Předcházející část projednávání bodu pořadu schůze

 

(pokračuje Jan Skopeček)

28.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony
/sněmovní tisk 145/ – prvé čtení

Projednávání tohoto bodu jsme přerušili ve středu 22. dubna v obecné rozpravě. Prosím, aby místo u stolku zpravodajů zaujala za navrhovatele místopředsedkyně vlády a ministryně financí Alena Schillerová a zpravodaj pro prvé čtení pan poslanec Vladimír Pikora. Budeme tedy pokračovat v přerušené obecné rozpravě, do které se dále přihlásili poslanci, kteří jsou přihlášení a já tedy dám slovo panu poslanci Munzarovi. Pan poslanec Munzar ruší svoji omluvu od 11 hodin a já si dovolím oznámit, že hlasuju s náhradní kartou číslo 1. Tak, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Vojtěch Munzar: Děkuji, pane místopředsedo, za slovo. (Hluk v jednacím sále, někteří poslanci odcházejí.) Vážené kolegyně a vážení kolegové, my dnes projednáváme ten přerušený bod, novela zákona o spotřebitelském úvěru. Já jsem už tady vystoupil včera s faktickou poznámkou, já na ni navážu a navážu i na paní ministryni. Jenom je potřeba na začátku říct pro ty z vás, kteří jste tady v sále nebyli, že ten zákon o spotřebitelském úvěru v rámci ochrany spotřebitele nastavuje nové podmínky, jak co se týká například posuzování úvěruschopnosti těch jednotlivých klientů na nebankovním trhu, kteří žádají o půjčky na nebankovním trhu, a zároveň, a to bude asi předmětem té největší diskuse, tento zákon navrhuje cenové stropy těch nemimobankovních (mimobankovních?) půjček a možná v tom bude právě zakopaný pes. (Poslanec Munzar se odmlčel a otáčí na předsedajícího kvůli hluku v sále.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Ano, pane poslanče. Zjednám vám nápravu. Kolegyně, kolegové, utište se prosím, přeneste případně své diskuse do předsálí, tak aby se kolega Munzar mohl soustředit na své vystoupení. Pane poslanče, prosím.

 

Poslanec Vojtěch Munzar: Děkuji, pane místopředsedo. A právě ty cenové stropy mohou být takovou pastí, protože vlastně si můžeme klást otázku, jaké cenové stropy jsou správné. Jak od stolu my můžeme určit, jaký ten cenový strop je adekvátní vůči tomu, aby ten klient, a jsou to většinou rodiny, které nemají dostatečné prostředky na to, aby mohly překlenout i třeba takovou v uvozovkách drobnost a pro ně velkou věc, když jim odejde elektrospotřebič a oni nemají na nákup nového, tak jdou pro půjčku na nebankovní trh. Tak ten cenový strop, respektive ten strop toho úvěru a těch úroků je určitou pastí, protože ta potřeba přece u těch klientů nikdy nezmizí. A oni pak mohou odejít do nějaké šedé zóny k nějaké lichvě, protože ty peníze budou potřebovat, budou je shánět a dostanou se do prostředí, které nebude vůbec regulováno a nebudou mít vůbec žádné podmínky. Já jsem to tady potřeboval jenom uvést, abychom věděli, o čem se vlastně budeme bavit.

Ale já na začátek chci mluvit obecně o ochraně spotřebitele, protože samozřejmě legitimní a správný cíl i tohoto zákona je stanovit funkční pravidla. A nikdo z nás nechce, aby lidé padali do dluhových pastí nebo byli vystaveni nějakým nefér praktikám. Na tom se tady všichni v tomto sále shodneme. Ale při podobných regulacích musíme být vždycky mimořádně obezřetní, abychom s vaničkou nevylili i dítě, protože zkušenost nám opakovaně ukazuje, že dobrý úmysl jakéhokoliv zákona ve jménu ochrany spotřebitele, ještě nezaručuje dobrý výsledek. Někdy se totiž stává, že ve snaze chránit se vytváří prostředí, které ve výsledku poškodí právě ty, které jsme tady třeba chtěli nějakým způsobem ochránit. Proto bychom měli každou regulaci, každé nastavení od stolu vážit lékárnickými váhami.

Dovolte mi na začátek jednu obecnou poznámku, jednu odbočku, která je ale pro kontext tohoto zákona důležitá. V posledních letech totiž vidíme trend, kdy stát stále více reguluje, stále více v uvozovkách někoho chce chránit a tím pádem stále více vstupuje do rozhodování jednotlivce. A pod záminkou právě ochrany spotřebitele se nám rozjíždí vlak s neustálými regulacemi, které zužují prostor pro svobodné rozhodování, omezují svobodnou dohodu a smluvní svobodu jednotlivých stran a vlastně tím oslabují i odpovědnost jednotlivce. Pokud stát začne odstraňovat všechna rizika neustálými regulacemi, tak tím neposiluje svobodu, ale naopak ji ubírá, naopak ji omezuje. A tento přístup vede, nazývá se to paternalismus státu, kterým prostě říká stát, my víme lépe než vy, co je pro vás dobré, a podle toho stát nastavuje pravidla. Nezakazuje přímo, ale omezuje tak, aby některá rozhodnutí už nebyla reálně možná.

A každý takový krok má jeden zásadní důsledek, oslabuje odpovědnost jednotlivce. Pokud stát říká, my tě ochráníme, vážený občane, před špatným rozhodnutím, tak zároveň tím říká, vážený občane, ty za to rozhodnutí nechceš nést odpovědnost. A to vede k tomu, co se nazývá morálním hazardem.

A tím vzniká ještě jeden důležitý jev, nároková společnost, a to kolečko se roztáčí. Pokud stát neustále chce chránit, regulovat, omezovat rizika, tak lidé a společnost začnou přirozeně očekávat, že stát nastaví vždy bezpečné prostředí, stát vždy pohlídá důsledky a stát vždycky ochrání. A tím se odpovědnost postupně přesouvá z jednotlivce na stát, a to je podle mého názoru dlouhodobě neudržitelný směr.

