Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(9.10 hodin)
Poslanec Jan Jakob: Děkuju, pane místopředsedo. Je evidentní, že kolegům z koalice je úplně ukradené, že tady rozhodují o legislativní nouzi, tam baví kolega Vondráček, vaším prostřednictvím, pane předsedající, se tomu ještě zvesela směje. To je ale závažná věc, pane pane. Dobrá, tak vypadá, že už je trošku klid. Ale... Já se omlouvám... (Značný šum v sále stále přervává.) Děkuji kolegovi Kolovratníkovi, prostřednictvím pana předsedajícího. Je to opravdu závažná věc, jestli použijeme institut legislativní nouze nebo nebo ne. Tak. Děkuju. Protože jde o mimořádný nástroj, který má sloužit jen pro mimořádné situace, pro skutečné krize, pro chvíle, kdy jsou zásadně ohrožena práva občanů, bezpečnost státu nebo hrozí značné hospodářské škody. Nemá sloužit jako pohodlná zkratka pro vládu. Nemá sloužit k obejití standardní debaty (Krátce se odmlčuje.), standardní debaty, kolegu Kolovratníka to opravdu netrápí, prostřednictvím pana předsedajícího. To je opravdu dneska ta atmosféra ve Sněmovně...
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak já myslím, pane poslanče, že leckdy tu je ještě horší atmosféra, ale přesto poprosím, aby pan kolega Kolovratník s kolegyní přece jenom odešli ze sálu se bavit někam.
Poslanec Jan Jakob: Já děkuju, odešli, nezajímá je to. Nemá legislativní nouze sloužit jako pohodlná zkratka pro vládu, nemá sloužit k obejití standardní debaty. Nemá sloužit k omezení opozice. Nemá sloužit k urychlení politicky sporných návrhů. A přesně to se dnes zde děje. Od začátku jsem říkal, že podmínky pro legislativní nouzi nejsou splněny. A dnes to potvrzuje i vývoj celé situace. Kdyby šlo o skutečně aktuální krizi, vláda by předložila jasná data, jasné vyčíslení škod, jasné dopady každého dne z prodlení. Nic takového jsme bohužel neslyšeli. Místo toho jsme slyšeli obecné fráze, že je třeba reagovat rychle, že si to situace žádá, že vláda potřebuje nástroj. To ale ke zdůvodnění stavu legislativní nouze rozhodně nestačí. Nestačí říct, že něco spěchá. Musíte prokázat, proč? Musíte prokázat případnou škodu. Musíte prokázat naléhavost. To se jednoznačně nestalo.
A nakonec i Senát Parlamentu České republiky odmítl návrh projednávat v tomto mimořádném režimu, tedy právě v režimu, který vláda vydávala za nezbytný. To je mimořádně silný signál. Ukazuje to, že pochybnosti nebyly jen opoziční rétorikou, byly oprávněné, byly legitimní a byly sdíleny i horní komorou parlamentu. A tohle je nebezpečný precedens. Dnes jde o ceny pohonných hmot, zítra to může být cokoliv jiného. Pokud připustíme, že legislativní nouze je běžný pracovní nástroj vlády, oslabíme parlament jako celek.
Děkuju za trochu chabou pozornost a myslím si, že je to velmi důležité. Prosím, abyste – a zvlášť v tuhle chvíli je to poměrně zbytečné – abyste nepotvrzovali stav legislativní nouze, protože opravdu tady není. Děkuju.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju, pane poslanče. A nyní vystoupí v rozpravě k tématu trvání legislativní nouze... Pan poslanec Haas je přihlášen v tuhletu chvíli jako první. Pane poslanče, prosím.
Poslanec Karel Haas: Děkuju za slovo, vážený pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové. Já se pokusím výrazně stručněji než při tom našem prvním projednání tohoto sněmovního tisku shrnout, protože opravdu stav legislativní nouze není něčím neobvyklým, co bychom měli přejít mlčením, shrnout velmi rychle zásadní výhrady za nás, za občanské demokraty k použití tohoto institutu. Půjdu opravdu po jednotlivých bodech a podmínkách, tak jak jsou v jednacím řádu naší Poslanecké sněmovny a v ustálené dlouhodobé jednoznačné judikatuře Ústavního soudu vymezeny.
Navazuju na pana kolegu, ctěného kolegu, prostřednictvím pana předsedajícího, Jana Jakoba, který zdůraznil to, že vyhlášení nebo nevyhlášení potvrzení či nepotvrzení stavu legislativní nouze není běžnou procedurou, ale má ústavní rozměr. To říká jak doktrína, jak všechny komentáře k jednacímu řádu Poslanecké sněmovny, tak to potvrzuje Ústavní soud ve své četné judikatuře. Čili projednáváme skutečně něco, co není na rovině běžného práva, běžných zákonů, ale projednáváme něco, co má ústavní rozměr. Toť jedno zdůraznění.
Druhé zdůraznění. Proč je opravdu věc potvrzení či nepotvrzení stavu legislativní nouze, brát zcela vážně to, že Ústavní soud v mnoha svých nálezech, které se týkají podmínek vyhlášení stavu legislativní nouze, mnohokrát zopakoval, že posuzování těchto podmínek je nutné brát restriktivně a přistupovat k němu s velkým respektem a s velkou opatrností a s velmi restriktivním přístupem.
Tak jdu na ty jednotlivé podmínky, tak jak jsou vymezeny v § 99 jednacího řádu. Mimořádné okolnosti. Já jsem tady už při prvním projednání zdůrazňoval, že mimořádnými okolnostmi mohou být jak jevy přírodního charakteru, tak jevy společenského charakteru, tak jevy ekonomického, geopolitického charakteru. Ta mimořádnost toho jevu – skutečně asi řeknu v podobě války, konfliktu na Blízkém východě s těmi geopolitickými dopady, které prostě při propojené ekonomice mohou nastat, tak to je možná jedna z mála podmínek, u kterých bych dokázal přimhouřit oči a říci, že může být pravděpodobně v dnešní aktuální politické situaci nebo geopolitické situaci ve světě splněn.
To, co pak dál zákonodárce a Ústavní soud předepisuje, je to, že v souvislosti, v příčinné souvislosti s tou mimořádnou okolností musí nastat jedna ze dvou alternativních variant, buď zásadní ohrožení základních práv a svobod občanů nebo bezpečnosti státu a nebo právě ten případ značných hospodářských škod. Jedna ze dvou těchto alternativních možností musí v kombinaci jsou mimořádnou okolností nastat. Základní práva a svobody občanů této země rozhodně nejsou – a teď to velmi zjednoduším – Hormuzem a počínáním velkého oranžového muže za oceánem ohrožena. Opravdu nikdo z nás tady v České republice nevidí, že by v tuto chvilku základní práva a svobody českých občanů byly nějakým způsobem ohroženy.
Já to řeknu natvrdo, tak jak jsem to zopakoval při prvním projednání. Základní práva a svobody. Tím, že tato vláda nepoužila Ctrl+C Ctrl+V, pak bych tady nemohl být tak přísný. Náš návrh zákona z předchozího volebního období k regulaci cen energií, tak tím, že vláda do zákona nedala kompenzace pro podnikatele v případě, že je přinutí oním vládním nařízením, ke kterému si teď žádá o zmocnění, tak pokud přinutí podnikatele prodávat za podnákladové ceny bez jakékoliv kompenzace, tak naopak vláda tím ohrožuje základní práva a svobody českých občanů, třeba právo svobodně podnikat, třeba vlastnické právo a tak dále. ***
