Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(13.40 hodin)
(pokračuje Jiří Havránek)
A tady je pro mě to, co je vlastně klíčové a důležité, a je to zase forma nějaké té obhajoby kroků jednotlivých ministrů – ve chvíli přece, kdy já tedy mám nějakou veřejnou stopu o tom svém nominantovi, že opravdu je kompetentní, tak ve chvíli, kdy narazíme na nějaký spor ohledně toho člověka – politický spor tím myšleno – tak pro vás jako představitele vládní většiny je jednoduché přece tu jeho nominaci obhájit i na základě tedy doporučení tohoto výboru.
Myslím, že to je velká škoda, protože funguje nejenom jako kontrola, ale lze ho právě využít i pro obhajobu těch jednotlivých nominací, protože už jenom to, že všechny posudky, v uvozovkách, tohoto výboru následně visí na stránkách vlády, tak je to bezesporu krok, který kromě toho, že zanechává veřejnou stopu, tak zanechává i možnost pro nějaké následné spory a vlastní obhajobu.
Finální rozhodnutí i dnes při účinnosti nominačního zákona vždycky zůstává na příslušném ministrovi a ten samozřejmě nese za jmenování toho člověka nejenom politickou odpovědnost. A já myslím, že tohle je přesně ten typ měkké regulace, která v moderním státě má smysl a ukazuje se, že funguje, a otestovala to nejenom první vláda Andreje Babiše, ale následně i tedy vláda Petra Fialy. A přesto jste se rozhodli, že tedy tuto měkkou regulaci, kterou jste sami zaváděli, chcete rušit.
A možná se tady dostaneme k nějakému i jádru problému, protože to nepůsobí jako snaha zlepšit systém – systém, o kterém tvrdíte, že je bezzubý. Působí to jako jednoduchá snaha celkově odstranit pravidla hry, a to je pro mě rozdíl zásadní, protože pokud by šlo o zlepšení a vyřešení tedy té bezzubosti tohoto zákona, o kterém mluvíte, který zavedla – znovu opakuji – předešlá vláda Andreje Babiše, vedli bychom přece debatu o novelizaci, o zpřesnění, o větší profesionalizaci, ale taky při zachování samotné transparentnosti, což mimo jiné tedy doporučují ti jednotliví odborníci, opravdu pojďme cestou novelizace. Neříkají zrušme zákon, říkají upravme ho. A místo toho tady ale my máme návrh, který ruší existující kontrolní mechanismy, nenabízí adekvátní náhradu a přichází od těch, kteří ho sami stvořili. To není konzistentní politika, ale čistý politický obrat.
A já myslím, že bychom se tady taky měli říct naplno, co to celé znamená. Znamená to, že zákony v této zemi nemají stabilní a netvoří stabilní rámec, že mohou být také nástrojem moci a že to, co dnes platí, tedy tehdy, v době schvalování – znovu opakuji, v roce 2019 to, co bylo vnímáno jako systémové řešení, může být o pár let poté vnímáno jako něco, co má být bez nějaké větší diskuse a většího vysvětlení rušeno bez náhrady. A to je cesta, která samozřejmě podkopává důvěru veřejnosti a o tom už jsem mluvil.
Tedy znovu opakuji, vážené kolegyně, vážení kolegové, že nikdo z nás, a debata se tady vede už několik hodin, netvrdí, že ten zákon je dokonalý. Netvrdí to ani jednotliví předkladatelé, netvrdíme to ani my jako kritici toho, že tedy dochází ke zrušení nominačního zákona. Ale rušit ho bez jasného, přesvědčivého a konzistentního zdůvodnění – navíc vlastně ve chvíli, kdy existují silná varování odborníků před negativními dopady – to vlastně není odpovědná legislativa.
A já se vám snažím tady naznačit, že v podstatě i ve chvíli, kdy – a jsem rád, že tady v tuto chvíli sedí, prostřednictvím pana předsedajícího, také pan ministr Macinka – kdy někteří ministři to s tím politickým PR nemají úplně jednoduché a s obhajováním svých jednotlivých nominací, tak nezapomínejte na to, co se tady celou dobu snažím říct, že i právě to, že vám projde ten váš nominant takovouto kontrolou nezávislého výboru, vám v těch jednotlivých obhajobách vašich kroků může pomoct a vylepšit toto politické PR.
