Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Osobní loajalita není odpověď na podezření ze střetu zájmů. Nikdo tady nehodnotí lidské kvality paní poradkyně Semancové. Já jsem toho dalek, já jsem s ní nikdy nemluvil. Ale hodnotíme, zda ministr vlády hájí veřejný zájem nebo zda hájí svůj personální výběr navzdory těm varovným signálům a těm varováním. Vláda nemůže mluvit o boji proti klientelismu a zároveň tolerovat toto. Pokud vláda tvrdí, že chce profesionální, pokud tvrdí, že chce transparentní stát, pak právě podobné případy musí řešit okamžitě a musí je řešit bez výmluv. Jinak platí ten zde tak často zmiňovaný ikonický dvojí metr. Přísná slova pro ostatní, ale shovívavost pro vlastní lidi. A veřejnost a my všichni máme právo a musíme znát ta konkrétní opatření.

Ta klíčová politická otázka stojí, stalo se to? Ale hlavně také, co ministr udělal poté, co se o tom dozvěděl? Pokud neudělal nic, tak je to asi selhání. Pokud udělal málo, tak je to také selhání. A pokud dodnes nevysvětlil jasný seznam opatření, je to důvod pro sněmovní nátlak. Je to důvod pro naši opoziční práci, kdy my budeme upozorňovat na to, že tady hrozí poškození našich veřejných rozpočtů až stem milionů korun.

Kdy jste se poprvé dozvěděl o tom, pane ministře, že vaše poradkyně má nebo měla vazbu na firmu, která klientům pomáhá získávat dotace ze stejného okruhu peněz? Proč jste jí i poté ponechal vliv na evropské fondy a dotační pravidla? Jaká konkrétní interní opatření jste přijal v den, kdy vás na riziko upozornili úředníci vašeho vlastního ministerstva? Byl proveden interní audit? Byla provedena právní analýza nebo kompilace posouzení? Pokud ano, tak s jakým výsledkem? A komunikovalo ministerstvo s Evropskou komisí? A jakého přesně vysvětlení se jí případně od Evropské komise dostalo? To jsou naše otázky.

Byla poradkyně dočasně odstavena od agendy evropských fondů? Pokud ne, proč tedy ne? Kdo rozhodl o tom, že právě tato osoba bude mít tak silný vliv na agendu za desítky miliard? A považujete za standardní, aby člověk s takovými komerčními vazbami zasahoval do pravidel dotačního systému? To jsou dotazy další, na které bychom chtěli znát odpověď a doufám, pane ministře, že to ve svém vystoupení, pokud jste přihlášen do diskuse, upřesníte. Já si to rád poslechnu.

Stále, a to se sem line z Evropské komise v posledních měsících, není z pohledu Evropské unie není z pohledu našeho vyřešen ani střet zájmů premiéra Andreje Babiše. Ta kauza, byť se to může zdát, že je omílaná, že už jsme si na ni zvykli, nudí nás, není minulostí. Je to neuzavřený problém našeho státu. Je to aféra, kterou nejde jen tak odložit do archivu. A ještě v únoru a březnu letošního roku, před měsícem, před dvěma, Evropská komise po českých úřadech chtěla ujištění, že porušování pravidel střetu zájmů už neprobíhá a že Agrofert nedostává evropské peníze, dokud nebude situace jasně vyřešena. A ten samotný fakt, že se Brusel k věci znovu vrací, a to i po ujištění premiéra, že je ze střetu zájmů venku, tak ukazuje, že problém nebyl důvěryhodně uzavřen. Není to prosím politický názor, prázdný politický názor opozice, je to otázka opět veřejných peněz.

Pravidla Evropské unie výslovně říkají, že střet zájmů je problém všude tam, kde může být ohrožena nestrannost rozhodování o veřejných prostředcích. Evropská komise zdůrazňuje, že prevence skutečných i prevence vnímaných střetů zájmů je základ dobré správy a důvěry v právní stát. To znamená, že zde opravdu nejde o osobní spor s Andrejem Babišem, ale o ochranu důvěry občanů v právní stát. To je bitva, kterou když prohrajeme, tak její následky budeme těžko napravovat, pokud obyvatelé České republiky, občané našeho státu ztratí důvěru ve spravedlivý právní stát.

A české soudy opakovaně potvrdily, že ten problém byl reálný, nebyl domnělý. Nejvyšší správní soud výslovně pracuje se závěrem, že kvůli porušení toho § 4c zákona o střetu zájmů a čl. 61 finančního nařízení Evropské unie vzniklo riziko nezákonného poskytování dotací a riziko, že Česká republika nebude mít prostředky proplaceny z Evropské unie. A soud zároveň připomněl, že smyslem toho paragrafu, často ho tady citujeme, je zabránit tomu, aby veřejné peníze dostávaly společnosti ovládané veřejným funkcionářem.

