Neautorizováno!
(18.40 hodin)
(pokračuje Gabriela Svárovská)
Dále Filip Turek veřejně vyhrožoval Hnutí Duha, že v uvozovkách už nedostane ani korunu, a spojoval své výhrůžky s dotační žádostí vedenou na ministerstvu. Dotace už přitom byla v té době v dané výzvě schválena a ministerstvo uvedlo, že žádné ovlivnění pořadí projektů nenastalo.
Veřejné vystupování Filipa Turka však může naplňovat znaky přisvojení pravomoci úřadu, tedy neoprávněného vykonávání úkonu, který může být proveden jen z moci úřední. To je mimořádně závažné samo o sobě, a i kdyby se trestněprávní rovina nakonec nepotvrdila, už samotný fakt, že vládní zmocněnec veřejně budí dojem, že může rozhodovat o dotacích jako o osobní odplatě, že může rozhodovat o čemkoliv, co mu nepřísluší, je naprosto nepřijatelný a zcela neslučitelný s principy právního státu.
Právě v této souvislosti je namístě si položit otázku: Zvládá Igor Červený řídit rezort životního prostředí? Protože pokud je na ministerstvu situace, kdy zmocněnec veřejně hrozí zásahy do dotačního rozhodování, vystupuje navenek jako osoba s větším vlivem než ministr a kolem personálního fungování úřadu se vrší další skandály, pak je zjevné, že rezort není řízen v souladu s právem ani přiměřeně nárokům, které jsou na výkon veřejné správy kladeny. Mimochodem, zajímavý kontrast s vládním voláním po transparentnosti financování neziskových organizací.
A jako by to nestačilo, veřejnost se zároveň dozvídá i další skandální informace o personálních poměrech ve státní příspěvkové organizaci rezortu Ministerstva životního prostředí, konkrétně ve Správě jeskyní, kde je ministerstvo zřizovatelem. Vedoucím sekretariátu měl být jmenován sedmnáctiletý syn vlivného úředníka, načež ministerstvo vysvětlilo tento krok tím, že to byl omyl. Jestli se ve státní správě obsazují odpovědné funkce podle rodinných vazeb, bez kvalifikace, bez respektu k základním nárokům na odbornost, a dokonce bez ohledu na zákoník práce, tak už se nebavíme o jednotlivém přešlapu, ale o systémovém selhání vedení rezortu. Proto má Sněmovna právo a povinnost požadovat odpovědi na několik zcela základních otázek.
Za prvé, na základě jakého přesného právního titulu Filip Turek jedná jménem České republiky na Radě Evropské unie pro životní prostředí? Za druhé, na základě čeho má být považován za osobu oprávněnou Českou republiku zavazovat a případně jejím jménem hlasovat? Za třetí, jak se slučuje jeho reálné působení na ministerstvu s ujištěním premiéra, že zmocněnec nebude řídit zaměstnance ministerstva a nebude se podílet na správním rozhodování? Jak je možné, že vládní zmocněnec veřejně vystupuje dojmem, že může zasahovat do dotačních řízení? Kdo nese politickou a služební odpovědnost za personální a řídící poměry, které dnes na ministerstvu vidíme?
Ministerstvo ani pozice zmocněnce není cena útěchy, úřad není soukromý projekt a zastupování České republiky v Evropské unii ani rozhodování o veřejných penězích nejsou disciplína pro sebereprezentaci člověka, který den za dnem jen potvrzuje, že rozhodnutí prezidenta republiky ho nejmenovat ministrem bylo naprosto správné. Proto navrhuji zařadit bod Situace na Ministerstvu životního prostředí. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji, paní poslankyně. Zapsal jsem si bod s názvem Situace na Ministerstvu životního prostředí. Ještě se zeptám, jak jste navrhovala, jaký bod jste to navrhovala? (Poslankyně Svárovská mimo mikrofon: Jako první bod.) První bod našeho jednání.
A nyní vystoupí s návrhem na změnu pořadu schůze pan poslanec Kučera.
