Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(14.20 hodin)
(pokračuje Vendula Svobodová)
A zase když si vezmete, tak v opozici jsme politicky rozkročeni po celém spektru (Hluk v sále.), ale ta síla toho, že si o tomto zákoně myslíme, dá se říct, skoro všichni to samé – já nechci křičet.... (Zvuk zvonku.) – skoro všichni to samé, tak si myslím, že to právě ukazuje sílu toho argumentu, že tenhle zákon skutečně není potřeba – a už vůbec není potřeba ho projednávat v legislativní nouzi, ale k tomu se dostanu. Cílem politiky, jakou já bych tady chtěla dělat, je, aby veškeré změny a veškerá vychýlení jakýmkoliv směrem, jakékoliv krizové situace dopadaly co nejméně na ty malé, malé hráče, ať už jsou to malé rodiny nebo v tomto případě právě malé firmy, protože každá každé – i drobné – vychýlení, tak právě na ty nejmenší dopadá nejvíc, protože větší hráči mají mnohem větší kapacity s těmi výkyvy nějakým způsobem pracovat.
A co udělala v tomto případě ta malá firma, ta malá benzinka ve chvíli, kdy vypukla tato krize? No, pokusila se o sebe postarat, protože komunikace z vládních lavic byla nijaká. Měli jsme tady pětitýdenní ticho po pěšině, takže ty firmy se skutečně o sebe musely začít starat, nemohly se spoléhat, že přijde nějaká pomoc. Takže oni nakoupili tu dražší surovinu, protože samozřejmě očekávali její nedostatek. Takže to se promítlo i do té ceny. (Hluk v sále neustává.)
A jelikož samozřejmě nějakým způsobem se ta situace vyvíjela dál (Zvuk zvonku.), tak ony teďka ty firmy, ty benzinky, prodávají tu dražší surovinu za nižší ceny, protože došlo právě k tomu zastropování. A některé malé benzinky zavřely úplně, s tím, že věděly, že to nemůže trvat dlouho, protože tak jako tak o zisk přichází, takže nakonec otevřely. A teď, jestli se budou snažit svůj výpadek financí kompenzovat, třeba zdražením nějakého doplňkového sortimentu, takže stejně to zaplatí ale ti lidi. A vlastně se ta situace nijak neřeší. A to je především... celá tady ta vaše regulace je obrovské pokřivení trhu a bití těch malých, malých podnikatelů. Ale vlastně... vy víte, že ta podstata, že ta podstata leží úplně někde jinde. (Neustálý hluk v sále.) A protože Ministerstvo financí už dnes může cenovým výměrem vydávaným ve formě opatření obecné povahy o těch cenách rozhodovat – a rozhoduje tak, už teď tak rozhoduje, právě teď to dělá – takže my si můžeme klást otázku: Proč paní ministryně a vláda a vládní koalice chce, aby prošel tento zákon? A jediná správná odpověď v tuto chvíli je, aby se vyhnuli právní odpovědnosti za způsobené škody podnikatelskému sektoru, protože tady, pokud z vládních lavic slyšíme něco o škodách hospodářských, tak ty jsou skutečně neprokazatelné. Doteďka jsme neslyšeli žádné odůvodnění, že škody by vznikaly... vznikaly, a jediné škody, které by mohly vzniknout, tak jsou právě škody způsobené podnikatelskému sektoru. A já chápu, že paní ministryně nechce být ta, za kterou by tato odpovědnost šla, a právě proto tlačí na tento návrh. (Hluk v sále neustává.)
Já tady si dovolím ještě přečíst jeden právní názor, a to je ten, že pokud novela vstoupí v platnost, tak zanikne přímá soudní ochrana provozovatelů čerpacích stanic. Pokud by se... (Zvuk zvonku.) Pokud by se cenové regulaci chtěli bránit v rámci nové úpravy, museli by cenový výměr porušit, čelit správní sankci, napadnout ji v přestupkovém řízení a až následně podat správní žalobu. A správní soud by mohl výměr v konkrétní věci neaplikovat pro jeho rozpor se zákonem. Avšak jeho zrušení by přicházelo v úvahu až Ústavním soudem. A to těžiště soudní ochrany by se tak přesunulo z kontroly preventivní na kontrolu následnou, přičemž celý proces by byl pro dotčené subjekty výrazně zdlouhavější, nákladnější a rizikovější. A do to už každý jít nechce. Ale to právě potřebujete vy, milá vládo, paní ministryně, protože vám jde o vaši vlastní ochranu.
