Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(9.40 hodin)
(pokračuje Zdeněk Hřib)
A další plány má třeba v oblasti redistribučních plateb, to znamená plateb, kde jsou opět bonifikováni menší farmáři, protože na prvních 150 hektarů půdy tam dostanete vyšší podporu. A na tohle upozorňuje Asociace soukromého zemědělství v České republice – doporučuju mrknout na jejich web – protože přece jenom tady jde o velké peníze, třeba na redistribuční platbu tam jde 23 procent obálky přímých plateb, které Unie zemědělcům dává. To znamená, tady je nutné se koukat především po tom, co se snaží Andrej Babiš schovat před veřejností a proč používá tady ty kouřové clony k tomu, aby se mluvilo hlavně o něčem jiném než o zemědělských dotacích, na kterých samozřejmě Andrej Babiš vyrostl a bez kterých by těžko byl ziskový.
Takže z tohohle důvodu bych chtěl navrhnout nový bod na dnešek jako první bod do programu. Jako první bod do programu bych chtěl navrhnout bod Tchaj-wan jako zástěrka k sosání zemědělských dotací ing. Babišem. Děkuji.
Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní tedy přejdeme na přihlášky řádné, respektive jsou všechny řádné, ale bez přednostního práva. Přečtu pořadí: pan poslanec Michal Zuna, pan poslanec Jan Bureš – dvakrát, Ivan Bartoš, Jan Papajanovský, Andrea Hoffmannová, Eliška Olšáková, Michaela Moricová, Samuel Volpe, Vendula Svobodová, František Talíř, Zdeněk Hřib, Zdeněk Hřib, Zdeněk Hřib, Zdeněk Hřib (Smích v sále.). Takže to máme tady pořadí.
Prosím, máte slovo, pane poslanče, a měřím vám 5 minut. Prosím.
Poslanec Michal Zuna: Děkuju vám, pane předsedo. Vážené poslankyně, vážení poslanci, dovolte mi, abych navrhl nikoliv zařazení, ale přeřazení již jednoho bodu, který je na pořadu této schůze, a jedná se o sněmovní tisk 107. Je to návrh skupiny poslanců Michala Zuny, Elišky Olšákové, Karla Dvořáka a Lucie Sedmihradské, Julie Smejkalové, Jiřího Horáka a Zdeňky Blišťanové. Jedná se o novelu zákona (č.) 159/1999, zjednodušeně zákona o cestovním ruchu. A my jsme tady tu novelu tak připravili ve dvou variantách: v jedné obsáhlé, která neřeší pouze problematiku sdíleného ubytování, ale rovněž i zavádění eTuristy a úpravu poplatku z pobytu. Ale to není varianta, kterou já navrhuji přeřadit. Já navrhuji přeřadit tu druhou variantu, minimalistickou, která řeší pouze pouze problematiku sdíleného ubytování, což za mě není nějaký okrajový problém, anebo by to nebyl problém, který by se týkal pouze hlavního města Prahy. My jsme tady měli včera večer před jedenáctou takovou přestřelku pražských poslanců, ale ten problém se samozřejmě týká i dalších měst a obcí, které jsou zatíženy overturismem, ať už to je například Český Krumlov, Kutná Hora, lázeňská města nebo města či obce v horském prostředí.
Ten návrh tak je za nás zcela rozumný, je minimalistický, je – on nepřináší žádný plošný zákaz nebo nějaké příkazy, není centrální, ale zkrátka dává takovou autonomní možnost jednotlivým obcím nastavovat pravidla ve dvou nebo ve třech oblastech, ať už to je například stanovení období, ve kterém by nebylo možné realizovat sdílené ubytování na území obce, nebo by si obce mohly nastavit maximální počet dnů, ve kterých lze právě sdílené ubytování na jejich území provozovat.
A já mám za to, i že by mohla existovat širší politická shoda, a my jsme se tady o tom bavili v minulém volebním období napříč spektrem, například i s Patrikem Nacherem, vidím tady (Ukazuje do pléna.) Báru Rázga jako pražskou poslankyni a myslím si, že to je téma, které v té minimalistické variantě by mohlo mít širší podporu.
