Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(12.20 hodin)
Poslankyně Olga Richterová: Děkuju pěkně. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážený pane vicepremiére Havlíčku, vážený pane ministře Tejci, jsme tady u tématu, které si mnozí roky pamatujete, včetně vás dvou, protože vy jste byli také přítomni té politické či veřejné debaty, když se ten zákon přijímal v roce 2019 a já bych nyní ráda vystoupila ke dvěma věcem a navážu na to stanovisko klubu České pirátské strany, které jsem tady přednesla, ale budu se věnovat novým tématům. Ještě v jedné věci ale navážu a sice připojuji se také za Piráty k návrhu na zamítnutí, které už tady přednesl Vít Rakušan a myslím, že je vhodné doplnit tuto možnost k hlasování ještě o vrácení navrhovateli k přepracování, takže to přednáším jako druhý návrh hlasovatelný, vrácení k přepracování.
A k tomu, co bych ráda nyní debatovala a velice by mě potěšilo, kdyby se do té debaty například pan vicepremiér zapojil. Jde o to, že mezi klíčovými argumenty pro zavedení nominačního zákona samozřejmě byl obrat, obrat těch veřejných firem, které jsou státní, polostátní a nominační zákon ztransparentňuje výběr osob, které je řídí, řídí nebo jsou klíčové pro jejich kontrolu v těch dozorčích radách. A my jsme dostali mnozí podklady, podklady, které jsou od organizace, která se snažila spočítat, kolik asi majetku je v těch společnostech, s jakým majetkem hospodaří, kterých se týká nominační zákon a ten odhad je 1,3 bilionu korun. Je to obrovská částka. A mě tedy zajímalo, jak bychom si to mohli lépe představit. A k tomuhle rozříkání té obří částky bych vás nyní ráda pozvala. Je to kratičké, ale jsou to takové tři příklady.
Takže my dnes nemáme nějaký živý oficiální registr, kde by bylo možné v reálném čase spočítat, jaký je ten souhrnný obrat těch veřejných firem státních, polostátních v České republice. Máme roztříštěné vlastnictví mezi ministerstva, kraje, mezi tisícovky obcí. Nicméně když si zkombinujeme dostupná data, tak za prvé máme studii Institutu ekonomických studií na FSV Univerzity Karlovy, Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Tu studii cituje například server E15 a mnoho dalších. A co tehdy, před těmi lety, když se nominační zákon přijímal, byl argument, že už v roce 2013 byl obrat veřejných podniků ve výši 680 miliard korun. Takže to je jedna jaksi historická kotva, co se týče té obrovské částky, která je ovlivňovaná tím, zda dobře fungují nebo naopak vůbec nefungují ty transparentní nominace. A vzhledem k tomu, jak byla vysoká inflace v posledních letech, jak rostly ceny energií, které tvoří zásadní část obratu firem, jako je třeba ČEZ, tak to je jeden důkaz, proč je hranice 1 bilionu korun zcela jistě překonána.
Druhá věc je prostě ten podíl těch klíčových hráčů, kdy právě skupina ČEZ jenom za rok 2023 vykázala tržby z prodeje výrobků a služeb ve výši 340 miliard korun. K tomu máme další desítky velkých státních podniků a akciových společností. Dám příklad Čepro, obrat přes 90 miliard, České dráhy obrat přes 25 miliard. Městské a krajské firmy, tam zase jsou to nějaké starší studie. Ale když si vezmete, co tvoří tyto firmy u těch městských a krajských firem, jsou to velice často dopravní podniky, technické služby a teplárny. Takže se odhaduje, že to je zhruba 17 procent celkového obratu veřejného sektoru, dneska tedy 170 až 200 miliard korun ročně. A hospodářské výsledky rezortů, to je zase něco, co nám indikuje, když se podíváme na pět státních podniků, třeba jenom pod Ministerstvem obrany, to je tedy LOM Praha a čtyři další.
