Předcházející část projednávání bodu pořadu schůze

 

(pokračuje Jan Skopeček)

Potvrzení trvání stavu legislativní nouze

A já otevírám k tématu stavu legislativní nouze rozpravu. Nikoho se do rozpravy... ano, tak paní poslankyně Richterová se hlásí, pan předseda Hřib se hlásí ke stavu legislativní nouze. Nehlásí. Tak pokud se nikdo do rozpravy nehlásí – pan poslanec Jakob. Tak pane poslanče, prosím, máte slovo. (Silný hluk ve sněmovně přetrvává.)

 

Poslanec Jan Jakob: Děkuju, pane místopředsedo. Vážené dámy, vážení pánové, já myslím, že je důležité si pár slov ke stavu legislativní nouze říct. Dnes se vracíme k návrhu zákona, který už jednou tady prošel ve Sněmovně právě ve stavu legislativní nouze. Následně jej ale zamítl Senát Parlamentu České republiky, což není drobnost, to je poměrně vážné varování.

Horní komora Parlamentu tím jasně řekla, že s tímto návrhem nesouhlasí, že má věcné vady a že má právní vady a že byl navíc – a to je důležité zdůraznit v tuto chvíli –projednán způsobem, který vzbuzuje silné pochybnosti. Koalice dnes žádá jediné, aby svou většinou Senát přehlasovala. Bez jakékoliv sebereflexe, bez poučení, prostě natvrdo a hlavně rychle. A právě proto je dnešní debata možná ještě více důležitá než ta první. Nejde jen o obsah zákona, jde i o ten způsob, jakým byl prosazován.

Pane předsedající, já bych poprosil...

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Ano, rozumím, pane poslanče, kolegyně, kolegové, už jsme v rozpravě, prosím, abyste se ztišili, případně abyste přenesli své hovory mimo sál Poslanecké sněmovny. Tak děkuju. Pane poslanče, můžete pokračovat.

 

Poslanec Jan Jakob: Děkuju, pane místopředsedo. Nejde jen o obsah zákona, jde i o ten způsob, jakým byl prosazován. Jde o úctu k pravidlům. Jde o úctu k parlamentu a jde o úctu k občanům. A právě proto bych teď chtěl se vyjádřit k tomu režimu legislativní nouze. A jsem přesvědčen, že došlo ke zneužití tohoto institutu legislativní nouze. Já se omlouvám, tady pořád někdo hučí...

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Pane poslanče, rozumím. Ještě jednou kolegyně, kolegové poprosím, abyste se ztišili, abychom mohli pokračovat. Jinak bych musel zazvonit zvonečkem a to nechcete.

 

Poslanec Jan Jakob: Já děkuju, rozdíl necítím teda.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: V jiném případě budeme muset případně přerušit jednání Poslanecké sněmovny na nějakou minutu, aby měli možnost kolegové, kteří se chtějí věnovat jiným tématům, případně opustit sál. Takže ještě jednou prosím, důrazně žádám, kolegyně, kolegové, vy kteří chcete hovořit, prosím abyste své hovory přenesli mimo sál Poslanecké sněmovny tak, aby mohli řečníci v klidu pokračovat a zajistili jsme důstojnost průběhu schůze Poslanecké sněmovny. Děkuju pěkně.

 

Poslanec Jan Jakob: Děkuju, pane místopředsedo. Je evidentní, že kolegům z koalice je úplně ukradené, že tady rozhodují o legislativní nouzi, tam baví kolega Vondráček, vaším prostřednictvím, pane předsedající, se tomu ještě zvesela směje. To je ale závažná věc, pane pane. Dobrá, tak vypadá, že už je trošku klid. Ale... Já se omlouvám... (Značný šum v sále stále přervává.) Děkuji kolegovi Kolovratníkovi, prostřednictvím pana předsedajícího. Je to opravdu závažná věc, jestli použijeme institut legislativní nouze nebo nebo ne. Tak. Děkuju. Protože jde o mimořádný nástroj, který má sloužit jen pro mimořádné situace, pro skutečné krize, pro chvíle, kdy jsou zásadně ohrožena práva občanů, bezpečnost státu nebo hrozí značné hospodářské škody. Nemá sloužit jako pohodlná zkratka pro vládu. Nemá sloužit k obejití standardní debaty (Krátce se odmlčuje.), standardní debaty, kolegu Kolovratníka to opravdu netrápí, prostřednictvím pana předsedajícího. To je opravdu dneska ta atmosféra ve Sněmovně...

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak já myslím, pane poslanče, že leckdy tu je ještě horší atmosféra, ale přesto poprosím, aby pan kolega Kolovratník s kolegyní přece jenom odešli ze sálu se bavit někam.

 

Poslanec Jan Jakob: Já děkuju, odešli, nezajímá je to. Nemá legislativní nouze sloužit jako pohodlná zkratka pro vládu, nemá sloužit k obejití standardní debaty. Nemá sloužit k omezení opozice. Nemá sloužit k urychlení politicky sporných návrhů. A přesně to se dnes zde děje. Od začátku jsem říkal, že podmínky pro legislativní nouzi nejsou splněny. A dnes to potvrzuje i vývoj celé situace. Kdyby šlo o skutečně aktuální krizi, vláda by předložila jasná data, jasné vyčíslení škod, jasné dopady každého dne z prodlení. Nic takového jsme bohužel neslyšeli. Místo toho jsme slyšeli obecné fráze, že je třeba reagovat rychle, že si to situace žádá, že vláda potřebuje nástroj. To ale ke zdůvodnění stavu legislativní nouze rozhodně nestačí. Nestačí říct, že něco spěchá. Musíte prokázat, proč? Musíte prokázat případnou škodu. Musíte prokázat naléhavost. To se jednoznačně nestalo.

A nakonec i Senát Parlamentu České republiky odmítl návrh projednávat v tomto mimořádném režimu, tedy právě v režimu, který vláda vydávala za nezbytný. To je mimořádně silný signál. Ukazuje to, že pochybnosti nebyly jen opoziční rétorikou, byly oprávněné, byly legitimní a byly sdíleny i horní komorou parlamentu. A tohle je nebezpečný precedens. Dnes jde o ceny pohonných hmot, zítra to může být cokoliv jiného. Pokud připustíme, že legislativní nouze je běžný pracovní nástroj vlády, oslabíme parlament jako celek.

Děkuju za trochu chabou pozornost a myslím si, že je to velmi důležité. Prosím, abyste – a zvlášť v tuhle chvíli je to poměrně zbytečné – abyste nepotvrzovali stav legislativní nouze, protože opravdu tady není. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju, pane poslanče. A nyní vystoupí v rozpravě k tématu trvání legislativní nouze... Pan poslanec Haas je přihlášen v tuhletu chvíli jako první. Pane poslanče, prosím.

 

Poslanec Karel Haas: Děkuju za slovo, vážený pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové. Já se pokusím výrazně stručněji než při tom našem prvním projednání tohoto sněmovního tisku shrnout, protože opravdu stav legislativní nouze není něčím neobvyklým, co bychom měli přejít mlčením, shrnout velmi rychle zásadní výhrady za nás, za občanské demokraty k použití tohoto institutu. Půjdu opravdu po jednotlivých bodech a podmínkách, tak jak jsou v jednacím řádu naší Poslanecké sněmovny a v ustálené dlouhodobé jednoznačné judikatuře Ústavního soudu vymezeny.

Navazuju na pana kolegu, ctěného kolegu, prostřednictvím pana předsedajícího, Jana Jakoba, který zdůraznil to, že vyhlášení nebo nevyhlášení potvrzení či nepotvrzení stavu legislativní nouze není běžnou procedurou, ale má ústavní rozměr. To říká jak doktrína, jak všechny komentáře k jednacímu řádu Poslanecké sněmovny, tak to potvrzuje Ústavní soud ve své četné judikatuře. Čili projednáváme skutečně něco, co není na rovině běžného práva, běžných zákonů, ale projednáváme něco, co má ústavní rozměr. Toť jedno zdůraznění.

Druhé zdůraznění. Proč je opravdu věc potvrzení či nepotvrzení stavu legislativní nouze, brát zcela vážně to, že Ústavní soud v mnoha svých nálezech, které se týkají podmínek vyhlášení stavu legislativní nouze, mnohokrát zopakoval, že posuzování těchto podmínek je nutné brát restriktivně a přistupovat k němu s velkým respektem a s velkou opatrností a s velmi restriktivním přístupem.

Tak jdu na ty jednotlivé podmínky, tak jak jsou vymezeny v § 99 jednacího řádu. Mimořádné okolnosti. Já jsem tady už při prvním projednání zdůrazňoval, že mimořádnými okolnostmi mohou být jak jevy přírodního charakteru, tak jevy společenského charakteru, tak jevy ekonomického, geopolitického charakteru. Ta mimořádnost toho jevu – skutečně asi řeknu v podobě války, konfliktu na Blízkém východě s těmi geopolitickými dopady, které prostě při propojené ekonomice mohou nastat, tak to je možná jedna z mála podmínek, u kterých bych dokázal přimhouřit oči a říci, že může být pravděpodobně v dnešní aktuální politické situaci nebo geopolitické situaci ve světě splněn.

To, co pak dál zákonodárce a Ústavní soud předepisuje, je to, že v souvislosti, v příčinné souvislosti s tou mimořádnou okolností musí nastat jedna ze dvou alternativních variant, buď zásadní ohrožení základních práv a svobod občanů nebo bezpečnosti státu a nebo právě ten případ značných hospodářských škod. Jedna ze dvou těchto alternativních možností musí v kombinaci jsou mimořádnou okolností nastat. Základní práva a svobody občanů této země rozhodně nejsou – a teď to velmi zjednoduším – Hormuzem a počínáním velkého oranžového muže za oceánem ohrožena. Opravdu nikdo z nás tady v České republice nevidí, že by v tuto chvilku základní práva a svobody českých občanů byly nějakým způsobem ohroženy.

Já to řeknu natvrdo, tak jak jsem to zopakoval při prvním projednání. Základní práva a svobody. Tím, že tato vláda nepoužila Ctrl+C Ctrl+V, pak bych tady nemohl být tak přísný. Náš návrh zákona z předchozího volebního období k regulaci cen energií, tak tím, že vláda do zákona nedala kompenzace pro podnikatele v případě, že je přinutí oním vládním nařízením, ke kterému si teď žádá o zmocnění, tak pokud přinutí podnikatele prodávat za podnákladové ceny bez jakékoliv kompenzace, tak naopak vláda tím ohrožuje základní práva a svobody českých občanů, třeba právo svobodně podnikat, třeba vlastnické právo a tak dále.

Takže tuto podmínku vláda rozhodně neplní, dokonce ji tím návrhem aktivně porušuje. Co se týká značných hospodářských škod, paní ministryně financí na jednání rozpočtového výboru odhadla dopady, souhrnné dopady té dnešní situace na 1 miliardu korun měsíčně. Doufám že... (Ministryně Schillerová reaguje mimo mikrofon.) Do spotřební daně, ano, na 1 miliardu korun. Ono se to nedá nijak jako měřit, protože ten pojem značné hospodářské škody je velmi široký.

Já teď jdu k té číslovce. Jsem rád a nijak se nezlobím za to upřesnění teď s paní ministryní, s tou můžeme takto napřímo, takže jsem rád, že to paní ministryně potvrzuje. Paní ministryně současně při prvním projednání návrhu zákona tady zmiňovala ten v zásadě poslední, nejdůležitější, časově nejaktuálnější judikát Ústavního soudu, který se týkal předchozího volebního období a potvrzení či nepotvrzení stavu legislativní nouze v souvislosti s valorizací důchodů. Tehdy naše vláda u Ústavního soudu uspěla. To je důležité říct, to tady tehdy paní ministryně neuvedla přesně. Takže naše vláda obhájila ústavnost svého tehdejšího postupu. Ale já ten judikát zmiňuju z toho důvodu, že on krásně ukazoval, v jakém zhruba rozsahu musí být, tu přesnou číslovku nám nikdy Ústavní soud nedá, ale v jakém rozsahu musí být ty dopady, aby byla naplněna podmínka značných hospodářských škod. A tehdy u valorizace penzí se týkalo o dopady v řádu desítek miliard korun. Ale pozor, ne jednorázově v průběhu jednoho roku, ale v zásadě opakovaně, dlouhodobě do budoucna. Ty dopady se propisovaly v zásadě od okamžiku, kdy jsme s valorizací penzí pohnuli, do budoucna. Jinými slovy, dostávám se k tomu, že 1 miliarda korun dopadu do spotřební daně měsíčně rozhodně nesplňuje podmínku značné hospodářské škody, tak jak ji judikatura Ústavního soudu vyžaduje.

Poslední věc, kterou jsem zmiňoval při prvním projednání, opravdu k podmínkám potvrzení či nepotvrzení stavu legislativní nouze, je něco, co není napsáno v § 99 zákona o jednacím řádu. Je nutné dohledat to v judikatuře Ústavního soudu a Ústavní soud právě v onom klíčovém nálezu, v tom plenárním nálezu 30/2023 v  bodech 88 a 89 odůvodnění tohoto plenárního nálezu, přidal k ústavním zákonným podmínkám pro oprávněnost stavu legislativní nouze podmínku naléhavosti. Naléhavost tam Ústavní soud krásně a srozumitelně vyložil v tom, že naléhavost nebude splněna tehdy, pokud vláda bude několik týdnů či měsíců s nějakou situací pracovat, aniž by na ni reagovala. A sama vláda si nepochybně zodpoví, teď to nebudu počítat na dny, ale uplynula celá řada týdnů od okamžiku, kdy vypukl konflikt na Blízkém východě, kdy ceny pohonných hmot a z toho průpis do veškerých energií a do ostatních komodit, které se skrz uzavřený Hormuz provážejí, tak vláda přece nereagovala v řádu jednotek dnů, tak jak ten princip naléhavosti, který v bodech 88 a 89 odůvodnění plenárního nálezu 30/2023 Ústavní soud vymezil, tak určitě tuto podmínku naléhavosti vláda nesplnila. Splnila by ji tehdy, pokud by reagovala v řádu jednotek dnů, nikoliv že v uvozovkách se trefuje do opozice, v tomto případě do Občanské demokratické strany, která přijde s konkrétními návrhy. Vláda bohorovně říká, my nic nemusíme přijímat, nic tak zásadního se neděje. A několik týdnů tady vláda čeká, aby po několika týdnech přišla s tím ejhle, najednou tady stav legislativní nouze máme, najednou už to naléhavé je. Takže pro všechny vlády do budoucna od tohoto pultíku vzkazuji – pokud vlády budou několik týdnů spát nad řešením jakékoliv naléhavé situace a pak přijdou do této Sněmovny s tím, že požadují vyhlášení stavu legislativní nouze, tak se pohybují za hranou ústavnosti. Tolik shrnutí těch klíčových věcí. Já pak k samotnému meritu sněmovního tisku 163 se samozřejmě přihlásím pak v příslušné rozpravě. Děkuju mnohokrát.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak vím o přihlášce pana poslance Munzara, nicméně teď se hlásí s přednostním právem paní ministryně, které dám slovo. Tak paní ministryně prosím máte slovo.

 

Místopředsedkyně vlády a ministryně financí ČR Alena Schillerová: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Promiňte, pane poslanče, vím, že jste byl přihlášen, ale já musím zareagovat. Já vystoupím potom v rozpravě k meritu věci, budu mít poměrně delší projev, kde budu budu rád když už tady bude sedět zástupce Senátu v té době, protože budu mluvit i k nim. Ale přece jenom musím něco říct na pana poslance Haase. No, pane poslanče, vy přece víte, že je zablokovaný Hormuzský průliv. Víte, že 20 procent vlastně veškerých světových dodávek ropy proudí Hormuzským průlivem, že ten válečný konflikt není ukončen a že tady skutečně hrozí hospodářské škody. Vy jste uvedl pouze částku, kterou jsem uvedla jako dopad do státního rozpočtu, když budeme promíjet spotřební daň. My jsme prominuli spotřební daň do limitu zákonného rozhodnutí usnesení vlády, což má dopad za jeden měsíc u nafty 1 miliardu. To je pravda, ale hospodářské škody snad vnímáme šířeji.

To znamená, že hospodářské škody jsou takové, že prostě by tankovaly naše firmy, průmysl, autodoprava, kamiony, zemědělci, rodiny, domácnosti, že by tankovali prostě za nehorázné ceny, které hrozily, kdybychom bývali to opatření s maximální možnou mírou citlivosti neudělali. To jsou hospodářské škody a prosím, vy se tady opíráte o za mě velmi problematické rozhodnutí Ústavního soudu, i když ho respektujeme všichni. Tak já jsem přece řekla tehdy, je to můj názor, samozřejmě vy budete mít jiný, že ho považuju za velmi problematický a zrovna jste si naběhl tedy takzvaně lidově na vidle, protože zrovna ten příklad těch důchodů, té zrušené mimořádné valorizace, pane poslanče, ten jste udělali ve stavu legislativní nouze. Po jaké době? Po půl roce, kdy jste věděli, jaká bude mimořádná valorizace. V době, kdy váš ministr práce a sociálních věcí říkal, že to neuděláte 14 dní před tím, než jste tady vyhlásili stav legislativní nouze. A vy toto uvádíte jako příklad? To jste si tedy fakt naběhl. To je právě ten trestuhodný příklad něčeho, co jste udělali. Ano, prohráli jsme to u Ústavního soudu. To já nějakým způsobem nezpochybňuju. Taky jsem řekla u Ústavního soudu, že respektuji rozhodnutí Ústavního soudu, ale že jsem z něho zklamaná a že s ním prostě nesouhlasím, na to bezesporu právo mám. A tedy vůbec to nezapadá do tohoto scénáře. A ještě říkáte, vláda přijde až po nějaké době. Po jaké době? Po třech týdnech? Vaše vláda přišla v roce 2022 se stavem legislativní nouze, ve kterém chtěla vlastně přijmout ten energetický zákon a tak dále po třech měsících a my jsme neřekli ani popel a prostě tady jsme vám to odsouhlasili, jak stav legislativní nouze, tak vlastně ten zákon.

A to, že říkáte kompenzace, no ježíš, ale to jsou přece úplně odlišné věci. Jestliže jste – já nejsem na to expert, ale naši experti by mě určitě doplnili – energetický zákon, kde jste nutili, aby fungovala ta přenosová soustava. Vlastně logicky, a tohle není výčitka, my jsme pro to hlasovali, aby šli i do minusu, aby prostě měli ztráty. Logicky jste to museli kompenzovat. Tady jsme přece v úplně jiné situaci. Co budeme kompenzovat, co budeme kompenzovat? Že je tady pár menších čerpacích stanic a my jim nasloucháme a taky nasloucháme debatě v rámci ČAPO a budeme modifikovat naše opatření. Já věřím, že už pomocí usnesení vlády, když ne, tak prostě si také poradíme. Ale tento zákon prostě přijmout chceme. To znamená my budeme to modifikovat, ty různé informace, které sbíráme z trhu, protože s ním komunikujeme, ale zabránili jsme tomu, že se tady neplatilo třeba 60 korun za litr nafty, což by bylo proinflační, mělo by to dopady a vyvolalo by to hospodářské škody. Takže prosím, já si myslím, že tady jste vybral příklady, které absolutně, absolutně nesedí a naopak jste se sestřelil do nohy. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: S faktickou poznámkou nyní vystoupí v pořadí pan poslanec Karel Haas, pan poslanec Bureš. Já se pak hlásím s přednostním právem a vystřídá mě na tu chvilku pan místopředseda Barták. A nejprve faktické poznámky.

