(pokračuje Tomio Okamura)

1.
Vládní návrh zákona, kterým se mění některé zákony v oblasti veřejných rozpočtů
/sněmovní tisk 90/ – třetí čtení

Prosím, aby místo u stolku zpravodajů zaujala za navrhovatele místopředsedkyně vlády a ministryně financí Alena Schillerová a zpravodajka garančního výboru, což je rozpočtový výbor, poslankyně Jana Murová. Pozměňovací návrhy jsou vedeny ve sněmovní tisku 90/2, který byl doručen dne 16. dubna 2026. Usnesení garančního výboru bylo doručeno jako sněmovní tisk 90/3. Menšina poslanců garančního výboru předložila oponentní zprávu, která vám byla doručena jako sněmovní tisk 90/4. Táži se navrhovatelky, zda má zájem vystoupit před otevření rozpravy? Ale já vás mám i jako první v rozpravě. (Ministryně Schillerová si přeje vystoupit až v rozpravě.) Ne, ne, ne, ještě nejsme v rozpravě. Až v rozpravě. Budete stejně první, paní ministryně.

Otevírám rozpravu. Jenom upozorním, že jsme se pak domluvili, že po přednostních právech přednese oponentní stanovisko pan poslanec Munzar, po těch přednostních právech, a pak budou následovat stanoviska klubů, případně ještě po vás může zpravodaj.

Paní ministryně, máte slovo. Přečtu tedy pořadí přednostních práv: paní ministryně Alena Schillerová jako předkladatelka v obecné rozpravě vystoupí, pak je tam Vít Rakušan, potom by tedy, jak by to bylo, tak by byl Vojtěch Munzar s oponentním stanoviskem, případně jestli se přihlásí, může ještě zpravodajka, jestli bude mít ale zájem, a potom jsou ta stanoviska klubů, to znamená Věra Kovářová, Vendula Svobodová – za jednotlivé kluby, Lucie Sedmihradská a Michal Kučera.

Jinak bych vás ještě závěrem chtěl požádat všechny, abyste v souladu s jednacím řádem podle § 59 odst. 4 hovořili k projednávané věci. Jenom přečtu tu větu: Poslanec má mluvit k projednávané věci a jsme v obecné rozpravě, takže to říkám hned na úvod a samozřejmě průběžně budeme i tuto větu připomínat. Paní ministryně, máte slovo.

 

Místopředsedkyně vlády a ministryně financí ČR Alena Schillerová: Děkuji za slovo, pane předsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, dámy a pánové, tak já jsem velice ráda, že mohu konečně reagovat nejen na vystoupení některých kolegyň a kolegů z minulého týdne, protože jak dobře víte, tak jsem reagovat nemohla vzhledem k tomu, že jste neumožnili otevřít rozpravu, a zároveň můžu aktivně vstupovat i do dnešní pokračující schůze. Tím bych si dovolila zareagovat na paní předsedkyni Richterovou i pana předsedu Hřiba, já jsem jim to říkala už neformálně, když mě vyzývali, proč nereagujete, paní ministryně? Jak jsem mohla reagovat? Já myslím, že to snad všichni chápete, že bych ráda reagovala. Ono to není nic příjemného tady sedět a nechat se ostřelovat zleva, zprava, to myslím samozřejmě v přeneseném slova smyslu, já to vydržím, nebojte, a nemoci reagovat.

Když jste mě nedávno v jiné věci vyzývali, že jsem reagovala i se závěrečnou řečí, tak já jsem prostě tuto praxi změnila a budu reagovat vždycky v rozpravě. Ale musíte mi to umožnit. Musíte dovolit, abych mohla reagovat. Teď mohu a jsem za to velmi ráda a budu aktivně reagovat.

Má reakce v mém dnešním vystoupení bude částečně i na minulý týden, protože tam jsem právě reagovat nemohla kvůli tomu, že jste schůzi neumožnili otevřít. Přiznám se, že v určitých okamžicích, kdy se kritika našeho zákona míjela s realitou úplně nejvíce, pro mě bylo velmi obtížné nesmět se do diskuse vůbec zapojit a zasáhnout, položit na stůl fakta a vyvrátit celou řadu dezinformací.

Z pohledu demokratické diskuse je určitě nekonečně správnější, když ministr, předkladatel zákona, může svého přednostního práva využít, může reagovat, může odpovídat. Nedovedu si představit, proč by mělo být lepší, aby tomu bylo jinak. Komu a proč by demokratická debata mohla vadit? Pokud mezi námi někdo takový je, chtěla bych slyšet jeho argumenty. Ne, dámy a pánové, demokracie je o diskusi, demokracie je o interakci, a já dnes proto nemohu začít ničím jiným, než že se vrátím k některým příspěvkům z minulého týdne. Alespoň tedy k těm, které se týkaly zákona, o kterém je řeč. To totiž zdaleka nejde říct o všech vystoupeních, která tady minulý týden ve středu zazněla.

Pan poslanec, pan předseda Vít Rakušan začal svůj projev – jsem ráda, že v sále – málem výzvou k uskutečnění velkých občanských shromáždění. Začal ho apelem na občanskou společnost. V tom případě mi tedy dovolte, abych se já obrátila svým apelem na hnutí STAN, protože mi zásadně nesedí jedna věc. Pokud je pan předseda Rakušan a hnutí Starostové komfortní s tím, že Česká republika má v příštím roce hospodařit s deficitem 150 miliard a v roce 2028 – s deficitem státního rozpočtu, podotýkám – 126 miliard, jak nařizují fiskální evropská pravidla dohodnutá, vyjednaná bývalou vládou Petra Fialy, ve které všichni jste seděli, včetně pana exministra Rakušana, podle mého názoru já to nazývám pastí, kterou nám tady zanechal Fialův kabinet, proč ve volební kampani nepředstavili konkrétně – nebo nepředstavil, teď mluvím k panu předsedovi Rakušanovi – konkrétní soubor opatření, jak deficit z roku na rok snížit z těch faktických konkrétních skoro 300 miliard roku 2025 a těch 350, co jste nám fakticky nachystali na rok 2026, které jsme stáhli na 310, na oněch 150 miliard, tedy skoro o 200 miliard.

Takovou konsolidaci žádná evropská země nemá. Žádná. Věřte, ležím v tom každý den. Žádná. Za jediný rok. Nezaznamenala jsem jediný nosný nápad, nic. To se samozřejmě týká všech ostatních opozičních stran, ale teď mluvím konkrétně ke STAN. Vysvětlení je možné toliko dvojí. Buď o nerealisticky nastavených rozpočtových mantinelech neměl Vít Rakušan ani páru, anebo o nich věděl a v případě, že by dnes nedejbůh spoluvládl, tak by tady dnes stál a hlasoval by podobný návrh, který předkládáme my. A hlasoval by pro něj proto, protože tíha vládní odpovědnosti a fiskální realita nic jiného zkrátka neumožňují. Nic jiného neumožňují.

Jestli chce někdo pořádat velká občanská shromáždění kvůli rozpočtu, tak prosím, ale ať jsou tedy opravdu kvůli rozpočtu, kvůli konkrétním číslům, ne kvůli tomu, že někdo napravuje legislativní chyby předchozí vlády, která v rozporu se svými vlastními činy a vlastními plány nastavila rozpočtová pravidla tak, že jejich splnění by z roku na rok paralyzovalo základní funkce státu. A já znovu opakuji, že to byla vláda, ve které byl Vít Rakušan jejím prvním místopředsedou, která plánovala vlastní fiskální výhledy v přímém rozporu s těmito pravidly. Jasný důkaz je fiskální výhled z listopadu 2025, kdy už věděla vláda Petra Fialy, že si prostě balí. Každý si ho může najít na stránkách Ministerstva financí. To je poslední rozpočtový plán bývalé vlády. A byl tento plán v souladu s fiskálními pravidly, s evropskými fiskálními pravidly? No, samozřejmě že nebyl. Nebyl.

Otevřete si ten web Ministerstva financí. Máte to tam. Znamenal by jeho více než dvojnásobné překročení v roce 2027 a více než trojnásobné překročení v roce 2028, místo deficitu 0,9 procenta HDP, myslím veřejných financí, plánovala minulá vláda pro příští rok 1,9 procenta HDP, místo deficitu 0,5 procenta HDP v roce 2029 tak plánovala 1,8 procenta HDP.

Kde jste byl, pane předsedo Rakušane? Proč jste nevyzýval národ k občanské neposlušnosti, když si váš vládní kolega Zbyněk Stanjura dělal z rozpočtových pravidel dobrý den? Tehdy se to nepočítalo a teď se to počítá? Nebo jste tehdy spal a teď se probudil? Nebo se vám to zkrátka tehdy nevyplatilo zvedat a teď jste si spočítal, že byste na to mohl přece jenom nějakého toho voliče utáhnout jako na nudli?

Dámy a pánové, kdyby to nebylo tak smutné, tak bych se docela bavila. Ta licoměrnost, to pokrytectví, ta zoufalá teatrálnost. Pan poslanec Martin Kupka, pan předseda Martin Kupka, tady zase hovořil o důležitosti investic, hlavně těch do dopravní infrastruktury. Prý se vždy snažil coby ministr dopravy, aby šlo do dopravních investic co nejvíc peněz. Proti tomu nic. No, to je opravdu pěkné, že se snažil. Napadá mě jedno přirovnání, které se říká na Ostravsku. Říká se tam, že snaha není koksovatelná. A já myslím, že to na pana exministra sedí dokonale. Snažil se.

Větší ponížení ministra dopravy, delší nos směrem k našim občanům, čekajícím na kruhové objezdy a nedokončené dálniční tahy, než předvedla vláda Petra Fialy, směrem k Martinu Kupkovi, to si už ani neumím představit. Pan Martin Kupka dovolil, aby schválený rozpočet SFDI na rok 2026 obsahoval nekryté výdaje za neuvěřitelných 37 miliard korun. To je objektivní nezpochybnitelný fakt. To je výsledek jeho snažení.

Nevím, jestli měla minulá vláda v plánu dálnice, obchvaty a objezdy stavět ze vzduchu, z krásných a vzletných frází, z medového exministrova hlasu, nebo z hodnotové politiky, ale vím, že z peněz to rozhodně nebylo. S těmi se v rozpočtu minulá vláda neobtěžovala.

Ne, pane poslanče, pane předsedo Kupko, vy jste jako ministr dopravy selhal. Dovolil jste, aby s vámi rozpočtový podfukář Zbyněk Stanjura vyběhl jako s naivním lokajem, který si nechá bez mrknutí oka sebrat 37 miliard a ještě jste to celé ochotně obhajoval proti zájmům těch, za které jste se měl rvát, proti řidičům, proti obyvatelům měst, kteří denně dýchají jedovaté plyny kvůli chybějícím silnicím, proti budoucnosti Česka, které na dokončení páteřní dopravní infrastruktury čeká celá desetiletí.

Ještě jedna věc směrem k panu poslanci, k panu předsedovi Kupkovi, toho času tedy i předsedovi ODS, proto ho oslovuji předseda, ODS, která se v posledních letech poněkud samozvaně a bez potřebného kreditu pasovala do role strážce české obranyschopnosti. No budiž, tak tedy dejme tomu, že s vámi tu vaši falešnou hru na chvíli budu hrát. Takže ODS, samozvaný maják naší obranyschopnosti, má najednou strašný problém s tím, když má vláda a tím myslím jakákoliv vláda, dostat možnost v případě akutního zhoršení bezpečnostní situace, navíc na návrh Bezpečnostní rady státu, vyčlenit operativně dodatečné výdaje na obranu či bezpečnost České republiky, a to maximálně o 10 procent rozpočtu.

Když pominu, že příslušná formulace byla v totožném znění obsažena již v návrhu exministra Stanjury, který předložila 10. prosince Poslanecké sněmovně minulá vláda, tak bych se ráda pozastavila nad zcela konkrétní hypotetickou situací.

Může, a já věřím, pevně věřím, že nenastane, nikdy nenastane, ale vyloučit se to nedá, nastat situace, kdy zatím nebyl spuštěn nouzový stav, válečný stav nebo stav ohrožení státu, avšak je zjevné, že nebezpečí hrozí. Modlím se, aby to nikdy nenastalo, ale hypoteticky si to musíme připustit. V takové situaci rozhodují hodiny, neřkuli minuty. Začíná krizové řízení státu. A já jsem minulý týden poslouchala Devadesátku České televize, ČT24, kde o tomto tématu hovořili ekonomové, hovořil tam profesor Janský, profesor Komárek z Národní rozpočtové rady, a oni tomu na rozdíl od pana Kupky rozuměli velice dobře. Podporují to, aby stát byl schopen reagovat rychle a flexibilně. Chápou, že situace krizového řízení není slučitelná s hodinami debat v Parlamentu. Zkrátka a dobře chápou to, co zatím v ODS nepochopili, že opravdu není v zájmu státu, aby v takové situaci nemohla vláda dělat de facto nic a tím jednat proti zájmu země a svých občanů.

Co je na tom nepochopitelného? Je to naprosto extrémní situace pro jakoukoliv vládu. A přišel s ní váš exministr. Já jsem to pouze dotáhla do zákonné podoby a přinesla sem a prosazuji jménem naší vlády, vlády Andreje Babiše.

Taky se pan Kupka pohoršoval, že jsem upozornila na příklady evropských zemí, jak si na tom stojí z hlediska deficitu v poměru k HDP, že jsem říkala, že se nebudeme stydět za deficit blízko 3 procent HDP, když Rakousko má mít deficit 4,3 procenta Německo 5,3 procenta HDP, Polsko 6,1 procenta. Víte, jak mě dáváte Polsko za příklad? Říkáte: Podívejte se, jak to Polsko investuje do té obrany. Ale už neříkáte, že má deficit 6,1 procenta HDP. Ale já nekritizuju Polsko, já bych si to nikdy nedovolila, tolik pokory mám v sobě.

Každá země jedná sama za sebe, včetně České republiky. Slovensko 5,3 procenta HDP Proč jsem hovořila o Německu, Rakousku, Slovensku a Polsku? Ne proto, že se mi to hodí, jak říkal pan předseda Kubka, protože to jsou naše sousední země, naši nejbližší sousedé. Ale klidně se můžeme podívat na průměr celé EU, pokud vám srovnání se sousedy nevoní. I tam Evropská komise ve své predikci předpovídá pro příští rok průměrný deficit evropské sedmadvacítky ve výši 3,4 procenta HDP. A co takzvaný odpovědný sever, jak mi často říkáte? Finsko 3,9 procenta HDP, Estonsko 4,4 procenta HDP a tak dále a tak dále. Je to dohledatelné na internetu velice jednoduše. Žádné náhodně vybrané státy, které se nám zrovna hodí, jak říkáte, ale realita.

Víte, celkově jsem si všimla, že máte s realitou, jejím chápáním v ODS docela problém. A zdá se, že neodezněl koncem Petra Fialy ve vašem čele. Jeden takový příklad za všechny – taky jste ho tady opakoval, pane poslanče, pane předsedo Kupko, samozřejmě – že prý rozpouštíme důchodový účet. Zaznívala slova o mezigenerační loupeži, o okrádání mladších generací a nenarozených dětí. No zkrátka halucinace na druhou. Pominu fakt, že v České republice žádný důchodový účet neexistuje a nikdy neexistoval, jo? Jenom abychom si uvědomili fakta. Ten pomíjím. Na rozdíl třeba od Norska, kde má svůj velký ekonomický význam.

To, čemu v českých podmínkách někdy nepřesně se říká důchodový účet, je prostá bilance příjmů a výdajů našeho průběžného systému. Čili rozdíl mezi tím, co v běžném roce do systému přiteče od ekonomicky produktivních na sociálním pojištění, a tím, co stát v běžném roce vyplatí na starobních důchodech. A tyto toky probíhají v rámci všech dalších toků našeho státního rozpočtu, když je ztráta – to znamená vybere se méně než se vyplácí na důchodech – zvýší se o ni schodek státního rozpočtu. To říkají rozpočtová pravidla. Když je náhodou přebytek, schodek se o příslušnou částku naopak sníží, takže žádný důchodový účet není prosím. Prosím, poproste své experty, ať vám to vysvětlí. Žádné nakumulované rezervy pro budoucí generace a nenarozené děti. Vždyť jste čtyři roky vládli, tak snad jste to nepochopili? Nerozumím tomu. V podmínkách průběžného systému nejsou a kdo tvrdí opak, vytváří virtuální, nepravdivou realitu.

Ano, je pravda, že rušíme jednu absurditu, která nás stojí peníze a kterou měla zrušit jakákoliv předchozí vláda, protože je nesmyslná. Vysvětlím vám to velice jednoduše – přestože příjmy z pojistného a výdaje na důchodové pojištění jsou součástí zákonem schváleného státního rozpočtu, podle kterého stát hospodaří v běžném roce, a tudíž saldo hospodaření systému důchodového pojištění je součástí celkového výsledku hospodaření státního rozpočtu, a tudíž případný přebytek je tedy již spotřebován v běžném roce – to jsou příjmy, výdaje, teče to, spotřebuje se to v tom rozpočtu. Máme v Česku následující, asi dvacet let starou anomálii nesmyslnou. Vysvětlím – v případě, že je v bilanci důchodů vykázán v tom roce přebytek – to znamená, byť se spotřeboval ve státním rozpočtu, tak vyšel, vybralo se víc než se vyplatilo – musí Ministerstvo financí podle této nesmyslné anomálie v následujícím roce vydat emisi dluhopisů ve výši tohoto přebytku. Takže my ho fakticky nemáme, protože je příjmem státního rozpočtu, ale musíme podle tohoto nesmyslného, dvacet let starého rozpočtového rezidua vydat dluhopisy, emisi dluhopisů a tyto peníze deponovat na účet zvaný OSFA, tedy Operace státních finančních aktiv. Problém je ovšem v tom, že onen zjištěný kladný rozdíl neznamená volné peníze, natožpak zbylé peněžní prostředky, ale jde pouze a pouze o virtuální teoretický výpočet a na jeho fyzický převod je nutno si půjčit, dává to smysl? No mně teda ne. A naší vládě taky ne. Je to prostě nesmysl, který nás stojí další peníze.

Takový převod tedy fakticky způsobuje jediné – zvyšuje zadlužení, zhoršuje efektivitu řízení likvidity státu. Existence tohoto mechanismu nijak nepřispívá k jistotě financování důchodů, které jsou samy o sobě mandatorním výdajem, jejichž financování je zajištěno státním rozpočtem tak či tak. Když naopak vyberete méně, což se stávalo vaší vládě po celé čtyři roky, no tak to doplatíte ze státního rozpočtu, tak to je koncipováno. Je to prostě mandatorní výdaj.

Ptala jsem se úředníků Ministerstva financí, kteří tam pracují od nepaměti s touto agendou, pamatují spoustu věcí a spoustu ministrů, proč tuto povinnost s účtem OSFA nezrušili už dávno. Bylo mi řečeno, že by to bývali byli udělali, ale politici se toho prý báli, protože je to pro veřejnost nesrozumitelné a opozice to vždycky překroutí. Zkrátka a dobře všichni ví, že by to bylo dobré, ale nikomu se to nechtělo vysvětlovat a riskovat politický kapitál.

Takto já, dámy a pánové, vůbec nepřemýšlím. Já manipulacím ani mystifikacím ustupovat nebudu. Zbabělost není můj styl. Nebojím se báchorek nikoho, kdo nemá skutečný pozitivní politický program. Navrhuji to, co je správné a co je nutné. A pokud máme v zákonech nesmysl, který je k ničemu, tak ho ráda zruším A tipla bych si, že vašim báchorkám o tajuplném důchodovém účtu nevěří ani vlastní voliči. Možná naopak tuší, že si z nich děláte blázny, a dobře vám tak.

Ostatně celá tahle diskuse o tomto zákonu, bez kterého by nebylo možné sestavit reálný rozpočet této země, který by nebyl v rozporu s vlastními zákony, je ze strany opozice jedno velké divadlo.

Znovu opakuji a shrnuji fakta – neměníme parametry rozpočtové odpovědnosti, které jsme slíbili a deklarovali. Nadále platí náš závazek držet deficit veřejných financí bezpečně pod hranicí 3 procent HDP. Napravujeme současná fiskální pravidla, která jsou v rozporu s realitou. Fiskálně strukturální plán připravený minulou vládou nastavil pro Českou republiku nereálné cíle – pro rok 2027 deficit 0,9 procenta HDP veřejných samozřejmě financí, pro rok 2028 deficit 0,5 procenta HDP. Zároveň ale sama minulá vláda ve svém vlastním fiskálním výhledu plánovala deficity okolo dvou procent HDP. Do Bruselu tedy posílala jiné hodnoty než ty, podle kterých sama plánovala hospodařit.

Toto musíme napravit. Neexistuje realistický scénář, jak během jednoho roku snížit deficit na úroveň odpovídající 150 miliard korun bez kolapsu investic, ohrožení zdravotnictví, oslabení bezpečnosti a ekonomické recese. Bez našeho zákona by byl rozpočet nesestavitelný, neměl-li být v rozporu se zákonem. Jedinou alternativou našeho zákona je rozpočtová paralýza. Stát by nemohl investovat, rezignoval by na svou bezpečnost a nebo by měl rozpočet v kolizi se zákonem. To jako právník odmítám.

Chceme snižovat deficity, ale takovou dráhou, která nepošle naši ekonomiku do recese, umožní dostavět tolik potřebnou páteřní dopravní infrastrukturu, která nám neznemožní posilovat vnitřní i vnější bezpečnost. Česko si zaslouží takovou dráhu, která bude respektovat rozpočtovou a hospodářskou realitu. Ne takovou, která vypadá, jako by sem přiletěla z Marsu.

Jinými slovy, řešíme past, nekompetenci nebo lest, do které Českou republiku chytila vláda, která ji paradoxně zadlužila nejvíce v historii této země, která se pohoršuje nad deficity v období covidu, ale sama navrhovala opatření, která by v covidových letech znamenala nejméně o 200 miliard vyšší schodky. Vláda, která se zaklínala provozními úsporami, ale sama je zvýšila o 50 miliard ročně. My jenom ten nepořádek po ní řešíme mimo jiné i předloženým zákonem.

