Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(11.30 hodin)
(pokračuje Samuel Volpe)
Protože si nelze nalhávat, že ten problém neexistuje. Informační prostor je dnes součástí bezpečnostního prostředí. Stejně jako chráníme hranice nebo kritickou infrastrukturu, musíme chránit i schopnost státu komunikovat s vlastními občany.
Zařazení tohoto bodu na program schůze není žádné ideologické gesto. Je to odpověď na realitu, na svět, ve kterém krize přicházejí rychleji, jsou komplexnější a často začínají právě i v informační rovině. Pokud tuto debatu nepovedeme tady v této Sněmovně, povede se jinde, bez nás, bez odpovědnosti, bez kontextu. Proto vás chci požádat o podporu zařazení tohoto bodu, ne kvůli médiím samotným, ale i kvůli bezpečnosti našich občanů. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Barták: Pane poslanče, na kdy si přejete tento bod zařadit?
Poslanec Samuel Volpe: Dnes jako první bod.
Místopředseda PSP Jiří Barták: Dnes jako první. Vy tady máte ještě jednu přihlášku. (Poslanec Volpe: Je to tak.) Ano, to je potom Ochrana nezávislosti České televize. Hned vám dám prosím na ni pět minut. Jenom musím přečíst omluvy, ať to mám všechno v pořádku. Paní poslankyně Lenka Dražilová ruší svou omluvu na dnešní den a paní poslankyně Věra Kovářová od 11.30 omluvena z pracovních důvodů. Nyní vám běží vašich dalších pět minut.
Poslanec Samuel Volpe: Děkuji, pane předsedající. Dovoluji si navrhnout zařazení nového bodu na program jednání Poslanecké sněmovny s názvem Ochrana nezávislosti České televize a transparentní volba členů Rady ČT. Proč tady s tímto návrhem stojím? Protože se v posledních měsících děje něco, o čem bychom měli mluvit nahlas. Ne zítra, ne příští týden, ale teď.
Česká televize patří veřejnosti, ne vládě, ne opozici, ne žádnému stranickému sekretariátu. Patří lidem, kteří ji platí ze svých koncesionářských poplatků, každý měsíc, každá rodina, každý důchodce, každý student. Jenže my víme, jak to funguje v praxi. Volba radních se stává politickým handlem, kdo koho dosadí, kdo koho si pohlídá. Namísto odborníků, kteří rozumí médiím, novinařině nebo veřejné službě, se do rad dostávají lidé podle stranického klíče. Tím nechci nikoho konkrétně urážet. Chci pojmenovat systém, který tohle umožňuje.
Podívejme se na Slovensko. Před pár lety měly rozhlas a televízia Slovenska relativně stabilní pozici. Dnes slovenská vláda veřejnoprávní médium zrušila a nahradila ho novou institucí, kterou si může lépe kontrolovat. Nezačalo to ze dne na den. Začalo to přesně tím, čím to začíná vždycky, dosazováním lidí do rad, tlakem na redakce, zpochybňováním novinářů, kteří kladou nepohodlné otázky.
Podívejme se na Maďarsko. Tam je veřejnoprávní médium de facto hlásnou troubou vlády, nebo tedy bylo. Opozice tam nedostane prostor, kritický pohled neexistuje. Viktor Orbán nevzal redaktorům mikrofony násilím. Udělal to postupně, skrz personální obsazení, ekonomický tlak a legislativní změny.
Chci věřit tomu, že Česká republika touto cestou nepůjde, ale víra nestačí. Potřebujeme pravidla, která to znemožní. Ne proto, že bychom nedůvěřovali současné vládě nebo opozici. Proto, že dobrá pravidla chrání demokracii bez ohledu na to, kdo zrovna vládne.
Co konkrétně navrhuji? Za prvé, transparentní výběrová řízení na členy Rady České televize. Veřejná slyšení, kde se kandidáti představí, odpoví na otázky odborné veřejnosti i novinářů. Ne zákulisní dohody v poslaneckých klubech.
Za druhé, jasná odborná kritéria. Člen Rady ČT by měl mít prokazatelné zkušenosti s médii, veřejnou správou nebo právem v oblasti médií. Ne politickou legitimaci.
