Předcházející část projednávání bodu pořadu schůze

 

(pokračuje Tomio Okamura)

12.
Návrh poslanců Zuzany Ožanové, Patrika Pařila a Renaty Vesecké
na vydání zákona, kterým se zrušuje zákon č. 353/2019 Sb.,
o výběru osob do řídících a dozorčích orgánů právnických osob
s majetkovou účastí státu (nominační zákon), ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 116/ – prvé čtení

Projednávání tohoto bodu jsme přerušili v úterý 21. dubna v obecné rozpravě. Připomínám, že stanovisko vlády bylo doručeno jako sněmovní tisk 116/1.

Prosím, aby místo u stolku zpravodaj zaujala za navrhovatele poslankyně Zuzana Ožanová a zpravodaj pro prvé čtení poslanec Martin Záhoř. Budeme tedy pokračovat v přerušené obecné rozpravě.

Než budeme pokračovat, přečtu jednu omluvu. Místopředseda Sněmovny Barták Jiří se omlouvá od 10 do 11 hodin z pracovních důvodů.

A jako první s přednostním právem je přihlášená předsedkyně klubu Pirátů Olga Richterová a pak tady mám ještě jedno přednostní právo, předseda STANu Vít Rakušan.

Prosím, paní předsedkyně, máte slovo.

 

Poslankyně Olga Richterová: Vážené dámy, vážení pánové, vážení členové a členky vlády, vážení spoluobčané, kteří třeba sledujete tuto Sněmovnu, dovolte mi, abych zaujala vaši pozornost tím, co se právě chystá udělat vládní koalice – a sice zrušit nominační zákon. Možná si říkáte, co to má být, k čemu potřebujeme nominační zákon? To stanovisko klubu České pirátské strany, které budu právě přednášet, to osvětlí, ale současně se dá říct jedna jednoduchá věta – zrušení nominačního zákona je součást snah současné vládní koalice, aby úředníci a lidé pracující ve firmách státních nebo polostátních byli co nejohebnějšími loutkami. Ano, takto snadné to je. Ohebné loutky namísto nezávislých expertů, lidé, kteří podlehnou politickému tlaku namísto lidí, kteří ustojí svůj názor a svůj pohled na řízení firmy. Tohle je podstata zrušení nominačního zákona z pera vlády Andreje Babiše.

Jinými slovy je to další oslabení existujících protikorupčních pravidel našeho státu, je to další oslabení skutečných pojistek proti korupci navzdory tomu, co všechno vláda tvrdí ve svém vládním programovém prohlášení. A je to návrat, návrat do dob, kdy do vedení státních podniků byli dosazováni různí kamarádíčci, lidé bez odbornosti, bez přínosu, na základě známostí a politických vazeb.

Já tu vystupuji za pirátský poslanecký klub na místě Kateřiny Stojanové. Je to naše expertka na justici a na protikorupční opatření, poslankyně, která je dnes omluvena ze zdravotních důvodů. Ale stejně tak tu vystupuju za Piráty v návaznosti na naši dlouhodobou protikorupční práci, práci Jakuba Michálka a řady dalších expertů, kteří nám s návrhy protikorupčních opatření pomáhají v pozadí. Neznáte jejich jména, ale tu práci nám roky pomáhají dělat.

A vystupuju tu i kvůli tomu, co se dělo před pětadvaceti, třiceti lety, kvůli tomu, co se dělo v devadesátkách, divokých devadesátkách, protože zavedení nominačního zákona byla reakce právě na tyhle divoké doby. Ten zákon nevznikl proto, aby někomu přidělal práci, nevznikl proto, aby si někdo hrál na nějaké protikorupční hráze. Ne, vznikl proto, že tady byl reálný problém – skutečné politické trafiky, naprosto neprůhledné politické nominace a neskutečně slabá kontrola nad tím, kdo řídí státní firmy.

A zase – nebyl to nějaký okrajový nápad. Ten zákon jsme už v minulosti navrhovali jako Piráti, když jsme byli ve Sněmovně v roce 2017 a 2018 a potom v roce 2018 jej finálně předložila této Poslanecké sněmovně vláda Andreje Babiše. Tady to prošlo z vůle hnutí ANO – to se tehdy ještě tvářilo jako hnutí protikorupční – a o rok později, v roce 2019, byl ten zákon přijat. Byl přijat velkou většinou napříč politickým spektrem. Pokud vím, tak i ti, kdo dneska jeho rušení navrhují, tehdy vystupovali, že přinese transparentnost do všech fází výběru, do těch personálních nominací, a že posílí kontrolu veřejnosti.

A co vám teď, prosím, chci zdůraznit? Ono se toto stalo. To, co i poslanci hnutí ANO tehdy o cílech nominačního zákona říkali, prostě byla pravda a ta jedna kauza, která ukazuje, proč takováto opatření a takovéto zákony potřebujeme, je něco, co ve vás možná vyvolám jako vzpomínku – je to kauza trafik, kauza politického obchodování s veřejnými funkcemi, která se děla v roce 2012. Tehdy se poslanci Marek Šnajdr a Petr Tluchoř postavili proti vládnímu daňovému balíčku a potom složili mandát. A co se stalo? Umožnili tím přijetí toho balíčku, ale nedlouho poté získali lukrativní pozice ve státních firmách. Pak se to řešilo i soudně. Podle obžaloby šlo o klasický mechanismus politické korupce, o rezignaci výměnou za dobře placené funkce. Jenže do těch funkcí by měli být dosazováni odborníci, lidé na základě jasných nominačních procesů, lidé s jasnou odborností. A právě to byla součást těch kauz, kvůli kterým v této Sněmovně prošel v roce 2019 nominační zákon.

A to klíčové poučení? Byla to kauza, která ukázala, že bez jasných transparentních pravidel, přezkoumatelných pravidel, pro obsazování funkcí ve státních a polostátních firmách zkrátka vzniká prostor pro politické trafiky a ty pak mohou velice zásadně ohýbat rozhodování o tom, kam směřují desítky milionů, stovky milionů i miliardy v našem státě.

Co tedy nominační zákon zavedl? No mechanismy, postupy, jak právě oddělit ta politická rozhodnutí od personálních odměn, jak nastavit ten průhledný, transparentní výběr lidí a jak umožnit veřejnosti, aby to kontrolovala. Samozřejmě jde zejména o pohled novinářský a o pohled odborné veřejnosti. A bez těchto pravidel, bez tohoto zákona, který tady chce hnutí ANO dneska zrušit, se vracíme do situace, kdy něco může být zjevně na první pohled problematické, ale ten systém to postihnout neumí.

Ta kauza trafik ukazuje, že spoléhat se pouze na trestní právo nestačí. My potřebujeme prevenci. Také (je) vždycky levnější a umožní i posílit důvěru veřejnosti v to, že nejsme banánová republika.

Nominační zákon taková pojistka je, pojistka proti tomu, aby Česko bylo o kus víc jako země, kterými bychom myslím nikdo být nechtěli. Je to pojistka proti tomu, aby veřejné funkce a pozice ve vedení státních a polostátních podniků byly předmětem politických handlů.

Co jsou ty pojistky? Jsou docela jednoduché. Za prvé ministerstva musí vypsat transparentní výběrové řízení. Za druhé musí zveřejnit, koho chce nominovat a za třetí kandidáta posuzuje výbor pro personální nominace, ten vydá stanovisko, a to je čtvrtá věc, veřejné. A pátá věc. Nakonec ministerstvo musí vysvětlit, zda se tímto stanoviskem řídí anebo proč se rozhodlo jinak. To nám jako Pirátům přijde jako naprosto logický, jednoduchý postup, který dává smysl a právě to je ten řetězec kontroly, který v minulosti chyběl.

Proč ho chce vláda Andreje Babiše dnes, teď a tady přestřihnout, netušíme. Skutečný důvod tady nikdo nevysvětlil, proč tuto věc nevylepšit, proč ji rušit? Ano, zaznívají věci jako ten personální výbor je jen poradní, ten zákon je fakticky bezzubý, ale realita je úplně jiná. Máme jasná data, že v přibližně 80 procentech případů ministerstva respektovala negativní stanovisko výboru a kandidáta nejmenovala. Co to znamená? No, že ten mechanismus funguje a ne silou zákazu, ale silou transparentnosti a veřejného tlaku. Tak funguje demokracie, má řadu takovýchto pojistek a právě proto se obáváme toho dnešního rušení. Je to další oslabení demokratických principů, které jsou přitom v součtu nesmírně důležité. A navíc tohle celé, co tady popisuju, je jenom špička ledovce. Nejde jenom o to, že v těch 80 procentech případů ministerstva respektovala to negativní stanovisko, že ten člověk nepostoupil dál, nebyl jmenovaný. Spousta lidí, spousta nevhodných kandidátů a kandidátek se prostě do toho procesu vůbec nedostala. Proč? Protože by bylo příliš jasně nasvíceno, že nejsou vhodní, že nejsou odborníci, že by neobstáli. Vzbudilo by to obrovskou pozornost a zájem. A takhle funguje transparentní systém. Ne že se rozbliká kontrolka až na konci. Ne, on mění to chování už na začátku a to je princip moderních protikorupčních opatření, která jako Piráti zastáváme, prevence namísto drahého hašení následků. No a co se má stát místo toho po dnešku? Ten zákonný rámec, jasně vymezená pravidla se má nahradit nějakými interními pravidly vlády, což je něco, co může každá vláda změnit, obejít, může to úplně potichoučku zrušit. Namísto parlamentní debaty, namísto toho, že na to tady od pultíku ve Sněmovně budeme upozorňovat, chtějí něco, co vlastně velice, velice snadno vymlčí a v nějakou vhodnou chvilku vymažou. Nemá to ani váhu ani stabilitu ani vymahatelnost jako zákon.

Kde se tedy bere tahle motivace hnutí ANO vědomě oslabovat pravidla, která chrání veřejné peníze? A upozorňuji, dnes se nominační zákon týká státních a polostátních firem, kde se protočí zhruba 1 bilion korun ročně. Kde se bere ta motivace tady škrtnout rozumný a odborný dohled nad touto obrovskou částkou? Dávám příklad, které státní podniky to jsou. Je to třeba Správa železnic, velké energetické firmy, samozřejmě ČEZ, ČEPRO. Prostě žádné abstraktní entity, ne, konkrétní organizace, které hospodaří s naprosto nepředstavitelnými pro řadu lidí objemy peněz. 1 bilion je opravdu, opravdu hodně peněz. A kvalita řízení těchto firem a kvalita dohledu nad těmito prostředky má prostě nakonec přímý dopad na to, jak se nám v naší zemi žije, má přímý dopad na to, jestli se tady hospodaří dostatečně účelně, jestli se zbytečně neplýtvá penězi nebo jestli to dokonce nejsou ty úplně přímočaré politické trafiky. A když se dosadí nekompetentní nebo čistě političtí nominanti do vedení těchhle podniků, co myslíte, jak se to projeví? Jednoduše. Nejdřív neefektivním hospodařením, posléze předraženými zakázkami, chybnými strategickými rozhodnutími. A nakonec ve finále stát bude často muset problémy těch státních a polostátních podniků řešit z veřejných rozpočtů. Takže to zaplatí lidé v cenách služeb, v daních, v tom, co si stát bude moci dovolit nebo nebude moci dovolit financovat.

A já se blížím k závěru tohoto stanoviska za Pirátský poslanecký klub. Nominační zákon je jedna z mála systematických bariér, které brání veřejné peníze a brání neodbornému zpolitizovanému řízení státních a polostátních firem. Není dokonalý, ale je funkční. Těch 80 procent negativních stanovisek, která byla respektována, to dokazuje. A když někdo tvrdí, že cílem dnešního zrušení je profesionalizace, jak jí chce dosáhnout bez transparentních výběrových řízení? Jak jí chce dosáhnout bez jasně uvedených požadavků na kandidátky a kandidáty, bez nezávislého posouzení a bez včasné veřejné kontroly? Hlava mi to nebere.

Tohle celé rušení prostě nedává smysl. Ty odborné analýzy, co mají všichni poslanci k dispozici, dostali jsme je všichni do e-mailů, jasně říkají, ano, ten zákon má svoje mezery. Můžeme jít ucpat případné díry. Ano, vzniknul jako určitý politický kompromis, ale zároveň zcela prokazatelně zlepšil veřejnou politickou kontrolu, zlepšil pod kontrolu odborníky a omezil prostor pro čistě politické nominace. Takže to zrušení, to jenom otevírá prostor pro návrat do devadesátek, návrat k netransparentním, neodůvodněným rozhodnutím. Je to návrat pro velice rychlé čistky. Budou nazývané personální výměna. Jenže tam nebudou žádné lhůty, žádná veřejná kontrola. O obsazení klíčových pozic se dozvíme až ve chvíli, kdy bude pozdě. A to je ta podstata věci, ta korupční rizika. Dneska korupce často nevypadá jako obálka s penězi. Vypadá spíš jako špatně obsazená dozorčí rada. Rada, která nehlídá jako vedení firmy, které dělá rozhodnutí ve prospěch úzké skupiny namísto ve prospěch veřejného zájmu. Prostě dneska korupce vypadá spíš jako systém bez kontroly a odpovědnosti a nominační zákon tato rizika omezuje. Nominační zákon do toho procesu vnáší světlo a vymahatelnost pravidel a jeho zrušení znamená více tmy na ten 1 bilion korun opět bude výrazně méně vidět.

Takže ten spor není, zda je ta norma perfektní – není. Ten spor je o tom, jestli chceme mít jako země jako Česká republika pravidla, která účinně chrání veřejné peníze nebo jestli jsme ochotni a vláda hnutí ANO to navrhla, ten náš demokratický systém pojistek, brzd a protivah omezující konání politiků oslabovat. Za Piráty to fakt nechceme. A proto apelujeme, stále ještě máte na výběr, ten systém jde zlepšit. Jde posílit jeho protikorupční funkci. Není potřeba, abyste ho bourali. My tady devadesátky nechceme nazpět. Proto vás vyzýváme, nerušte nominační zákon, nerušte veřejnou kontrolu, posilujte ho. Posilujme ho, je to věc nás všech. Každá oslabená kontrola, každá tma rozšířená nad veřejnými penězi, každá otevřená zadní vrátka pro politické trafiky nakonec uškodí celé naší zemi, nám všem a zaplatí to lidi.

Takže nerušte tuto pojistku bez náhrady, zlepšete ji. Rozum mi nebere, proč to chcete udělat. Za Piráty budeme vší silou dnes argumentovat, proč je to chyba a že stále je možná lepší cesta.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji, paní předsedkyně. Vystřídali jsme se při řízení schůze, tak vás vítám, pěkné dopoledne. A dále s přednostním právem pan předseda Vít Rakušan a poté pokud nebude přednostní právo, tak už budou ti poslanci, které vidíte na obrazovce.