Teď jsem reagovala na věci, které se týkaly tohoto zákona z minulého týdne, protože, jak víte, reagovat jsem nemohla. Vzhledem k tomu, že jste neumožnili – opozice – otevřít rozpravu.

Teď bych si dovolila ještě pár vět na dnešní vystoupení. Poslouchala jsem předřečníky a víceméně problematiky tohoto zákona se týkalo vystoupení, částečně vystoupení pana předsedy Jurečky. No, musela jsem se nadechnout, jednou, dvakrát, třikrát, když jsem ho poslouchala, ale už se mi tep zase zklidnil, takže mohu naprosto v klidu zareagovat.

Pan předseda Jurečka tady hovořil o podání pozměňovacích návrhů, kdy jsem je podala příliš pozdě podle něho, kdy nebyla diskuse. No já si pamatuju na jiný příklad. Já si pamatuju na důchodovou reformu, kde dva klíčové pozměňovací návrhy, které naprosto změnily její obsah, které jsem tehdy nazvala politickým handlem, a to byl návrh ODS, zastropovák, věk odchodu do důchodu na 67 letech, původně tam bylo skoro nekonečno, a druhý byl osekání takzvaných náročných profesí a jejich nárok na předčasný důchod bez sankčních dopadů, říkám to velmi jednoduše o asi 100 000 lidí, což byl zase návrh TOP 09 nebo obráceně. Obráceně. TOP 09 měla KDU, ODS měl jeden a TOP 09 a ODS... KDU mělo jeden a TOP 09 a ODS měly druhý. A já jsem to nazvala politickým handlem, výměnou, kdy byly načteny za deset minut před koncem druhého čtení. Bylo to tak. My jsme se obrátili na Ústavní soud, samozřejmě ze spousty jiných důvodů. Ten jsme nevyhráli, to je potřeba tady říct, je to tak, nevyhráli. A dnes poslouchám, že načtení pozměňovacích návrhů v podstatě x hodin před druhým čtením, kdy se potom o tom debatovalo, kdy jsme měli šestihodinovou, sedmihodinovou debatu na rozpočtovém výboru za účasti představitelů Národní rozpočtové rady, tak to nestačí. Tehdy vám to stačilo a šlo o budoucnost lidí, o jejich životy. Dnes vám to nestačí. Taky jde o budoucnost celé této země. Takže ono to trošku ty příklady nesedí.

Když jsem poslouchala, jak tady chceme sebrat tu budoucnost těm lidem, té naší budoucí generaci, těm našim dětem. Naopak. Naopak my ji chceme zajistit. Tím, že se tu bude investovat do infrastruktury, do bezpečnosti, do zdravotnictví, a tak dále. Ne škrtit, jak jste to naplánovali vy. Ale vy jste to ani nechtěli dodržet. My nechceme lhát. My chceme to postavit pravdivě. A já a naše vláda to unese, tu odpovědnost, kterou s tímto samozřejmě neseme a i tuto složitou debatu, do které nás dostáváte. Ale to nevadí, to je vaše právo, a my to respektujeme.

To znamená, když tady na mě mluví předseda KDU-ČSL, bývalý ministr práce sociálních věcí a vyčítá mi nějak budoucnost, že tady chceme projíst, někdo, kdo okradl důchodce o mimořádnou valorizaci v průměru o 1 000 korun, také jsme skončili u Ústavního soudu a bohužel jsme také prohráli, to je potřeba říct, tak mi tady vyčítat tyto věci, to si myslím, že opravdu kulhá ne na jednu, ale na obě nohy.

Argumentace veřejnými financemi, porovnání těch veřejných financí, to je snad úplně nejhloupější argument, který tu zazněl. Bohužel tu není pan předseda, takže mluvím k nepřítomnému Marianu Jurečkovi. Jak jinak byste to chtěli porovnávat? Vždyť to dělá celá Evropa. Jinak je to neporovnatelné než přes veřejné finance. A říkat je to díky, tam to máte dobré díky výborným přebytkům krajů, měst a obcí.

Já si myslím, že to je také na nějakou debatu, na jiné téma, na jiném plénu, že jste dopustili, že přebytky krajů, měst a obcí jsou 500 miliard. A podle prognózy Ministerstva financí budou do 10 let bilion. To je v pohodě? Jsme s tím v pohodě? No já nejsem. A říkat, že je to dobrým hospodařením? Určitě u některých ano. A patří jim za to dík a respekt. Ale Ministerstvo financí umí spoustu věcí, jeho experti, a umí zanalyzovat, jak to je s promarněným investičním potenciálem. To znamená umí očistit ty přebytky od peněz, které náleží na provoz, které náleží na plánované investice, já tomu říkám zamašličkované, od volných peněz.

Víte, kdo je na tom nejhůř z tohoto pohledu? No, Praha. 170 miliard na účtech leží z těch pěti set. Samozřejmě, že ty peníze s tím volným investičním potenciálem jsou tam obrovské. A kdo nám vládne v Praze? No vy, zástupci opozice, parlamentu.

Doufám, že jsem odpověděla na všechno jak z minulého týdne, tak z tohoto, ale jsem připravena odpovídat dál. A jsem ráda že konečně mohu, protože otevřená rozprava. Děkuju vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji, paní ministryně. Je to tak, je otevřená rozprava. Já vám v této chvíli řeknu, co se bude dít. Zároveň vás vítám. Vyměnili jsme se při řízení schůze. Pěkné dopoledne.

V této chvíli jsou tam čtyři faktické poznámky. Až ty faktické poznámky jaksi skončí, tak jsou dvě přednostní práva, Vít Rakušan a Věra Kovářová, která nahrazuje, moment, která nahrazuje... Která byla pověřena paní předsedkyní. Pak vystoupení zpravodaje, oponentní vystoupení, to je až potom, takže prosím, respektujte to pořadí. A pak jsou přednostní práva se stanoviskem klubu, a teprve poté jsou poslanci, kteří jsou přihlášeni na té obrazovce. Jo, tak jenom takhle, aby bylo jasno, jak je to v pořadí.

Předtím, než pozvu Jana Berkiho, který je první na řadě s tou faktickou, tak přečtu omluvy. Pane poslanče... Ondřej Matěj Havel od 10.35 – pracovní důvody, Matěj Hlavatý od 10.40 – pracovní důvody, Hayato Okamura od 15 hodin – rodinné důvody, Jana Patková do 10.30 – zdravotní důvody, Barbora Pipášová od 9.30 do 11.45 – pracovní důvody, Gabriela Svárovská od 18.40 do 21.30 – pracovní důvody, Michaela Šebelová bere zpět svou omluvu – celý jednací den – pracovní důvody, ale zároveň mi teďka tady zase naskočilo do 14 hodin – pracovní důvody. No, jinak by nemohla mít Věra Kovářová přednostní právo.

Já vám spouštím vaše 2 minuty, pane poslanče.

 

Poslanec Jan Berki: Děkuju, pane místopředsedo. Milé kolegyně, milí kolegové. Já nebudu s paní ministryní polemizovat o těch věcných argumentech, to, předpokládám, bude součástí té diskuse a rozpravy.

Zaujaly mě tam ovšem dvě věci. Zoufalá teatrálnost, to si dovolím ale teď nekomentovat. Nechť po jejím vystoupení si každý udělá obrázek o tom, kdo zoufale teatrálně vystupuje.

Chci ale uvést na pravou míru jednu věc, a to že nemohla reagovat, to není pravda. § 67 jednacího řádu: Kdykoliv o to požádají, udělí slovo a mimo jiné za b) členovi vlády, předpokládám, že paní ministryně je členkou vlády, to znamená samozřejmě, že reagovat mohla i před otevřením rozpravy.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji za dodržení času. V této chvíli pozvu k faktické poznámce Jana Papajanovského. Připraví se Lucie Sedmihradská. Vaše 2 minuty.

 

Poslanec Jan Papajanovský: Děkuji za slovo. Vážení kolegové, kolegyně, já navážu na to, co říkal kolega Berki. Já musím bohužel říct, že ten projev vážené paní ministryně byl přehlídkou zoufalé teatrálnosti. Bohužel jsme se nedozvěděli skoro nic nového. Nedozvěděli jsme se žádné reformní plány Babišovy vlády. Nedozvěděli jsme se nic konstruktivního o tom, co ta vláda chystá ve veřejných financích. Zato jsme tady poslouchali, co, kdy, kdo, jak udělal špatně. Paní ministryně opakovaně hovořila o tom, že se sice nechce vracet k minulosti, no ale pořád dokola se do té minulosti vrací, pořád dokola na někoho útočí a vede tady války minulosti.

Druhá věc, na kterou chci reagovat, jsou dotazy paní ministryně, které směřovaly k našemu hnutí, k hnutí Starostové. Vy jste se, vážená paní ministryně, ptala, jestli bychom zvládli vládnout s tím deficitem a co bychom s ním dělali. Tak za prvé, já vás musím opravit v tom, že ten deficit není 156 miliard korun, protože vy hovoříte o deficitu bez těch zákonných výjimek, které už dneska v těch pravidlech byly. To znamená to číslo 156 miliard korun není konečná verze deficitu. Ten deficit by mohl být i podle těch stávajících pravidel navýšen o výdaje na obranu, o výdaje na Dukovany a tak dále. Takže to je první korekce.

Potom, pokud vás zajímá, co my jsme měli v programu a co bychom navrhovali pro to, abychom stabilizovali veřejné finance, no tak já opakovaně nabízím, že to s vámi s kolegy rádi prodiskutujeme, rádi vám ty naše návrhy vysvětlíme. Mimo jiné je to třeba zavedení systému eFakturace, mimo jiné je to cesta k euru jako ke společné měně, což by nám výrazně snížilo, zlevnilo dluhové financování, ale také je to diskuse o chybě, kterou vy jste tehdy ve Sněmovně podpořili a kdy jste vytvořili díru za 120 miliard korun, a to bylo snížení zdanění práce, zrušení superhrubé mzdy, to jsou prostě peníze, které dneska chybí a které dneska nikdo v tom rozpočtu nenajde. A my jako starostové říkáme, že tento problém je potřeba vyřešit. Takže my na rozdíl od vás konstruktivní jsme, my na rozdíl od vás bychom s tím deficitem hospodařit uměli.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuju. Čas, poprosím čas. V této chvíli je na řadě paní poslankyně Lucie Sedmihradská, připraví se Jan Jakob. Vaše 2 minuty, paní poslankyně.

 

Poslankyně Lucie Sedmihradská: Děkuji. Dobrý den. Já si dovolím několik zpřesnění, která by později mohla zapadnout. To první se týká fiskálního výhledu z listopadu 2025. Zde chci připomenout, že fiskální výhled poskytuje střednědobý pohled na vývoj veřejných financí a obsahuje projekce vycházející z aktuální politiky a předpokladů. Nejedná se o žádný závazek, rozpočet na rok 2027 bude samozřejmě schválen až zákonem o státním rozpočtu na rok 2027. To znamená porovnáváme zde jablka s hruškami, porovnáváme autonomní predikci s tím, co bude schváleno, co bude výsledkem aktivní rozpočtové politiky.

Druhou poznámku, jenom chci uvést několik relací. Očekává se, že letos budou výdaje sektoru vládních institucí asi 3,8 bilionu korun. Strašit veřejnost tím, že snížení schodku o 150 milionů korun by vedlo k paralýze státu, k paralýze rozpočtu a k paralýze lecčehos dalšího je skutečně přehnané.

Poslední, to je skutečně faktické zpřesnění, přebytky územních samospráv nejsou 500 miliard korun, to jsou zůstatky na jejich účtech. Přebytek nebo hospodaření územních samospráv loni skončilo s přebytkem 18 miliard korun. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Já vám děkuji za dodržení času a poslední zatím v této chvíli faktická poznámka Jan Jakob. Spouštím.

 

Poslanec Jan Jakob: Děkuju. Já samozřejmě vystoupím potom ještě v rozpravě, ale musím zareagovat na to, co tady zaznělo, tak jsme se dozvěděli od paní ministryně, že nejde sestavit rozpočet, že ona to bez tohoto zákonu nedokáže nebo že by nebylo na investice nebo že musela, tak jak při rozpočtu na tento rok, porušit zákon. A co třeba konsolidovat? Co třeba přijít s reformami? Místo toho zatím vláda tady prosadila čtyři zákony a největší reformou je, že bude mít den státní vlajky. No to je panečku konsolidace!

Protiústavnost, tak tady je celkem zásadní fakt v těch vašich pozměňovacích návrzích. Vy nerespektujete dělbu moci a to bude zásadní součást té naší ústavní stížnosti, pokud tyhle pozměňováky prohlasujete. A mě by zajímalo, když paní ministryně říká, že tady bude vystupovat, tak aby jasně zdůvodnila a aby bylo nevyvratitelné, že ty jejich všechny koaliční pozměňovací návrhy jsou v souladu s evropskou legislativou. Já o tom mám velké velké pochybnosti.

Poslední poznámka. Paní ministryně tady říkala, že my jsme chtěli nebo že jsme okradli důchodce. To je absolutní nesmysl samozřejmě. Důchody rostly za posledních pět let rekordním tempem, ale vy chcete okrást tímto zákonem a vaším postupem budoucí generace, naše děti, vnuky, jejich děti. Vy je chcete okrást a řítíte se do zdi rychlostí přesahující 400 miliard za rok. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji. Mezitím se přihlásila další faktická poznámka, respektive Marian Jurečka, pan poslanec, se přihlásil na faktickou. Faktická se sama nepřihlásila, já se omlouvám, pane poslanče, 2 minuty vás pouštím.

 

Poslanec Marian Jurečka: Děkuji. Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, paní ministryně, já jsem poslouchal to, co říkala paní ministryně ve svém projevu. Já bych možná jako začal tím, jestli většina argumentace paní ministryně stojí na tom, co jsme nedělali úplně dobře za naší minulé vlády, tak je to podle mě jako úplně blbá argumentační linka. Ta linka by měla přece stát na tom, jak my to chceme dělat lépe, odpovědněji, jsme lepší národohospodáři, přemýšlíme nad věcmi v souvislostech. Ale vy dvě třetiny vašeho projevu tady vyplýtváte na to, že vzpomínáte, co bylo přece jenom před čtyřmi roky. Já neříkám, že jsme to dělali ideálně, ale vy vlastně jako tím pádem říkáte, vy tím říkáte, my to budeme dělat ještě blběji. Interpretuju vaše slova, jo. A jako mluvit tady o tom, jestli já jsem okradl důchodce, tak já začnu tím, že přebytek na důchody u účtu, který tady je, je díky změnám, které jsme udělali. To teda je, paní ministryně, nepokřikujte na mě. Pane předsedající, prosím, ať paní ministryně na mě nepokřikuje a nereaguje. Ať se přihlásí.

Ale já tady jasně říkám, kdybychom neudělali změnu, kterou jsme udělali v roce 2023, tak dneska je mínus 15 miliard korun, nebude přebytek plus 20 miliard korun ani náhodou. A přitom jsme udělali změny, které pamatují na ty všechny, kteří byli zranitelní v důchodovém systému, lidi s nejnižšími důchody. Znovu opakuju, zvýšení důchodů minimálně na 20 procent průměrné mzdy. Výchovné, týká se 1,4 milionu žen, maminek, babiček. Jestli mně něco lidé říkají z očí do očí jako pozitivního o naší vládě, tak skoro vždycky se potkám s nějakou paní, která je důchodového věku a byla maminka nebo je maminka, tak mně řekne děkuju vám za výchovné. Jejich děti mi říkají, děkujeme za výchovné, protože moje maminka vychovala tři, čtyři, pět dětí, děkujeme za výchovné. Vyrovnali jsme jednu z obrovských nespravedlností a k tomu jsme přidali, že navždycky bude oceňovaná už nejenom péče o děti, ale o každou osobu blízkou v nějakém vyšším stupni závislosti. Každý, kdo pečuje o manžela, manželku, o postižené dítě, bude to mít počítáno do důchodu, jako by vydělával minimálně průměrnou mzdu v tom roce. Tak neříkejte, že jsme někoho okradli.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji za přesné dodržení času. Faktické poznámky jsou za námi. Tak ne, s faktickou poznámkou Alena Schillerová.

 

Místopředsedkyně vlády a ministryně financí ČR Alena Schillerová: Děkuji. Nebudu dlouhá, abych nebyla potom osočována, že jsem nereagovala. Tak vezmu, já si přesně nepamatuju, co kdo řekl, naposledy si pamatuju pana předsedu Jurečku. Tak tady vyčítáte, někdo tady vyčítal superhrubou mzdu. No tak proč jste ji neřešili, když vás tak štve opozice? Čtyři roky jste tady vládli. No protože jste viděli, že je to dobrá věc, kterou jsme tehdy schválili v roce 2020, pokud se nemýlím, nebo 2021, možná jsem se spletla. Takže měli jste na to čtyři roky, takže teď se nevymlouvejte.

Znovu, 150 miliard korun meziročně není málo. Myslím ta konsolidace. Je to 1,5 až 1,6 procenta HDP, což je vysoce za hranicí, co se doporučuje, co i evropská pravidla doporučují. A není moudré, pokud jsou rizika prognóz vychýlená směrem dolů.

Je tedy možné, že by se mohlo stát, že by bylo hůř a taková konsolidace by vedla k recesi a to není v zájmu nikoho. Takže, neříkejte tady, že byste věděli. Osočujete mě tady z nějakých prázdných slov a ani jste neřekli... Já jsem seděla nedávno v debatě s vaším novým předsedou KDU a když se ho redaktorka ptala – ne já, to bych si nedovolila, redaktorka – aspoň jedno opatření, jak byste to udělal. On říkal, že to jde, že by viděl, že to jde, tak letos o těch 150 miliard. Ona se ptá: Jedno opatření. On: Ne ne, ne, teď nemohu nic říkat. Jak jedno, jak máme vědět, že ta kritika je opatřena... Redaktorka se ptala, ne já. On: Ne, ne, ne, my prostě budeme na tom měsíce pracovat a pak to představíme. Takže nic. Velké, silné, lidovecké možná, jsem to nazvala v tom pořadu.

Pane předsedo Jurečko, já vám nerozumím. Vždyť výchovné jsme tady prohlasovali společně v předminulém volebním období. Já jsem mluvila o výchovném? Já jsem řekla něco, že výchovné je špatně? Výchovné je dobře. Já mluvila o těch důchodech, o té mimořádné valorizaci, a za tím si stojím.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji za dodržení času. Vaše vystoupení vyvolalo další čtyři faktické poznámky, takže přednostní práva si musí počkat. Řeknu pořadí, abyste se připravili: Jan Papajanovský, Benjamin Činčila, Jan Jakob a Marian Jurečka. Pana poslance Papajanovského sem prosím pozvu a spouštím vám, až se připravíte, vaše 2 minuty.

 

Poslanec Jan Papajanovský: Děkuji. Asi budu stručnější. Musím zareagovat na paní ministryni ve dvou konkrétních číslech. Vy jste hovořila o tom, že nelze konsolidovat tempem 150 miliard korun ročně. No, ale to po vás nikdo nechce. Protože vy opět jste smíchala čísla, která zahrnují... Ne, vy jste opět smíchala čísla, která v sobě zahrnují obranné výjimky a výjimku na Dukovany, protože deficit rozpočtu povolený zákonem o rozpočtové odpovědnosti na letošní rok nebyl těch vašich 310 miliard. To je deficit, který je v rozporu se zákonem.

To znamená, kdybyste pro letošní rok dodrželi zákonem daný strop deficitu, který byl někde okolo 230 miliard korun, tak pak byste nemuseli konsolidovat tempem 150 miliard ročně. Pak by vám stačilo konsolidovat tempem polovičním. To znamená, z těch zhruba 225, 227 miliard – tak nějak se pohyboval deficit pro letošní rok, který byl povolený bez zákonných výjimek – z tohoto čísla byste se měli dostat na 156 miliard korun, což by podle našeho názoru s těmi doporučeními, které už jsem vám za Starosty dal, bylo reálné, bylo hratelné.

Ale samozřejmě vy jste si na ten problém zadělali už v letošním roce, kdy tím, že jste nedodrželi zákon pro letošní rok a deficit jste nastavili ve výši přes 300 miliard korun, no, pak samozřejmě, abyste se pro příští rok dostali do platného zákona, tak pak byste museli konsolidovat tempem 150 miliard ročně. Ale ten problém, který vy tady, paní ministryně, říkáte, že neumíte vyřešit, tak ten problém, vy jste si na něj zadělala už v rozpočtu na letošní rok. Díky za pozornost.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji za dodržení času. Poprosím Benjamina Činčilu, připraví se Jan Jakob. Vaše 2 minuty.

 

Poslanec Benjamin Činčila: Děkuju za slovo, pane předsedající. Vážená paní ministryně, dámy a pánové, já bych rád zareagoval na to, co jste říkala teď ve vztahu k našemu novému předsedovi, panu Honzovi Grolichovi. Pokud jste chtěla slyšet nějakou konkrétní odpověď, tak já bych chtěl taky slyšet konkrétní odpověď, protože jsem se vás ptal už několikrát na rozpočtovém výboru, kolik tedy bude schodek státního rozpočtu v roce 2027. Vy jste na to nebyla schopna odpovědět, protože kolem toho kličkujete, jak ráda říkáte. Vy nejste ekonomka, vy jste právnička, takže to kličkování asi máte nějakým způsobem v povaze. Nicméně neodpověděla jste na to. Tak prosím na to odpovězte.

Stejně tak v minulosti jste tvrdili, že prostě je potřeba přichystat důchodovou reformu. Bylo to i v nějaké knize, myslím, Andreje Babiše, když zrovna snil, když zrovna spal nebo jak to bylo, a důchodová reforma nepřišla. Takže, velké nic od hnutí ANO, které má velké sliby – levnější hypotéky, levnější energie. Nezdá se mi, že bychom měli levnější hypotéky, levnější energie. Já tedy si myslím o těch slibech, že to byla v první řadě blbost, protože vy to nezařídíte, ale v tuhle chvíli to taky necítíme a myslím si, že mladí lidé nemají levnější hypotéky, jak jste jim slibovali. Takže zase velké nic. Tak jenom k tomu možná, co vy tak jako lidovecky říkáte, tak mám dojem, že lidovci možná udělali jenom půlku práce, co slíbili, ale na rozdíl od vás udělali o půlku víc.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji za dodržení času. Poprosím Jana Jakoba, připraví se Marian Jurečka. Můžete.