Tím nekritizuji konkrétní ustanovení zrovna tohoto zákona, ale ukazuji na to riziko, které je ve společnosti. Čím více se budeme tvářit, že dokážeme každého jednotlivého občana ochránit před jeho špatným rozhodnutím, tím více po nás (budou) občané požadovat, abychom více regulovali, a čím více budeme reagovat, tím více budeme omezovat jejich svobodu. Je to trend, bohužel tento trend je špatný a já varuju před tím, abychom na něj nenaskakovali.

A teď k tomu konkrétnímu návrhu, k novele zákona o spotřebitelském úvěru. Novela sice transponuje, jak tady říkala včera paní ministryně, evropskou směrnici a přináší rozšíření regulace na nové typy nebankovních půjček, nebankovních úvěrů. Zároveň reguluje možnost, něco si koupit na splátky, zpřísňuje pravidla reklamy, dává důraz na posouzení úvěruschopnosti, dává nové povinnosti těm poskytovatelům, ale právě zavádí i stropy na poskytovaný úvěr a na výši úroků.

A to může být jeden ze zásadních problémů, protože evropská směrnice přímo tento krok zavádění cenových stropů nevyžaduje. Jde o čistě národní rozhodnutí, v jaké výši se to udělá, a ty dopady mohou být velmi významné.

Samotná důvodová zpráva k tomuto zákonu upozorňuje, že příliš přísná regulace může omezit dostupnost úvěrů pro část klientů. Jinými slovy, ty cenové stropy vyženou část klientů z trhu, který má pravidla a je pod kontrolou, do náručí šedé zóny, kde žádná pravidla neplatí. A já už jsem to tady říkal na začátku, jenom to zopakuji. O jakých lidech se vlastně bavíme? Bavíme se o těch, kteří žijí z měsíce na měsíc. Bavíme se o těch, pro které je problém mimořádný výdaj podle průzkumu 15 600 korun a výše. O lidech, kterým najednou odejde elektrospotřebič, potřebují peníze na nějakou mimořádnou opravu nebo potřebují najednou koupit nějakou drahou zdravotní pomůcku. Právě tito lidé, kteří mají vyšší riziko, ztratí možnost získat úvěr v regulovaném systému a přístupu k legálnímu financování.

Tady paní ministryně říkala, že cenový strop je nastaven podle judikatury ve výši trojnásobku. Ale kdo vlastně zaručí, že tento limit je ten správný? Viděli jsme to i v zahraničí. Pokud se nastaví takový cenový strop, část poskytovatelů odejde z trhu, sníží se konkurence při poskytování půjček, zpřísní se sice podmínky, ale tím se zdraží i ty poskytované nebankovní úvěry. A hlavně, rizikoví klienti přestanou být obslouženi legálně a uchýlí se do náruče nějaké lichvy, protože ti lidé se nepřestanou chovat jinak, jen začnou hledat někoho někde jinde, kdo jim půjčí. Přestanou porovnávat nabídky. Důležité pro ně bude, aby vůbec někde nějakou půjčku sehnali. Takže odejdou z regulovaného trhu, přesunou se do šedé zóny, přesunou se mimo dohled, mimo pravidla, mimo jakoukoliv ochranu. A v tu chvíli přestává fungovat jakákoliv ochrana spotřebitele, přestává fungovat jakákoliv regulace a přestává fungovat jakákoliv kontrola těch podmínek.

A to je přesně ten moment, kdy dobře míněná regulace může vytvořit horší prostředí, než které měla řešit.

Já vám dám tady konkrétní příklad na závěr, a to je Slovensko. Slovensko zavedlo v roce 2016 přílišnou regulaci spotřebitelských úvěrů včetně cenových stropů. A co se stalo? Před regulací na Slovensku působilo na trhu více než 200 nebankovních subjektů. Po jejím zavedení zůstalo přibližně 30 procent. Zhruba 37 procent domácností přestalo, mělo problém dosáhnout na legální úvěr nejenom u bank, ale také u těch nebankovních subjektů a začaly hledat možnosti financování svých problémů jinde. A to je právě ten problém, na který jsem tady chtěl upozornit.

JJá věřím, že ve druhém čtení se budeme bavit s Ministerstvem financí o výši těchto stropů, jestli to má být trojnásobek, nebo výše, ale musíme opravdu vážit na lékárnických vahách veškerá našeho rozhodnutí, aby dobrý úmysl v rámci ochrany spotřebitele neznamenal, že tím ty spotřebitele poškodíme. Děkuju za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak, děkuji. A nyní budeme pokračovat dalším přihlášeným, kterým je pan poslanec Jan Bureš, kterého tady nevidím. Čili na řadu by měl přijít pan kolega Horák. Tak pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Horák: Krásný, dobrý den, vážené dámy, vážení pánové. Já si v tomto případě dovolím s mým předřečníkem nesouhlasit. Já v tomto případě jsem rád, a KDU-ČSL, že vláda tento návrh zákona připravuje, připravila, protože zneužívání půjček je velkým sociálním problémem. Za mnou v mém regionu chodí mnoho lidí, když už neví, z které do které, kteří se dostali do velmi svízelné finanční situace právě díky těmto finančním půjčkám. Velmi často zvlášť mladí lidé, kteří vůbec nemají zkušenosti s finančním trhem a s finančními produkty, tak velmi často si nevyhodnotí, kolik vlastně platí. Potom velmi často také lidé, kteří například upadnou do závislosti na internetovém sázení. Velmi často mladí muži si potom půjčují u těchto společností a velmi rychle, během několika měsíců a jednotek let, se můžou dostat až na milionové dluhy. Když se budete bavit s poradenskými agenturami, tak ony vám tady tyto věci potvrdí. Stejně tak velká část společnosti a lidí nemá úplně, řekněme, dobrou kompetenci na vyhodnocení následků těchto půjček a není se čemu divit, když RPSN některé půjčky tady podle nezávislé agentury můžou... Na 20 tisících dělaly 8000 měsíčně. To jsou úplně neuvěřitelná čísla. Potom ten nárůst je samozřejmě exponenciálně úplně šílený a tito lidi jsou úplně vyřízeni. A ne každý má známé právníky, ekonomy jako my. Ne každý má tu kompetenci si tyto věci spočítat. A tito lidé se opravdu dostávají do velmi složitých finančních situací, které končí často velmi tragicky.

