Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(9.20 hodin)
(pokračuje Karel Haas)
Takže tuto podmínku vláda rozhodně neplní, dokonce ji tím návrhem aktivně porušuje. Co se týká značných hospodářských škod, paní ministryně financí na jednání rozpočtového výboru odhadla dopady, souhrnné dopady té dnešní situace na 1 miliardu korun měsíčně. Doufám že... (Ministryně Schillerová reaguje mimo mikrofon.) Do spotřební daně, ano, na 1 miliardu korun. Ono se to nedá nijak jako měřit, protože ten pojem značné hospodářské škody je velmi široký.
Já teď jdu k té číslovce. Jsem rád a nijak se nezlobím za to upřesnění teď s paní ministryní, s tou můžeme takto napřímo, takže jsem rád, že to paní ministryně potvrzuje. Paní ministryně současně při prvním projednání návrhu zákona tady zmiňovala ten v zásadě poslední, nejdůležitější, časově nejaktuálnější judikát Ústavního soudu, který se týkal předchozího volebního období a potvrzení či nepotvrzení stavu legislativní nouze v souvislosti s valorizací důchodů. Tehdy naše vláda u Ústavního soudu uspěla. To je důležité říct, to tady tehdy paní ministryně neuvedla přesně. Takže naše vláda obhájila ústavnost svého tehdejšího postupu. Ale já ten judikát zmiňuju z toho důvodu, že on krásně ukazoval, v jakém zhruba rozsahu musí být, tu přesnou číslovku nám nikdy Ústavní soud nedá, ale v jakém rozsahu musí být ty dopady, aby byla naplněna podmínka značných hospodářských škod. A tehdy u valorizace penzí se týkalo o dopady v řádu desítek miliard korun. Ale pozor, ne jednorázově v průběhu jednoho roku, ale v zásadě opakovaně, dlouhodobě do budoucna. Ty dopady se propisovaly v zásadě od okamžiku, kdy jsme s valorizací penzí pohnuli, do budoucna. Jinými slovy, dostávám se k tomu, že 1 miliarda korun dopadu do spotřební daně měsíčně rozhodně nesplňuje podmínku značné hospodářské škody, tak jak ji judikatura Ústavního soudu vyžaduje.
Poslední věc, kterou jsem zmiňoval při prvním projednání, opravdu k podmínkám potvrzení či nepotvrzení stavu legislativní nouze, je něco, co není napsáno v § 99 zákona o jednacím řádu. Je nutné dohledat to v judikatuře Ústavního soudu a Ústavní soud právě v onom klíčovém nálezu, v tom plenárním nálezu 30/2023 v bodech 88 a 89 odůvodnění tohoto plenárního nálezu, přidal k ústavním zákonným podmínkám pro oprávněnost stavu legislativní nouze podmínku naléhavosti. Naléhavost tam Ústavní soud krásně a srozumitelně vyložil v tom, že naléhavost nebude splněna tehdy, pokud vláda bude několik týdnů či měsíců s nějakou situací pracovat, aniž by na ni reagovala. A sama vláda si nepochybně zodpoví, teď to nebudu počítat na dny, ale uplynula celá řada týdnů od okamžiku, kdy vypukl konflikt na Blízkém východě, kdy ceny pohonných hmot a z toho průpis do veškerých energií a do ostatních komodit, které se skrz uzavřený Hormuz provážejí, tak vláda přece nereagovala v řádu jednotek dnů, tak jak ten princip naléhavosti, který v bodech 88 a 89 odůvodnění plenárního nálezu 30/2023 Ústavní soud vymezil, tak určitě tuto podmínku naléhavosti vláda nesplnila. Splnila by ji tehdy, pokud by reagovala v řádu jednotek dnů, nikoliv že v uvozovkách se trefuje do opozice, v tomto případě do Občanské demokratické strany, která přijde s konkrétními návrhy. Vláda bohorovně říká, my nic nemusíme přijímat, nic tak zásadního se neděje. A několik týdnů tady vláda čeká, aby po několika týdnech přišla s tím ejhle, najednou tady stav legislativní nouze máme, najednou už to naléhavé je. Takže pro všechny vlády do budoucna od tohoto pultíku vzkazuji – pokud vlády budou několik týdnů spát nad řešením jakékoliv naléhavé situace a pak přijdou do této Sněmovny s tím, že požadují vyhlášení stavu legislativní nouze, tak se pohybují za hranou ústavnosti. Tolik shrnutí těch klíčových věcí. Já pak k samotnému meritu sněmovního tisku 163 se samozřejmě přihlásím pak v příslušné rozpravě. Děkuju mnohokrát.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak vím o přihlášce pana poslance Munzara, nicméně teď se hlásí s přednostním právem paní ministryně, které dám slovo. Tak paní ministryně prosím máte slovo.
