete zástupce před volbami nějaké strany – a když nejste kandidát, tak vás tam taky třeba nepozvou – a taky si nestěžují jiní politici: Oni pozvali někoho za SPD, za ODS, za Piráty a my tam chceme poslat někoho jiného – ne. A oni řeknou: My chceme předsedu, my chceme jedničku na té kandidátce. Takže není to tak, že by měl pan Rajchl nějakou univerzální stopku, to si myslím, že je až skoro na hranici sebestřednosti, ale prostě oni si vybírají relevantní zástupce k danému tématu. A já si tedy myslím, aspoň podle vyjádření tady pana Radima Fialy, že on je pravděpodobně a Tomio Okamura od něj – (?) věc týkající sudetoněmeckého landsmanšaftu, tu poslouchám osm let tady ve Sněmovně, furt stejnou, tak já bych třeba chtěl někoho, kdo se tomu skutečně jako věnuje, ne kdo se na tom tématu jenom živí.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Budeme pokračovat s faktickými poznámkami. Nyní je přihlášen pan poslanec Dvořák, připraví se pan poslanec Rajchl.

 

Poslanec Karel Dvořák: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Pouze krátký komentář. Já musím říct, že dnešní odpolední debatu jsem tady většinou času strávil a považoval jsem ji za velice racionální, zajímavou, docházelo k výměně argumentů a myslím, že byla i podnětná, minimálně já ji tak hodnotím.

Myslím si, že v závěru ta debata ukázala, že je velice snadné přestat být racionální a začít být kouzelný. Protože po tom, co tady poslouchám, tak musím říct, že došlo k naplnění jiného významu zkratky NKÚ. A pro milovníky Harryho Pottera: je to náležitá kouzelnická úroveň. A myslím, že pan kolega Rajchl ji dneska složil na výbornou.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Pan poslanec Rajchl.

 

Poslanec Jindřich Rajchl: Já myslím, že právě tu iracionálnost jste tady teď dokázal vy, pane kolego Dvořáku, prostřednictvím pana předsedajícího, právě proto, že já jsem se bavil o té kontrole, zatímco vy to tady svádíte do osobních invektiv – už jsem tady zase slyšel nácka, teď Harryho Pottera a tak dále. Takže to je ta vaše iracionalita. Ano, já jsem celé odpoledne psal ve své kanceláři text, kde jsem asi tisíckrát použil slovo „národní“, tak jsem se přeřekl – dělejte si na tom opravdu radost, myslím si, že můžete jásat, je to skvělá práce.

Ještě k panu Bartošovi: ta věc, kterou tady zase zmiňoval. Já myslím, že vy, kdybyste byl střelec, pane kolego, prostřednictvím pana předsedajícího, ve fotbale, tak vy byste opravdu netrefil bránu nikdy v životě. Prostě ještě jednou: Já jsem byl jeden ze spoluautorů právě té sudetoněmecké deklarace, o které se budeme bavit zítra. Ta debata v České televizi byla o tomto tématu. A já jsem jediným zástupcem klubu SPD v zahraničním výboru, kterého se právě tato tématika velmi týká. Takže to, co jste vy tady v podstatě řekl, tak jste tím zcela jednoznačně demonstroval to, že já jsem v té debatě právě měl být. A věřte mi, že kdyby Česká televize oslovila klub Pirátů a vetovala by vás, tak přesto, že máme tisíckrát rozdílné názory, tak já bych se postavil proti tomu, aby vy jste prostě byl nějakým způsobem nezván nebo vyloučen, aby si Česká televize raději pozvala někoho jiného – protože tohle je něco, co opravdu nemám rád a co by Česká televize neměla dělat.

Ale vraťme se k meritu věci, protože tohle už jsou úplně zbytečné záležitosti, které vy jste tady vyvolali svými osobními útoky na mou osobu. Já jsem se bavil tady o jednoduché věci, a to je prostě fakt, že pokud chcete kontrolovat hospodaření České televize a dalších veřejnoprávních médií, tak tady máte tu možnost. Veškerá „ale“ já neberu, protože to jsou jenom výmluvy a politické exhibice – nic víc, nic míň.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju za dodržení času. Nyní se přihlásila k faktické poznámce paní poslankyně Richterová.

Než dorazí k řečnickému pultíku, načtu omluvy: omlouvá se paní poslankyně Bartošová od 19 hodin z pracovních důvodů, paní poslankyně Blišťanová Zdeňka od 19 hodin z pracovních důvodů, paní poslankyně Brzesková Monika od 18.30 hodin do 22 hodin z pracovních důvodů, pan poslanec Činčila Benjamin od 21.20 hodin do 23.30 hodin z pracovních důvodů, paní poslankyně Decroix Eva od 18 hodin z pracovních důvodů, pan poslanec Lang Hubert od 15 hodin ze zdravotních důvodů, pan poslanec Niemiec Bohuslav od 18.50 do 21.10 z pracovních důvodů, paní poslankyně Pastuchová Jana od 18.30 hodin z osobních důvodů, pan poslanec Richter Jan od 18.40 hodin ze zdravotních důvodů, pan poslanec Výborný Marek od 18.45 hodin do 22.30 hodin z pracovních důvodů.

Ze členů vlády se omlouvá: pan ministr Bednárik – ten se omlouvá, ten bere zpět svou omluvu na celý jednací den.

Paní poslankyně, prosím, vaše 2 minuty.

 

Poslankyně Olga Richterová: Jenom kratičká poznámka, že to, co tady pan poslanec Rajchl nazývá osobními útoky, může být námi jinými zase vnímáno jako jenom přímá konfrontace s jinými názory, s fakty, případně s tou, námi tak vnímanou, možnou intelektuální nedostatečností.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: To byla zatím poslední faktická poznámka. (Senátorka Kordová Marvanová se hlásí o slovo.) Vracíme se do... teď už – (Reakce mimo mikrofon.) ne, ještě obecné rozpravy, protože se hlásil s přednostním právem pan poslanec Hřib. A hlásí se paní zpravodajka? (Senátorka Kordová Marvanová reaguje: Na závěr obecné rozpravy.) Na závěr obecné rozpravy. Ale ještě se do ní hlásí pan poslanec Hřib, takže má slovo. (Ke zpravodajce:) Ale chápu, že chcete vystoupit se závěrečným slovem.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Děkuji. Dobrý večer. Vážené dámy, vážení pánové, jsem tady nový, ale musím říct, že po tadyté diskusi se tady už cítím jako doma na zastupitelstvu, na magistrátu, protože tady něco předkládá paní senátorka Kordová Marvanová a komentuje to tady pan poslanec Patrik Nacher – začne těmi klasickými slovy: Já už jsem se nechtěl hlásit, ale musím. Takže cítím se tady opravdu, opravdu velice vřele přijímán. Tak jsem chtěl poděkovat za tohleto.

Co se týče tedy pana poslance Rajchla, tak prostřednictvím pana předsedajícího, jenom když prostě neznáte tu terminologii, tak je mnohem jednodušší, pane poslanče, používat prostě ty zkratky, jo? Nejděte do toho prostě, jo, ty zkratky, to je věc, kterou zvládnete používat určitě i vy. NKÚ můžete prostě říkat jenom, potom nemusíte tady se odhalovat tímhle způsobem, protože prostě lidi nepoznají, že tomu vlastně nerozumíte. Samozřejmě, pokud se chcete odhalovat, jako že takoví lidé jsou také mezi námi, tak já jsem ten poslední, kdo by vám v tom chtěl bránit. My jsme liberální partaj, ale přece jenom, myslím si, že když chcete používat tedy tu terminologii, tak byste ji měl používat správně. A pokud si v tom nejste nějakým způsobem jistý, tak prostě natvrdo tam dejte tu zkratku.