Ještě předtím přečtu omluvu, pane předsedo, malý moment. Vladimír Pikora od 10 do 12 hodin – pracovní důvody a Jitka Volfová od 16 do 21 – pracovní důvody.

Máte slovo.

 

Poslanec Vít Rakušan: Děkuju za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážená paní ministryně, kolegyně, kolegové, stojíme před bodem, který se na první pohled a možná i z té divácké galerie nezdá tak atraktivní a zajímavý, jako je nějaká diskuse o rozpočtu, daňových sazbách, jako je debata o naší bezpečnosti nebo možná i debata o veřejnoprávních médiích.

Ale možná právě ta nenápadnost toho zákona, ta zdánlivá nenápadnost, prostě filozofie vládní koalice, tenhle zákon zrušíme a nic se nestane, čímž ho definujeme jako zákon nedůležitý a zákon, který je prostě zbytný a můžeme ho postrádat, no právě v tom je možná ta nebezpečnost. Já si myslím, že tenhle zákon, který, mimochodem hnutí ANO, které teď vládne, prosadilo v roce 2019 s těmi argumenty, které tady dneska říkáme my. Je to opravdu legrační a vtipná situace. Já jsem včera poslouchal paní kolegyni Ožanovou, pana zpravodaje. No, to byla veliká legrace. Ten zákon je nedokonalý, legislativně se nepovedl, je tam řada nedodělků, nejsou tam návaznosti, které by měly být a podobně. To je velká legrace od vás poslouchat.

Já vám jenom chci připomenout: ten zákon je z vaší dílny, je z roku 2019. A pokud máte pocit, že se vám úplně nepovedl, tak máte širokou možnost ten zákon vylepšit, dát tam nejrůznější pojistky. A já během své ne úplně krátké řeči budu mít i jeden konkrétní návrh, jakým způsobem ten zákon vylepšit lze.

Vy ho nazýváte, že je to zákon bezzubý, že je to zákon, který nemá vlastně žádný reálný dopad, doporučující. No, tak tam ta pravidla pojďte dát, ne? To přece není důvod pro to, abyste ho rušili. Tenhle zákon přece může mít i reálné politické dopady, respektive jeho zrušení, a to na nakládání s majetkem nás všech. Pokud nominujeme do důležitých funkcí ve státních firmách lidi, kteří nebudou odborníky a budou to jenom političtí trafikanti, no tak přece hrozí hospodářské škody.

Takže tvrdit, že zrušení toho zákona nemá žádné negativní hospodářské důsledky nebo možná naopak, je čistá demagogie. Pokud jenom počítáte, kolik jsou personální náklady na lidi, rozhodovací procesy, nějakou techniku, kterou ti lidé používají, no, tak takhle přece ale ekonomie nefunguje. Takhle nefunguje uvažování o rozpočtech. Takhle nefunguje uvažování o tom, co do toho dáváme a co nám to přináší. Ono nám to přináší řádnou anebo lepší správu státního majetku, protože tam nominujeme lidi, kteří tomu rozumí.

Pan zpravodaj tady včera tryskovou rychlostí četl svoji zpravodajskou zprávu. Chápu, blížila se jedenáctá, chtěl to mít za sebou. Bylo to těžké stíhat. Ale pár věcí jsem si z obou dvou zpráv napsal a velmi mě pobavily. Zbytečné zatížení veřejných rozpočtů bez přínosu. Takže pan zpravodaj říká, že nominovat kvalitní lidi do státních firem na základě řádného nominačního procesu nemá ekonomický přínos. To je dost neuvěřitelná věta.

Velmi mě rozesmála věta paní zpravodajky. Promiňte, možná paní navrhovatelky, předkladatelky. Omlouvám se, možná jsem zaměnil, kdo co z vás řekl. Ono to opravdu bylo v rychlém sledu a od ty poznámky jsem si i při kadenci řeči pana zpravodaje musel psát opravdu rychle. Transparentní principy tam budou zachovány, ale budou to transparentní principy dle interních pravidel. Já jsem vystudovaný lingvista a transparentní principy dle interních pravidel mně přijdou jako jazykový protimluv. Má být něco transparentní a má to být někde interně dáno. Tím pádem už to nemusí být ani zveřejňováno. Tím pádem se popírá to, že je to věc transparentní. Transparentní principy dle interních pravidel. Ta věta zní opravdu moc hezky v té češtině. Ta čeština je kouzelný jazyk, jenom mám pocit, že ve vašem pojetí je tohle nádherný protimluv.

Dovolte mi, abych se vrátil trochu do minulosti. A proč tenhle zákon podle vaší argumentace, argumentace hnutí ANO, které ten zákon prosazovalo a v té době vládlo. Proč ten zákon vznikl? Proč jste ho přijímali? Proč jste nám ho navrhli? Přijali jste ho proto, že veřejnost – cituji – „měla plné zuby netransparentního obsazování postů v ČEZu, v Lesích České republiky, v Budvaru nebo na Ředitelství silnic a dálnic“. Veřejnost toho měla plné zuby, chvilku jsme jí dali jiný princip a teď toho už ty plné zuby nemá. Teď jí to zase na chvilku budeme dávkovat tak, že si to budeme dělat po svém, budeme si tam nominovat, koho chceme.

Ty argumenty, které jste říkali v roce 2019 neplatí? Ještě jednou se ptám a prosím, na to mě odpovězte. Neplatí argumenty z roku 2012, které jste říkali vy, že veřejnost má plné zuby netransparentního obsazování postů ve státních firmách? V čem se ta doba za sedm let posunula? V čem se změnila plnost zubů české veřejnosti v tom, jak se obsazují nebo neobsazují posty v důležitých českých firmách potenciálními trafikanty?

Já nevím, jestli se tady stalo něco tak zásadního, aby to tu veřejnou potřebu, o které vy jste mluvili ve vašich důvodových zprávách, veřejnou potřebu, potřebu transparentního rozhodování, aby to najednou bylo jinak. Teď nahradíte transparentní rozhodování interními pravidly, která podle vás také transparentní budou.

No, tady přece měla být postavena ta hráz a já neříkám, že se to povedlo úplně a já vůbec netvrdím, že ten zákon je dokonalý, prostřednictvím pana místopředsedy, paní poslankyně. Vůbec ne. Ten zákon by si zasloužil naši společnou debatu a zasloužil by si kvalitativní posun. V tom s vámi souhlasím. Ale rozhodně by si nezasloužil zrušení, protože zrušením popíráte všechny argumenty, které jste uváděli v době, kdy jste ten zákon dávali do praxe.

Měla tady být hráz mezi politickým zadáním a odbornou kompetencí. Tuhle hráz definitivně bouráte. Nominační zákon zavedl takzvaný Výbor pro personální nominace, což je pětičlenný orgán, který má za úkol jediné: posoudit, zda člověk, kterého chce ministr někam dosadit, to znamená, my nebereme ministrovi tu možnost vybrat si toho člověka, přijít s nominantem, tahle možnost tady je, ta možnost je i v současné době. Jenom potom na řadu přijde ten nominační výbor, který má pro danou funkci ověřit vzdělání, zkušenosti, případně morální integritu daného člověka. Ten nominační výbor je filtr. Ne dokonalý. Žádný filtr nikdy není dokonalý a nikdy vám nic a nikdo nezaručí dokonalý výběr.

Ale ten filtr jako takový v tom systému je důležitý. To je kontrolka, která se rozbliká rudě, když se do důležité pozice v nějaké státní firmě snaží dostat člověk, který prostě na to nemá. Kompetenčně, morálně, jde tam s nějakými úmysly, ukáže se při ověřování jeho nominace v tom nominačním výboru, že na to prostě nemá. Nemá na to vzdělání a erudici.

Každý z nás, kdo by chtěl jít pracovat kamkoliv do privátní sféry, tak projde velmi náročným pohovorem, kde budou ti, co nás mají zaměstnávat, ověřovat přesně totéž. Budou ověřovat, jestli na to máme, jestli o té věci něco víme, jestli tomu rozumíme, jestli jsme lidé spolehliví, jestli jsme lidé, kteří jsou schopni dostát nějakým úkolům, které tady budou vzneseny. Proč říkáme, že tohle u státních firem není potřeba?

V roce 2019 – můžu tady citovat mnoho vašich výroků – jste tvrdili, že to potřeba je, protože tehdy jste říkali, že má stát fungovat jako firma. A pokud má stát fungovat jako firma, jak má fungovat efektivně a má do důležitých pozic pouštět lidi, kteří tomu rozumí. Teď dáváte monopol ministrovi. A ministr si určí, jestli ten člověk je kompetentní nebo není.

Já znovu chci vysvětlit váš názorový posun. Máme plné zuby netransparentního rozhodování, to tady z vašich úst padalo. Tak už je nemáte plné? Proč je tady ten názorový posun? Vysvětlete mi to.

A falešný argument je, že ten zákon se neosvědčil. To je přece absolutně falešný argument. A pokud nejste spokojeni s vaším zákonem, tak ho předělejte, když už zase vládnete, ale nemusíte ho hned rušit, protože potom fakt popíráte ty předpoklady, s kterými jste do toho vstupovali.

My často slyšíme, že, a tady cituju paní kolegyni Ožanovou doslova: „Z důvodu iracionality a nefunkčnosti nominačního zákona je dán naléhavý obecní zájem na jeho zrušení.“ Je to tedy zpráva důvodová, nevím, jestli ji psala přímo paní poslankyně nebo někdo jiný, nicméně já to tedy vkládám jako zástupkyni předkladatelů do úst jí z důvodu iracionality a nefunkčnosti.

Takže jste v roce 2019 rozhodl iracionálně a do systému jste přišli s něčím, co tam nemělo co dělat, teď vám to došlo. Opravdu je iracionální něco na tom, že chceme, aby v dozorčích radách seděli odborníci? Co je nefunkčního na procesu, který lze kontrolovat? Lze tam dát ten filtr, lze tam dát tu pojistku jako takovou. Já skutečně – přece všichni musíte cítit, že vaše argumentace nesedí, nedrží, rozpadá se na jednotlivé části. Ta argumentace je absolutně nejasná a nejednoznačná, stejně jako u veřejnoprávních médií jste nepřišli s vysvětlením, proč chcete měnit financování, jenom nám předkládáte návrhy a nápady, jak to financování změnit, tak přesně tady nepřicházíte s žádným reálným zdůvodněním, proč rušit nominační zákon. A mimochodem, pokud tvrdíte, že je nefunkční, máte statistiky – v kolika případech doporučení nominačního výboru bylo respektováno třeba bývalou vládou, nebo nebylo? To je docela zajímavé, protože drtivě většinově ano. A já se potom dostanu k té jedné pojistce, kterou já budu navrhovat v rámci dalšího projednávání ve druhém čtení jako náš pozměňovací návrh, ale stručně ho představím už ve čtení prvním.

Já si skutečně nemyslím, že je tenhle zákon nefunkční. Já si myslím, že ta pravda je mnohem prostší a z mého pohledu smutnější. Tenhle zákon je pro vládní koalici až příliš funkční. Je to nepohodlná překážka, je to balvan v cestě k tomu, aby si ministři ve svých rezortech už definitivně mohli dělat, co chtějí, podle hesla: Pusťte nás k tomu, my víme nejlíp, koho tam dát, a žádný výbor nám do toho přece nebude mluvit. Že se tady jednoznačně otvírají dveře klientelismu, rušení povinnosti odůvodňovat nominace – to je přece velký problém. Vy rušíte povinnost zveřejňovat informace o kandidátech. To je ta transparentnost, kterou uchováte? Ruší se povinnost zveřejňovat informace o jednotlivých kandidátech. Chcete zpět zákulisní dohody o tom, koho do jaké firmy dáte. Že to je rychlejší, ten váš způsob? Určitě. Že je lepší pro tenhle stát? V žádném případě ne.

A tím svým postupem vyvracíte jakoukoli původní argumentaci toho, že o rozhodování bylo v těch předešlých letech – mluvili jste tady v diskusi tehdy o devadesátkách, jak se to dělalo, váš pan předseda dlouhodobě mluví o tom, jaký tady byl klientelistický systém, který za ta desetiletí tady vznikl, a vy jste přišli s něčím, kde jste tvrdili, že ho odstraňujete. Teď se vracíte do bodu před tímhle zákonem... absolutně bez jakéhokoliv zdůvodnění. Chceme to mít rychle, chceme ty lidi nominovat, tak jak nám se zachce.

Ale pojďme se podívat na konkrétní příklad. Máme tady nominaci do dozorčí rady státního podniku Lesy České republiky. Jednalo se o kandidátku Moniku Petrovou nominovanou za SPD. Výbor pro personální nominace tuto kandidátku odmítl. Proč? Protože dospěl k závěru, že – cituji: nesplňuje požadavky na odbornost pro dohled nad takto strategickým a významným podnikem. A tohle je přece ten moment pravdy. Kdyby tady nominační zákon nebyl nebo až si to svojí většinou prosadíte – je vás 108, počítat umíme všichni – možná vám to bude chvilku trvat, ale nakonec to zvládnete – tak až ten nominační zákon nebude, tak paní Petrová nebo kdokoli jiný – já jsem si ji vybral jako příklad, protože je to reálná situace – už by v té dozorčí radě seděla, už by v ní seděla, i když tím filtrem, tou výběrovou komisí, tím hodnocením, které skutečně hodnotilo její kompetence a znalost té problematiky, neprošla.

Takže tady je přece jednoznačná ukázka, že ten smysl toho tady je. Anebo jí tam ten ministr prostě jmenuje v rámci nějakého dealu něco za něco, žádný výbor už do toho nemluví, už nikdo nikde neřekne: pozor, ten člověk tam z nějakého objektivního důvodu nepatří. Máte strach, že lidi, které budete nominovat do takových funkcí, prostě tímhle filtrem neprojdou? Máte nějaký pořadník lidí, které chcete do těch firem dát? Určitě, tak každá strana, hnutí má své personální nominace – to je zcela legitimní, proč by neměli, to je právo ministra, ale ministr – a znovu říkám, to právo má i teď – ministr si může nominovat svého člověka, s kterým přijde, svého nominanta, jenom musí projít tím procesem jako každý normální člověk, který chce dostat nějaké místo, každý člověk, který chce dostat místo – v soukromé sféře stoprocentně, ale většinou i ve sféře státní – prochází nějakým výběrovým řízením, prochází tím, že se s ním někdo baví, hodnotí jeho kvality, hodnotí jeho kvalifikaci. Vy to tady rušíte. A pan ministr přijde, že chce paní Petrovou nominovat do Lesů České republiky, vy si řeknete: OK, je to vaše politické místo, dohodli jsme se, že vám přináleží – a to taky nekritizuju. Je úplně normální, že se ve vládní koalici dohodnete, kolik kterých míst přísluší jaké straně v nějaké dozorčí radě. To je úplně normální, to je jasné. Ale vy tam dáte člověka, o kterém nic nevíte. A vy ostatní nechcete vědět, jestli váš koaliční partner nominuje člověka s nějakou základní kvalifikací odbornou, jestli ten člověk obstál, jestli umí vysvětlovat, argumentovat? Vy to opravdu nechcete vědět? Vy tu pojistku chcete zrušit? Prostě v tom systému odstraňujete něco, co vám tam jednoznačně překáží.

