Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(16.30 hodin)
(pokračuje Renáta Zajíčková)
My v ODS dlouhodobě říkáme, že je potřeba zvrátit financování zpátky k žákovi, protože nastavení současných PHmaxů, současné nastavení financování našeho školství je do budoucna neudržitelné.
Řešením ale není samozřejmě pálit naslepo a salámovou metodou přenášet státní povinnosti na rozpočty obcí, tak jak se v této poslední době, dekádě děje. Žádám vás proto o zařazení tohoto bodu tak, abychom ministerstvo přiměli k zodpovědnosti a k zastavení dominového efektu a k okamžitému vyřešení financování plavání pro probíhající školní rok. Navrhuji tento bod zařadit za všechny pevné body této schůze.
Druhý bod do programu, který bych ráda načetla, nese jméno Konec úřednické šikany a nastartování celoživotního učení. Navrhuji tedy tento bod zařadit na dnešní program dnešní schůze jako druhý bod po mém bodu, který jsem před chvílí navrhla. Takže jako druhý bod po pevných bodech dnešní schůze.
Dovolte mi krátce shrnout, proč tento bod navrhuji, proč tato věc nesnese odkladu. Asi se shodneme na tom, že žijeme v době, kdy rychlý vývoj technologií, klimatické i socioekonomické změny proměňují celá odvětví. Změnit profesi si klidně můžeme v průběhu života několikrát, dávno už to není žádná anomálie a je to naprosto dneska přirozený a nevyhnutelný trend moderní ekonomiky. Prostě se i zadaptovat, přizpůsobovat proměňující se společnosti a samozřejmě trhu práce.
To, že se dnes z mnohých vysokoškoláků mohou stávat i třeba skvělí elektrikáři nebo instalatéři, je spíš ukázkou zdravé adaptability těchto jedinců, tedy našich občanů. Lidé by měli flexibilně reagovat na měnící se pracovní trh a samozřejmě tím pádem využívat nabídku vzdělávání tak, aby odpovídalo to vzdělávání jejich potřebám, ale potřebám i společnosti. To, co jsem řekla doposud, je v podstatě zdravý projev. Co ale není zdravé, je právě reakce státu na tuto novou skutečnost. Místo toho, aby stát tuto flexibilitu podpořil a vytěžoval z toho růst společnosti, úřady práce v současné době zavalují vzdělavatele a organizátory rekvalifikačních kurzů novou a absurdní byrokracií.
Z terénu je jednoznačně slyšet, že vzdělavatelé dnes musí odmítat uchazeče, které jim pošle právě Úřad práce, protože personálně nezvládají nové administrování, nové papírování, nové vyplňování tabulek. Systém, který má pomáhat lidem se vracet na trh práce, se tak vlastně vlastní vahou hroutí.
Toto je ukázkový vládní paradox. Zatímco pan vicepremiér sebevědomě mává svojí hospodářskou strategií a celoživotní učení – a za to já jsem moc ráda – řadí mezi své priority, tak kroky na rezortech některých jeho kolegů jdou zcela opačným směrem. Čísla jsou přitom neúprosná. Podle aktuálních dat OECD se u nás do celoživotního vzdělávání dobrovolně hlásí pouze pět procent dospělých. Většinou jde navíc o ty občany, kteří už vyšší vzdělávání mají. A ti, kteří by se právě proměnlivému pracovnímu trhu měli věnovat více a měli by se daleko více mu přizpůsobovat a tudíž využívat rekvalifikací, tak tito občané čelí obrovským státním bariérám.
Tyto bariéry často nesou už z počátečního vzdělávání, kde neefektivní struktura vlastně další vzdělávání demotivuje. Pokud chceme naši ekonomiku posunout z montovny do mozkovny, nepotřebujeme další stohy vládních strategií, ale potřebujeme funkční stát, který lidem a firmám zkrátka nepřekáží.