Ale teď k těm věcem, co tady zazněly od pana poslance Nachera, já jsem se tedy také původně přihlásil s faktickou poznámkou, ale potom mně došlo, že prostě počkám a zareaguji v rámci toho, jak jsem přihlášen, protože jsem byl původně přihlášen hned po něm, akorát tady prostě proběhla ta smršť těch faktických poznámek, takže to chvilku trvalo, nicméně kdo si počká, ten se dočká. Pak tady zazněla ta fotbalová terminologie a ty výhrady k té politické kultuře. A já tedy musím říct, že tato slova mě překvapují zrovna dnes od zástupce hnutí ANO, zvlášť když se podívám na kampaň Ondřeje Prokopa do pražského zastupitelstva. Mě to opravdu překvapuje. Pan poslanec se směje (Poukazuje na místopředsedu Nachera.), ale přitom je to lídr kandidátky, na které pan poslanec je, bude umístěný, jestli jste a pokud vím, tak tam budete, tak mě to překvapuje, že to takhle zlehčujete, protože to je přesně ta politická kultura, o které vy jste se tady začal bavit. Protože přece jenom v momentě, kdy říkáte, no, ta opozice tady nemá jiné téma než prostě neustále kritizovat vládu, no tak o čem je vaše kampaň tady v Praze? O tom, že kritizujete Hřiba. Přitom Hřib už dávno není na radnici, Hřib je tady. Tak já to nechápu, proč vy tady chcete z hnutí ANO kázat o politické kultuře a o tom, že někdo někoho jako kritizuje a že pan poslanec Nacher tady říká, že pan Prokop se to učí. Možná by se měl naučit nejdřív říkat pravdu.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Jenom poprosím, aby poslanci navzájem nereagovali na sebe v sále. Platí to i pro pana místopředsedu Nachera i pro ostatní prosím, případně prostřednictvím předsedajícího nebo faktickou poznámkou. Děkuju.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Děkuji. No já bych byl rád, aby se to pan Prokop nemusel učit na Pražanech, to je tedy první věc a především pan Prokop by se měl naučit mluvit pravdu, protože přece jenom skutečnost, že je opakovaně soudem uznaný lhář, asi mluví sama o sobě. Skutečnost, že se v těch videích kampaňových teďka ztrapňuje, protože tam tvrdí, že Hřib tady dělal nějaké cyklostezky a ukazuje přitom na cyklostezku, která vznikla zrovna za Adriany Krnáčové na Praze 7, tak to mi přijde jako už vrchol absurdity. Tak já úplně nechápu, proč zrovna poslanci hnutí ANO tady ve Sněmovně zvedají téma politické kultury, když to, co předvádí tady teď v ulicích našeho hlavního města, ukazuje vlastně pravý opak.

Nicméně tady zaznělo, že prý my tady něco obstruujeme. Vždyť to není pravda. Vždyť to není vůbec pravda, prosím pěkně. Já tady vystupuji k tomuto tématu poprvé. Ale pozorně jsem poslouchal ty dosavadní vystoupení, kde tady opoziční poslanci předkládali nějaké pozměňovací návrhy. I my tam máme pozměňovací návrhy. Naši lidé tady také vystupovali s pozměňovacími návrhy, s jejich obhajobou, to je přece logické, ne? Tak k tomu snad slouží ta rozprava, abychom se bavili věcně o tom zákoně, který je navrhován, potažmo předkládali pozměňovací návrhy. Vždyť to je jako podstata té práce nás poslanců, poslankyň tady v té místnosti, to nejsou žádné obstrukce, pane poslanče. A naopak, pokud tedy bych něco hodnotil jako obstrukci, tak to, že tady někdo vystoupí, začne se bavit o věcech naprosto nesouvisejících s tím tématem, začne se bavit o fotbale, začne se bavit o politické kultuře, tak to já bych třeba považoval jako za obstrukci, jo. Takže já jsem jenom zareagoval na to, co vy jste tady zmiňoval.

Nicméně samozřejmě, že jádro toho, o čem já budu teďka mluvit, se bude vztahovat věcně k tomu tématu, o kterém se tady bavíme. A my se tady vážení, nebavíme o ničem menším než o změně ústavy. Ještě jednou, bavíme se tady o změně Ústavy České republiky. Jestli o tom někdo pochybuje, laskavě si to přečtěte támhle na té tabuli, jo? Novela ústavního zákona. Takže prosím pěkně, jestli si myslíte, že změna ústavy je něco, pro co je dostačující jako debata pár minut, tak se pletete, protože ústava je nějaký základní zákon, která se pochopitelně neotevírá každý druhý den a pochopitelně lze očekávat, že ta rozprava k tomu bude přiměřeně obsáhlá. Jako co jste proboha čekali? Já to opravdu nechápu. Proč tvrdíte, že tady někdo obstruuje, když to není pravda. Všichni opoziční poslanci, kteří tady se vyjadřovali, se vyjadřovali k věci naprosto jednoznačně.

Co mně nicméně chybí? Ano, v této rozpravě je vyjádření vlády, nějakého zástupce vlády. Pana poslance Rajchla, to se omlouvám, tedy neberu za vyloženě zástupce vlády, protože nesedí ve vládě, dokonce zatím není ani žádný zmocněnec ničeho, což je s podivem, protože s těmi zmocněnci se tady roztrhnul pytel, tak možná až pan Rajchl bude nějakým zmocněncem třeba pro filmy pro dospělé nebo tak něco, tak pochopitelně to bude mít tu váhu. Ale do té doby jej nemohu považovat za zástupce vlády. Takže já bych chtěl vědět, co si o tomhletom myslí například takový pan ministr Klempíř, aby nám to sem přišel tedy říct. Notabene když celá tahle debata probíhá v kontextu toho jeho návrhu na úpravu legislativy k veřejnoprávním médiím. Bohužel toto jsme se nedozvěděli. Nevím, jestli třeba pan ministr sportu, prevence a podobně nám nechce sdělit třeba nějaké stanovisko vlády k tomuto tématu nebo někdo jiný. Bohužel tady nikdo není z vlády. Asi je nezajímají změny ústavy. Nevím. Vždyť je to jenom základní zákon, tak coby že? To je jako zajímavý přístup, tedy musím říct ze strany vlády, která mlčí ke změnám ústavy. Nechápu.

Každopádně já rozhodně nic neobstruuji, ani další zástupci opozice jsem si nevšiml, že by tady jakkoliv cokoliv dnes obstruovali k tomu předchozímu bodu, což byl další bod, u kterého tady si posteskl pan poslanec Nacher, že prý ho zas někdo zdržoval. Vždyť to není pravda. Já jsem například k tomu bodu nevystoupil, protože jsem se k němu vyjádřil už v rozpravě a to velice stručně. Mám pocit, že to bylo tak do 20 minut, což si troufnu tvrdit, že vzhledem k tomu, o jak závažný zákon se jednalo, protože přece jenom chcete tady zajistit našim dětem a dětem našich dětí tu budoucnost na splátky si troufnu tvrdit, že 20 minut bylo přiměřených, takže byl bych rád, abyste nás tady neobviňovali z obstrukcí, protože nic takového se tady dneska neděje, to tedy především.

Za druhé, bavíme se skutečně o změně ústavního zákona, tedy lze očekávat, že ta rozprava bude odpovídat závažnosti toho předpisu a nemělo by to být pro vás překvapení.