Je to fakt výsměch odborníkům, kteří pracují v institucích, na které třeba ti lidé mají dohlížet. Je to výsměch jejich odbornosti. Vy jim říkáte: My tam dáme kohokoli, on vám do té práce bude samozřejmě nějakým způsobem zasahovat, legitimním, to má z pozice člena dozorčí rady určitě dělat, ale my vám tam dáváme člověka, který tomu třeba vůbec nerozumí, nemá na to. Vždyť tím přece i kvalitu výkonu funkce té samotné instituce zatěžujete. V zájmu každého státu a v zájmu každého dobrého manažera – a pan premiér váš vždycky tvrdil, že to je to, co umí, že je tím kvalitním manažerem – tak v zájmu toho manažera přece je, aby i státní podniky fungovaly efektivně, aby tam byli nominováni lidé, kteří na to mají. Tenhle příklad tady máme teď z téhle doby. Tak já našel bych jich takových mnoho, vybral jsem ten nejaktuálnější. A proto já přijdu s pozměňovacím návrhem.

My nechceme být jenom ti, kteří kritizují, my slyšíme vaše argumenty. Říkáte, že ten zákon je bezzubý. Říkáte, že ten zákon je pouze doporučující, říkáte, že si stejně vláda z něj nemusí vzít vlastně ten závěr, z toho nominačního výboru, nakonec si může rozhodnout jak chce – je to takový filtr nefiltr, protože to doporučení není závazné. Proto také argumentujete i v důvodové zprávě, že proto je ten zákon nefunkční. Tak já říkám: Dobrá, přijímám vaši argumentaci, že se vám v roce 2019 ten zákon úplně nepovedl... a je potřeba ten váš zákon z roku 2019 vylepšit, dát tam nějakou závaznost. Proto jsem předložil sněmovní tisk číslo 138. A náš návrh jde přesně opačným směrem než to, co tady navrhujete vy. My nechceme rušit nominační zákon a dát průchod přílivu politických trafikantů do důležitých pozic – my naopak navrhujeme, aby se role výboru pro personální nominace zásadně změnila z poradní na rozhodovací.

Ale já vám vysvětlím ještě podrobněji podstatu toho návrhu, abyste neměli pocit, že vláda tady bude příliš svazována. Já rozumím momentu, kdy vám nominační výbor někoho doporučí a vy jako vláda s ním z nějakého důvodu nesouhlasíte. Já si pamatuju na jeden případ, který jsem zažil jako ministr. Měli jsme doporučení na člověka, který nominačním výborem prošel, kvalifikační předpoklady měl, prokázal schopnost rychlé reakce, ale ten člověk – to by v současné vládě tedy nevadilo – ale on měl komunistickou minulost. A on měl komunistickou minulost, která nebyla úplně hezká. Byl to člověk – a to by v současné vládě taky nevadilo – který donášel a udával na své kamarády. Tak takového člověka jsme nominovat nechtěli a i když nominačním procesem prošel, tak v té chvíli my jsme jako vláda rozhodli, že nominován nebude. A myslím si, že tohle právo má vláda mít. Možná vás překvapím, ale myslím si, že ho má mít. To znamená, když je ten člověk doporučen a vláda z nějakého objektivního důvodu zjistí, že ten člověk prostě není pro ni vyhovujícím kandidátem, má mít právo to změnit.

My to chceme opačně. My to chceme pro případ, jako je paní Monika Petrová. My tu logiku chceme dát tím způsobem, že nedoporučí-li výbor nominaci osoby, je toto stanovisko pro ministerstvo závazné. Ministerstvo nominovanou osobu do funkce nejmenuje, ani ji do funkce nenavrhne. To znamená nikoliv v případě kladného hodnocení, abychom brali vládě možnost změnit to rozhodnutí, ale v případě, že nominační výbor prokáže, že ten člověk je nekompetentní, že ten člověk má opravdu nějakou výraznou překážku k tomu, aby tu funkci vykonával dobře, tak my říkáme, v té chvíli ho vláda nenominuje. Myslím si, že je to férový kompromisní návrh. Nechává stále vládě ten velký prostor pro to, aby rozhodovala, aby vláda rozhodovala, ne nominační výbor, na vládě zodpovědnost, kdo sedne zasedne v důležitých státních firmách a je to tak správně. Skutečně, mně ani nevadí politické dohody typu rozdělíme si, kolik která ze stran má nominantů, to je normální a budou to dělat určitě všechny vlády. Ale nenominujte lidi, kteří tím filtrem neprojdou, to už nebudete moci. A tohle je podle mě skutečná reforma. Tohle je cesta k profesionalitě. Tohle je odpověď na argumenty, že ten zákon je bezzubý. Tohle je odpověď na to, že tenhle zákon vlastně nenaplňuje svou původní myšlenku, aby byl tím skutečným filtrem. Tady se jim stane. Nenominujeme lidi, kteří na to prostě nemají a odborníci, kteří zasedají v nominačním výboru, vedli s nimi řízení, budou mít pocit, že ta jejich práce nějaký smysl má.

Já bych vás moc poprosil, pojďme se o tom ještě bavit. Pokud argumentujete, tak jak argumentujete, tohle je odpověď na část vašich argumentů. Dáváme reálný nástroj do ruky, dáváme reálný směr, aby se vláda musela řídit tím negativním rozhodnutím, respektive takového člověka nenominovat. My chceme dát prostě tomu výboru právo veta. Chceme, aby když odborníci řeknou ne, tak to skutečně to ne znamenalo. Tím bychom definitivně odstřihli politické trafikanty od státních penězovodů.

A teď si, prosím, jenom uvědomme, to je tak legrační věta, že to opravdu nemá žádné negativní ekonomické dopady. Já se trochu divím, že tohle tady můžete vyslovit. Možná proto jste to říkali tak rychle. Uvědomme si, o jakých penězích se tady v tomhle případě bavíme. Státní podniky a akciové společnosti s účastí státu spravují majetek v řádech stovek miliard korun. A ti lidé, které nominujeme do takových funkcí, o těch stovek miliard korun státních peněz, peněz daňových poplatníků, rozhodují. A vy dáte fakticky do argumentáře, ještě jednou cituju: je to zbytečné zatížení veřejných rozpočtů bez přínosu. Prosím přemýšlejte před tím, než sepíšete ty zprávy. Já vím, že vám to možná někdo píše, máme i instrumenty AI, ale takovéhle věci tady nevyslovujme. Tohle je absolutní nesmysl.

A samozřejmě hospodaření takových firem, třeba jako je ČEZ, přímo ovlivňuje ceny energií nebo stav našich lesů, kvalitu dopravy, dostupnost služeb. Tyhle firmy ovlivňují kvalitu života možná mnohokrát mnohem více, než rozhodování řadového poslance tady v Poslanecké sněmovně. Tohle je ta realita toho, že se rozhoduje o kvalitě života. My tady občas máme takový ten pocit uzavření v těch malostranských palácích, máme tu plastovou kartičku a máme pocit, že jsme někdo. Opusťte tenhle pocit. O státních penězích se rozhoduje i jinde, třeba ve státních firmách, kam vy si teď chcete po zrušení nominačního zákona nominovat úplně koho chcete, vaše politické trafikanty nezávisle na tom, jestli tomu rozumí nebo nerozumí, i když neprojdou pohovorem, což se té nominantce SPD stalo. Vy říkáte, to je jedno, politika je politika, bude tam, ona se to naučí, my jí věříme. Kde je ta profesionalita, kterou jste slibovali? Kde je tady ta transparentnost? Jo, vláda si udělá nějaká interní pravidla. Interní pravidla – myslíte, že interní pravidla jsou na roveň zákonu? Myslíte, že interní pravidla se v dobrém v případě a pokud k tomu budete mít důvod, nedají nějak ohnout? A pokud znovu říkáte, že je ten zákon bezzubý, dejte mu zuby a já vám tu cestu dávám a nerušte ho. To je přece úplný nesmysl. To je špatná odpověď na bezzubost zákona, vašeho zákona z roku 2019. Vy jste nás přesvědčovali o tom, že bude dobrý a že se nominační proces zkvalitní.

Dozorčí rady se samozřejmě skládají z konkrétních lidí a pokud vy tam prosadíte člověka jenom proto, že má správnou stranickou knížku, tak samozřejmě riskujete špatná manažerská rozhodnutí, riskujete miliardové ztráty, reputační škody pro tu firmu a ty určitě nebude pan ministr, který o takovém člověku rozhodne, platit ze svého. Tohle budou zase platit občané Česka ze svých daní. Je to signál vaší rezignace na elementární politickou kulturu, je to vzkaz občanům: slibovali jsme transparentnost, teď se nám ale hodí koryta. Je to fakt facka všem doporučením mezinárodních organizací, jako je OECD nebo protikorupční skupina Greco, která nás dlouhodobě vyzývá k tomu, abychom naopak zpřísnili nominační procesy do státních institucí a firem, do státní správy a ne abychom je rušili. Je to mozaika, je to článek do té skládanky, kterou tady tvoříte od voleb. Ovládnutí veřejnoprávních médií, zrušení služebního zákona tak, abyste mohli vyhazovat lidi velmi rychle ze státní správy, zrušení nominačního zákona, abyste si do té trafiky mohli dosadit, koho vy chcete. Tohle je postup, který tady předvádíte. Kde v tom všem vidíte tu linku transparentnosti a protikorupčnosti, o které tady vždycky vy mluvíte, o které tady hovoří váš pan předseda? Kde je? To je další otázka, na kterou chci odpovědět, prosím, velmi konkrétně. Ještě jednou ji zopakuju. Kde je v tomto vašem postupu jediný náznak transparentní státní správy a jakékoliv protikorupčnosti a vyhnutí se klientelismu, kde, jak k tomu ten nominační zákon, respektive jeho zrušení, přispěje?

Vy skutečně chcete kontrolovat personálie v celém tomhle státě? Chcete ho mít pod kontrolou? To je přece jediný důvod, který říkáte. Je to návaznost na zrušení služebního zákona, a proto, pane místopředsedo, navrhuji zamítnutí tohoto návrhu v prvním čtení. Pojďme prosím ukázat, že nám záleží na tom, jak je spravován státní majetek, že nejsme v roce 1995, v devadesátkách, které vaše hnutí považuje za nejtemnější období historie tohohle státu, na to ukazujete, tak takhle přesně v roce 1995 se nominovalo do těch státních firem. Že jsme tedy v roce 2026, kde vy chcete být, ukažte nám, že jste v roce 2019 měli pravdu a nominační zákon jsme potřebovali a je to něco, co se osvědčilo. A já vám odpovídám: částečně, částečně se to osvědčilo. Máte pravdu ve své argumentaci, ten zákon není dokonalý a zasloužil by vylepšení. Zasloužil by nějaké mechanismy, které z něj udělají zákon účinnější, závaznější, ale rozhodně není odpovědí to, že ho zrušíte. Pokud tenhle zákon zrušíte, kolegyně a kolegové, ponesete plnou odpovědnost za každou jednu trafiku, která se v příštích letech v tomhle státě objeví. Už nikdy nemluvte tady na plénu o politických trafikách a politických trafikantech. Pokud tenhle zákon zrušíte a budete tady nadále používat vaši rádoby transparentní a protikorupční rétoriku, pokaždé se přihlásíme a pokaždé s každým trafikantem, s každým jednotlivým nominantem, který neprojde tímhle nominačním procesem, vám to budeme do konce vašeho vládního období připomínat. Berete sami sobě možnost mluvit o transparentnosti a vyhýbání se klientelismu, protože vy ho tímhle způsobem do té státní správy, do toho, jak funguje náš stát, zase vracíte. Je to docela vtipné, ne? Hnutí ANO nás vrací do devadesátek, do těch, které tak nenávidí.

Prosím, věřte mi, že my každou nominaci, kterou teď učiníte, budeme sledovat s mnohem větší pozorností, než tomu bylo doteď. My chápeme – a znovu říkám – a respektujeme právo politické reprezentace, každé politické reprezentace, si do zmíněných funkcí nominovat lidi, o kterých mají přesvědčení, že obstojí, že jsou odborníky. Ale to, že už ta nominace bude čistě vaše, bez toho odborného posouzení, bez nějakého odborného filtru, tak to dává přece do rukou obrovskou zbraň i nám opozici ukazovat na to, jak jste ty lidi vybrali, kde se ty lidi vzali, odkud spadli, jaký mají politický background, jestli ti lidé něco umí, jestli něco vědí. Ale rozhodně přece ten váš přístup – a vy to víte – je to nějaké politické zadání, které plníte. Já tomu rozumím, tak to holt chodí. Ale vy přece víte, že nefunguje to, aby bez nějakého ověření profesionality se zlepšila kvalita fungování státních firem, institucí. Prostě to tak nebude a není.

Tak já vás moc prosím, pojďme vést diskusi ještě i ve druhém čtení, jestli... Protože nepředpokládám, že mně projde můj návrh, který jsem před chvílí dával, ale považuju za nutné ho podat. Pojďme se ve druhém čtení bavit, jestli tenhle zákon nezachovat. Vyzývám vás, prosím, předkladatelé tohoto zákona, svolejte nějakou platformu, kde se můžeme dohromady dohodnout na nějakém komplexním pozměňovacím návrhu nominačního zákona tak, aby vám vyhovoval, v podobě toho, že nebude bezzubý, abyste odstranili chyby, které jste tam identifikovali. My tam taky nějaké vidíme.

