Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(10.30 hodin)
(pokračuje Olga Richterová)
To jsou tedy body, které já navrhuji v rámci návrhu na změnu pořadu teď. A shrnu, že ano, máme tady zase další druh krize, ale ta krize nedopadá na všechny stejně. Na dopravce, kamionové dopravce dopadne prostě úplně jinak než na mámu samoživitelku nebo na osamělého seniora či seniorku. A vláda nesmí ignorovat situaci všech, všech domácností. Proto navrhujeme za Piráty (nesrozumitelné) přístup jednoduchý, spravedlivý a takový, aby peníze šly tam, kde jsou nejvíc potřeba. Ne tam, kde to může nejlíp vypadat v průzkumech, ale ve finále to fungovat nebude. Děkuju za to, že zvážíte podporu těchto bodů.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju. Paní poslankyně, ještě si upřesním, v jakém pořadí je případně navrhujete, jako kam je zařadit.
Poslankyně Olga Richterová: V pořadí, v jakém jsem je načetla, a každý z nich navrhuji jako první bod případně.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Jako první body. A ještě se zeptám, u toho posledního bodu to bylo Neosekávejte zákon o podpoře bydlení a nevyškrtávejte lidi z...
Poslankyně Olga Richterová: Pracující lidi z bytové pomoci. A nevyškrtávejte pracující lidi z bytové pomoci. Tak děkuji, kolegyně a kolegové, že tyto body zvážíte.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak děkuji a nyní vystoupí s přednostním právem pan předseda Rakušan.
Poslanec Vít Rakušan: Děkuju za slovo. Vážený pane místopředsedo, paní ministryně, pane ministře, kolegyně a kolegové, dnes tu stojím proto, abychom se dozvěděli to, jaký je přístup vlády k veřejnoprávním médiím.
Zní to trochu zvláštně, že jo. Proč tady stojí opoziční poslanec v klatbě, aby říkal, jaký má vláda téhle země přístup k veřejnoprávním médiím? No, vláda nám odmítá odpovídat. Ráno támhle ještě seděl pan ministr Klempíř, teď už tady ani přítomen není, tak jsem doufal, že mu alespoň to zařazení bodu, který stejně nebude zařazen, budu moci adresovat.
Vláda nám absolutně odmítá odpovídat. Bod nám koalice doteď nikdy nezařadila. A na interpelace příslušný pan ministr nepřišel. Možná je to tím, že já jsem upozorňoval na to, že ty interpelace budou zajímavé. Já mu to asi neměl říkat dopředu, já jsem mu neměl avizovat, že právě na něj, v téhle situaci, když tady vláda ohýbá nezávislost veřejnoprávních médií, ty interpelace budou směřovat.
Ještě ráno, dopoledne pan ministr Klempíř statečně říkal, že udělá všechno pro to, aby se účastnil schůzky, kterou jsme k tématu veřejnoprávních médií svolali. My jsme ji svolali, Starostové, opozice. My jsme museli svolávat schůzku, abychom se dozvěděli něco o návrhu, o kterém pan ministr dává mediální rozhovory a z těch mediálních rozhovorů je velmi patrné, že o tom návrhu sám moc neví. Já chápu, že to píšou úředníci, detailní dotazy není schopen odpovědět, když se ho ptají na věci, které tam jednoznačně chybí a posouvají fungování veřejnoprávních médií, pohybuje se v obecných klišé, frázích a formulkách, které opravdu nesvědčí o jeho kompetenci a ponoru do této problematiky.
Tak my jsme svolali schůzku, pan ministr Klempíř ji nesvolal. Prosili jsme ho o to. Prosili jsme ho o to naposled včera. No svolali jsme ji za něj a sešli jsme se s řediteli České televize a Českého rozhlasu. Chtěl bych ocenit, že přišel jeden zástupce opozičních stran, pan kolega Vondráček z poslaneckého klubu SPD, účastnil se té schůzky a mohl být svědkem toho, že jsme vedli věcnou diskusi. Věcnou diskusi nad tématem veřejnoprávních médií, kdy jsme dávali dotazy ředitelům veřejnoprávních médií, kdy pan kolega Vondráček ze zastupitelského klubu SPD dával také dobré otázky. Ptal se na kontrolu veřejnoprávních médií skrze NKÚ. Ta diskuse byla věcná. My jsme doufali ale, že na téhle diskusi bude přítomen především pan ministr Klempíř. Ten nepřišel. Ministr kultury, v jehož gesci tato debata probíhá, se na jednání o budoucnosti veřejnoprávních médií nedostavil.
