Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(12.30 hodin)
(pokračuje Alena Schillerová)
Je bližší polskému přístupu než tomu maďarskému. Strašit lidi nedostatkem pohonných hmot je možná zajímavý headline pro tiskovou konferenci, vážená opozice, ale s naším návrhem prostě nesedí.
A tady se dostávám k samotnému jádru problému. Opozice z toho všeho dělá ideologickou otázku. Místo aby se chovala ve prospěch našich občanů, ve prospěch státu, zaplňuje éter obecnými poučkami o tom, že stát se nesmí ničeho dotknout. Dokonce ani tehdy, když je zřejmé, že mimořádná situace mimořádné kroky prostě vyžaduje. Jenže vláda tu není od toho, aby v krizi přihlížela a vysílala signály. Vláda je tu od toho, aby nesla odpovědnost, aby uměla rozhodnout a uměla chránit svými kroky občany a firmy, když je to potřeba. Přesně to naše vláda dělá a dělat vždy bude, dámy a pánové.
Já opravdu nechápu, proč má část opozice takový problém s tím, aby stát měl stejný typ nástroje u pohonných hmot, jaký už má u jiných strategických komodit, jako je plyn a elektřina. Pokud někdo tvrdí, že to není potřeba, pak ve skutečnosti lidem neříká pravdu. A to není odpovědná politika, to je politika malosti, politika trucu.
Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dnes rozhodneme o tom, zda bude mít Česká republika v době krizí, ať už současných nebo těch budoucích, účinný nástroj k ochraně své ekonomiky a svých občanů. Rozhodneme o tom, zda budeme jednat včas nebo budeme jen čekat, až se problém rozlije do celé ekonomiky a účet zaplatí domácnosti a firmy.
Rozhodneme o tom, zda v této zemi ještě existuje odpovědná politika nebo už jen politika křiku, blokování a póz. Já vás proto žádám, abyste tento návrh podpořili a přehlasovali tak veto Senátu, abyste odložili stranou politickou nevraživost i opoziční reflex odmítnout všechno za každou cenu jenom proto, že to udělala naše vláda. Abyste hlasovali podle zájmu této země, podle zájmu našich občanů, podle zájmu české ekonomiky, protože přesně o to tady dnes jde. A historie si nakonec zapamatuje velmi jednoduše, kdo v době nejistoty hledal řešení a kdo jen netečně kritizoval. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji, paní ministryně. Vystřídali jsme se v řízení, přeji vám krásné páteční odpoledne. V této chvíli poprosím, aby se slova ujal senátor Tomáš Goláň. Pane senátore, máte slovo.
Senátor Tomáš Goláň: Já vám děkuji, pane předsedající. Paní ministryně, paní poslankyně, vážení poslanci, zazněla tady slova, která byla věnována opozici v Poslanecké sněmovně, ale my tady řešíme vratku ze Senátu. Chtěl bych vysvětlit, proč Senát neprojednal ve zrychleném jednání tento návrh zákona o regulci pohonných hmot a chtěl bych také vysvětlit, proč jej zamítl. Ale předtím bych chtěl opravdu okomentovat vystoupení paní ministryně.
Já považuju za pohrdání Senátem to, že rozhodnutí, demokratické rozhodnutí Senátu a demokratické hlasování považuje za politikaření. Tohle není politikaření, to je prostě rozhodnutí horní komory, které je součástí Parlamentu České republiky. A vidím, že máte tu stojedničku jistou, protože tady vlastně ani neposloucháte moje argumenty, doufám, že posloucháte aspoň v zákulisí. To je demokratické rozhodnutí, to není politikaření.
A než se dostanu k tomu, abych vysvětlil, co se v Senátu dělo, tak bych chtěl komentovat to, co tady zaznělo. Paní ministryně celou dobu mluvila o opatřeních obecné povahy, která teď fungují, která fungují a všechny pohonné hmoty, vážení občané, které máte za tu cenu – jak benzin, tak naftu – máte díky tomu, že Ministerstvo financí vydalo opatření obecné povahy s platností do 30. dubna. Všechna ta chvála paní Zamrazilové a dalších byla na ta opatření obecné povahy. Tato opatření obecné povahy zastavila celý nárůst cen pohonných hmot, ta regulují marži a dávají maximální ceny.
