Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(10.00 hodin)
(pokračuje Pavla Pivoňka Vaňková)
Výsledkem je nižší dlouhodobé zhodnocení a menší objem prostředků ve stáří, a to je chyba systému, ne chyba občana. Za Starosty proto chceme, aby se více prosadil princip životního cyklu. Jinými slovy, mladý člověk má být ve výchozím nastavení veden spíš k dynamičtější strategii, protože má čas unést výkyvy trhu. Teprve s vyšším věkem má být systém postupně konzervativnější, ne obráceně. Dnešní praxe je v tomto směru příliš opatrnická a klientovi ve výsledku často spíš škodí.
Čtvrtý problém jsou poplatky a nákladovost. Jestli má být třetí pilíř skutečně důvěryhodný, nemůže být nastaven tak, že významnou část výnosu spolknou poplatky. Proto chceme otevřít debatu o úpravě maximálních poplatků, zejména o snížení maximální hranice u poplatku ze zisku na 10 procent při zachování principu. Tedy že se neplatí za pouhé dohánění předchozí ztráty. I tady nejde o přeregulování trhu. Jde o férovější nastavení podmínek pro klienta a o tlak na skutečnou konkurenci.
Pátý problém je nedostatečné využití role zaměstnavatelů. Aktuální data ukazují, že příspěvek zaměstnavatele pobíralo k 30. červnu 2025 ve třetím pilíři 1 287 708 účastníků. To je obrovský potenciál, ale zároveň to znamená, že významná část lidí tuhle podporu stále nemá. Přitom právě příspěvek zaměstnavatele je pro mnoho mladších a nízkopříjmových zaměstnanců jednou z nejdostupnějších cest, jak si vůbec na stáří začít spořit. To je možná nejdůležitější teze, kterou chceme dnes zdůraznit.
Nechceme, aby stát všechno reguloval, nechceme budovat další těžkopádný systém, nechceme lidem diktovat, jak přesně mají spořit, ale chceme, aby stát vytvořil takové podmínky, ve kterých bude trh opravdu soutěžit, produkty budou přehlednější, klient bude mít větší flexibilitu a mladí lidé dostanou mnohem silnější impulz začít včas. Jinými slovy, chceme vyšší flexibilitu spoření na důchod, chceme silný start pro mladé, chceme vhodnější investiční strategie podle životního cyklu, chceme nižší a férovější poplatky a chceme větší roli zaměstnavatelů tam, kde o zaměstnance stojí.
Třetí pilíř má zůstat dobrovolný a pokud má být dobrovolný a zároveň funkční, musí být daleko atraktivnější, přehlednější a výnosnější, než je dnes. Proto dnešní návrh podporujeme jako správné a potřebné narovnání jedné konkrétní nespravedlnosti, ale zároveň říkáme, že tím debata o třetím pilíři pro nás teprve začíná. Protože důchodová politika nemá být jen o opravování jednotlivých chyb, má být také o tom, aby si lidé mohli na stáří spořit v systému, kterému budou rozumět, budou mu věřit, a který jim opravdu pomůže vytvořit smysluplnou rezervu. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji paní poslankyni Pivoňka Vaňkové. Nyní omluvy. Omlouvá se pan poslanec Vít Rakušan od 12.15 z pracovních důvodů, pan poslanec Karel Tureček celý jednací den z rodinných důvodů a paní poslankyně Schillerová celý jednací den z pracovních důvodů.
Nyní tedy pokračujeme v obecné rozpravě, do které je přihlášena paní poslankyně Hana Ančincová. Potom požádal o vystoupení pan předseda klubu TOP 09 Jan Jakob, ale ne s přednostním právem, až po paní poslankyni. Paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Hana Ančincová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, kolegové, já bych chtěla právě i na úvod ocenit, že se tímto tématem zabýváme a právě tímto tiskem i napravujeme, kulantně řečeno, tu nespravedlnost, která zde lidem, kteří penzijní připojištění využívali, nastala. Třetí pilíř je právě významnou součástí budování finanční jistoty na stáří a pokud chceme motivovat občany do co největšího zapojení, nesmíme měnit pravidla hry za jízdy, takzvaně. Jako zákonodárci máme měnit pravidla pozitivně a motivačně směrem do budoucnosti a ne retroaktivně, což se právě v minulosti stalo.
