Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(16.40 hodin)
(pokračuje Marek Výborný)
Tak já v tom žádnou strategii a logičnost bohužel skutečně nevidím. Je to prostě tak, že distributoři jenom využili situace a pokud stát vypnul soutěž nabídky a poptávky, tak se tomu samozřejmě podvolili, stanovili maximální možné ceny. Ten efekt byl úplně stejný jako v Maďarsku před třemi lety, v době energetické krize a inflace, kdy Maďaři zavedli podobný cenový strop na potraviny a výsledek byl jaký? Nejdražší potraviny v Evropě. Tak to jenom ukazuje na potřebu přemýšlet nad těmi opatřeními, které skutečně zavádíme.
Jako křesťanský demokrat samozřejmě, který se musí odkazovat na základní principy sociálně tržního hospodářství, to, na čem byla postavena a obnovena Evropa po druhé světové válce, tak jsem přesvědčen, že regulace může být legitimní nástroj, ale musí to být pouze v určitých krizových momentech. Potom je možné regulaci využít ke stabilizaci například trhu. To nesporně ano, ale musí to být až ten poslední nástroj a musí být jasně definován. Musí tam být jasné podmínky, velmi přísné, za jakých je možné tento nástroj použít. Musí tam být také jasné časové hledisko omezení a ne to, co tady vláda přinesla v úterý, to znamená bianco šek na 12 měsíců. To nepovažujeme za rozumné, moudré.
Přestože jsme navrhovali řešení, jak tento zákon doplnit o to, co tady teďka zmiňuji, tak vláda se vlastně s námi vůbec nebavila, vláda to odmítla. Tak věřím, že i Senát, až bude příští týden tento návrh zákona posuzovat, tak tam právě tyto věci, které jsou důležité, aby tam byly... Prostě není možné nechat jen tak bianco šek. Je potřeba, aby vláda byla omezena časovým hlediskem, věcným hlediskem, a aby skutečně to opatření bylo jasně konzultováno i s těmi klíčovými institucemi, jako je Státní správa hmotných rezerv, jako je Úřad pro ochranu hospodářské soutěže a ta dvě klíčová ministerstva – průmyslu a obchodu a Ministerstva financí.
Druhý bod, který se týká ohrožení nezávislého fungování České televize, respektive Českého rozhlasu. Vláda, jak vidíme, přichází s návrhy, které ve svém důsledku znamenají jednak tedy zrušení koncesionářských poplatků a převedení financování České televize a Českého rozhlasu přímo pod státní rozpočet. Chci zdůraznit, že toto není pomoc občanům. Tady to je otevření dveří k politickému tlaku. Je úplně jedno, jaká je vláda. Je úplně jedno, jestli je premiérem Andrej Babiš, Karel Havlíček, nebo kdokoliv další. Tady je důležité, že každá vláda vlastně bude mít v rukou nástroje, jak, ať už přímo či nepřímo, ovlivňovat výši rozpočtu těch jednotlivých institucí. Nic na tom nemění fakt, že se tady stanovila nějaká částka z roku 2024, která má takhle zůstat a má být valorizována. To na tom vůbec nic nemění.
Připomenu příklad ze Slovenska. Na Slovensku postupovali úplně stejně a jak jednoduché bylo potom velmi rychle zkrátit rozpočet o třetinu a tak dále, a v jakém stavu dneska jsou veřejnoprávní média, jeden ze základních instrumentů demokratické společnosti na Slovensku. Čili, toto je potřeba jasně odmítnout.
Jenom připomenu i vyjádření některých výrazných osobností žurnalistické scény. Cituji: „Je rozdíl, když poplatky zruší vyspělá demokratická země, která stanoví jasná pravidla, anebo postkomunistická země s autokratickým premiérem, u kterého lze dopředu předpokládat, že bude při každém skládání státního rozpočtu licitovat, za co s řediteli veřejnoprávní televize a rozhlasu vymění odpovídající sumu na jejich provoz.“ To je přesně to nebezpečí, to je černé na bílém pojmenováno. To, čemu my se určitě budeme snažit zabránit. Tohleto považujeme za velmi nebezpečné.
Nechávám vůbec stranou naprosto chaotická vyjádření pana ministra Klempíře, která občas budí buď úsměv nebo pláč na našich tvářích, protože když se podíváme na celý návrh, který tady byl prezentován, tak pan ministr to odůvodňuje tím, že byl pod nějakým tlakem mediální scény. No tak, pane ministře, vy tady sice nejste, ale možná, že to někde posloucháte, vy jste opravdu nebyl pod tlakem mediální scény. Vy jste přece pod tlakem svých koaličních partnerů – tak si to přiznejte – hlavně Tomia Okamury a hnutí SPD. Ti na vás tlačí ve dne v noci a přidávají se k tomu někteří z hnutí ANO. No, tak to je ten mediální dlouhodobý tlak. Ten tady neexistuje. Je tady tlak právě ze strany vašich koaličních partnerů.