A všichni jsme slyšeli z toho projevu, že ta opatření fungují. A teď se dostaneme k tomu, na co jsem se třikrát ptal v Senátu. Proč když to funguje a když naši občané netrpí, proč potřebujeme zákon vyšší síly? Proč potřebujeme razantnější nástroj? Několikrát to tady zaznělo. Proč? U těch energií to bylo něco jiného, prudce regulovaný trh. To, že prostě to platil státní rozpočet formou kompenzací také hlídalo délku toho opatření a toho, co se dělo, nebo to nařízení vlády. Ale my dneska máme tady nástroj, který perfektně funguje. Ten nástroj funguje, když ten zákon dneska nepřehlasujete, pořád budete mít ten benzín a naftu, vážení občané, za stejnou cenu, za kterou jste ji měli doposud. Proč? Proč silnější nástroje? Nikdo mi na to neodpověděl, ptal jsem se na to třikrát v Senátu. Nikdo mi neodpověděl, k čemu je nutný silnější nástroj.
Já chci říct jednu věc. Vždycky jsme pro to, aby občané byli chráněni státem. Stát vznikl proto, protože občan se vzdal určité svojí svobody ve prospěch státu, aby za něj řešil to, co není ten občan schopen vyřešit sám. A tady je na místě snižování spotřební daně, zásahy státu podobného charakteru, ale ty zásahy tohohle charakteru nesmí být dlouhodobé.
Paní ministryně sama řekla, že se nebojí vydat další – v Senátu, cituji – klidně vydat a podepsat další opatření obecné povahy. Ano, nevíme nikdo, jak dlouho bude krize na Blízkém východě – nebo na Středním východě, jak se říká anglicky – pokračovat a jak bude eskalovat. Ale tenhle nástroj je naprosto dostačující. Ani tento nástroj nepřináší automatické kompenzace, ale přináší možnost bránit se proti opatřením obecné povahy formou správních žalob. A co napsala vláda do důvodové zprávy? Že to dělá proto, aby se nikdo nemohl domáhat spravedlnosti pomocí správních žalob u správních soudů.
Takže my se tady bavíme o politikaření, když nám někdo odepírá možnost soudní ochrany? My se tady bavíme o politikaření v okamžiku, kdy stav legislativní nouze fungoval tak, že v 10 hodin zasedal rozpočtový výbor a řekl, že ve 22 hodin to má být všechno, že to má být všechno schváleno. Bylo to schváleno v jednu hodinu v noci. Ale vezměte si, tohle je politikaření, vážení občané, tohle je politikaření, kdy vás někdo hodí před takhle šibeniční termín a chce po vás, abyste přijali takhle razantní opatření bez možné přímé soudní ochrany. Ta ochrana je možná až u Ústavního soudu, ale to musíte sehnat deset senátorů, pětadvacet poslanců nebo přesvědčit zastupitelstvo nějakého kraje. To jsou dva naprosto odlišné instrumenty. Tam se může bránit individuálně postižený občan, subjekt a tady se musí bránit až formou skupinového podání.
Jsme zpátky u toho, co tady zaznělo. My jsme v Senátu nezpochybňovali to, co dneska funguje, tu regulaci, v žádném případě. Já jsem ještě se snažil polemizovat, paní ministryně možná tehdy mě neposlouchala, protože potom se vyjádřila, že neví, co vlastně chci. Ještě jsem polemizoval o tom, že bychom mohli rozvést dále odbornou debatu o snižování spotřebních daní a podobně. Určitě vláda je tím orgánem, který má tohle řešit. Ale když se podíváte, že máme něco – já se opakuju – precizního a chceme něco silnějšího, když už něco funguje, tak co se děje? Kdo to potřebuje? Občané? No, mně to z toho vychází, z té důvodové zprávy, že to potřebuje vláda, ne občané, potřebuje to vláda, aby nebyla napadána u ústavních – a tedy u Ústavního soudu může být napadána – ale u správních soudů. A já jsem se díval vlastně, kdo je součástí koalice. A jak Motoristé, Trikolora, Svobodní, všichni říkali, my nechceme nadměrnou regulaci. Poslouchejte, tihle lidé pro to hlasovali a my nechceme nadměrnou regulaci. A co je nadměrná regulace? Je regulace, přeregulace. ***