Já si troufám říct, že jsme schopni se dohromady dohodnout věcně, bez televizních kamer, na nějaké ryze pracovní platformě, o tom, že nominační zákon tady bude, vy se nezpronevěříte vašim vlastním závazkům a slovům z roku 2019, a zároveň se nám společně povede ho posunout dál. Děkuju vám za tuhle vstřícnost a děkuju vám za to, že ještě se nad zbytečností a hloupostí zrušení nominačního zákona bez náhrady zamyslíte. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuju, pane předsedo. Ale mám tedy zaznamenáno v dokumentech, že jste navrhl zamítnutí návrhu v prvním čtení. Dobře.

Vaše vystoupení vyvolalo jednu faktickou poznámku. Poprosím Miroslava Ševčíka.

Než sem dorazí, přečtu čtyři omluvy. Martin Baxa od 18.15 – osobní důvody, Matěj Gregor od 11.10 do 14 – pracovní důvody, Josef Nerušil od 16.30 do 18 – pracovní důvody a Igor Červený od 11.45 do 13.30 – pracovní důvody.

Já vám pouštím 2 minuty.

 

Poslanec Miroslav Ševčík: Pane poslanče, prostřednictvím předsedajícího, dovolte, abych se vyjádřil k tomu, co jste tady řekl. Vůbec bych nevystupoval, kdybyste osobně nedehonestoval tu paní, o které tady byla řeč. Paní Monika Petrová se nemůže bránit. Já jsem si ji tedy v rychlosti vyhledal. Vy byste nemohl projít žádnou hodnotící komisí, protože máte podstatně nižší vzdělání, než má ona. Nemáte například titul PhD, za prvé.

Za druhé, nikdo z té hloupé komise nemá tak vysoké vzdělání, jako má ona. Abych vám pravdu řekl, tak vy jste tady hovořil o jakýchsi trafikách. Tak to jste byli přece vy. Vy jste si dosazovali tak, že jste pak mohli realizovat dozimetráckou akci. Je mi to až opravdu směšné, že takhle se tady o ní vyjadřujete. Paní Monika Petrová má doktorát z agroekologie. Získala ho na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích. Vystudovala i rostlinolékařskou fakultu, rostlinolékařství na Mendelově univerzitě v Brně a má dvacetiletou zkušenost.

Až úsměvný je zápis z toho výboru. Poslouchejte mě dobře: Výbor rovněž vyhodnotil mediální obraz nominované osoby se zvláštním ohledem na možné riziko negativní publicity v její minulosti, a tak dále. Posoudil schopnosti, které se prezentovaly v médiích. Já, kdybych posuzoval to, co píšou média o různých lidech, no tak s některými bych si nemohl ani podat ruku.

Chtěl bych znovu zdůraznit, že toto, co bylo předmětem, tak je jednoznačně dáno tím, jak pracovala tato komise, jak ten výbor pro personální nominace se choval k adeptům na tu funkci. (Předsedající: Čas, pane poslanče.) Stálo by za to, kdybyste se mohl omluvit té paní Monice Petrové.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Poprosím o dodržování času, musím měřit všem stejným metrem.

Máme tady dvě faktické poznámky, Jan Berki a Vít Rakušan.

Vaše 2 minuty.

 

Poslanec Jan Berki: Já bych chtěl, vaším prostřednictvím, pana poslance poprosit, když tedy vyzývá k tomu, aby se nedehonestoval někdo, kdo tu není, aby dělal totéž. Komise se také nemůže bránit. Prosím nehodnoťte ji jako hloupou, byla nějak sestavena. Prosím, nedělejte ty samé komunikační fauly, před kterými bráníte.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji za dodržení času. Poprosím Víta Rakušana. Tak 2 minuty.

 

Poslanec Vít Rakušan: Děkuju. Já jenom jednou faktickou poznámkou. Můj děda říkal, že když jsi docent, neznamená to, že máš rozum. Takže, pokud budeme posuzovat jenom podle akademických titulů, dobrá. Já, pane kolego, prostřednictvím pana místopředsedy, mám magisterský titul. Nestydím se za to, mám řádné vysokoškolské vzdělání a vždycky se budu hlásit, i v pozdější postpolitické kariéře, do takových míst, kde moje vzdělání bude dostačující. Tak jestli se tady budeme zkoušet z toho, kdo má jaké tituly, tak je to trochu legrační.

Já jsem nedehonestoval paní Petrovou. Já jsem četl oficiální citaci, která zní, že nesplňuje požadavky na odbornost pro dohled nad takto strategickým a významným podnikem. Jestli je tohle urážka, o té dámě jsem tady nepoužil. Podívejte se na stenozáznam, prostřednictvím pana místopředsedy. Nepoužil jsem ani jednou větu, abych já osobně hodnotil její inteligenci, abych já jakýmkoliv způsobem osobně hodnotil její odbornost. Já jsem na jejím aktuálním případě pouze ukazoval to, že ten nominační výbor má nějaké své stanovisko, a podle mého pozměňovacího návrhu bychom měli umět respektovat negativní stanovisko.

Já sám tu dámu neznám. Věřím, že je to dáma vzdělaná. Věřím, že je to... Koneckonců absolvovala stejnou univerzitu jako já. To je hezké. Ale ten nominační výbor může mít nějaké důvody při posuzování její kvalifikace pro tuto konkrétní pozici. V čem spočívala dehonestace, nevím. Já jsem četl jednu z z posledních zpráv a rozhodnutí nominačního výboru. To je celé. Ani slovem jsem se osobně nedotkl té dané kandidátky. Já jsem četl závěr nominačního výboru. To už je všechno, co k tomu budu říkat. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji za dodržení času. Teď jsem si všiml, že támhle na tom monitoru, který vám měří čas, tak je tam o 5 vteřin méně, tak nevím, jestli to byl omyl. Zkusíme to znovu, protože máme tady další faktickou poznámku, Miroslav Ševčík. Připraví se Marie Pošarová.

Vaše 2 minuty.

 

Poslanec Miroslav Ševčík: Pane poslanče Berki, prostřednictvím tady předsedajícího, já jenom upozorňuju na to, že jsem jmenoval komisi, ale nejmenoval jsem je po jménech. Vzhledem k tomu, že ten záznam je tady skoro veřejný, respektive veřejný, tak proto jsem na to upozornil, že si nemyslím, že to bylo ve vztahu k paní Monice Petrové, kterou osobně vůbec taky neznám, že to bylo seriózní. Takže, proto jsem se jí chtěl zastat. Takže, prosím, já jsem mluvil o komisi, nemluvil jsem o členech komise.

Jestli bychom se měli vrátit ještě znovu k tomu, co tady řekl pan předseda, respektive pan Rakušan, prostřednictvím pana předsedajícího? No, tak samozřejmě, můžeme se podívat na vzdělání těch ostatních, právě členů komise, a můžeme to srovnat se vzděláním, znalostmi a zkušenostmi té paní. Koneckonců, oni tam v tom zápise... To je fakt až úsměvné, protože ona je vzděláním osoba, která se měla věnovat záležitostem, které jsou s jejím vzděláním spojené a oni ji tam zkoušeli, že ji nebyl znám pojem, údajně, péče řádného hospodáře. Sorry, právnické vzdělání opravdu nemá tady každý a myslím si, že kdybych se zeptal, tak nevím, jestli to budete vědět vy přesně, co je to péče řádného hospodáře. Takže děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji za dodržení času. Máme tady před sebou tři faktické poznámky: nejprve Marie Pošarová, potom Marian Jurečka a Jan Berki. Ta časomíra tam jde teďka už správně. Počkejte, já to vynuluju, malý moment.

 

Poslankyně Marie Pošarová: Děkuji za slovo. Já bych se jenom vyjádřila krátce. Ono tady nejde jenom o to vzdělání, o ty tituly. Ale tam bylo jasně řečeno, že ona má dvacetiletou odbornost právě v rámci té dozorčí rady do toho fondu, do kterého se hlásí. Takže když se podíváme, jací zástupci byli v dozorčích radách vlastně nebo ještě jsou, tak musím říct, že ona nejenom tu odbornost, ale i to vzdělání dokonale splňuje.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Tak děkuji za dodržení času s velkou rezervou. Poprosím Mariana Jurečku. Připraví se Jan Berki. Pane poslanče, máte 2 minuty.

 

Poslanec Marian Jurečka: Dobré skoro poledne. Pane předsedající, kolegyně, kolegové, já jsem řádně přihlášen, mám k tomu delší projev, který tady chci říci, ale teď v té debatě chci tady zmínit jako dva takové postřehy za mě.

Mě překvapuje, že vlastně u tohoto návrhu zákona teď v té probíhající včerejší a dnešní debatě nevystupuje žádný člen vlády, který má už předchozí zkušenost. Kdyby tady přišel někdo z kolegů z hnutí ANO, kteří byli ve vládě Andreje Babiše mezi roky 2018 – 2021 a řekl, co mu tak na těch principech, které byly ustanoveny s podporou, velkou podporou hnutí ANO Andreje Babiše, Radka Vondráčka a dalších, co dneska vlastně je takovým problémem, že to chcete zrušit? Proč tady nepřijde žádný ministr, aby to konkrétně popsal na konkrétních principech, postupech, kde je ten problém, kde jsou ty velké náklady a podobně?

Je to zvláštní, že to nikdo z nich tady nejde obhajovat. Já bych se s nimi rád argumentačně střetl, protože podle mě tenhle princip má pozitivní výsledky na to, že každý ten ministr si daleko víc rozmyslí, koho k té nominační komisi k tomu posouzení pošle, zda nepošle úplného „nounejma“, zda nepošle úplného řeknu nominanta, který prostě nemá alespoň základní předpoklady a kompetence. A ty nejsou jenom v tom, co má napsané na diplomu a v dosaženém vzdělání.

A ta druhá poznámka – na pana kolegu Ševčíka. No, jestli nějaký ministr chce podepsat někoho do dozorčí rady, který neví, co to je princip péče řádného hospodáře, tak je to zoufalé. Na to nemusím být právník. Já jsem ten rostlinolékař. Ale od vstupu do politiky v roce 2012, když jsem začal jako krajský zastupitel, tak prostě princip péče řádného hospodáře je jeden ze základních předpokladů, který musí znát de facto každý starosta, každý komunální krajský zastupitel. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Čas, pane poslanče. Děkuji.

Poprosím pana poslance Jana Berkiho.

 

Poslanec Jan Berki: Děkuju. Jenom bych chtěl vaším prostřednictvím panu kolegovi Ševčíkovi znovu osvětlit, proti čemu já jsem protestoval. Vy jste říkal, že není fér tu napadat někoho, kdo se nemůže bránit. Já jsem jenom argumentoval tím, že to tedy nemáte dělat sám. A není v tom rozdíl, jestli jmenujete jednotlivé členy nebo komisi jako takovou. To je jedna věc.

Druhá věc – doporučil bych podívat se na složení té komise a potom se tedy tím pádem bavit o tom, jestli jsou nebo nejsou odborníci. A opět se vracíme k tomu, že tento zákon ten proces úplně ruší. Pokud se vám nelíbí, jak je komise skládána, pojďme se bavit o tom, jak má být skládána jinak. Ale ten váš argument vcelku mi přišel jako ne úplně patřičný.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Tak děkuji za dodržení času. Ještě jedna faktická poznámka pro tuto chvíli. Poprosím pana poslance Bohuslava Niemiece. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Bohuslav Niemiec: Dámy a pánové, já se taky přidávám k debatě, protože tady jde o meritum věci, o ten výbor, o to, jakým způsobem se schází, o to, že vydává nějaké stanovisko. Tady nejde o konkrétního kandidáta. A prosím nesuplujme roli toho výboru tady, kde prostě budeme posuzovat toho kandidáta. V minulosti neprošli nominanti naši. Neprošli nominanti vaši. A to je v pořádku.

Já opravdu nechci tady řešit a posuzovat jednotlivé kandidáty. Právě to má dělat ten výbor. A když zrušíme, když celý ten zákon zrušíme, tak už to tu padlo: prostě ten proces znepřehledníme. Ano, jsou tam věci, které se dají vylepšit. Pojďme pracovat na tom, že je vylepšíme. Ale nerušme ten zákon jako celek. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji za dodržení času. Faktické poznámky v této chvíli nejsou, přednostní právo také ne.

Poprosím a pozvu k řečnickému pultu Karla Dvořáka, který je řádně přihlášen, připraví se Michal Zuna a další, kteří jsou na obrazovce.

Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Karel Dvořák: Děkuji, pane předsedající. Vážené dámy, vážení pánové, já jsem se nehlásil s faktickou poznámkou a využiji tento prostor k tomu, abych vám sdělil dvě svoje krátké poznámky k otázkám formálního vzdělání. Je to určitě zajímavé téma a myslím si, když jsem tak poslouchal tu debatu, že to jde glosovat citátem Francise Bacona, a to že vědění je moc. A krásou češtiny je, že slovo moc má v tomto případě dva významy.

Druhou poznámkou bych snad ještě vás potěšil takovým malým komentářem k tomu, a to je to, že univerzita, formální vzdělání nám může poskytnout ledacos a často ze všeho nejvíc to své sebevědomí být vedle a tvrdit něco velice sebevědomě, i když to třeba nutně není úplně podloženo skutečností.

Každopádně nejsem tady od toho, abych komentoval otázky potřebnosti formálního vzdělání, ale abych se vyjádřil k nominačnímu zákonu. V debatě o zákoně o státních zaměstnancích, která proběhla v této Sněmovně minulý týden v rámci druhého čtení, opakovaně zaznělo, že záruky odbornosti a apolitičnosti musí být zakotveny v zákoně. Stejný argument dle mne platí i v tomto případě. I v případě státních společností a podniků jde o správu veřejného majetku a o důvěru veřejnosti v to, jak jsou obsazovány klíčové pozice. Právě proto je zarážející, že zatímco u státní správy na zákonných pravidlech trváme, u státních firem je chceme nahradit pouhými interními předpisy.

Když se bavíme o státních firmách, to je například o ČEZu, Českých drahách nebo České poště, bavíme se o stovkách miliard korun veřejného majetku a o lidech, kteří o něm rozhodují. Nejde tedy o technickou otázku, ale o to, zda výběr těchto lidí bude mít pevná a veřejně kontrolovatelná pravidla nebo bude záviset na vůli aktuální vlády. Předložený návrh nominační zákon ruší úplně bez jakékoliv náhrady. Ruší výbor pro personální nominace i zákonný rámec výběru a nahrazuje je interními pravidly vlády, která může vláda kdykoliv změnit nebo zrušit bez souhlasu parlamentu. To samozřejmě není v žádném případě posílení toho systému, to je jeho oslabení, chce se mi říci až likvidace.

