Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(16.40 hodin)
(pokračuje Martin Šmída)
U soudu ovšem tvrdil, že s Čapím hnízdem nemá nic společného, což, jak dnes víme, byla naprostá lež. Firmu Čapí hnízdo přepsal na své děti jen z toho důvodu, aby získal padesátimilionovou dotaci. Roli vlastních dětí jako bílých koňů zcela pomíjím. To je samo o sobě tragický příběh. I když u někoho, kdo je schopný křivě přísahat na zdraví svých dětí, už mě asi nepřekvapí vůbec nic. Role pana majitele je v tomto příběhu však neoddiskutovatelná a i přesto, že se prozatím vyhnul spravedlivému rozsudku, tak jak se mu to podařilo? To tady přece všichni víme. Nedávno jsme o tom hlasovali. Využil poslanecké imunity a pomocí hlasů ANO, SPD a Motoristů nebyl vydán spravedlnosti. Z trestněprávního hlediska je tedy nevinný a to je skutečný tmel té vládnoucí koalice. Bezpochyby to byla jedna z podmínek, když se tato koalice tvořila a přitom sám dotyčný v dubnu 2017 tvrdil, že imunita poslanců je zcela zbytečná, přežitá, že by se neměla vztahovat na nic jiného než jen na výroky pronesené ve Sněmovně, protože poslanci přece nejsou nadlidé. No, tak uběhlo pár let a on sám již se za nadčlověka očividně považuje a jako takovému se mu prozatím podařilo výroku u soudu nad jeho osobou vyhnout, ale fakticky se přece jen něco změnilo. Je nyní prostě zřejmé a jasné, že premiérem této země je někdo, kdo se aktivně účastnil dotačního podvodu. 50 milionů z kapes daňových poplatníků přesunul do kapes pana oligarchy, tedy do kapes svých, a to podvodem. To je samo o sobě dost smutný příběh. A ještě smutnější to je, když si uvědomíme, že někdo takový může být premiérem této země. Jistě, jistě namítnete, že jsou i další kauzy a budete připomínat bitcoiny a Dozimetr, ale oboje se šetří a to je jistě v pořádku. Považovali byste však v pořádku, kdyby někdo odsouzený v těchto kauzách byl premiér? Co by na to řekl pan dvojí metr? (Obrací se na předsedajícího Nachera.)
Ano. Když soud rozhodne v prospěch onoho dotyčného, tak to jsou řeči o spravedlivých soudech, o tom, jak se pravda ukázala, a když soud rozhodne obráceně, tak je najednou justice zpolitizovaná, pracuje na objednávku a je zcela nedůvěryhodná. Takže dvojí metr? (Opět se obrací na předsedajícího.)
Když nějaký politik hnutí ANO čelí nějaké kauze a že jich bylo, bývá většinou někam uklizen. Pro předsedu to však neplatí. Takže dvojí metr. Lidé skutečně vnímají, že politická kultura se pořád zhoršuje. To, co dřív bylo na jasnou rezignaci, to se dnes omlouvá, vymlčuje, plive se různě na média, na soudy, na jiné instituce, ukazuje se na druhé. Sebereflexe žádná. Vždycky, když už jsme si mysleli, že jsme v politické kultuře dosáhli dna, zespoda někdo zaklepal a tím se vracím na začátek. Já nechci politiku takovou, kde se strany předbíhají v tom, kdo z nich má větší kauzu. Kauza kohokoliv jiného není omluvenka pro kauzy vaše. Nechci politiku takovou, kde nevadí dotační podvodník v čele státu, protože tam ten měl přece šifrovaný telefon a támhleten zkoušel vyprat bitcoiny z nelegální činnosti. To přece není omluvenka. Já nechci politiku takovou, kde poslušní straníci kryjí své představitele a umožňují jim skrývat se před zákonem. I politické strany jako takové, a ti nepoctiví v politice končí. Proč to v hnutí ANO nefunguje?