 

Poslanec Jan Jakob: Děkuju. Paní ministryně, tady říkáte, mluvíte o konsolidaci, jak 150 miliard není málo. No, není to málo, ale pro vás je to taková vzdálená věc, že raději nebudete konsolidovat vůbec. Ba naopak, plošnými opatřeními tady od nástupu vaší vlády rozhazujete a konsolidační úsilí žádné. EET 2 to rozhodně nespasí, protože s tím celým vaším balíčkem nových daňových výjimek ten fiskální efekt bude spíše negativní než pozitivní. Takže vy konsolidovat nehodláte vůbec, ba naopak tímto návrhem se chcete vyvýjimkovat k tomu, abyste mohla předložit státní rozpočet na příští rok, který bude se schodkem více než 400 miliard korun. Tedy přikládáte do toho kotle, nasazujete rychlost 400 miliard za rok a naši zemi takhle vedete do zdi. Hlavně to budou platit všechno budoucí generace.

Jak konsolidovat? Tak, ony jsou dvě možnosti. Buď můžete šetřit, respektive reformovat na výdajové stránce, aby mandatorní výdaje nebyly tak vysoké. To neuděláte, neuděláte nic. Druhou možností je se zaměřit na příjmovou část rozpočtu, tedy zvýšit příjmy. Tam neuděláte taky nic, takže potřebujete tento zákon, abyste mohli dál nezodpovědně zadlužovat naši zemi. Já myslím, že je potřeba dál pokračovat v konsolidačním úsilí. Dokonce jsem přesvědčen, že je potřeba zkombinovat oba dva přístupy, ale vy raději neuděláte nic. (Předsedající: Čas.) Děkuju.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Poprosím o dodržení času. V této chvíli je na řadě Marian Jurečka, připraví se Věra Kovářová.

Mezitím přečtu jednu omluvu: Jan Lipavský do 14 hodin ze zdravotních důvodů. Ano, to je jediná omluva.

Můžete, pane poslanče.

 

Poslanec Marian Jurečka: Děkuji, pane předsedající. Na paní ministryni, velmi stručně. Tak si to argumentačně ujasněte. Před třemi minutami tady řeknete, že jsme okradli důchodce mimořádnou valorizací. No, tak jim to vraťte. Je problém, abyste to vrátili, nebo platí druhá vaše argumentace, nad tím se zavřela voda? Takže, vy jste tady slibovali, vrátíme vám, co vám vláda Petra Fialy vzala. Dali jste to na billboardy, vytapetovali jste tím republiku. Tak kdy to bude? Co jste vrátili? Slibovali jste levnější potraviny, levnější hypotéky. Je něco z toho na pořadu dne? No, ani náhodou. Občan tedy chodí nakupovat a vidí tu realitu.

Jestli chcete naplnit, co jste slíbili, tak běžte a vraťte to. To je úplně jednoduchá věc. To vám nezakázal Ústavní soud, aby dneska většina vládní koalice řekla: Upravíme to a dáme těch 35 miliard korun každý rok navíc. Ale vy to neuděláte, paní ministryně. Vy moc dobře víte, že to udělat nemůžete, že to nedává logiku. Kdyby vám na těch lidech tak záleželo, kdybyste ten slib mysleli vážně, tak to uděláte.

Jenom připomenu, že změna v důchodech znamenala, že pro třetinu lidí s nejnižšími důchody naopak jim ta úprava důchody trvale do konce života zvýšila. To je potřeba připomenout. Takže, vy tady používáte argumentaci, která fakt nesedí. Vy prostě lžete. Buďto lžete na těch plakátech, nebo lžete, když říkáte – vrátíme vám, co vám vláda Petra Fialy vzala – nebo lžete, když mě kritizujete za tyhle změny. Anebo běžte a udělejte to. Proč to neuděláte, paní ministryně, proč to nejste schopna udělat? Anebo tu argumentaci už jednou pro vždy nepoužívejte. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuju za dodržení času. Zatím poslední faktická poznámka, Věra Kovářová.

Než sem přijde, přečtu omluvu: Lubomír Metnar od 12.15 do 14.30 a od 15.15 do 17 – pracovní důvody.

Teď vám spouštím vaše 2 minuty.

 

Poslankyně Věra Kovářová: Děkuji za slovo. Vážená paní ministryně, já bych reagovala na to zrušení superhrubé mzdy. Tak, musím se vrátit do minulosti. Tehdy jste říkali, že to bude na pouhé dva roky. V podstatě jste tehdy obelhali pana prezidenta Zemana, protože jste to jaksi zapomněli dát do paragrafového znění a bylo to pouze v důvodové zprávě. Víte, jak označují ekonomové, experti, zrušení superhrubé mzdy bez náhrady? Jako dědičný hřích, který si nesla naše vláda a nese si ho i vaše vláda. Takže, to opatření, které jste udělali, bylo pohromou pro náš státní rozpočet. Na to by se nemělo zapomínat.

Ještě bych se vrátila k tomu, jaká slova jste zde používala: pokrytectví, podfukáři, falešná hra a podobně. Také jste říkala, že tomu nerozumíme a že tomu nechceme rozumět. Tak já bych se chtěla dozvědět odpovědi na otázky, které zde jednak padaly a jednak například to, že jste vyčítala panu ministrovi, že nechce stavět kruhové objezdy a že to je špatně pro občany. Já myslím, že on měl na mysli dotaz, jakým způsobem se na deficitu budou projevovat ty únikové doložky, které se týkají dopravní infrastruktury. Nebo snad kruhové objezdy patří, jak argumentujete, do toho, že to povede k hospodářskému růstu, na kterém vy zakládáte svoje v budoucnosti vyrovnané rozpočty? Děkuji.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji za dodržení času. V této chvíli jsou faktické poznámky vypořádány. Já vám řeknu teďka to pořadí, které bude, protože předchozí předsedající v tom udělal trošičku zmatek, aby kolegové, co jste se s ním domlouvali také, v této chvíli vystoupí s přednostním právem Vít Rakušan, jestli můžu ho sem už pozvat, a Věra Kovářová, která má také přednostní právo, dala přednost tedy zpravodajům, kteří pak vystoupí, to znamená Janě Murové a s oponentní zprávou Vojtěchu Munzarovi. Pak by tedy vystoupila Věra Kovářová a pak teprve přednostní práva se stanovisky klubu. Tak takhle to tedy bude. Je to takové trochu nelogické, ale já jsem vstřícnost sama. Pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Vít Rakušan: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážená paní ministryně, kolegové, kolegyně, ale zároveň i vážení občané, kteří doufám, že tuhle důležitou diskusi tady dneska v sále Poslanecké sněmovny sledujete, protože to, co dneska projednáváme, ten tisk číslo 90, to není jeden z mnoha tisků, to není jeden v řadě. Je to něco, co může po přímém zásahu paní ministryně Schillerové do projednávaného tisku po jejích pozměňovacích návrzích být doslova dokumentem přelomovým, který definuje, jak se tahle země bude vyvíjet ne v příštím roce, ale jak se tahle země bude vyvíjet třeba i v příštích desetiletích.

Požádal jsem o slovo a věřte, že ho dneska nevyužiju asi jenom na krátkých pět minut. Nechci tady rozhodně zdržovat, ale situace, kdy vláda přichází s možností, že další generace naše děti zadluží astronomickými sumami, tak si myslím, že tu diskusi vést máme, že si ji má paní ministryně vyslechnout. A dokonce si myslím, že by si měla být ochotná, stejně jako celá vládní koalice, vyslechnout dlouho dlouhé hodiny, že by se měla skutečně vést dlouho.

Jsem velmi zvědavý na to, jak hnutí ANO, současná vláda bude procedurálně postupovat. Jsem zvědavý, kdy se ta debata utne, kdy se řekne, že je tady konec. A jsem velmi zvědav, kolik prostoru tady při tom kritizovaném pevném hlasování o nějakém bodu, velmi jste nás za to kritizovali v minulém období, tak jestli to využijete. A pokud to využijete, tak jsem opravdu velmi zvědav, kolik toho prostoru nám dáte.

Tenhle návrh si určitě pozornost zaslouží. A myslím si, že skoro nejvíc času, který jsme tady zatím v Poslanecké sněmovně čím strávili.

Pojďme se nejdřív zastavit u procesu. Paní ministryně Schillerová dává dva pozměňovací návrhy, které mění, jinak ne nějak zásadně problematický tisk. Proč je to opět děláno tímhle stylem? No, odpověď je zřejmá. Kdyby tyhle návrhy prošly běžnou standardní diskusí, kdyby prošly odbornou oponenturou, tak by odborníci tyhle návrhy roznesli doslova na kopytech.

Máme tady pravidla, máme tady dluhovou brzdu, máme tady výdajové rámce. A to jsou pojistky. Proti čemu to jsou pojistky? Jsou to brzdy ve vlaku, ve vlaku populismu, rozdávání, nezodpovědnosti, ve vlaku vaší velké show, kdy máte pocit nejenom v tomhle tématu, že ta země je vaše, že vám tu zemi někdo dal. On vám ji nikdo nedal. Tu zemi vám voliči půjčili na čtyři roky, abyste ji řádně spravovali. A vy dáváte okamžitému efektu, rychlému rozdávání, plnění nesplnitelných slibů přednost před tím, abyste prokázali nějakou elementární odpovědnost za tuhle zemi.

Vám je tahle země jedno. Vy jenom chcete uspět ve volbách. A vy, paní ministryně, a vaši kolegové, chcete stříhat ty pásky u těch investicí, které budete realizovat. Ale k tomu se ještě dostanu.

My tu řešíme pozměňovací návrhy paní ministryně. My tady neřešíme ten návrh samotný. To je meritum dnešní diskuse. Načteny do systému těsně před druhým čtením. A to, co paní ministryně financí, jaký paradox navrhuje, je demolice rozpočtových pravidel ukrytá do pozměňovacího návrhu. Proč to děláte? No, ta odpověď je jednoduchá. Vy se bojíte. Bojíte se odborné debaty. Vy moc dobře víte, jak na to reagují ve veřejném prostoru odborníci, jak se na ty vaše návrhy dívají. Můžete to tady schovat do spousty slov. A je opravdu vtipné a legrační poslouchat, že vy tady někomu vyčítáte teatrálnost. Byl to dobře nacvičený kousek, co jste tady předvedla. Ale o podstatě vašeho návrhu jste nám neřekla vůbec, ale vůbec nic.

Ty návrhy jsou psané samozřejmě jako každý legislativní návrh takovým tím suchým, nesrozumitelným, úřednickým jazykem. Tomu rozumí členové rozpočtového výboru. Za nás se do diskuse určitě všichni zapojí. Lucie Sedmihradská, Jan Papajanovský, Věra Kovářová. Už to předvedli teď ve faktických poznámkách. A budou mluvit. Budou se vyjadřovat jako odborníci k jednotlivým parametrům daného návrhu.

Já se pokusím o něco jiného. Já se pokusím, paní ministryně, ty vaše návrhy, v kterých jako právnička, ne ekonomka, chodit umíte, trochu přeložit do lidštiny, do jazyku, kterému lidé budou rozumět a pochopí, co tady teď veřejnosti vzkazujete, co vlastně přinášíte.

Zastavím se u prvního pokusu o překlad. § 8 odst. 3 písm. b) – nazývám to betonování na dluh bez limitů. V novém znění se navrhuje, že od roku 2026 až do roku 2036 lze výdaje rozpočtu libovolně zvýšit o výstavbu dálnic, železnic, vodních cest a energetické infrastruktury. Takže co tady paní ministryně, vážení občané, vzkazuje? Chci utrácet vaše peníze. Ty svoje určitě ne. Neblázněte. Za to by mě lidi neměli rádi. My potřebujeme, aby mě a mého šéfa lidi v téhle zemi měli rádi. My potřebujeme být ti velcí budovatelé. My potřebujeme stříhat v téhle zemi pásky. A že na to nemáme v našich kapsách žádné peníze, to přece nevadí.

My jsme tady vymysleli geniální trik. My tyhle peníze, které si půjčíme, přestaneme počítat do schodku. Oni nebudou na papíře. Ono to nebude vidět. Nikomu to prosím vás neříkejte, ale jednou je někdo bude muset splácet. Jednou to bude muset někdo splácet, až, paní ministryně, vy ani já tady nebudeme, jak říkala jedna legendární reklama. Budou to splácet naše děti. Budou to splácet naše vnoučata. A možná to, do čeho vy půjdete, budou splácet i naše pravnoučata. Ale tihle lidé teď nemají volební právo. Na ty my kašleme. A kašleme na ty budoucí generace. Kašleme na to, že tuhle zemi vedeme do téhle nezodpovědné politiky, rušíme brzdy a umožňujeme financovat i mimo deficit.

Teď ekonomická odborná realita, abych tady jenom neříkal věci, které vzkazujeme lidem, aby té věci rozuměli. Cituji Centrum veřejných financí: „Přijetí těchto změn umožní výrazný nárůst deficitu. Neudrží se deficit pod 3 procenta HDP.“ A dluhový poměr bude v horizontu let dvacet jedna a dvacet tři směřovat k překročení stávající dluhové brzdy na úrovni 55 procent HDP. Slyšíte to? Rok 2031. Takže jestli se někdo utěšuje, že je to za horizontem toho, co vidíme, a nové generace se postarají, není. Je to tady za pět let. Ta obsluha státního dluhu už teď přece stojí desítky miliard korun ročně. A to jsou ty desítky miliard korun ročně, které se při dobrém hospodaření teď dají do budoucna investovat právě do těch škol, školek, nemocnic, infrastruktury, silnic, dálnic, železnic, o kterých vy tady mluvíte.

Jenomže když se na to podíváte systematicky a řeknete, nebudeme dál zadlužovat, budeme se snažit zkrotit ty veřejné finance, jak jste slibovali; vy jste kritizovali nás a slibovali jste to zkrocení veřejných financí, snižování dluhu – jdete úplně obrácenou cestou a jdete cestou krátkozrakou. Ty peníze si teď půjčit abyste stříhali teď ty pásky, místo, abyste vytvářeli potenciál pro rozvoj téhle země i do budoucnosti. To je prostě populistický přístup. Vy chcete, říká se tomu rychlý prachy. Ale rychlý prachy jsou většinou moc drahý prachy.

Druhá věc, PPP projekty. Tak určitě, to jsme i jako Starostové poznali. Určitě jsme je tady realizovali a proti PPP projektům jako takovým rozhodně nic nemáme. Jenom upozorňuju na jeden argument, který zase celkem jasně říká Centrum veřejných financí. Ve svém druhém bodě píše: Nerozšiřovat únikové doložky z pravidel rozpočtové odpovědnosti na platby za dostupnost v rámci PPP projektů.

Proč to píší? Protože ten PPP projekt je obrovský, tvrdý, třicetiletý, mandatorní výdaj, který někdo splácet bude. A budou ho splácet další vlády, které přijdou. Je to mandatorní výdaj, který není na první pohled vidět, ale mandatorní výdaj to je, protože ty peníze se samozřejmě vracet musí.

Co vy teď zase říkáte lidem: Vezmeme si na ty dálnice leasing. Měsíční splátky, to bude pořádná pálka. Ale co je na tom nejlepší? Ty splátky začnou nabíhat až za několik let. My je tady splácet nebudeme. My si to užijeme, tu pásku střihneme. Tohle je ta rozpočtová odpovědnost, o které vy tady dlouhodobě mluvíte.

Potom tady máme to, co musím nazvat, vím, že vás to urazí, ale je to legalizace vlastního podvodu. To je taky, co tady navrhujete. Vy už jste totiž jednou zákon porušila a teď navrhujete doplnit do § 8 odst. 10 a do § 12 další výjimky, které se týkají situace, kdy se návrh státního rozpočtu vrací nebo mění. Takže vy se tady paní ministryně, přiznáváte. Vy se přiznáváte, že už jste zákon porušila. I když jste nám do hezkých vět říkala, že ne. Předložila jste vyšší schodek, než jaký umožňovala platná pravidla rozpočtové odpovědnosti. Sice jste do kamer suverénně tvrdila, že je všechno naprosto legální, ale v noci už jste asi přemýšlela o tom, jak to změnit. A tohle je ta změna. To je zpětná legalizace vašeho protizákonného postupu, který jsme tady zažili při schvalování rozpočtu na letošní rok.

Jaké je řešení? Nějak se polepšit do příště? Přistoupit k tomu nějak systematicky jinak? Ne, řešení je přece jednoduché. Tak teď vládnu, mám 108 tady, ne? Tak si ten zákon přepíšu. Píšu si omluvenku a amnestii pro vlastní neschopnost dodržet pravidla, která jsme si mimochodem tady v té sněmovně společně dohromady stanovili. Odborná realita? Co opět říká Centrum veřejných financí? Odmítnout vyjmutí opakovaně předloženého návrhu státního rozpočtu po jeho vrácení Poslaneckou sněmovnou z pravidel rozpočtové odpovědnosti, naopak bychom měli explicitně stanovit, že se pravidla vztahují i na tyto situace. To, co vy děláte, je znásilnění práva. To, co vy děláte, je změna pravidel během hry. To je prostě fotbal, kdy tři góly dáte z ofsajdu, rozhodčí vám je neuzná. A co vy uděláte? Pošlete hráče, kteří nevběhnou do ofsajdu? Ne, vy zrušíte ofsajd.

Tohle je přesně ten moment, který vy tady svým návrhem zákona teď děláte. Tohle je krok, za který by se fakt nemusela stydět nějaká vláda v banánové republice, ale tohle dělat ve členském státě Evropské unie, kde by měla být nějaká elementární úcta ke stabilitě právního systému, to je něco celkem neuvěřitelného.

Překlad čtvrtý. Větší flexibilita aneb pravidla jako guma. Celý ten balí vlastně zastřešujete slovem flexibilita. I jsme to tady několikrát od vás slyšeli. Musíme být flexibilní, musíme umět reagovat. No co tím budeme teď říkat? Natahujeme ta pravidla jako gumu, natahujeme je donekonečna. No a když náhodou ta guma nějak jako praskne, tak ji přestřihnu. Žádná úcta k nějakým pravidlům a žádná úcta hlavně, a to znovu opakuju a budu opakovat stále, k budoucnosti. Je to přece jenom klička, kterou tady můžete stokrát balit do hezkých slov. Jak teď získat ty takzvané rychlé prachy? Jak teď moci utrácet? Jak splnit sliby, které jste dali a které spočívají v plošném rozdávání místo nějaké odpovědnosti do budoucna.

Ano, bylo to tady zmíněno několikrát, já vím, že jste v tom nebyli sami, ale vy jste přece hlasovali pro zrušení superhrubé mzdy, protože se vám to před volbami hodilo jako takový ten vzkaz lidem: My vám snížíme a my vám přidáme do peněženek. No, tak paní ministryně, vy nejlíp víte, kolik to přineslo těm chudým a nízkopříjmovým. Kdybychom radši slevu na poplatníka převedli do bonusu, to by těm lidem mohlo něco přinést. Ono to přineslo peníze těm vysoce příjmovým, možná nějaké, ale že to omezilo možnosti rozpočtování bez těch velkých deficitů na dlouhá léta dopředu, to je prostě teď jednoznačný fakt, který víte i vy, i vy, kteří jste pro to hlasovali, protože řešíme problém, který by tady jinak v té chvíli neexistoval.

Teď už v téhle chvíli se musím obrátit ale i na všechny ty, kteří říkali, že tady budou hlídat tu Babišovu vládu, budou tady hlídat rozpočtová pravidla a rozpočtovou zodpovědnost. Pamatujete si, že do voleb kandidovala jedna strana, teď je vládní, která říkala, že by chtěla do konce volebního období dosáhnout rozpočtu, který nebude mít žádné schodky, který nebude mít deficity? A teď budete zvedat, poslankyně a poslanci jmenované strany, ruce pro to, že rozvolňujete rozpočtová pravidla a řítíme se takovým směrem a rychlostí do zdi, jak jsme si neuměli před několika měsíci představit? A teď jsem četl výrok, myslím, že to byl pan ministr Červený, který říkal, ne, možná Boris Šťastný, omlouvám se, nevím, který z nich, který říkal, že teď už není naším úkolem hlídat Babiše. Teď už je naším úkolem hlídat, jestli vláda plní svůj program.

To je dost velká logická přesmyčka a dost velký úkrok stranou, Protože ano, ta Babišova vláda evidentně chce plnit program ve všem jiném než v rozpočtové odpovědnosti, kterou právě Motoristé měli hlídat. To už není jenom neuvěřitelné. To je prostě cesta do směšnosti. A co potom budete vy tady dělat? Budete mačkat čudlíky, budete pro to hlasovat? Odbydete si tady pár hodin diskuse, podíváte se na hodinky, řeknete to už by mohlo stačit, kdyby náhodou byla ústavní stížnost, aby to prošlo, neprošlo tohle budete teď tady dělat? A nebo budete dávat i nějaké argumenty? To, co předvedla paní ministryně na začátku – slyšeli jste tam jiné argumenty než útok na nás? Útok do minulosti? Svádění všeho na tu minulou vládu? Já ne. Vysvětlil nám někdo tady ten proces, který zvolila, proč tohle neprošlo nějakou řádnou diskusí? Proč tady Mojmír Hampl mluví o tom, že rozvolnění fiskálních pravidel je moment, který možná jednou bude zapsán v dějinách české fiskální politiky?

Možná si v rámci svého sebevědomí tahle vláda paní ministryně myslí, že tenhle moment bude pozitivně zapsán v dějinách české fiskální politiky. Já vás chci ubezpečit, že tak to Mojmír Hampl nemyslel. On myslel, že to tam bude zapsáno tím nejčernějším písmem jako zlomový moment pro něco, co do té doby nebylo možné. Jako odstranění něčeho, co nezodpovědné populistické vlády alespoň v určité míře drželo od toho, aby dělaly takovou politiku, kterou plánujete vy. To znamená absolutně nezodpovědného zadlužování naší budoucnosti.