Ta soudní linie je v tomto smyslu velmi tvrdá. Nejde o formu nebo jenom o formu, ale jde o skutečné ovládání. V jednom z loňských rozhodnutí soud shrnul, že podle závěrů potvrzených prováděcím rozhodnutím Komise z roku 2022 již, se na Andreje Babiše vztahuje ten § 40 zákona o střetu zájmů a že dotace skupině Agrofert poskytnuté za splnění příslušných podmínek po 1. září 2017 byly s tímto režimem v rozporu. Jinými slovy, ten problém je systémový. A největší ostuda je, že stát postupoval pomalu a postupoval nejednotně.

Podle letošního zjištění iRozhlasu, letošního zjištění, začaly úřady po letech aktivně vymáhat jen část problematických dotací, zatímco další dlouho nechávaly být. A to je přesně ten obraz, který dráždí veřejnost. To je přesně ten obraz, který nám vadí. A to je přesně ten obraz, který podkopává důvěru lidí v právní stát. Stát tvrdí, že pravidla platí přísně, ale v největších politicko-ekonomických kauzách, u některých prominentů, jako je třeba Andrej Babiš, postupuje váhavě, opatrnicky a se zpožděním.

Ono nestačí tvrdit, že byl problém, v uvozovkách, už vyřešen převedením majetku do jiného fondu. České úřady samy přece přiznaly, že aktuální nastavení přes RSVP Trust nechtějí předem přezkoumávat a že ho budou řešit teprve ve chvíli, kdy Agrofert znovu požádá o dotaci. A to je nepřijatelný postup. U střetu zájmů se přece nečeká, že znovu nastane riziková situace. Stát má mít jasno předem. Vy řídíte náš stát v tuto chvíli.

Sněmovna žádá, my žádáme odpověď na jednoduchou otázku. Kdo tedy nese politickou odpovědnost? Jestliže evropské instituce dál žádají vysvětlení, soudy potvrzují právní problém a stát ještě v roce 2026 nemá pevný, důvěryhodný a preventivní mechanismus, jak pak selhala politická reprezentace, a to jste v posledním půlroce vy. Nejde jen o Andreje Babiše, teď jako jednotlivce, ale jde také o to, proč český stát nebyl schopen včas a přesvědčivě ochránit ten veřejný zájem.

Já se chci věnovat také aktuálnímu tématu, aktuálním tématům a to je ten cirkus, který vidíme ohledně necesty pana prezidenta na Blízký východ, do Turecka, do Ankary, v červenci, na summit NATO, kdy mu vláda svým usnesením vlastně zakázala cestovat tam, což je nebývalé v novodobých dějinách. Stalo se pouze jednou, ať byla vláda taková nebo maková a prezidentem ten či onen, že prezident nejel jako šéf delegace na shromáždění NATO. Bylo to v roce 2022, kdy tam nevycestoval Miloš Zeman ze zdravotních důvodů a sám požádal tehdejšího premiéra Petra Fialu, aby ho zastoupil.

Já se obávám, že vláda tady dělá z bezpečnostní politiky takovou malou domácí válku mezi Strakovou akademií a Pražským hradem. Na tom summitu podle schválené přílohy usnesení o letecké přepravě, to jsme si teď mohli přečíst, se počítá s premiérem Babišem a ministry Petrem Macinkou a Jaromírem Zůnou, ale prezident Pavel v seznamu chybí. Poprvé, bezprecedentně. Není to technická organizační drobnost. To je ukázka, že stát navenek nepůsobí jednotně ani u nejdůležitější bezpečnostní akce roku.

Jak se na nás budou dívat naši spojenci alianční v Ankaře, když tam nebude delegaci zastupovat jako šéf náš prezident, který je navíc renomovaným respektovaným odborníkem v oblasti vojenství, v oblasti obrany, jehož autorita spočívá i v tom, že působil jako vrcholný představitel NATO? On se toho stejně nakonec zřejmě zúčastní, ale zúčastní se toho jenom jako neformální host. Zúčastní se večeře hlav států. Možná to tak bude, ale bude to ostuda pro Českou republiku, ostuda pro diplomacii a ostuda před našimi aliančními partnery.

Je to ostuda státu, která je vyvolána jenom soupeřením ega a ega. Je to naprosto zbytečné. Podle ústavy je prezident hlavou státu, zastupuje stát navenek a je přece velitelem, vrchním velitelem ozbrojených našich sil. To samo o sobě znamená, že si určuje všechny armádní provozní kroky. Ale o to absurdnější je, když právě hlava státu a právě vrchní velitel vytlačován z vrcholné schůzky setkání v rámci NATO Z našeho pohledu trvají důvody pro rezignaci ministra obrany Jaromíra Zůny, protože ta politická odpovědnost nezmizela. A já teď narážím na to, co jsem tady říkal v úterý tohoto týdne. ***