Já jsem i rád (Otáčí se do vládních lavic.) – a je tady paní ministryně – že vláda tady k tomuto minimalistickému tisku zaujala neutrální stanovisko. Takže si myslím, že ten tisk by se dal projednat poměrně rychle. A ta problematika právě tíží nejenom, jak jsem říkal, velká města, ale i některé menší obce, a v těch lokalitách tak právě dochází velmi často k narušování občanského soužití, rušení nočního klidu nebo třeba i zátěži společných prostor v bytových domech. A to má potom za následek i vylidňování center nebo úbytek bytového fondu v těch obcích.
Takže mi dovolte po stručném odůvodnění navrhnout přeřazení tohoto bodu a s ohledem na to, že opravdu je to minimalistická varianta, nemyslím si, že by byla nějak extra konfliktní, stanovisko vlády je neutrální, tak já bych si ho dovolil navrhnout na dnešní den pevně na 18.30 – já myslím, že bychom ho během dvaceti minut mohli zvládnout do 19. hodiny – a měli bychom v této problematice, která trápí celou řadu našich měst a obcí, splněno Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane poslanče. Máme zaznamenáno.
Než dám slovo panu poslanci Burešovi, tak tady máme omluvy: celý jednací den z rodinných důvodů – poslankyně Lucie Bartošová; pan poslanec Karel Beran bere zpět svou omluvu; pan poslanec Michal Kučera do 12 hodin ze zdravotních důvodů – omluven; pan poslanec Jan Richter od 9.30 hodin ze zdravotních důvodů; pan poslanec Štěpán Slovák celý jednací den ze zdravotních důvodů; a pan ministr Ivan Bednárik celý jednací den z pracovních důvodů.
A nyní prosím tedy pana poslance Jana Bureše.
Poslanec Jan Bureš: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a vážení kolegové, vystupuji zde s návrhem na úpravu schváleného programu schůze. Navrhuji, aby byl sněmovní tisk číslo 129, měl by to být bod 61, tedy návrh zákona, kterým se zrušuje zákon č. 223/2016 Sb., o prodejní době v maloobchodě, zařazen jako první bod páteční schůze.
Dovolte mi nyní podrobně odůvodnit, proč je tento krok nezbytný a proč nesmíme projednání tohoto tisku dále odkládat. Všichni to známe: Přijde státní svátek a lidé si na internetu zoufale dohledávají, jestli je to přesně ten den, kdy si můžou skočit do obchodu koupit rohlíky, nebo jestli stát rozhodl, že se ten den nakupovat nesmí. Současný zákon je – promiňte mi ten výraz – definicí chaosu: máme svátky, kdy je zavřeno, a svátky, kdy je otevřeno. A kdo z vás z hlavy bez nápovědy řekne, jak je to 28. září, jak je to 17. listopadu? Proč je v jeden den, významný den, zavřeno a v ten druhý, možná stejně důležitý, otevřeno?
Tento zákon nevytvořil tradici, ale totální zmatek. Je to typický příklad sociálního inženýrství, které v praxi selhalo. Lidé nejsou malé děti, aby jim stát musel říkat, kdy mají jít nakupovat a kdy mají být s rodinou. Tento zákon je hluboce nespravedlivý a taky diskriminační. Proč stát trestá prodejny nad 200 metrů čtverečních a menší nechává být? Proč si v supermarketu nesmím koupit dětské plínky, ale na benzínce, kde jsou nahuštěny na 5 metrech čtverečních, ano? To není ochrana zaměstnanců, to je šikana jednoho konkrétního segmentu podnikání. Mluvíme zde o narušení hospodářské soutěže – velké provozovny platí daně, zaměstnávají tisíce lidí a stát jim svévolně zakazuje v určité dny generovat obrat. To je v přímém rozporu s principy volného trhu, na kterých je naše země postavena a také by stát měla.
Zastánci zákona se často ohánějí také ochranou zaměstnanců v obchodě, ale ptejme se: Proč chráníme jen pokladní ve velkých supermarketech? Proč také nechráníme číšníky? Proč nechráníme kuchaře, řidiče autobusů, pracovníky v kinech nebo v akvaparcích? Ti rodinu nemají? Ti si nezaslouží být o svátku doma? ***