Vzdělávání a rekvalifikace nejsou sociálními dávkami. Je to ekonomický motor, který má potenciál nám přinést miliardy korun. Žádám vás tedy o schválení tohoto bodu a zařazení na program dnešní schůze, protože bychom tím vyzvali ministry k okamžité debyrokratizaci rekvalifikačních procesů na úřadech práce. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji, paní poslankyně, a děkuji za to, že jste to hezky doplnila do přihlášky, mám to přepsané. V této chvíli poprosím pana poslance Martina Šmídu, připraví se Kateřina Stojanová a Jiří Havránek. Tak, pane poslanče, máte, máte slovo a zase jestli můžu teda počítat s tím, že to je tenhleten bod, který tady máte takovým tím krásným mikropísmem. Dobře.
Poslanec Martin Šmída: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, navrhuji bod k aktuální situaci z tohoto týdne. Já nepochybuji, že jsou různé motivace, proč vstoupit do politiky. Za sebe můžu říct a klidně mě obviňte z naivity, že jsem šel do politiky pomáhat lidem, vykonávat veřejnou službu, plnit program, který by naší zemi pomohl, zastupovat občany, pomáhat jim s jejich problémy, jako je třeba nedostupné bydlení nebo vysoké životní náklady.
Vždycky mě zajímalo, jestli někdo takový vůbec může uspět. A půl milionu pirátských voličů ukázalo, že může. Já jsem vlastně úplně obyčejnej chlap z vesnice, kterému vadilo, že je v politice příliš mnoho lidí, kteří mají tu motivaci poněkud jinou. Například chtějí nabýt pocit důležitosti a moci. Někdo jde za vlastním prospěchem nebo společenským statusem, někdo pro peníze, protože by se jinak neuživil, někdo je tam jako nastrčená loutka nějakých oligarchicko-byznysových zájmů a lobbistů.
No a pak je tu jeden speciální důvod, a to je únik před spravedlností. Tento týden jsme měli možnost vyslechnout rozsudek v kauze Čapí hnízdo. Konečně! Je fascinující, že se tak dlouho dařilo ten proces natahovat a různě procesně zdržovat. Troufnu si říct, že něco takového by se obyčejnému člověku jenom těžko dařilo. Každopádně, dočkali jsme se a verdikt je jasný. Farma Čapí hnízdo je dotační podvod. A není se co divit. Ten sled událostí, ten je jasný. Z obřího holdingu byl vyveden podnik, ten dostal dotaci 50 milionů pro malé a střední podniky. Postaví se za to luxusní letní sídlo s wellnessem a zvířátky a po několika letech je podnik opět zahrnut do holdingu. Tak to je jasná účelovka.
A to nyní pominu podezřelé nákupy reklamy z jedné kapsy do druhé, asi pro daňovou optimalizaci z jedné strany a fiktivní ziskovost Čapího hnízda na straně druhé.
Takže ještě jednou, 50 milionů podvodem nabytých 50 milionů. To je částka, o které se běžnému člověku může jenom zdát. Na druhou stranu pro miliardáře, co se umisťuje v žebříčku nejbohatších lidí, to jsou v podstatě drobné. A já si říkám: Jakou úroveň chamtivosti a hrabivosti musí člověk mít, že se pustí do takových machinací? Ať tak či tak, rozsudek existuje. Faktem ovšem je, že si jej vyslechla jen polovina obžalovaných. Jana Nagyová, toho času europoslankyně, byla uznána vinnou, dostala podmínku a půlmilionový trest, což je hrubě spočítáno tak dva ty platy z Bruselu. Jestli je to trest u padesátimilionového podvodu mírný nebo přísný, to ať si zváží každý sám.
Každopádně, druhý obžalovaný se trestu vyhnul. Nebylo to však tím, že by se našly nějaké zprošťující důkazy. On sám se v televizním dokumentu Matrix AB vyjadřuje jednoznačně. Všichni jsme to mohli slyšet, jak na kameru říká, že to byl jeho nápad, že to celé vymyslel, když v zoo čekal ve frontě na kozy nebo co. Je to tedy přiznaný strůjce tohoto podvodu. A je to ostatně pan majitel, beneficient. ***