Lichva, s lichvou se v Evropě bojuje už od středověku. Je to legitimní boj, protože lichváři neustále po celou historii zneužívají lidskou důvěřivost a zneužívají velmi špatné sociální postavení některých lidí, kteří se nemohou bránit. A tato obrana potom musí směřovat na stát, který ji musí vynucovat.

Takže já podporuji tento návrh a myslím si že je dobře, že přichází. Já za něj děkuji. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji, pane poslanče. Vaše vystoupení vyvolalo faktickou poznámku pana poslance Munzara. Prosím.

 

Poslanec Vojtěch Munzar: Na pana kolegu Horáka, vaším prostřednictvím, který se mnou nesouhlasil. Já jsem nekritizoval, jestli jste mě dobře poslouchal, ten zákon jako celek, jenom jsem varoval před tím, že pokud se ta regulace příliš přežene, může způsobit jiné problémy. Protože někteří ti lidé stejně budou si ty peníze shánět, ale právě půjdou za těmi lichváři, právě půjdou do té šedé zóny, právě půjdou do prostředí, kde žádná pravidla nefungují a bude to pro ně ještě horší.

Proto já jsem vůbec nezpochybňoval boj proti lichvě. Ano, máte pravdu, vede se s ní boj od středověku, ale vede se s ní boj ten neustálý a někdy většinou to nefunguje, protože lichvu tady máme už od toho středověku. Jenom prostě nesmíme chtít, aby lidé chodili za lichváři, právě kde by platili ty nehorázné peníze za úroky, ale musíme se starat o takové prostředí, aby měli možnost si půjčit legálně na trhu, kde existují nějaké podmínky, podmínky, kde se to dá skoro zkontrolovat, kde mají možnost nějakého dovolání. Jenom jsem tady varoval před tím, aby se ta regulace nepřehnala, abychom je někam nevyhnali do šedé zóny. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju za dodržení času s další faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Horák. Tak, prosím.

 

Poslanec Jiří Horák: Už velmi krátce. Já tu argumentaci chápu, jenomže vzhledem k tomu, že ty půjčky v dnešní době se dají naklikat velmi rychle na internetu, tak tady podle nezávislých průzkumů až třetina, třetina těch poskytovatelů je půjčuje za opravdu lichvářské úroky. Jak jsem říkal, například na 20 tisících to dělá 8000 měsíčně ta splátka, tak právě ta rychlost, která umožňuje na internetu si tyhle půjčky naklikat, to dělá nebezpečným. A že ti lidé půjdou do šedé zóny. Tohle už je šedá zóna. Tohle už je šedá zóna. Třetina těch poskytovatelů legálních na internetu je šedá zóna a lichva.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak. Vracíme se k obecné rozpravě. Jako další přihlášený je pan poslanec Libor Turek. Pane poslanče, prosím, máte slovo.

 

Poslanec Libor Turek: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážená paní ministryně, kolegyně, kolegové, dovolte mi, abych se tedy krátce vyjádřil ke sněmovnímu tisku. 145 – spotřebitelský úvěr. Já při tom svém vyjádření budu vycházet, řekněme, z veřejně přístupných zdrojů, jak jsem se tak díval do různé literatury a tak dále, ale budu vycházet i z takové úvodní diskuse, tak, jak se tím zabýval podvýbor pro bankovnictví, který řekněme na svém úvodním setkání tento návrh zákona v takové úvodní fázi projednával.

Tak jak už tady bylo řečeno, mi jde v podstatě vlastně o transpozici práva EU a v této souvislosti byly diskutovány některé, řekněme, novinky. Je to například lhůta pro spotřebitele v délce tří dnů na porovnání nabídek pojištění, potom bylo diskutováno v této souvislosti i právo takzvané být zapomenut, což znamená, že po určité době od vyléčení pacienta se pohlíží na jeho onemocnění, jako by nebylo a bez tohoto práva by ve vztahu k pojišťovacím a bankovním produktům tito lidé byli již navždy řazeni do skupiny klientů s vysokým pojistným rizikem.

Tato novela obsahuje nebo se vztahuje i na bezúplatný úvěr, což je například nákup na splátky. Myslím, že to tady také bylo ze začátku zmíněno anebo ve včerejším úvodním slově paní ministryně. A v této souvislosti byla diskutována, byly diskutovány i takzvané úvěry pro OSVČ, ale nakonec se předkladatel si myslím správně rozhodl nezatěžovat tuto novelu tímto a vyřeší se to nějak následně a separátně

Teď bych se zaměřil na dvě oblasti, které vlastně mně na tom zákoně přišly zajímavé. Tak tou první je problematika odvolání se u finančního arbitra, kdy dochází ke svým způsobem paradoxnímu a z mého pohledu ve zvláštní míře úspěšnému napadání řádně doplacených úvěrů, starých i několik let, které byly často splaceny bez pochybení ze strany spotřebitele. Jinými slovy z důvodu údajného selhání odborného posouzení úvěryschopnosti, to znamená, že nebyla dostatečně prověřena jeho schopnost půjčky splácet, požaduje spotřebitel zneplatnění smluv. Úvěr přitom řádně doplatil a týká se to i úvěrů starých několik let. Jsou mu vráceny veškeré úroky a veškeré náklady spojené s úvěrem a vlastně zaplatí pouze nebo zaplatil pouze jistinu. To znamená, že vlastně získal úvěr bezúplatně. Tady bych ještě připomněl, že toto se týká posouzení úvěruschopnosti, což je něco jiného než posouzení rizika.