Místopředsedkyně vlády a ministryně financí ČR Alena Schillerová: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Promiňte, pane poslanče, vím, že jste byl přihlášen, ale já musím zareagovat. Já vystoupím potom v rozpravě k meritu věci, budu mít poměrně delší projev, kde budu budu rád když už tady bude sedět zástupce Senátu v té době, protože budu mluvit i k nim. Ale přece jenom musím něco říct na pana poslance Haase. No, pane poslanče, vy přece víte, že je zablokovaný Hormuzský průliv. Víte, že 20 procent vlastně veškerých světových dodávek ropy proudí Hormuzským průlivem, že ten válečný konflikt není ukončen a že tady skutečně hrozí hospodářské škody. Vy jste uvedl pouze částku, kterou jsem uvedla jako dopad do státního rozpočtu, když budeme promíjet spotřební daň. My jsme prominuli spotřební daň do limitu zákonného rozhodnutí usnesení vlády, což má dopad za jeden měsíc u nafty 1 miliardu. To je pravda, ale hospodářské škody snad vnímáme šířeji.
To znamená, že hospodářské škody jsou takové, že prostě by tankovaly naše firmy, průmysl, autodoprava, kamiony, zemědělci, rodiny, domácnosti, že by tankovali prostě za nehorázné ceny, které hrozily, kdybychom bývali to opatření s maximální možnou mírou citlivosti neudělali. To jsou hospodářské škody a prosím, vy se tady opíráte o za mě velmi problematické rozhodnutí Ústavního soudu, i když ho respektujeme všichni. Tak já jsem přece řekla tehdy, je to můj názor, samozřejmě vy budete mít jiný, že ho považuju za velmi problematický a zrovna jste si naběhl tedy takzvaně lidově na vidle, protože zrovna ten příklad těch důchodů, té zrušené mimořádné valorizace, pane poslanče, ten jste udělali ve stavu legislativní nouze. Po jaké době? Po půl roce, kdy jste věděli, jaká bude mimořádná valorizace. V době, kdy váš ministr práce a sociálních věcí říkal, že to neuděláte 14 dní před tím, než jste tady vyhlásili stav legislativní nouze. A vy toto uvádíte jako příklad? To jste si tedy fakt naběhl. To je právě ten trestuhodný příklad něčeho, co jste udělali. Ano, prohráli jsme to u Ústavního soudu. To já nějakým způsobem nezpochybňuju. Taky jsem řekla u Ústavního soudu, že respektuji rozhodnutí Ústavního soudu, ale že jsem z něho zklamaná a že s ním prostě nesouhlasím, na to bezesporu právo mám. A tedy vůbec to nezapadá do tohoto scénáře. A ještě říkáte, vláda přijde až po nějaké době. Po jaké době? Po třech týdnech? Vaše vláda přišla v roce 2022 se stavem legislativní nouze, ve kterém chtěla vlastně přijmout ten energetický zákon a tak dále po třech měsících a my jsme neřekli ani popel a prostě tady jsme vám to odsouhlasili, jak stav legislativní nouze, tak vlastně ten zákon.
A to, že říkáte kompenzace, no ježíš, ale to jsou přece úplně odlišné věci. Jestliže jste – já nejsem na to expert, ale naši experti by mě určitě doplnili – energetický zákon, kde jste nutili, aby fungovala ta přenosová soustava. Vlastně logicky, a tohle není výčitka, my jsme pro to hlasovali, aby šli i do minusu, aby prostě měli ztráty. Logicky jste to museli kompenzovat. Tady jsme přece v úplně jiné situaci. Co budeme kompenzovat, co budeme kompenzovat? Že je tady pár menších čerpacích stanic a my jim nasloucháme a taky nasloucháme debatě v rámci ČAPO a budeme modifikovat naše opatření. Já věřím, že už pomocí usnesení vlády, když ne, tak prostě si také poradíme. Ale tento zákon prostě přijmout chceme. To znamená my budeme to modifikovat, ty různé informace, které sbíráme z trhu, protože s ním komunikujeme, ale zabránili jsme tomu, že se tady neplatilo třeba 60 korun za litr nafty, což by bylo proinflační, mělo by to dopady a vyvolalo by to hospodářské škody. Takže prosím, já si myslím, že tady jste vybral příklady, které absolutně, absolutně nesedí a naopak jste se sestřelil do nohy. Děkuju. ***