Abychom tedy se dostali věcně k tomu, o čem se tady teď bavíme. Mě tedy především, musím říct, překvapuje, že se zase tady snažíme trochu vymýšlet kolo, protože přece jenom v zahraničí ty nejvyšší kontrolní úřady nějak fungují, mají nějaké stanovené pravomoci, které jsou mimochodem mnohem širší než tady u nás, často do nich spadají i pravomoci kontrolovat veřejnoprávní média, takže mě to vlastně trochu překvapuje, to, že se tady snažíme znovu vymyslet kolo. Ale vlastně mě překvapuje i ta věc, že ten náš zákon – ten náš zákon, ta novela, která tady teď přichází ze Senátu, je vlastně nedůsledná v tomto ohledu, protože když se podíváme na tu praxi, která je běžná v zahraničí, tak vidíme, že ty pravomoci NKÚ jsou stanoveny obvykle mnohem šířeji. Konkrétně, že se vztahují i na státní a polostátní společnosti, které velice často hospodaří třeba s rozpočtem, který je větší než rozpočet leckterého ministerstva. Protože co si budeme povídat, v dnešní době to těžiště aktivit se prostě přesouvá z klasických veřejných investorů, jako jsou třeba ministerstva nebo jiné centrální úřady, třeba do těch státních nebo polostátních firem.

Vezměte si například největší stavební investici, kterou bude tato země dělat – poté, co tedy se konečně rozjede. Teď nemám na mysli metro D, které je momentálně největší běžící stavební investicí v této zemi za 100 miliard, mluvím teď o té dostavbě Dukovan. Takže jak budou probíhat Dukovany? Prosím pěkně, vezmou se státní peníze, dají se nějaké polostátní společnosti, ta s nimi bude hospodařit, čímž se mimochodem dle stávající legislativy tyto peníze dostanou mimo zorné pole Nejvyššího kontrolního úřadu, což není dobře, když si vezmeme, že to je přece jenom největší stavební investice, která nás čeká. Takže z tohoto důvodu mně přijde vlastně škoda, že ta novela, která tady přichází ze Senátu, je vlastně v tomto ohledu polovičatá.

Druhý problém, který samozřejmě já osobně vnímám, nelze od toho odhlédnout, je skutečnost, v jakém se nacházíme teďka kontextu, že se tady nacházíme uprostřed boje za nezávislost veřejnoprávních médií. To prostě nelze od tohoto odhlédnout. A já to osobně vnímám, i ten kontext, v jakém se o tom bavíme, že tahleta záležitost přece jenom se má vztahovat pouze jenom a jedině na ta veřejnoprávní média, není to ani v rámci nějakého širšího balíku, že by to bylo vztaženo i na ty státní a polostátní firmy. Je to prostě cíleno jenom tady na úzkou skupinu těch veřejnoprávních korporací a zároveň to prostě probíhá v kontextu toho boje za nezávislost médií, a tedy de boje o nějaké samotné základy, na kterých stojí ta férová demokratická soutěž. To mi přijde velice smutné.

Pochopitelně ten kontext tedy jaksi nevyřešíme, ten tady je, ten je dán tím, co tady odstartoval pan ministr Klempíř svým nehotovým návrhem, který kritizuje kdekdo, nicméně tu první věc, tu my vyřešit můžeme. Velice jednoduše. Prostě tak, že přijmeme jeden z těch našich pozměňovacích návrhů, který načetl pan poslanec Volpe s paní poslankyní předsedkyní Richterovou, a rozšíříme ten okruh subjektů, který může Nejvyšší kontrolní úřad, také na ty státní a polostátní firmy, anebo je tam dokonce i ta ústupová varianta, kdyby měl někdo třeba obavu, jestli to ten ÚOHS stihne, tak třeba to můžeme rozšířit jenom na ty státní firmy. Protože přece jenom, pokud tedy vláda splní ten svůj slib, já bych skoro řekl výhrůžku tedy, protože ona to je spíše výhrůžka tady pro kapitálový trh v České republice, a to je to znárodnění ČEZu, tak ty Dukovany se dostanou touto cestou do zorného pole Nejvyššího kontrolního úřadu, když tedy bude ten ČEZ už pouze státní firma, tak by vlastně stačila i ta novela na rozšíření těch pravomocí jenom na ty státní firmy.

To znamená, je možné si tam vybrat mezi našimi pozměňovacími návrhy, které tady načetli naši poslanci, bavit se o nich budeme určitě ještě i v podrobné rozpravě, a prostě se tímto způsobem skutečně zařadit po bok civilizovaných evropských států, ve kterých jsou pravomoci těch nejvyšších kontrolních úřadů, neboli supreme audit institutions, pro pana Rajchla je zkratka SAI, aby se v tom neztratil, tak tímto způsobem se skutečně vydáme kupředu mezi ty západní státy Evropské unie, což si myslím, že je správně.

Ještě připomenu, my jsme realisté v těch pozměňovacích návrzích. To v žádném případě není žádná maximalistická varianta, protože v zahraničí je poměrně běžné, že Nejvyšší kontrolní úřad kontroluje třeba i samosprávy, nebo kontroluje dokonce jenom subjekty, které třeba dostanou nějaký grant nebo dotaci. A tak daleko my vůbec v tuto chvíli jít nechceme. My jenom říkáme, že prostě aby bylo zjevné, že toto není nějaký cílený útok na veřejnoprávní média, tak by prostě měl mít Nejvyšší kontrolní úřad tu pravomoc rozšířenu i na ty státní a ideálně i ty polostátní firmy. Mimochodem proto, že to je věc, kterou my Piráti dlouhodobě prosazujeme. To opravdu není žádný blesk z čistého nebe, že bychom si to tady vymysleli teďka, že jako nemáme o čem tady mluvit, tak že tady přijde předseda partaje a bude to tady nějak zdržovat. Ne! To je záležitost, kterou my prosazujeme už mnoho let, že má být působnost NKÚ rozšířena i na ty státní a polostátní firmy.

Proto, když se to teďka tedy otvírá, tak si myslím, že je skutečně na místě se bavit o tom, aby ta pravomoc byla skutečně rozšířena více, než jak je nyní Senátem navrhováno. A připomenu, že ten důvod, proč by se to mělo stát, najdeme například i ve zprávách Evropské komise o stavu právního státu za rok 2025 v kapitole o České republice, kde se výslovně uvádí to rozšíření pravomocí Nejvyššího kontrolního úřadu jako jedna z priorit. A připomenu, že v té zprávě Evropské komise o stavu právního stavu za rok 2024 bylo dokonce ještě víc podrobností tady k tomuto. Tam bylo přímo řečeno, že protikorupční akční plán zahrnuje opatření k posílení NKÚ a Komise také zaznamenala, že se tady vedla nějaká jednání o širším balíčku.

Z toho důvodu je také na místě se tady o tom bavit. Dneska ráno ta rozprava tady začala tím, že se tady využil jakýsi evropský legislativní předpis, který my musíme promítnout do naší české legislativy, k tomu, aby si vláda tam dala nějaké přílepky, a tím způsobem tady povolila to populistické rozpočtové eldorádo. Tehdy vám byly dobré předpisy a doporučení a nařízení Evropské unie. A teď najednou ticho po pěšině! V momentě, kdy tedy i Evropská komise nám říká, že je na místě se bavit o rozšíření pravomocí NKÚ, tak je ticho.

Je zcela zjevné, že tohle je věc, která by se měla stát i z toho i z toho důvodu, abychom obnovili důvěru lidí v ten právní stát jako takový, protože přece jenom ta důvěra lidí ve stát není něco, co by bylo nějak samozřejmé. To není jenom o tom, že v té zemi funguje demokracie, tedy že chodíme k nějakým svobodným volbám. Není to jenom o té svobodě, ale je to skutečně i o tom, že tady existuje jakási důvěra v to, že s těmi veřejnými prostředky, tedy jinými slovy s penězi vybranými z daní, se tady hospodaří nějak uvážlivě, nějak efektivně a smysluplně. To znamená, že jsou tady nějaká pravidla, která se prostě dodržují a také, že veřejnost má třeba přístup k těm informacím.