 

Poslanec Karel Haas: Děkuju mnohokrát. Paní ministryně, víte co mě pobavilo? Že jsem si naběhl na vidle, že jsem se střelil do vlastní nohy, když argumentuju nálezem Ústavního soudu, ve kterém naše vláda vyhrála. Čili ten, kdo vyhraje zápasy, podle vás naběhne na vidle nebo se střílí do vlastní nohy. Vy jste tehdy jako opozice napadali, a byl to jeden z vašich nosných důvodů, jste napadali to, že jako vláda jsme institut legislativní nouze použili protiústavně. U Ústavního soudu jste prohráli. A vaše argumentace je - ten, kdo zápas vyhraje, si naběhl na vidle a střelil se do vlastní nohy. Tak to máme opravdu úplně jiné vidění světa. Podle mého názoru ten, kdo u soudu vyhraje, tak vyhrál, ten, kdo u soudu prohraje, kór u Ústavního, tak prohrál. Tak to je první poznámka.

A druhá, já bych dokázal ty značné hospodářské škody pochopit, kdybyste na rozpočtový výbor, kde je máte odůvodnit, nepřišla s vaší částkou, že tím dopadem, kvůli kterému to děláte, je ta 1 miliarda měsíčně. A já nezlehčuju tyhle ohromné peníze, tu jednu miliardu korun měsíčně dopadu do spotřebních daní. Vy jste žádné jiné odůvodnění ekonomického rázu, které bych od vás očekával, na ten rozpočtový výbor ani sem na plénum Sněmovny nepřinesla. A já vám naprosto rozumím. Ty scénáře má ČNB, má je Oxford Economics, vyšly v Ekonomu. To znamená, vy jste měla přesně říct to, co dneska jste poprvé malinko naznačila. Jsou tady takové prognózy, že když válka bude trvat šest týdnů, osm týdnů, dva měsíce, půl roku, tak dopady do inflace, dopady do HDP a tak dále, kde to máte v tom odůvodnění? Proč jste to neřekla na rozpočtovém výboru? Vy vždycky ty tabulky máte připravené. Takže to odůvodnění hospodářských škod opravdu je od vás jedna jediná číslovka, 1 miliarda měsíčně spotřební daně. A to holt tu ústavu nesplňuje. Buď teď musíte přitlačit... (Čas, pane poslanče.) Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Případně se přihlaste opětovně. A nyní s faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Bureš. Prosím.

 

Poslanec Jan Bureš: Děkuju. Mě tedy pobavilo, jak říkala paní ministryně, že si tady někdo naběhl na vidle. Tak prosím pěkně, o čem se budeme za chvíli bavit? Potvrdíme zřejmě stav legislativní nouze. Bylo by to divné, když vládní koalice má většinu, aby tuhle věc neprohlasovala. Ale budeme se bavit o tom, že přeneseme kompetenci z Ministerstva financí na vládu. Tak jako co tam hrozí za škody, když dnes může vydávat cenový výměr Ministerstvo financí a když se schválí tenhle zákon, když přehlasujete Senát, tak to bude vydávat vláda? Jaký je rozdíl mezi těmi hospodářskými škodami? To já tedy nejsem sice právník, jsem ekonom, ale troufnu si tvrdit, že asi žádné. Takže dnes může Ministerstvo financí stanovit nějaké cenové stropy, teď to bude dělat vláda. Jaký je mezitím rozdíl? No fakticky žádný. Pardon, jenom jeden. Že ten, koho se to bude týkat, už nebude moci dávat žalobu k soudu na neplatnost, která by proběhla okamžitě, která by se neprojednávala před Ústavním soudem dlouhé měsíce. A že by to nemusela dávat ta oprávněná osoba, to znamená skupina poslanců, skupina senátorů nebo ten, komu bylo po všech těch možných peripetiích jakoby ublíženo. Tak to je hospodářská škoda? No, to přece nemůžete myslet vážně, paní ministryně, že tohle by byla hospodářská škoda. To přece nemůžete ani chviličku myslet vážně.

A mimochodem, rozhodnutí Ústavního soudu jsou vždycky rozporuplná, protože vždycky je někdo nespokojen s tím, jak Ústavní soud rozhodne. Takže jednou je rozporuplná pro vás, jednou je rozporuplná pro nás, jednou je rozporuplná pro někoho jiného. Troufnu si tvrdit, že žádné rozhodnutí Ústavního soudu není rozporuplné. A když jsme už u těch termínů, tak si to prosím pěkně srovnejte ve vládě. Předevčírem jsme tady projednávali odklad digitalizace sociálních dávek. Pan ministr Juchelka to dával do vlády 30. března s tím, že hrozí nedozírné škody, protože to má platit od 1. června a potřebuje od 1. července. (Čas.) Tak si to srovnejte sami ve vládě, ty termíny, díky.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. S faktickou poznámkou předseda klubu TOP 09 Jan Jakob. Vaše dvě minuty.

 

Poslanec Jan Jakob: Děkuju. Paní ministryně, vy jste tady argumentovala tím, že je pořád uzavřený Hormuzský průliv a že je potřeba na to reagovat. Já vám řeknu tajemství. Ten váš návrh zákona o cenách ani stav legislativní nouze ten průliv neotevře.

Jak jsem říkal v mém úvodním slově, je potřeba, abyste řekla jasná data, aby tady zaznělo jasné vyčíslení těch případných škod. Mě by zajímalo, jaké dopady bude mít nebo by mělo to, kdyby ten návrh nebyl přijat, jaké dopady by to mělo každý den. Prosím, zkuste to vyčíslit. To je přece mimořádně důležité a naprosto nezbytné proto, abyste obhájili stav legislativní nouze. A místo toho tady pořád dokola slyšíme obecné fráze, teď už i o tom slavném průlivu. Opravdu váš návrh ten průliv neotevře. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Nyní s faktickou poznámkou, pardon (nesrozumitelné) jsem odmazal, s přednostním právem místopředseda Poslanecké sněmovny pan Skopeček. Předtím než vystoupí, tak ještě přečtu omluvy. Od 9.30 do 11 hodin z pracovních důvodů se omlouvá pan předseda Okamura, celý jednací den pan poslanec Petr Sokol a do 10.30 z pracovních důvodů pan ministr Petr Macinka. Nyní máte slovo.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju za slovo, pane místopředsedo, a za krátké vystřídání v řízení schůze tak, abych měl šanci k tomu vystoupit, k té debatě. Děkuju pěkně za to, nebudu příliš dlouhý.

Nicméně dovolte mně vyjádřit se k tomu, proč vlastně dneska tady musíme hlasovat o tom, zda trvá stav legislativní nouze. No, je to jednoduché. Vláda, paní ministryně se snaží najít zjednodušenou cestu k tomu, abychom přijali brutální regulaci, brutální zásah do trhu, který jí umožní nějakým způsobem podle její představy řídit ceny na trhu, které doposud byly řízeny tak, jak je v tržní ekonomice zvykem, na základě svobody, na základě střetávání nabídky a poptávky, na základě svobodné tvorby cen, což je systém, což je základ tržní ekonomiky, který jsme tady od devadesátých let minulého století měli a který nám přinesl podle mého názoru velkou míru bohatství a rozvoje, která je s touto érou historie České republiky spojena. Protože vláda chce tento brutální zásah do svobody cen, brutální úkrok z tržní ekonomiky do centrálně plánované ekonomiky provést, tak samozřejmě musí kolem toho vytvořit pocit, že jednáme ve stavu legislativní nouze, že to je něco mimořádného, aby ospravedlnila vůbec největší zásah do svobodného trhu, který tady od roku, jednoho z největších zásahů do svobodného trhu, který tady na stole máme vůbec v historii samostatné České republiky. To je v té symbolické rovině.

V té praktické rovině je to samozřejmě proto, že paní ministryně tuší, že svými rozhodnutími, respektive rozhodnutím Ministerstva financí, může poškodit některé ekonomické subjekty na tom trhu. Ty subjekty se dneska mohou obrátit na správní soud, zažalovat to opatření a žádat o náhradu škody. Ve chvíli, kdy přijmeme tu legislativu, kterou paní ministryně přinesla do Poslanecké sněmovny a kterou naštěstí správně odmítl Senát Parlamentu České republiky, tak ta legislativa ubírá práva podnikatelů na to, aby nějakým způsobem proti tomuto drastickému zásahu do svobodného podnikání, do svobodné tvorby cen a tak, aby se proti této zvůli státu proti svému podnikání mohli bránit. Protože pokud se bude chtít podnikatel bránit, tak už nemůže prostřednictvím správního soudu, nemůže žádat o náhradu škody a jediná šance je obrátit se na Ústavní soud. A právníci, právně vzdělaní lidé tuší, jakým způsobem je mnohem složitější pro jednotlivce, pro konkrétního podnikatele se obrátit na Ústavní soud versus správní soud.

Takže jsou tu dva důvody, proč tady máme dneska legislativní nouzi. Jednak je tu brutální zásah do svobodného trhu, do svobodné tržní ekonomiky. Takže je potřeba vyvolat pocit, že jde o něco mimořádného, a proto nějakým způsobem tento brutální zásah do tržní ekonomiky, které máme. A druhá věc, je to strach z těch podnikatelů, kteří jsou dneska regulováni, že by vyžadovali na státu náhradu škody, že by toto opatření žalovali. Proto přichází mnohem drastičtější regulace oproti stavu, který platí v dnešních dnech. (V sále je hluk.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Promiňte, pane místopředsedo, prosím, prosím o klid v sále. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Když se bavíme o tom, jestli máme hlasovat o stavu legislativní nouze, tak si přece musíme položit otázku, zda existoval nebo existuje jiná varianta, jiný institucionální rámec, jiný způsob k tomu, abychom se dobrali toho, že budeme řešit nějakou mimořádnou situaci na trhu s pohonnými hmotami, protože nikdo neříká, že tu situaci nemáme řešit. Ostatně my jsme už 11. března, kdy ještě paní ministryně tvrdila, že nebude reagovat podle toho, jak se trh vyspí, tehdy zlehčovala tu situaci, tak my už jsme 11. března přinesli sepsaný návrh novely zákona o spotřební dani, kde jsme navrhovali snížit spotřební daň na cenu na benzin i na naftu, což by vedlo samozřejmě ke snížení ceny tržně konformním způsobem, aniž bychom sahali k tak brutální, tak brutální regulaci a tak brutálnímu zásahu do svobodného trhu, jako se rozhodla koalice hnutí ANO, SPD a Motoristů.

A já se ptám, byla tady nějaká varianta? No, samozřejmě byla, kdyby paní ministryně nezlehčovala tu situaci a netvrdila, že nebude reagovat podle toho, jak se trhy vyspí, a začali jsme projednávat ve zrychleném čtení náš návrh na snížení spotřební daně, tak ta nižší spotřební daň už mohla dávno platit a tržně konformním způsobem jsme mohli řešit tu nedobrou situaci, situaci na trhu.

Tak já se chci paní ministryně zeptat, jak je vůbec možné, že v jeden okamžik zlehčuje situaci větami o tom, že nebude reagovat rychle podle toho, jak se trh vyspí, aby za pár dní, za pár týdnů přišla s naprosto nevídaným, do této doby neřešeným zásahem do trhu s pohonnými hmotami, který, jak už tady kolegové několikrát opakovali, není možné srovnávat se zásahem do cen a zastropování cen energií v době energetické krize, což je úplně jiný trh, trh síťového odvětví v absolutně jiné situaci s absolutně jinými riziky, které v tehdejší době byly.

A chtěl bych zmínit ještě jednu věc, která tady zaznívala při tom projednávání v Poslanecké sněmovně, jak od paní ministryně, tak od pana Havlíčka, kdy jsme mohli slyšet a poslanci byli uklidňováni, vlastně byli klamáni, protože slyšeli od těch zejména těchto dvou členů vlády, že s tím řešením souhlasí trh, že s tím řešením souhlasí podnikatelé, že to má vláda prodiskutováno. My jsme před pár dny mohli číst vyjádření České asociace a petrolejářského průmyslu, která jasně se vymezuje proti tomuto řešení. Jasně říká, že pokud by trvalo delší dobu, tak povede k destabilizaci trhu. Jasně toto vyjádření říká, že ohrožuje zejména malé prodejce pohonných hmot a že by od něj vláda měla ustoupit. Takže při projednávání v Poslanecké sněmovně nám vláda tvrdila, že to má projednáno s trhem, že trh souhlasí, abychom se po pár týdnech dozvěděli, že nám lhali a že to je pravý opak a Česká asociace petrolejářského průmyslu se proti tomu řešení regulace marží, respektive stropování cen, jasně veřejně vymezila.

My samozřejmě také jednáme, paní ministryně, s podnikateli, setkali jsme se s nejrůznějšími podnikatelskými svazy, nebudu je tady jmenovat, abych je nedostal do potíží, ale nikdo z nich toto opatření nehájí, maximálně na ně jsou schopni přivřít oči na velmi krátkou dobu, ale není tomu tak, že by podnikatelský sektor volal po tomto řešení a že by podnikatelský sektor prostřednictvím svazů a prostřednictvím svých asociací toto schválil. Není tomu tak, vedli jste nás v omyl. Proto si myslím, že není jakýkoliv důvod hlasovat pro stav legislativní nouze a existují mnohem legislativně standardnější cesty, jak situaci na trhu s pohonnými hmotami řešit. Děkuju za pozornost. (Potlesk opozičních poslanců.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Dalším vystupujícím je pan poslanec Munzar.

 

Poslanec Vojtěch Munzar: Děkuji, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já jsem se přihlásil z místa a navážu v tom, co budu říkat, jak na pana kolegu Skopečka, tak na pana kolegu Haase a zejména na pana kolegu Bureše, který mi některé věci vzal z úst, které tady chci možná tedy zopakovat. Dnes je to téměř dva měsíce, co je uzavřen Hormuzský průliv. Vy jste s legislativní nouzí přišli před týdnem a já se chci zeptat paní ministryně, co vlastně chcete dělat úplně jinak, když potřebujete jiný právní rámec v legislativní nouzi, protože i dneska využíváte legislativní nástroje k tomu, abyste regulovali marže, určovali ceny každý den. Ministerstvo financí ty ceny určuje a pokud potřebujete legislativní nouzi, mě zajímá, říkáte nám tedy tím, že dnes rozhodujete mimo právní rámec, mimo rámec zákonů? Porušujete tím zákony, když dneska takto rozhodujete, vy sama dobře víte. Já nejsem právník jako vy, já jsem ekonom, ale vy sama dobře víte, že podle principu veřejnoprávních pretenzí má vláda možnost rozhodovat jenom v zákonných mantinelech.

Takže tyto mantinely vám dneska nestačí pro ta rozhodnutí, co teď děláte, vy chcete jenom přesunout to rozhodnutí z Ministerstva financí do nařízení vlády. A chci se zeptat, jestli skutečně tedy chcete rozhodovat úplně jinak, že to potřebujete nebo to potřebujete jenom proto – a tady to zmínil pan kolega Bureš – že ta prevence hospodářských škod ve skutečnosti je prevence toho, aby ty soukromé subjekty, které mnohdy nutíte prodávat pod cenou, aby neměly právní jistotu v tom, že se mohou obrátit na soudní přezkum vašeho rozhodnutí, že nemohou žádat kompenzaci škod. Nicméně tohle, právě toto možnost obrátit se na soud v případě rozhodnutí vlády, v případě rozhodnutí veřejného sektoru žádat o případné škody, pokud je vláda, v případě nějaký úřad nějaké podnikatele svým rozhodnutím poškodí, to je přece znak právního státu.

Pokud je tedy ten důvod, že chcete jenom legislativní nouzi proto, že se bojíte teď vašich rozhodnutí, máte obavu z vašich rozhodnutí, máte obavu z napadnutí vašich rozhodnutí u soudu a nechcete kompenzovat případné škody, které vašimi rozhodnutími způsobíte, tak nezlobte se na mě, jdete tím proti tomu, co znamená právní stát. A potom to není využití legislativní nouze, které nutně rychle potřebujete, ale je to zneužití legislativní nouze. Pokud byste skutečně reagovali včas, mohli jste využít i ten náš návrh na snížení spotřební daně, který my jsme předložili na začátku března, mohli jste o snížení spotřební daně rozhodnout zákonným způsobem prostřednictvím rozhodnutí Parlamentu České republiky a ne tak, jak jste to udělali vy jednostranným rozhodnutím vlády. Já zrovna v tomhletom případě nejsem kritikem snížení spotřební daně, sami jsme to navrhovali.

Jenom jste mohli mít lepší právní jistotu, pokud byste to udělali tady řádným způsobem a mohli jste využít ten náš návrh jako nositel. Vy jste se tomu vysmívali, vy jste to napadali to rozhodnutí, vy jste to kritizovali a pak přicházíte s legislativní nouzí a nezlobte se na mě, já jak tu situaci čtu, tak v tom vidím opravdu jenom prevenci, ne hospodářských škod, ale prevenci toho, abyste nebyli podrobeni soudnímu přezkumu vašich rozhodnutí a nemuseli platit případné škody, které vy vašimi rozhodnutími uděláte. Děkuju za odpovědi, paní ministryně.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: To byl zatím poslední vystupující k tématu stavu legislativní nouze. Ptám se, jestli se ještě někdo do rozpravy hlásí?

 

Pokud tomu tak není, rozpravu končím a přikročíme k hlasování. Já vám přečtu usnesení, nicméně zagonguji, aby mohli kolegové na hlasování dorazit.

A ten návrh usnesení zní: „Poslanecká sněmovna potvrzuje trvání stavu legislativní nouze.“

(Ťukání karet do lavic.) Tak ano, slyším váš zájem o to, abych vás odhlásil, tak vás všechny odhlásím a poprosím, abyste se svými identifikačními kartami přihlásili opětovně. (Chvilku čeká.)

 

Tak, počet poslanců se pomalu ustálil. Ještě jednou si dovolím načíst usnesení pro ty, co dorazili do sálu Poslanecké sněmovny.

 

Nyní budeme hlasovat o návrhu usnesení, které zní: „Poslanecká sněmovna potvrzuje trvání stavu legislativní nouze.