Vy jste tady narážela na naši vládu. No, já rozhodně nebudu, paní ministryně, tvrdit, že se nám všechno povedlo, dělali jsme dobře. Ale právě tyhle pojistky a brzdy drží každou vládu a měly by ji tu vaši v nějakých mantinelech A vy říkáte, ty mantinely nebudou existovat, nebudu je mít. Můžu si půjčovat, jak chci, kdy chci a nebudu to splácet já, ale budou to splácet všechny další vlády. Vy tady děláte past. Vy jste mluvila o Stanjurově pasti, vy ji děláte na všechny další vlády, protože když přijdou další vlády, které budou myslet vážně to, že nebudeme zadlužovat naši budoucnost, no, tak jednoznačně se dostanou do velmi obtížné situace, kdy budou muset splácet, kdy budou muset škrtat, kdy budou muset opět konsolidovat.

Po čem? Po vašem vládnutí, vašem rozdávání. A vy jste i v minulém volebním období uměli rozdávat a rozdávali jste i v době ekonomického růstu. Nakonec se ukázalo podle názoru NKÚ, kterým vy se často také zastřešujete, že i peníze, které jste tvrdili, že šly na covid, tak šly na rozdávání a na věci, které s ním ve velké míře vůbec nesouvisely. A ještě před covidem, když jsme rostli, vy jste zadlužovali, místo abyste konsolidovali. Vždyť se na tom nic nezměnilo – jenom teď jste zkušenější a vytváříte si proto mnohem lepší herní hřiště, kde měníte a rozvolňujete pravidla tak, aby už vám do toho nemohl mluvit vůbec nikdo. A tuhle velkou show, kdy si berete tuhle zemi po všech stránkách, ale ne zodpovědně, tak tuhle velkou show jste teď právě začali, anebo chcete po hlasování o vašich pozměňovacích návrzích – já nebudu říkat po hlasování o zákoně – vaše pozměňovací návrhy, které jste tam dala, deformují celý tisk tímhle způsobem.

Tady jsem četl výčitku Rozpočtové rady vlády, Národní rozpočtové rady vlády. Tahle instituce fakt nevznikla proto, aby dělala vládě roztleskávače. My jsme zažili taky tvrdé diskuse s Mojmírem Hamplem na vládě. A určitě nebyl tím, kdo by nás vždycky chválil, ale naslouchali jsme mu. Naslouchali jsme mu a tu odbornou diskusi jsme s ním každopádně vedli. Vy se jí vyhýbáte – už jenom stylem předložení, který jste tady dala. A Národní rozpočtová rada je hlídacím psem, který začne štěkat, když se politici utrhnou z řetězu. A teď štěká a vy neslyšíte. A děláte, že je krásné ticho, a ještě nám tvrdíte, že děláte něco dobrého, pozitivního pro rozpočty v téhle zemi. Neděláte přece nic pozitivního pro další generace.

Co teď uděláte? Jaký bude váš postup? Předvedli jste, že když se vám nějaký zákon nehodí, sama jste ho porušila, tak když jste ten zákon porušila, tak ho změníte. Nehodí se vám pravidla, tak je změníte, rozvolníte. Tak co uděláte s tou Rozpočtovou radou, s tou Národní rozpočtovou radou? Asi ji taky zrušíte, ne? Asi ji škrtnete. (Poznámka poslance Babky.) To je vaše řešení. Vaše řešení je škrtnout, zrušit... (Gestikuluje do pléna.) tady už slyším z kuloárů, že poslancům hnutí ANO se to líbí. Tak vidíte, budete to mít, potom už můžete vládnout, jak chcete. Žádná pravidla rozpočtové odpovědnosti, ta se mění na pravidla rozpočtové neodpovědnosti, už vám do toho nikdo nebude mluvit a nikdo nebude zpochybňovat genialitu současného vládnutí. Slyšíte to sami, jak se v tomhle směru chováte, jakou kulturu vládnutí vy tady představujete? A vy jste nám něco vyčítali? Vy se tady vracíte historicky – pozměňovací návrhy k zákoníku práce a podobně. No... tak odpověď na to je: budeme to dělat stejně u každého zákona. Já si pamatuju, jak jste nám tady opravdu vyčítali každý poslanecký návrh, který přišel z vládních lavic. A vy teď v podstatě všechny velké věci těmi poslaneckými návrhy děláte. Vy tady přicházíte jako ministryně financí, vicepremiérka vlády s pozměňovacími návrhy, které mění rozpočtovou realitu na dlouhá desetiletí dopředu. No a z těch odborníků, z těch vy si děláte rohožku. Nezajímá vás, co říkají, nezajímá vás to, protože by vám mohli házet klacky pod nohy. A vy potřebujete vládnout rychle. A proto nám určitě i rychle dáte pevné hlasování o tomhle bodu. Vy to potřebujete co nejrychleji. Čas ubíhá, čas se krátí. A když čas ubíhá a krátí se, tak my potřebujeme opravdu pásky ještě před volbami stříhat, předvolebních dárečků jsme slíbili hodně. A co bude po vaší vládě, to je vám celkem jedno.

Pokud schválíme vaše pozměňovací návrhy, paní ministryně, tak se Česko vydává definitivně cestou rozpočtové nezodpovědnosti, státu, který prožírá svoji budoucnost – doslova a do písmene. Je to návrh Aleny Schillerové a ten návrh je demolicí fiskální stability. A my samozřejmě uděláme všechno proto, aby občané věděli – oni vám nakonec účet vystaví, oni vám ho nakonec vystaví. A budete to vy a vaše drahá flexibilita, vy, kteří často dáváte nějaké nálepky, tak na vás se bude vzpomínat jako na ministryni, která byla tak flexibilní, že to několik generací po vašem politickém působení ještě bude bolet.

Já vás žádám, abyste diskusi k tomuto bodu tady nechali běžet, abyste nechali vystupovat lidi, kteří k tomu vystoupit chtějí, protože tady ten zájem, paní ministryně, není nikterak účelový, tady ten zájem je opravdový, protože každému – a mělo by jít, skládali jsme takový slib – komu jde o tuhle zemi, tak by měl říct názor, že to, co děláte, je jednoznačně a jednoduše rozpočtový podfuk. Děkuju. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuju. V této chvíli poprosím o vystoupení, pokud je zájem, paní zpravodajky Jany Murové, připraví se Vojtěch Munzar se stanoviskem oponentním.

Ještě než začnete, paní poslankyně, jedna omluva: Monika Brzesková od 12 do 14 se omlouvá z pracovních důvodů.

Máte slovo.

 

Poslankyně Jana Murová: Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážené kolegyně a kolegové, dovoluji si jako zpravodajka předložit zprávu ke třetímu čtení vládního návrhu zákona, kterým se mění některé zákony v oblasti veřejných rozpočtů. Původní novela zákona o pravidlech rozpočtové odpovědnosti je z dílny Stanjurova Ministerstva financí a vláda Petra Fialy tuto legislativu schválila 10. prosince 2025. Důvodem bylo přizpůsobení zákona novým evropským pravidlům rozpočtové odpovědnosti, které mělo být naplněno a zrealizováno do 31. 12. 2025. Jsme téměř v polovině roku 2026 a stále nemáme projednáno a schváleno. A jak píší noviny, nad rámec implementace evropské legislativy Stanjurova novela v zásadě nešla. Ministryně Schillerová ji po nástupu nové vlády převzala a doplnila o své úpravy, které máme v pozměňovacích návrzích. To znamená, že páteř toho, co dnes opozice kritizuje, napsali jejich vlastní úředníci na pokyn exministra Stanjury.

Co novela v podstatě mění? Místo maximálního přípustného strukturálního schodku bude limitem přírůstek čistých rozpočtových výdajů. Evropská komise každé zemi narýsuje dráhu na několik let dopředu podle dluhu, schodku, růstu HDP a dalších ukazatelů, jako je například stárnutí obyvatelstva. I na toto bere ohled přírůstek čistých rozpočtových výdajů. Toto je jádro nařízení Evropské unie z roku 2024. Od roku 2024 Ministerstvo financí na této legislativě pracuje. Toto se projednalo v rámci prvního čtení. Dnes jsme ve třetím čtení a budeme projednávat pozměňovací návrhy. Co však tisk 90 nemění, je strukturální deficit 1 procenta HDP jako fiskální kotva pro rok 2028 a dále; role Národní rozpočtové rady, ta zůstává bez změny; role Výboru pro rozpočtové prognózy, ta zůstává rovněž bez změny; únikové klauzule v § 10 odst. 4, což je typ zhoršené bezpečnostní situace. Pro mnohé tato klauzule je v legislativě od roku 2017 a pozměňovací návrh pouze přidává strop a kontrolu ve formě doporučení Bezpečnostní rady státu a výši 10 procent. Dále v pozměňovacím návrhu je vyjmutí ze závazného rámce: dálnice a železnice, jaderné bloky, přehrady, obrana nad 2 procenta HDP. A jen tak mimochodem, na rozpočtovém výboru v minulém období i exministr Stanjura upozorňoval členy rozpočtového výboru, že podle stávajících pravidel nebude možné sestavit rozpočet na rok 2027 a že bude nutné pravidla k rozpočtové odpovědnosti revidovat. Na tuto revizi ovšem již bývalá vláda odvahu nenašla. Ale nyní ODS a ostatní členové opozice budou kritizovat to, co zaznívalo a bylo připraveno z jejich pera. Tolik obecně k sněmovnímu tisku 90.

Jednotlivé pozměňovací návrhy, které dnes budeme projednávat, projednal garanční výbor čili rozpočtový výbor a přijal k nim jednotlivá stanoviska včetně doporučení k hlasovací proceduře. Hlasovací procedura je nastavena tak, aby byl hlasovatelný každý pozměňovací návrh. Nejprve budeme projednávat legislativně technické úpravy, které zpřesňují formulace, odstraňují nepřesnosti v novelizačních bodech, sjednocují terminologii a napravují odkazy či formulační nesoulady. Přesně se jedná o tento návrh. V pozměňovacím návrhu B1, sněmovní dokument 825, se v bodě 1 v navrhovaném novelizačním bodě 4 za slovo „mechanismu“ vkládá slovo „zrušuje“.

V pozměňovacím návrhu B1, opět sněmovní dokument 825, se v bodech 2 a 3 před slova „návrhu zákona“ vkládá čárka.

V pozměňovacím návrhu B1 se za bod 14 doplňuje nový bod 15, který zní: V čl. 12 v bodě 48 se slovo „celkového“ nahrazuje slovy „primárně strukturálního“.

Jednotlivé hlasovací procedury – nebudu vás s tím nyní seznamovat a zatěžovat, je to součástí sněmovního tisku 90 v legislativním procesu. Kdo měl chuť, tak se s tímto legislativním procesem mohl seznámit. Poté budeme hlasovat o zákonu jako celku a poté nás čeká hlasování o doprovodném usnesení, které podala paní poslankyně Sedmihradská pod názvem Zachování čtvrtletního reportingu.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, garanční výbor doporučuje Poslanecké sněmovně přijmout návrh zákona, ve znění schválených doporučených pozměňovacích návrhů a zákona jako celku. Děkuji tedy za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, děkuji paní zpravodajce. Mám tady jednu faktickou poznámku od pana poslance Mariana Jurečky, ale ten tady nikde není, tak možná se uklikl. Každopádně mu ji tedy tím pádem nemohu dát. Potom tady mám faktickou poznámku od pana poslance Michala Kučery. Vaše 2 minuty.

 

Poslanec Michal Kučera: Dobrý den, děkuji za slovo. Já tady budu muset zareagovat na moji předřečnici paní zpravodajku. Prosím pěkně, paní kolegyně, prostřednictvím pana předsedajícího, ta kritika k tomuto návrhu, respektive k těm pozměňovacím návrhům, které tam doplnila posléze těsně před druhým čtením paní ministryně Schillerová, tak ta je ve více rovinách než vy jste uváděla. Prosím, přestaňte se už konečně odvolávat na to, že kdysi někdo něco předložil a že to je jeho návrh, takzvaný Stanjurův návrh, Fialův návrh. Máme už téměř půl roku od voleb. Všechny tyhlety návrhy, které tady předkládáte, jsou čistě vaše, čistě vaše návrhy, to za prvé.

Za druhé, ta kritika, jedna z těch nejzásadnějších bodů té kritiky, spočívá v tom, že jste předložili tak zásadní návrhy na rozpočtovou politiku, na změnu rozpočtové politiky jste předložili poslaneckou cestou, poslaneckým návrhem.

To se prosím pěkně, za to nemůže ani Stanjura ani Fiala, ani já nevím, Donald Trump. Za to můžete čistě jenom vy. Takhle zásadní změny prostě jste udělali poslaneckým návrhem. Odpovědnost padá čistě na vás. Odpovědnost za budoucnost, rozpočtovou budoucnost České republiky padá čistě na vás. Tak to prosím neobhajujte nějakou bývalou vládou.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Karel Haas.

Než doběhne, do 11.30 se z pracovních důvodů omlouvá pan poslanec Tom Philipp.

Máte slovo, vaše 2 minuty.

 

Poslanec Karel Haas: Děkuji mnohokrát za slovo, vážený pane místopředsedo. Já, byť jsem přihlášen do rozpravy ob jednoho ze svých ctěných kolegů, tam samozřejmě budu detailnější, tak teď jsem musel zareagovat na slova paní zpravodajky. Já nechci paní zpravodajku podezírat z nedostatku inteligence, ale připadají v úvahu jenom dvě možnosti. Buď paní zpravodajka nezná obsah návrhu, který zpravodajuje, anebo tady mluví veřejnou nepravdu. Ten návrh není ani milimetrem stejný s návrhem předchozí vlády, ani milimetrem. To znamená, paní zpravodajko, buď tady nemluvíte pravdu na plénu Poslanecké sněmovny a prach sprostě lžete, anebo jste se s tím návrhem neseznámila. A obě dvě možnosti jsou úplně špatné. To totální rozvolnění pravidel rozpočtové odpovědnosti a rozpočtových pravidel, které přinášíte, já budu zmiňovat v sedmero hlavních bodů, kdybych chtěl zmínit všechny věci hrůzostrašné, které přinášíte, tak by mně to zabralo mnohem víc. Já pak v tom svém vystoupení půjdu po sedmero hlavních hrůz toho návrhu zákona a žádnou z těch hrůz nepředložila minulá vláda, tak tuto nepravdu, prosím, nevypouštějte dál do veřejného prostoru této země. Mně to připadá naprosto neuctivé. Můžeme se tady politicky přít. Je nepochybně logické, že vy jako největší levicová síla, ale doručující síla, chcete doručit to, na co potřebujete stovky miliard korun. Já tomu rozumím, vůbec bych toto nekritizoval.

Ale vadí mně, když nejste schopná se k tomu přiznat, tady to říct a dokážete vypouštět nepravdy o tom, že ty stovky miliard chtěla rozdávat minulá vláda. Je to lež jako věž.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. A faktickou poznámku jste tedy, paní zpravodajko, stáhla, není to chyba? Tak nyní tady máme vystoupení zpravodaje menšiny poslanců garančního výboru Vojtěcha Munzara. Potom, jak skončí, tak tady máme s přednostním právem pověřenou paní poslankyni Kovářovou, potom paní poslankyni Svobodovou, potom paní poslankyni Sedmihradskou a potom pana poslance Kučeru. A to jsou ti, kteří nejsou napsány na této tabuli, to jsou ti, které nevidíte. Nyní, pane poslanče, řečniště je vaše.

 

Poslanec Vojtěch Munzar: Děkuji, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážená paní ministryně, vážená zpravodajko, já dneska předložím argumenty, které vedly menšinu poslanců za opoziční strany, kteří jsme všichni podali mimořádný nástroj, oponentní zprávu vůči tomuto návrhu zákona. Jak všichni tady v tomto sále víme, není to časté, že menšina poslanců přistoupí k vytvoření oponentní zprávy, ale tento návrh zákona považujeme za tak zásadní, za tak zásadní pro budoucnost České republiky, pro budoucnost veřejných financí, pro budoucnost našich občanů a naší ekonomiky, že jsme tuto zprávu vypracovali. Ale než se k těm argumentům dostanu, tak chci říci několik věcí a jako první chci ještě zareagovat, a nehlásil jsem se do faktických poznámek, na paní zpravodajku. Ona tady neustále šermuje, říkala, šermovala tím i na jednání rozpočtového výboru, návrhem předchozí vlády.

Za prvé chci říct, že tento návrh neprošel odbornou debatou a politickou debatou tady na plénu. To je za prvé. To znamená, my musíme srovnávat platný právní řád s tímto návrhem, nikoliv, že tady byl předložen nějaký návrh.

Druhá věc a ta je naprosto zásadní. Ty největší zhůvěřilosti, které se předkládají do tohoto návrhu, jsou návrhy, které předložila ve druhém čtení paní ministryně, paní poslankyně Schillerová a právě na ty, na ty pozměňovací návrhy reaguje naše oponentní zpráva. Nicméně abych se dostal k podstatě věci, protože a tady tou širokou diskusí se odvádí docela pozornost. A dělá to i paní ministryně. Já se k tomu dostanu. Tak co vlastně dnes projednáváme? Evropská unie změnila fiskální pravidla. Změny jsou s ohledem na změnu globální situace, ale také, také pod tlakem zadluženějších států Evropské unie, kde se bude podle fiskálních plánů posuzovat, kam se veřejné finance u nich posouvají.

Evropská pravidla se změnila i proto, že řada států eurozóny je dlouhodobě vysoce zadlužena a starý rámec byl pro ně politicky i prakticky obtížně vymahatelný. To ale přece neznamená, že Česká republika má tuto měkčí fiskální kulturu přijmout jako vlastní standard a ještě si k tomu pozměňovacími návrhy vymýšlet vlastní únikové doložky a výjimky. Jinými slovy, Evropská unie změkčuje pravidla a vláda nejenže chce změnit naše přísnější pravidla na ta mírnější Evropské unie, zároveň chce prostřednictvím množství únikových výjimek dále fiskální pravidla lidsky řečeno vykostit. Jedná se o zásadní obrat ve fiskální politice státu. Je to odklon od snahy brzdit veřejné výdaje státu a je to naopak vytvoření podmínek a popuštění uzdy pro ještě vyšší zadlužování, které samozřejmě zaplatí budoucí generace.

Vláda místo toho, aby předložila nějaký plán na další stabilizaci veřejných financí, tak nám předkládá plán pro bezuzdné utrácení a ještě větší zadlužování. Když se výdaje nevejdou do pravidel, vláda nechce měnit ty výdaje, chce měnit ta pravidla. Je to způsob, aby se vláda mohla při sestavování svých budoucích rozmařilých rozpočtů alibisticky schovávat za argument, že se řídí pravidly, které schválila Sněmovna. A jde o to, zda do českého rozpočtového systému zavedeme mentalitu: když pravidla překážejí, můžeme utrácet dále, tak ta pravidla pouze změníme.

Proč ale potřebujeme fiskální pravidla? Protože mají programově a systémově brzdit vládu v bezbřehém utrácení. Při sestavování rozpočtu každý ministr, každý rezort vám vždy řekne, že potřebuje více peněz, ale rozpočtová pravidla, ta dopředu dávají mantinely. Rozpočtová pravidla právě existují pro chvíle, kdy máme rozpočtově rozmařilé vlády, aby se právě vlády neutrhly ze řetězu.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Promiňte, pane poslanče.

Prosím, prosím o snížení hluku v sále! Děkuji.

 

Poslanec Vojtěch Munzar: Jak už jsem tady říkal, my to považujeme za natolik zásadní změnu v přístupu k fiskální politice státu, že jsme přistoupili ke kroku, který se často nevyužívá, a tím je vytvoření oponentní zprávy, kterou podepsali všichni opoziční poslanci rozpočtového výboru. Považovali jsme tento návrh za tak závažný a hlavně pozměňovací návrhy paní poslankyně Schillerové, že jsme jako menšina rozpočtového výboru nepovažovali za dostatečné pouze hlasovat proti. Vypracovali jsme oponentní zprávu, protože je nutné zanechat v legislativním procesu jasné varování. Nevarujeme pouze před touto novelou a zejména návrhy poslankyně Schillerové pouze my z opozice, nevaruje před tím nejen Národní rozpočtová rada, která je za tímto účelem zřízena, aby hlídala vládu, ale varuje před tím i velké množství nezávislých ekonomů, a já vám, kolegyně, kolegové, doporučuji si například prostudovat komentář Centra veřejných financí k těmto pozměňovacím návrhům.

Zlehčovat tyto pozměňovací návrhy, vysmívat se tomu, brát to na lehkou váhu, promlčet se tím, když se dívám na prázdné lavice Motoristů, znamená podkopávat finanční budoucnost naší země a dalších generací. Jde totiž o mnohem víc. Jde o to, zda Česká republika bude mít i nadále pravidla, která vládu nutí přemýšlet v delším horizontu než do příštích voleb. Jde o to, zda budou veřejné finance svázány alespoň základními mantinely. Jde o to, zda si stát ponechá aspoň nějaké brzdy, které jsme si zavedli právě proto, že politický systém má přirozený sklon utrácet víc, než kolik vybere. A jde také o to, zda zákon o pravidlech rozpočtové odpovědnosti zůstane zákonem, nebo po přijetí tohoto návrhu ve znění pozměňovacích návrhů zůstane jen pouhou prázdnou právní kulisou, kterou si každá vláda ohne podle toho, jak velký schodek právě potřebuje.

Než se dostanu k podrobnostem, argumentům a důvodům oponentní zprávy, tak chci ještě zareagovat na vystoupení paní ministryně nejenom ze dneška, ale zejména z minulého týdne, které jsem si podrobně prostudoval. Musím říct, že obě dvě vystoupení – jak dnešní, tak z minulého týdne – byla docela agresivní od paní ministryně a dala by se shrnout do věty, že nejlepší obrana je útok. Místo toho, aby paní ministryně tady podrobně vysvětlila důvody vedoucí ke změně pravidel, tak místo, abyste předložila dlouhodobý plán vlády k veřejným financím, tak jste radši celou dobu útočila na nynější opozici. Já to chápu, je to politicky pohodlné, ale není to odpověď na podstatu návrhu, protože se bavíme o zákoně, který může změnit pravidla hospodaření a ohnout veřejné finance státu na mnoho let dopředu. Já za tím vidím, za těmi vystoupeními pouze snahu zakrýt podstatu věci, vytvořit mlhu, rozmělnit pozornost, ale ve skutečnosti jsme se z vašich vystoupení o tomto konkrétním návrhu o důvodech nic nedozvěděli.