Není to nakonec dokonce v kodexu hnutí ANO? Tak co je to za morálku, že porušujete vlastní morální kodex, jak se vám dá věřit cokoliv dalšího? Je to skutečně tak absurdní požadavek chtít politiku bez trestně stíhaných obžalovaných a odsouzených osob? A to pomíjím teď 7,5 miliardy, co má stát vymáhat u onoho holdingu za neoprávněně vyčerpané dotace. To jsou částky, které už si ani já vůbec nedokážu představit, natož tak běžný občan, který chodí každý den do práce, aby měl na živobytí, na bydlení, na jídlo, na to, aby mohl dopřát něco dětem. 7,5 miliardy by mohlo spoustě lidí pomoct, stačí je jenom vrátit. Jak mám vysvětlit situaci, kdy jeden člověk ovládne stát, z veřejných peněz si přihraje peníze do vlastních kapes, a když soudy rozhodnou, že to bylo neoprávněně nebo dokonce podvodem, tak ten stát pod jeho vedením nekoná, nevymáhá, nic se neděje.
Takže jak to máme vysvětlit těm občanům? Jak to mám vysvětlit živnostníkovi, kterému finanční úřad nedoměří daň podle politických sympatií, ale podle zákona? Jak to mám vysvětlit starostovi malé obce, který musí přesně vyúčtovat každou korunu dotace? Jak to mám vysvětlit podnikateli, který když nesplní podmínky dotačního programu, tak dotaci nedostane, anebo když dostane a poruší pravidla, tak ji vrací i se sankcemi. Jak to mám vysvětlit lidem, kteří pracují, platí daně a každý den slyší, že stát nemá dost peněz na školy, na zdravotnictví, na sociální služby, na silnice nebo na bezpečnost. A co si o nás pomyslí v zahraničí? Já jsem patriot. Já jsem hrdý na tuhle zemi a nesnáším, když jí někdo dělá ostudu. A to se přesně děje. Já nechci, abychom byli vnímáni jako nějaký divoký východ a stejně tak nechci, aby byly rozkrádány veřejné finance.
To nejsou peníze vyrostlé na stromě. To jsou peníze z daní našich občanů, z jejich práce. Anebo hůř. Jsou to peníze na dluh, tedy na úkor našich dětí a budoucích generací. A i teď pominu fakt, že se tady blíží naprosto šílená věc, která chce prolomit zákon o rozpočtové odpovědnosti, naplno rozjet zadlužování a budoucí generace tak hodit úplně přes palubu, o tom se bezpochyby budeme bavit v příštích dnech. Teď my jde především o to, abychom reflektovali fakt, že v čele státu máme někoho, kdo se podílel na dotačním podvodu nebo dokonce byl jeho strůjcem. Někdo, kdo se vyhýbá spravedlnosti s pomocí svých koaličních partnerů. Chci si povzdechnout nad faktem, že existuje většina ve Sněmovně, které to očividně moc nevadí. Vzhledem k čerstvému rozsudku soudu je ideální doba, abychom zde na půdě této úctyhodné instituce debatovali o tom, zda skutečně chceme takovou úroveň politické kultury, jestli chceme politiku takovou, kde zástupci lidu dodržují své vlastní etické kodexy a plní nějaká elementární pravidla morálky počínaje třeba biblickým nepokradeš. Anebo je všechno jedno, protože stranický dres je nejvyšší hodnota. Jestli chceme politiku takovou, která zločince chrání, anebo takovou, kde není místo pro podvodníky. Jestli chceme politiku, kde politici používají svůj mandát k tomu, aby se skryli před zákonem a před spravedlností, anebo chceme v politice lidi, kteří jsou bezúhonní? Chceme v politice lidi, kteří nekriticky kryjí svého předsedu nebo takové, kteří se rozhodují podle svého vědomí a svědomí tak, jak slíbili? Není to příliš velká mezinárodní ostuda mít v čele státu podvodníka, přestože zatím pravomocně neodsouzeného. Rozsudek soudu nám dává ideální příležitost toto prodiskutovat. Proto navrhuji bod jako první v pořadí s názvem: Je v pořádku, že ač je z výroku soudu zřejmé, že premiér této země byl strůjcem dotačního podvodu spravedlnosti, na rozdíl od spoluobviněné a nepravomocně odsouzené europoslankyně, stále uniká a navíc je nadále premiérem, který rozhoduje o dotacích? Děkuji za pozornost. ***