Poskytovatelé půjček, a to musím říci, že z veřejně dostupných zdrojů vyplývá, že samozřejmě se to netýká jenom poskytovatelů nebankovních úvěrů, ale i bank. Upozorňují, že počet takových případů roste. Jenom loni napadlo u finančního arbitra platnost úvěrových smluv z důvodu selhání odborného posouzení úvěruschopnosti více než 11 000 lidí. To vyplývá z dat Kanceláře finančního arbitra a meziročně se prostě jedná o relativně velký nárůst těchto případů. V drtivé většině případů jsou stěžovatelé úspěšní. Buď jim dá arbitr za pravdu, anebo ještě před rozhodnutím arbitra dojde k dohodě. A to se týká nejen poskytovatelů nebankovních úvěrů, ale i bank. A ty banky přitom mají systém prověřující dlužníky nastavený relativně velmi přísně. Nemusím říkat, že tyto ztráty se následně promítají do kalkulace budoucího rizika v podobě vyšších cen za půjčku. Rozhodnutí arbitra může samozřejmě přezkoumat soud a tak se i děje.

Čili to odborné posouzení úvěruschopnosti probíhá určitým standardním způsobem, Banky ho mají sofistikovanější, mají ho přísnější. Jiné subjekty ho mají třeba řekněme méně přísné. Ale jedná se o trend, jak získat v podstatě bezplatnou půjčku, a myslím si, že tato tématika bude ještě předmětem diskusí na výboru. Druhou problematikou je už tady také zmíněné to zastropování takzvaného RPSN, což je roční procentní sazba nákladů, což jsou samozřejmě úrok plus různé poplatky. Může se tam počítat pojištění zprostředkování výběr peněz například na místě u některých poskytovatelů úvěrů, časová hodnota peněz se tam počítá apod. A v návrhu zákona je to řešeno následujícím způsobem: pro úvěry do 20 000 korun a se splatností do jednoho roku, tak to je řešeno tím, kolik může spotřebitel maximálně přeplatit, a to je z toho důvodu, že RPSN, a to je uvedeno v důvodové zprávě, ztrácí údajně význam u úvěru s krátkou dobou splatnosti. Extrémně se totiž propisuje do takzvané časové hodnoty peněz.

Pro úvěry nad 20 000 korun a se splatností delší než jeden rok, tak tam je stanoven strop, který tady včera paní ministryně zmiňovala, a to je 48 procent. Ten algoritmus, jak se to všechno počítá, a odůvodnění těchto hodnot, to bych teď nechal stranou, protože to není úplně pro ten úvod důležité. Musím říct, že je asi pravdou, že v rámci EU, pokud komporujeme(?) se zeměmi EU, tak to stropování je poměrně běžné, jak jsem vyčetl, aplikuje ho snad více než 20 zemí a je dlužno říci, že návrh na zastropování v tom našem návrhu zákona nebo návrhu zákona vlády patří spíše k těm liberálnějším. Ale můj názor na to je ten, že – a proto jsem nechal stranou ty algoritmy, jak se zjistí, prostě, jak se došlo k té číslovce 48 procent, že RPSN sice vypadá elegantně a na první pohled zcela jasně, ale je to málo uchopitelné. A to nejen pro spotřebitele. A stálo by podle mého názoru možná za to, se nad tím ještě zamyslet. Teď nemluvím vůbec o té výši RPSN, ale mluvím o tom stropování u těch dvou typů úvěru, tak jak je to rozděleno.

Já to ještě dovysvětlím, protože právě na tom přechodu na té hranici mezi první a druhou skupinou úvěrů může docházet podle mého názoru k určitým zkreslením, totiž při převodu částky, kterou může spotřebitel maximálně přeplatit u úvěru do jednoho roku na RPSN, když si odmyslíme to, že RPSN je zkreslující, v porovnání se stropem RPSN v té druhé úvěrové skupině. Myslím, že to je takové jednoduché vysvětlení a že si to bude žádat opravdu ještě diskusi, která ale nepatří si myslím sem na plénum, ale patří do výboru.

Čili jinak návrh zákona osobně vítám, ale myslím, že se tím otevírají dvě otázky. A ta první je, zda je dostatečně upraveno to takzvané odborné posouzení úvěruschopnosti, aby prostě nedocházelo k těm případům, že lidé vlastně cíleným způsobem napadání toho poskytnutí úvěru dostanou úvěr zadarmo. A druhý moment je přechod mezi těmi dvěma kategoriemi úvěrů a to znamená mezi tou RPSN a maximální částkou, kterou lze přeplatit.

Takže vám děkuji za pozornost a děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. S faktickou poznámku se hlásí pan poslanec Horák. Prosím.

 

Poslanec Jiří Horák: Už jen poslední postřeh k těm arbitrům. Jestli je pravda, že vy můžete si zažádat jako arbitra o posouzení, jestli ten úrok byl nebo nebyl lichvářský, jestli toho ročně probíhá deset jedenáct tisíc, je to možné, ale je potřeba říct, že v té exekuci a v těch exekucích nebo v dluhové pasti je přibližně 500 až 600 tisíc – 500 až 600 tisíc – 500 až 600 tisíc – občanů České republiky. A většinou to probíhá tak, že ten člověk, je to takový klasický příběh, on se zadlužuje, zadlužuje, jsou to statisíce, statisíce, pak je to milion, on si půjčuje od všech známých, et cetera, et cetera, et cetera. A pak už to nezvládá. A pak, když má někoho známého, kdo se tomu začne věnovat, tak ano, ten ho dovede k tomu arbitrovi, některým těm společnostem napíšou, oni tedy to přehodnotí, ty dluhy, ale to se týká minima z těch, kteří jsou v té krizi. To je potřeba k tomu podotknout. Díky za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času. Pan kolega Bureš tady není, tak ho odmazávám. A dále je přihlášen pan poslanec Dvořák. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Karel Dvořák: Děkuji. Dobré dopoledne, dámy a pánové. Pokusím se být velice stručný a pokusím se vás seznámit s nějakým mým názorem na předkládaný návrh zákona. Všichni víme, že transponuje evropskou směrnici a upravuje pravidla na trhu se spotřebitelskými úvěry. To je jasné. Důležité je, že v tomto případě Česká republika je v určité časové nouzi, protože k té implementaci by mělo dojít do 20. listopadu tohoto roku. To si myslím, že je podstatné mít na paměti vždycky, když se budeme věnovat tomuto návrhu, této novele.