Já mu to nezazlívám jako nějaké osobní selhání. Já si umím jako bývalý ministr představit, že v rámci výkonu své funkce je zrovna ten den a zrovna tu hodinu mimo Prahu. Já mu však zazlívám systémový vzorec řešení problému – nepřijít, nemluvit, nevysvětlovat. A pak se divit, že se Sněmovna ptá. A když se Sněmovna ptá, tak zase nepřijít.
Co jsme na té schůzce slyšeli? Pan ministr na ní nebyl, neřekne nám to tady, tak ty informace alespoň při načítání bodu musím sumarizovat já. No naplňují se nejhorší obavy. Legislativní zmetek, zákon nepřipraven. Sami šéfové veřejnoprávních médií říkají, že se musí logicky účastnit toho mezirezortního připomínkového řízení, které tady bude. Ale sami říkají, že zákon v téhle podobě bude absolutně nefunkční. A znovu se ptám, proč ho teda předkládáte. Předkládáte ho proto, že chcete dostat média veřejné služby pod svoji kontrolu. To je jediná odpověď.
Tu otázku, proč ho předkládáte, jste nám doteď nedali a jste nám dlužni odpovědět na to základní. Rušíte něco, co funguje. Rušíte něco, co dává médiím veřejné služby možnost rozvíjet jejich veřejnoprávní úlohu a poslání v téhle zemi. Vy to rušíte, neříkáte proč. A kdybyste aspoň přišli tak, jak jste tvrdili, že jste připraveni, že jste na to vládnutí vzorně připraveni, přijdete, vytáhnete se šuplíku, tím už jste začali u rozpočtu, žádný jste neměli. Teď tvrdíte, že máte připravený bezvadný systém toho, jak se budou financovat veřejnoprávní média. A odborníci nejenom z těch médií vám řeknou, že v téhle podobě ten zákon nedrží pohromadě. Ale to je všechno vlastně zástupné, My odmítáme vůbec tu změnu z principu jako takovou – dávat veřejnoprávní média pod kontrolu vaší politické vůle.
Slyšeli jsme věci, které dobré nejsou. Nejenom že je to útok na nezávislost médií. Ale v téhle chvíli, pokud vy uvažujete ekonomicky, jedna strana tady říkala, že to budou ti skvělí hospodáři, no tak pojďme k tomu. Česká televize má na roky dopředu nasmlouvané sportovní přenosy, olympiády. Ty závazky jsou ve stovkách milionů korun. Ty závazky nelze v téhle chvíli vzít zpátky. Ty smlouvy nelze jednoduše vypovědět. A pokud přijde návrh, který rozpočet televize v horizontu několika měsíců seškrtá o jednu miliardu – a Patrik Nacher takový návrh tady má – tak se nejedná o reformu, jedná se o čistou destrukci veřejnoprávních médií. Jedná se o cestu k insolvenci, záměrnou plánovanou insolvenci instituce, která je klíčovým prvkem fungující demokracie v naší zemi.
A víte, co mě znepokojuje ještě víc? A teď prosím, poslouchejte i vy, kteří pro to hodláte hlasovat! Dochází tady v tom návrhu zákona k absolutně nepřijatelné a zdánlivě nenápadné změně. Zákon chce z Rady České televize udělat orgán televize. Ono to zní možná nevinně a možná vám to nevadí. Ale víte, co to znamená? Že ti lidé, kteří jsou voleni politiky, by měli přímý vliv na program České televize. Ve chvíli, kdy se Rada stává orgánem České televize, tak bude krom jiného určovat i schéma a náplň vysílání.
Ještě někdo pochybuje o tom, že tenhle zákon je nějakou prostou technicistní změnou financování médií veřejné služby? Není. A já se hlavně domnívám, že tady vládní poslanci a poslankyně tohle vůbec nevědí a je jim to asi jedno. Oni věří panu ministru Klempířovi, věří svému panu premiérovi. Věří tomu závazku, který tady dali voličům před volbami.
Ale ono je to jinak; 105 poslanců v téhle Poslanecké sněmovně dalo závazek, že financování veřejnoprávních médií nezmění. Tvrdit, že tady existuje většinový názor pro změnu, ano, to je posun a nějaká koaliční dohoda. Ale 105 poslanců ve svých volebních programech, těch, kteří tady sedí, což je většina, slíbili, že nebudou měnit financování veřejnoprávních médií. Jenom Motoristé otočili. Změnili názor, změnili názor na rozpočtovou kázeň, na deficity, změnili názor na veřejnoprávní média. ***