Ale v jedné věci jste, paní ministryně, ve svém projevu měla pravdu, v jedné věci, a to bych chtěl vyzdvihnout. Řekla jste, a já vás odcituji, že hlavní čísla, která se vykazují do Evropské komise, Mezinárodnímu měnovému fondu nebo OECD, je to deficit veřejných financí v poměru k HDP a dluh veřejných financí v poměru k HDP. Já v tom s vámi naprosto souhlasím. Jen tedy upřímně řečeno nechápu, že ve veřejných debatách i vy, vaši ministři, ministři vaší vlády, vaši poslanci, poslanci hnutí ANO, SPD i Motoristů používali a používají pouze nominální absolutní čísla jako bič na předchozí vládu. Vždy se dovíme, kolik dosáhl kumulativní dluh, ale to, že se snížilo roční tempo zadlužování za minulé vlády z 5 procent vůči HDP v roce 2021 na 2,1 procenta HDP v roce 2025, to už se od vás veřejnost nedozví.

Není to naopak od vás trochu pokrytecké, když jste nás tady kritizovala za pokrytectví? Měla byste totiž poučit své poslance o tom, že z 5 procent na 2,1 procenta HDP je zkrátka pokles tempa zadlužování. A co vy nám slibujete v programovém prohlášení vlády a tady jste to několikrát zmínila? Růst tempa zadlužování, až ke 3 procentům HDP ročně. Mimochodem, Česká národní banka v posledních dnech zhoršila výhled schodku veřejných financí na 2,7 procenta tento rok, což je víc než 2,1 v minulém roce a 3,1 procenta, což už je překročení té tříprocentní hranice, na příští rok, a to ještě neplatí tato nová fiskální pravidla.

Ano, já rozumím tomu politicky, naše vláda i vaše vláda hospodařila v minulosti v těžkých obdobích, ano, já jsem také nebyl úplně spokojen s výší dluhů posledních let, ale to přece není argument pro to, paní ministryně, abychom teď rezignovali na pravidla. To není argument pro to, abychom otevřeli stavidla dalšímu zadlužování. A už to vůbec není argument pro to, aby vláda, která vyhrála volby mimo jiné na kritice schodků, dnes sama rozvolňovala pravidla tak, aby mohla dělat schodky ještě vyšší.

Opomíjím to, že i dnešní rozpočty se potýkají se zvýšením výdajů, které vznikly ještě za vaší předchozí vlády, protože zvedly základnu pro běžné výdaje do dalších let, z kterých se počítají, z té vyšší základy, mandatorní a kvazimandatorní výdaje.

Často vytváříte dojem a vlastně i tady ve vašich vystoupeních jste vytvořila dojem, že po minulé vládě zůstala ekonomika a státní finance v rozvratu. Ale fakta jsou jiná. Česká ekonomika v roce 2025 rostla jako jedna z nejvyšších v Evropské unii o 2,6 procenta. Inflace se vrátila k normálním hodnotám. To není ekonomika v rozvratu. To je ekonomika po těžkých externích šocích, která se začala zvedat a začala se stabilizovat. Po covidu, po energetické krizi, po inflační vlně způsobené mimo jiné válkou na Ukrajině a cenami energií se ekonomika vrátila k růstu. Inflace se snížila, veřejné finance se dostaly na trajektorii postupné konsolidace a postupného snižování tempa zadlužování. Už jsem tady o tom mluvil.

To nejsou dojmy, to jsou čísla. Sama paní ministryně na vašem stranickém sjezdu naši ekonomiku nazvala, že hrajeme Ligu mistrů, ale dalšími dluhy tuto stabilitu, kterou dnes se snažíme vytvářet, rozkolísáme. Ekonomika má stát na pevných nohou, nikoliv na těch hliněných. Paní ministryně nám tady opakovaně říká, že potřebujeme podpořit, a řekla to i minulý týden, že potřebujeme podpořit ekonomický růst dalšími veřejnými výdaji. A to je právě stavění ekonomiky na hliněných nohách, ekonomicky nesprávná mantra, že budoucí ekonomický růst nám zaplatí naše dnešní dluhy. Je to, jako byste si doma řekli, že si teď vybavíte domácnost stoprocentně na dluh a možná v budoucnu si na to někdy vyděláte, ale zapomenete na to, že i v budoucnu budete muset za něco žít a začnete si půjčovat na splácení starých dluhů a dostanete se do spirály vedoucí postupně k vašemu rodinnému krachu a k exekuci. A stát by neměl tuto mentalitu podporovat a neměl by jít stejnou cestou jako ti, kteří se dostávají díky svým nesprávným rozhodnutím do finančních problémů.

V době ekonomického růstu, když je ekonomika na hranici svého potenciálu, tak každá další koruna nevytvoří větší růst, vytvoří jen nerovnováhu a je i proinflačním tlakem, který si navíc zaplatíme ve splátkách dluhu. Čím více ho budeme splácet, čím větší podíl nám bude užírat dluhová služba z rozpočtu, tím méně zbude na běžné výdaje státu.

Samozřejmě v případě hluboké recese může mít nějaký krátkodobý fiskální stimul své místo, pokud ekonomika padá, pokud firmy propouštějí, pokud domácnosti omezují spotřebu a investice se zastaví, ale to není dnešní obecná situace. Jestliže je ekonomika v růstu, jestliže je navíc blízko svého potenciálu ekonomického, jestliže na trhu práce máme jednu z nejnižších nezaměstnaností v Evropě, pak další rozlévání peněz na dluh není skutečně neutrální, ale je dalším proinflačním tlakem, notabene v situaci, kde se budeme potýkat ještě dlouhodobě s dopady války v Íránu a zavření Hormuzského průlivu, které bude mít dopady do inflace nejenom co se týká cen ropy a plynu, ale také dalších produktů a také potravin. Vrtulníkové peníze zkrátka nejsou hospodářská strategie. A vy svými pozměňovacími návrhy, paní ministryně, chcete udělat jednu věc. Únikovými doložkami si chcete udělat výjimku například na dopravní stavby. Zároveň, když si uděláte tuto výjimku od první koruny, tak už si nebudete muset hledat úspory v běžných výdajích státu na tyto investice, takže si uvolňujete ruce dvakrát, pro investice i pro růst běžných výdajů.

Jen je potřeba vám připomenout a vládě připomenout, že i výdaje na dopravní stavby mají své limity. V ekonomice se to nazývá vytěsňovací efekt veřejných výdajů na soukromé investice a já jsem překvapený, že tady v tomto sále, ve Sněmovně, a v rozpočtovém výboru i takoví ekonomové, jako je pan docent Ševčík a pan docent Pikora k tomu mlčí, když to své studenty sami učí a budou pro to hlasovat.

Co je vytěsňovací efekt veřejných výdajů na investice? Stát není jediný investor v ekonomice. Vedle státu investují firmy, podnikatelé, domácnosti, obce a kraje. A právě soukromé investice jsou klíčové pro produktivitu, inovace, konkurenceschopnost a dlouhodobě bohatství země.

Pokud ale stát masivně navyšuje výdaje na dluh, nevzniká tím prostor navíc z ničeho. Stát si bere část kapitálu, kapacit, práce, stavebních firem, materiálu i pozornosti ekonomiky. To je vytěsňovací efekt. A v ekonomice, která je u svého potenciálu, pohybuje se na hranici svých kapacitních možností, tak každá vyšší státní poptávka vytlačuje soukromé investice. Tím neříkám, že není potřeba investovat do dopravní infrastruktury. Naopak, i za předchozí vlády se do ní investovalo rekordně, poměrově vůči výdajům státního rozpočtu, i v absolutních číslech. Pohybovali jsme se kolem 10 procent kapitálových výdajů, celkově kapitálových výdajů co se týká výdajů státního rozpočtu. Ale mělo by platit hledat i na investice zdroje primárně v běžných příjmech rozpočtu a ne pouze si na ně půjčovat a za druhé plánovat je tak, aby nedošlo k extrému vytěsňovacího efektu.

Na rozdíl od obranných výdajů, kde ta úniková doložka má aspoň nějaký spodní limit, a to je 2 procenta minimální hranice, tak ta úniková doložka platí pouze nad ta 2 procenta, tak vy nám u dopravních staveb vlastně předkládáte únikovou výjimku od první koruny. Od první koruny nám dáváte výjimku na dopravní stavby, že si na ně stát může půjčovat a nemusí hledat své zdroje v běžných příjmech státního rozpočtu. Vlastně chcete takovou stoprocentní hypotéku.

Stát nemůže donekonečna zalévat ekonomiku penězi na dluh a tvářit se, že tím automaticky vytvoří prosperitu. Prosperitu vytvářejí hlavně lidé, firmy a investice, které dávají ekonomický smysl. A i v těch dopravních stavbách vy nemíříte pouze na ty strategické dálnice a strategické železnice, které všichni potřebujeme, ale také míříte také na regionální a lokální dopravní stavby, které určitě nejsou od toho, aby si na ně stát půjčoval peníze.

Doteď platilo, že pravidla jsou mantinel, že vláda má povinnost sestavit rozpočet tak, aby se do zákonných pravidel vešla, že pokud má nové priority, musí hledat úspory, přeskupovat výdaje, určovat, co je skutečně důležité a co nikoliv. Vaše návrhy říkají ale něco jiného. Říkají, když pravidla překážejí, vytvořme výjimku. Vy zpravidla uděláte síť výjimek, nezůstane vám odpovědná rozpočtová politika, zůstane vám jen prázdná právní kulisa pro vyšší dluh. A přesně před tím v naší opoziční správě varujeme.

Nyní po tomto stručném a obecném úvodu se dostávám k naší oponentní zprávě. Jak už jsem tady zmínil, považovali jsme tyto vaše návrhy za tak závažné, že jsme jako menšina vypracovali tuto oponentní zprávu, kterou naleznete ve sněmovním systému pod číslem 90/4.

Míříme tím na několik věcí. V bodě jedna oponentní zprávy uvádíme, že pozměňovací návrhy poslankyně Aleny Schillerové zásadně narušují udržitelnost veřejných financí. Tím právě reagujeme na nové únikové doložky, o kterých jsem mluvil před chvílí. Nejde o úpravu techniky výpočtu, nejde o zpřesnění formulací. Nejde o běžnou rozpočtovou změnu. Jde o zásah do pravidel, která mají vládu brzdit právě ve chvíli, kdyby chtěla utrácet víc, než si stát může dlouhodobě dovolit.

Tady je potřeba říct ty věci natvrdo. Vláda neřeší problém výdajů. Vláda řeší problém pravidel, nechce snížit tlak na rozpočet, chce snížit tlak pravidel na sebe samu, a to je přesně opačný přístup, než který má stát v odpovědné fiskální politice mít. Když se výdaje nevejdou do pravidel, odpovědná vláda hledá úspory. Tato vláda hledá výjimky.

Centrum veřejných financí upozorňuje právě k těm pozměňovacím návrhům, ke kterým míříme v oponentní zprávě v prvním bodě, že u dopravní infrastruktury by podle navržené únikové doložky mohlo jít o dominantní část investičních výdajů Státního fondu dopravní infrastruktury, zhruba 65 až 85 procent plánovaných výdajů pro následující roky, tedy de facto bez limitu.

U únikové doložky na obranu se jedná o peníze překračující výdaje o dvě procenta vůči HDP. Tam chcete si tu únikovou doložku o 3 roky prodloužit. Ale u únikové doložky na dopravní infrastruktury žádný spodní limit není. Do výjimek tak mohou spadnout všechny investice od první koruny. A nejen investice, ale i výdaje splátky na PPP projekty, které nejsou jenom na investice, ale například na údržbu již postavených dopravních staveb. A u těchto peněz tak dojde k dvojímu efektu v povoleném schodku. Vláda si jednou započítá investice do únikové doložky a místo toho, aby na ně hledala peníze z běžných příjmů státu, tak si na ně půjčí a tím si zároveň uvolní ruce pro další růst běžných výdajů a pro další zadlužování.

V druhém bodě oponentní zprávy říkáme, že v případě přijetí těchto pozměňovacích návrhů, cituji, hrozí nekontrolovatelné rapidní zvyšování zadlužení České republiky a následné zvyšování výdajů na obsluhu státního dluhu, což je v současné ekonomické situaci neodpovědné. To není, kolegyně a kolegové, žádné strašení, to je základní rozpočtová matematika. Veřejné finance nejsou majetkem vlády, jsou závazkem vůči občanům. Únikovými doložkami si vláda vytváří předpolí pro vyšší dluhy a vyšší dluh znamená vyšší úroky. Vyšší úroky znamenají méně peněz na skutečné priority, na dopravu, na školy, na bezpečnost, na investice, na služby státu.

To je zvlášť neodpovědné právě teď. Nejsme v hluboké recesi, nemáme kolaps pracovního trhu, nemáme dvoucifernou inflaci. Ekonomika se vrátila k růstu a právě v takové době se pravidla nemají rozvolňovat. Tady teď šel kolem mě pan poslanec Králíček, který mi řekl, že to je strašné. Máte pravdu, souhlasím s vámi prostřednictvím pana předsedajícího. Ty návrhy jsou strašné.

Finanční stabilita, kolaps veřejných financí a dluhová brzda je v třetím bodě. Tam říkáme, že zmíněné pozměňovací návrhy mohou ohrozit finanční stabilitu České republiky a v případě jejich přijetí hrozí, že vyvolají kolaps veřejných financí a brzké dosažení dluhové brzdy.

Dluhová brzda totiž má brzdit, nemá být objížděna po krajnici. A ještě jedna věc – čím dřív se dostaneme k hranicím dluhové brzdy, tím budeme méně svobodnější i jako politická, jakákoliv politická, reprezentace v tom, jak reagovat na potřeby státu. Už nebudeme mít takovou volnost rozhodovat o výši či nevýši daní, o růstu nebo nerůstu některých nebo snížení nějakých výdajů, ale budeme pod tíhou dluhové brzdy a budeme muset o to víc případně zvyšovat příjmy, a to je snad situace, do které se nikdo nechce dostat. A dluhy, které chcete udělat, nezmizí tím, že se přestanou počítat do nepohodlného ukazatele.

Čtvrtý bod oponentní zprávy reaguje na jeden důležitý pozměňovací návrh, důležitý i z ústavně právního hlediska. V oponentní zprávě říkáme, že návrh narušuje institucionální rovnováhu mezi mocí zákonodárnou a výkonnou tím, že umožní měnit Ministerstvu financí návrh rozpočtu v kapitolách svěřených rozpočtovému výboru Poslanecké sněmovny – to znamená v kapitolách Kanceláře prezidenta republiky, Poslanecké sněmovny, Senátu, Ústavního soudu, Nejvyššího kontrolního úřadu, Kanceláře veřejného ochránce práv a úřadu Národní rozpočtové rady.

Dále se snažíme v oponentní zprávě připomenout, že návrhy a změny rozpočtu těchto kapitol podléhaly dosud autonomnímu schválení rozpočtového výboru, aby nedocházelo k nepřiměřenému tlaku moci výkonné prostřednictvím rozpočtu na moc zákonodárnou a tím se omezovala kontrolní role těchto institucí. To není technikálie, to není být víc efektivní, jak to obhajovala paní ministryně. To je jeden z vážných bodů celého návrhu, protože díky možnosti měnit a umožnit Ministerstvu financí měnit rozpočty institucí, které mají kontrolovat vládu, tak je to nevyvážení té vyvážené pozice mezi mocí výkonnou, zákonodárnou a mocí soudní. Tyto kapitoly totiž nejsou běžná ministerstva podléhající vládě. Ústavní soud není úřad podřízený Ministerstvu financí a Poslanecká sněmovna už vůbec ne. Naopak, Poslanecká sněmovna má vládu kontrolovat.

Národní rozpočtová rada, která má rovněž kontrolovat vládu, nemá být v pozici, kdy o jejím rozpočtovém rámci bude rozhodovat moc výkonná, jejíž fiskální politiku má třeba Národní rozpočtová rada hodnotit. Orgán, který má kontrolovat vládu, nemůže být rozpočtově závislý na dohodě s vládou. To není politická fráze, to je podstata dělby moci v našem ústavním systému. A pokud se tato pojistka oslabuje, pak se dostáváme na půdu, která může být významná i pro případný ústavně právní přezkum. Pokud, protože jde o systém brzd a protivah a jak jsem tady řekl o rovnováze mezi mocí zákonodárnou, výkonnou a soudní, protože rozpočtová závislost je často krok, první krok k institucionální závislosti.

V pátém bodě oponentní zprávy říkáme, že z výše zmíněných důvodů není správnou cestou rozvolnění pravidel rozpočtové odpovědnosti prostřednictvím pozměňovacích návrhů poslankyně Aleny Schillerové. To je jádro politického sporu. Rozvolnění pravidel v současné ekonomické situaci není správnou cestou. Česká republika se nemá řídit logikou a cestou těch nejzadluženějších států Evropy. Ano, evropský fiskální rámec se změnil. Ano, Evropská unie přestoupila k flexibilnějším pravidlům mimo jiné proto, že řada členských států je dlouhodobě výrazně zadlužená. Ale to není důvod, abychom se této měkčí fiskální kultuře přizpůsobili jako vlastnímu standardu.

Evropské minimum nemá být českým maximem. Česká republika má vlastní tradici zdravých veřejných financí, máme rašínovskou tradici střídmosti, odpovědnosti a vědomí, že stát nemá žít na dluh jen proto, že si politicky neumí vybrat priority. A proto odmítáme, aby se evropská transpozice stala záminkou pro ještě větší domácí rozvolnění.

Ještě jedné věci se to dotýká – je návrh pana ministra Havlíčka, který je jedním z pozměňovacích návrhů. Jedná se o trvalou výjimku na jaderné zdroje a o takovou výjimku, že ten dluh nebude započítáván do salda veřejného rozpočtu. Zkrátka nebude vidět. Jestli si dobře vzpomínáte, i vy jste naši vládu tehdy z opozice kritizovali za to, že si Státní fond dopravní infrastruktury půjčil půjčku, a kritizovali jste nás velmi silně a velmi hystericky za to, že to je způsob, jak schovat finanční prostředky mimo rozpočet. My jsme vám argumentovali tím, že se bude započítávat do toho mezinárodně uznávaného srovnání, kde se vykazuje dluh procentem, celkový dluh veřejných financí vůči HDP. A je trochu pokrytecké, že to, ten způsob, který vy jste tak silně kritizovali, teď si dáváte systémově do zákona.

Nechci opomenout jednu věc, a to je šestý bod oponentní zprávy, kde naše skupina menšinová opozičních poslanců rozpočtového výboru navrhujeme – pane předsedající, poprosím, abyste tento návrh zaznamenal – že podle § 95 odst. 2 jednacího řádu navrhujeme opakování druhého čtení, a to z důvodu uvedených ve zprávě a také kvůli možnosti podat pozměňovací návrhy k pozměňovacím návrhům. To proto, že ty největší zhůvěřilosti, ty naprosté výjimky od první koruny na dopravní infrastrukturu, byly předloženy ve druhém čtení paní ministryní Schillerovou a my jsme už na ně nemohli reagovat vlastními pozměňovacími návrhy.

Tolik k oponentní zprávě. Ale chtěl bych ještě reagovat na původní předložené znění zákona už jen velmi stručně i na to, co říkala paní ministryně. V prvním bodě, který my kritizujeme, je možnost vlády, takový bianco šek, zvýšit si o 10 procent výdaje při zhoršení bezpečnostní situace Ten návrh obsahuje velmi vágní formulaci, která skutečně znamená pouze bianco šek bez kontrolní role parlamentu svévolně si zvýšit výdaje dle vlastního uvážení. Není totiž přesně definováno, co je zhoršení bezpečnostní situace. Samozřejmě, že i my z opozice si pochopitelně uvědomujeme, že situace v Evropě a ve světě z bezpečnostního hlediska je velmi vážná. Proto jsme třeba navrhovali zvýšení obranných výdajů, které přesahují dvě procenta, ke kterým se bohužel v letošním roce díky vašemu změněnému rozpočtu nedostaneme. Ale o to se teď nepřeme. Ale přeme se o to, že bezpečnost státu nesmí být záminkou pro vlastní rozpočtovou svévoli. Protože pokud je něco vágně formulováno, tak to znamená, že vláda se může jakkoliv rozhodnout – řekne si: Je zhoršená bezpečnostní situace – a bez kontrolní role moci zákonodárné si zvýší až o 10 procent výdaje státního rozpočtu.

Paní ministryně tady mluvila o zrušení aktiv důchodového účtu. Je to nesprávně nazváno, nemáme důchodový účet, ale je to případný přebytek mezi příjmy ze sociálního systému, ze sociálního pojištění a výdaji na sociální výdaje. No, ona se tady snažila vytvářet dojem, že je přece efektivnější, když máme přebytek z příjmu sociálního pojištění. Takto vydáme na všechny ostatní běžné výdaje státu, abychom si víc nemuseli půjčovat. A tam je trošku zakopaný pes, protože i toto, že ty přebytky mají sloužit ke stabilizaci důchodového systému do budoucna, nemají sloužit k utrácení za běžné výdaje znamená, že se zase sníží tlak na vládu, kde hledat úspory v běžných výdajích. Zkrátka přebytky důchodového systému nemají být kasička na běžné výdaje státu.

Tím se dostávám k závěru svého vystoupení. A bylo sice delší, tak mi dovolte, abych ho velmi stručně shrnul. Varujeme před tím v oponentní zprávě, že návrh narušuje udržitelnost veřejných financí. Varujeme před tím, že může vést k rapidnímu růstu zadlužení, že zvýší výdaje na obsluhu dluhu, že může ohrozit finanční stabilitu a přiblížit nás k dluhové brzdě, že narušuje institucionální rovnováhu mezi mocí zákonodárnou a výkonnou a že rozvolnění pravidel rozpočtové odpovědnosti není správnou cestou pro budoucnost České republiky.