Když si tohle všechno dáme dohromady, tak si myslím, že vzniká solidní seznam důvodů, proč by skutečně měly být rozšířeny ty pravomoci Nejvyššího kontrolního úřadu ještě více. A je to také o tom, že z tohoto důvodu není vhodné zužovat tu debatu pouze na rozšíření pravomocí NKÚ pouze na tu otázku, zdali NKÚ může kontrolovat Českou televizi a Český rozhlas, protože ano, pochopitelně ty právnické osoby zřízené zákonem, poskytující veřejnou službu v oblasti televizního a rozhlasového vysílání, tak samozřejmě do té kategorie spadají, ale je systémově špatné vybrat si jenom tady tyhle dvě instituce a tvářit se, že tím jsme jako vyřešili prostě všechny problém, protože pokud má být ta změna ústavy dobrá, a já věřím, že v kontextu aktuálních tahanic, kdy tady hrozí skutečně ústavní žaloba, kompetenční spor, otázka, jak to bude teda s tím summitem NATO v Ankaře a podobně, tak bychom měli usilovat o to, aby změny ústavy byly skutečně dobré.

Neměla by to být skutečně reakce pouze na tu aktuální debatu, která se vede okolo veřejnoprávních médií, ale má to být prostě nastaveno obecně, předvídatelně, spravedlivě a hlavně systémově. A přesně to dělá ten náš pozměňovací návrh, respektive oba z nich. Je to jenom o té šíři, kam chceme jít. Já osobně bych preferoval ten širší, to znamená rozšíření na ty státní a polostátní firmy. Nicméně je tam i ten kompromisní, který bych ještě stále považoval za dostatečně dobrý.

Myslím si, že i vláda by měla chtít, aby měla zpětnou vazbu o tom, co vlastně v tom systému funguje a co ne, protože tohleto se dotýká té vlastnické politiky státu, o které jsme se tady bavili poměrně nedávno, v momentě, kdy jsme se bavili o tom, jak tady nějací vládní poslanci chtějí zrušit ten nominační zákon. Tehdy jsem tady také stál a vysvětloval vládním poslancům, ti to bohužel tedy úplně asi nepochopili, že v soukromém sektoru v zahraničí je zcela běžné, že existují ty nominační výbory, které prostě zajišťují těm soukromým akcionářům to, že skutečně ty majetky jsou pod smysluplnou kontrolou a ve správných rukou.

Tady se opět dostáváme k tomu, že tedy, pokud vy chcete zrušit ten nominační zákon, pokud chcete odstranit tuhle úroveň, úroveň kontroly nad tím majetkem, který patří nám všem, no tak přece jenom tady by bylo tím spíš na místě, aby se posílily ty pravomoci Nejvyššího kontrolního úřadu. Tím spíš by tedy měly být rozšířeny, pokud tedy jednu kontrolu ex ante chcete zrušit, no tak pojďme aspoň posílit kontrolu ex post. Za mě tedy by měly existovat obě, jo, ale přece jenom pokud tedy vy se snažíte vlastně nějakou kontrolu vypnout, tak tím spíš nemůžeme spokojit s tím, že vlastně NKÚ tu pravomoc mít nebude.

Ještě jednou, jak jsem zmiňoval, tak je to i o tom, že bychom se přiblížili standardům, které jsou prostě v Evropě běžné. A dokonce nám je tedy ty mezinárodní instituce už řadu let připomínají.

Když se podíváme do toho zahraničí, jak to tam je, tak jak jsem zmiňoval, mnoho těch zahraničních supreme audit institutions má podstatně širší mandát než má náš současný Nejvyšší kontrolní úřad, což jim umožňuje kontrolovat nejen ten státní rozpočet, ale i hospodaření státních podniků, samospráv, a také hodnotit účinnost vládních politik. Jak říkám, o samosprávách se dnes nebavíme. Bavíme se jenom o těch státních a polostátních podnicích, které jsou předmětem toho našeho pozměňovacího návrhu.

Když to vezmeme letem světem jednotlivé evropské státy, tak Německo, Spolkový účetní dvůr, Bundesrechnungshof, tak ten může kontrolovat spolkové aktivity v podnicích soukromého práva, v nichž má stát podíl. To znamená například Deutsche Bahn, velký podnik, Deutsche Post, Deutsche Telekom, takže zcela zjevně v Německu jejich NKÚ, Bundesrechnungshof, prostě dosáhne i do těchto institucí. A můžeme se podívat, jak to dopadá, protože například zpráva Bundesrechnungshof z roku 2023 kritizovala německou vládu za nedostatek strategie a neplnění vlastnických práv a povinností od privatizace v roce 1994, což vedlo k permanentní krizi ve společnosti. No a samozřejmě tohle je potom informace, která je veřejná, vláda by potom na jejím základě měla nějak jednat, a to je logika toho, jakým způsobem je tedy zajišťována ta transparentnost aspoň tedy ex ante.

Můžeme jít dál. Francie, Účetní dvůr, francouzsky neumím, tak se to nebudu snažit vyslovit, nicméně i tento francouzský Účetní dvůr má v tom rozsahu kontrolovaných subjektů také národní veřejné korporace a jejich dceřiné společnosti. A tady potěším předkladatelku, protože ve Francii kontroluje ten jejich NKÚ, tedy Účetní dvůr, i veřejnoprávní média. Dokonce, to je zajímavé, zpráva z roku 2025 o hospodaření France Télévision označila finanční situaci za kritickou a neudržitelnou s projektovaným deficitem 40 milionů eur. Audit poukázal na vysoké personální a provozní náklady a nedostatečné investice do digitalizace. Úřad kritizoval stát jako akcionáře za protichůdné pokyny a vyzval k reformám a stabilnímu financování, takže zcela zjevně to k něčemu jako je.

Další země, Rakousko. Opět Účetní dvůr Rechnungshof. Do rozsahu kontrolovaných subjektů mu spadají nadace, fondy, instituce a – pozor – společnosti, v nichž má veřejný sektor většinový podíl nebo může uplatňovat vliv. A úřad se opět zaměřuje i na audity výkonnosti a zkoumají se tam třeba právě ty velké stavební projekty.

Znovu se vracím k tomu, kdo bude kontrolovat ty Dukovany, největší stavební investici široko daleko? Tedy poté, co se konečně rozjede a nebude tou největší stavební investicí to metro D.

Švédsko, ti mají Národní kontrolní úřad, to by potěšilo pana poslance Rajchla (?), a v rozsahu kontrolovaných subjektů mají určité státem ovlivněné společnosti s ručením omezeným a opět se tam dělají finanční audity, ale také výkonnostní audity.

Ve Finsku opět Národní kontrolní úřad kontroluje státní podniky a společnosti a – možná inspirace – také financování politických stran a volebních kampaní. V Nizozemí jejich účetní dvůr kontroluje mimo jiné – a to výrazně zkracuji jo, nečtu tady celé podklady, které tady mám připravené. Vybírám jenom to, co je skutečně relevantní pro ty pozměňovací návrhy, které my jsme tady načítali. Takže v Nizozemí kontroluje ten jejich účetní dvůr také nevládní instituce, které plní zákonné úkoly financované z veřejných prostředků, například správce železniční infrastruktury ProRail.

Závěrem lze zjevně konstatovat, že v zahraničí je ten rozsah těch kontrolních pravomocí podstatně širší, podstatně širší než u nás, protože ty státní a veřejné podniky jsou kontrolovány německým, francouzským, nizozemským úřadem, které mají ten explicitní mandát na to kontrolovat i ty podniky, které fungují vyloženě jako soukromoprávní korporace, jako je právě třeba Deutsche Bahn, Deutsche Post, Deutsche Telekom. Takže tohleto skutečně není žádný atyp. To je naopak to, že se zařadíme po bok právě těch civilizovaných evropských států.

Abych to shrnul závěrem – zaprvé NKÚ musí mít skutečně možnost kontrolovat hospodaření státních a ideálně i polostátních podniků. A to ne proto, aby řídil byznys, ale proto, aby bylo skutečně jasné, zda s tím veřejným majetkem nakládají zákonně, účelně a hospodárně.