A já zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro takové usnesení? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

V hlasování číslo 168 bylo přihlášeno 141 poslanců, pro hlasovalo 94, proti 47. Návrh byl přijat.

 

Teď se dostáváme ke změnám pořadu schůze. Návrh předsedy Poslanecké sněmovny na zařazení nového bodu do pořadu schůze jsem už vám sděloval, je to návrh zákona o regulaci cen pohonných hmot, sněmovní tisk 163/2, zamítnutý Senátem. A teď je prostor pro další návrhy na změnu pořadu schůze. Mám tu nejprve přihlášky s přednostním právem. Jako první by k pořadu schůze měla vystoupit paní předsedkyně Taťána Malá. Paní poslankyně, prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Taťána Malá: Hezké dobré dopoledne, pane předsedající. Já bych si dovolila navrhnout, aby ten návrh vrácený Senátem, konkrétně tedy sněmovní tisk 163, o cenách, byl dnes projednán jako první bod. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Ano, jako první bod zákon o cenách. První bod dnes. Jako další vystoupí s přednostním právem pan předseda Zdeněk Hřib. (Hluk v sále.)

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Dobrý den. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já myslím, že bychom se tady měli věnovat primárně problémům, které trápí naše obyvatele, trápí rodiny s dětmi, trápí mladé lidi. A asi se shodneme na tom, že jedním z těchto problémů jsou rostoucí ceny, protože to je ekonomický problém pro čím dál tím víc lidí, protože na mnoho rodin i mladých lidí prostě dopadají rostoucí ceny benzínu, nafty, zdražování potravin – a tohle všechno dohromady prostě tvoří nějaké přímé náklady na život lidí a tím pádem i na fungování celé ekonomiky. (Hluk v sále neustává.) A místo toho, aby tady vláda měla jasno, jak to vyřešit, tak je zjevné, že vláda prostě žádný plán nemá. Místo toho se tady snaží ohýbat nějakým způsobem tu legislativní nouzi, aby vytvořili dojem, že po několika letech...

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Pane předsedo, já vás přeruším, protože opět je v sále velký hluk. Někteří poslanci hromadně opouští sál, tak počkejme, než tak učiní, ostatní poprosím, aby se ztišili a mohl jste v klidu pokračovat. Děkuju a (Poslanec Hřib: Místo...) Můžete, prosím. (Poslanec Hřib: Díky.)

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Místo toho, aby vláda skutečně reálně řešila příčiny, řešila dopady na prakticky každého, které se prostě přelijou do ekonomiky cestou inflace, tak je zjevné, že vláda vlastně žádný plán teďka nemá a jenom se snaží vykázat nějakou činnost, proto tady ohýbají legislativní nouzi tím naprosto nehorázným způsobem, aby prostě se tvářili, že něco dělají, i když několik týdnů jim to bylo úplně šumafuk. Ale realita je taková, že ceny pohonných hmot prostě kolísají a rostou, je realitou, že jsme extrémně závislí na dovozu ropy a plynu – a tím pádem jsme tedy rukojmím geopolitiky mocností. Jsme rukojmím toho, co se děje na Blízkém východě, co se děje v Rusku, a jsme taky i rukojmím kartelu OPEC. A každý výkyv znamená dražší dopravu, dražší potraviny a dražší život. A Babišova vláda s tím bohužel vůbec nic nedělá. Reaguje chaoticky s jakýmisi krátkodobými opatřeními a místo návrhu reálných řešení nás tady krmí výmluvami a bezobsažným marketingem. Takže vláda nemá plán a nedělá žádné systémové kroky.

Když se podíváme naproti tomu, co teď navrhuje Evropská komise. Takže evropský návrh AccelerateEU představuje jak krátkodobá opatření, tak i strukturální opatření s dlouhodobým účinkem. A tady by se mohla třeba vláda Andreje Babiše inspirovat, protože cílem těch opatření je snižovat závislost zemí Evropské unie na nestabilních trzích s fosilními palivy a posílit odolnost Evropy vůči budoucím rizikům. A pochopitelně základem pro to je čistá energie z vlastních zdrojů a elektrifikace. Takže Komise navrhuje následující kroky ve svém návrhu.

Klíčovou roli hraje koordinace, tedy Komise zajistí, aby opatření na úrovni členských států byla prováděna v plné koordinaci – to zahrnuje doplňování podzemních zásobníků plynu, využívání flexibilních pravidel pro doplňování zásob nebo výjimečné uvolňování zásob ropy. A koordinační skupiny pro ropu a plyn se scházejí často, aby zajistily plnou informovanost členských států o situaci. Vnitrostátní nouzová opatření a opatření zaměřená na zajištění dostupnosti leteckého paliva a nafty včetně dostupnosti výrobních kapacit ropných rafinérií by měla být úzce koordinována.

Za druhé, bude tedy zřízena nová instituce, která bude sledovat produkci, dovoz, vývoz a stav zásob dopravních paliv v Evropské unii, což umožní rychlou identifikaci potenciálního nedostatku a v případě uvolnění nouzových zásob bude sloužit jako základna pro cílená opatření, udržení vyvážené distribuce paliv na odvětví letecké dopravy v EU. A Komise rovněž objasní stávající flexibilitu v rámci leteckého rámce EU.

Dále. Včasná, cílená a dočasná opatření. Tam jde o ochranu spotřebitelů, včetně tedy průmyslu, před cenovými výkyvy. To může zahrnovat cílené programy podpory příjmů, energetické poukázky a programy sociálního leasingu, jako třeba i snížení spotřební daně z elektřiny pro zranitelné domácnosti.

Komise rovněž přijme dočasný rámec pro státní podporu, kterou poskytne vnitrostátním vládám, který poskytne vnitrostátním vládám vnější flexibilitu, včetně mimořádných opatření na podporu nejvíce ohrožených hospodářských odvětví.

Za další, urychlení přechodu na čisté energie z vlastních zdrojů, které nahradí ropu, plyn a fosilní paliva v dopravě. Takže do léta nám Komise předloží akční plán pro elektrifikaci. To bude obsahovat ambiciózní cíl v oblasti elektrifikace a opatření k odstranění překážek bránících elektrifikaci průmyslu, dopravy a stavebnictví. Rychlé provedení plánu investic do udržitelné dopravy je klíčové pro urychlení zavádění udržitelných leteckých paliv.

Posílení soustavy přenosových sítí. Elektrifikaci musí doprovázet přenosová síť, která bude odpovídat danému účelu. Tady jsme bohužel zaspali. Prvním krokem je zajistit plné provedení stávajících právních předpisů a rychlé uzavření jednání o evropském balíčku pro přenosové sítě. Dalším opatřením je maximální využití stávající infrastruktury pro obnovitelné zdroje energie. Rychlá modernizace velkých větrných farem a zařízení na výrobu energie z obnovitelných zdrojů, včetně mořských větrných parků a vodních elektráren, může přinést rychle tolik potřebnou dodatečnou úlevu.

Komise rovněž předloží legislativní návrh týkající se poplatků za připojení k síti a zdanění, který zajistí mimo jiné to, že elektřina bude zdaněna méně než fosilní paliva.

A poslední bod je podpora investic. Na úrovni EU jsou k dispozici značné prostředky, například v rámci Nástroje pro oživení a odolnost, tedy RRF, 219 miliard euro, a fondů v rámci politiky soudržnosti. A v současné krizi jsou rozhodující rychlost a dopad.

Takže Komise bude členským státům pomáhat s maximálním využitím dostupných finančních prostředků Evropské unie. Ty veřejné prostředky nicméně samy o sobě nepokryjí značné investiční potřeby. Tady se očekává 660 miliard euro ročně do roku 2030 spojené s energetickou transformací. A za účelem mobilizace soukromých investic proto Komise v březnu 2026 přijala strategii pro investice do čisté energie. Komise uspořádá summit o investicích do čisté energie, na němž se sejdou zástupci odvětví finančních služeb, včetně významných institucionálních investorů, předních průmyslových podniků, developerů projektů a veřejných finančních institucí, s cílem urychlit soukromé financování.

Takže, když si to shrneme, tak Evropská komise nám tady jasně říká, že tím řešením je za prvé, cílená pomoc lidem. Za druhé, rychlejší přechod na levnější a udržitelnější zdroje energie. Za třetí, posílení energetické infrastruktury a naší nezávislosti, což je přesně to, co my navrhujeme v našem Energetickém manifestu, který jsme představili ještě předtím, než vláda tady začala vymýšlet něco o regulaci cen na čerpacích stanicích.

Oceňuji, že jsme naším manifestem konečně donutili vládu dělat aspoň něco – to je asi fajn – ale bohužel aktivity vlády se vydávají úplně špatným směrem. Protože jediné, čeho jste docílili těmi opatřeními, je, že tedy jste srovnali ceny na dálnici a mimo dálnici, zatím tedy jenom u benzínu a nafty. Tak se ptám, jestli se v tom chystáte pokračovat, jestli budete chtít třeba srovnat i cenu kafe nebo párků, sušenek nebo nějakých dalších věcí, které se prodávají na pumpách.

Ono mezi námi, když se zeptáte někoho z oboru, tak ten vám řekne, že ten obchůdek, který je u benzínový pumpy, dělá tak zhruba polovinu hospodářských výsledků tady v tomhletom odvětví. To znamená, tam je otázka, abyste třeba nezpůsobili jenom to, že člověk ušetří na tom benzínu a oni to potom vyberou na tom kafi na dálnici.

To znamená, už z toho asi vidíte, že vaše kroky vlastně smysl nedávají, protože rozdílné ceny na dálnici a mimo dálnici tady jsou od devadesátých let. Nikdo to nikdy za problém nepovažoval. Cenově citlivý zákazník pochopitelně si vždycky uměl sjet z dálnice a natankovat mimo. Takže jediné, komu vy jste pomohli – zvlášť ještě v kombinaci tedy se snížením spotřební daně na naftu – jste vlastně pomohli těm, co potřebují tankovat naftu na dálnici, což je v podstatě kamionová přeprava. To znamená, té jste pomohli, ale jinak reálný dopad pro lidi, co třeba tankují benzín mimo dálnici dlouhodobě – což jsem třeba tedy i já, ale myslím si, že nás je takových víc tady – tak pro ty vaše opatření mají prakticky nulový dopad.

Takže, Piráti představili soubor návrhů, jak reálně ochránit české domácnosti před dopady případného zdražování v důsledku krizí. Tedy nejenom té aktuální, ale i dalších, které velice pravděpodobně v budoucnu přijdou. Protože tahleta situace tady není nová, že zdražují energie v důsledku nějakého konfliktu, takže by asi bylo naivní se domnívat, že je ta situace poslední.

Máme tedy balík opatření proti zdražování. Navrhujeme tedy levnější potraviny, pomoc rodinám i automatickou kompenzaci při drahém benzínu či naftě. Obsahuje to i snížení DPH na základní potraviny a hygienické potřeby, okamžitá opatření pro rodiny i mechanismus, který by vracel lidem část peněz každý měsíc přímo do peněženek.

Takže, rychlé kroky, jak ulevit lidem. Za prvé, vrátit lidem peníze z nadvýběru DPH na energiích, protože zdražení pohonných hmot a zemního plynu přineslo státu nemalé miliardové příjmy navíc. Takže, my vyzýváme vládu, aby tyto prostředky vrátila lidem zpět formou vyšší daňové slevy a slevy na děti. Nízkopříjmové domácnosti, které jsou závislé na dojíždění za prací nebo studiem, mají mít nárok na příspěvek na dojíždění, protože krize nesmí dopadat nejvíc na ty, kteří mají nejméně. To mi přijde celkem logické.

Reakce na růst cen musí sledovat dlouhodobý cíl. Snížení závislosti na ropě, a tedy i závislosti na pochybných východních režimech. Proto nedává smysl snižovat spotřební daně z benzínu a nafty, jak tady zní i váš návrh a to opatření, protože ty za posledních 15 let reálně klesaly po očištění o inflaci o nějakých 40, respektive 45 procent. Tím vlastně podporovaly spotřebu ropy na úkor pořizování úspornějších automobilů a využívání veřejné dopravy.

Sleva na dani oproti tomu dává rodinám peníze přímo, aniž by odrazovala od energetických úspor. Mám na mysli slevu na DPH na potraviny a hygienické potřeby. Protože náklady energetické krize nemohou nést primárně rodiny, které se v posledních dekádách chovaly odpovědně a investovaly do energetických úspor ve svých domech nebo zvolily šetrné způsoby dopravy.

Takže, nižší DPH na základní potraviny, protože tedy vysoké ceny zemního plynu, nedostatek hnojiv, drasticky prodražují zemědělskou produkci. Tak my vyzýváme vládu, aby snížila DPH u základních potravin – pečivo, ovoce, zelenina, luštěniny, těstoviny, rýže, rostlinné oleje a čerstvé maso – z 12 na 6 procent, tedy na polovinu, protože potraviny tvoří největší část výdajů domácností s nižšími příjmy, na které dopadne inflace nejvíce. Plus samozřejmě by tam ještě měly být menstruační potřeby, dětské pleny, jakožto základní hygienické potřeby, které také tvoří významnou část rozpočtů, zejména těch nízkopříjmových domácností.

Za další, vrátit osvědčený projekt Nová zelená úsporám. Vy jste to zasekli, potom jste ho osekali z přímých dotací, hlavně na ty bezúročné úvěry, protože vlastně jste přiznali, že kvůli tomu, jak máte postavený rozpočet, musíte přenést financování na ty, co přijdou po vás. Tím pádem jste taky fakticky vzali peníze z programu, který snižuje lidem účty, spotřebu plynu i zranitelnost Česka v krizi. Nová zelená úsporám se prostě nesmí vykuchat ani vytunelovat přes přesuny peněz z Modernizačního fondu, naopak je potřeba obnovit stabilní a předvídatelnou podporu pro zateplení, fotovoltaiku i tepelná čerpadla.

Potom tady máme takovou sekci třech opatření, co nedělat. Takže za prvé, neměli byste bojovat proti domácím zdrojům a akceleračním zónám, což je bohužel to, co děláte. Protože blokování výstavby větrných a solárních elektráren pod záminkou ochrany krajiny, hraje do karet především těm, kdo chtějí udržet naši zemi závislou na dovozu fosilních paliv. Pomalá výstavba domácích energetických zdrojů přímo ohrožuje energetickou bezpečnost státu a zvyšuje ceny elektřiny pro domácnosti i průmysl.

Takže, je potřeba taky rozvolnit podmínky pro domácí elektrárny, umožnit navýšení instalovaného výkonu stávajících elektráren provozovatelům, kteří zároveň doplní bateriové úložiště nebo jiné úložiště. To pravidlo je prostě velice jednoduché. Maximální přetoky do sítě zůstávají stejné, dopady na síť nejsou, akumulace pohltí přebytky a uvolní je tehdy, když je síť potřebuje. Takže prostě, kdo přidá baterii, může přidat výkon. Více elektřiny bez destabilizace sítě. Jednoduché jak facka.

Žádná ropa ani plyn z Ruska. To je tedy další opatření bez výjimek. Tady se tedy sluší na místě poděkovat, že tohle opatření se snažíte nějak dodržovat. Doufám, že vám to vydrží. Evropská unie zákaz ruského LNG schválila v lednu 2026, takže by bylo dobré, abyste to tedy implementovali a nedělali tam nějaké výjimky ve stylu Maďarska a Slovenska, protože přece jenom energetická závislost na Rusku je bezpečnostní hrozba. To není opravdu obchodní otázka. To, co my pošleme Rusku za energie, tak několikanásobek toho potom budeme muset investovat znovu do naší obrany, protože prostě budeme financovat válku proti Evropě.

Za šesté – tady tedy bohužel už neplatí to, co jsem říkal před chvílí – to je ten ČEZ. Rozhodně není vhodný nápad vykoupit akcie ČEZu a utlumit tak investice, investice do rozvoje primárně domácích zdrojů elektrické energie, protože výkup minoritních akcionářů bude stát odhadem nějakých 250, 300 miliard. To jsou prostě peníze, za které potom nepostavíte jedinou elektrárnu, nezateplíte žádný dům a nevyrobíte ani jednu kilowatthodinu, což je ten problém. Vy si tím akorát zjednodušíte život, asi to bude pro vás snazší.

Nicméně, zároveň v kombinaci s tím, že chcete zrušit i nominační zákon, tak samozřejmě tím zaděláte na ještě větší problémy. Protože to, co teďka bylo pod kontrolou aspoň minoritních akcionářů, tak to vy se budete snažit ovládat a dosazovat tam nějaké svoje kamarády, případně nějaké svoje proruské poradce tak, jako to vidíme třeba v těch zdravotních pojišťovnách, kde tedy tady pan Juchelka bez výběrového řízení dosadil šéfa svých poradců, pana Gregora, který je z Aliance pro rodinu, která dle soudu může být označována za Putinův hlas v Evropě.

Já to vidím jako velice rizikové dosazovat takovéto lidi do organizací, které tady mají pod palcem naši energetickou infrastrukturu. Myslím si, že to tedy rozhodně není dobrá cesta, ještě v kombinaci s tím, že zcela utlumíte investice.

Takže ti lidé, ani kdyby náhodou nebyli proruští, tak by stejně neměli žádné peníze na to, aby reálně pracovali na té naší energetické bezpečnosti.

Potom je tady oblast, které se samozřejmě tedy také věnuje ten návrh, který jsem zmiňoval a které jdou vlastně k podstatě toho problému, jsou dlouhodobější opatření. Já chápu, že to chvíli potrvá, než se to otočí, proto jsou tam také rychlá opatření s vracením nadvýběru DPH a podobně. Nicméně byl bych rád, aby skutečně tahle vláda konečně začala něco dělat v tom posílení energetické bezpečnosti. Ostatně i ta Evropská unie, ten jejich návrh AccelerateEU se vydává tímhle směrem.

Bod 7: Podpořit úsporu energií pro rodiny a firmy. My tedy vyzýváme vládu, aby zavedla zvýhodněné financování projektů garantovaných energetických úspor pro domácnosti i průmysl. Zároveň je nutné zavést chytré tarify, které motivují ke spotřebě v době, kdy to síť potřebuje, a provést taky reformu distribučních tarifů. Jedinou součástí musí být podpora komunitní energetiky tak, aby lidé mohli tu energii sdílet, vyrábět a spravovat společně.

Měli by být zavedeny zrychlené daňové odpisy pro firemní investice do energetických úspor a instalace obnovitelných zdrojů. Energetická nezávislost se totiž buduje už teď a ten daňový systém tomu musí jít naproti. Já vím, že vy plánujete nějaké obecné zrychlené odpisy. To je jistě fajn. Ale přece jenom v momentě, kdy je tady největší problém s těmi energiemi, tak by asi stálo za to urgentně řešit tuhletu oblast.