Z důvodové zprávy přitom vyplývá jeden dle mého názoru zajímavý paradox. Na jedné straně se říká, že zákon nepřinese kvalitativní změnu a že jde jen o vnitřní proces výkonné moci, který lze upravit podzákonně. Na druhé straně se ale přiznává, že zákon vznikl kvůli kritice netransparentních a neodborných nominací a nízké míře veřejné kontroly. Jinými slovy, problém existoval, zákon na něj reagoval, ale dnes říkáme, že ho vlastně nepotřebujeme. Tento rozpor je zjevný – myslím, že každému bez ohledu na jeho formální vzdělání.

Ano, zákon má slabiny. Doporučení výboru nejsou závazná a jeho dopad je omezený. Ale z čeho vlastně vláda vychází, když právě kvůli tomu navrhuje zákon zrušit? Pokud se podíváme na dostupná data, a Vít Rakušan je tady před časem nebo před chvilkou citoval nebo na ně odkazoval, tak vidíme, že přibližně v 80 procentech případů ministerstva negativní stanovisko výboru respektovala. Jinými slovy ten systém fungoval, i když nebyl dokonalý. A pokud jsme tedy na dobré cestě, pak bychom měli jeho nedostatky odstraňovat a zákon dále rozvíjet, nikoliv ho rušit prakticky bez náhrady. O to víc, když tu existuje návrh, který zákon dále rozvíjí.

Leží tady ve Sněmovně jako sněmovní tisk číslo 138 – návrh, který předložil předseda hnutí STAN Vít Rakušan, jde přesně po jádru problému. Zachovává rozhodovací odpovědnost ministra, ale zároveň říká jednu zásadní věc: pokud výbor nominaci nedoporučí, ministerstvo takového kandidáta jmenovat nesmí. Jedna věta v zákoně, která z doporučení dělá skutečný filtr a dává celému procesu smysl. Bezesporu to není jediná možná cesta. Pojďme se bavit o alternativách. Ale tohle je cesta správným směrem. Na rozdíl od zrušení celého zákona preferuji společně zákon rozvíjet, ne ho rušit.

Ostatně připomínám, že nominační zákon byl přijat širokou většinou napříč politickým spektrem a vznikl jako reakce na reálné problémy s transparentností nominací. Předložen byl vládou hnutí ANO a podpořila jej i dnešní koaliční SPD. O to méně rozumím tomu, proč dnes tyto strany navrhují jeho zrušení prakticky bez náhrady. Jejich ambicí by přece mělo být systém zlepšovat. Nebo ne? O co jiného tedy potom jde?

Argument úspor v tomto kontextu neobstojí. Bavíme se o jednotkách milionů korun ročně ve vztahu ke společnostem, které spravují stovky miliard. Jediné špatné personální rozhodnutí může tyto náklady převýšit mnohonásobně. Úspora je tedy spíše rétorická než skutečná. Zásadní je ale princip. Pokud u státní správy říkáme, že záruky odbornosti musí být v zákoně, musí totéž platit i u státních firem. Nelze mít dva různé standardy podle toho, co se zrovna politicky hodí.

A konečně je tu i otázka načasování. Zákon se navrhuje zrušit okamžitě, bez přechodného období a bez jakýchkoliv přechodných ustanovení v době, kdy se obsazují klíčové pozice ve státních firmách. Neříkám nutně, že to je důkaz špatného úmyslu. Neříkám to a možná si to myslím, ale v kombinaci s ostatními okolnostmi to vyvolává oprávněné pochybnosti. Dámy a pánové, říkám znovu, nejde o technickou změnu, jde o to, zda chceme mít pravidla nebo prostor pro libovůli, zda chceme systém zlepšit nebo ho fakticky zrušit.

Já jsem přesvědčen, že správná cesta je zákon rozvinout a posílit, nikoliv ho rušit, protože pravidla pro správu stovek miliard veřejného majetku nemají záviset na momentální vůli vlády. Mají být stabilní, předvídatelná a platit bez ohledu na to, kdo zrovna vládne. Občané totiž mají právo vědět, jak stát dospěl k výběru manažerů, kteří mají klíčovou odpovědnost za řízení společností s majetkovou účastí státu a jejichž manažerská rozhodnutí mají významný dopad na správu klíčového majetku a v důsledku i na stav peněženek všech občanů. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji, pane poslanče. V této chvíli poprosím Michala Zunu, připraví se Olga Richterová, jestli to platí tedy.

Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Michal Zuna: Děkuju za slovo, pane místopředsedo. Vážené poslankyně, vážení poslanci, pane ministře, páni ministři, dovolte mi, abych se vyjádřil také k návrhu, kterým chcete zrušit nominační zákon. Já už vlastně včera jsem se tady vyjadřoval, že nepovažuju za ideální nebo za správné, že ten návrh je o zrušení, že to není o tom, že bychom se bavili o nějaké novelizaci, o nějakém zlepšení. Já připouštím, že je celá řada věcí, které by v tom zákoně se daly vylepšit, ale zrušit ho zčistajasna a vlastně nepřinášet žádné další řešení, to považuju opravdu za nevhodné, protože i právě v oblasti transparentnosti je to jasný krok zpátky, nikoliv dopředu. A to si myslím, že v dnešní době určitě není něco, co bychom chtěli nebo co by i společnost očekávala.

Já to tady považuji za nesystémové řešení a odstranění těch pravidel tak, jak jsou v tuhletu chvíli nastavena, bez předložení dalšího řešení není správná. A za mě největší slabina toho návrhu, tak jestliže říkáte, že současná úprava má koncepční vady, tak bychom za mě měli právě přicházet s nějakou lepší koncepcí. A pokud není ideálně vymezený, tak se právě nabízí, abychom navrhli přesnější vymezení. A také coby navrhovatelé tak říkáte, že výbor nefunguje. Nominační výbor nefunguje optimálně, pak bych ale očekával navržení právě nějaké jiné institucionální architektury toho zákona.

Ale to systémové zlepšení nepřichází. Přicházíte s tím zrušením, vypnout systém a doufat, že to nějak dopadne. A jak už jsem říkal, je to zcela nesystémové. V důvodové zprávě říkáte, že neprokazuje selhání zákona, ale polemizujete vlastně s jeho formou. A ta důvodová zpráva pracuje s několika hlavními argumenty, že zákon upravuje interní postupy, že výbor pro personální nominace je pouze poradním orgánem bez závazných pravomocí a že zákonná úprava nepřinesla kvalitativní změnu oproti dřívějšímu stavu a také že transparentnost lze zajistit i interními pravidly vlády.

Ale pojďme si všimnout jedné podstatné věci. A to je, že důvodová zpráva ve skutečnosti nepředkládá žádný přesvědčivý důkaz, že by ten zákon v praxi selhal. To tam prostě není. Nepředkládá věcné vyhodnocení, že by povinná výběrová řízení nefungovala, nepředkládá doložený závěr, že by přezkum nominací byl zcela formální a bez dopadu. A nepředkládá ani analýzu, která by ukazovala, že by zákon přinesl víc škody než užitku. Namísto toho vede převážně teoretickou polemiku o tom, zda má být tato na úrovni zákona či nikoliv. Což je legitimní debata, ale nestačí jako důvod pro úplnou demontáž pravidel, pro úplné zrušení toho zákona, protože za mě mezi větami „zákon není dokonalý“ a „zrušme jej bez náhrady“ je zásadní a obrovský rozdíl.

A pojďme se podívat i na praktické fungování zákona podle toho, co předkládáte. A to považuji za důležité, tak podle názoru odborníků se zákon po několika letech fungování v základním smyslu osvědčil a zavedl dvě důležité věci. Za prvé povinné výběrové řízení na manažerské funkce a za druhé proces přezkumu kvality nominací do dozorčích rad. A to nejsou za mě maličkosti, to jsou základní prvky profesionální a transparentní personální politiky státu.

A podle těchto odborníků i navíc platí, že i když stanoviska výboru pro personální nominace nejsou právně závazná, v případech, kdy výbor kandidáta nedoporučil, bylo jeho stanovisko ministerstvy v přibližně 80 procentech případů respektováno. Což je taky zajímavý ukazatel, protože se často říká, že pokud stanovisko není závazné, tak je zbytečné. Ale tady v tom případě tomu tak není. Nezávazné stanovisko může mít v institucionálním systému i silný účinek, protože vytváří reputační tlak, vytváří určitý procedurální filtr, vytváří veřejnou stopu a odrazuje od nominací, které by neobstály ve veřejném přezkumu. A síla tohoto zákona není tedy jen v tom, co formálně přikazuje, ale i v tom, co preventivně kultivuje. Přesně to bychom jeho zrušením ztratili.

Jaký tedy bude skutečný dopad? No, bude to ztráta veřejného dohledu. V důvodové zprávě totiž rovněž uvádíte, že transparentnost a odborné posuzování budou zajišťována i nadále prostřednictvím interních pravidel vlády, nějakou podzákonnou normou. Právě tady se dostáváme k podstatě toho problému, protože podzákonná pravidla nejsou totéž co zákon. A jak už tady zaznělo několikrát, tak je ještě o to více úsměvné, že to je zákon z vašeho pera z roku 2019. A proč je lepší zákon tedy než podzákonné normy? Zákon je samozřejmě veřejný, stabilnější, předvídatelnější, vynutitelný v rámci politické a veřejné kontroly a jeho změna vyžaduje pochopitelně parlamentní proces. Namísto toho tak podzákonná pravidla může sama vláda kdykoliv změnit. Mohou být méně přehledná, mohou být méně odolná vůči politickému tlaku a jejich existence stojí jen na aktuální vůli exekutivy.

Takže ano, formálně lze říci, že pravidla zůstanou, ale ve skutečnosti by se změnilo to nejdůležitější. Zmizel by veřejný dohled opřený o zákonný rámec. A to je právě ten důvod, proč považuji zrušení bez náhrady za tak nebezpečné, protože nejde jen o proceduru, jde o to, zda stát chce nebo nechce mít minimální mantinely pro obsazování vedení firem, které hospodaří s obrovským veřejným majetkem. A víte, ona námitka, že jde jen o vnitřní věc státu, tak nestačí. Vy jako předkladatelé tvrdíte, že při nominacích nejde o výkon veřejné moci navenek, ale o soukromoprávní jednání státu při výkonu vlastnických práv. A to může být formálně správná charakteristika, ale z hlediska dobré správy státu je potřeba dodat něco podstatného, a to, že jde o výkon vlastnických práv státu, neznamená, že stát nemá potřebovat transparentní a zákonem podepřená pravidla. Zcela naopak, že právě tam, kde stát disponuje majetkem, rozhoduje o miliardových aktivech, jmenuje vedení podniků a nebo vytváří personální vliv, tak tam je potřeba vysoká míra důvěry, předvídatelnosti a veřejné kontroly. Tvrdit, že jde jen o interní nebo soukromoprávní rovinu, a proto není potřeba zákonný rámec, je podle mě příliš pohodlné. Stát není běžný akcionář, stát nakládá s majetkem všech občanů. A právě proto by měl mít vyšší standard, nikoliv nižší. A zrušení zákona samozřejmě je rovno nižšímu standardu.

Dalším faktem je, že ani ten argument nákladů neobstojí. I v důvodové zprávě je opět zmíněno, že zákon vytváří mandatorní náklady a že jeho zrušení přinese dílčí úspory. Dobře, i kdybychom připustili na chvíli, že nějaké náklady existují – ale ptejme se férově a zásadně – jsou tyto náklady opravdu problémem nebo je problémem spíš to, že existuje určitá procedurální kontrola. A podle dostupných dat byly přímé náklady na fungování výboru velmi nízké. Jsou to jednotky desetitisíců korun a i kdyby tomu tak nebylo, tak stále platí jednoduchá úvaha, že jedna jediná špatná nominace nebo jeden jediný nekompetentní, loajální, nikoliv odborný výběr kandidáta nebo jedna jediná chyba ve vedení státní firmy, tak mohou způsobit škody nesrovnatelně vyšší než náklady na celý kontrolní mechanismus. Úspora několika administrativních kroků a omluvte mi ten výraz pár drobných v rozpočtu, tak je velmi slabý argument pro zrušení základních pojistek a pro zrušení tohoto zákona. Pojďme si ještě říct, co by bylo systémovým řešením. Jestliže se shodneme na tom, že zákon může mít slabá místa, pak je na místě samozřejmě si říct i co by bylo správné řešení. Podle mě to určitě není zrušení zákona bez náhrady, ale ideálně novelizace. Nabízíme nějaké podněty, ať už zavedení jednotného veřejného portálu pro výběrová řízení, nominace a jmenování, nebo dále lépe definovat profil jednotlivých obsazovaných pozic či rozšířit roli výboru pro personální nominace či vytvořit otevřenou databázi kvalitních kandidátů. Můžeme i zpřesnit pravidla pro dozorčí rady či posílit přehlednost, srovnatelnost celého tohoto systému. To by za mě byla systémová debata, debata o tom, jak pravidla zlepšit, a takovou debatu bych i velmi rád vedl. Ale ten návrh, tak ten tuto debatu nevede. Ten pouze říká, že zákon není dokonalý, tak ho zrušíme, což je legislativně jednoduché, ale institucionálně velmi krátkozraké, a výsledkem bude velmi netransparentní stav.

Pak je tady ještě politický a institucionální rozměr, a tady mi dovolte jednu poznámku. Ten zákon přece nevznikl proto, aby někoho zbytečně zatěžoval. Ten nominační zákon tak vznikl proto, že dlouhodobě existovala nedůvěra veřejnosti v to, jak jsou obsazovány pozice ve státních firmách, a vznikl jako reakce na obavy z trafikaření, z klientelismu a personální netransparentnosti. A my po šesti letech máme místo návrhu na jeho posílení či jeho zdokonalení, tak máme návrh na jeho zrušení, na jeho odstranění a to je podle mě velmi špatná zpráva, a to nejenom vůči odborné veřejnosti, nejen vůči lidem, kteří se zajímají o kvalitu správy státu, ale i vůči samotným státním firmám, protože my jim tím říkáme, že nemusíme mít zákonný rámec, stačí, když si to vláda upraví sama podle toho, jak se jí to hodí. A to je velmi nebezpečné.

My se tím přibližujeme plíživými kroky Slovensku i orbánovskému Maďarsku. Já jsem přesvědčen, že takový přístup není správný bez ohledu na to, kdo právě sedí ve Strakově akademii. A to je za mě důležité zdůraznit – nejde o premiéra, nejde o tuto vládu, nejde o minulou vládu. Jde o pravidla, která mají platit bez ohledu na jména nebo toho, kdo je zrovna u moci. A právě proto má mít stát institucionální pojistky.