Zadruhé zcela zjevně tady potřebujeme větší transparentnost nakládání s těmi veřejnými prostředky mimo státní rozpočet. Protože ty veřejné peníze opravdu nejsou pouze jen a jedině ty, které projdou kapitolami těch ministerstev. Tak to prostě v dnešní době už vůbec není. Ty veřejné peníze jsou i ty, které se točí v těch korporacích, které jsou vlastněné státem. A jednoznačně veřejnost má úplně stejné právo vědět, jak se s těmi penězi nakládá jako s těmi penězi, které procházejí přes ty kapitoly ministerstva.

Za třetí musíme sjednotit ty kontrolní standardy tak, aby se neobcházela pravidla přes různé dceřiné společnosti nebo složité holdingové struktury a šedé zóny, protože ten stát nesmí se stát takovým molochem, který si tu kontrolu prostě nějak jako outsourcuje, pak se diví, že to nefunguje. Ale tyhle záležitosti se potom dají pochopitelně určit v nějakých dalších zákonech. A já vnímám ty námitky, které zaznívají tady k téhleté záležitosti – konkrétně tedy, že tady je nějaký údajný překryv s nějakými dozorčími radami nebo interními audity, dalšími kontrolami a tak podobně. Ale rozdíl v tom je, že to NKÚ je skutečně nezávislým orgánem, jo, na rozdíl od toho interního auditu, kde pochopitelně si můžeme o tom někdy myslet různý věci. Pochopitelně tam je nějaká míra nezávislosti, ale ne nezávislost úplná na tom daném subjektu. Takže tohleto je ten podstatný rozdíl a kvůli tomu si troufnu tvrdit, že to skutečně ten smysl má.

Neobstojí ani námitka, že tady jde o nějaké zasahování do nějaké obchodní strategie. To opravdu nehrozí. Samozřejmě za předpokladu, že se ty hranice nastaví opravdu správně. NKÚ určitě nemá rozhodovat o tom, jakou firmu třeba by měl ten subjekt kupovat nebo jaký produkt by měl prodávat nebo jak by se měly nastavit třeba obchodní politiky a tak podobně. NKÚ má kontrolovat v těch státních a ideálně i polostátních firmách, jak se nakládá s tím veřejným majetkem – zdali se s ním nakládá efektivně, zákonně, hospodárně. To opravdu není o řízení firmy, to je prostě ochrana veřejného zájmu.

Problém, který tady je, je reálně v tom, že je tu ta hlavní námitka, která je taková nevyřčená. A to je vlastně ta politická citlivost, protože pochopitelně ty velké firmy znamenají velké peníze, velký vliv, velké tlaky a je poměrně logické, že právě proto naopak by tam měla být ta silná kontrola, ne slabší, ale právě naopak by měla být silnější, jo. Více světla vnést do těch veřejných financí zvlášť v situaci, kdy se naopak snažíte zrušit ten nominační zákon, což, troufnu si tvrdit, že je krok velmi špatným směrem, protože, co si budeme, kontrola ex ante, které je ten nominační zákon, je docela určitě lepší než kontrola ex post, což je to NKÚ.

Mimochodem ty argumenty, které zaznívaly v rovině diskuse o tom nominačním zákoně, že to jsou přece jenom taková doporučení, no tak to platí nemlich i pro to NKÚ. NKÚ také vydá nějaké doporučení, kterým by se tedy vláda řídit měla. Je fajn, když se jím řídí, ale pochopitelně nařídit to vyloženě NKÚ nemůže, jsou to prostě auditoři.

Nelze si samozřejmě nevšimnout, že tahle vláda se vydává v mnoha ohledech úplně opačným směrem. Já jsem tady ráno vystupoval a mluvil jsem o tom, jak se snaží paní ministryně na Ministerstvu pro místní rozvoj – paní ministryně Mrázová, tady seděla – tutlat to, kdo zarazil ten dotaz směřující do Evropské komise na to, jestli teda ten Babišův holding splňuje, nebo nesplňuje ty požadavky Evropské komise. Odpověď jsem nedostal, zeptáme se na interpelacích tedy. Ale zcela zjevně se vláda tedy rozhodla, že prostě bude tuhle informaci tutlat, co to jenom půjde. Takže opět, vláda se vydala cestou zatajování a to je ten problém, který vidím i tady. Že tady nevidím žádné vyjádření od vládních činitelů, je tady pouze pan ministr prevence – bohužel ne prevence korupce, to by bylo lepší, takového ministra bychom si asi přáli, který by tady stoupl k pultíku a řekl by: My chceme jako vláda rozšířit pravomoci NKÚ nejenom na veřejnoprávní média, ale také na ty státní a polostátní firmy. Tohle je ta správná cesta. To se bohužel nedozvíme. A naopak paní ministryně Mrázová tady předvádí olympiádu papalášství se snahou utajovat informace před veřejností a před médii.

Dámy a pánové, závěrem – ten, kdo odmítá dohled NKÚ nad státními firmami, tak ten ve skutečnosti říká: Tady je prostor, kde nechceme, abyste se na něco ptali. A to je přesně to, co si moderní demokratický stát prostě nemůže dovolit. Takže posilme pravomoci NKÚ tak, aby odpovídaly realitě a dnešním potřebám tak, aby ta kontrola veřejných peněz nekončila za dveřmi ministerstev, ale šla i tam, kde to začíná být opravdu velké.

Nastavme to tak, aby se ta pravidla nedala obcházet přes tady ty dceřiné firmy a aby lidé skutečně věřili, že když stát podniká jejich jménem, tak také podléhá kontrole jejich jménem. Protože ty veřejné peníze musí být pod veřejnou kontrolou, to věřím, že není nijak přehnaný požadavek, a ty státní firmy prostě nemůžou být žádná výjimka. Naopak to je jeden z hlavních důvodů, proč tu kontrolu potřebujeme.

Slyším tady, pokřikuje na mě paní poslankyně Berenika Peštová, že na toto jsou tady dozorčí rady. Jednak bych poprosil pana předsedajícího, aby usměrnil paní poslankyni Peštovou.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Jenom pardon, já už jsem tedy o tom jednou mluvil. Tady z tohohle místa, pokud tu budete sedět, tak nelze úplně poznat, jestli někdo na někoho pokřikuje, protože ta akustika v tom sále je jiná, když budete sedět dole v lavici, když budete stát za tím mikrofonem anebo když sedím tady. Dostal jsem upozornění, že na vás paní poslankyně pokřikuje, já jsem si toho nevšiml, ale prosím všechny v sále, aby prosím dodržovali to, o co jsem žádal a pokud chtějí oslovit toho člověka, který – pro ty co mluví, který sedí v lavici prosím prostřednictvím předsedajícího. A pokud někdo chce reagovat na řečníka tak prosím využít možnost faktické poznámky a pro ty s přednostním právem i vystoupení tímto způsobem. Děkuji.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Jo. Děkuji. Já tedy souhlasím s panem předsedajícím, ta akustika je problém. Věřím že to potvrdí zástupci ANO, třeba ti co byli na té schůzce k té penzijní reformě u pana prezidenta. Ti se také vymlouvali potom na tu akustiku. Takže ta akustika umí jednoho potrápit, na tom se asi shodneme.

