Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Proč to říkám? Ministerstvo samozřejmě je ten orgán, který komunikuje – ministerstvo místního rozvoje – které komunikuje s Evropskou komisí v případě, že je zde nějaká nejasnost na libovolném ministerstvu z nastavení dotační politiky či globálně se střetem zájmů. Dělala to Klára Dostálová, dopisovala si s Evropskou komisí poměrně intenzivně. My jsme měli možnost v tom volebním období tenkrát zkoumat ta jednotlivá vyjádření, která byla tendenční, a veškeré rozsudky i právní názory potom samozřejmě potvrzovaly, že střet zájmů Andreje Babiše v minulém období zde byl, ostatně hlavní argument Andreje Babiše byl přece, že on není ta osoba, která z toho cokoliv má, jo, do roku 2021. Andrej Babiš potom odešel do opozice, stal se poslancem a někde v polovině minulého volebního období si celý Agrofert – vycházely všechny ty články v novinách – vzal k sobě zpátky. Takže všechno to, co za tu dobu, kdy byl členem vlády, ať už ministr financí či následně premiér, Agrofert získal a bylo to v souhrnu asi 8 miliard dotací a zbytek soutěžení veřejných zakázek, tak to vlastně přišlo zpátky Andrejovi Babišovi. Takže to byla ta situace, kdy ministryně Dostálová takto komunikovala s Evropskou komisí a vlastně kryla střet zájmů Andreje Babiše. Ona tam byla ještě jedna paní náměstkyně, co to všecko hezky podepisovala – mimo jiné v rámci personální politiky této vlády lidé jako Leo Steiner, největší odborník na dotace a protikorupční bojovník, byl odejit, paní Nebeská, pokud se nepletu, to jméno, se tam samozřejmě vrátila.

Takže i na ministerstvu místního rozvoje všechno tedy zaklapává přesně podle plánu, tedy jediného plánu, který vláda má, a to jest vrátit Andreje Babiše zpátky do systému tak, aby jeho firmy – a není to jenom Agrofert, je to třeba SynBiol a další – mohly čerpat veřejné peníze a čerpat evropské dotace.

A proč tenhleten bod zařazuju? Protože podle mě to je zásadní otázka na ministerstvo, protože podle všech informací, které máme k dispozici, ministerstvo místního rozvoje nenegociuje s Evropskou komisí, zda údajné vyřešení střetu zájmů, kdy Andrej Babiš pouze zvolil jiný typ fondu, zda tu situaci řeší. Mezi Evropskou komisí a ministerstvem místního rozvoje, které by mělo ověřit, zda tedy ten současný stav, kdy má premiér zaparkovány své firmy v jiné struktuře, než měl tedy předtím, byť nakonec zase on a jeho rodina jsou ti beneficienti, tak ministerstvo místního rozvoje nekomunikuje s Evropskou komisí a neověřuje toto.

Já bych proto chtěl probrat, jaká je role ministerstva místního rozvoje v komunikaci s Evropskou komisí, jak vykonává svoji činnost národního kontrolního orgánu, který má garantovat, že dotační politika v České republice je v souladu s českými zákony, ale hlavně s evropskou legislativou. A proč je to důležité? Je to důležité proto, že v momentě, kdy je závažné pochybení v čerpání nějakých dotačních titulů, tak dochází k zastavení evropských dotací – ne pro toho příjemce, že by Agrofert nebo jiné firmy prostě nedostaly ty peníze, ale může se to týkat jednotlivých rezortů, celých programů anebo dokonce financování třeba kohezních fondů pro Českou republiku.

Mně se podařilo v roce 2021 tuhle zatáčku vybrat, během asi čtyř měsíců jsme s Jakubem Michálkem dodělali potřebné zákony na rezortech a Sněmovnou prošly zákony, které řešily evidenci konečných majitelů, prostě to, co úmyslně nikdy nebylo zavedeno do české legislativy, aby se mohla obcházet, ale toto je reálné nebezpečí zastavení evropských dotací, které zde může přijít, podobně jako se tak dělo třeba v Maďarsku, a já často říkám, že Andrej Babiš je takový malý lokální Orbán, kdy prostě peníze, které šly třeba na rozvoj regionů v danou chvíli Evropská komise odmítla vyplácet právě proto, že přátelé Viktora Orbána a celý (?) kolem něj benefitovali z té dotační politiky proti regulacím, které k nim stanovuje Evropská unie.

Návrh tohohletoho bodu tedy zní: Ministerstvo místního rozvoje kryje střet zájmů Andreje Babiše – a chtěl bych ho zařadit jako první bod po senátní vratce, pokud tato bude zařazena. Děkuji.