Co tedy říci na závěr? Dámy a pánové, je naprosto legitimní diskutovat o tom, zda nominační zákon potřebuje změny. Je legitimní debatovat o jeho rozsahu, institucionálním uspořádání i praktickém fungování. Je za mě legitimní navrhovat novelizaci, ale není správné z jeho nedokonalosti vyvozovat, že ho máme zrušit celý a bez náhrady, protože problémem takové předlohy není údajná nesystémovost, problémem je nesystémovost zrušení. Zrušit zákonná pravidla a nahradit je pouze příslibem interních pravidel není krok k lepšímu systému, je to krok k menší stabilitě, menší předvídatelnosti a také menší veřejné kontrole. A já jsem přesvědčen, že stát má v oblasti obsazování vedení svých firem jít přesně opačným směrem, nikoliv méně transparentnosti, ale více transparentnosti, nikoliv méně veřejného dohledu, ale silnější veřejný dohled a nikoliv méně pravidel, ale pravidla lepší. Já proto považuji na závěr za správné tento návrh odmítnout a místo něj otevřít seriózní debatu o novelizaci a posílení nominačního zákona. Já se i proto tímto přidávám už k předchozímu návrhu na zamítnutí návrhu zákona již v prvém čtení. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. A nyní by s přednostním právem měla vystoupit paní předsedkyně poslaneckého klubu STAN Michaela Šebelová.

 

Poslankyně Michaela Šebelová: Děkuji vám za slovo, pane místopředsedo, vážený pane ministře, předkladatelé, kolegyně, kolegové, já také krátce vystoupím, přidám se ke svým předřečníkům. Podporuji návrh na zamítnutí tohoto zákona. Myslím si, že pokud chceme vylepšovat nominační zákon – a ten prostor pro to vylepšování tady určitě je – jednak který vyplývá z té kritiky, kterou sami předkladatelé navrhují, takhle i v odborném prostoru se objevují návrhy na to, jak tento zákon vylepšit. Jeden z těch návrhů, jenž avizoval náš předseda Vít Rakušan, že bude dávat pozměňovací návrh, pokud tedy nevyslyšíte náš návrh na zamítnutí tohoto zákona, my opravdu bychom preferovali odbornou debatu. Pokud něco nefunguje nebo máme zkušenost, že něco jde vylepšit, tak to pojďme vylepšit, ale prosím není žádný důvod to úplně bez náhrady rušit. To považuju opravdu za pokus o demontáž transparentního státu. My tedy projednáváme sněmovní tisk 116, Návrh poslanců Zuzany Ožanové, Patrika Pařila a Renáty Vesecké na úplné zrušení zákona č. 235/2019 Sb., tedy takzvaného nominačního zákona.

Když se podíváme do veřejně přístupných informací, tak zjistíme, že společnosti s majetkovou účastí státu hospodaří s majetkem, který přesahuje 1,3 bilionu korun, mají roční obrat přes 440 miliard korun a kvalita řízení těchto podniků má proto zásadní dopad na hospodárnost státu, na veřejné finance i na důvěru veřejnosti. Nominační zákon a zřízení výboru pro personální nominace tak znamenal významný krok k profesionalizaci a transparentnosti personálních nominací do řídících a dozorčích orgánů státních podniků. Analýza potvrdila, že tento systém posiluje kvalitu nominací do orgánů společností s majetkovou účastí státu. Od účinnosti tohoto zákona výbor udělil nedoporučující stanovisko ve 25 případech, 6 procent, a z toho ve 20 případech bylo stanovisko výboru ministerstvem respektováno v 80 procentech případů. Nejčastěji přes nedoporučení výboru svého nominanta jmenovalo Ministerstvo zemědělství, naopak Ministerstvo průmyslu a obchodu, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo zdravotnictví, Ministerstvo obrany vždy stanovisko respektovala. Nejvíce těchto podniků s majetkovou účastí státu pak má Ministerstvo financí, Ministerstvo průmyslu a obchodu a Ministerstvo zemědělství.

Je tedy ke cti tehdejší Babišově vládě, která zákon schválila, že nominační zákon přinesl značný posun k lepšímu a opravdu je zde stále prostor pro zlepšení – především v oblasti profesionalizace obsazování pozic v orgánech státních firem a ještě můžeme zlepšovat transparentnost. A to je přece ten původní účel toho zákona. Ono už to tady dneska padlo – když jste ten zákon tehdy navrhovali, tak jste říkali: Veřejnost už toho má plné zuby a chceme transparentní veřejný průběh nominací lidí do státních orgánů, do řídících funkcí.

Nevím, proč se od toho současná vládní koalice, v jejímž čele opět stojí Andrej Babiš... Tak co se stalo? Proč už nechce být transparentní? Proč už nechce naplňovat to, co po nich chce veřejnost?

Opravdu vy, kteří kritizujete politické trafiky, teď chcete upřednostnit politickou trafiku před odborností? Pojďme se bavit o tom a přidávám se k výzvám kolegů, kteří říkají dobře, pokud ten zákon je nedokonalý, pojďme jej vylepšit. Můžeme tady dát novelu, která navrhne určité změny. A co se objevuje ve veřejném prostoru? Co navrhují některé protikorupční organizace? Vytýkají tomu zákonu, že ten nízký dosah státu na kvalitní kandidáty a dalšímu posílení profesionalizace obsazení funkcí v orgánech státních firem brání nedostatek lidí, tedy nedostatečné povědomí nominujících orgánů o možných vhodných kandidátech. Úvahy ve veřejném prostoru se pojí třeba k centrální databázi kandidátů, do které by se mohli hlásit uchazeči o funkce v těch orgánech státních firem, mohly by se zapojit do hledání a výběru kandidátů headhuntingové agentury, které by měly větší dosah i na kandidáty ze zahraničí.

Také někdo vytýká absenci systémového přístupu výběru těch kandidátů, že stát nemá v současné době ucelený a systematický přístup k obsazování těch pozic v dozorčí radách.

Také někdo vytýká, že transparentnost opravdu ještě není tak dostatečná. Ty informace jsou někdy roztříštěné a špatně se dohledávají. Někteří tedy uvažují o jednotném veřejném portálu pro výběrová řízení, pro nominace a pro jmenování do orgánů subjektu.

To jsou všechno úvahy, nad kterými bychom se mohli bavit a jistě bychom společnou shodu našli. Někdo říká, že ten výbor pro personální nominace plní jen podpůrnou funkci té záchranné sítě. Nenaplňuje tedy veškeré funkce, které by potenciálně mohl naplňovat a které OECD ve svých doporučeních navrhuje. Tedy určitě prostor pro zlepšení tady je a my jsme připraveni na vylepšování toho zákona spolupracovat, ale nesouhlasíme s jeho úplným zrušením a proto nemůžeme podpořit tento návrh a budeme v prvním čtení jako Starostové hlasovat pro návrh na jeho zamítnutí.

Krátce tedy shrnu, co nám předkladatelé – oni tvrdí, že to je racionalizace, efektivita – tak co nám vlastně tady předkládají. Tento návrh se snaží jediným škrtem vymazat pravidla pro výběr osob do řídících a dozorčích orgánů právnických osob s majetkovou účastí státu. Navrhovatelé říkají: Stávající právní úprava nenaplňuje deklarovaný účel a vykazuje systémové i koncepční nedostatky. Z tohoto důvodu se na navrhuje zrušení nominačního zákona bez náhrady a to včetně jeho novel.

A tomu já nerozumím, protože to byla vláda Andreje Babiše, která tento návrh prosadila. My jsme jej nezrušili a přece bychom jej teď mohli společně vylepšovat. Nevidím důvod, proč by měl být zrušen, protože já se ptá – je toto ta fungující a efektivní vláda? Ta lepší vláda, která i dnes deklaruje, že vede Česko k zářnější budoucnosti? No úplně to tak nevypadá, protože zrušení nominačního zákona Česku nijak neprospěje, právě naopak. Jak už tady padlo – místo odborníků se dostanou bez zákonné úpravy do čela těchto firem političtí trafikanti.

Předkladatelé ve své důvodové zprávě argumentují tím, že nominační zákony (jsou?) iracionální a nefunkční. Tvrdí, že právní úprava se týká pouze vnitřních organizačních postupů výkonné moci, které by si měla vláda řešit interně, nikoliv zákonem. Tedy oslabujeme tady kontrolu parlamentu. Přitom by nám všem mělo jít o to stejné – o řádnou správu státního majetku.

O důležitosti nominačního zákona také vypovídá fakt, že k tomuto tématu vypracoval stanovisko Parlamentní institut, ze kterého mi dovolte citovat: „Právní předpisy Evropské unie explicitně nevyžadují existenci nominačního zákona či jeho obdoby, avšak účelem nominačního zákona je zajištění posílení transparentnosti procesu navrhování a jmenování osob ze strany státu do řídících a dozorčích orgánů právnických osob s majetkovou účastí státu a s ohledem na skutečnost, že zásada transparentnosti se vyskytuje napříč právem Evropské unie, lze mít za to, že zrušení nominačního zákona by mohlo být předmětem zájmu orgánů Evropské unie.“

Vzhledem k tomu, že princip transparentnosti je hluboce zakořeněn v evropské politické kultuře a tvoří páteř moderní správy ve veřejných záležitostech, je naprosto nepochopitelné, proč bychom měli tento funkční zákonný rámec pro výběr odborníků nyní opouštět a nahrazovat jej pouhými vnitřními pravidly vlády.

Zrušení nominačního zákona bez adekvátní náhrady není jen lokálním administrativním krokem, ale nebezpečným signálem, že se Česká republika vzdává své ambice na profesionální a nezávislou správu státního majetku. Pokud totiž odstraníme zákonné pojistky proti obsazování klíčových pozic na základě politické loajality místo odborností, přímo tím zvyšujeme rizika korupce a nehospodárného nakládání s prostředky v institucích a podnicích, které jsou často napojeny na evropské dotační tituly a strategické projekty.

Předložený návrh navíc tvrdí, že se zrušení zákona nedotkne bezpečnosti ani obrany státu – to považuji za hluboký omyl. Státní firmy spravují kritickou infrastrukturu. Pokud do jejich čela dosadíme lidi na základě politické loajality místo odborné způsobilosti, přímo tím ohrožujeme stabilitu a bezpečnost našich strategických odvětví.

Když se na to podíváme očima každého občana, kterému záleží na tom, jak se hospodaří s majetkem státu, tak si uvědomíme, že ten nominační zákon nevznikl ve vzduchoprázdnu – ono už to tady padlo – byl přijat právě jako reakce na dlouholetou kritiku veřejnosti ohledně neodbornosti, nekompetentnosti a netransparentního obsazování pozic v polostátních firmách, které byly léta považovány za pouhé trafiky pro politické vysloužilce. Jak už tady padlo, citace z tehdejší doby: „Lidi už toho mají plné zuby.“ Já myslím, že si to lidé nepřejí ani teď a nepřejí si zrušení tohoto zákona a nepřejí si to ani vaši voliči.

Zákon v současné podobě dává procesu stabilitu, předvídatelnost a především podrobuje jej kontrole parlamentu a veřejnosti. Pokud opravdu chceme ten zákon vylepšit, tak jej nerušme a pojďme se dohodnout společně na novelizaci tohoto zákona, protože jinak to vypadá, že se Babišova vláda prostě bojí veřejné kontroly. My proti tomuto kroku budeme bojovat. Za nás je to další střípek do mozaiky rozkladu státu a návratu k netransparentnímu dohazování postů. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkujeme. Nyní načtu jednu omluvu. Omlouvá se pan ministr Metnar od 13 hodin z pracovních důvodů.

Budeme pokračovat v řádně přihlášených k tomuto bodu a další vystoupí paní poslankyně Richterová.

 

Poslankyně Olga Richterová: Děkuju pěkně. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážený pane vicepremiére Havlíčku, vážený pane ministře Tejci, jsme tady u tématu, které si mnozí roky pamatujete, včetně vás dvou, protože vy jste byli také přítomni té politické či veřejné debaty, když se ten zákon přijímal v roce 2019 a já bych nyní ráda vystoupila ke dvěma věcem a navážu na to stanovisko klubu České pirátské strany, které jsem tady přednesla, ale budu se věnovat novým tématům. Ještě v jedné věci ale navážu a sice připojuji se také za Piráty k návrhu na zamítnutí, které už tady přednesl Vít Rakušan a myslím, že je vhodné doplnit tuto možnost k hlasování ještě o vrácení navrhovateli k přepracování, takže to přednáším jako druhý návrh hlasovatelný, vrácení k přepracování.

A k tomu, co bych ráda nyní debatovala a velice by mě potěšilo, kdyby se do té debaty například pan vicepremiér zapojil. Jde o to, že mezi klíčovými argumenty pro zavedení nominačního zákona samozřejmě byl obrat, obrat těch veřejných firem, které jsou státní, polostátní a nominační zákon ztransparentňuje výběr osob, které je řídí, řídí nebo jsou klíčové pro jejich kontrolu v těch dozorčích radách. A my jsme dostali mnozí podklady, podklady, které jsou od organizace, která se snažila spočítat, kolik asi majetku je v těch společnostech, s jakým majetkem hospodaří, kterých se týká nominační zákon a ten odhad je 1,3 bilionu korun. Je to obrovská částka. A mě tedy zajímalo, jak bychom si to mohli lépe představit. A k tomuhle rozříkání té obří částky bych vás nyní ráda pozvala. Je to kratičké, ale jsou to takové tři příklady.

Takže my dnes nemáme nějaký živý oficiální registr, kde by bylo možné v reálném čase spočítat, jaký je ten souhrnný obrat těch veřejných firem státních, polostátních v České republice. Máme roztříštěné vlastnictví mezi ministerstva, kraje, mezi tisícovky obcí. Nicméně když si zkombinujeme dostupná data, tak za prvé máme studii Institutu ekonomických studií na FSV Univerzity Karlovy, Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Tu studii cituje například server E15 a mnoho dalších. A co tehdy, před těmi lety, když se nominační zákon přijímal, byl argument, že už v roce 2013 byl obrat veřejných podniků ve výši 680 miliard korun. Takže to je jedna jaksi historická kotva, co se týče té obrovské částky, která je ovlivňovaná tím, zda dobře fungují nebo naopak vůbec nefungují ty transparentní nominace. A vzhledem k tomu, jak byla vysoká inflace v posledních letech, jak rostly ceny energií, které tvoří zásadní část obratu firem, jako je třeba ČEZ, tak to je jeden důkaz, proč je hranice 1 bilionu korun zcela jistě překonána.