Každopádně dozorčí rady. Proč to nenahrazuje? No, tak to je jednoduché, paní poslankyně Peštová, znovu. Nikdo po vás nechce, abyste vymýšlela kolo. Je to strašně jednoduché. Stačí se podívat do toho zahraničí, jak to tam funguje. Já jsem vám tady teďka předvedl seznam civilizovaných evropských zemí, kde prostě má jejich obdoba Nejvyššího kontrolního úřadu pravomoci kontrolovat ty státní a polostátní firmy. Takže je to strašně jednoduché. Nevymýšlejte tady žádné babišoviny, žádné atypické záležitosti. Nefilozofujte o tom, jestli NKÚ můžou nahradit dozorčí rady, protože to už někdo vymýšlel a dávno to vymyslel. Lidi, co na tom mají školy. Takže není potřeba vymýšlet znovu kolo. Stačí prostě se inspirovat u úspěšných zahraničních zemích, například právě v tom, jak pojmout pravomoci Nejvyššího kontrolního úřadu. A já věřím, že ten správný směr je dopředu směrem na západ a ne to, co tady předvádíte vy a celá tahle vláda, kdy nás naopak stahujete zpátky, zpátky do minulosti, zpátky do netransparentních devadesátek a zpátky na východ k Rusku. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Pane předsedo, jenom prosím prostřednictvím předsedajícího. Děkuji a děkuji vám za vaše vystoupení. S faktickou poznámkou se ještě přihlásil pan poslanec Libor Vondráček.

 

Poslanec Libor Vondráček: Děkuji za slovo. Prostřednictvím pana předsedajícího, pane předsedo Hřibe, vy jste předseda dozorčí rady Dopravního podniku města Prahy. Za 10 milionů korun si zadal audit. Chtěl jsem se zeptat, když jste tady o těch dozorčích radách mluvil, kdy bude zveřejněn ten audit, který byl zadaný na Dopravním podniku?

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Máme tady pořadí: paní poslankyně Berenika Peštová a potom pan poslanec Zdeněk Hřib. Vaše 2 minuty.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo. Já vím, že jste měl přednostní právo, pane poslanče, tudíž jste tady mohl vytvářet ty vaše kola, mluvit o čem jste chtěl. Bylo to velice náročné, protože snažila jsem se chvilku držet nit, ale pak jsem to vzdala.

Já jsem se nebavila s vámi, pane poslanče, prostřednictvím pana předsedajícího, já jsem se bavila s panem poslancem Kubíčkem a ptala jsem se ho na co teda máme dozorčí rady a představenstva v těchto orgánech. Tam sedí lidi a ručí veškerým svým majetkem a jsou odpovědní za to, co konají, když by tam teda ještě mělo být k tomu to NKÚ. Ale zřejmě to jste asi neslyšel, protože ta akustika je tady taková, jaká je. Takže příště, až si se mnou budete chtít povídat, tak samozřejmě já si s vámi ráda budu povídat, ale věřte mi, že všechno se netočí kolem vás.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Nyní tedy pan předseda Zdeněk Hřib.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Děkuji. Já bych se... Jsem přihlášený teda formou faktické poznámky, ale mně nebudou stačit 2 minuty. Tak já bych se s dovolením přihlásil normálně standardním způsobem, jestli je to možné, teda normálně a zareaguju. Takže hlásím se standardním způsobem.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Dobře, tak vám končím vaše 2 minuty a hlásíte se s přednostním právem. Máte slovo.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Děkuji. To znamená, abych to tedy vysvětlil i paní poslankyni Peštové, samozřejmě prostřednictvím pana předsedajícího, která se tady zeptala, k čemu jsou ta představenstva a jak se to liší od NKÚ a jeho pravomocí? No to je jednoduché. Tak představenstvo je orgán řídící té společnosti, ti to jako doopravdy řídí, jsou zodpovědní za obchodní vedení té společnosti. To je to, do čeho jim NKÚ v žádném případě nebude zasahovat. My bychom chtěli, aby to nebyli trafikanti, k tomu slouží ten nominační zákon. To je to, co vy chcete...

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Promiňte, promiňte, jenom, pane předsedo. Kdybyste reagoval formou faktické poznámky, tak reagujete na slova paní poslankyně. Ale nyní jsme v projednávání této právní normy a přitom svém vystoupení se musíte držet toho tématu, o kterém mluvíme, což není reakce na paní poslankyni Peštovou a věc, která se týká Dopravního podniku hlavního města Prahy. Jenom upozornění, že se nedržíme tématu.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Já si troufnu... Jo, děkuji za upozornění, pane předsedající. Já mám tedy za to, že jsem stále ještě mluvil k tématu, protože vysvětluju rozdíl mezi představenstvem a pravomocí NKÚ. Troufnu si tvrdit, že to tedy k tématu je, k tématu NKÚ.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Pokud vysvětlujete tento rozdíl takto k tématu může být, ale v tom případě bych prosím nereagoval na paní poslankyni Peštovou.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Dobře, tak můžeme se bavit obecně. Můžeme se bavit obecně třeba o tom, proč není ten náš návrh koncipovaný tak, že by směřoval i do oblasti například městských společností. Proč to tam není? To je velice správná otázka. Je to čistě z toho důvodu, jak jsem zmiňoval, že momentálně ten náš návrh není maximalistický proto, aby zasahoval i do oblasti samospráv, protože předtím než by se měly dostat do té pravomoci podniky samospráv, tak si myslím, že by tam měly být ty samosprávy. Přišlo by mně to logické v té kaskádě, tak jakým způsobem je to řešeno organizačně, to znamená, to je vlastně ten důvod. A z toho důvodu jako nejdeme do těch samospráv.

Proto si myslím, že by s tím neměl být vůbec žádný problém, protože asi všichni chápeme, že okontrolovat všechny samosprávy a všechny jejich jimi vlastněné společnosti bude asi nějaký objem práce, který by pravděpodobně byl nad možnosti toho Nejvyššího kontrolního úřadu a asi by tady zaznívaly výhrady směřující jako k finanční náročnosti a kdesi cosi. Troufnu si tvrdit, že u těch státních firem, i těch polostátních, tento argument jako reálně odpadá. Že jako tam si troufnu tvrdit, že to jsou velké společnosti, u kterých se ta kontrola jednoznačně vyplatí, a že tenhle argument, že by to jako nebylo efektivní anebo že by NKÚ neměl na to ty kapacity, tak tenhle argument, troufnu si tvrdit, že padá.

Pokud konkrétně zaznívá v té debatě jméno Dopravního podniku hlavního města Prahy, tak si dovoluji upozornit, že ten audit nebyl zadaný dopravním podnikem, byl zadaný magistrátem. A pokud vím, tak ten audit je zveřejněn. Já jsem vám, já jsem to dokonce chtěl najít tady, abych to tady ukázal. Ale případní zájemci se holt budou muset dodatečně zastavit u mě, abychom se na to podívali.

Za mě rozhodně mají být ty audity zveřejněny. Nicméně pokud se bavíme tedy o dozimetrových auditech, potažmo auditech hospodaření Dopravního podniku, tak ty nezadával Dopravní podnik, takže logicky těžko může jakýkoliv předseda dozorčí rady mít vliv na zveřejnění.

Nicméně já žiju tedy v tom, že audity byly zveřejněny, dokonce byl k tomu i nějaký workshop, může potvrdit paní senátorka, která se ho účastnila. A pochopitelně si troufnu tvrdit, že i ty prezentace třeba toho workshopu jsou vyžádatelné například stošestkou, takže to není nic tajného. Díky.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. S faktickou poznámkou paní předsedkyně klubu Pirátů Olga Richterová. Vaše 2 minuty. Ještě ne, já vám to potom zmáčknu, že jsem vás neukradl o čas, tak to bylo myšleno.

 

Poslankyně Olga Richterová: Děkuji pěkně. Já ten čas nepotřebuji celý. Já se jenom chci zeptat přítomných poslanců hnutí ANO k té novele týkající se Nejvyššího kontrolního úřadu, jestli jim to prostě nepřijde škoda. A jmenovitě bych se ráda zeptala paní poslankyně Bereniky Peštové, která tady vystoupila, jestli to není škoda, že se nevyužije teďka ta příležitost, aby to bylo systémovější, aby ta kontrola našeho nejvyššího auditního orgánu, kterým je NKÚ, prostě padla přinejmenším na ty státní firmy. Dokonce bude náš poslanec Samuel Volpe načítat pozměňovací návrh, kde jde pouze a jen o čistě firmy tedy v tom státním držení. Takže je tady šance, aby ta kontrola byla opravdu, opravdu úzce zaměřená, ale přece jenom by to bylo systémovější než si z toho širokého spektra státních podniků vybrat jenom dvě instituce.