Pokud tento návrh projde, nikdo nebude moci říci z tohoto sálu, kdo pro to zvedne ruku, že tato rizika nebyla pojmenována a že o nich nevěděl. Byla pojmenována a byla pojmenována v naší oponentní zprávě. Sněmovna nebude hlasovat v nevědomosti, bude hlasovat s plným vědomím, že mění pravidla, která měla vládu brzdit v dalším zadlužováním našich budoucích generací. A každý z vás, kdo pro tyto návrhy zvedne ruku, hazarduje s budoucím finančním zrazením(?) naší země a s budoucností dalších generací. Děkuji za pozornost. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Jenom připomínám že o návrhu na opakování druhého čtení budeme hlasovat po skončení rozpravy.

Než předám slovo paní poslankyni Kovářové, tak omluvy: od 13 hodin z osobních důvodů se omlouvá pan poslanec Jaroslav Faltýnek, od 16 hodin z pracovních důvodů se omlouvá pan poslanec Vladimír Pikora.

Nyní tedy na základě pověření předsedkyně klubu STAN vystoupí paní poslankyně Věra Kovářová, potom by následovala paní poslankyně Vendula Svobodová, potom paní poslankyně Lucie Sedmihradská a potom pan poslanec Michal Kučera. To jsou ti, kteří jsou vedeni s přednostním právem, ostatní vidíte na tabuli. Paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Věra Kovářová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážená paní ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové. Paní ministryně Schillerová nám sdělila, že by nejlepší bylo kdybychom tento návrh zákona schválili. No, v podstatě by to nebyl špatný nápad, kdyby nebylo oněch pozměňovacích návrhů, protože v tom původním návrhu jde o to, že se stanovuje víceletý výdajový limit, který je zkrátka a dobře šitý na míru konkrétní zemi a hlídá hlavně tempo růstu výdajů, ne každý jednotlivý deficitový rok. Komise, tedy Evropská komise, spočítá technickou trajektorii a vezme aktuální dluh a deficit, ekonomický růst, demografii, úroky a rizika do budoucna. Na základě toho spočítá, jak rychle si stát může dovolit zvyšovat čisté výdaje, aby byl dluh dlouhodobě udržitelný a deficit byl pod kontrolou. Výsledkem je potom doporučená výdajová trajektorie technická, nikoliv politická. Stát poté předloží vlastní střednědobý plán, tedy ten fiskálně strukturální plán a například Česká republika řekne, kolik chce ročně zvyšovat čisté výdaje.

Zároveň ovšem by měla říci, jaké plánuje reformy, například důchody či daně a jaké investice do infrastruktury, obrany či klimatu. Důležité je, že základem jsou ty čtyři roky, ale může to být až na let sedm, pokud stát slíbí smysluplné reformy a investice.

Rada pak schválí takzvané čisté výdaje a poté posoudí komise plán a Rada EU stanoví konečný limit růstu čistých výdajů. A to, co je klíčové. Neříká se, že schodek musí být letos x procent, ale říká se, výdaje smějí růst maximálně o x procent ročně.

Jenom pro zopakování. Co jsou tedy ty čisté výdaje? Nejde o všechny výdaje státu. Odečítají se položky, které vláda úplně neovládá. Naopak do limitu se počítají běžné provozní výdaje, platy ve veřejném sektoru, sociální dávky po očištění o cyklus či národní investice. A z limitu se vyjímají úroky z dluhu, výdaje financované z fondů EU a cyklické výkyvy u dávek či jednorázová opatření.

Každý rok se poté kontroluje dodržení. Komise zkontroluje, jestli stát nepřekročil výdajový limit a sleduje se kumulativně, ne jen jeden rok. Když stát dočasně ujede, což se může stát, ale poté se mu to podaří dohnat, tak je vše v pořádku. Pokud ovšem porušuje systematicky, může se spustit sankční postup.

Teď: proč je to jiné, než tomu bylo dřív? Ten starý systém měl poměrně dost složité výpočty. Každoroční hádky byly na programu o strukturální deficit a občas to bylo málo srozumitelné. Naopak nový systém má jedno hlavní číslo, a to je výdajový růst. Víceletý horizont pak přináší menší chaos a je zde více prostoru pro investice, ale zároveň je zde tvrdší dohled, když stát pravidla ignoruje. Když to shrnu do jedné věty, jedná se o dlouhodobý strop na růst v uvozovkách ovladatelných výdajů státu nastavený podle jeho dluhu a ekonomiky místo slepého hlídání jednoho ročního deficitu. A potud bychom mohli říci ano, OK, s tím bychom mohli souhlasit. Ovšem mohli, ale nemuseli. Koukám zde na kolegu Skopečka.

Ovšem co se nestalo. Pak přišel sněmovní tisk 90 do rozpočtového výboru a je to takový otloukánek, takový chudáček. Scházíme se na to od půl osmé ráno, popřípadě se to projednává v noci. A přicházejí pozměňovací návrhy paní poslankyně Aleny Schillerové.

Na tom rozpočtovém výboru mně chyběla jedna věc a to řádné vysvětlení těch pozměňovacích návrhů. Místo toho jsme si tam vyslechli opravdu politickou agitku a také to, co špatně udělala minulá vláda.

Teď k oněm pozměňovacím návrhům. Ty už tady byly mnohokráte popsány, jenom je tedy pro – opakování, tedy matka moudrosti, zopakuji. Jedná se o ony únikové doložky, které se týkají výdajů na obranu. Ano, je to závažná geopolitická situace. Ovšem pak zde máme únikovou doložku v podobě výdajů na dopravní infrastrukturu. A v čem je rozdíl mezi těmi výdaji na obranu? Tam se říká, že co je nad dvě procenta, pak může být v té únikové doložce. Ale u té dopravní infrastruktury tam není žádné omezení. To znamená, že může v podstatě dojít k přesunu tedy mimo ten povolený deficit. A to je velmi nebezpečné.

Další pozměňovací návrh je také nebezpečný, a je to v podstatě útok na autonomní kapitoly státního rozpočtu, které schvaluje rozpočtový výbor. Týká se to například NKÚ, Ústavního soudu, Senátu, ale také Poslanecké sněmovny. A to jsou kapitoly, a to jsou instituce, které vládě zkrátka a dobře mohou vadit, a tím pádem je ochotna na ně tlačit i prostřednictvím omezení jejich finančních prostředků.

Třetím pozměňovacím návrhem jsou výdaje, které mohou být zvýšeny o 10 procent v případě mimořádné situace, tedy o cirka 240 miliard korun, a to jenom se souhlasem vlády, nikoliv Poslanecké sněmovny. A zde si myslím, že jsme se poučili a víme, že v těch krizových situacích se Poslanecká sněmovna dokáže semknout a reagovat velmi rychle na kritické a krizové situace. A v tomto případě nesmíme zapomínat, že vláda je odpovědna Poslanecké sněmovně, nikoliv naopak.

Pak tu máme poslední, který chci zmínit, pozměňovací návrh, respektive výklad jednacího řádu, a to je, že v okamžiku, kdy Poslanecká sněmovna vrátí s doporučením vládě k přepracování návrh státního rozpočtu, tak zkrátka a dobře nebudou platit žádná rozpočtová pravidla, žádný zákon. Já se tedy ptám, proč tady dnes hodiny diskutujeme o tomto zákoně, když si vláda může prostřednictvím svých poslanců...

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Promiňte, paní poslankyně. Dostal jsem upozornění, že se v sále nenachází nikdo z vlády, já tím pádem, prosím, vyhlašuji přestávku na 2 minuty, aby se někdo z vlády dostavil. Děkuji.

 

(Jednání přerušeno od 12.50 do 12.51 hodin.)

 

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Vadí, pokud zkrátím prosím přestávku dvouminutovou? Nevadí. Máme tady paní ministryni, můžeme pokračovat. Máte slovo.

 

Poslankyně Věra Kovářová: Ano, děkuji paní ministryni, že jste dorazila, ovšem já jsem očekávala, že dorazí ministryně financí, která už pravděpodobně před chvílí měla hygienickou pauzu. Takže mě mrzí... (Ministryně Mrázová reaguje z vládní lavice.) Ano, samozřejmě chápu, paní ministryně. Děkuji, že jste zde.

Já se tedy vrátím k onomu pozměňovacímu návrhu, který říká, že – a v důvodové zprávě je to tak uvedeno – který říká, že pokud Poslanecká sněmovna vrátí vládě návrh státního rozpočtu k dopracování, pak následně pak už neplatí zákon o pravidlech rozpočtové odpovědnosti. Toto jsme už zde měli, to už se zde ukázalo, kdy v podstatě si vláda nechala vrátit návrh státního rozpočtu ještě s doporučením, že má navýšit schodek v rozporu se zákonem o rozpočtové odpovědnosti. Ten důvod, proč není možné podle paní ministryně aplikovat pravidla o rozpočtové zodpovědnosti, je ten, že se již nachází v parlamentní fázi projednávání, jelikož ho Sněmovna vrátila s doporučeními. Dámy a pánové, to je absolutně prachbídný výklad práva a absolutní ignorance znění zákona. Citace § 102 odst. 3 jednacího řádu: Sněmovna základní údaje návrhu zákona o státním rozpočtu schválí nebo doporučí vládě jejich změny a stanoví termín pro předložení nového návrhu. Lhůta pro předložení nového návrhu nesmí být kratší než 20 dnů a delší než 30 dnů od doručení usnesení Sněmovny předsedovi vlády.

Ze znění tohoto ustanovení je evidentní, že pro vrácení návrhu státního rozpočtu Sněmovnou s doporučeními vláda předkládá nový návrh. Neexistuje tedy, že by se vrácením ze Sněmovny návrh nacházel v parlamentní fázi projednávání a že by se na něj zákon o rozpočtové odpovědnosti neaplikoval. Vláda po obdržení usnesení Sněmovny připravuje nový návrh státního rozpočtu od nuly. Parlamentní fáze projednávání tedy vůbec zde nefiguruje.

Já bych si to dovolila přeformulovat. Znamená to tedy, že v případě, že poslanci vrátí vládě návrh k přepracování, tak zkrátka a dobře se nemusí vláda držet žádných rozpočtových pravidel? Tak proč tady projednáváme tento velmi důležitý zákon? K čemu nám bude? To je moje otázka a ráda bych na ni slyšela odpověď od paní ministryně. Tak to bylo k pozměňovacím návrhům a proč nemůžeme podpořit návrh tohoto zákona právě kvůli těmto pozměňovacím návrhům.

Teď bych přistoupila k popisu situace, kdy paní ministryně tvrdí, že půjdou k Evropské komisi žádat o nový fiskálně strukturální plán. Jak to asi může vypadat. Na začátku jednání paní ministryně sdělí Evropské komisi, že tak trochu nevěděli o tom, že fiskálně strukturální plán byl schválen vládou již v roce 2024. Také sdělí, že vlastně nevěděli, že Česká republika obdržela v rámci technické informace požadavek dosáhnou primárního strukturálního přebytku ve výši 0,4 procenta HDP. A toto znovu zopakuji. Česká republika obdržela požadavek dosáhnout takovéhoto primárně strukturálního přebytku.

Já se tedy ptám, znamená to tedy, a tak to paní ministryně může říct, víte, my jsme tak také trošku nevěděli, že minulá vláda udělala takzvaná diskreční opatření, která vedla ke snížení strukturálních deficitů pod hranici 3 procent. Také jsme nevěděli o tom, že v případě let 2027 až 2028 bude nutné přistoupit k přijetí dalších opatření, jež přispějí ke snížení schodku a tak dále a takovéto reformy bude potřeba provést v následujícím volebním období. Toto stojí ve schváleném fiskálně strukturálním plánu. takže paní ministryně řekne prostě, my jsme o tom nevěděli, my jsme to zkrátka asi přehlédli, takže jsme připravovali volební programy a programové prohlášení vlády, které by se dalo shrnout pod následující: vrátíme občanům, co jim Fialova vláda vzala. To znamená, že zrušíme všechna ta diskreční opatření, tedy ta opatření, která vedla ke snížení strukturálního schodku. K tomu přidáme ještě další sliby. Ony jsou sice populistické, ale drahé, ale jsou to naše sliby, které máme ve vládním prohlášení. No a když to tak sečteme, tak nám to prostě nevychází a je potřeba udělat nový fiskálně strukturální plán, protože to oni, ta bývalá vláda to všechno způsobila.

Já se tedy ptám, doposud jsem si myslela jako ekonom, že státní rozpočet konstruujeme ne podle toho, kolik chceme utratit, ale kolik vybereme peněz, tedy podle příjmů, a státní rozpočet a jeho strukturu pak musíme přizpůsobit těmto příjmům. A pokud to nedokážete, tak vám i nám a celé České republice to trhy spočítají, protože porostou úroky, porostou nároky na dluhovou službu a také platí, a na to prosím nezapomínejme, že snižování strukturálního deficitu, to není sprosté slovo, snižování strukturálního deficitu vede k levnějším dluhopisům. Tedy pokud se vám to podaří, dostanete odměnu a tou je důvěra trhů. Když však někdo chápe snižování strukturálního salda jako něco, co vám brání v rozletu a plnění populistických a drahých slibů, pak se této odměny zkrátka a dobře nedočkáte.

Na závěr mi dovolte říci jednu věc. Zaznívá tady dost často, že myslet na generace příští, na naše děti a vnuky, je pouhá fráze. A já myslím, že to, co se chystá, postihne příští generace. A to je to, co vám vyčítáme nejvíce. Pro nás to zkrátka a dobře fráze není. My tomu říkáme zodpovědné udržitelné finance i pro generace příští. A mělo by to platit pro každou vládu, ať už Fialovu nebo Babišovu nebo jakoukoliv jinou. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Máme tady pověření pro paní poslankyni Vendulu Svobodovou, přednesení stanoviska klubu Pirátů. Já bych jenom poprosil, ať nemusím potom zasahovat do vystoupení, abychom v sále udržovali klid. Děkuji.

 

Poslankyně Vendula Svobodová: Děkuji za slovo. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážená paní ministryně, paní zpravodajko, přednesla bych v tuto chvíli stanovisko klubu Pirátů. Úplně na začátek řeknu, že my tento zákon nepodpoříme, stejně tak jako nepodpoříme pozměňovací návrhy paní ministryně Schillerové a dalších poslanců hnutí ANO. Ten zákon tak, jak stojí, bude umožňovat zadlužení Česka do budoucna. Je to pro nás nepřijatelné. Já bych tady mohla navázat i na to, co říkala moje předřečnice, paní poslankyně Kovářová. Opravdu tady jde o další generace, které tímto uvrhneme do dluhů, které už možná nebudou moct vybrat. Nemyslím si, že je omluvitelné se ohánět tím, že některé státy jsou zadluženější.

To, co ten zákon dělá, s čím my skutečně nejsme spokojeni, je to, že bude umožňovat odečítat od dluhu výdaje na jeho obsluhu. Kdybych měla mluvit v číslech, tak pro letošní rok obsluha dluhu při těch 310 miliardách je 110 miliard. Ty by se odečetly. Dále bude umožňovat odečítat výdaje do investic do dopravní a vodní infrastruktury. Opět, dala by se tady třeba vyčlenit určitá strategická infrastruktura, ale tady se bude investovat už do existujících dopravních i vodních staveb. Pak bude také umožňovat tento zákon odečítat obranné výdaje a dobu, po kterou bude možné si tyto výdaje odečítat, se vlastně ještě prodlužuje.

Já bych tady opět – ono je to takové balancování – řekla, že ano, pokud bych věřila, že to prodloužení doby přinese víc času na přípravu i načerpání na nějakou koncepci, opravdu plánování výdajů, aby to dávalo smysl, ale já se bojím, že je to jen prodloužení doby, kdy budeme sledovat takový vládní freestyle ohledně toho, co všechno bude považováno za obranné výdaje nás, ale ne už tak jistě podle metodik NATO.

Jelikož se zde kombinuje odečet rezerv, odečet bezpečnostních výdajů, odečet investic do nízkoemisních zdrojů, jako jsou Dukovany, a nových únikových doložek, dochází fakticky k tomu, že formální hranice 55 procent HDP se významně posouvá nahoru. Významně se nám posouvá nahoru dluhová brzda. Reálně tak může kabinet zvýšit dluh – a to velmi výrazně, klidně i nad 60 procent i více – ale formální indikátor dluhové brzdy bude říkat, že je všechno v pořádku.

Pak tady máme parlamentní kapitoly, jako je Kancelář veřejného ochránce práv, Poslanecká sněmovna, Senát. Rozpočtová pravidla mají stát chránit v těžkých okamžicích, v okamžicích velkého pokušení rozhazovat. Víme, že například škrtání v kapitolách Nejvyššího kontrolního úřadu nebo v kapitole Kanceláře prezidenta republiky nebo Kanceláře veřejného ochránce práv znamená možnost zásahu v průběhu roku do rozpočtu těchto institucí podle toho, jak se budou té vládě líbit, jak se budou vůči Andreji Babišovi, Aleně Schillerové, Karlu Havlíčkovi, loajálně ohýbat nebo neohýbat.

Ale tyhle instituce Česko potřebuje tak, aby byly silné, aby byly nezávislé. My potřebujeme ombudsmana nebo ombudsmanku, kteří budou skutečně hájit veřejný zájem bez ohledu na to, kdo bude zrovna ve vládě. My potřebujeme Nejvyšší kontrolní úřad, který se nebude bát, že když udělá důkladný audit, tak mu vláda zkrátí rozpočet v průběhu roku bez ohledu na to, co už je schválené, bez ohledu na to, co ten úřad už má třeba nasmlouvané a bude to muset proplatit. Tohle všechno si chce umožnit vláda Andreje Babiše skrze pozměňovací návrhy.

Pak je tu desetiprocentní bianco šek pro vládu. Ten by při letošních výdajích mohl být až 240 miliard. Najdete ho v zákoně o rozpočtových pravidlech v hlavě 8 § 31. Tam se jedná tedy až o desetiprocentní navýšení výdajů nad rámec schváleného rozpočtu v případě ohrožení státu nebo válečného stavu, anebo – tady se dostáváme právě k tomu zásadnímu – na základě opatření Bezpečnostní rady státu v případě zhoršené bezpečnostní situace – tady máme slovíčko zejména – v návaznosti na plnění závazků vyplývajících z čl. 4 nebo 5 Severoatlantické smlouvy. Jenomže to zejména neznamená beze zbytku. Tam vidím velký problém, a jak to tak bývá, tak ďábel se skrývá v detailu.

Bezpečnostní rada státu jsou opět vládní lidi, takže tam si úplně nemyslím, že by byli v nějakém rozporu, pokud by byla touha tyto peníze čerpat. Jak jsem říkala, navýšení o 10 procent by v tomto roce znamenalo částku 240 miliard. Problém je právě ten, že nejde o adresné alokování těchto financí. Navíc ten stát tak, jak to dneska funguje, už má nástroj, jak postupovat v případě válečného stavu i ohrožení státu, a vlastně mi nedává smysl takto neadresné navyšování výdajů kamsi v případě nedefinované zhoršené bezpečnostní situace.

Vidím tam ještě jednu rovinu, že to vytváří opět prostor odsouvat investice do obrany s tím, že je tam nalejeme, až bude potřeba. Byla bych prostě klidnější, kdyby obranná politika jela na základě nějaké koncepce, kdybychom viděli opravdu transparentní plánování těchto obranných výdajů. Nemyslím si, že by to uklidnilo jenom mě, možná by to uklidnilo i občany.

Já jsem dlouho přemýšlela, jestli pozměňovacím návrhem toto opatření vyškrtnout úplně, ale vnímám – a vnímáte to vy všichni, – že se ne tak daleko od našich hranic vyskytují válečné konflikty, situace není úplně růžová. Může se stát cokoliv, takže možná bude potřeba některé výdaje skutečně navýšit. Proto jsem v pozměňovacím návrhu, který představím ještě podrobněji v mém dalším vystoupení v rámci obecné rozpravy, právě navrhla, aby se těchto 10 procent výdajů navíc přesně alokovalo na obranné výdaje, ale ne dle nějakých našich definic, ale dle metodiky NATO, aby to skutečně šlo do obrany, pokud se jedná o zhoršenou bezpečnostní situaci. Takhle mi to dává smysl, ale jak jsem říkala, ještě to pak rozvedu ve svojí další řeči.

Pak mi to nedá se nevyjádřit i k celému procesu, jak tenhle zákon procházel sněmovním systémem, dostal se do prvního, druhého a dneska už tedy do třetího čtení. Původně jsme totiž měli zákon, sněmovní tisk 68, myslím, o rozpočtové odpovědnosti. To je sněmovní tisk, který budil jistý zájem, protože přece jenom rozpočtová odpovědnost člověka brnkne do oka a řekne si, co se tam asi bude měnit. Ten už není, ten už neexistuje.

Nyní tedy projednáváme sněmovní tisk 90, který se jmenuje vládní návrh zákona – ježíš, někde to tady mám – vládní návrh zákona, který mění některé zákony – nebo počkejte – jo, vládní návrh zákona – už to tady mám – kterým se mění některé zákony v oblasti veřejných rozpočtů. Ten název je opravdu takový nezajímavý, takový neadresný, mně teďka zapadl i v normálním textu. Právě i ten název přispívá k tomu, že ten zákon procházel až do toho třetího čtení, bych řekla, celkem bez nějaké pozornosti. Možná naší ne, ale třeba médií. Začalo se to vlastně zdvihat až teďka před tím třetím čtením i po našem ustavičném tlaku.

Taky musím říct, že v rámci rozpočtového výboru, kdy jsme kladli dotazy a ptali jsme se, jak to tedy bude, jak se to bude vykazovat, jak se budou zapisovat všechny částky, které se odečítají od dluhu, a my jsme se to vlastně nedozvěděli. V rámci diskuse na rozpočtovém výboru, které skutečně probíhaly ráno, večer – bylo to takové rozpůlené, nebylo to úplně, řekla bych, adekvátní – tak jsme stejně odpovědi úplně nedostali.