Druhá věc je prostě ten podíl těch klíčových hráčů, kdy právě skupina ČEZ jenom za rok 2023 vykázala tržby z prodeje výrobků a služeb ve výši 340 miliard korun. K tomu máme další desítky velkých státních podniků a akciových společností. Dám příklad Čepro, obrat přes 90 miliard, České dráhy obrat přes 25 miliard. Městské a krajské firmy, tam zase jsou to nějaké starší studie. Ale když si vezmete, co tvoří tyto firmy u těch městských a krajských firem, jsou to velice často dopravní podniky, technické služby a teplárny. Takže se odhaduje, že to je zhruba 17 procent celkového obratu veřejného sektoru, dneska tedy 170 až 200 miliard korun ročně. A hospodářské výsledky rezortů, to je zase něco, co nám indikuje, když se podíváme na pět státních podniků, třeba jenom pod Ministerstvem obrany, to je tedy LOM Praha a čtyři další.

Tak v roce 2024 Ministerstvo obrany uvedlo, že ten jejich souhrnný obrat byl přes 7 miliard korun. Já to dávám jako příklad dat, z nichž vycházíme. V součtu docházíme k té částce přes 1 bilion korun, což znamená více než 1 000 miliard a nejpravděpodobněji tedy 1 300 miliard korun. Takovýto obrovský roční obrat je v sektoru, který tvoří státní a polostátní firmy. Proč jsem Vás pozvala na tento exkurs? No protože to je obrovská ekonomická síla. A opět máme tady pana vicepremiéra Karla Havlíčka, ministra průmyslu a obchodu, takže víme, že 1 300 miliard korun – bilion a k tomu ještě 300 miliard, to se dá říci, že je o něco více než polovina státního rozpočtu České republiky. No, nedává smysl, že u takto obrovsky ekonomicky významného segmentu zachováme ten nominační proces a jenom ho zpřesníme, jenom ho zlepšíme. Za mě by to teda rozum dávalo. To by opravdu bylo rozumné. To je jeden aspekt.

Co bude znamenat zrušení nominačního zákona? Ztrátu veřejného dohledu nad těmito penězi. Ztrátu kvalitní preventivní pojistky toho, aby byly na ty pozice do vedení do dozorčích rad nominováni trafikanti, lidé bez odbornosti. My za Piráty jsme si jisti, že je to prostě velice, velice problematické tak, jak jste to sem předložili, prostě to zamítnout namísto vylepšení, namísto přepracování.

A nyní tedy k tomu, jaké byly argumenty v minulosti, když se ten zákon přijímal a o čem se tady debatovalo. My jsme už jako Piráti byli ve Sněmovně a i jsme iniciovali v roce 2018, aby se nominační zákon projednával. Proč? Protože tehdy ještě bylo velice živé to dědictví divokých devadesátek včetně toho, jak byly v živé paměti veřejnosti i politiků kauzy, kauzy politických trafik. A já nechci být dlouhá, ale chci odcitovat několik vět, které tady zazněly v průběhu toho projednávání v roce 2019 a začnu tím, co tady pronesl pan Radek Vondráček. Bylo to 11. září 2019 a já jenom zdůrazním, pronesl to při návrhu na přijímání nominačního zákona, nikoliv jeho zrušení jako dnes. V roce 2026 chce hnutí ANO, ale při jeho přijímání, a ano, Radek Vondráček stále reprezentuje tohle politické hnutí, stále je jedním z blízkých spolupracovníků Andreje Babiše a tehdy nominační zákon hnutí ANO předložilo, protože to byl ten reálný problém, politické trafiky, neprůhledné postupy, kdo má ty veliké firmy, veliké státní podniky řídit. A taky výměny lukrativních pozic v orgánech státních firem typu Čepro nebo České dráhy za veřejné politické funkce. Tam opravdu si myslím, že se ta situace velice, velice zlepšila od přijetí nominačního zákona.

Takže tehdy v roce 2019 například paní ministryně v rozpravě odůvodňovala, co je cílem toho návrhu zákona. „Aby při výběru osob do řídícího orgánu právnické osoby s majetkovou účastí státu, takže státní, polostátní firmy provedl otevřené, transparentní výběrové řízení na danou pozici.“ To je jedna věc.

Druhá věc, ten zákon upravoval postavení, složení, působnost výboru pro personální nominace. Zase jenom proces, mechanismus, ale dobrá pojistka. A nakonec samozřejmě, že ministři mohli rozhodnout jakkoliv, ministři nesou tu odpovědnost, když se vybírá. Ale jsou tam nutnosti jaksi odůvodnit, když člověk to negativní stanovisko výběrové komise nechce respektovat. Já na tomto bodě tedy odcituju Radka Vondráčka. Ten komentoval velký pozměňovací návrh k nominačnímu zákonu a řekl: „Je to výsledek kompromisu, který jsme našli v rámci jednání pracovní skupiny předsedy Poslanecké sněmovny.“ Podepsáni pod ním jsou poslanci Vondráček, Michálek, Jurečka, Martínek.

Podařilo se nám najít nějakou zlatou střední cestu, aby ten zákon nebyl jenom formální, ale aby skutečně měl i nějaké důsledky v praxi. Využívám toho, že je podrobně odůvodněn v rámci svého písemného vyhotovení. A už tedy to je konec citace. Tam potom nebylo další podrobnější odůvodnění toho 11. září 2019.

Já jsem tuto krátkou citaci Radka Vondráčka vybrala z jednoho jednoduchého důvodu, že tehdy existovala pracovní skupina na to, jak ten návrh dobře nadstranicky připravit. Za druhé. My jsme tehdy jako Piráti byli v opozici stejně jako dnes, ale byli jsme součástí té pracovní skupiny a podíleli jsme se na tom pozměňovacím návrhu, který upravil a kompromisně vylepšil tehdejší verzi nominačního zákona. A nakonec Radek Vondráček jasně řekl, aby ten návrh nebyl formální, ale měl i nějaké důsledky v praxi.

A tyhle pozitivní důsledky pro českou praxi a pro hospodaření týkající se toho 1,3 bilionu korun už tady popisovala řada mých předřečníků. Už se tady jasně rozříkávalo, že dneska i to, že tyhle kauzy nehýbou veřejností, je důsledek tohoto zákona a téhle pojistky.

Jenže ten protikorupční systém, který jako republika potřebujeme a který jako Piráti dlouhodobě budujeme a bráníme, chce prostě aktuálně hnutí ANO oslabit a my nevíme proč.

Takže já se chci na závěr tohoto svého příspěvku zeptat pana Radka Vondráčka, poslance stále hnutí ANO, stále člověka, který má veliký vliv na politické postoje hnutí ANO. Co se změnilo na vašich názorech od 11. září 2019? Co se změnilo od doby, kdy jste pronesl ta slova, která jsem před chvilkou citovala? Jakými argumenty byste dnes odůvodnil zrušení toho návrhu, který jste sám předkládal. Jsou řečnické otázky. Pan Vondráček není v sále, ale já bych si velice přála, aby tyto otázky někdo skutečně zodpověděl, ať už pan vicepremiér Karel Havlíček, ať už pan ministr zdravotnictví Adam Vojtěch. Vždyť pro něj to taky může být důležité. Jak se hospodaří ve státních podnicích.

Co se změnilo za těch pár let? Od roku 2019 je to pouhých 6,5 roku k dnešku, že ten zákon, co jste sami přijímali, chcete zrušit. V odůvodnění toho současného zrušení není žádný hmatatelný podklad, jenom slova, žádná fakta, žádná data. Co se stalo, že tak radikálně otáčíte? Chceme-li být demokracie západního střihu – a to já si přeju, abychom byli, nechceme-li jít směrem k banánovým republikám, tak přece potřebujeme pojistky, aby nebylo možné nominovat do státních a polostátních firem, do vedení a dozorčích rad lidi jen tak mírnix diernix bez jakékoliv opory v odbornosti.

A to je důvod, proč jsem tady položila ty otázky panu poslanci Vondráčkovi jakožto představiteli těch, kdo zákon tehdy hájili, a byla bych velice ráda, aby alespoň někdo z hnutí ANO na tuto názorovou otočku reagoval. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak děkujeme. Další v pořadí vystoupí pan poslanec Niemiec Bohuslav.

 

Poslanec Bohuslav Niemiec: Dámy a pánové. Také zdravím. Právě projednáváme nominační zákon, který chceme zrušit. Na první pohled jde o suchou právní normu, ale ve skutečnosti je ta debata o tom, zda chceme mít ve vedení státních firem profesionály nebo se chceme vrátit zpátky k trafikám.

Dovolte mi malý pohled zpět. Musím konstatovat, že někteří možná trošičku zapomněli, co bylo v roce 2019. V té době to byl vlajkový projekt hnutí ANO, pana Vondráčka, pana Babiše, kteří nám zde z toho místa vysvětlovali, jak je nezbytné oddělit politiku od státní správy. Tehdy to byla jejich výkladní skříň boje proti korupci a starým pořádkům. A tak to tu zaznívalo. S dovolením to tady citovat opravdu nebudu. Je to pár let zpět.

Dnes jsme svědky bizarní situace. Buď se tehdejší předkladatelé mýlili, nebo se dnes snaží odstranit pojistku, která jim začala být nepohodlná. Proč je ten zákon nepohodlný? Protože v praxi funguje. Někteří nominanti, co sem neprocházejí – teďka jsme se bavili s kolegou zpravodajem o tom, že je to někde v rozmezí 10 až 15 procent, což je asi správná hodnota. A je to pojistka proti tomu, aby v dozorčích radách a v představenstvech státních firem opravdu byli lidé kompetentní a ne pouze lidé, kteří tam jsou za nějakou stranickou loajalitu.

Je opravdu fascinující sledovat, jak někteří zarytí zastánci transparentnosti nyní mlčí nebo vůbec nekomentují, co se děje, A pouze se tady bavíme o tom, jak je tento zákon drahý, jak prodražuje státní správu, jak jsou složitá interní pravidla, jak je neefektivní, neobvyklý a nesystémový, nelogický, nefunkční. Já se omlouvám, ale pokud to není podloženo fakty, pokud nejsou žádná data vyčíslena, a ona nejsou, tak nemůžeme tato tvrzení tady veřejně takto prezentovat.

Protože právě naopak už tady padlo dneska včera v té debatě, že členové těchto dozorčích rad ručí celým svým majetkem a řeší dobré fungování těchto firem. Si dovolím připomenout, 14. 12. 2019 Poslanecká sněmovna přijala nový zákon, který má zamezit rozdávání politických trafik ve státních firmách. Takzvaný nominační zákon zajistí, že každý uchazeč o místo ve státem vlastněných podnicích bude muset projít transparentním procesem výběru. Ministři budou mít pořád poslední slovo. Jedná se o zcela nový protikorupční zákon. Cílem nového zákona v té době je zajistit odborné vedení státních firem a znemožnit dosazování politických nominantů bez potřebné kvalifikace.

Mě by opravdu zajímalo, co se za tu dobu změnilo, co se tak radikálně změnilo, že tento zákon musíme zrušit? Ano, už jsem to tu říkal víckrát, zopakuji to, protože opakování je matka moudrosti. Pojďme se bavit o přepracování toho zákona. Pojďme diskutovat o tom, že změníme parametry, zjednodušíme proces výběru, nastavíme ten proces tak, aby ty mouchy, které v něm jsou, se opravdu vychytaly. Ale prosím, nerušme ho jako celek. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak děkuji. S faktickou poznámkou v tuhletu chvíli vystoupí pan poslanec Kučera.

 

Poslanec Michal Kučera: Dobrý den, dámy a pánové. Já děkuju za slovo. Já bych možná tady krátce zareagoval na kolegu Niemiece, který nám tady víceméně představil to, že ten zákon je špatně napsaný. On je skutečně špatně napsaný a dá se podle něho velmi těžko pracovat, (nesrozumitelné) jsme viděli před těmi předchozími čtyřmi lety.

Trochu paradoxně jsme tady v situaci, kdy my tady hájíme zákon z dílny hnutí ANO, které ho brutálně kritizuje. Slyšeli jsme slova pana zpravodaje, který na legislativní práci hnutí ANO nenechal nit suchou. To já si to ještě někde stáhnu, ten jeho stenozáznam, protože toto je taková esence legislativní práce hnutí ANO – špatný, nepovedený a tak dále, to tam všechno zaznívalo.

Taky proto to možná promítnu dnešní situace... Taky proto se obáváme těch § 90, které nám tady chodí z Poslanecké sněmovny, těch od poslanců hnutí ANO, SPD.

Taky proto se obáváme těch poslaneckých návrhů, (kterých?) se vždycky báli, protože ten zákon je opravdu špatně napsaný. Nicméně já souhlasím s tím, že by neměl být zrušen, že by měl být opraven – s tím jednoznačně souhlasím. Ale je pravda, že ti, kteří nejvíce volali po transparentnosti, proti tomu, aby tady nechodily poslanecké návrhy, tak dnes sedí tady u toho pultíku a poslanecké návrhy, které se tady předkládají, tak tady do Sněmovny přistávají. To znamená, to řešení je, že ten zákon bude opraven, že ten zákon nebude zrušen, že ten zákon skutečně má svůj smysl a ten smysl má právě v té transparentnosti procesů, kterými jsou dosazování jednotlivých lidí do dozorčích rad. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju za dodržení času. A s další faktickou poznámkou se přihlásil pan poslanec Niemiec.

 

Poslanec Bohuslav Niemiec: Já si dovolím reagovat ještě na kolegu Kučeru. Ano, ten pro ten zákon mělo zpracovat ministerstvo, měl projít řádným legislativním procesem a neměl to být poslanecký návrh. To už padalo včera a je třeba to zmínit, je třeba to zopakovat – a opravdu ten nastavený proces je špatně. Ale proto si dovolím ještě jednou upozornit na to, pojďme to přepracovat, ať je to funkční zákon. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. A nyní s faktickou poznámkou vystoupí paní poslankyně Richterová. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Olga Richterová: Děkuju. Já nevypotřebuju ani minutu. Já se jenom chci zeptat, jestli opravdu nebude reagovat nikdo z hnutí ANO, nikdo z těch, kdo v minulosti tady ten zákon hájili, nikdo z těch, kdo tady předkládali ten původní návrh – mně to fakt nedává smysl. My se tady budeme bavit jako opozice mezi sebou a máme různé návrhy na to, co vylepšit v tom zákoně pozměnit, ale jednoznačně říkáme: proboha, proč to rušíte, a ptáme se, co se stalo, že jste změnili názor a nikdo nám tady neodpovídá. To je trošku divné, nemyslíte?

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času. Nyní pan poslanec Kučera s faktickou poznámkou vystoupí.