Rád bych na tomto místě ocenil to, že už proběhly dílčí debaty na podvýborech, které ze své činnosti a ze své logiky se tomuto tématu věnují, a to jak na podvýboru pro ochranu spotřebitele, tak na podvýboru pro bankovnictví, pojišťovnictví, finanční trhy a další finanční záležitosti. Myslím si, že to je velice cenné. A když v té debatě budeme pokračovat a budeme poctivě odpovídat na ty otázky a určité nejasnosti, které s tím návrhem jsou spojeny, tak aspoň za mě mám za to, že můžeme najít shodu a třeba se pokusit i ten termín, který je nám tou směrnicí dán, splnit.

Za mě jsou dvě oblasti, které jsou v této věci hodné naší pozornosti a které já považuji za, řekl bych, nejvíce politické v nějakém promítnutí toho, jak nějaké věci můžeme hodnotit. Na jednom místě je to ten cenový strop. Do určité míry je to vždycky nějaká arbitrární úvaha, jaké má být to číslo. Takže já nemám problém s tím návrhem tak, jak je teďka předložen. Ale mám za to, že to je jedno z témat, které může být součástí těch dalších diskusí.

Ale vedle tohoto poměrně zjevného bodu bych chtěl upozornit i na jedno ustanovení, nad kterým si lámu hlavu a které podle mého názoru vybočuje a zaslouží si podrobnější debatu ještě před dalším čtením. Tím ustanovením je ustanovení § 87 odst. 1, které upravuje následky chybného posouzení úvěruschopnosti. Je to téma, o kterém jsme hovořili i na obou podvýborech, které jsem zmiňoval. Omlouvám se tedy kolegům, kteří se této debaty účastnili, že znovu uslyší z mých úst stejné otázky.

Mám totiž za to, že ta navrhovaná změna oslabuje pravidlo, které v českém právu funguje už zhruba 15 let. Dosud platilo, že pokud poskytovatel úvěruschopnost neposoudil řádně, nese za to zásadní důsledky včetně neplatnosti smlouvy. Právě tato sankce vytvářela reálný tlak na odpovědné úvěrování. Nově ale návrh přichází s tím, že pokud byl spotřebitel fakticky schopen úvěr splácet, sankce nenastane, a to i v situaci, kdy poskytovatel úvěruschopnost vůbec nezkoumal. To je posun, který podle mého názoru mění logiku celé úpravy a podle mě by i mohl být v rozporu s judikaturou Soudního dvora. Osobně zároveň chápu argumenty obou stran tady jak pro, tak proti tomuto ustanovení a dopředu avizuji svou nebo naši ochotu o tomto tématu diskutovat.

Ale některé ty otázky bych rád artikuloval už teď. Jaký problém má tato změna řešit? Důvodová zpráva v tomto ohledu zůstává poměrně obecná. Pokud má jít o reakci na napadání smluv pro formální vady ex post, pak by bylo dobré vědět, jak rozsáhlý tento jev skutečně je a zda ospravedlňuje oslabení ochrany spotřebitele. Tedy zajímalo by mě, zda skutečně reagujeme jenom na nějaké anekdoty, nebo na nějaký skutečně významný jev, který poškozuje tu současnou praxi.

Další otázka, kterou kladu a budu ji klást i nadále. Jak návrh reflektuje aktuální judikaturu Nejvyššího soudu? Pokud soud již dnes dovozuje, že ne každé pochybení vede k neplatnosti smlouvy, je otázka, proč je nutné tento přístup dále posilovat zákonem a narušovat tu současnou judikaturní praxi.

Další věc, kterou považuji a tentokrát skutečně za klíčovou, tak jak je ten návrh v souladu s judikaturou Soudního dvora Evropské unie? Ten výslovně upozornil, že oslabení sankcí může vést k tomu, že poskytovatelé nebudou úvěryschopnost posuzovat systematicky a důsledně. Navrhovaná úprava k tomu podle mého názoru může, a podtrhávám slovo může, vytvářet prostor. Pokud by tomu tak bylo, vystavujeme se nejen riziku infringementu, ale i tomu, že české soudy tuto úpravu nebudou aplikovat.

A konečně, a to mě vlastně trápí, protože často tady mluvíme o kvalitě toho procesu, který vede k přípravě zákonů, které nám končí na našich stolech, a mě by zajímalo a nebylo mi to zatím tedy žádným ze zástupců příslušného ministerstva vysvětleno, proč bylo upuštěno od dřívějšího řešení, které připravovalo Ministerstvo financí, které bylo v tomto ohledu vyváženější a více odpovídalo evropským požadavkům?

Dámy a pánové, já v žádném případě netvrdím, že ta současná úprava je bezchybná, ale jsem přesvědčen o tom, že změna tohoto typu musí být velmi dobře odůvodněna, a to se podle mého názoru zatím nestalo. Já doufám, že se tak stane. Debaty na příslušných výborech a podvýborech se budeme za mě i za mé kolegy z hnutí STAN velice rádi účastnit. Ale prosil bych o to, aby ta debata byla skutečně podrobná a co možná nejpoctivější. Pokud ta debata proběhne a dostaneme přesvědčivé odpovědi, jsem přesvědčený, že má smysl provést tento návrh zákona celým legislativním procesem. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju také panu poslanci. A to byl zatím poslední, který se do rozpravy přihlásil. Ptám se, zda se ještě někdo hlásí z místa. (Hlásí se ministryně.) Není tomu tak. Vy se hlásíte ještě do rozpravy? Ano, dobrá, tak paní ministryně.

 

Místopředsedkyně vlády a ministryně financí ČR Alena Schillerová: Děkuju za slovo, pane místopředsedo. Vždycky se budu už hlásit do rozpravy, protože je to hrozně nepříjemné tady potom se nechat ostřelovat po závěrečné řeči a nemoci vystoupit. Takže poučena budu se hlásit do rozpravy.