Tak v roce 2024 Ministerstvo obrany uvedlo, že ten jejich souhrnný obrat byl přes 7 miliard korun. Já to dávám jako příklad dat, z nichž vycházíme. V součtu docházíme k té částce přes 1 bilion korun, což znamená více než 1 000 miliard a nejpravděpodobněji tedy 1 300 miliard korun. Takovýto obrovský roční obrat je v sektoru, který tvoří státní a polostátní firmy. Proč jsem Vás pozvala na tento exkurs? No protože to je obrovská ekonomická síla. A opět máme tady pana vicepremiéra Karla Havlíčka, ministra průmyslu a obchodu, takže víme, že 1 300 miliard korun – bilion a k tomu ještě 300 miliard, to se dá říci, že je o něco více než polovina státního rozpočtu České republiky. No, nedává smysl, že u takto obrovsky ekonomicky významného segmentu zachováme ten nominační proces a jenom ho zpřesníme, jenom ho zlepšíme. Za mě by to teda rozum dávalo. To by opravdu bylo rozumné. To je jeden aspekt.
Co bude znamenat zrušení nominačního zákona? Ztrátu veřejného dohledu nad těmito penězi. Ztrátu kvalitní preventivní pojistky toho, aby byly na ty pozice do vedení do dozorčích rad nominováni trafikanti, lidé bez odbornosti. My za Piráty jsme si jisti, že je to prostě velice, velice problematické tak, jak jste to sem předložili, prostě to zamítnout namísto vylepšení, namísto přepracování.
A nyní tedy k tomu, jaké byly argumenty v minulosti, když se ten zákon přijímal a o čem se tady debatovalo. My jsme už jako Piráti byli ve Sněmovně a i jsme iniciovali v roce 2018, aby se nominační zákon projednával. Proč? Protože tehdy ještě bylo velice živé to dědictví divokých devadesátek včetně toho, jak byly v živé paměti veřejnosti i politiků kauzy, kauzy politických trafik. A já nechci být dlouhá, ale chci odcitovat několik vět, které tady zazněly v průběhu toho projednávání v roce 2019 a začnu tím, co tady pronesl pan Radek Vondráček. Bylo to 11. září 2019 a já jenom zdůrazním, pronesl to při návrhu na přijímání nominačního zákona, nikoliv jeho zrušení jako dnes. V roce 2026 chce hnutí ANO, ale při jeho přijímání, a ano, Radek Vondráček stále reprezentuje tohle politické hnutí, stále je jedním z blízkých spolupracovníků Andreje Babiše a tehdy nominační zákon hnutí ANO předložilo, protože to byl ten reálný problém, politické trafiky, neprůhledné postupy, kdo má ty veliké firmy, veliké státní podniky řídit. A taky výměny lukrativních pozic v orgánech státních firem typu Čepro nebo České dráhy za veřejné politické funkce. Tam opravdu si myslím, že se ta situace velice, velice zlepšila od přijetí nominačního zákona.
Takže tehdy v roce 2019 například paní ministryně v rozpravě odůvodňovala, co je cílem toho návrhu zákona. „Aby při výběru osob do řídícího orgánu právnické osoby s majetkovou účastí státu, takže státní, polostátní firmy provedl otevřené, transparentní výběrové řízení na danou pozici.“ To je jedna věc.
Druhá věc, ten zákon upravoval postavení, složení, působnost výboru pro personální nominace. Zase jenom proces, mechanismus, ale dobrá pojistka. A nakonec samozřejmě, že ministři mohli rozhodnout jakkoliv, ministři nesou tu odpovědnost, když se vybírá. Ale jsou tam nutnosti jaksi odůvodnit, když člověk to negativní stanovisko výběrové komise nechce respektovat. Já na tomto bodě tedy odcituju Radka Vondráčka. Ten komentoval velký pozměňovací návrh k nominačnímu zákonu a řekl: „Je to výsledek kompromisu, který jsme našli v rámci jednání pracovní skupiny předsedy Poslanecké sněmovny.“ Podepsáni pod ním jsou poslanci Vondráček, Michálek, Jurečka, Martínek. ***