Za třetí, posílení nezávislosti financování. Pokud bude Česká televize závislá na politické vůli při stanovování výše poplatků, bude vždy zranitelná. Potřebujeme mechanismus, který financování odpolitizuje.
Možná si říkáte proč s tím přicházím zrovna teď? Protože teď je ten správný čas. Ne, až bude pozdě, ne, až budeme řešit následky. Teď, kdy ještě můžeme nastavit pravidla, která budou platit pro všechny. Ale to funguje jen tehdy, když je nezávislost reálná, nejen na papíře, když radní nejsou loutky politických stran, když redaktoři nemají strach klást těžké otázky, když vedení televize musí (nemusí?) přemýšlet, jestli si konkrétní reportáží neznepřátelí někoho, kdo rozhoduje o jejich budoucnosti.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, tohle není pirátské téma. Tohle není téma levice nebo pravice. Nezávislá veřejnoprávní média jsou pilířem demokracie. Bez nich se občané nedokáží efektivně a kvalifikovaně rozhodnout. Bez nich volby ztrácejí smysl, protože lidé volí na základě zkreslených informací. Ne vždy, ale často to tak může být. Nechci strašit, chci, abychom se z chyb jiných zemí poučili dřív, než je zopakujeme. To je zdravý selský rozum.
Proto vás žádám o podporu zařazení tohoto bodu na program jednání. Pojďme o tom mluvit. Pojďme nastavit pravidla, která ochrání nezávislost České televize pro naše děti, pro rodiny, pro všechny občany této země. Děkuji vám za pozornost. Navrhuji to zařadit jako druhý bod na dnešek. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Barták: Také děkuji. Dalším přihlášeným je pan poslanec Jan Berki.
Poslanec Jan Berki: Děkuji, pane místopředsedo. Já se svým návrhem v podstatě odkážu na několik kolegů, respektive jejich příspěvků a návrhů, které se tu promítaly celý týden. Bod, který si dovoluji navrhnout jako nový, je Vize kohezní politiky a navrhuji ho dnes jako první nebo alternativně jako druhý bod na jednání.
Ve stručnosti zdůvodním, nebo připomenu možná na začátku nejdřív, co to ta kohezní politika je. Je to politika, jejímž cílem je snižovat sociální a ekonomické rozdíly mezi jednotlivými regiony. V optimálním případě to má ale dělat tak, že regiony, které mají ty podmínky ne úplně dobré, tak jim má pomoci se dostat na úroveň regionů, které ty podmínky dobré mají, aby všichni prosperovali.
V minulosti – teď trochu bez ohledu na to, kdo byl u vlády – kohezní politika byla hodně financována z evropských peněz, protože logika kohezní politiky je právě v silné Evropě, aby byly všechny regiony silné. Ale vlády se dříve rozhodovaly, že ze státního rozpočtu v podstatě tuto politiku dofinancovávaly, a dofinancovávaly ji právě v těch regionech, které podporu zas tak moc nepotřebovaly, respektive se nám rozdíly mezi regiony právě díky tomu nedaří úplně zamazávat.
V některých oblastech naše vláda již udělala některé dílčí kroky, na které jsem trochu předpokládal, že tato vláda naváže. Ať už se to týká přípravy dopravních napojení. Tady jsou to ty VRTky, které tu zmiňují hodně kolegové z Ústeckého kraje a my z kraje Libereckého, kterých se právě ty škrty vlastně dotknou nejvíce. Stejně tak to byla indexace ve školství. Tam zase děkuji naopak, že je to věc, která pokračovat bude, na rozdíl od těch VRTek.
Některé další kroky, jako třeba otázka Agentury pro sociální začleňování a její rušení, mě spíše vedou trošku k otázce, jestli vůbec tato vláda právě nějakou vizi kohezní politiky má.
Druhá věc, která mě k tomu motivovala, byl příspěvek paní ministryně Mrázové na semináři, který měl SMO ČR u nás v Libereckém kraji, kde nějak představovala úvahy nebo záměry týkající se nového rozpočtového finančního rámce Evropské unie. ***