Ta otázka je jednoduchá. Vy tady občas vystoupíte, k něčemu diskutujete, ale věcně se nevyjadřujete k tomuhle návrhu, který my předkládáme, který nám přijde důležitý. Roky ho přinášíme a pomohl by veřejnému dohledu na peníze daňových poplatníků, abychom prostě měli víc zdrojů z veřejných rozpočtů například na investice do dostupného bydlení. To by nám dávalo velký smysl. Tak budu ráda, když se třeba paní poslankyně Peštová nebo někdo další k tomu vyjádří.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji a předpokládám, nikoho tady nemáme prosím, tedy končím tedy obecnou rozpravu.

Ano, na závěr obecné rozpravy závěrečná slova.

 

Senátorka Hana Kordová Marvanová: Využiju také stupínku, děkuji za návod Olze Richterové. Já jsem chtěla se vyjádřit stručně, protože ale samozřejmě komentář by mohl být mnohem delší. Chtěla bych připomenout, že ten senátní návrh je záměrně takhle úzký, zaměřený na kontrolu, možnost kontroly hospodaření veřejnoprávních médií ze strany NKÚ právě z toho důvodu, že ty minulé pokusy prostě nevyšly a i ten návrh, který v minulém volebním období připravoval pan ministr Šalamoun, tak vlastně nedošel ani do Poslanecké sněmovny, protože na sebe nabaloval další témata. A protože se v minulém volebním období schvalovala poměrně rozsáhlá novelizace zákona o veřejnoprávních médiích, zároveň zákona o poplatcích, tak nám připadalo naprosto jednoznačně nutné, aby s tím byla spojena i posílená kontrola. Dokonce si myslím, že to mělo být schvalováno zároveň, že byla chyba, že to nebylo schváleno zároveň. Bohužel se to nestalo, nepředložil to pan ministr Šalamoun tehdy, proto jsme se toho ihned chopili a chtěli jsme ještě na konci toho vašeho minulého volebního období to schválit. Také jsme to v Senátu schválili, poslali to sem, aby se vlastně doplnilo toto téma, tenhle vlastně dluh. Já to vnímám, že to je dluh těch veřejnoprávních médií ve vztahu k veřejnosti, že nemají tu vnější kontrolu.

Mimochodem tady někdo říká, že stačí ta vnitřní kontrola ze strany dozorčí komise a rady. To nemůže stačit. Dozorčí komise má myslím pět členů, nemá absolutně žádný aparát. Rada České televize, ta si stěžuje na začerněné smlouvy, zatímco máme tady velmi kvalifikovaný úřad, Nejvyšší kontrolní úřad s myslím velmi dobrou pověstí a odborníky. Mimochodem zpracovali pro výbory i zprávu, inspiraci, jak vypadají kontroly veřejnoprávních médií včetně BBC. Čili oni navíc mohou kontrolovat, NKÚ po vzoru těch těchto institucí v zahraničí, mohou to kontrolovat rozsáhleji než audit. Každý auditor nebo kdo je tady daňový poradce či jiný odborník vám řekne, že audit je mnohem užší než to, co podle principu těch tří E kontroluje NKÚ.

Já to vnímám jako dlouhodobý dluh ze strany i veřejnoprávních médií a politiků. Je to kritizováno veřejností a působí to, když veřejnost má platit poplatky, a teď se i navýšily ty poplatky, tak to působí poměrně hodně netransparentně, když s tím není posílena ta kontrola a pořád se nachází nějaké důvody vždycky, nejde to, není čas, nabalí se na to jiné věci, je mimořádná situace a pořád kontrola není. Mluví se o tom deset, patnáct let, že to chybí.

Teď bohužel ta dnešní rozprava zase ukázala toto, že místo abychom se soustředili na to, abychom tenhle dluh konečně splatili a pak se mimo bavili o dalších tématech, třeba rozšíření pravomocí NKÚ kontrolovat státní firmy nebo municipality. Mimochodem, já jsem velkým zastáncem kontroly hospodaření statutárních měst a krajů. Tam jsou – stamiliardový rozpočet třeba má Praha, hlavní město Praha. To by bylo velice žádoucí, aby taková kontrola byla. Tady se dívám na mou kolegyni ze zastupitelstva. To bychom se dozvěděli věci, kdyby NKÚ kontroloval hlavní město Prahu a městské firmy!

Já jsem toho zastáncem, ale prosím, nedávejme to tady do toho návrhu, který je zaměřen na splacení dluhu, který, když se schválí hospodaření, tedy možnost kontroly hospodaření veřejnoprávních médií ze strany NKÚ, tak i ti, co jsou velikými zastánci veřejnoprávních médií, a já patřím mezi ně, tak jaksi by měli usilovat o to, aby byla posílena ta kontrola hospodaření, protože to posílí důvěryhodnost a transparentnost před veřejností. Já jsem přesvědčená, pokud by zastánci veřejnoprávních médií, kteří tady tedy hovořili a říkali, že pokud se tam tedy nezmění zároveň čl. 40, že nebudou moci odsouhlasit tu kontrolu hospodaření, tak bych chtěla upozornit, že to by byl gól do branky všech zastánců veřejnoprávních médií, protože by to jenom posílilo hlasy, že pokud tedy nemůže kontrolovat NKÚ veřejnoprávní média, pak nezbývá než je zestátnit, plně napojit na státní rozpočet. Já si nemyslím, že je to zapotřebí, ale jsem přesvědčena, že je zapotřebí lidem ukázat, že ta média, stejně jako kdokoliv jiný, hospodaří transparentně, samozřejmě efektivně, hospodárně, že to je prostě velmi důležité, že to je služba ve prospěch veřejnoprávních médií. Já se tady dívám schválně do řad tedy bývalé koalice a tady na bývalého pana ministra kultury Baxu, který podporoval v Senátu ten náš návrh a byli jsme ve shodě, že to posílí podporu vlastně veřejnoprávních médií, důvěryhodnost před veřejností.

Takže bych chtěla závěrem apelovat, že až budete tedy zvažovat, teď se načtou nějaké pozměňovací návrhy, tak přestože některé jsou myšleny samozřejmě chvályhodně, tak to prosím nenabalujte na tento návrh senátní, který se zrodil jako široký kompromis zástupců všech politických klubů jak v Senátu, tak v Poslanecké sněmovně, aby už jsme se konečně po těch slovech, která říkáme tedy deset let, pohnuli k nějakému činu a lidé viděli, že když si platí veřejnoprávní média, že je na jejich hospodaření skutečně vidět a že pokud tedy závěry NKÚ pak třeba by sdělily, že tam je nějaký nedostatek, že ten nedostatek na základě zpráv NKÚ bude napraven. Myslím si, že to pomůže prostě jak kritikům veřejnoprávních médií, tak to ale pomůže i zastáncům. Takže děkuji, doufám, že po tomto další čtení, ke kterému se dostaneme příště, povede ke schválení návrhu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Děkuji paní senátorce. Prosím o závěrečné slovo pana zpravodaje.

Ještě prosím upozorňuju všechny poslance přihlášené do podrobné rozpravy, že je potřeba, aby se skutečně dostavili do sálu a do té rozpravy se zapojili.

Máte slovo.

 

Poslanec Libor Vondráček: Děkuju, pane předsedající. My jsme se s předchozím předsedajícím bavili, že využiju ještě té přihlášky, kterou jsem tam měl ke stanovisku klubu. Tak já tedy řeknu stanovisko...

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: V tuto chvíli je to stanovisko klubu?