Nižší DPH na zateplování, tepelná čerpadla a solární panely. Takže do roku 2027 byste měli snížit DPH na investice do energetické soběstačnosti, ideálně na nulu, protože zejména v té době, kdy jste zrušili dotace pro domácnosti, je to nulové DPH nejrychlejší a nejlevnější způsob, jak nakopnout investice do energetické nezávislosti bez nároku na další opatření.

8. bod: Urychlení výstavby obnovitelných zdrojů energie. Tady je to tedy kombinace dvou věcí, dvou oblastí – za prvé aukce a za druhé odblokování distribučních sítí. Aukce na nové OZE, to můžete spustit do 90 dnů. Takže pan ministr Havlíček tady by měl okamžitě vyhlásit aukce na nové větrné a solární elektrárny. Protože ty zkušenosti ze zahraničí ukazují, že po vytyčení akceleračních zón může ještě letos vláda spustit aukce o objemu nejméně 600 megawatt pro solární elektrárny a 200 megawatt pro nové větrníky v režimu contract for difference. Součástí aukcí musí být i samostatná kategorie pro agrivoltaiku, tedy kombinaci té zemědělské výroby a výroby elektřiny na jednom pozemku.

Druhá věc je tedy odblokovat ty distribuční sítě pro výstavbu nových zdrojů. Měl by být zaveden princip „využij nebo ztrať“ podle německého vzoru, protože ten problém je, musíme si nalít čistého vína, tady v té oblasti se spekulacemi, podobně jako třeba v bydlení. Ale tady je to vlastně také. Firmy, které si zarezervují kapacitu a nezačnou stavět v zákonné lhůtě, o ni prostě přijdou. Nízký rezervační poplatek, který tam je teďka, nestačí. Spekulativní blokování kapacit zdržuje skutečné, reálné investory, kteří by chtěli něco budovat, a brzdí tu energetickou transformaci. Rezervace bez realizace by měla být zpoplatněna progresivně a po uplynutí lhůty tedy by měla být ta rezervace automaticky uvolněna.

Poslední bod je o posílení propojení se zahraničím, protože my skutečně potřebujeme, aby ten trh s energiemi v Evropě byl jednotný, což se neodehraje bez toho, aby bylo posíleno to propojení, v našem případě tedy s Německem a Polskem. Konkrétně tady máme návrh přidat 800 megawatt do tří let pro nové přeshraniční kapacity tak, aby se přidaly do roku 2029.

Tohle všechno jsou tedy body, které my jsme zveřejnili už před časem v našem Manifestu energetické bezpečnosti. Pokud tedy vláda nemá žádný plán, tak my nabízíme tady ten náš plán, který je kompatibilní s tím plánem, který teďka zveřejnila Evropská unie. Je to tedy záležitost, která bude podporována i takhle z Evropské unie, a tedy je vhodné na tom co nejdříve začít dělat, aby nám opět neujel vlak.

Protože ta energetická bezpečnost opravdu není o nějaké ideologii. A každý den tady toho vašeho chaosu a vládní nečinnosti znamená dražší pohonné hmoty, tedy dražší život pro lidi, kterých se to dotýká nejvíce. A řešení na tu situaci existují. My jsme je předložili a stačí, když to vláda prostě zvedne a začne je dělat.

Takže přestaňte vymýšlet nesmysly tady s nějakou legislativní nouzí a začněte konečně řešit to, co rodiny v Česku trápí, protože vaše opatření, které vy stejně už děláte, tak tady máte legislativní nouzi na to, abyste dělali totéž, což prospěje primárně kamionům na dálnici. To není postup, který by byl zaměřený na rodiny, které tady žijou, vychovávají děti, na mladé lidi, kteří jsou budoucností naší země.

Takže začněte konečně řešit to, co trápí rodiny, mladé lidi, jak to změnit, protože bez toho se tady neposuneme. Proto navrhuji zařadit dnes nový bod s názvem Vládní chaos v energetice: Jak vláda plánuje ochránit domácnosti před zdražováním a posílit energetickou nezávislost a bezpečnost ČR? A navrhuji to jako bod hned po té senátní vratce. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. A nyní vystoupí s přednostním právem paní poslankyně Olga Richterová. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Olga Richterová: Děkuju pěkně. Navážu na Zdeňka Hřiba a pirátské ekonomické manifesto nebo Energetický manifest, protože o to, o čem se dneska máme bavit, je, jak pomoci lidem vyrovnat se s tím zdražováním v důsledku krize. A myslím, že se shodneme, že krize nesmí dopadat nejvíc na ty, kteří mají nejméně, ale už se samozřejmě neshodneme, jestli to je tady potřeba projednávat vládou předložený zákon v nezdůvodněné, neodůvodněné legislativní nouzi.

Ale to, jak reálně ochránit české domácnosti před dopadem zdražování, to si myslím, že je cíl, který dnes debatovat chceme a máme. K tomu budu mířit se svým návrhem čtyř konkrétních bodů, čtyř bodů, které si jako Piráti myslíme, že pomůžou právě českým domácnostem, mladým lidem, rodinám, všem, kteří žijí v naší zemi, a ta současná krize a zdražování je ohrožuje nebo ohrozit může.

Jenže komu vlastně pomáhá tato vláda? Když se podívám na ta opatření, která v posledních týdnech schvalovali, třeba ten strop na marže čerpacích stanic, nebo to, že ty cenové stropy jako reálně jsou platné hlavně na dálnicích, a zase už o tom mluvil Zdeněk Hřib, tak ten obrázek je dost zřejmý. Jestli někomu vláda fakt pomáhá, tak řidičům kamionů a kamionové dopravě. OK. To je taky potřeba vidět tuto souvislost.

Ale já jsem si jistá, že má vláda myslet i na všechny ostatní, právě i na ty, co mají nejméně: na samoživitelku, která dojíždí do práce autobusem, protože auto si nemůže dovolit, na osamělého seniora s důchodem 15 000 korun, který počítá každou korunu u pokladny v supermarketu a řeší všechny slevové akce. Vláda prostě má myslet na rodiny s dětmi, které když mají ty děti malé a jeden z rodičů pečuje a nechodí do práce, jsou na tom dnes ekonomicky často velmi bídně. Stejně tak by vláda měla myslet na studenty, kterým sebrala v minulosti dotované, podporované obědy. Ale tohle se bohužel v současných krocích vlády nalézt nedá.

Protože když se podíváme na ty konkrétní věci, ten strop na marže, snížení spotřební daně, tohle jsou věci, které pomůžou právě těm dopravcům, a člověku, který jezdí autem trošku nebo který jezdí autobusem, to nepomůže vůbec. A proto tady máme právě s ohledem na ty, na které stejně každé zdražování dopadne nejvíc, jiný přístup a jiný konkrétní návrh za Piráty – vrátit lidem peníze z nadvýběru DPH. Říkáme to dokola, vy to nechcete slyšet. Ale to, že se zdražily pohonné hmoty, že se zdražil zemní plyn, to státu přineslo miliardy navíc, miliardy korun na příjmech. A jsme si jisti, že to jsou peníze, co mají jít zpátky k rodinám. Mají jít zpátky k lidem formou vyšší daňové slevy, takzvané slevy na poplatníka; je to nástroj, co naše země už použila, a formou slevy na děti. A stejně tak u těch úplně nejchudších, kteří potřebují dojíždět za prací a za studiem, ať je tam jasný příspěvek na dojíždění. To je v pořádku. Ale my prostě chceme, aby se řešila daňová sleva přímo k lidem, protože to neodrazuje od energetických úspor a hlavně nevynechává to ty, kterým zdraží jiné aspekty života právě v důsledku zdražování cen pohonných hmot, zejména tedy potraviny. Už to tady bylo mockrát popsáno, jde i o tu souvislost zdražování cen hnojiv.

Ale shrnuto a podtrženo, snížení DPH na základní potraviny a základní potřeby včetně menstruačních potřeb je prostě naprosto logický krok. My jsme to jako Piráti navrhli. Navrhli jsme snížit z 12 na 6 procent a zanedlouho ten návrh posoudí vláda. Je to okamžitá automatická pomoc pro všechny domácnosti, ale relativně nejvíc to pomůže právě těm nejchudším.

Druhá věc – vrátit lidem peníze z toho nadvýběru DPH. Už jsem popsala, jak státu rostou příjmy, a to opravdu o velké miliardy, tak ať v té podobě větší daňové slevy, to je slevy na poplatníka, a větší slevy na děti, to dostanou lidé nazpět. Stejně to státu zaplatili oni.

A když vidím takhle ty jasné věci, ty jasné kroky, které navrhujeme, tak mně hlava nebere, proč tahle vláda namísto promyšleného plánu, aby krize nedopadla na konkrétní domácnosti, ať už osamělých seniorů, rodičů, kteří jsou sami na své děti a podobně, proč místo toho vyškrtává pomoc s bydlením. Takže co se tady děje? Namísto toho, abyste přinášeli skutečná řešení, tak jste tady v minulém týdnu protlačili v druhém čtení velice krutý návrh vyškrtnutí možnosti pomoci s bytovou nouzí, možnosti podpory bydlení v podstatě pro každého, kdo je ekonomicky aktivní, kdo pracuje, byť za málo. Když jsem tady uvedla ten příklad rodičů, co jsou sami na své děti, tak samoživitelka, která pracuje na nějaký částečný úvazek, třeba 0,8 za 15 000 korun měsíčně, ta je podle vaší vlády příliš bohatá na to, aby vůbec měla nárok na jakoukoliv pomoc s tím zajištěním bydlení. Nárok získá jenom, pokud bude dlouhodobě nezaměstnaná. Prostě žádná prevence, žádný přístup zajišťující pomoc s udržením střechy nad hlavou. Prostě pokud pracuješ, a přesto ti to na nájem nestačí, tvůj problém. Stát ti pomůže, až když pracovat přestaneš. To nedává smysl.

A to stejné u toho, co tato vláda dělá, platí třeba pro seniora, co má důchod něco nad 9 000 měsíčně. Devět tisíc. To je samozřejmě míň, než stojí průměrný nájem garsonky v krajském městě, ale podle vlády ani tito lidé na pomoc s bydlením v rámci toho zákona o podpoře bydlení nárok nemají. To není ani zodpovědná, ani sociálně citlivá, ale ani ekonomicky výhodná politika. Je to nějaký absurdní trest za to, že se člověk snaží nebo že není v tom nejhlubším průšvihu trvale.

Takže já to shrnu. Rodiny s dětmi – tato vláda nechce valorizovat rodičovský příspěvek pravidelně. A ano, my jsme jako Piráti opakovaně říkali, měli jsme čtyři poslance v minulém volebním období a ve vládě se nám nepodařilo prosadit navýšení, které by bylo trvalé, pravidelné o inflaci. Ale když to takhle půjde další roky, lidé prostě nebudou chtít mít děti, když na to nebudou ekonomicky schopni dosáhnout a když vidí, že nespravedlivý, neférový přístup vůči rodinám se stále prohlubuje. Studenti vysokých škol přišli o dotované obědy, takže student, který studuje, navíc má brigády, aby se uživil, si má poradit sám a s teplým jídlem se stát už nebude slovy této vlády obtěžovat. A mě to štve. Štve mě to, protože pak jsou jiné věci, kde tato vláda rozpočtovou odpovědnost vůbec neřeší. A ano, samozřejmě, že si každý přejeme, aby důchody rostly co nejvíce a aby tady v naší zemi se lidem, kteří celý život pracovali, dařilo co nejlépe. Jenom v kontextu tohoto škrtání pomoci mladým lidem, rodinám a konkrétním zranitelným skupinám osob to prostě nedává smysl. Škrtáte drobné a pak opravdu velice často děláte nepromyšlené neuvážené kroky s obrovskými dopady.

Na závěr řeknu konkrétní návrhy těch bodů a ještě jednou zdůrazním: potraviny jsou největší výdaj pro ty nejchudší domácnosti. Takže právě z toho důvodu navrhujeme snížit DPH u základních potravin, například pečiva, ovoce, zeleniny, luštěnin nebo rostlinných olejů, čerstvého masa z 12 na 6 procent. Proč? Protože to automaticky pomůže úplně nejvíc těm rodinám a těm lidem, kteří to potřebují nejvíce. Není to žádná extra byrokracie, žádné prokazování příjmu, nic, prostě aby základní potraviny, základní jídlo bylo levnější pro všechny, ale samozřejmě relativně to nejvíc pomůžete těm, pro které je jídlo největší položkou jejich rodinného rozpočtu. K tomu přidejme menstruační potřeby a dětské pleny. Opět výdaje, které se nedají odložit, výdaje, které jsou nezbytné a dopadají na naprosto konkrétní lidi.

Takže já navrhuji, aby se dnes jako první bod projednalo Snižme DPH na základní potraviny z 12 na 6 procent. To je návrh bodu: Snižme DPH na základní potraviny z 12 na 6 procent. Je to okamžitá automatická pomoc pro všechny domácnosti, ale relativně největší pro ty nejchudší.

Druhá věc. Vraťme lidem peníze z nadvýběru DPH. To je bod, který navrhuji také zařadit. Vraťme lidem peníze z nadvýběru DPH. Zdeněk Hřib o tom hovořil, já jsem o tom hovořila. Jde o formu té vyšší daňové slevy, tedy slevy na poplatníka, o vyšší slevu na děti, o příspěvek na dojíždění pro nízkopříjmové domácnosti, ale jde o to podpořit přímo ty, kteří nakonec státu skrze nárůst cen ty peníze poslali.

A za třetí navrhuji bod Neosekávejte zákon o podpoře bydlení a nevyškrtávejte pracující lidi z bytové pomoci. Takže Neosekávejte zákon o podpoře bydlení a nevyškrtávejte pracující lidi z bytové pomoci. Opět velice stručné odůvodnění: Pracující samoživitelka, co má 15 000 měsíčně, fakt není bohatá. Je to člověk, který se snaží a státu se vyplatí mu pomoci na úrovni lidské i ekonomické. Nemá smysl trestat lidi za to, že pracují, ale že ty příjmy jsou nízké.

To jsou tedy body, které já navrhuji v rámci návrhu na změnu pořadu teď. A shrnu, že ano, máme tady zase další druh krize, ale ta krize nedopadá na všechny stejně. Na dopravce, kamionové dopravce dopadne prostě úplně jinak než na mámu samoživitelku nebo na osamělého seniora či seniorku. A vláda nesmí ignorovat situaci všech, všech domácností. Proto navrhujeme za Piráty (nesrozumitelné) přístup jednoduchý, spravedlivý a takový, aby peníze šly tam, kde jsou nejvíc potřeba. Ne tam, kde to může nejlíp vypadat v průzkumech, ale ve finále to fungovat nebude. Děkuju za to, že zvážíte podporu těchto bodů.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju. Paní poslankyně, ještě si upřesním, v jakém pořadí je případně navrhujete, jako kam je zařadit.

 

Poslankyně Olga Richterová: V pořadí, v jakém jsem je načetla, a každý z nich navrhuji jako první bod případně.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Jako první body. A ještě se zeptám, u toho posledního bodu to bylo Neosekávejte zákon o podpoře bydlení a nevyškrtávejte lidi z...

 

Poslankyně Olga Richterová: Pracující lidi z bytové pomoci. A nevyškrtávejte pracující lidi z bytové pomoci. Tak děkuji, kolegyně a kolegové, že tyto body zvážíte.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak děkuji a nyní vystoupí s přednostním právem pan předseda Rakušan.

 

Poslanec Vít Rakušan: Děkuju za slovo. Vážený pane místopředsedo, paní ministryně, pane ministře, kolegyně a kolegové, dnes tu stojím proto, abychom se dozvěděli to, jaký je přístup vlády k veřejnoprávním médiím.

Zní to trochu zvláštně, že jo. Proč tady stojí opoziční poslanec v klatbě, aby říkal, jaký má vláda téhle země přístup k veřejnoprávním médiím? No, vláda nám odmítá odpovídat. Ráno támhle ještě seděl pan ministr Klempíř, teď už tady ani přítomen není, tak jsem doufal, že mu alespoň to zařazení bodu, který stejně nebude zařazen, budu moci adresovat.

Vláda nám absolutně odmítá odpovídat. Bod nám koalice doteď nikdy nezařadila. A na interpelace příslušný pan ministr nepřišel. Možná je to tím, že já jsem upozorňoval na to, že ty interpelace budou zajímavé. Já mu to asi neměl říkat dopředu, já jsem mu neměl avizovat, že právě na něj, v téhle situaci, když tady vláda ohýbá nezávislost veřejnoprávních médií, ty interpelace budou směřovat.

Ještě ráno, dopoledne pan ministr Klempíř statečně říkal, že udělá všechno pro to, aby se účastnil schůzky, kterou jsme k tématu veřejnoprávních médií svolali. My jsme ji svolali, Starostové, opozice. My jsme museli svolávat schůzku, abychom se dozvěděli něco o návrhu, o kterém pan ministr dává mediální rozhovory a z těch mediálních rozhovorů je velmi patrné, že o tom návrhu sám moc neví. Já chápu, že to píšou úředníci, detailní dotazy není schopen odpovědět, když se ho ptají na věci, které tam jednoznačně chybí a posouvají fungování veřejnoprávních médií, pohybuje se v obecných klišé, frázích a formulkách, které opravdu nesvědčí o jeho kompetenci a ponoru do této problematiky.

Tak my jsme svolali schůzku, pan ministr Klempíř ji nesvolal. Prosili jsme ho o to. Prosili jsme ho o to naposled včera. No svolali jsme ji za něj a sešli jsme se s řediteli České televize a Českého rozhlasu. Chtěl bych ocenit, že přišel jeden zástupce opozičních stran, pan kolega Vondráček z poslaneckého klubu SPD, účastnil se té schůzky a mohl být svědkem toho, že jsme vedli věcnou diskusi. Věcnou diskusi nad tématem veřejnoprávních médií, kdy jsme dávali dotazy ředitelům veřejnoprávních médií, kdy pan kolega Vondráček ze zastupitelského klubu SPD dával také dobré otázky. Ptal se na kontrolu veřejnoprávních médií skrze NKÚ. Ta diskuse byla věcná. My jsme doufali ale, že na téhle diskusi bude přítomen především pan ministr Klempíř. Ten nepřišel. Ministr kultury, v jehož gesci tato debata probíhá, se na jednání o budoucnosti veřejnoprávních médií nedostavil.

Já mu to nezazlívám jako nějaké osobní selhání. Já si umím jako bývalý ministr představit, že v rámci výkonu své funkce je zrovna ten den a zrovna tu hodinu mimo Prahu. Já mu však zazlívám systémový vzorec řešení problému – nepřijít, nemluvit, nevysvětlovat. A pak se divit, že se Sněmovna ptá. A když se Sněmovna ptá, tak zase nepřijít.