Děkuju za tu rozpravu. Opravdu upřímně děkuju, protože byla věcná, byla přesně k těm problémům. Viděli jste, že jste se i dost různili v těch názorech, viz pan poslanec Horák, který naopak prostě podpořil já si myslím, že dobrý zákon. Dobrý zákon, který – my jsme měli takovou výhodu nebo já to vnímám jako výhodu, když jsem byla poprvé ministryně financí, tak my jsme ta pravidla nastavili na Ministerstvu financí poměrně přísně. Byla dána částečně zákonem, ale částečně prostě i nějakými metodickými postupy. Takže když přišla evropská úprava, která řekla, musíte tam mít tohle, tohle, tohle, třeba ty úrokové sazby nějak nastaveny, tak my vlastně jsme měli na Ministerstvu financí, takhle jsme to s kolegy probírali, jednodušší situaci. Přesto ten zákon vznikal dva roky. To znamená, ne za dobu mého ministrování, vznikal už za dobu té bývalé vlády, vznikal na expertní úrovni a byla tam, tak jak jsem byla informována, celá řada debat, diskusí s neziskovým sektorem, s aktéry na tom trhu. Samozřejmě, že se probírala různá témata a celá řada z nich tady zazněla.

My ten zákon přijmout musíme v nějakém vzoru, pane poslanče Dvořáku, protože musíme implementovat celou řadu ustanovení. Samozřejmě já jsem otevřená k debatě, ale říkám otevřeně, že my jsme si to nevymysleli na Ministerstvu financí, respektive úřednický aparát tak, že se podíval z okna, ale čerpali jsme tedy jednak z těch debat s odbornou veřejností, jednak z nějakých zkušeností, ale zejména z judikatury, z konstantní judikatury, která – a já jsem to říkala i v té své úvodní řeči – vlastně považuje určitou úrokovou míru za ještě přijatelnou, a naopak prostě od nějaké její výše už za nepřijatelnou, když to řeknu velmi slušně. Když mi poprvé řekli, když jsme se připravovali na to, že pošleme ten zákon do připomínkového řízení, protože on byl plus minus připraven, když jsem přišla na Ministerstvo financí, a debatovali jsme ty základní body, kde jsem se musela tedy s kolegy shodnout i jako politička, tak jsem se vyděsila té úrokové sazby 48 procent a říkala jsem si, no, to ne! To je strašné. Ale pak jsem se do toho ponořovala a zjišťovala jsem, že vlastně soudy takto judikují, že těch judikátů je – není jeden, a naopak mi začaly chodit dopisy z různých neziskovek, že je to málo a že to ty lidi vyžene do té šedé zóny a že by to mělo být 70-80.

My jsme o tom debatovali velmi podrobně s kolegy. U nás se tomu věnuje hodně i místopředseda Poslanecké sněmovny Patrik Nacher, na vládě jsme o tom debatovali. I pan premiér chtěl k tomu speciální schůzku, aby ty věci pochopil, než to vládou vlastně prošlo. Takže já jsem připravena, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, jsem připravena. Samozřejmě předpokládám, že to půjde do rozpočtového výboru, takže ta debata tam bude velmi technická, velmi podrobná. Nakonec pan místopředseda Munzar je jeho členem, ale určitě můžete přijít i další poslanci, které to zajímá, protože ta debata na rozpočtovém výboru bývá většinou – většinou zajímavá. Neříkám, že vždycky, ale většinou bývá zajímavá.

Já tady mám takový zajímavý graf. Ono to není vidět, takže já teď tím nebudu obtěžovat, já to nemůžu tady dělat billboardovou formou, jak někdy se mně smějí kolegové tady z té pravé části, že to není vidět. Já to mám, já to ukážu na rozpočtovém výboru. Dávám to k dispozici. Jsou to úrokové stropy a je to velmi zajímavé. Kompatibilita s dlouhodobými úvěrovými produkty, to znamená efektivní úroková sazba spotřebitelských půjček. A teď jsou tady banky a na to navazujete nebankovní sektor, protože ten nás samozřejmě zajímá. A tady jenom – tohle možná vidíte. Tady vidíte ty velikánské grafy. Tady jde ta hranice, kterou judikatura uznává, kterou máme v zákoně, a tady vidíte ty sloupce, samozřejmě na rozpočtovém výboru si to řekneme podrobně, přijdu i s experty Ministerstva financí, takže se o tom budeme bavit.

Chtěla bych říct, že mám tady plnou řadu odpovědí nebo názorů na vaše podněty, které zaznívaly, ale dávám na zvážení to, zda opravdu nenechat tu debatu na půdu rozpočtového výboru, protože já to mám asi na 10 stran, kde mám reakci na všechno, co včera padlo během té debaty. Samozřejmě ono se to dnes trošku opakovalo a jsem připravena na to, že se o tom budeme bavit podrobně. Jsem připravena na to, že možná zazní – vidím tady paní předsedkyni Richterovou. Ano, já už to hledám, protože jste sem určitě přišla z toho důvodu. Chviličku. (Hledá v podkladech.) Tak. A nezaznělo to jenom od vás, zaznělo to i od některých dalších i dnes. Vy jste mluvila k § 87 – soukromoprávní důsledek posuzování úvěruschopnosti. Přiznávám otevřeně, že tady nejsme ani s tou odbornou veřejností nebo částí neziskového sektoru, částí, nejsme úplně v souladu.

A vy jste včera řekla, já to tedy mám poznamenáno, že novela ruší neplatnost, pokud poskytovatel neprověřil úvěruschopnost. Toto tvrzení je ale za nás nepřesné, troufnu si říct, že je trochu i zavádějící, protože podle Nejvyššího soudu pro neplatnost smlouvy neprověření úvěruschopnosti nestačí. To říká Nejvyšší soud ve své judikatuře. A dokonce mi tady kolegové dali do poznámek, že jste to debatovali už na podvýboru pro ochranu spotřebitele, že tato debata s vámi konkrétně, paní předsedkyně, byla vedena. Znovu opakuji, že je dlouhodobě konzultována i s neziskovým sektorem včetně zmiňovaného Člověka v tísni. Poslední jednání proběhlo minulý týden a asi nejsložitější problematika návrhu, postupně bylo možná 30 variant, a my připravujeme kompromisní návrh. Jsme připraveni o tom debatovat v rámci druhého čtení, jsme připraveni i na přijetí nějakého kompromisního návrhu, protože toto téma se skutečně táhne jako červená nit projednáváním toho zákona, a je to de facto jediná taková zásadnější nevypořádaná připomínka.