Pak tady máme také vrácení rozpočtu Sněmovnou, na který by se neměl vztahovat ten zákon o rozpočtové odpovědnosti. My jsme se na to ptali paní ministryně. Ona nám řekla, že ačkoliv v tom textu to tak nevyznívá, že ona to bude považovat, že ten zákon se na to vztahuje. Tak jsem žádala o nějakou legislativně technickou úpravu právě v textu – protože se mně úplně nechce ten zákon nechávat takhle – a domluvit se nad zákonem, jak to tedy budeme brát, ale té legislativně technické úpravy jsem si zatím nevšimla.

Pak tady máme, že kdyby paní ministryně chtěla jenom umožnit zadlužení do 3 procent HDP, mohla by si jenom změnit koeficient v rámci zákona o rozpočtové odpovědnosti na právě ta 3 procenta HDP. A to by zůstalo v souladu s evropskými pravidly. A sama paní ministryně tvrdí, že na 3 procenta jít neplánuje. Ale ta realita je vlastně jiná s tímto zákonem. To, co tady paní ministryně má, to, co navrhuje, tak umožňuje zvýšit deficit vysoko nad 5 procent HDP. A navíc ještě další navýšení o těch 10 procent, jak už jsem o nich mluvila. Takže to tady prostě nesedí.

Abych to nějak uzavřela, tak se vrátím k tomu, co jsem říkala na začátku. My tento návrh zákona nepodpoříme, stejně tak jako nepodpoříme pozměňovací návrhy Aleny Schillerové a dalších členů hnutí ANO, protože jsou to všechno snahy uvolnit si ruce a zadlužovat Česko zcela nezřízeně. Děkuji. Děkuji za slovo.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. S faktickou poznámkou se přihlásila paní ministryně Alena Schillerová.

 

Místopředsedkyně vlády a ministryně financí ČR Alena Schillerová: Děkuju za slovo, pane místopředsedo. Budu velmi efektivní, protože mám jenom dvě minuty. Paní poslankyně Svobodová, já přesně nevím, jak reagovat na vaše připomínky, protože to byla taková změť všeho možného. Ale aspoň ten závěr – není to návrh Aleny Schillerové a členů hnutí ANO. Je to prostě vládní návrh, to znamená celý je to návrh naší vlády koaliční jenom na doplnění. Ale víc na zbytek reagovat nebudu, protože, promiňte, při vší úctě není na co.

Jinak v průběhu jenom v rychlosti budu glosovat to, co tady probíhalo, aniž bych označovala, protože to jsem už nestíhala, kdo co řekl. Tak víte, já vám jenom připomenu, trošku sáhnu do vašeho svědomí. Tak asi se shodneme, že ten deficit, vy už se k němu nehlásíte, ale že ten deficit, co jste nám tady nechali, tak bezesporu je vaší vlády. A to, co jste tady naplánovali, je také vaší vlády.

Jenom připomenu, že když jste tenkrát dělali tu bombastickou tiskovku, vaše vláda bývalá, ke konsolidačnímu balíčku, tam jste taky plánovali kromě změn v daňové oblasti, kdy jste vlastně navýšili napříč společností všem daně, tak jste plánovali i poměrně razantní škrty v dotační politice. Vy jste tehdy odhadovali, že na veřejné finance budete, za ty tři roky ušetříte nějakých 130 miliard. No, ono to nějak nevyšlo. Protože vám rezorty, které se to dozvěděly až z té tiskové konference, řekly, že prostě to buď není vůbec možné, anebo řekly, že to prostě neudělají. Takže to jenom také, abychom to nezapomněli, že to tak bude.

Co se dá, co peníze na infrastrukturu? Tak já myslím, že tady se všichni shodujeme, že chceme peníze na infrastrukturu. (Předsedající: Čas.) Požadavky SFDI byly velké. Já se ještě přihlásím. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: S faktickou poznámkou je přihlášen pan poslanec Michal Kučera, potom paní poslankyně Věra Kovářová.

 

Poslanec Michal Kučera: Děkuju za slovo, pane předsedající. Jenom velice krátce a technicky k vystoupení paní ministryně Schillerové, která se ohradila, že tento její návrh je označován jako návrh Aleny Schillerové, a ohradila se proti vystoupení paní kolegyně, poslankyně Svobodové. No, tak to jste byli, myslím, vy, kdo tady neustále uvádíte, to je Stanjurův návrh, to je Fialův zákon, to je Stanjurův deficit. No a od této chvíle budeme říkat, to je Schillerové deficit, to je Schillerové návrh. My budeme říkat asi paní Schillerové, nebudeme říkat Schillerové, bude říkat paní Schillerové deficit, Aleny Schillerové zákon. Prostě to takhle bude.

Ona to víceméně dneska říkala i paní zpravodajkyně, taky označovala: Fialův, Stanjurův. No prostě tak to je. Berme to jako fakt. A já věřím, že ty deficity, které Alena Schillerová tady vytvoří, nebudou tak velké, abychom nemuseli říkat obří deficity Aleny Schillerové, nebo dokonce aby to nevešlo do učebnic.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. A nyní s faktickou poznámkou paní poslankyně Věra Kovářová. Vaše 2 minuty.

 

Poslankyně Věra Kovářová: Děkuji. Vážená paní ministryně, já musím říci, že máte pravdu, že na některé věci nemá smysl reagovat a na drzosti obzvláště. Ovšem já nepovažuji svůj dotaz typu – Budou se dodržovat rozpočtová pravidla, když se vrátí návrh státního rozpočtu vládě k přepracování? – tak to je něco, na co vás žádám o odpověď. A to je legitimní. Takže prosím, to vaše typu jako není na co reagovat, to prostě už mi jako připomíná doby, nevím jaké.

Kromě toho ještě si připomeňme, když už jsme u těch deficitů, na jakém deficitu jsme začínali my – na 5 procentech. To jste nám předali. A víte, proč se musela dělat konsolidační opatření? No protože to zadlužování, které jste rozjeli, bylo tak obrovské, že hrozilo skutečně tou katastrofou.

Nezapomeňte, ano, byl to covidový rok 2020, tam jsme vám schvalovali obrovské schodky státního rozpočtu, protože k tomu byly důvody. Ale následně už jste nešetřili. Jenom 9 procent z toho deficitu, který jste měli v roce 2021, bylo na covidová opatření.

Tak jenom si tu historii připomeňme, když nám připomínáte naše kroky, které skutečně vedly ke konsolidaci. Nebylo to ideální, ale k té konsolidaci vedly. Tak se také poučte – třeba od nás. Děkuji. (Potlesk z lavic STAN.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Máme tady faktickou poznámku od pana poslance Vojtěcha Munzara. Vaše 2 minuty.

 

Poslanec Vojtěch Munzar: Navážu na paní kolegyni Kovářovou, vaším prostřednictvím. Mám stejnou poznámku na paní ministryni. Já jsem to říkal i tady ve své oponentní zprávě. Zkrátka přes všechny těžkosti, které byly, a určitě to nebylo ideální a určitě bychom si představovali všichni rychlejší konsolidaci veřejných financí, tak přesto se snížilo tempo zadlužování z 5 procent v roce 2021 deficitu veřejných rozpočtů vůči HDP na 2,1 v roce 2025.

Česká národní banka teď zhoršila výhled. A to tato pravidla a ty vyšší dluhy ještě neplatí, které chcete udělat. Zhoršila výhled na zrychlení tempa zadlužování 2,7 procenta vůči HDP tento rok a 3,1 procenta ten příští rok. A my bychom od vás chtěli slyšet, paní ministryně, základní odpověď, co vlastně s tím hodláte dělat kromě toho, že si uvolňujete ruce jenom pro vyšší dluhy?

Jenom vás chci upozornit, že i když jakýkoliv dluh dáte do výjimek a uděláte si tady prázdný, vyprázdněný zákon, jenom právní kulisu pro vaše rozhodnutí a vaše nové dluhy, ty dluhy nezmizí a budou se počítat a budou se muset splácet. Tak mě zajímá, ne abyste furt jenom útočila do předchozí vlády a do opozice, mě zajímá váš plán. A protože se bojím, že žádný nemáte, tak proto jenom útočíte. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. S dalším stanoviskem klubu, tentokrát klubu STAN, je pověřená vystoupit paní poslankyně Lucie Sedmihradská. Máte slovo, paní poslankyně.

 

Poslankyně Lucie Sedmihradská: Dobrý den. Já bych zde ráda nyní přednesla stanovisko klubu Starostové a nezávislí ke sněmovnímu tisku číslo 90, k novele zákonů v oblasti veřejných rozpočtů, zákonů, které nastaví pravidla na několik let do budoucnosti.

Co je podstatné, jedná se skutečně o velmi významnou novelu rozpočtových pravidel a zákona o pravidlech rozpočtové odpovědnosti. Tato novela zásadním způsobem mění způsob stanovení výdajových rámců, zavádí neomezené únikové doložky, oslabuje kontrolní roli Poslanecké sněmovny a omezuje finanční autonomii takzvaných parlamentních kapitol.

Úplně na úvod bych tady ráda zpřesnila, že i ta část sněmovního tisku číslo 90, která se týká zákona o pravidlech rozpočtové odpovědnosti, není jedna ku jedné překlopením sněmovního tisku číslo 68 a vládního návrhu, který tedy byl schválen v prosinci loňského roku a který prošel mezirezortním připomínkovým řízením. Bavíme se o novém vládním návrhu.

To, co dneska projednáváme ve třetím čtení, je návrh, který je souhrnem toho původního vládního návrhu ve sněmovním tisku číslo 90, a několika zásadních pozměňovacích návrhů paní ministryně, poslankyně Aleny Schillerové. Jsou to pozměňovací návrhy číslo 825 a 826. Tady je potřeba zdůraznit, že žádná část tohoto návrhu neprošla meziresortním připomínkovým řízením. To je u takto technického návrhu opravdu velký problém. Původně navržený mechanismus odvození výdajových rámců se zásadně mění pozměňovacím návrhem. To činí celý návrh ještě komplikovanějším a méně přehledným, než byl ten návrh bez těchto úprav. A především pak zcela logicky není k dispozici jedna důvodová zpráva, která by poslance tímto návrhem komplexně provedla.

Nepřehlednost celé situace dobře dokumentuje probíhající spor o interpretaci toho, zda se pravidla vztahují i na vrácený rozpočet. Ty nejasnosti došly tak daleko, že paní ministryně financí podle svého vyjádření v rozhovoru v Hospodářských novinách z minulého týdne musela nechat udělat analýzu Ministerstvem financí, aby se potvrdilo, zda pravidla pro vrácený rozpočet platí, nebo neplatí. Potřebujeme jasný zákon, jasná pravidla, kde je jasné, co platí, a ne, abychom museli se dohadovat o tom, jak to interpretovat.

Pojďme k materii. Klíčovým prvkem pro stanovení kritických hodnot pravidel rozpočtové odpovědnosti je schválený fiskálně strukturální plán. Je to fiskálně strukturální plán, který schválila vláda v listopadu 2024. Dovolím si připomenout, že paní ministryně nás v prvním čtení tady toho tisku 90 ujistila, a teď cituji, že „nic nerozvolňujeme, že naše strategie růstu čistých výdajů, která je schválená komisí za vaší vlády je nastavena konzistentně se strukturálními deficity podle stávajícího zákona o rozpočtové odpovědnosti, a to až do roku 2028“. Konec citace.

Po včerejším velmi zajímavém semináři k reformě fiskálních rámců Evropské unie jsem si přiměřeně jistá, že toto je pravda. Ale to není jediná součást toho návrhu, protože v tom tisku 90 není pouze novela zákona o pravidlech rozpočtové odpovědnosti, ale i novela rozpočtových pravidel. A ta se mění opravdu zásadně. Pozměňovací návrh 826 přichází s únikovou doložkou na liniové stavby bez jakýchkoliv omezení. Precizně odvozené výdajové rámce touto únikovou doložkou ztrácejí svou sílu a možná i veškerý smysl. S robustními institucemi, kterými jsou Národní rozpočtová rada a Výbor pro rozpočtové prognózy. Tady jenom připomenu, že ten systém je funkční od roku 2017. Není to nic nového. Máme systém výdajových rámců a institucí, které dohlížejí na to, aby ty rámce skutečně fungovaly.

Nyní tento systém výdajových rámců, který ano, upravujeme tím, že transponujeme evropskou legislativu, ale pořád je to velmi, velmi robustní systém výdajových rámců, nyní únikovou doložku prakticky hodíme do koše a budeme se spoléhat jen na slib daný v programovém prohlášení, respektive slib opakovaný ministryní financí. A totiž, že schodek veřejných rozpočtů bude bezpečně pod třemi procenty hrubého domácího produktu a že ve střednědobém období bude klesat.

Proč se nic z toho slibu nepropisuje do projednávaných zákonů? To absolutně nedává smysl. My Starostové a nezávislí zásadně nesouhlasíme s navrženými úpravami rozpočtových pravidel, která významně oslabují pravomoc Poslanecké sněmovny při kontrole hospodaření vlády a snižují finanční autonomii takzvaných parlamentních kapitol. Ve světle výše uvedených změn pravidel rozpočtové odpovědnosti, kdy vlastně pravidla únikovou doložkou víceméně vypínáme, se může jevit tady ta změna rozložení pravomocí mezi moc výkonnou a zákonodárnou jako méně vážný problém. Jsem přesvědčena o tom, že opak je pravdou.

Navržené úpravy rozpočtových pravidel mohou významně změnit roli jednotlivých vládních institucí a narušit současný systém vah a protivah. Pokud má Poslanecká sněmovna kontrolovat hospodaření vlády, musí vláda pravidelně skládat Sněmovně nebo rozpočtovému výboru účty, a to už v průběhu roku. Zrušení čtvrtletních zpráv o plnění rozpočtu výrazně ohrožuje tuto pravidelnost. Sněmovna opakovaně ve svém usnesení požadovala, aby se zpráva o hospodaření za první pololetí roku projednávala na plénu. Toto usnesení bylo schváleno už v roce 2020 a následně potvrzeno ve dvou dalších volebních obdobích. My proto nevidíme žádný důvod, aby se tato praxe měnila, aby se od ní ustupovalo. To je navrženo ve změně rozpočtových pravidel.

Dále nesouhlasíme se zásadním omezením principu rozpočtové autonomie parlamentu, respektive parlamentních kapitol. Připomenu, že se jedná o kapitoly Kancelář prezidenta republiky, Poslanecká sněmovna, Senát, Ústavní soud, Nejvyšší kontrolní úřad, Kancelář veřejného ochránce práv a úřad Národní rozpočtové rady. Toto omezení je obsaženo v pozměňovacím návrhu číslo 825.

Rozpočtová autonomie parlamentních kapitol je klíčovým předpokladem pro jejich institucionální nezávislost a vyplývá přímo z ústavního principu dělby moci. Umožňuje parlamentu a dalším kontrolním institucím stanovovat a spravovat vlastní finanční prostředky bez přímého zásahu exekutivy a tím zabraňuje tomu, aby vláda mohla nepřímo ovlivňovat rozsah, tempo nebo kvalitu kontrolní činnosti prostřednictvím rozpočtových omezení.

Tato autonomie je nezbytná pro efektivní výkon zákonodárných, kontrolních a dozorových funkcí zejména při kontrole vlády a veřejných financí. Tato autonomie posiluje systém brzd a protivah v demokratickém státě. Bez finanční autonomie by byla faktická schopnost parlamentních kapitol jednat nezávisle výrazně oslabena, a to i v případě, že by jim formální pravomoci zůstaly zachovány.

Za klub Starostové a nezávislí tento návrh nepodpoříme. Budeme všemi cestami upozorňovat na navrhované změny rozpočtových pravidel a na jejich dopad na udržitelnost veřejných financí a na narušení rovnováhy moci. Budeme při každé příležitosti tlačit vládu k odpovědnosti a ke skládání účtů. Odmítáme skryté a nekontrolované zadlužování naší země, přenesení nákladů dnešní nezodpovědnosti na příští generace a změnu faktické role jednotlivých demokratických institucí směrem k posilování moci výkonné.

Nyní navrhujeme vrácení návrhu do výborů, to znamená do druhého čtení. V zásadě se připojujeme k návrhu, který přednesl pan poslanec Munzar jako součást oponentní zprávy. To znamená, za klub Starostové a nezávislí navrhujeme vrácení návrhu do druhého čtení Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Máme tady faktickou poznámku, paní ministryně Schillerová. Vaše 2 minuty.

 

Místopředsedkyně vlády a ministryně financí ČR Alena Schillerová: Velice stručně, protože mám jenom krátký čas. K paní poslankyni, která teď hovořila za hnutí STAN, tak chci říct, že skutečně jsem to nechala posoudit, aby bylo naprosto jasno, že u situace, kdy se vrátí rozpočet k přepracování, dopadají na to fiskální pravidla, z analýzy vyplynulo, že by to mělo být explicitně uvedeno v jednacím řádu, že to není věc rozpočtových pravidel, i když já to tam čtu. Takže je připraven a bude načítán mým ctěným kolegou, protože nevím jestli tady v té době budu, když bude druhé čtení jednacího řádu, mým ctěným kolegou Patrikem Pařilem, poslancem Patrikem Pařilem, pozměňovací návrh, který změní v tomto duchu explicitně jednací řád, aby o tom nebylo pochyb. Protože experti se domnívají, že kdyby to bylo jenom v těch rozpočtových zákonech, ať už teda tohle jsou konkrétní rozpočtová pravidla, tak v podstatě bychom tady ukládali úkol Poslanecké sněmovně, což není v pořádku. Takže bude to součástí jednacího řádu. A ten poslanecký návrh bude, já nevím, kdy bude vložen, dívám se na svého kolegu – už je vložen, mi říká, v systému.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. A nyní tedy máme sebou posledního vystupujícího s přednostním právem, kterým je pan poslanec Michal Kučera, který byl předsedou klubu TOP 09 pověřen přednést stanovisko tohoto poslaneckého klubu. Máte slovo.

 

Poslanec Michal Kučera: Ještě jednou – dobrý den a ještě jednou – děkuji za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, dovolte mi, abych Vás seznámil se stanoviskem klubu TOP 09 k této novele zákona a zejména k těmto nešťastným pozměňovacím návrhům, které byly vloženy na téměř poslední chvíli do systému a výrazně tak změnily charakter projednávané novely.

K sněmovnímu tisku číslo 90 bylo načteno několik pozměňovacích návrhů, zatímco ty, které přišly od opozičních poslanců a poslankyň, které mají za cíl přinejmenším udržet kontrolu veřejných institucí nad veřejnými rozpočty, z vládních hlavic přišly návrhy, které rozpočtová pravidla i pravidla rozpočtové odpovědnosti posouvají směrem k naprosté volnosti, respektive libovůli současné, ale upozorňuji – i jakékoliv budoucí vlády. Mám na mysli zejména dva pozměňovací návrhy, které načetla paní ministryně Alena Schillerová. Pokud by byly schváleny ve znění, v jakém (je) předložila, znamenalo by to, za prvé, fakticky konec fiskálních pravidel v Česku; za druhé, otevření stavidel přidávání dalších výjimek z výdajových rámců; a za třetí, oslabení pozice takzvaných parlamentních kapitol státního rozpočtu, jimž se... Rozpočty schvaluje výlučně rozpočtový výbor Poslanecké sněmovny, respektive Poslanecká sněmovna jako celek.

Paní poslankyně Schillerová navrhuje ze zákona o pravidlech rozpočtové odpovědnosti v § 12 odst. 5 vypustit, aby vláda (byla?) v případě vrácení návrhu státního rozpočtu Poslaneckou sněmovnou v prvním čtení při opětovném návrhu státního rozpočtu vázána výdajovými rámci. Pokud tato změna projde, bude to znamenat, že vláda formálně Poslanecké sněmovně předloží návrh státního rozpočtu, který bude respektovat výdajové rámce, následně si u své sněmovní většiny objedná vrácení tohoto návrhu zákona a následně bude moci předložit nový návrh rozpočtu, který již nebude muset výdajové rámce respektovat. Dámy a pánové, toto jsou přímo Pandořina vrata rozpočtové neodpovědnosti nebo přesněji řečeno rozpočtového hazardu.

Paní poslankyně Schillerová rovněž navrhuje přidat výjimku z výdajových limitů do zákona o rozpočtových pravidlech, zatímco dnes máme výjimku z výdajových limitů, která se vztahuje pouze na obranné výdaje, které jdou nad rámec 2 procenta HDP.

Paní ministryně chce přidat výjimky další, a tentokráte na financování dopravní infrastruktury. Tato výjimka není nijak kvantitativně omezená, je pouze omezena časově, a to lety 2026 až 2036. Tato výjimka je na první pohled bohulibá – vždyť kdo by nechtěl stavět dálnice, důležité silnice, železnice nebo vodní stavby, včetně přehrad, které mají chránit před povodněmi – nicméně problém spočívá v tom, že vládní většina chce touto vládní výjimkou vyřešit pouze stav, kdy nebude schopna sestavit na příští rok návrh státního rozpočtu a státních fondů, aniž by tím porušovala fiskální pravidla. Tato výjimka tedy vládě poskytne prakticky neomezený výdajový prostor zabalený do líbivého obalu s etiketou: Stavíme dálnice pro naše lidi.

Alena Schillerová v neposlední řadě chce pod větší kontrolu dostat rozpočty takzvaných parlamentních kapitol. Jedná se o rozpočty veřejných institucí, které mají být nezávislé na exekutivní moci, konkrétně Ústavní soud, Nejvyšší kontrolní úřad, Senát Parlamentu České republiky, Úřad veřejného ochránce práv, Úřad Národní rozpočtové rady a Kancelář prezidenta republiky, tedy o instituce, které z většiny současnou vládní elitu kritizovaly v minulosti nebo ji kritizují dnes, případně se dá očekávat, že ji ještě kritizoval budou.