Co jsme na té schůzce slyšeli? Pan ministr na ní nebyl, neřekne nám to tady, tak ty informace alespoň při načítání bodu musím sumarizovat já. No naplňují se nejhorší obavy. Legislativní zmetek, zákon nepřipraven. Sami šéfové veřejnoprávních médií říkají, že se musí logicky účastnit toho mezirezortního připomínkového řízení, které tady bude. Ale sami říkají, že zákon v téhle podobě bude absolutně nefunkční. A znovu se ptám, proč ho teda předkládáte. Předkládáte ho proto, že chcete dostat média veřejné služby pod svoji kontrolu. To je jediná odpověď.

Tu otázku, proč ho předkládáte, jste nám doteď nedali a jste nám dlužni odpovědět na to základní. Rušíte něco, co funguje. Rušíte něco, co dává médiím veřejné služby možnost rozvíjet jejich veřejnoprávní úlohu a poslání v téhle zemi. Vy to rušíte, neříkáte proč. A kdybyste aspoň přišli tak, jak jste tvrdili, že jste připraveni, že jste na to vládnutí vzorně připraveni, přijdete, vytáhnete se šuplíku, tím už jste začali u rozpočtu, žádný jste neměli. Teď tvrdíte, že máte připravený bezvadný systém toho, jak se budou financovat veřejnoprávní média. A odborníci nejenom z těch médií vám řeknou, že v téhle podobě ten zákon nedrží pohromadě. Ale to je všechno vlastně zástupné, My odmítáme vůbec tu změnu z principu jako takovou – dávat veřejnoprávní média pod kontrolu vaší politické vůle.

Slyšeli jsme věci, které dobré nejsou. Nejenom že je to útok na nezávislost médií. Ale v téhle chvíli, pokud vy uvažujete ekonomicky, jedna strana tady říkala, že to budou ti skvělí hospodáři, no tak pojďme k tomu. Česká televize má na roky dopředu nasmlouvané sportovní přenosy, olympiády. Ty závazky jsou ve stovkách milionů korun. Ty závazky nelze v téhle chvíli vzít zpátky. Ty smlouvy nelze jednoduše vypovědět. A pokud přijde návrh, který rozpočet televize v horizontu několika měsíců seškrtá o jednu miliardu – a Patrik Nacher takový návrh tady má – tak se nejedná o reformu, jedná se o čistou destrukci veřejnoprávních médií. Jedná se o cestu k insolvenci, záměrnou plánovanou insolvenci instituce, která je klíčovým prvkem fungující demokracie v naší zemi.

A víte, co mě znepokojuje ještě víc? A teď prosím, poslouchejte i vy, kteří pro to hodláte hlasovat! Dochází tady v tom návrhu zákona k absolutně nepřijatelné a zdánlivě nenápadné změně. Zákon chce z Rady České televize udělat orgán televize. Ono to zní možná nevinně a možná vám to nevadí. Ale víte, co to znamená? Že ti lidé, kteří jsou voleni politiky, by měli přímý vliv na program České televize. Ve chvíli, kdy se Rada stává orgánem České televize, tak bude krom jiného určovat i schéma a náplň vysílání.

Ještě někdo pochybuje o tom, že tenhle zákon je nějakou prostou technicistní změnou financování médií veřejné služby? Není. A já se hlavně domnívám, že tady vládní poslanci a poslankyně tohle vůbec nevědí a je jim to asi jedno. Oni věří panu ministru Klempířovi, věří svému panu premiérovi. Věří tomu závazku, který tady dali voličům před volbami.

Ale ono je to jinak; 105 poslanců v téhle Poslanecké sněmovně dalo závazek, že financování veřejnoprávních médií nezmění. Tvrdit, že tady existuje většinový názor pro změnu, ano, to je posun a nějaká koaliční dohoda. Ale 105 poslanců ve svých volebních programech, těch, kteří tady sedí, což je většina, slíbili, že nebudou měnit financování veřejnoprávních médií. Jenom Motoristé otočili. Změnili názor, změnili názor na rozpočtovou kázeň, na deficity, změnili názor na veřejnoprávní média.

A sami cítí, že to, že pan ministr Klempíř mlčí, fakt srabácky nepřijde ani na interpelace, nereflektuje na pozvání na odborné setkání a debatu s veřejnoprávními médii, s jejich zástupci, se zástupci opozice, no, tak to přesně ukazuje jednu jedinou věc. Je nejistý. Protože ministr, který si je jistý v kramflecích, chodí na interpelace rád. Tak jak jsou v Poslanecké sněmovně nastaveny, tak to ten ministr přece nakonec vždycky vyhraje. Vždyť má tu poslední minutu. Pan ministr Klempíř nepřišel, protože nemá argumenty a neumí odpovědět na tu základní otázku a to ani ve svých mediálních výstupech, proč tohle dělá a proč k té změně dochází.

Takže Rada České televize bude mít přímý vliv na to, co do budoucna uvidíte ve zpravodajství, jakými tématy se bude zabývat investigativa, jaká témata už v České televizi nikdy neuvidíte. Znovu. To není reforma. To není technicistní změna. Tohle je cesta ke státní televizi, k té státní televizi, kterou znáte ze Slovenska a z Maďarska.

A já mám jednu výzvu na vládní poslankyně a poslance. Chápu, že v té vládní lavici je to občas jednodušší než v té opoziční. Oni vám vždycky řeknou, jak máte hlasovat a pro co zvednout ruku. Já bych vás chtěl poprosit, přečtěte si to. Přečtěte si ten zákon. Přečtěte si ty věci, na které upozorňujeme. Podívejte se na to, kam posouváte ne financování, ale schéma fungování veřejnoprávních médií v téhle zemi. K zestátnění těch médií. Posouváte ho na Slovensko, posouváte ho do Maďarska. Přesně tak tam to funguje a fungovalo. A vy se tváříte, že se nic neděje. Fráze: Proč tady jste alarmisté? Ta hysterie na ulicích, také jsme byli mladí, také jsme protestovali. V některých případech, v případě pana ministra se v mládí dělaly i jiné věci. Třeba se psaly věci na jeho kamarády. To je bagatelizace situace, která tady tu zemi opravdu může změnit. A vy se tváříte, že to nevíte nebo nechcete vědět.

Technická změna. No, tak ta technická změna spočívá ve financování a není to technická změna, protože jste mimo jiné slibovali, už když jste byli u vlády, že i když změníte financování veřejnoprávních médií, tak jim nepoklesnou jejich příjmy. Ty příjmy evidentně poklesnou. U České televize by to bylo až o miliardu korun. Samozřejmě, že se budou omezovat nejrůznější pořady, tvorba a možná právě i ty sportovní přenosy. A pak se do toho vloží pan premiér a zachrání StarDance. To je ten mikromanagement. Pro pána Jána, o to tady nejde. Tady jde o to, aby veřejnoprávní média měla do budoucna jasné financování, mohly předvídat, plnit své závazky, které už teď mají, aby jim nikdo nekrátil jejich příjmy, které jim konečně po letech umožňují to, aby to veřejnoprávní poslání činili dobře.

A jo, do toho se bavme o kontrolních mechanismech České televize. Jasně, já jsem taky odpovídal panu Vondráčkovi, který statečně včera přišel na to setkání. Jsme říkali jasně, bavme se o kontrole NKÚ, to je legitimní téma. Ale je to téma, které tvoří jakousi kouřovou clonu před tím, co se děje na pozadí. A na pozadí se děje zestátnění médií veřejné služby, nejenom změny financování. Fakt si přetněme ten mind set. Pokud byste jenom měnili financování, nebudete měnit to, jakým způsobem funguje Rada České televize, že se stává orgánem televize a orgán televize má přímý vliv na vysílání.

Je tady jasnější důkaz – a říkám už to potřetí – o tom, že chcete tu televizi dostat pod jasnou politickou vůli? Přece ty zástupce do rady volíte vy, volíme je my tady v Poslanecké sněmovně. A to je úplně jedno, jaká vláda zrovna bude u moci. To je z principu špatné, ať už to bude jakákoliv vláda, aby radní televize měli co mluvit do toho, jaký bude obsah vysílání, jak bude vypadat zpravodajství, jaké bude schéma, čemu Česká televize se má a nemá věnovat a v jakém rozsahu. Tohle má dělat profesionální management. Rada má dohlížet na činnost toho média jako takového, ne ho tímhle způsobem řídit.

Proto jsme se po schůzce s kolegy z opozice a jedním zástupcem vládní koalice rozhodli jednat a přišli jsme s výzvou na pana poslance Nachera, aby svůj návrh vůbec nepředkládal. Ten návrh komplikuje celé projednávání tohoto už tak složitého tématu. Pokud on přijde s návrhem, který jsme ještě neviděli a žádáme také o to, abychom měli možnost ho vidět, který změní finanční příjmy České televize a Českého rozhlasu už během tohoto roku, tak docházíme k tomu, že Česká televize a Český rozhlas se opravdu dostávají do platební neschopnosti vůči svým závazkům v druhé polovině tohoto roku. A to jsou informace, které jsou od ředitelů těch médií. To není nějaká politická proklamace. To jsou informace, které jste mohli slyšet, kdybyste na tu schůzku přišli, a ještě lépe, kdyby takovou schůzku, otevřenou platformu, tady svolal pan ministr Klempíř anebo teď třeba pan premiér.

Navazuji na to, on říkal, že tady bude pracovní skupina. Já to oceňuju. Myslím si, že měla být pracovní skupina tady už dávno. Myslím si, že jsme měli být informováni už dávno, ale neoceňuju to, jak zarámoval tu pracovní skupinu, kdy říká, že se budeme bavit na té pracovní skupině, jak zlepšit, vylepšit a posunout ten předkládaný návrh vládní koalice. My se chceme účastnit práce na pracovní skupině, ale pouze za podmínek, že se budeme bavit o tom, jestli ten systém vůbec měnit? Že se budeme bavit o podstatě toho problému a budeme se bavit o tom, jestli tahle změna něco přináší a proč ji vládní koalice tak narychlo a takovým legislativním zmetkem. A to víte i vy. Víte to vy všichni, kdo ten návrh četl. Asi to řešíte. Umím si to představit. Také jsem v nějaké koalici seděl někde na pozadí na koaličních radách, proč se předkládají legislativní šlendriány? Proč se předkládá něco, co bude zase od té původní verze novelizováno? Zas přijdete s komplexním pozměňovacím návrhem, který bude mít 1073 stran jako u stavebního zákona? To je prostě přesně ten přístup práce, který absolutně je nepochopitelný.

Pojďte o tom jednat, ale ne o téhle změně, o tomhle návrhu. Pojďte jednat o tom, jestli a proč měnit financování veřejnoprávních médií. Pojďte vést kultivovanou debatu, věcnou, se zástupci médií, se zástupci expertů, se zástupci vládních stran, i těch stran opozičních, protože tohle je systémová změna, která dalece překračuje váš mandát. A já absolutně nechápu, proč ho neděláte? Proč pan ministr Klempíř nemluví? Proč si dal bobříka mlčení? A do toho občas nějaký rozhovor, z kterého jenom vyplývá, jak moc tomu nerozumí.

Znovu jsme vyzvali po té včerejší opoziční schůzce s jedním zástupcem vládních stran pana ministra Klempíře k tomu, aby převzal iniciativu a začal dělat ministra. Ne influencera, který točí vtipná videjka, aby začal dělat ministra, politika, který svolá politické jednání, který vezme do ruky iniciativu a který bude určovat, jak debata o veřejnoprávních médiích tady bude vypadat. Vždyť je to snad pro něj přece i potupné. On tady vypustí nějakou mlhu, k ničemu nemluví. A co se stane? Musí do toho zasáhnout premiér. Premiér řekne, že on se teď chytne toho tématu jako takového. Já nevím. Vždyť to cítíte přece všichni. To vás to neuráží? To to neuráží samotného pana ministra, když prostě prokazuje svoji neschopnost minimálně komunikační a evidentně i legislativní? A vy prostě říkáte, tak teď to vyřeší pan premiér, zachrání StarDance, řekne panu ministrovi, že tenhle pořad přece bude, ten se rušit nebude. No, ale o to tady nejde.

Tady jde o potenciální miliardové škody, nesplněné závazky České televize, potenciální insolvenci. Pokud by se financování změnilo v půlce roku, prostě to nezvládnou a stejně to nějak budete muset řešit vy, ale hlavně měníte princip financování. A ještě jednou zdůrazňuju. Měníte princip fungování veřejnoprávních médií.

Z toho důvodu si dovoluji zařadit bod, pane místopředsedo, potom za vámi přijdu a dám vám ho k opsání anebo vám ten papír nechám: Hrozba insolvence a ztráty nezávislosti veřejnoprávních médií. A prosil bych aby to bylo zařazeno jako první bod dnešního jednání.

A o druhém bodu bych tady radši nemluvil. Já bych fakt doufal, že tohle nebude součástí naší politické kultury. Zas tady budete kroutit hlavou, jak vy to děláte, když my si dovolíme zvednout nějaké téma, dovolíme si tady mluvit, už jsme si na to zvykli.

Ale faktem je, že Filip Turek vaším rozhodnutím tuhle zemi reprezentuje. Reprezentuje ji i na zahraničních setkáních. Člověk, který vytáhl ze slovníku formulace, které už byly daleko a hluboko pohřbené v historii, jako deratizovat parazity. Vytáhnul to ve vztahu k jiným lidem. Vytáhl to ve vztahu k zaměstnancům ve státní správě.

Já vám tady ale nebudu vysvětlovat, co ta formulace znamená. Vy to víte, já to vím, každý v téhle Sněmovně to ví. Je to rétorika, kterou nacisté používali vůči Židům, vůči Romům, vůči Slovanům, vůči všem, které označili za méněcenné. Je to styl komunikace a gest pana vládního zmocněnce Turka, který on opakuje neustále a já si dovolím být velmi osobní. Já tady hovořím z pozice člověka, jehož dědeček strávil čtyři roky v koncentračním táboře. Mě to uráží, mě se to hluboce dotýká. Není to žádná politická póza a není to žádné politické gesto. Mě se takové výroky hluboce dotýkají a já si skutečně myslím, že takové výroky nemůže a nesmí pronést vládní zmocněnec, člověk, kterému jste dali důvěru do téhle funkce. Kohokoliv tady budeme deratizovat? My budeme zaměstnance ve státní správě, o které ten náš výkon opíráme, my můžeme stokrát mít výhradu vůči úředníkům, ale ona je mnohokrát falešná, protože ti úředníci tu práci a ten výkon toho státu dělají. Ale já se teď nechci bavit o úřednících, na to je dost času u zákona o služebním poměru. Já se bavím o absolutní nehoráznosti, že někdo používá to, že chce deratizovat kohokoliv, používá prostě nacistickou rétoriku, bezpochyby nacistickou rétoriku, nejhnusnější nacistickou rétoriku, která byla zakopaná hluboko v historii. A jestli jsme se na něčem od Listopadu v téhle Sněmovně shodli, a měl jsem pocit, že úplně všichni, přestože tady byly mnohé podivné politické síly a hádali jsme se o nejrůznějších věcech, tak jsme se prostě shodli na tom, že nacistická rétorika, nacistické symboly, hajlování, deratizace našich oponentů a podobně, že to prostě do politické kultury sem nepatří, že se tady můžeme hádat, o čem chceme, že tady na sebe můžeme křičet, můžeme tady být do noci a opravdu hodně spolu nesouhlasit. Ale tohle je za hranou. Uvědomujete si, že vy tu hranu posouváte v tom tématu, o kterém jsem mluvil, veřejnoprávní média, posouváte ji taky. Ale to, že připustíme v naší politické diskusi výrazivo z nacistické doby, z totalitní éry, která stála miliony lidí život, a mého dědu, který tam byl čtyři roky, mezi 18 a 22 lety svého života, nejlepší věk mladého člověka, stála mládí a stála zdraví až do konce života. A vy tady si tohle opovážíte říkat? A jo, já oceňuji, abych jenom nemluvil, já oceňuju to, že se premiér Babiš vyjádřil. Já oceňuju to, že premiér Babiš řekl, že je to nepřijatelný výrok. Já jsem se obával, že to promlčí. Nepromlčel a to je dobře a to mám uznat i jako jeden z lídrů opozičních stran. Ale je to málo, je to opravdu málo. Tohle nestačí pojmenovat. Tady silný premiér nejenom pojmenuje tu skutečnost. Tady silný premiér, který se nebojí o křehkou koalici, udělá rozhodnutí. Filip Turek nemůže být vládním zmocněncem. Člověk, který dělá a říká toto, nemůže být vládním zmocněncem pro cokoliv. A to je jedno, že ta tématika se zaplaťpánbůh netýká lidských práv, i když přeneseně ano, protože i Green Deal a ohrožení klimatickou krizí určitě má výrazný odraz do lidských práv.

Odvolejte Filipa Turka, pane premiére. Říkám to úplně jasně, protože tohle nemůže zůstat bez povšimnutí. Jestli se tady k tomu ve Sněmovně ani nevyjádříme, jestli se k tomu nevyjádří sám poslanec Turek nebo pan premiér, tak jenom ukazujete, že tu věc marginalizujete. Nepovažujete ji za tak strašnou, jako jí zcela upřímně považuju já. Distancujte se, odvolejte Filipa Turka. Pokud tak neučiníte, pak nesete plnou odpovědnost za normalizaci jazyka a především postojů, které v evropské ani české demokracii nemají místo. A není to jenom ostuda Filipa Turka. Je to vaše ostuda.

Z toho důvodu si dovoluji zařadit bod Nepřijatelné dehumanizující výroky vládního zmocněnce Filipa Turka, a to jako druhý bod dnešního jednání. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Tak děkuji. Já jsem si části stačil napsat, ale děkuji, že mi k tomu dáte ten celý text. Tak a s přednostním právem nemám nikoho, to znamená, že nyní tedy přihlášení bez přednostního práva. Já prosím přečtu, kdo je přihlášený, abyste měli trošku přehled. Je tam dvacet lidí. Paní poslankyně Sedmihradská, za ní potom následuje pan poslanec Schrek, potom paní poslankyně Olšáková, potom pan poslanec Bartoš, potom paní poslankyně Pipášová, potom pan poslanec Volpe, potom pan poslanec Berki, potom pan poslanec Zuna, potom pan poslanec Hlavatý, potom paní poslankyně Bačíková, potom paní poslankyně Svobodová, potom paní poslankyně Richterová, potom pan poslanec Munzar, potom paní poslankyně Pivoňka Vaňková, potom paní poslankyně Weimerová, potom paní poslankyně Kovářová, potom pan poslanec Bureš, potom paní poslankyně Ferčíková Konečná, potom pan poslanec Kreiner, potom paní poslankyně Chochelová. A potom tady mám přihlášku, která je sice podepsaná, ale není na ní napsaný žádný poslanec, takže tu jsem nechal na konci.

A já tady tím pádem předávám slovo paní poslankyni Lucii Sedmihradské. Připomínám, že se nacházíme v pokračování schůze, to znamená, že je na to přednesení pouze pět minut.