Já bych ale ten současný návrh chtěla rozšířit a nyní vysvětlím proč. Právě do penzijního připojištění je zapojeno zhruba čtyři miliony občanů, kteří právě mají v tom třetím pilíři smlouvu. My chceme, aby si Češi spořili hlavně efektivně. Oni jsou nyní, jak už jsem naznačila, zapojeni hojně, ale ne finančně dostatečně. Průměrný měsíční příspěvek se pohybuje zhruba 800 až 1 000 korun a lidé často spoří na maximum pro příspěvek od státu, ale ne podle svých reálných potřeb. Mladí lidé často začínají právě také spořit pozdě, což je nešvar toho systému. Přitom právě čas je tady největší násobitel.
Právě i ze zpráv, které jsem zachytila ve veřejném prostoru i tady na plénu, i to, co tady zaznělo od pana místopředsedy, tak si myslím, že odborníci, právě zákonodárci, ekonomové, se shodujeme na obecné nutnosti posílit motivaci mladých klientů ke vstupu do třetího pilíře a motivaci k dlouhodobému spoření ve výnosnějších dynamických fondech, s využitím strategie životního cyklu.
Já si dovolím teďka podívat se právě na penzijní připojištění trošku v širším kontextu. Dovolte mi okomentovat dva pozměňovací návrhy, které bych chtěla teďka trošičku rozvést. Nejsou v rozporu s tím návrhem, který se tady předkládá, jsou právě jeho rozšířením.
První pozměňovací návrh 764 má jednoduchý cíl, a tím je právě snížit nákladovost doplňkového penzijního spoření a zvýšit výnosy pro občany. Dlouhodobě se totiž ukazuje, že poplatky v penzijních fondech jsou v Česku vysoké. Klienti často platí maximální zákonné sazby, a to i v situaci, kdy fondy nedosahují kladného zhodnocení. Přitom právě náklady na správu investic obecně klesají a na trhu existují levnější varianty, včetně těch zahraničních.
My právě proto navrhujeme tři základní změny. Za prvé, snížení maximálního poplatku za správu aktiv účastnických fondů z 1 procenta na 0,4 ročně. Za druhé, snížení maximální výkonové odměny z 15 na 10 procent ze zhodnocení. Za třetí se jedná o snížení poplatku za správu transformovaných fondů z 0,8 na 0,4, čímž se sjednotí podmínky napříč celým systémem.
Druhý návrh 794 se týká a má za cíl podpořit dlouhodobé zhodnocování úspor účastníků doplňkového penzijního spoření právě při zachování všech důležitých pravidel obezřetného investování. Reagujeme tím na potřebu širší diverzifikace investic, konkrétně chceme umožnit penzijním fondům ve větší míře investovat také do fondů soukromého rizikového kapitálu. To znamená, dát střadatelům možnost podílet se na růstu firem, které nejsou obchodované na burze, ale mají vyšší růstový potenciál.
Mimoto přímo podporujeme financování českých startupů a růstových společností mimo burz. Tento návrh tak pomáhá nejen střadatelům, ale i rozvoji českého kapitálového trhu. Zároveň ale zachováváme silnou ochranu účastníků. Jasně vymezujeme, do jakých fondů lze investovat, stanovujeme kvantitativní limity a dohled České národní banky zůstává beze změny.
Je třeba otevřeně říci, že tyto typy investic jsou náročnější na správu. Vyžadují důkladnější analýzu složitější právní struktury, průběžný monitoring i specifické oceňování a práci s likviditou. Proto navrhujeme, aby v případě, kdy fond investuje významněji do těchto aktiv, bylo možné mírně navýšit maximální poplatek za správu. Konkrétně se jedná o navýšení o 0,2 procentního bodu, a to pouze tehdy, pokud tyto investice tvoří alespoň pět procent majetku fondu. Nejde tedy o plošné zvýšení, ale o cílený nástroj pro situace, kdy je správa skutečně náročnější.
Navíc tady zdůrazňuji, že nejde o automatické zvýšení poplatků, ale pouze o možnost v rámci zákonného stropu. Současně zachováváme jasný limit investice do fondů soukromého rizikového kapitálu. Mohou tvořit maximálně 10 procent z majetku účastnického fondu.
To jsem okomentovala dva pozměňovací návrhy. Jenom bych shrnula, že opravdu se nejedná o rozpor s tím původním návrhem, který je tady navrhován. Jedná se o jeho rozšíření. Já vám děkuji za pozornost. ***