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, máme zaznačeno. A další v pořadí s návrhy je paní poslankyně Barbora Pipášová. Vašich pět minut.

Poslankyně Barbora Pipášová: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážený pane ministře, vážený pane předsedající, dovolte mi v krátkosti pohovořit o tématu, na které nezapomínám a zapomínat nebudu, je to téma – duševní zdraví našich dětí. Týká se to nás všech. Ohrožené může být moje dítě, ale i to vaše. Jako rodiče děláme, co můžeme a přesto je dost pravděpodobné, že zrovna to naše milované dítě si bude ubližovat. Je čas tuto krizi řešit. Děti jsou naše budoucnost – není jen klišé, zvolání, je to fakt. Děti nejsou ve skutečnosti čísla v tabulce.

Porodnost klesá a bohužel jinak to nebude. Můžeme to brzdit prorodinnými opatřeními, ale možná bychom měli energii věnovat tomu, aby z našich dětí vyrostli odolní dospělí, kteří budou schopni naši zemi držet nad vodou. Za poslední dekádu přibylo v Česku dětí s psychickými obtížemi zhruba o třetinu. Každý pátý dospívající se pravidelně sebepoškozuje. Více než polovina žáků devátých tříd vykazuje známky zhoršené psychické pohody. Zhruba 30 procent trápí úzkosti a 4 z 10 se potýkají s příznaky střední nebo těžké deprese. A tady se chci zastavit a říct něco nevídaného z opozičních lavic.

Za půl roku ve Sněmovně jsem zaznamenala, že téma duševního zdraví dětí je něco, na čem se všichni shodujeme. Jsem členkou podvýboru pro duševní zdraví a z posledního setkání jsem odcházela s nadějí. Věřím, že vláda v čele s premiérem má o téma autentický zájem a řeší ho. Vyslechla jsem si slova vládní koordinátorky pro duševní zdraví paní doktorky Protopopové a vše, o čem mluvila, mi dávalo velký smysl. Jsem Pirátka a nebudu zavírat oči před ostatními průšvihy, které tato vláda produkuje, ale u tématu duševního zdraví musím konstatovat, že dělá kroky, které tady dlouho chyběly. Budu se tady rvát za veřejnoprávní média, ukazovat na korupční kauzy, ale na tématu o duševním zdraví dětí chci spolupracovat, protože se týká nejen mě a mých voličů, týká se nás všech. Můžeme si tady nadávat, ale v tomto prosím táhněme za jeden provaz.

Tento bod chci zařadit, protože mnoho rodičů, ale i odborníků se mě na něj ptá. Padají otázky: Co děláte, opozice, koalice? Nevidíme ty kroky. – Proto bych ráda tento bod zařadila s názvem Děti se sebepoškozují, pojďme s tím něco udělat – jako první bod. (Předsedající: Dnes. První bod dnes?) Dnes. Pardon.

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Dalším přihlášeným je pan poslanec Samuel Volpe. Vašich pět minut.

Poslanec Samuel Volpe: Pane předsedající, děkuji za slovo. Vážení páni ministři, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi navrhnout zařazení bodu Veřejnoprávní média jako garant bezpečnosti v krizových situacích – na program této schůze.

Možná to na první pohled nezní jako téma, které by mělo mít prioritu, jenže realita posledních let nám ukazuje pravý opak. Bezpečnost dnes už není jen o armádě a policii, je také o tom, jak rychle a přesně a důvěryhodně dokážeme informovat vlastní občany. Každá krize, ať už jde o pandemii, povodně, blackout nebo ji: informační chaos. V prvních hodinách rozhoduje, kdo poskytne lidem jasné a ověřené informace, kdo jim vysvětlí, co se děje a co mají dělat, a kdo naopak nechá prostor pro paniku, spekulace a dezinformace.

A právě v této chvíli vstupují do hry veřejnoprávní média – ne jako další médium na trhu, ale jako infrastruktura státu, jako stabilní, důvěryhodný zdroj informací, který není řízen algoritmem ani honbou za kliky, ale veřejným zájmem. To není abstraktní teorie, to je praktická zkušenost posledních let – od covidu, přes válku na Ukrajině až po mimořádné klimatické jevy. Pokud chceme brát energetickou nebo vojenskou bezpečnost vážně, musíme stejně vážně brát i bezpečnost informační. A právě proto je důležité, aby se Poslanecká sněmovna tímto tématem zabývala – ne v obecné rovině, ne v mediálních zkratkách, ale věcně. Jakou roli mají veřejnoprávní média v krizích plnit? Jak zajistit jejich nezávislost a důvěryhodnost? Jak posílit jejich schopnost reagovat na nové hrozby, včetně dezinformačních kampaní? ***