A celkem si můžeme říct, že tahle situace se nedá vyřešit lusknutím prstů, že skutečně jsme nezavinili žádnou krizi na Blízkém východě, ale na nás dopadá. A teď by bylo namístě se tady právě bavit o tom, jak budeme ty dopady řešit. A tomu určitě nepřispívá tady nějakým zrychleným způsobem projednávat zákon, se kterým tady polovina Sněmovny má velký problém. Ale ty dopady budou mnohem větší, to se ani nevyřeší tímhle jedním zákonem – a vy to víte. A proto by bylo namístě se bavit tedy o tom, co, co s tím, jaké přístupy využít, aby se pomohlo malým firmám, aby se pomohlo lidem, rodinám. A náš přístup by byl takový, že bychom využili právě nadvýběr DPH – a pak už cíleně pomoc směřovali tam, kde je potřeba. A k tomu máme zase existující nástroje – není to nic nového, nikdo tady nevymýšlí nic nového, jen je potřeba se nad tím zamyslet a cílit pomoc tam, kde je potřeba. Nemusíme u toho zasahovat do tržních mechanismů, ale můžeme se podívat, jestli třeba není namístě zvýšit cenu na poplatníka, zvýšit cenu na dítě. Pak bychom taky mohli klidně podpořit nízkopříjmové rodiny, které dojíždějí. A zcela zásadní by mohlo být taky snížení DPH na základní potraviny a hygienické potřeby, protože do toho se právě ta cena také promítne.
My dnes rozhodně nebudeme hlasovat pro tento zákon, to určitě ne, právě z těchto výše uvedených důvodů – a není to jenom o tom, co jsem tady říkala já, ale v drobných obměnách se to tady vyskytlo už u mých dalších opozičních kolegů. Takže já vám moc děkuji za pozornost a děkuji taky celé vládě, že si mě přišla poslechnout. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Vidím, že v tuto chvíli nikdo není přihlášený do rozpravy, proto rozpravu končím a přistoupíme k hlasování podle § 97. (Gestikulace od stolku zpravodajů.) A pardon, ještě máme závěrečná slova. Tak jsem byl rychlejší, přeskočil jsem na špatné místo. Případná závěrečná slova, než se pustíme do hlasování... pan senátor Goláň, paní ministryně ne.
Senátor Tomáš Goláň: Děkuji pane místopředsedo, je vás tu mnohem více, než když jsem mluvil poprvé. Chtěl bych vás odkázat na své vyjádření, na sociální sítě, abych se tady neopakoval dalších dvacet minut. Avizoval jsem to, že ta debata tady byla trochu jiná, že vlastně celá ta argumentace byla opět stejná jako u vás. U nás tomu bylo jinak. My jsme položili zásadní otázku: K čemu tuhle regulaci potřebujeme? – protože existující regulace je dostatečná. Nikdo mi na ni neodpověděl – ani v rámci debaty, ani v rámci Senátu. (Hluk v sále neustává.) A jenom jsem chtěl Vás poprosit, abyste si uvědomili, co jste někteří měli ve volebních programech, že nepodporujete přeregulaci. A tady přeregulaci děláte. Jednu (regulaci?) máte a chcete hlasovat pro druhou. Já bych vás chtěl poprosit, abyste se zamysleli nad tím, proč to Senát vrátil, a abyste nepodpořili tu původní verzi. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk v sále.)
Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Paní ministryně nechce (už?) závěrečné slovo. Přistoupíme tedy k hlasování podle § 7 (57?) odst. 3 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny. K přijetí následujícího usnesení je zapotřebí souhlasu nadpoloviční většiny všech poslanců, tedy souhlasu 101 poslance. (Ťukání karet do lavic.) Já vás v tuhle chvíli všechny odhlašuji a prosím, abyste se znovu přihlásili svými hlasovacími kartami. ***