To znamená, že ten cíl, který my jsme sledovali, je posun k materiálnímu pojetí posuzování úvěruschopnosti. To znamená, ta úprava má chránit toho, kdo nemá na splácení, není úvěruschopný, ale ne toho, u jehož posouzení úvěruschopnosti došlo pouze k formální chybě a je schopen splácet. Protože to říkají ty soudy. Nedržte se jenom formálních pochybení, ale posuzujte, jestli ten skutečně je schopen splácet. Ten materiální přístup potvrzuje právě i konstantní judikatura Nejvyššího soudu a my to chceme propsat do zákona, že smlouva bude neplatná v případě, kdy úvěr dostal spotřebitel, který ho dostat neměl. Úprava tak stále chrání každého spotřebitele, který neměl na splácení úvěru, ten bude vracet pouze půjčenou částku podle svých možností a nebude platit žádné úroky a poplatky. A neplatnost jen na základě chyby při posouzení úvěruschopnosti nerozlišuje člověka, který na splácení s přehledem má, kterého chránit nepotřebujeme, od toho, kdo ne, kdo není úvěruschopný, a toho naopak chránit chceme. Takže nadále platí povinnost soudu aplikovat neplatnost smlouvy ex offo. Soud by tedy stejně jako dnes měl aktivně zjišťovat okolnosti, za kterých byl úvěr poskytnut, a ne pouze čekat, se budou tvrdit a poskytovat účastníci řízení.

A ten vládní návrh říká: Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. To neplatí, pokud by při řádném posouzení úvěruschopnosti mohl být spotřebitelský úvěr poskytnut. A aktuální judikatura Nejvyššího soudu říká, cituji, samozřejmě tu zásadní právní větu: I kdyby poskytovatel úvěru vůbec neprověřil úvěruschopnost spotřebitele, na platnost smlouvy by to nemělo žádný vliv, pokud finanční poměry dlužníka úvěrovaného v době uzavření smlouvy umožňovaly úvěr splácet. Konec citace.

Takže povinnost posoudit úvěruschopnost se neruší v § 86, na té se nic nemění. Novela řeší pouze otázku neplatnosti smlouvy, tedy ten soukromoprávní důsledek. Před každým poskytnutím úvěru musí poskytovatel důkladně posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Úvěr může poskytovatel poskytnout až tehdy, pokud z posouzení vyplyne, že spotřebitel má na splácení. A porušení těchto povinností sankcionuje ČNB pokuta do 20 milionů korun nebo odebrání licence.

Takže není pravda a my nesdílíme tento váš názor, že by novela měla vést k zahlcení soudu. Nyní jsou soudy nebo finanční arbitr zahlceny případy i těch spotřebitelů, kteří jsou úvěruschopní, protože oni mají snahu získat zpět ty úroky, tedy mít úvěr takzvaně zadarmo. A tento návod na úvěr zdarma se šíří mediálním prostorem. Existuje tu byznys s úvěry, odkup úvěru od spotřebitele za účelem získání úroku, napadání smluv za podíl na vráceném úroku. Novela tak řeší i tyto nevhodné praktiky.

Já vnímám tady, že tohle tady zaznělo opakovaně. Povedeme o tom debatu, je tam celá řada dalších věcí, ale když budete souhlasit, nechala bych je na půdu rozpočtového výboru. Jsou to velké technikálie, Viz třeba vy, pane místopředsedo Munzare, jste tam měl věci, měl jste tam k těm mobilním telefonům. Pojďme to všechno debatovat na rozpočtovém výboru a přijdete-li s nějakým návrhem, který bude, a znovu předesílám, že ten návrh vznikal dva roky, této úpravy zákona, s něčím, co bude přesnější, ale bude v souladu s tou judikaturou a bude v souladu tady s těmito cíli, ke kterým ten zákon směřuje, tak pojďme se o tom bavit. Nakonec jde nám o to, aby ten zákon byl co nejvíc ku prospěchu. Takže tady nám nejde o nějaké politické soutěžení, tady jde o tu věc samotnou.

Já v tuto chvíli děkuju a jenom připomínám, pane místopředsedo, vy jste včera neřídil schůzi, kdy se ten zákon začal projednávat – já jsem načetla zkrácení lhůty z 60 o 30 dnů, čili z 60 na 30 dnů. Jo, pardon. Takže už se vyměnili místopředsedové...

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Paní ministryně, my jsme se vystřídali, mám to tady napsané a byl jsem u toho přímo

 

Místopředsedkyně vlády a ministryně financí ČR Alena Schillerová: Výborně, děkuju, já to jenom připomínám raději v obecné rozpravě. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuju. My jsme se vystřídali při řízení schůze. Já vám přeju pěkné čtvrteční poledne. Dámy a pánové, mám tady jednu faktickou poznámku, Karel Dvořák. Ale zároveň mám tady omluvy a protože jsme se narychlo střídali, tak nevím, jestli byly čteny. Takže já je radši přečtu, pane poslanče. Ondřej Babka od 9 do 11 rodinné důvody, Benjamin Činčila do 11 pracovní důvody, Petr Fiala od 11 do 15.30 pracovní důvody, Jiřina Klčová od 15 rodinné důvody, Michaela Moricová od 10 pracovní důvody, Vojtěch Munzar do 12 hodin pracovní důvody – já tady pana poslance vidím. Bohuslav Niemiec od 12.15 osobní důvody, Michaela Opltová celý jednací den pracovní důvody, Julie Smejkalová od 11 do 14.30 pracovní důvody, Martin Šmída od 16.30 pracovní důvody, Marek Výborný od 12 do 13 pracovní důvody, Renata Zajíčková od 11 do 12 zdravotní důvody.

Z členů vlády Lubomír Metnar od 14.30 pracovní důvody a Jeroným Tejc od 11 do 14.30 pracovní důvody Já v momentě, kdy tady ty omluvy jsou, tak já je musím přečíst, nevím jestli to místopředseda přede mnou četl ještě jedná Benjamin Činčila od 9.30 do 10 byly pracovní důvody. Pane poslanče, teďka přichází řada na vaší faktickou a já vám spouštím 2 minuty.

 

Poslanec Karel Dvořák: Děkuji. Já jsem rád, že jsou všichni omluveni, je to zdvořile se omluvit.