 

Poslankyně Lucie Sedmihradská: Takže přeji všem dobrý den. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, mám těch bodů několik, takže postupně je načtu. Nyní tady vystupuji proto, že chci navrhnout předřazení bodu 89. Jedná se o zprávu o dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí tak, aby tato zpráva byla poslanci projednána ještě před třetím čtením sněmovního tisku číslo 90, tedy novely rozpočtových pravidel a pravidel rozpočtové odpovědnosti. Ten důvod je velmi jednoduchý a principální. Vláda v rámci novely rozpočtových pravidel navrhuje oslabit parlamentní kontrolu veřejných financí. Tato kontrola dominantně probíhá formou projednávání zpráv o stavu veřejných financí. Projednávání těchto zpráv však často probíhá s velkým zpožděním a v diskusi zde ve Sněmovně zaznělo, že Sněmovna vlastně nemá zájem tyto zprávy projednávat. Dnes tedy máme příležitost toto změnit tím, že tuto zprávu a další, které navrhnu, projednáme.

Nyní k samotné zprávě o dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí. Není to jen materiál pro archiv, je to zákonná povinnost Národní rozpočtové rady, tedy klíčového nezávislého odborného orgánu, který ze zákona existuje právě proto, aby hlídal, zda naše veřejné finance se pohybují na udržitelné trajektorii. Tato zpráva byla zpracována již v říjnu 2025, Sněmovně byla doručena již 5. listopadu a opravdu je načase ji nyní projednat. Co nám Národní rozpočtová rada říká? Předně, a to je v tuto chvíli potřeba říci nahlas, situace se oproti loňsku, respektive předloňsku zlepšila. Díky důchodové reformě se projektovaný dluh na konci padesátiletého horizontu snížil z 217 na 178 procent HDP. Je to výsledek, který stojí za uznání, důchodová reforma funguje.

Zpráva Národní rozpočtové rady není jen technický dokument, který může zůstat zaparkovaný v programu a Sněmovnou neprojednaný. Obsahuje zásadní zjištění a připomíná data, o kterých se zde na plénu Sněmovny musíme bavit. Projednáme-li zprávu dnes, ukážeme, že parlament bere svoji kontrolní roli vážně a to je přesně to, co nejen Národní rozpočtová rada, ale i veřejnost, tedy občané této země, od parlamentu očekávají. Takže ještě jednou opakuji, ať je to procedurálně správně, že navrhuji předřazení bodu 89 jako druhý bod dnešního jednání.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, mám, tak vstupuji tedy. Tak a máte pět minut na další návrh.

 

Poslankyně Lucie Sedmihradská: Takže dostávám se ke svému druhému návrhu, a to se jedná o předřazení bodu číslo 89 Zpráva o plnění státního rozpočtu za první pololetí na rok 2025. Zpráva o plnění státního rozpočtu je základním nástrojem parlamentní kontroly výkonné moci v oblasti veřejných financí. Je to moment, kdy může Sněmovna říci - vládo, takhle jsi hospodařila, takhle jsi plnila své záměry a tady jsi selhala a ptát se proč. Tato kontrolní funkce je i ústavní a je naprosto klíčová. A právě tuto roli Parlamentu chce vláda prostřednictvím novely rozpočtových pravidel, sněmovní tisk 90, která bude později dnes projednána ve třetím čtení, omezit.

Argumentace je zde obdobná jako u toho předchozího dokumentu. Vláda i koaliční poslanci často argumentují tím, že Parlament sám svoji kontrolní roli nevykonává řádně, že zprávy o hospodaření státního rozpočtu zůstávají bez projednání. Tak to pojďme dnes změnit. Předřaďme tento bod a diskutujme o Zprávě o plnění státního rozpočtu za první pololetí roku 2025.

Ta zpráva obsahuje nespočet dat a témat, o nichž se můžeme a hlavně bychom se měli bavit a chtít o nich debatovat. Jsou to fakta, která má Sněmovna projednat dříve, než bude hlasovat o změnách pravidel, jimiž se veřejné finance řídí. Protože to je přesně to, o čem je ta novela. Sněmovní tisk 90 mění pravidla pro to, jak stát hospodaří, jak jsou nastaveny výdajové limity a jak parlament může na plnění těchto pravidel dohlížet. Pořadí projednání zde není formální otázkou, je to logická a důležitá otázka. Nejprve se podívejme, jak stát hospodařil. Pak teprve hlasujme o tom, jak bude parlamentní kontrola tohoto hospodaření nastavena do budoucna. Takže ten můj druhý návrh je předřazení bodu číslo 90 Zprávy o plnění státního rozpočtu za první pololetí roku 2025 – jako první bod dnešního programu.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Ano, mám poznačeno. Tak začíná...

 

Poslankyně Lucie Sedmihradská: A dostávám se ke svému třetímu vystoupení...

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Máte znovu čas.

 

Poslankyně Lucie Sedmihradská: Výborně, děkuji mnohokrát. Kde navrhuji zařazení nebo respektive předřazení bodů 91, 92 a 105 na začátek dnešního jednání. Pak to řeknu konkrétně. A jedná se o zprávy o hospodaření České národní banky za roky 2023, 2024 a 2025. Tady si prosím všimněte, že Sněmovna ještě neprojednala zprávu o hospodaření za rok 2023.

Chci tady zmínit důležitý kontext, který souvisí s tím, o čem jsem mluvila před chvílí. A to, že ve veřejném prostoru se v poslední době objevuje otázka, kdy začne Česká národní banka posílat peníze do státního rozpočtu? Přiznejme si, že zákon takovou možnost připouští, ale jsou k ní přísné podmínky. A právě o těch by Poslanecká sněmovna měla být informována dříve, než bude hlasovat o novele Sněmovní tisk 90, která upravuje pravidla fungování veřejných financí.

Zákon o České národní bance je jasný. Než může Česká národní banka odvést cokoliv do státní kasy, musí splnit dvě podmínky. Zcela uhradit kumulované ztráty z minulých let a naplnit rezervní fond. Nic z toho zatím nesplňuje. Kumulovaná ztráta se sice snížila v letech 2023, 2024, ale pro rok 2025 ta ztráta je opět vyšší, což je způsobeno silnou korunou.

Proč toto všechno říkám dnes? Protože debata o tom, co Česká národní banka dělá se svým ziskem, zda a kdy by mohla přispívat státnímu rozpočtu a za jakých podmínek, je přesně ta debata, která by měla probíhat v Parlamentu na základě informací z ročních zpráv, které máme před sebou. Nejde o politická přání. Nejde o mediální spekulace, ale je potřeba diskutovat o faktech. Takže proto bych chtěla, abychom projednali všechny tři zprávy dnes a prokázali tak, že Sněmovna se věnuje institucím, které jsou s veřejnými financemi spjaty, i když stojí mimo státní rozpočet.

Stejně jako u mých předchozích návrhů tak prokážeme, že takovou diskusi vedeme dříve, než měníme základní pravidla, která se týkají řízení veřejných financí. Navrhuji tedy předřazení bodů 91, 92 a 105 jako třetí, čtvrtý a pátý bod dnešního programu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. A já teď prosím přečtu omluvy. Celý jednací den z pracovních důvodů omluven poslanec Matěj Ondřej Havel, celý jednací den – zdravotní důvody - poslankyně Andrea Hoffmanová, celý jednací den – zdravotní důvody – Poslankyně Eva Šrámková, do 10 hodin z pracovních důvodů byla omluvena poslankyně Barbora Urbanová a od 11 hodin z pracovních důvodů pan ministr Jeroným Tejc. A dalším v pořadí s návrhy je pan poslanec Vítězslav Schrek.

 

Poslanec Vítězslav Schrek: Děkuji za slovo, pane předsedající, pěkné dopoledne. Vážený pane ministře, dámy a pánové, přicházím s návrhem na zařazení nového bodu týkajícího se financování silnic druhé a třetí třídy v regionech prostřednictvím podpory ze Státního fondu dopravní infrastruktury. Do rozpočtu SFDI na rok 2026 nebyly alokovány prostředky pro kraje na údržbu, opravy a rekonstrukce krajských komunikací. Přitom jde o infrastrukturní síť, kterou denně v regionech využívají miliony lidí. Kraje dlouhodobě upozorňují, že bez státní podpory hrozí snížení kvality jejich komunikací, zhoršování jejich stavu a komplikace v regionální dopravě.

Regionální podpora ze SFDI představuje pro kraje opravdu významnou pomoc s opravami jejich komunikací a spolu s vlastními prostředky krajů, které vyčleňují ze svých daňových příjmů, jim umožňují zajistit nejen dobrou dopravní dostupnost jejich obyvatel, ale zvyšuje také bezpečnost silničního provozu.

Význam ze strany státu mohu dokladovat na svém domovském kraji, kde Vysočina díky podpoře státu opraví každoročně zhruba 35 kilometrů své sítě. V minulých letech se s výjimkou roku 2025 jednalo o částku pohybující se mezi 320 až 390 miliony korun. V loňském roce, kdy byla podpora krajům krácena na 2 miliardy, stále v případě Vysočiny se ale jednalo zhruba o 200 milionů korun.

Naděje na trvalou podporu regionální dopravy se přitom minimálně na nějaký čas rozplynula s nepodporou zákonodárné iniciativy krajů, které v roce 2024 předložili v Poslanecké sněmovně návrh na změnu rozpočtového určení daní pro kraje. To zahrnovalo trvalé zařazení finančních prostředků 4 miliard korun na regionální infrastrukturu ze státního rozpočtu do daňových příjmů krajů. Tuto změnu se bohužel nepodařilo projednat a pro letošní rok již nebyly krajům vyčleněny peníze vůbec žádné. Protože však v řadách ctěné Poslanecké sněmovny zasedá řada poslanců, kteří jsou aktivní i v regionech a tuto situaci nejenže dobře znají, ale jistě vnímají i potřebu krajů zajistit dobrou dopravní dostupnost prostřednictvím své sítě silnic, tak jsem optimistou v případě podpory zařazení tohoto mého aktuálního bodu napříč politickým spektrem. A věřím, že otevření debaty o stabilním a předvídatelném systému financování krajských komunikací najde ve vašich řadách masivní podporu. Zařazuji proto bod Financování silnic druhé a třetí třídy ze SFDI na dnešní program, a to v pořadí projednávání jako první. Děkuji pěkně.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. A nyní tedy paní poslankyně Eliška Olšáková.

 

Poslankyně Eliška Olšáková: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážený pane ministře, vážené kolegyně poslankyně, vážení kolegové poslanci, já si dovoluji navrhnout zařazení nového bodu na program jednání Poslanecké sněmovny, který se týká návrhu zákona upravujícího veřejné opatrovnictví, sněmovní tisk 100. Veřejné opatrovnictví je téma, které se dlouhodobě do Sněmovny vrací, opakovaně je odborně diskutováno a zároveň je zcela zřejmé, že jeho neřešení dopadá na jednu z nejzranitelnějších skupin obyvatel, na osoby, které potřebují podporu při právním jednání.

Předložený návrh zákona reaguje na konkrétní a dlouhodobě identifikované problémy v praxi, nejde o teoretickou debatu ani o marginální úpravu, ale o snahu systémově napravit fungování veřejného opatrovnictví tak, aby odpovídalo realitě v obcích, možnostem veřejné správy a především potřebám samotných opatrovanců.

Současná právní úprava je v řadě ohledů nejednoznačná a nedostatečná. Obce dnes nesou zodpovědnost za výkon veřejného opatrovnictví, ale nemají vždy jasně stanovené nástroje, jak tuto agendu efektivně a kvalitně vykonávat. V praxi tak dochází k situacím, kdy některé obce, zejména ty nejmenší, nejsou personálně ani odborně vybaveny. Není jednoznačně umožněn přenos agendy mezi obcemi, chybí systémový sběr dat a návaznost na financování a není jasně určena gesce na úrovni státu. To vše vede k právní nejistotě, nerovnoměrné kvalitě výkonu opatrovnictví a v konečném důsledku k ohrožení práv opatrovanců. Je třeba otevřeně říci, že tento problém není nový. Návrh vychází z předchozích legislativních iniciativ, které byly již v minulosti připraveny a dokonce projednávány.

Já sama jsem se konkrétně tomuto tématu věnovala i v minulém volebním období. Tento návrh byl projednán vládou, bohužel k jeho projednání ve Sněmovně nedošlo. A co navrhovaná právní úprava přináší? Je to jednak možnost přenosu veřejného opatrovnictví mezi obcemi pomocí nebo prostřednictvím veřejnoprávní smlouvy, což je zásadní krok zejména pro ty malé obce. Je to flexibilnější určení opatrovníka soudem. Je to také zavedení systematického sběru dat a co je důležité je zde jasně ukotveno, že tato agenda bude spadat do gesce Ministerstva práce a sociálních věcí, které se bude tématem zabývat a odstraní také dosavadní nejasnosti v řízení a metodickém vedení. Veřejné opatrovnictví se týká osob, které často nemají možnost se samy účinně bránit, rozhodovat anebo hájit svá práva.

Kvalita výkonu opatrovnictví proto přímo ovlivňuje jejich důstojnost, bezpečí i každodenní život. Téma veřejného opatrovnictví se v Poslanecké sněmovně, jak už jsem říkala, řeší opakovaně, a to již několik volebních období. My dnes máme před sebou návrh, sněmovní tisk 100, který nevznikl narychlo, ale je výsledkem dlouhodobé práce, odborné shody a praktických zkušeností. Je proto na místě, aby byl tento sněmovní tisk projednán.

Já bych zde chtěla ještě na závěr říct, že veřejné opatrovnictví není ideologické téma. Není to ani politický střet. Je to základní fungování státu, to znamená ochrana těch, kteří se nemohou sami bránit a sami chránit. Zařazení proto tohoto bodu na program jednání považuji za velmi důležité a ráda bych ho zařadila jako první bod po projednaném bodu o cenách, o vratce ze Senátu, tak abych byla přesná. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Promiňte, ještě jenom malou chvilinku, sněmovní tisk 100, číslo bodu 51, je zařazený, to znamená akorát ho posunujeme, přeřazujeme ho, jo? Dobře, přeřazení bodu. Jako první bod dnešního jednání.

Dalším přihlášeným je pan poslanec Ivan Bartoš.

 

Poslanec Ivan Bartoš: Tak já děkuji za slovo. Vážené dámy, vážení pánové, vážený pane předsedající, já bych chtěl vystoupit s požadavkem na zařazení dvou bodů do dnešního jednání Poslanecké sněmovny. Já nebudu příliš dlouhý, takže nemyslím si, že vyčerpám dvakrát 5 minut, přesto jsem dával dvě přihlášky, neboť ta témata jsou velmi důležitá, pokusím se být kratší a budu mít tedy dvě vystoupení za sebou v maximální délce 5 minut jedno vystoupení.

První bod, o kterém bych se zde na Poslanecké sněmovně chtěl bavit, je velmi aktuální a reaguje na vyjádření ministra Šebestyána, zástupců Státního fondu, který přiděluje dotace, a i na vyjádření řady úředníků ve věci dotační politiky, vymáhání dotací a udávání dotací firmám, které v tuto chvíli jsou v holdingu Agrofert, možná i v nějakých jiných, toto vyjádření se týká střetu zájmů. Já jsem ten bod navrhl, jmenuje se Babišova dotační chobotnice opět úřaduje.

Tady od předsedy Zdeňka Hřiba zaznělo, že vláda nemá plán. Já bohužel jeden plán vlády vidím a časově to velmi přesně odpovídá. Proběhly volby, byla ustanovená tedy vládní koalice ANO, SPD a Motoristé a začala se obsazovat ministerstva. Poté, co asi podle plánu, pan premiér Andrej Babiš získal hlasováním Sněmovny imunitu, stejně s ním tak i předseda Poslanecké sněmovny Tomio Okamura, a na potřebná místa byli vybráni či dosazeni potřební lidé, zmiňuji konkrétně pana ministra Šebestyána, který v předminulém volebním období šéfoval fondu, který Andrejovi Babišovi na základě nesprávných analýz a posudků vyplácel dotace, které měly být vymáhány. My jsme se teď dozvěděli prostřednictvím politiků vládních, ale i z řady vyjádření ze strany fondu, že ta věc, která se děla v roce 2019 až 2021, tedy vyplácení dotací a můžou se jednat národní dotace i evropské dotace, tak že byla v pořádku. Nevím, na základě čeho byl tento závěr dán. Já jsem se díval na ty posudky, o které se v tuto chvíli Ministerstvo zemědělství a fond opírá, psaly je ty stejné firmy, ony se tedy přejmenovaly, protože dřív se ta firma jmenovala Češka a Smutný. Tam došlo k úmrtí jednoho ze zakladatelů této firmy. Ta firma se nyní jmenuje PORTOS, je to ta samá firma a ty posudky, které teď byly zveřejněny a možná i díky našemu tlaku a veřejnému tlaku, už je tedy máme k dispozici, jedou jako přes kopírák to období, kdy začalo platit přísnější nařízení proti střetu zájmu. To je to období, kdy v souhrnné cifře – nebavím se teď jenom o dotacích v oblasti zemědělství, ale zároveň i soutěžení veřejných zakázek, protože i na to se vztahuje evropské nařízení proti střetu zájmů, firmy Andreje Babiše získaly zhruba 12 miliard korun. Neustále se bavíme o té částce 7,5 miliardy. To je ta část těch čistých dotací vyplácených fondem, které měl ministr Šebestyán, popřípadě vedení fondu vymáhat. To se neděje. My se dovídáme, že se to ani dít nebude a zároveň u určitého typu dotací se fond chystá vyplácet.

My jsme už v únoru, protože jsme věděli, že ta instalace pana Šebestyána, údajně tedy za SPD, neboť on jen ministrem zemědělství za SPD, je účelová, tak jsme podali trestní oznámení, má ho v tuhletu chvíli Státní zastupitelství v Praze a protože se jedná i o evropské peníze, samozřejmě jsme oslovili i úřad evropského žalobce, s kterým jsme komunikovali už v roce 2020, tedy to druhé nebo respektive první období Babišovy vlády. A ta situace je skutečně jako přes kopírák, tedy co se děje v získání imunity, obsazení důležitých postů ve státní správě a na ministerstvech svými loajálními lidmi a začíná ten systém té chobotnice, čerpání dotací.

Já jsem ještě slyšel argument, možná poslední věc, co řeknu k tomu prvnímu bodu, že, ale ty peníze jsou přece ze zemědělství, a tudíž kdyby se náhodou vymáhaly zpátky a vrátily se do systému, tak třeba mladí lidé, kteří tamhle sedí na ochoze, ale že na to nemůžeme použít ty peníze na bydlení, to není pravda. Ano, pokud se ty peníze vrátí do rozpočtu Ministerstva zemědělství, budou použity na ty dotace správně, třeba malým a středním podnikatelům a o to méně se v rozpočtu musí přiřazovat Ministerstvu zemědělství a může jít třeba na bytovou politiku Ministerstva místního rozvoje. Jinak ta situace je podle mě hraniční. Já si myslím, že se pohybuje v trestněprávní rovině. (Předsedající: Čas.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Pane poslanče, vyčerpal jste...