Princip schvalování rozpočtu takzvaných parlamentních kapitol je důležitý. Dnes tento proces probíhá tak, že uvedené kapitoly, návrhy státní rozpočtů, včetně rozpočtového výhledu, předloží k projednání rozpočtovému výboru Poslanecké sněmovny a po schválení svůj rozpočet oznámí příslušnému odboru Ministerstva financí. Ministerstvo následně rozpočty uvedených kapitol zahrne do celkového návrhu zákona o státním rozpočtu. Stejný proces nastává, pokud má dojít ke změně rozpočtu těchto kapitol. Paní ministryně Schillerová ale nově navrhuje, aby změnu rozpočtu takzvaných parlamentních kapitol mohlo provádět samo Ministerstvo financí, aniž by změny musel posvětit rozpočtový výbor. Jak jinak lze takový návrh chápat, než jako útok na nezávislé veřejné instituce, o jejichž rozpočtech má rozhodovat výlučně Poslanecká sněmovna, a nikoliv Ministerstvo financí. Vždyť přece víme, že nejúčinnější nástroj, jak paralyzovat instituce, které se vládě dívají pod ruce nebo které jsou vládě jakkoliv nepohodlné, je tyto instituce takzvaně vyhladovět.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, uvedl jsem stěžejní důvody, proč bychom měli přinejmenším pozměňovací návrhy paní poslankyně Schillerové jednoznačně odmítnout. Za klub TOP navrhuji vrátit tento tisk do druhého čtení a děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji vám. Já vám přeju hezké odpoledne, vystřídali jsme se v řízení schůze, vás všechny zdravím. Budeme pokračovat v rozpravě. Tohle mělo být poslední z přednostních práv.

Otevřeme tedy debatu i pro poslance bez přednostního práva. Jako první se přihlásil pan poslanec Benjamin Činčila. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Benjamin Činčila: Děkuju za slovo, pane předsedající. Já jsem tady už paní ministryni zdravil, ale zdravím vás i ostatní. Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi znovu na začátek položit jednoduchou otázku, která míří přímo na paní ministryni. Já jsem ji už pokládal na rozpočtovém výboru, pokládal jsem ji i před asi dvěma hodinami tady v rámci faktické poznámky a pokud vím, pokud to nezaznělo tedy v době, když jsem byl na obědě, tak ta odpověď nezazněla, a to je jednoduchá otázka: Jaký bude schodek státního rozpočtu pro rok 2027, jaký bude pro rok 2028 – protože střednědobé výhledy jsme neviděli, a tady ten zákon, který vypadá jako zákon o zadlužování, o volném zadlužování, tak vypadá, že nám pravidla rozvolní natolik, že schodek bude mířit ke 400 miliardám korun už příští rok. A jelikož vládní koalice má ráda nominální čísla a pořád tady mávala číslem 1 200 miliard korun za jedno volební období, tak já si myslím, že – tedy neměla by se použít používat nominální čísla, že nám toho mnoho neřeknou, ale pokud nějaké chcete, tak – tímhle trendem tak směřujete k tomu, že bude to nominální číslo za vaše čtyři roky vládnutí přes 1 500 miliard korun, přes 1,5 bilionu korun, tam přesně směřujete.

Protože jsem odmalička hrál hokej a v tomhle týdnu začíná mistrovství světa v hokeji, tak bych vám tady rád přidal jedno přirovnání, jedno srovnání. Každý, kdo buď hokej hrál, nebo někdy sledoval, tak ví, že abyste si dobře zahráli, tak je fajn mít nějaké mantinely. Ty tam nejsou k tomu, aby vám překážely, ale aby hra plynula, aby měla nějaká základní ohraničení. No a to, co dělá současná vládní koalice pod vedením hnutí ANO, tak je přesně tenhle obrázek. (Ukazuje materiál.) Je to obrázek stadionu bez mantinelů. (Otáčí se vpravo.) To je obrázek tady, paní ministryně, pro vás, takhle vypadají rozpočtová pravidla bez mantinelů. (Otáčí materiál k lavici zpravodajů.) Takhle přesně... Takhle budou vypadat i veřejné finance po tom, co schválíte tenhle zákon. (Ukazuje další materiál.) Takhle hezky by vypadaly – i s tím pěkným logem – v případě, že bychom zachovali současná vládní pravidla, že bychom zachovali rozpočtovou odpovědnost a že bychom mohli hrát fér hru, která se hraje v rámci mantinelů po stranách.

Tento zákon mantinely boří a není to jenom na základě, jak už tady dneska několikrát zaznělo, nějaké evropské směrnice, je to prostě na základě toho, že tahle vláda se bojí nějakých omezení, a proto si pravidla rozvolňuje tak, aby mohla legálně rozhazovat a zadlužovat naši budoucnost.

Ale tenhleten zákon vypadá – a myslím si, že to tady taky několikrát zaznělo, že ho nepsal národohospodář nebo národohospodářská, ale člověk, který hledá kličky. Takhle si asi paní ministryně financí představuje tu právní roli, že má se hledat ta klička v těch systémech, abychom nemuseli dodržovat ty pravidla, abychom nemuseli mířit k té nezadlužené budoucnosti. A já si myslím, že tady je fér se dotknout i koaličních partnerů, protože ty tady slibovali, že budou ty vyrovnané rozpočty za čtyři roky, samozřejmě, že to je nesmysl, ale my k tomu nebudeme se ani blížit a ani o to nemá nikdo snahu. Stejně tak SPD ve svém klubu má zástupce Svobodných nebo bývalého děkana Národohospodářské fakulty, kteří rádi mluví o liberální ekonomii, ale ta je asi ta tam, protože v tuhle chvíli děláme všechno pro to, abychom vůbec jakousi odpovědnost vůči budoucím generacím nemuseli dodržovat. Já si myslím, že je fér se podívat do zahraničí, ale ne podívat tam, kam se dívá současná vládní koalice. Ta se dívá směrem k zadluženým státům jako Francie, Itálie, Belgie a vlastně dnes už i Německo. To jsou státy, které mají to zadlužení vyšší, mají ho výrazně vyšší a taky to v minulosti komentovali tím, že se zadlužují jenom proto, aby mohli investovat. Ale ono se ve výsledku ukázalo to, k čemu teď právě směřuje i to Německo, že ano, oni se zadlužovali na investice, ale taky se zadlužovali na to, aby mohli rozdávat. A to přesně dělá tahle vládní koalice. Protože kdyby se držela současných pravidel, tak by v tu chvíli se ano, zadlužovali by se, ale pokud by se chovali odpovědně, tak částečně kvůli investicím, částečně kvůli provozu, ale nenavyšovali by obě ty složky, což se dneska děje.

K tomu nejdůležitějšímu. Myslím si, že je potřeba a bohužel to tady hodně zaznívá, přestat se pořád jenom vracet k té minulosti, co se nepovedlo vládě Petra Fialy, co se nepovedlo vládě Andreje Babiše, ale dívat se více do budoucnosti. Dívat se k tomu, jaké ty změny, reformní změny, nemyslím tím parametrické nějaké úpravy, ale myslím tím reformní změny chystáme pro tu budoucnost a tohle od té vládní koalice nezaznívá. Nenajdeme to ani v hospodářské strategii, kterou jsem si přečetl a kterou jsem už tady několikrát zmínil i v dobrém slova smyslu, protože jsou tam některé pasáže vyloženě výborné, ale bohužel říká jenom A a neříká B a ty potřebné změny. Změnu daňového mixu, neříká to, že tohleto, co tady dlouhé roky zaznívalo od hnutí ANO a dalších politických stran, že můžeme se tvářit, že můžeme snižovat daně, zvyšovat výdaje a tvářit se, že bude nezadlužená budoucnost, že tahle rovnice prostě nefunguje, že to nelze, a proto se tady musíme bavit o reformních změnách ve zdravotnictví, školství anebo změně daňového mixu. My jsme na tu diskusi připraveni, chceme u ní být, chceme na tom konstruktivně spolupracovat, protože nám tady nejde o nějaký chaos.

Chceme opravdu férově se o tady těch věcech bavit, ale tady ta diskuse vůbec na tom plénu nezaznívá. Pořád se tady vracíme do minulosti a vůbec neslyšíme tu odpověď na jednoduchou otázku, jaký bude ten schodek státního rozpočtu v roce 2027, jestli tedy bude lepší anebo horší. Já myslím, že tu odpověď naši voliči brzy zjistí. Děkuju vám za pozornost a pěkný den.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Načtu jednu omluvu: pan poslanec Kolovratník se omlouvá od 16 hodin do 18 hodin z pracovních důvodů.

Nyní vystoupí pan poslanec Haas. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Karel Haas: Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážený pane místopředsedo, děkuju mnohokrát za slovo. Já věřím, že řada z vás, určitě ne všichni, takovou popularitu tady mezi vámi nemám, potvrdíte, že dokážu snad rozlišovat v politice věci podstatné od nepodstatných. To znamená, nehořím tady na barikádách za řadu drobností. Nepodléhám takovým těm mediálním šumům „klackovský“ některých stran a výrokům a tak dále. To znamená, snažím se opravdu v té politice komentovat, komunikovat věci podstatné. A na úvod tady říkám, že v zásadě za ten zaokrouhluju půlrok, necelý půlrok fungování nové vlády já považuju z toho, co přišlo do českého parlamentu, za nejpodstatnější, negativně nejpodstatnější to, co si zaslouží i ode mě, který se snad snažím být konstruktivní a věcný, velmi tvrdou kritiku, věřím, že bude věcná, tak já považuju za nejzásadnější tři věci.

Jednu z nich projednáváme dnes, to je rozvolnění rozpočtové odpovědnosti naší země. Druhá bohužel Parlamentem České republiky prošla. To byla ta regulace cen pohonných hmot bez soudní ochrany a bez kompenzací pro podnikatele, kterým by stát přikázal prodávat pod nákladovými cenami. A třetí věc, kterou schválila vláda, nová vláda po volbách jednomyslně, projednávání jsme zatím nezačali, protože to bude podle mě oříšek pro celou Českou republiku a to je ta právně šílená hrůza a útok na osobní svobodu, osobní majetek v podobě návrhu zákona o odebírání podezřelého majetku.

Dnes tedy k té první věci, kterou zmiňuju, rozvolnění pravidel rozpočtové odpovědnosti. Já jsem se snažil při vystoupení v druhém čtení upozornit na tři věci, které budu vyvracet tak, jak mě můj hlas ve veřejném prostoru bude stačit. V něčem se překrývám se svými předřečníky.

Za prvé, není to návrh bývalé vlády. Už to tady velmi dobře shrnula ctěná kolegyně Sedmihradská, vaším prostřednictvím. Návrh bývalé vlády prošel mezirezortním připomínkovým řízením a to, co projednáváme nyní, se od toho návrhu, který prošel mezirezortním připomínkovým řízením, byl schválen ještě naší vládou, se liší o parník nebo o světelné roky, je jedno, jak to uvést.

Za druhé je naprostou nepravdou a zase je to jenom hledání obezličky k tomu, aby se politici, odborníci, média nešťourali v těch hrůzách, které uvnitř jsou skryté. Nejedná se rozhodně o nějakou technickou novelizaci, tak jak je to, ať paní ministryní nebo paní zpravodajkou velmi často komentováno.

Třetí věc, kterou vyvracím, nejedná se rozhodně o holou implementaci. Z té implementace je tam naprostá menšina a zase ty největší hrůzy, které ve sněmovním tisku jsou, tak se implementace nijak netýkají.

Chápu, že národ, veřejnost, média určitě ne koalice by nemusely, řeknu věřit tyto výhrady jednotlivému opozičnímu poslanci Karlu Haasovi, tak odcituju stanovisko Národní rozpočtové rady. Začíná citace: „V transpoziční novele, která již v minulosti prošla připomínkovým řízením a Legislativní radou vlády, Ministerstvo financí totiž na poslední chvíli udělalo zásadní úpravy, které mění jak pravidlo dluhové brzdy (s ohledem na budování jádra), tak i nové klíčové pravidlo růstu čistých výdajů.“ Konec citace. Je to citace Národní rozpočtové rady, to znamená opravdu tvrzení, návrh bývalé vlády, technická novela nebo implementace, všechny tři výroky, které tak často Ministerstvo financí, paní zpravodajka používají, jsou nepravdivé.

V úvodu, než se dostanu k sedmeru těch klíčových výhrad, tak ty dopady jsou naprosto fatální a teď se na ně koukám z nadhledu ve třech rovinách.

Za prvé ty dopady jsou ekonomické, finanční pro naši zemi. Z rozvolnění rozpočtových pravidel – já se pak dostanu k těm jednotlivým ustanovením, ono se to těžko dopočítává, pokud nemáte na to úplně odborný aparát, tak já přesto jdu s kůží na trh, tak jsem zkusil dopočítat částku, která se díky tomu, jak je návrh zákona navržen, dostane v zásadě mimo pravidla rozpočtové odpovědnosti, mimo pravidla schodku, mimo pravidla dluhové brzdy. Mně vychází, že to, co má takzvaně uniknout ze světel reflektorů, je částka mezi – a teď říkám celková, zdůrazňuju, ne za volební období, je částka někde mezi dvěma až 3 biliony korun. Proč si to dovoluju tvrdit? A já s některými těmi položkami souhlasím. Třeba v nově nadefinované únikové doložce na strategickou infrastrukturu jsou – a z mého pohledu správně, třikrát podtrhuju, všechny čtyři bloky jádra, dva plus dva, Dukovany, Temelín, tak tam je můj odhad 1,2 bilionu korun. Je tam kompletní dostavba dálniční sítě. Můj odhad hrubý 0,3 bilionu korun. Jsou tam všechny jedničky, dalších zhruba 0,3 bilionu korun.

Je tam celá řada železničních tratí, ale zdůrazňuju, nejsou tam VRTky, jsou tam běžné železniční trati. Velmi hrubý a řekl bych konzervativní odhad – dalších zhruba 300 miliard korun a jsou tam přehrady. Nejsou tam jenom připravené Nové Heřminovy, jsou tam další čtyři přehrady, odhad někde kolem 0,3; 0,4 bilionu korun. To znamená, přes prst, ale vidíte, že konkrétní čísla někde kolem 2 až 3 bilionů korun, které by měly uniknout ze záře reflektorů a které by nevstupovaly, formálně nevstupovaly do pravidel dluhové odpovědnosti, samozřejmě ale by vstupovaly do dluhu naší země, vstupovaly by do ceny dluhu, kterou naše země platí investorům, kteří náš dluh kupují, a nepochybně tyto ohromné částky by nezůstaly bez odezvy do ceny českých státních dluhopisů. Tolik můj obecnější úvod.

Teď jdu k tomu, co jsem si nazval, a budu naprosto konkrétní, vždy uvedu i citaci paragrafu tak, abych eliminoval takové ty výmluvy, že to buď v návrhu není, nebo že to bylo jen jinak míněno, tak sedmero těch nejdůležitějších negativ v návrhu zákona. Já to mám pro sebe seřazeno i podle priorit, byť chápu, že ty priority může každý vnímat subjektivně, a zdůrazňuju, jsou to tedy priority negativní.

Za prvé, § 31 – zmocnění pro vládu a potenciálně na základě zmocnění vlády pro samotného ministra, v tomto volebním období pro ministryni financí, rozhodnout o nárůstu 10 procent výdajů této země bez souhlasu Poslanecké sněmovny. Kolegové tady správně zmiňovali, že v dnešních číslech podle dnešního rozpočtu 240 miliard korun, v příštím roce někde mezi 250, 260, možná víc, možná jsem příliš velký optimista miliardami korun bez souhlasu Sněmovny. Na tomto bodu, proto já ho uvádím mezi těmi prioritami na prvním místě, je hrůzostrašná nejen ta ekonomická, finanční stránka věci, ta neuvěřitelná čísla, ale je to totální rozkolísání českého ústavního systému. Pořád jsme parlamentní demokracií. Já si nikdy nepřeju tu parlamentní demokracii měnit. A v parlamentní demokracii vládne několik set let nad financemi státu nikoliv vláda, nikoliv exekutiva, ať má jakoukoliv podobu, jestli to je jednohlavá vláda, nebo kolektivní orgán, ale v dobré parlamentní demokracii vládne nad financemi státu parlament. Vláda je pouze utrácí v souladu s notičkami a na hřišti, které vytyčil parlament. Takže to je první nejzásadnější věc – § 31.

Za druhé, paní ministryně, a to mě tedy překvapilo, že dnes, bylo to poprvé, ve druhém čtení jsem to nezavnímal, se pustila na tenký led, kdy mým ctěným kolegům, kteří kritizovali to, že návrh škrtá takzvaný, já taky nepoužiju celý ten správný formální technicistní pojem, tak že vládní návrh škrtá zvláštní důchodový účet. Paní ministryně to tady zlehčovala. Já už jsem skoro vyrozuměl, že nic takového se neděje, dokonce že ty peníze nejsou účelově vázány, tak já bych vaší pozornosti doporučil § 36 a já odcituju to, že paní ministryně, když to takhle zlehčovala, tak nepochybně opět nehovořila pravdu.

Dosavadní znění § 36 odst. 3, které upravuje právě zvláštní důchodový účet. Já nejprve začnu ten odst. 3 v § 36: „Součástí státních finančních aktiv je zvláštní účet rezervy důchodového pojištění,“ onen přesný název a tak dále, a teď věta uprostřed § 3, to je ta přísná účelová vázanost, kvůli které my tady mimo jiné a v uvozovkách stojíme na barikádě, takže cituju z platného znění, ze současného znění zákona: „Prostředky tohoto účtu lze použít pouze na výdaje na dávky důchodového pojištění a na převody zpět do státního rozpočtu.“ Ale pozor, ta věta pokračuje, čili nikoliv jenom zpět do státního rozpočtu a tam veselé rozházení, „zpět do státního rozpočtu na úhradu záporného rozdílu těchto příjmů a výdajů.“ To je plné znění toho, jak dneska legislativa velmi přísně definuje a účelově váže prostředky na zvláštním účtu rezervy důchodového pojištění.

To je druhá nejzásadnější věc, kterou my považujeme za velmi nebezpečnou. A zase, že to není nějaká hypotéza, protože od některých kolegů z koalice, a tam bych opravdu doporučil možná trošku posun k větší odbornosti v těch notičkách, tak se používá argument, že za posledních dvacet pět let byl zvláštní účet důchodového pojištění v přebytku šestkrát a v záporu ten zbytek, to znamená devatenáctkrát, jestli dobře počítám. To je pravda. Ten celkový deficit dokonce za poslední čtvrt století přesáhl půl bilionu korun. Proto to tady pro objektivnost uvádím. Ale díky změnám, a je to přesně propočítané jak na straně MPSV a je to propočítané nezávislým orgánem, odkazuji tady na zprávu o udržitelnosti veřejných financí, tak díky změnám – my se nestydíme za to slovo důchodová reforma, kdo to chtěl snižovat, tak to označoval pojmy parametrické změny, mně je to vlastně jedno, to slovíčkaření, i ty změny byly velmi podstatné, tak díky změnám v důchodovém systému, díky důchodové reformě se důchodový účet, a naplňuje se to už v letošním roce, ty částky shodou okolností Ministerstvo práce a sociálních věcí pod vedením této nové koaliční vlády objektivně prezentovalo v minulém týdnu, tak v tuto chvilku podle velmi přesných prognóz Národní rozpočtové rady bude důchodový účet této země v přebytku. On se nám tedy rozplyne, protože 108:92, tak všichni známe výsledek třetího čtení, takže pokud by pokud by ke změnám v námi schválené důchodové reformě nedošlo, tak až do roku 2035 bude důchodový účet v přebytku, mezi lety 2035, 2040 se začne lámat do minusu. Maximálního přebytku by měl důchodový účet dosáhnout v roce 2032. V dnešních cenách je ten maximální peak důchodového účtu v roce 2032 ne Karlem Haasem, ne Ministerstvem financí, ne MPSV minulé vlády, ale Národní rozpočtovou radou spočítán na 0,65 HDP. Při 8,5 bilionu korun si to spočítáte. Šest krát osm je prostě přes 50 miliard korun. Dohromady by to jenom za to nejbližší volební období, a ta trajektorie je teprve nabíhající té stoupající křivky, by to mělo být cca 40 miliard korun.

To znamená, pro nás je zrušení zvláštního důchodového účtu druhou nejprioritnější negativní věcí, kterou návrh zákona přináší. Místo toho, abychom odpovědně pro další generace skutečně ty finanční prostředky alokovali a použili je pouze na to, k čemu slouží, to znamená na důchody a na důchodové dávky, tak vláda si je přesouvá do běžných výdajů státního rozpočtu a končí jejich účelová vázanost.

Třetí věcí, kterou tady zdůrazňuji, je rozvolnění únikových doložek. Ty jsou rozprostřeny v návrhu zákona, já odkazuji jak na ten nový sběrný paragraf, který systematicky je správně, to znamená nový sběrný § 11, tak odkazuju na to, co upravuje pozměňovací návrh paní ministryně k § 8.

K únikovým doložkám. Já nejprve začnu tou únikovou doložkou, kterou jsem trošku citoval, ale chci být konkrétnější. Myslím, že kdyby paní ministryně a koalice jednali s opozicí, tak si myslím, že by se dalo velmi racionálně debatovat o únikové doložce na strategickou infrastrukturu této země. Dalo by se o tom jednat. Ale ta konstrukce, kterou zvolila paní ministryně v jejím pozměňovacím návrhu, tady proto takhle to říkám jmenovitě, je to, že tu únikovou doložku napojila na celou přílohu číslo 1 zákona o urychlení... (Ministryně Schillerová: O liniových stavbách.) Děkuju, paní ministryně. To já se nezlobím za upřesnění, já ten zákon říkám zkratkovitě, takže přílohy 1 číslo 1 o urychlení výstavby liniové infrastruktury.

Já se teď dostanu k té příloze. Proč jsme ten zákon a proč tento zákon správně Sněmovna schválila? Schválila ho kvůli tomu, aby se zjednodušila výstavba klíčových liniových staveb této země, ale ne kvůli tomu, o tom vůbec při schvalování urychlení liniové výstavby řeč nebyla, aby se na všechny liniové stavby dala samolepka bianco šeku, že tyto liniové stavby neplatíme z toho, co si tato země stejně jako domácnost vydělá, ale...

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Pane poslanče, musím vás přerušit, byť je mi to líto. Posloucháte se dobře, ale je 14 hodin a čas vyhrazený pro třetí čtení v tuhletu chvíli skončil. Budeme pokračovat jinými body, respektive druhým čtením. Měli jsme pokračovat v pořadí bodem číslo 2, nicméně to je třetí čtení, sněmovní tisk 82.

 

Čili dostáváme se k bodu

Aktualizováno 15. 5. 2026 v 0:51.