Poslanec Michal Kučera: Dobrý den, dámy a pánové. Děkuji za slovo, pane předsedající. Dovolte mi, abych navrhl zařazení bodu, který se jmenuje Rušení přípravy vysokorychlostních tratí v Ústeckém i v dalších krajích. To je věc, která trápí nejenom mě, ale samozřejmě všechny, kteří se nejen podíleli na přípravě vysokorychlostních tratí, na rozvoji toho konceptu, ale také lidi, kterých se dotýká to, že vysokorychlostní tratě prostě do jejich regionu nepovedou.
Rozhodnutí pana ministra Bednárika a samozřejmě této vlády vést vysokorychlostní tratě pouze v hlavním koridoru spojujícím Prahu, Brno a Ostravu považuji za fatální chybu. Koncept vysokorychlostních tratí byl poměrně dobře rozpracován a upozorňuju, že byl rozpracován už v době, toto si jako už trochu pamětník můžu dovolit říct, už v době vlády hnutí ANO. My jsme na tom pracovali v hospodářském výboru už v roce 2013, 2017 a tam už právě se rodil ten koncept vysokorychlostních tratí, takže toto není záležitost, která se tady objevila nějak ad hoc v posledních dvou letech, ale je to skutečně práce, za kterou je obrovské penzum hodin a energie a samozřejmě odborné přípravy. Proto mě naprosto zarazilo, když právě v posledních dnech vystoupil pan ministr Bednárik s tím, že tento koncept smetl ze stolu a vysokorychlostní tratě povedou pouze do těch zmiňovaných metropolí.
Já bych se tady chtěl zeptat: já si myslím, že to je právě možnost – proto se snažím tento bod zařadit – abychom se o tom tady kvalifikovaně poradili, pobavili a aby pan ministr Bednárik měl možnost toto nejen vysvětlit, ale samozřejmě i říct, jak plánuje s vysokorychlostními tratěmi dále, protože to, že aktuálně se snaží vláda najít prostě každou korunu a pouští je spíše do té spotřeby, takže na jednu stranu budeme platit slevy na jízdném lidem, kteří to vůbec nepotřebují – studentům bohatých rodičů, bohatým lidem, kteří mají i vysoké vysoké příjmy, ačkoliv jsou v seniorském věku, tak všem těm budeme platit slevy na jízdném, a na druhé straně nebudeme připravovat vysokorychlostní tratě. To znamená, peníze jdou do spotřeby, peníze nejdou tam, kam by měly jít, do investic. To považuju za obrovskou chybu.
A samozřejmě za nejzávažnější chybu považuju to, že jste se opět vykašlali na pohraniční regiony. Ten Ústecký kraj, který přijde vlastně o dvě větve těch vysokorychlostních tratí, to znamená o připravovanou odbočku vysokorychlostní tratě Poohří směrem na Most a samozřejmě tím, že se zastavila příprava, respektive nepočítá se v dohledné době s výstavbou středohořského tunelu, tak se absolutně znehodnocuje ta větev směrem na Ústí nad Labem a na Drážďany. Tím pádem přijde Ústecký kraj skutečně vlastně o ty vysokorychlostní tratě, které měly pomoci k rozvoji tohoto regionu. A upozorňuju, a už jsme se o tom tady bavili několikrát, že tento region dlouhodobě doplácel tím, že se tam nejen těžilo uhlí, ale že byl energetickou základnou celé republiky. Jsou tam problémy, které jsou nejen spojeny s životním prostředím a se zničeným životním prostředím, které se teďka díkybohu postupně obnovuje, ale samozřejmě i socioekonomické dopady. Do tohoto kraje by se mělo co nejvíce investovat.
Bohužel, realita této vlády a pana ministra Bednárika je úplně opačná. To znamená, místo toho, aby tam přivedl vysokorychlostní spojení, aby lidé odtamtud mohli skutečně dojíždět nejenom za prací, ale dejme tomu i do zdravotnických zařízení, za kulturou, ale třeba i studenti na vysoké školy do Prahy, tak tohleto prostě je teďka smeteno ze stolu a já s tím zásadně nesouhlasím. Myslím si, že to, aby Ústecký kraj opět ostrouhal díky nějakému rozhodnutí od stolu lidí z Brna, z Prahy či odjinud – tak to skutečně nechci dopustit. Věřím, že to je pouze jenom nějaká aktuální reakce na aktuální situaci. ***