 

Poslanec Ivan Bartoš: Proto první bod bude Babišova dotační chobotnice úřaduje.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Vyčerpal jste čas na první, já spouštím vám dalších 5 minut.

 

Poslanec Ivan Bartoš: Ano. Druhý bod, který bych chtěl zařadit... Jenom zahajuji druhý bod, nicméně k tomu prvnímu, byl by jako první bod po vratce ze Senátu, pokud se tato správně zařadí.

Ten druhý bod se netýká ani tak ministra Šebestyána, nicméně souvisí s tou danou tématikou. Já když jsem byl ministr místního rozvoje, tak Ministerstvo místního rozvoje je ministerstvo, které zastřešuje čerpání evropských dotací. I je vlastně tím kontrolním orgánem pro další ministerstva a jejich dotační programy.

Proč to říkám? Ministerstvo samozřejmě je ten orgán, který komunikuje – ministerstvo místního rozvoje – které komunikuje s Evropskou komisí v případě, že je zde nějaká nejasnost na libovolném ministerstvu z nastavení dotační politiky či globálně se střetem zájmů. Dělala to Klára Dostálová, dopisovala si s Evropskou komisí poměrně intenzivně. My jsme měli možnost v tom volebním období tenkrát zkoumat ta jednotlivá vyjádření, která byla tendenční, a veškeré rozsudky i právní názory potom samozřejmě potvrzovaly, že střet zájmů Andreje Babiše v minulém období zde byl, ostatně hlavní argument Andreje Babiše byl přece, že on není ta osoba, která z toho cokoliv má, jo, do roku 2021. Andrej Babiš potom odešel do opozice, stal se poslancem a někde v polovině minulého volebního období si celý Agrofert – vycházely všechny ty články v novinách – vzal k sobě zpátky. Takže všechno to, co za tu dobu, kdy byl členem vlády, ať už ministr financí či následně premiér, Agrofert získal a bylo to v souhrnu asi 8 miliard dotací a zbytek soutěžení veřejných zakázek, tak to vlastně přišlo zpátky Andrejovi Babišovi. Takže to byla ta situace, kdy ministryně Dostálová takto komunikovala s Evropskou komisí a vlastně kryla střet zájmů Andreje Babiše. Ona tam byla ještě jedna paní náměstkyně, co to všecko hezky podepisovala – mimo jiné v rámci personální politiky této vlády lidé jako Leo Steiner, největší odborník na dotace a protikorupční bojovník, byl odejit, paní Nebeská, pokud se nepletu, to jméno, se tam samozřejmě vrátila.

Takže i na ministerstvu místního rozvoje všechno tedy zaklapává přesně podle plánu, tedy jediného plánu, který vláda má, a to jest vrátit Andreje Babiše zpátky do systému tak, aby jeho firmy – a není to jenom Agrofert, je to třeba SynBiol a další – mohly čerpat veřejné peníze a čerpat evropské dotace.

A proč tenhleten bod zařazuju? Protože podle mě to je zásadní otázka na ministerstvo, protože podle všech informací, které máme k dispozici, ministerstvo místního rozvoje nenegociuje s Evropskou komisí, zda údajné vyřešení střetu zájmů, kdy Andrej Babiš pouze zvolil jiný typ fondu, zda tu situaci řeší. Mezi Evropskou komisí a ministerstvem místního rozvoje, které by mělo ověřit, zda tedy ten současný stav, kdy má premiér zaparkovány své firmy v jiné struktuře, než měl tedy předtím, byť nakonec zase on a jeho rodina jsou ti beneficienti, tak ministerstvo místního rozvoje nekomunikuje s Evropskou komisí a neověřuje toto.

Já bych proto chtěl probrat, jaká je role ministerstva místního rozvoje v komunikaci s Evropskou komisí, jak vykonává svoji činnost národního kontrolního orgánu, který má garantovat, že dotační politika v České republice je v souladu s českými zákony, ale hlavně s evropskou legislativou. A proč je to důležité? Je to důležité proto, že v momentě, kdy je závažné pochybení v čerpání nějakých dotačních titulů, tak dochází k zastavení evropských dotací – ne pro toho příjemce, že by Agrofert nebo jiné firmy prostě nedostaly ty peníze, ale může se to týkat jednotlivých rezortů, celých programů anebo dokonce financování třeba kohezních fondů pro Českou republiku.

Mně se podařilo v roce 2021 tuhle zatáčku vybrat, během asi čtyř měsíců jsme s Jakubem Michálkem dodělali potřebné zákony na rezortech a Sněmovnou prošly zákony, které řešily evidenci konečných majitelů, prostě to, co úmyslně nikdy nebylo zavedeno do české legislativy, aby se mohla obcházet, ale toto je reálné nebezpečí zastavení evropských dotací, které zde může přijít, podobně jako se tak dělo třeba v Maďarsku, a já často říkám, že Andrej Babiš je takový malý lokální Orbán, kdy prostě peníze, které šly třeba na rozvoj regionů v danou chvíli Evropská komise odmítla vyplácet právě proto, že přátelé Viktora Orbána a celý (?) kolem něj benefitovali z té dotační politiky proti regulacím, které k nim stanovuje Evropská unie.

Návrh tohohletoho bodu tedy zní: Ministerstvo místního rozvoje kryje střet zájmů Andreje Babiše – a chtěl bych ho zařadit jako první bod po senátní vratce, pokud tato bude zařazena. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, máme zaznačeno. A další v pořadí s návrhy je paní poslankyně Barbora Pipášová. Vašich pět minut.

 

Poslankyně Barbora Pipášová: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážený pane ministře, vážený pane předsedající, dovolte mi v krátkosti pohovořit o tématu, na které nezapomínám a zapomínat nebudu, je to téma – duševní zdraví našich dětí. Týká se to nás všech. Ohrožené může být moje dítě, ale i to vaše. Jako rodiče děláme, co můžeme a přesto je dost pravděpodobné, že zrovna to naše milované dítě si bude ubližovat. Je čas tuto krizi řešit. Děti jsou naše budoucnost – není jen klišé, zvolání, je to fakt. Děti nejsou ve skutečnosti čísla v tabulce.

Porodnost klesá a bohužel jinak to nebude. Můžeme to brzdit prorodinnými opatřeními, ale možná bychom měli energii věnovat tomu, aby z našich dětí vyrostli odolní dospělí, kteří budou schopni naši zemi držet nad vodou. Za poslední dekádu přibylo v Česku dětí s psychickými obtížemi zhruba o třetinu. Každý pátý dospívající se pravidelně sebepoškozuje. Více než polovina žáků devátých tříd vykazuje známky zhoršené psychické pohody. Zhruba 30 procent trápí úzkosti a 4 z 10 se potýkají s příznaky střední nebo těžké deprese. A tady se chci zastavit a říct něco nevídaného z opozičních lavic.

Za půl roku ve Sněmovně jsem zaznamenala, že téma duševního zdraví dětí je něco, na čem se všichni shodujeme. Jsem členkou podvýboru pro duševní zdraví a z posledního setkání jsem odcházela s nadějí. Věřím, že vláda v čele s premiérem má o téma autentický zájem a řeší ho. Vyslechla jsem si slova vládní koordinátorky pro duševní zdraví paní doktorky Protopopové a vše, o čem mluvila, mi dávalo velký smysl. Jsem Pirátka a nebudu zavírat oči před ostatními průšvihy, které tato vláda produkuje, ale u tématu duševního zdraví musím konstatovat, že dělá kroky, které tady dlouho chyběly. Budu se tady rvát za veřejnoprávní média, ukazovat na korupční kauzy, ale na tématu o duševním zdraví dětí chci spolupracovat, protože se týká nejen mě a mých voličů, týká se nás všech. Můžeme si tady nadávat, ale v tomto prosím táhněme za jeden provaz.

Tento bod chci zařadit, protože mnoho rodičů, ale i odborníků se mě na něj ptá. Padají otázky: Co děláte, opozice, koalice? Nevidíme ty kroky. – Proto bych ráda tento bod zařadila s názvem Děti se sebepoškozují, pojďme s tím něco udělat – jako první bod. (Předsedající: Dnes. První bod dnes?) Dnes. Pardon.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Dalším přihlášeným je pan poslanec Samuel Volpe. Vašich pět minut.

 

Poslanec Samuel Volpe: Pane předsedající, děkuji za slovo. Vážení páni ministři, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi navrhnout zařazení bodu Veřejnoprávní média jako garant bezpečnosti v krizových situacích – na program této schůze.

Možná to na první pohled nezní jako téma, které by mělo mít prioritu, jenže realita posledních let nám ukazuje pravý opak. Bezpečnost dnes už není jen o armádě a policii, je také o tom, jak rychle a přesně a důvěryhodně dokážeme informovat vlastní občany. Každá krize, ať už jde o pandemii, povodně, blackout nebo ji: informační chaos. V prvních hodinách rozhoduje, kdo poskytne lidem jasné a ověřené informace, kdo jim vysvětlí, co se děje a co mají dělat, a kdo naopak nechá prostor pro paniku, spekulace a dezinformace.

A právě v této chvíli vstupují do hry veřejnoprávní média – ne jako další médium na trhu, ale jako infrastruktura státu, jako stabilní, důvěryhodný zdroj informací, který není řízen algoritmem ani honbou za kliky, ale veřejným zájmem. To není abstraktní teorie, to je praktická zkušenost posledních let – od covidu, přes válku na Ukrajině až po mimořádné klimatické jevy. Pokud chceme brát energetickou nebo vojenskou bezpečnost vážně, musíme stejně vážně brát i bezpečnost informační. A právě proto je důležité, aby se Poslanecká sněmovna tímto tématem zabývala – ne v obecné rovině, ne v mediálních zkratkách, ale věcně. Jakou roli mají veřejnoprávní média v krizích plnit? Jak zajistit jejich nezávislost a důvěryhodnost? Jak posílit jejich schopnost reagovat na nové hrozby, včetně dezinformačních kampaní?

Protože si nelze nalhávat, že ten problém neexistuje. Informační prostor je dnes součástí bezpečnostního prostředí. Stejně jako chráníme hranice nebo kritickou infrastrukturu, musíme chránit i schopnost státu komunikovat s vlastními občany.

Zařazení tohoto bodu na program schůze není žádné ideologické gesto. Je to odpověď na realitu, na svět, ve kterém krize přicházejí rychleji, jsou komplexnější a často začínají právě i v informační rovině. Pokud tuto debatu nepovedeme tady v této Sněmovně, povede se jinde, bez nás, bez odpovědnosti, bez kontextu. Proto vás chci požádat o podporu zařazení tohoto bodu, ne kvůli médiím samotným, ale i kvůli bezpečnosti našich občanů. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Pane poslanče, na kdy si přejete tento bod zařadit?

 

Poslanec Samuel Volpe: Dnes jako první bod.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Dnes jako první. Vy tady máte ještě jednu přihlášku. (Poslanec Volpe: Je to tak.) Ano, to je potom Ochrana nezávislosti České televize. Hned vám dám prosím na ni pět minut. Jenom musím přečíst omluvy, ať to mám všechno v pořádku. Paní poslankyně Lenka Dražilová ruší svou omluvu na dnešní den a paní poslankyně Věra Kovářová od 11.30 omluvena z pracovních důvodů. Nyní vám běží vašich dalších pět minut.

 

Poslanec Samuel Volpe: Děkuji, pane předsedající. Dovoluji si navrhnout zařazení nového bodu na program jednání Poslanecké sněmovny s názvem Ochrana nezávislosti České televize a transparentní volba členů Rady ČT. Proč tady s tímto návrhem stojím? Protože se v posledních měsících děje něco, o čem bychom měli mluvit nahlas. Ne zítra, ne příští týden, ale teď.

Česká televize patří veřejnosti, ne vládě, ne opozici, ne žádnému stranickému sekretariátu. Patří lidem, kteří ji platí ze svých koncesionářských poplatků, každý měsíc, každá rodina, každý důchodce, každý student. Jenže my víme, jak to funguje v praxi. Volba radních se stává politickým handlem, kdo koho dosadí, kdo koho si pohlídá. Namísto odborníků, kteří rozumí médiím, novinařině nebo veřejné službě, se do rad dostávají lidé podle stranického klíče. Tím nechci nikoho konkrétně urážet. Chci pojmenovat systém, který tohle umožňuje.

Podívejme se na Slovensko. Před pár lety měly rozhlas a televízia Slovenska relativně stabilní pozici. Dnes slovenská vláda veřejnoprávní médium zrušila a nahradila ho novou institucí, kterou si může lépe kontrolovat. Nezačalo to ze dne na den. Začalo to přesně tím, čím to začíná vždycky, dosazováním lidí do rad, tlakem na redakce, zpochybňováním novinářů, kteří kladou nepohodlné otázky.

Podívejme se na Maďarsko. Tam je veřejnoprávní médium de facto hlásnou troubou vlády, nebo tedy bylo. Opozice tam nedostane prostor, kritický pohled neexistuje. Viktor Orbán nevzal redaktorům mikrofony násilím. Udělal to postupně, skrz personální obsazení, ekonomický tlak a legislativní změny.

Chci věřit tomu, že Česká republika touto cestou nepůjde, ale víra nestačí. Potřebujeme pravidla, která to znemožní. Ne proto, že bychom nedůvěřovali současné vládě nebo opozici. Proto, že dobrá pravidla chrání demokracii bez ohledu na to, kdo zrovna vládne.

Co konkrétně navrhuji? Za prvé, transparentní výběrová řízení na členy Rady České televize. Veřejná slyšení, kde se kandidáti představí, odpoví na otázky odborné veřejnosti i novinářů. Ne zákulisní dohody v poslaneckých klubech.

Za druhé, jasná odborná kritéria. Člen Rady ČT by měl mít prokazatelné zkušenosti s médii, veřejnou správou nebo právem v oblasti médií. Ne politickou legitimaci.

Za třetí, posílení nezávislosti financování. Pokud bude Česká televize závislá na politické vůli při stanovování výše poplatků, bude vždy zranitelná. Potřebujeme mechanismus, který financování odpolitizuje.

Možná si říkáte proč s tím přicházím zrovna teď? Protože teď je ten správný čas. Ne, až bude pozdě, ne, až budeme řešit následky. Teď, kdy ještě můžeme nastavit pravidla, která budou platit pro všechny. Ale to funguje jen tehdy, když je nezávislost reálná, nejen na papíře, když radní nejsou loutky politických stran, když redaktoři nemají strach klást těžké otázky, když vedení televize musí (nemusí?) přemýšlet, jestli si konkrétní reportáží neznepřátelí někoho, kdo rozhoduje o jejich budoucnosti.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, tohle není pirátské téma. Tohle není téma levice nebo pravice. Nezávislá veřejnoprávní média jsou pilířem demokracie. Bez nich se občané nedokáží efektivně a kvalifikovaně rozhodnout. Bez nich volby ztrácejí smysl, protože lidé volí na základě zkreslených informací. Ne vždy, ale často to tak může být. Nechci strašit, chci, abychom se z chyb jiných zemí poučili dřív, než je zopakujeme. To je zdravý selský rozum.

Proto vás žádám o podporu zařazení tohoto bodu na program jednání. Pojďme o tom mluvit. Pojďme nastavit pravidla, která ochrání nezávislost České televize pro naše děti, pro rodiny, pro všechny občany této země. Děkuji vám za pozornost. Navrhuji to zařadit jako druhý bod na dnešek. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Také děkuji. Dalším přihlášeným je pan poslanec Jan Berki.

 

Poslanec Jan Berki: Děkuji, pane místopředsedo. Já se svým návrhem v podstatě odkážu na několik kolegů, respektive jejich příspěvků a návrhů, které se tu promítaly celý týden. Bod, který si dovoluji navrhnout jako nový, je Vize kohezní politiky a navrhuji ho dnes jako první nebo alternativně jako druhý bod na jednání.

Ve stručnosti zdůvodním, nebo připomenu možná na začátku nejdřív, co to ta kohezní politika je. Je to politika, jejímž cílem je snižovat sociální a ekonomické rozdíly mezi jednotlivými regiony. V optimálním případě to má ale dělat tak, že regiony, které mají ty podmínky ne úplně dobré, tak jim má pomoci se dostat na úroveň regionů, které ty podmínky dobré mají, aby všichni prosperovali.

V minulosti – teď trochu bez ohledu na to, kdo byl u vlády – kohezní politika byla hodně financována z evropských peněz, protože logika kohezní politiky je právě v silné Evropě, aby byly všechny regiony silné. Ale vlády se dříve rozhodovaly, že ze státního rozpočtu v podstatě tuto politiku dofinancovávaly, a dofinancovávaly ji právě v těch regionech, které podporu zas tak moc nepotřebovaly, respektive se nám rozdíly mezi regiony právě díky tomu nedaří úplně zamazávat.

V některých oblastech naše vláda již udělala některé dílčí kroky, na které jsem trochu předpokládal, že tato vláda naváže. Ať už se to týká přípravy dopravních napojení. Tady jsou to ty VRTky, které tu zmiňují hodně kolegové z Ústeckého kraje a my z kraje Libereckého, kterých se právě ty škrty vlastně dotknou nejvíce. Stejně tak to byla indexace ve školství. Tam zase děkuji naopak, že je to věc, která pokračovat bude, na rozdíl od těch VRTek.

Některé další kroky, jako třeba otázka Agentury pro sociální začleňování a její rušení, mě spíše vedou trošku k otázce, jestli vůbec tato vláda právě nějakou vizi kohezní politiky má.

Druhá věc, která mě k tomu motivovala, byl příspěvek paní ministryně Mrázové na semináři, který měl SMO ČR u nás v Libereckém kraji, kde nějak představovala úvahy nebo záměry týkající se nového rozpočtového finančního rámce Evropské unie.

Tudíž mě vlastně zajímá, kam směřujeme. Rád bych, abychom tu diskusi vedli o tom, které prvky je potřeba podpořit, kam peníze napřít, v kterých projektech jednoznačně pokračovat.

Zároveň ale chci upozornit, že když se bavíme o znevýhodněných regionech, nejsou to jenom regiony na úrovni krajů. Máme dokonce i kraje, kde právě jsou uvnitř menší regiony, které se potýkají třeba se sociálními problémy. Stejně tak ale ty regiony na té evropské úrovni neznají hranic. To znamená, když to vyřešíte na té části české, já jsem z příhraničního regionu, tak víte, že stejně tak máte nějakou část toho problému v Sasku, nějakou část toho problému máte v Polsku. Je potřeba právě naopak ta řešení hledat pro celé ty regiony komplexně, nikoliv jenom vždycky na jedné části těch hranic.