 

Poslanec Libor Vondráček: Ano. Já tedy řeknu stanovisko klubu tak, jak jsem tam byl písemně přihlášen, abych ubezpečil všechny naše kolegy i všechny české občany, že naše stanovisko klubu se nemění. Podle nás se totiž nijak nemění to, že není v pořádku, že například smlouvy za 9,3 milionu korun jsou začerněné a Nejvyšší kontrolní úřad je nemůže kontrolovat. Takhle jednoduché to je. Pokud Česká televize dneska může takovéto smlouvy uzavírat, takovéto smlouvy jsou začerněné, pokud Česká televize hospodaří s penězi daňových poplatníků nebo koncesionářů, tak zkrátka podle našeho klubu není v pořádku, že Nejvyšší kontrolní úřad je nemůže kontrolovat.

Tohleto jsme říkali v minulém volebním období, v předminulém, a pokud by bylo potřeba to řešit i v tom volebním období budoucím, tak to budeme říkat pořád, bez ohledu na to, kdo, jak, proč, chce platit české poplatky formou poplatků ze státního rozpočtu nebo nějak jinak. Na podstatě této věci se nic nemění. My chceme tady tento dluh, který máme vůči českým občanům a koncesionářům, konečně splatit tak, aby Nejvyšší kontrolní úřad měl oporu v ústavě. Proto stanovisko našeho klubu je samozřejmě pozitivní. Já se těším na třetí čtení. Doufám, že tentokrát už paní senátorka sem nebude chodit natřikrát a to třetí čtení bude v tomto smyslu daleko plynulejší. Děkuju. Jako zpravodaj závěrečné slovo nevyužívám.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Dobře. Takže v tuto chvíli ukončuji obecnou rozpravu a zahajuji podrobnou rozpravu. Připomínám, že pozměňovací návrhy a jiné návrhy přednesené v podrobné rozpravě musí být vždy odůvodněny. Ti, kteří jsou přihlášeni do podrobné rozpravy, se vidí i na tabulích. Vidí se, předpokládám, i v předsálí a prosím, aby se dostavili. Prvním přihlášeným do podrobné rozpravy je pan poslanec Samuel Volpe. Máte slovo.

 

Poslanec Samuel Volpe: Děkuji, pane předsedající, za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, děkuju vám všem, co tu stále jste a vidím, že většina těch obličejů tu sedí opravdu dlouho a pozorně poslouchá. Já bych si dovolil tedy nakopnout podrobnou rozpravu. Chtěl bych se přihlásit ke dvěma pozměňovacím návrhům, které jsme předložili s kolegyní Richterovou. Je to tedy pod číslem 1041 a 1071. V podstatě jde o podobný návrh, který prošel tenkrát Sněmovnou třemi čteními v roce 2020, únor, jestli se nepletu. V podstatě je to vlastně protáhnutí toho § 97, kam se přidávají dva odstavce. To je vlastně v obou pozměňovacích návrzích. Navíc, aby to právě bylo průchozí i Senátem, tak tam je úprava čl. 40, což jsou ty organické zákony.

Já si opravdu myslím, jako to například u nás říkal předseda Zdeněk Hřib, že to je spíš minimalistická varianta, než nějaká maximalistická, a že opravdu, kdybyste se na to podívali, tak si myslím, že by to mohlo nebo mělo projít za mě, z mého úsudku. Vlastně myslím si, že i NKÚ, Nejvyšší kontrolní úřad, po tom volá, aby se vůbec otevřela dimenze změny ústavy, aby v tomto se mohla rozšířit kontrolní působnost.

Tudíž, jak říkám, hlásím se k pozměňovacím návrhům číslo 1041 a 1071. Děkuju vám všem, že tomu věnujete pozornost a že si návrhy prostudujete.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane poslanče. Dalším přihlášeným do podrobné rozpravy... (O slovo se hlásí předseda Okamura.) S přednostním právem? S přednostním právem se přihlásil předseda Poslanecké sněmovny Tomio Okamura.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Vážené dámy a pánové, já bych se chtěl přihlásit k pozměňovacímu návrhu s číslem 627. V principu pozměňovací návrhy jsou tři, ale když tedy osvětlím ten jeden, tak nám jde o to, aby Nejvyšší kontrolní úřad mohl kontrolovat hospodaření České televize a Českého rozhlasu i zpětně. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Pokračujeme tedy dál bez přednostních práv. Přihlášeným je pan poslanec Radek Vondráček.

 

Poslanec Radek Vondráček: Děkuji za slovo. Já bych se chtěl přihlásit ke svému pozměňovacímu návrhu, který je v systému uveden pod sněmovním dokumentem 1049. Je to pozměňovací návrh, který říká, že v čl. 1 se na konci textu doplňované věty doplňují slova „a stanoví-li tak zákon, vykonává kontrolu hospodaření mezinárodní organizace, jíž je Česká republika členem“. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Dalším přihlášeným do podrobné rozpravy je pan poslanec Marek Benda, který v tuto chvíli není přítomen. Dalším, kdo je přihlášený do podrobné rozpravy, je pan poslanec Karel Dvořák.

 

Poslanec Karel Dvořák: Dobrý večer, dámy a pánové, pane předsedající. Já bych se na tomto místě rád přihlásil k pozměňovacímu návrhu, který jsem v předložené novele předložil. Je to návrh, který jsem podrobně odůvodnil již v obecné rozpravě. Nebudu tak tedy znovu činit. Tento návrh je v systémech veden pod číslem 1082. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Dalším přihlášeným... Já jsem si pana Dvořáka neodmazal, pardon. Dalším přihlášeným je pan poslanec Martin Baxa.

 

Poslanec Martin Baxa: Děkuju za slovo, pane místopředsedo. Já bych se chtěl přihlásit k pozměňovacímu návrhu, který je ve sněmovním systému evidován pod číslem 1089. Je to pozměňovací návrh skupiny poslanců, které tady v tom seznamu reprezentuje Marek Benda. Jsem i já mezi těmi podepsanými. Jedná se o pozměňovací návrh, jehož cílem je vložení do § 40 zákonů, které se týkají České televize a Českého rozhlasu. Už jsem ho detailně odůvodnil v obecné rozpravě. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Dalším přihlášeným do podrobné rozpravy je pan poslanec Benjamin Činčila. Není. Znovu se ptám, jestli se objevil pan poslanec Benda? (Poslanec Benda není stále v sále.) V tom případě odmazávám tedy oba dva. K těmto návrhům se tím pádem v tuto chvíli nemohou připojit. (Krátká prodleva.) Já jsem čekal, že ještě někdo z nich přijde. Dobře, pokud se nikdo nehlásí, končím tedy podrobnou rozpravu a ptám se, zda máme případná závěrečná slova? (Předkladatelka ani zpravodaj nemají zájem.) Nemáme.

Nezavnímal jsem, že by někdo navrhoval nějaké návrhy o případném zkrácení lhůt, vrácení, nic takového. Končím tedy projednávání druhého čtení tohoto návrhu. Děkuji paní senátorce, že tady s námi ten dlouhý den vydržela.

Dalším bodem který nás čeká, je bod číslo 4. Než ho rozjedu, tak prosím, máme tady omluvu. (Přichází poslankyně Vesecká a oznamuje, že dochází ke změně zpravodaje.) Pardon, budeme hlasovat ještě změnu zpravodaje. Prosím... Zpravodajem bude paní Vesecká, ale já už tady paní Veseckou jako zpravodajku mám v materiálech.

Ještě prosím omluvy: od 20 hodin z pracovních důvodů se omlouvá pan poslanec Jiří Havránek, od 19.15 ze zdravotních důvodů se omlouvá poslanec Jan Síla, od 20 do 21.15 z pracovních důvodů se omlouvá poslanec Štěpán Slovák a od 19 hodin ze zdravotních důvodů poslanec Jiří Strýček.

Dalším materiálem je

Aktualizováno 15. 5. 2026 v 0:51.