Vy na jedné straně tvrdíte, že ten zákon je bezzubý a na druhé straně jej chcete zrušit. Ten rozpor je za mě naprosto výrazný, naprosto flagrantní, a proto vás vyzývám – nerušme tedy tento zákon jenom proto, že (se) změnila politická situace, nerušme pravidla jen proto, že jsou pro někoho nepohodlná, a hlavně nepředstírejme, že jde jenom o nějakou technickou úpravu celého procesu nominování těch jednotlivých odborníků, když ve skutečnosti jde o krok zpět.
Pokud vám vadí bezzubost nominačního zákona není správně jej rušit, a proto si dovolím navrhnout návrh na vrácení tohoto návrhu předkladatelům k dopracování a zároveň vám všem děkuju za pozornost a těším se na další debatu a diskusi.
Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane poslanče. Máme tady faktickou poznámku, se kterou se přihlásil pan poslanec Jan Berki. Tak vaše dvě minuty.
Poslanec Jan Berki: Já teď budu trošku provokativní. Neobrátil jste se podle mě, pane kolego, vaším prostřednictvím, na správného pana ministra. Tento pan ministr má všechno vyřešeno tím „jsem hrozný, já vím“. (Ministři Macinka a Juchelka reagují mimo mikrofon.)
Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Další v pořadí přihlášenou do rozpravy je paní poslankyně Renáta Zajíčková, kterou tady nikde nevidím. Tak dalším v pořadí je pan poslanec Václav Pláteník, kterého rovněž nevidím. Další přihlášenou v pořadí je paní poslankyně Olga Richterová, kterou vidím a předávám jí slovo.
Poslankyně Olga Richterová: Já přeju krásný den, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení spoluobčané, vy, kteří sledujete Poslaneckou sněmovnu. A já tady pozorně sleduju celý průběh jednání. Paní poslankyně Ožanová ví, že jsem se už několikrát ptala poslanců hnutí ANO, kteří pro ten zákon v roce 2019 hlasovali spolu třeba s námi Piráty, co skutečně je tím důvodem, proč ho chtějí teďka škrtnout, zrušit, vymazat. Proč si chtějí ohnout pravidla tak, jak se jim zlíbí, proč chtějí zrušit ten jasný, transparentní postup, který nominační zákon představuje. A odpověď jsem se nedozvěděla.
Nyní přišel pan ministr Juchelka, který tedy v roce 2019 také byl před těmi 6,5 lety při schvalování tohoto zákona, hlasoval, pokud se nemýlím, pro. Já mám na vás zkrátka otázku jako na lidi, kteří zde hlasují podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Co se změnilo kromě toho, že ubylo kauz souvisejících s politickými trafikami ve státních podnicích? Co se změnilo kromě toho, že jsou jasná pravidla, jak ty státní a polostátní firmy obsazovat co do řídících pozic a pozic v dozorčích radách? Co se změnilo, že namísto upravení toho zákona ho chcete prostě zrušit? Ani jeden z vás tady nedal žádnou odůvodněnou, srozumitelnou odpověď a mě to prostě trápí. Takhle přece nemá vypadat politika v demokratické zemi, která chce napříč obdobími, jak se střídají vlády, vytvářet předvídatelná pravidla a prostředí, které chrání, opravdu chrání firmy, které podnikají poctivě, a nikoho neznevýhodňuje. Protože to, co se děje teď, je, že ta 1,3 bilionu, ta obrovská částka – což znamená ten zhruba odhadovaný obrat státních a polostátních firem – bude o něco hůře spravovaná a může v daných odvětvích přispět jednak k erozi té důvěry ve fungování státu a taky prostě k narušení normální hospodářské soutěže.
Tohle tedy bylo úvodem. Já se ještě opřu do těch konkrétních argumentů. Paní poslankyně Ožanová tady říkala, že přece obce, které chtějí, si dělají výběry do svých firem transparentně, nebo krajské samosprávy, že někde transparentně také zvládnou fungovat a nemají přitom povinnost uloženou zákonem.
A opět tady byl jasný protiargument hezky přednesený kolegou Burešem, že přece ty opakované kauzy typu ústecké krajské nemocnice ukazují, že by vůbec nebylo od věci zavést srovnatelná obdobná pravidla pro obce i kraje, neargumentovat tím „obce to nemají, tak to zrušíme i na úrovni celého státu“. Tak to je jeden argument, který si myslím, že tady byl jasně vyvrácen a paní poslankyně Ožanová na něj vůbec nereagovala. ***