Paní ministryně, já bych rád reagoval na to, co jste zmínila, i na to, co jste nezmínila. Nepotřebuji ani nutně reakci na tomto místě. Jenom bych rád osvětlil, proč považuji tu debatu o zákoně o spotřebitelském úvěru za tak důležitou i včetně těch jednotlivých podrobností. Protože mluvíme-li o tom, jak je Česká republika, zvlášť některé regiony, ale i celá česká ekonomika poškozena tím, kolik lidí je v Česku v exekuci, tak to není problém exekučního práva, ale primárně v minulosti značně nedokonalých regulací, co se týče třeba spotřebitelských úvěrů. Tak proto to téma považuji za tak důležité. Vy jste zmiňovala to, že ten návrh, který předkládáte, je v souladu a vychází z konstantní judikatury české, v tom nejsme určitě ve při nebo v žádném významném rozporu. Každopádně co ale bych rád, aby v těch dalších debatách bylo bráno na zřetel, tak to je soulad s tou judikaturou evropskou. To je i něco, co jsem tady zmínil. Rád využiji vaší nabídky o těchto věcech mluvit. Jsem rád že avizujete, že jste připravena k debatě. Tak já jenom dopředu předesílám, že za nás věc důležitá a jedná se o evropskou harmonizaci. Je to, aby ten návrh byl v souladu i s judikaturou Soudního dvora Evropské unie Děkuji.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Já vám děkuji, pane poslanče, i za dodržení času. Další faktická poznámka Olga Richterová. Oba řečníci členové podvýboru pro ochranu spotřebitele. Prosím, vaše 2 minuty.

 

Poslankyně Olga Richterová: Děkuji. Právě na základě toho podrobného debatování na podvýboru pro ochranu spotřebitele si myslím, kdo jsme členové, uvědomujeme, na kolik desítek tisíc lidí reálně tahle úprava bude dopadat jako se závažnými důsledky. Samozřejmě se to bude týkat všech občanů České republiky. Ale já chci poděkovat paní ministryni, že se tomu věnuje. Je vidět, že se v té problematice orientuje. Děkuju za to. Myslím, že to patří na plénum Sněmovny, protože právě ta situace, kdy a pod jakou sankcí má být to nedostatečné prověřování úvěruschopnosti, je opravdu velká věc. Já pokud vím, tak ten judikát Nejvyššího soudu byl jenom jeden zatím k tomu. Takže jakoby těžko hovořit o tom, že by to bylo úplně ustálené. A druhá věc, ono skutečně jde i o kombinaci s těmi dalšími podvodnými praktikami, o kterých bychom se také měli bavit, kdy vlastně nutí lidi do toho, aby si založili IČO. Oni si vezmou tu půjčku takzvaně podnikatelskou ne IČO, ale jsou reálně fyzické osoby a potom se na ně nevztahuje ochrana.

Já teď opravdu jenom zpátky k tomu našemu tématu. Vzhledem k jaksi rizikovosti toho prostředí spotřebitelských úvěrů v Česku a vzhledem k tomu, kolik žraloků v tom prostředí chňapá po chudých lidech, si právě proto, že se roky věnuju té sociální oblasti a tomu, jak snadné je pro ně do těch dluhových pastí spadnout a pak to trestá i jejich rodiny i jejich děti, tak velmi apeluji na to, aby nebyla zkracována ta lhůta, aby byl čas připravit ten kompromisní pozměňovací návrh, o kterém paní ministryně hovořila. Protože si prostě myslím, že u téhle konkrétní formulace ten výchozí návrh není kompromisní, ale je trošku vychýlený jenom na jednu stranu. Takže ještě jednou apeluji na to, aby opravdu byl čas ten kompromis připravit.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji za dodržení času. V této chvíli já nejprve přečtu omluvy. Marian Jurečka od 9.30 do 10 z pracovních důvodů, Veronika Kovářová od 9 do 11 osobní důvody a Petr Sokol od 13 do 15 pracovní důvody. V této chvíli nemám žádnou faktickou, není ani nikdo přihlášen. Dívám se po sále, jestli se někdo hlásí k novele zákona o spotřebitelském úvěru. Nikoho nevidím, takže si dovolím ukončit obecnou rozpravu a poprosím paní ministryni, jestli má závěrečné slovo. Nemá. Pana zpravodaje – nemá. Takže já postupně jsem přizval poslance, protože se budeme blížit k hlasování. Návrh na vrácení ani zamítnutí zaznamenán nemám.

Nyní se tedy budeme zabývat návrhem na přikázání k výborům k projednání. Nejprve rozhodneme přikázání garančnímu výboru. Organizační výbor navrhl přikázat tento návrh k projednání rozpočtovému výboru jako garančnímu. Navrhuje někdo přikázání jinému výboru jako garančnímu? Nevidím.

Já vás nejprve odhlásím všechny, abyste neťukali. (Poslanci opětovně ťukají.) Děkuji, že jste mě poslechli.

 

A v této chvíli tedy budeme hlasovat o tom, že souhlasíme aby předložený návrh byl přikázán k projednání rozpočtovému výboru jako garančnímu. Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?

Hlasování číslo 162, přihlášeno 134, pro všech 134, proti nikdo. Návrh byl přijat. Konstatuji tedy, že tento návrh byl přikázán k projednání rozpočtovému výboru jako garančnímu.

 

Organizační výbor nenavrhl přikázat tento návrh dalšímu výboru. Má někdo návrh, abychom to přikázali dalšímu výboru? Pokud nikoliv, tak už máme před sebou jenom jedno hlasování a to jest zkrácení lhůty, zazněl v obecné rozpravě návrh na zkrácení lhůty o 30 dnů na 30 dnů.

Tak nechám tedy o tomto návrhu hlasovat o 30 dnů na 30 dnů.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?Hlasování číslo 163, přihlášeno 134, pro 82, proti 34. Návrh byl přijat. Lhůta byla zkrácená o 30 dnů.

 

A já tímto končím tento tisk a všem poslancům děkuji za věcnou debatu.

 

V této chvíli otevírám další bod a je to číslo

Aktualizováno 26. 4. 2026 v 10:06.