Musím vám říct, že vy jste tady také zmiňoval, že vám také nějak nekonvenuje ta suma, která odpovídá stavu roku 2024. Pokud tomu tak skutečně je, tak vzhledem k tomu, že ten návrh zákona bude teprve putovat do mezirezortního připomínkového řízení, pak teprve ho budete schvalovat na vládě, tak samozřejmě tu částku můžete aktualizovat. Taková dobrá rada. To neznamená, že bych byl ochoten něco podobného schválit nebo podpořit – to už už vůbec ne – ale samozřejmě tyhlety věci takto můžete udělat. Výroční zprávy jsou zveřejňovány pravidelně každý rok na jaře. Nemusíte skutečně na nic čekat.
Co je potřeba ale také zdůraznit, že z toho návrhu zákona tak, jak byl prezentován – abychom se nesoustředili jenom na ty nešťastné poplatky – vypadla například garance regionálního vysílání, regionálního zpravodajství. To považuji za velmi, velmi nebezpečné, protože to je přesně to, co patří k těm neoddiskutovatelným rolím veřejnoprávních médií. Komerční média samozřejmě nebudou relativně drahou službu regionálních zpravodajství provozovat. To je přece právě role veřejnoprávních médií. Ta ze zákona možná tiše – ale všimli jsme si toho velmi rychle – byla vypuštěna.
Pan ministr k tomu říká, že to tam bylo vynecháno záměrně. To znamená, že se tady chystá likvidace regionálních vysílání z Brna, z Ostravy? U Českého rozhlasu jich je ještě výrazně více. Na tom se skutečně bude šetřit? Nebo se bude šetřit na původní tvorbě, která je právě tím unikátním, co přináší pozitiva i divákům? Tady skutečně bych rád poukázal na to, že tento stav není možné akceptovat, tolerovat. My jsme se k tomu jasně vyjádřili a budeme se znovu znovu a znovu vyjadřovat. Prostě toto je útok na základní charakteristiky a principy veřejnoprávních médií.
Třetí oblast, obrana a bezpečnost, chaos vlády v oblasti bezpečnosti. Tady Česká republika skutečně dneska – všichni to víme – čelí velmi složité bezpečnostní situaci, od války na Ukrajině až po řadu hybridních hrozeb. Opět ta otázka zní, co na to vláda? Místo jednotného jasného postoje sledujeme chaos. Jeden člen vlády podporuje naše spojence v rámci severoatlantických struktur, druhý relativizuje ty hrozby, kterým čelíme, a třetí zpochybňuje naše závazky vůči našim spojeneckým vazbám.
Bezpečnost státu ale nemůže být rukojmím vnitřních sporů vládní koalice. Navenek musíme vystupovat jednotně, pevně a předvídatelně. Každý rozpor, každé zaváhání, oslabuje naši důvěryhodnost a tím i naši bezpečnost. My tady současně každý den, každý druhý den, slyšíme výroky tu ministra zahraničí, tu předsedy koaliční strany, kteří podle mě zcela nepochopitelně tady licitují o tom, kdo kam poletí a podobně, v situaci, kdy tady máme na straně jedné premiéra, který si má skutečně jet obhájit na summit NATO svůj rozpočet na obranu, to, že bude poslední.
Donald Trump dostane jenom tabulku a v té tabulce bude černou fixou, tou tlustou černou fixou, dole kolečko, fajfka. U čeho? U Czech Republic. Přesně tak, jak to říká moje ctěná kolegyně, bývalá ministryně obrany. Czech Republic. My budeme poslední v té řadě. Ať si to tam Andrej Babiš jede obhájit. Samozřejmě, pochopitelně, ale stejně tak logické je, aby nás na půdě aliance zastupoval pan prezident, který má nezpochybnitelnou autoritu – na rozdíl od Andreje Babiše – právě na půdě Severoatlantické aliance. Nakonec jako jeho bývalá jednička v úrovni vojenských struktur.
Nakonec tyto věci a naše závazky i ohledně rozpočtu zmiňovali i poměrně klíčové osobnosti, jako je Nicholas Merrick, americký velvyslanec, který říkal zcela jasně: Původní vláda řešila, jakým způsobem jsme schopni skutečně respektovat závazky, které jsme si dali. ***