Z tohoto důvodu tedy prosím o vaši podporu zařazení nového bodu Vize kohezní politiky, abychom se právě mohli bavit o tom, kam v té podpoře znevýhodněných regionů budeme směřovat.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. A dalším přihlášeným je pan poslanec Michal Zuna. Tak vydržte vteřinku. Vašich pět minut.

 

Poslanec Michal Zuna: Moc děkuju za slovo. Dámy a pánové, já si dovolím navrhnout předřazení jednoho bodu, a to sněmovního tisku 107. Jedná se o novelu zákona o cestovním ruchu. Jedná se o problematiku sdíleného ubytování. Je to problematika, která není nějak okrajová, která by se týkala pouze velkých měst, ale je to problematika, která zatěžuje celou řadu obcí zatížených overturismem.

Tento návrh je návrhem skupiny poslanců, který je návrhem minimalistickým. A s nadcházející turistickou sezonou mám za to, že už bychom konečně tuto problematiku měli vyřešit. Je to návrh rozumný, minimalistický, bez nějakého plošného zákazu, který dává možnost obcím zasaženým tímto nešvarem v podstatě nastavit dle aktuálních podmínek pravidla, ať už to je stanovit období, kdy je možné provozovat sdílené ubytování, nebo stanovit nejvyšší počet dnů v roce, kdy je toto možné.

Za zcela zásadní považuji i to, že tady je širší politická shoda. On ten samotný návrh má i neutrální stanovisko vlády, takže si myslím, že bychom to mohli zvládnout i velmi rychle projednat. Nejedná se o žádný radikální zásah, o žádné plošné opatření. Je to návrh, který hlavně zajistí kvalitní život místních obyvatel zasažených touto problematikou, pomůže i dostupnosti bydlení či zlepšení veřejného pořádku či snížení nákladů na úklid.

Tam je potom ještě samotná problematika poplatků z pobytu, ale to tento návrh neřeší. Ale byl bych velmi rád, kdybychom potom i tuhle problematiku přenesli do roviny jiného zákona nebo jiného pozměňovacího návrhu.

A jelikož je to návrh novely velmi jednoduchý, jak už jsem říkal, mohla by tam být i širší politická shoda, tak si myslím, že bychom ho mohli stihnout projednat dnes v rámci nějakých dvaceti minut, takže ho navrhuji zařadit pevně na 13.40. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Máme poznačeno. Další v pořadí je paní poslankyně Jana Bačíková. (Nepřítomna.) Přesunuji tedy na konec. Další, kdo je v pořadí, je paní poslankyně Vendula Svobodová. (Nepřítomna.) Ta mě upozorňovala, že možná to nestihne, že lze přeřadit na konec. Další, kdo je v pořadí, je paní poslankyně Olga Richterová. Taky není. Další, kdo je v pořadí, je pan poslanec se Vojtěch Munzar. Má slovo.

 

Poslanec Vojtěch Munzar: Děkuji, pane místopředsedo. Já nebudu ho potřebovat ani těch pět minut na ten bod. Vystupuji preventivně, protože nevím, jestli ve variabilním týdnu bude pokračovat tato schůze, nebo bude nová schůze. Proto chci navrhnout vyřazení jednoho bodu, a to je bod 73, sněmovní tisk 90, vládní návrh zákona, kterým se mění některé zákony v oblasti veřejných rozpočtů. Prakticky tento bod je změkčení pravidel rozpočtové odpovědnosti, které umožní, toto změkčení, vyšší zadlužování státu.

Navíc poslaneckým návrhem paní ministryně Schillerové, která navrhuje nové únikové doložky, tak prakticky to vede k roztrhání a rozměnění pravidel pro rozpočtovou odpovědnost. Je to zásadní obrat ve fiskální politice státu. Místo plánu na další konsolidaci a stabilizaci veřejných financí vláda těmito návrhy chce prosazovat plán pro vyšší dluhy. Pravidla budou tak děravá, pokud se tento zákon přijme, že si tím vláda uvolňuje ruce pro zadlužování ve výši desítek až stovek miliard korun. Navíc bez ohledu na to, kolik si vláda napíše výjimek, tak dluhy sice zůstanou dluhy.

Ale je to tak závažná věc, tato pravidla, a takový obrat v přístupu k veřejným financím, že jsme jako opozice přistoupili k mimořádnému kroku a vypracovali jsme oponentní zprávu k jednání výboru. A je to tak závažná věc a takový obrat v přístupu k veřejným financím, že bychom měli dát prostor veřejné odborné diskusi, ať se tím zabývají ekonomové, ať můžeme dostat analýzy dopadů, ať opravdu naše rozhodnutí o těchto návrzích bude odpovědné a kompetentní.

Z tohoto důvodu navrhuju vyřazení tohoto bodu, to znamená bod 73, sněmovní tisk 90. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. A nyní paní poslankyně Veronika Kovářová. Není tady. Pan poslanec Jan Bureš. Není tady. Paní poslankyně Irena Ferčíková Konečná. (Místopředseda ji nevidí.) Pan poslanec Jakub Krainer. (Reakce v sále.) Je tady, pardon. Vydržte vteřinku. Vašich pět minut. A my tady budeme pokračovat.

 

Poslankyně Irena Ferčíková Konečná: Děkuju. Můj bod velice úzce navazuje na to, co tady kolega Bartoš již zmínil, a to je přetrvávající střet zájmů Andreje Babiše a vydání stanoviska SZIF. A tudíž v podstatě tady chci jenom obhájit nebo vlastně říct to, co tady kolega Bartoš již řekl, a navrhnout taky, že v podstatě, pokud si je státní správa, nebo respektive ministerstvo, tak jisté, že nejde o střet zájmů, tak ať tedy dá požadavek na Soudní dvůr EU, aby se k tomu vyjádřil.

Nicméně co tady ještě chci říct, je, že to, co tady my vidíme v přímém přenosu, se nazývá oligarchizace, eroze principů právního státu. A nejde jen o prorůstání obchodních a privátních zájmů do státní správy, ale o erozi nezávislých médií, občanské společnosti a institucí. Probíhají zde čistky ve stylu Dodge a tak dále.

Jenom chci zdůraznit, pojďme opravdu, apeluji na všechny poslance a poslankyně, ta situace, která teď nastává, opravdu se dá vyčíst z jakékoliv učebnice politologie. A já vás žádám, abychom opravdu se trošku pozastavili a trošku se vzpamatovali, protože to, co tady probíhá, je eroze demokratického státu. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Prosím, můžete mi ještě jednou načíst načíst tu změnu? Protože my jsme tady řešili ještě... (Poslankyně Ferčíková Konečná: Je to stejný název bodu, jako má pan Bartoš.) Ten stejný, jako má pan Bartoš. Dobře. Dobře. (Předsedající konzultuje s organizačním odborem, protože poslanec Bartoš načetl dva body.)

Tak dostáváme se do situace, kdy za mnou teď chodí strašně moc lidí, že stahujou, stahujou, stahujou přihlášku. Já bych jenom počkal vteřinku a dořeším tady další stahování, prosím.

Výborně, tak teď jsme stáhli úplně poslední přihlášení, které bylo do této části. Potom tady mám žádost... Pardon. (Předsedající opět konzultuje s organizačním odborem.)

My jsme si teď porovnávali text, paní poslankyně Ferčíková Konečná, teď jsme porovnávali text, který má pan poslanec Bartoš, a váš text je úplně jiný: Skupina Agrofert dle stanoviska SZIF může čerpat dotace z EU. To je text, který jste nám předložila. To znamená, že ho takto musíme načíst. To není ani minimální podobnost. (Reakce paní poslankyně mimo mikrofon.) Nemusíme načítat vůbec. Nechcete, aby se hlasovalo k tomuto? Dobře, takže hlasovat se v tomto případě nebude.

A měl jsem tu žádost o přednostní právo od pana místopředsedy Nachera... Tak pan místopředseda Nacher také nechce. V tom případě v tom případě přivolávám poslance z předsálí a během chvilinky začneme hlasovat o změně pořadu dnešní schůze.

Pro jistotu – slyším ťukání, není tady Patrik Nacher, ale i já ho slyším. Nemyslím Patrika Nachera, myslím to ťukání. (Pobavení.) Všechny odhlašuji a prosím, abyste se znovu přihlásili vašimi hlasovacími kartami.

Ještě tady mám omluvu. Od 11 hodin do 12.30 se z pracovních důvodů omlouvá pan poslanec a předseda Poslanecké sněmovny Tomio Okamura.

Předpokládám, že se všichni přihlásili. Mám tady poznámku, pokud to ještě platí, že paní poslankyně – a nepřečtu, kdo – hlasuje s náhradní kartou číslo 2. Musíme zlepšit zlepšit písmo.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, jdeme hlasovat změnu pořadu schůze. Na návrh předsedy Poslanecké sněmovny, to je první, zařazení nového bodu do pořadu schůze: Návrh zákona o regulaci cen pohonných hmot, sněmovní tisk 163/2 – zamítnutý Senátem. A potom budeme hlasovat na kdy.

 

Zahajuji hlasování o zařazení tohoto bodu. Kdo je pro? Zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Hlasování číslo 169, přihlášeno 144 poslanců, pro 94 proti 90 (správně 50). Návrh na zařazení tohoto bodu byl přijat.

 

Nyní budeme hlasovat o zařazení tohoto bodu z hlediska pozice a návrh je, aby byl zařazen jako první bod dnešního jednání.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Hlasování číslo 170, přihlášeno 145 poslanců, pro 95, proti 50. Návrh byl přijat.

 

(Po chvíli.) Já se omlouvám za malé zdržení. Protože jsem tady nebyl na tom začátku, tak si jenom oživuji, zdali to máme napsáno správně. Nyní jdeme hlasovat už o návrzích, které padly ze strany předsedů a poslanců.

 

První jdeme hlasovat o zařazení bodu, který navrhl pan poslanec Zdeněk Hřib: Vládní chaos v energetice. Jak vláda plánuje bránit domácnosti před zdražováním a posílit energetickou nezávislost?

Jdeme hlasovat. Kdo je pro zařazení tohoto bodu? Zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 171, přihlášeno 147 poslanců, pro 50, proti 94. Návrh nebyl přijat.

 

Dalším návrhem, o kterém budeme hlasovat, je návrh paní poslankyně Richterové: Snižme DPH na základní potraviny z 12 na 6 procent.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 172, přihlášeno 147 poslanců, pro 29, proti 99. Návrh nebyl přijat.

 

Dalším návrhem paní poslankyně Richterové je návrh s názvem, zařazení bodu s názvem Vraťme lidem peníze z nadvýběru DPH.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro přijetí tohoto návrhu? Zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Hlasování číslo 173, přihlášeno 148 poslanců, pro 25, proti 95. Návrh nebyl přijat.

 

Dalším návrhem paní poslankyně Richterové je návrh – a teď nepřečtu úplně ten začátek – pardon, už to čtu dobře: Neosekávejte zákon o podpoře bydlení a neškrtejte pracující lidi z bytové pomoci. Je to tak v pořádku, paní poslankyně? (Ano.) Děkuji.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh? Zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Hlasování číslo 174, přihlášeno 148 poslanců, pro 31, proti 96. Návrh nebyl přijat.

 

Dalším návrhem je návrh pana poslance Rakušana – nový bod Hrozba insolvence a ztráty nezávislosti veřejnoprávních médií.

Kdo je pro zařazení tohoto bodu? Zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Hlasování číslo 175, přihlášeno 150, poslanců, pro 52, proti 98. Návrh nebyl přijat.

Dalším návrhem je opět návrh pana poslance Rakušana s názvem nebo zařazení bodu s názvem Nepřijatelné dehumanizující výroky vládního zmocněnce Filipa Turka.

Kdo je pro zařazení tohoto bodu? Zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Já jsem to řekl strašně rychle za sebou, kdo je proti. Stačí teď. Kdo je proti?

V hlasování číslo 176 přihlášeno 152 poslanců, pro 48, proti 91. Návrh nebyl přijat.

 

Dalším návrhem je návrh paní poslankyně Sedmihradské. Je to přeřazení sněmovního tisku 2 číslo bodu 89 Udržitelnost veřejných financí jako druhý bod dnešního jednání. Zahajuji hlasování. Kdo je pro přeřazení? Zvedne ruku, zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

V hlasování číslo 177 přihlášeno 152 poslanců, pro 53, proti 99. Návrh nebyl přijat.

 

Dalším návrhem paní poslankyně Sedmihradské je přeřazení sněmovního tisku 9 číslo bodu 90, Plnění státního rozpočtu za první pololetí 2025 jako první bod dnešního jednání.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro přeřazení? Zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

V hlasování číslo 178 přihlášeno 153 poslanců, pro 53 poslanců, proti 100 poslanců. Návrh nebyl přijat.

 

Dalším bodem navrhovaným paní poslankyně Sedmihradskou je přeřazení sněmovního tisku 22 číslo bodu 91 Hospodaření České národní banky za rok 2023  v tomto případě tedy jako první bod dnešního jednání.

Zahajuji hlasování o zařazení této změny. Kdo je pro? Zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

V hlasování číslo 179 přihlášeno 153 poslanců, pro 53, proti 98. Návrh nebyl přijat.

 

Dalším navrhovaným bodem paní poslankyně Sedmihradské je přeřazení sněmovního tisku 23 číslo bodu 92 Hospodaření České národní banky za rok 2024. Tím pádem je to opět přeřazení na první bod dnešního jednání.

Kdo je pro přeřazení? Zmáčkne ruku a zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

V hlasování číslo 180 přihlášeno 153 poslanců, pro 53, proti 98. Návrh nebyl přijat. Tak kdo mačkal ruku, tak ji může pustit v tuhle chvíli.

 

Máme tady další návrh paní poslankyně Sedmihradské. Jedná se o přeřazení bodu číslo 105 sněmovní tisk 152 Hospodaření České národní banky za rok 2025 jako první bod dnešního jednání.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro přeřazení tohoto bodu? Zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

V hlasování číslo 181 přihlášeno 153 poslanců, pro 53, proti 98. Návrh nebyl přijat.

 

Máme zde další návrh, zařazení nového bodu od pana poslance Schreka. Název bodu je financování silnic II. a III. třídy ze Státního fondu dopravní infrastruktury. Navrhován jako první bod dnes.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro zařazení tohoto bodu? Zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

V hlasování číslo 182 přihlášeno 153 poslanců, pro 53, proti 100. Návrh nebyl přijat.

 

Máme zde od paní poslankyně Olšákové návrh na přeřazení čísla bodu 51sněmovní tisk 100, je to zákon o obcích, novela zákona se změnami v oblasti opatrovnictví a je zde požadavek na přeřazení jako první bod dnešního dnešního jednání.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

V hlasování číslo 183 je přihlášeno 155 poslanců, pro 53 poslanců, proti 100. Návrh nebyl přijat.

 

Máme zde návrh pana poslance Bartoše o zařazení nového bodu s názvem Babišova dotační chobotnice opět úřaduje jako první bod po senátní vratce.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro zařařazení tohoto bodu? Zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

V hlasování číslo 184 přihlášeno 155 poslanců, pro 54, proti 100. Návrh nebyl přijat.

 

Máme zde druhý návrh pana poslance Bartoše na zařazení nového bodu s názvem Ministerstvo pro místní rozvoj kryje střet zájmů Andreje Babiše. Opět navrhováno zařadit jako první bod po senátní vratce.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro zařazení tohoto bodu? Zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

V hlasování číslo 185 přihlášeno 155 poslanců, pro 53 poslanců, proti 100. Návrh nebyl přijat.

 

Máme zde další návrh na zařazení nového bodu od paní poslankyně Pipášové s názvem Děti se sebepoškozují, pojďme s tím něco dělat. Jako první bod dnes návrh na zařazení.

Takže zahajuji hlasování. Kdo je pro zařazení tohoto bodu? Zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

V hlasování číslo 186 přihlášeno 155 poslanců, pro 52 poslanců, proti 20. Návrh nebyl přijat.

 

Máme zde další návrh na nový bod od pana poslance Volpeho s názvem Veřejnoprávní média jako garant bezpečnosti v krizových situacích. Navrhováno zařadit dnes jako první bod.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro zařazení tohoto bodu? Zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

V hlasování číslo 187 přihlášeno 155 poslanců, pro 53 poslanců, proti 101. Návrh nebyl přijat.

 

Máme zde druhý návrh pana poslance Volpeho na zařazení nového bodu s názvem Ochrana nezávislosti České televize a transparentní volba členů Rady České televize. Navrhováno tedy dnes jako první bod.

Zahajuji hlasování o zařazení tohoto bodu. Kdo je pro? Zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

V hlasování číslo 188 přihlášeno 156 poslanců, pro 54, proti 100. Návrh nebyl přijat.

Máme zde návrh pana poslance Berkiho, je to nový bod s názvem: Vize kohezní politiky. Navrženo zařadit dnes jako první nebo druhý bod.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro zařazení návrhu pana poslance Berkiho? Zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Hlasování 189, přihlášeno 156 poslanců, pro 54 proti 98. Návrh nebyl přijat.

 

Máme zde návrh poslance Michala Zuny na přeřazení sněmovního tisku 107, číslo bodu 55, zákon o cestovním ruchu na pevný čas v pátek 13.30.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tuto změnu? Zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Hlasování číslo 190, přihlášeno 156 poslanců, pro 54 poslanců, proti 99. Návrh nebyl přijat.

 

A potom zde máme poslední návrh, je to návrh pana poslance Munzara, který navrhuje vyřadit bod 73, to je sněmovní tisk 90, doplňkové penzijní spoření. Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Stop. Končím hlasování(191), označuji ho jako zmatečné. Vypadá to, že jsme špatně zaznamenali návrh pana poslance Zuny, proto ho nechám... Návrh pana poslance Munzara, proto ho nechám přečíst ten návrh znovu.

 

Poslanec Vojtěch Munzar: Chápu. Už je to hodně hlasování. Jedná se skutečně o sněmovní tisk 90. Je to vládní návrh zákona, kterým se mění zákony v oblasti veřejných rozpočtů. Je to změna zákona o rozpočtové odpovědnosti a změna rozpočtových pravidel. Nejedná se o doplňkové spoření. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Takže sněmovní tisk 90?

 

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Hlasování číslo 192, přihlášeno 156 poslanců, pro 54, proti 100. Návrh nebyl přijat.

 

Nyní tedy budeme hlasovat o schválení... A máme tady zpochybnění hlasování, možná, nevím.

 

Poslanec Matěj Gregor: Poslední hlasování jsem hlasoval proti, na sjetině mám zdržel se, nezpochybňuji hlasování.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Takže hlasování nemáme zpochybněno, a tím pádem už můžeme jít k prvnímu bodu schváleného pořadu schůze, a to je bod

Aktualizováno 27. 4. 2026 v 15:36.