 

Poslanec Michal Kučera: Já bych jenom potvrdil, co tady říkal kolega Niemiec. My jsme spolu ve shodě, souhlasím, mám podobný názor, já si myslím, že na tom se jednoznačně shodneme. Skutečně já jenom fakt opravdu připomenu, že ty minulé čtyři roky se podle toho zákona dalo fakt velmi těžce pracovat, ta komise tak poněkud podivuhodně je složená, bez nějakých lhůt k tomu, aby rozhodla o tom, zda ten kandidát je vhodný, nevhodný. Tam docházelo k paradoxním situacím, že bývalého ministra zemědělství lustrovali a žádali po něm koncepce pro to, aby se stal členem dozorčí rady Lesů České republiky – no, tak to si myslím, že je zase taková druhá bizarní část toho, té činnosti této komise. To jsou možná i ty důvody, proč hnutí ANO vede k tomu, aby tuto komisi, respektive tento nominační zákon zrušila.

A znova říkám – a jsme ve shodě s kolegou Niemiecem, že zákon nerušit, zákon vylepšit tak, aby byl skutečně jednoduchý, aby aby přinášel transparentnost a aby přinášel hlavně – a to je důležité – aby přinášel veřejnou kontrolu. Protože já to tady dodám na závěr – ta různá výběrová řízení na pozice členů dozorčích rad mi přijde (přijdou?) poněkud podivná. V dozorčí radě nemusí být člověk, který má nějaké super kvalifikační předpoklady nebo nějaké vize, je to prostě zástupce vlastníka, v dozorčí radě jsou zástupci vlastníka – a pokud vlastník má v něho důvěru, to znamená, tady je stát, pokud má v něho důvěru, tak nechť tam sedí a plní tyto úkoly.

Ale co to potřebuje jednoznačně, je transparentnost a veřejná kontrola. Pokud toto bude zachováno, tak je všechno v pořádku. Zákon vylepšit, nerušit i přes strašnou legislativní práci hnutí ANO, jak tady říkal pan zpravodaj.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Také děkuji za dodržení času. S faktickou poznámkou se ještě přihlásila jednou paní poslankyně Richterová. Prosím.

 

Poslankyně Olga Richterová: Skutečně fakticky, protože to, co říkal teďka pan poslanec Kučera, ty lhůty – já, když jsem koukala, jestli to je ten problém, jestli to je ta věc, která se má řešit u tohoto zákona, tak podle mých informací, co se děje u obsazování řídících orgánů, tak tam musí být oznámení o výběrovém řízení 10 dní zveřejněno a nominační výbor má potom 10 dní na vydání stanoviska. Tady to jsou jasné lhůty a nepřijdou mi zas tak přehnaně dlouhé.

Stejně tak u dozorčích orgánů je jediná lhůta, a to je 10 dní pro nominační výbor. Takže zase, když si říkáme, to je jako na jednu stranu cena, ano, určitá za transparentnost, za jasný, průhledný způsob výběru, na druhé straně jsou to pravidla, která jsou pro každého stejná, předvídatelná, tak na mě to nepůsobí, že tohle by bylo jádro kritiky hnutí ANO, proč to chtějí zrušit. Tohle je vlastně, zdá se, maličkost, že buď máme některé situace, kdy to nezafungovalo v rámci zákonných lhůt – nebo je možnost, že jsem si nenašla ty informace správně, ale spíš, že se domnívám, že kdyby, kdyby opravdu tohle bylo jádro pudla, tak zkrátka hnutí ANO změní lhůty. Ale to se neděje.

Hnutí ANO tady chce vymazat předvídatelná, jasná, transparentní pravidla, jak obsazovat vedení dozorčí rady státních a polostátních firem, aniž by to umělo vysvětlit. Přitom sami jsou ti, kdo ten zákon napsali a minule prosadili. Bylo to finální hlasování v prosinci 2019, takže před 6,5 lety. A já jsem se tady ptala na citát pana poslance Vondráčka, který byl velmi podpůrný, velmi se zastával toho zákona před těmi 6,5 lety, jestli někdo další, kdo pro ten zákon tehdy hlasoval – třeba paní poslankyně Pastuchová nebo paní poslankyně Ožanová – vysvětlí, proč tak radikálně (změnil?) názor. Mně to nedává smysl. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. A vracíme se k obecné rozpravě, do které v tuhletu chvíli je přihlášen pan poslanec Bureš. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jan Bureš: Děkuji, pane místopředsedo. Já, než se pustím do svého projevu, který mám připravený, tak bych reagoval možná na pana poslance Kučeru, než mi uteče, možná i na ostatní, kteří se tady hlásili s faktickými poznámkami, (Otáčí se.) tedy samozřejmě vaším prostřednictvím, pane místopředsedo.

Já tedy se přiznám, že nechápu, co na tom zákoně chcete opravovat – koneckonců, když se tam podívám, tak lhůty... No, tak lhůty přece mohou být stanoveny ve statutu toho vládního výboru. A kdo schvaluje statut? No vláda. Proč nemůže vláda do takového statutu dát nějaké fixní lhůty – do které musí být výběr proveden, do které musí být oznámen a tak dále?Pokavad není spokojenost s tím, že třeba dotyčný vládní výbor je nepružný, no, tak kdo zase může jmenovat a odvolávat členy toho výboru? No zase vláda.

Takže já si myslím, že ten zákon je funkční, my ho přece nemusíme rušit. A to, co můžeme si tady diskutovat, že na tom zákoně je třeba nedokonalého, to se dá podle mě velmi snadno vyřešit na pozici toho, kdo vlastně podle tohoto zákona postupuje, a to tedy (?) vláda. Já (tedy?) nejsem příznivcem toho, abychom tento zákon nějak dramaticky upravovali, ale zároveň zase bych tomu asi osobně nebránil, rozhodně nejsem příznivcem jeho rušení.

A teď mi dovolte krátký projev. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, předstupuji před vás u sněmovního tisku číslo 116 a musím říct, že jestli jsem u předchozího bodu mluvil o zklamání, tak tady pociťuju skutečné zděšení. Máme před sebou návrh na zrušení zákona č. 353/2019 Sb., o výběru osob do řídících a dozorčích orgánů právnických osob s majetkovou účastí státu, tedy takzvaného nominačního zákona. Tento zákon byl v roce 2019 přijat jako velký symbol, symbol konce éry politických trafik, symbol toho, že státní firmy jako ČEZ, Budvar, České dráhy nebo pošta už nebudou odkladištěm pro zasloužilé straníky, kteří zrovna neuspěli ve volbách, ale že je budou spravovat lidé, kteří tomu rozumí. Koneckonců podívejte se do toho původního znění, do odůvodnění. Já bych si dovolil odcitovat právě z tehdejšího sněmovního tisku, který nakonec vyústil v zákon (č.) 353/2019 Sb. Dovolte mi citaci. Jak ukazují zkušenosti exekutivní, řešení otázky výběru osob do řídících a dozorčích orgánů právnických osob s majetkovou účastí státu představované usnesením vlády č. 177 ze dne 17. března 2014, kterým byl zřízen vládní výbor pro personální nominace a současně byl vládou schválen jeho statut a jednací řád, není zcela dostatečné především pro absenci veřejné kontroly celého procesu, – veřejné kontroly celého procesu – i když toto usnesení vlády vytváří východisko právní úpravy. To je důvod pro přetrvávání určitých pochybností, že i nadále dochází k negativním jevům, uvedeným výše, na něž v minulosti poukazovala od roku 2010 i Bezpečnostní informační služba ve svých výročních zprávách.“

Uvedení celé problematiky na úroveň zákona povede k závaznosti formulovaných pravidel a k posílení důvěry veřejnosti v politiku státu v dané oblasti. Ptám se předkladatelů, co se na této věci změnilo, že teď musíme tento zákon zrušit. A doporučuji všem, kteří o to mají zájem, přečtěte si u tehdejšího sněmovního tisku i vyhodnocení dopadů, tedy tu takzvanou RIA. Přečtěte si ho a odpovězte si, jestli to, co je tam psáno, stále netrvá.

Dnes nám tu skupina poslanců, paní Ožanová, pan Pařil, paní Vesecká a další navrhují tento symbol transparentnosti prostě a jednoduše hodit do koše. A co víc, navrhujou to udělat bez jakékoliv náhrady. Dovolte mi, abych tento naprosto skandální pokus o návrat k systému kořisti rozebral v projevu, který si zaslouží snad pozornost každého, komu aspoň trochu záleží na tom, jak stát nakládá s miliardami, desítkami miliard ve svých firmách.

Proč poslanecký návrh? Začněme u toho, jakým způsobem nám je tento návrh předkládá. To je, vážené kolegyně a kolegové, naprostý procesní faul. Zrušení nominačního zákona je zásadní změnou v řízení státního majetku. Přesto to není vládní návrh. Proč to není vládní návrh? Vždyť je to právě vláda, která se tímto zákonem nyní řídí. Pokud vláda Andreje Babiše, která je u moci, pocítila, že je tento zákon iracionální a nefunkční, jak se píše v důvodové zprávě, proč tedy nepředložila řádnou vládní novelu? Odpověď je nasnadě. Vládní novela by totiž musela projít řádným připomínkovým řízením, musela by k ní být vypracována zevrubná analýza dopadů, tedy RIA, musely by se k ní vyjádřit protikorupční organizace, legislativní rada vlády i odborná veřejnost. Místo toho se zvolila cesta poslaneckého návrhu. Cesta zkratky. Cesta, jak se vyhnout nepříjemným otázkám odborníků. Je to neuvěřitelný paradox. Poslanci navrhují zrušit zákon, který omezuje exekutivu i vládu v jejím nekontrolovaném obsazování dozorčích rad. To je jako kdyby kapři navrhovali vypuštění rybníka a dělali to ještě navíc přes své kamarády na břehu. Je to nehoráznost a ukázka toho, jak se vládní koalice snaží obejít standardní demokratické procesy.

Mám zde v ruce informační podklad Parlamentního institutu číslo 0116 z března 2026 a doporučuji všem a hlavně předkladatelům, aby si v něm aspoň jednou zalistovali. Co v něm odborníci píší? Cituji ze závěru: Účelem nominačního zákona je zajištění a posílení transparentnosti procesu navrhování a jmenování osob. Zásada transparentnosti se vyskytuje napříč právem Evropské unie. A dále: Lze mít za to, že zrušení nominačního zákona by mohlo být předmětem zájmu orgánů Evropské unie.

Rozumíte tomu? My tu hazardujeme s mezinárodní pověstí České republiky. Parlamentní institut jasně varuje, že zrušení pravidel pro transparentní výběr manažerů může vyvolat negativní reakci orgánů Evropské unie. Proč? Protože transparentnost není jen nějaké moderní slovo. Je to pojistka proti korupci. Je to pojistka proti zneužívání veřejných peněz. Pokud tento zákon zrušíme bez náhrady, vysíláme do Evropy i našim spoluobčanům jasný signál. Chceme opět krást v přímém přenosu a nechceme, aby nám do toho někdo mluvil.

O co vlastně hrajeme? Pojďme se podívat na data, o jakém majetku se tu vlastně bavíme. Stát má majetkovou účast v desítkách klíčových strategických podniků. Bavíme se o firmách s celkovým obratem v řádech stovek miliard korun. Dokonce myslím, že paní kolegyně Richterová říkala, že se to blíží až 1 bilionu korun. Bavíme se o firmách, které zaměstnávají desetitisíce lidí. Bavíme se o sektorech, jako je energetika, doprava, lesní hospodářství nebo poštovní služby. Nominační zákon zavedl nominační výbor. Ten za dobu své existence posoudil stovky kandidátů. Víte, kolik jich bylo odmítnuto, protože nesplňovali odborná kritéria nebo měli střet zájmů? Byly to možná desítky osob, které by jinak do těch funkcí hladce vpluly jen na základě své stranické knížky. Zrušením tohoto zákona bez náhrady vracíte tyto firmy do stavu před rokem 2019, do stavu, kdy stačilo být kamarádem třeba ministra nebo jeho náměstka nebo stranického šéfa.

Podle statistik OECD z roku 2021 mají země s jasnými a transparentními pravidly pro nominace do státních firem o 15 až 20 procent vyšší efektivitu hospodaření těchto firem než země, kde vládne politický vliv. Vy tedy tímto návrhem přímo ohrožujete ekonomickou stabilitu státních podniků. Vy říkáte, že vám nevadí, když ČEZ nebo České dráhy budou spravovat diletanti, hlavně když to budou naši diletanti. To je hazard s národním bohatstvím.

Předkladatelé v důvodové zprávě tvrdí, že zákon je nepružný. Vážení, nepružnost v jazyce protikorupčních opatření znamená, že zákon prostě funguje a nedovolí vám si tam dosadit toho, koho chcete. Pokud by vám šlo o skutečnou modernizaci, tak byste navrhli: nominační výbor nefunguje optimálně, pojďme ho posílit, pojďme zpřísnit kritéria, pojďme digitalizovat výběrová řízení. Ale vy ne, vy navrhujete rušení bez náhrady, vytváříte právní vakuum. Jediným pravidlem bude opět jen vůle ministra. Žádné veřejné životopisy, žádné slyšení před výborem, žádné zdůvodňování odbornosti, jen čistá, nekontrolovaná moc. To je návrat do divokých devadesátých let, kdy se státní majetek rozebíral za zavřenými dveřmi.

Vážené kolegyně a kolegové, nastavme si nyní to zrcadlo do oblastí, které jsou nám možná bližší a kde pravidla fungují a nikdo je nezpochybňuje. Podívejte se na naše školství. Když se vybírá ředitel nebo ředitelka školy, ať už je to základní škola v malé obci nebo třeba prestižní gymnázium, jak ten proces vypadá? Rozhodne si starosta u piva, koho si tam posadí? Ne, zřizovatel musí vyhlásit zákonem stanovený konkurs, musí existovat konkurzní komise, ve které sedí odborníci, zástupci České školní inspekce, zástupci pedagogů, hodnotí se koncepce rozvoje školy, hodnotí se manažerské předpoklady, hodnotí se třeba i pedagogická praxe. Komise posoudí vhodnost a ze vhodných doporučí zřizovateli, koho jmenovat. Nevhodného kandidáta zřizovatel prostě jmenovat nemůže a u vhodných nemusí dodržovat doporučení komise, ale je to pak jeho odpovědnost, proč se pořadí nedržel. A já se ptám, proč u školy s 50 dětmi trváme na přísném odborném konkurzu, ale u státního podniku, který spravuje energetickou bezpečnost země nebo miliardový majetek, nám najednou pravidla tak vadí? Proč ředitel školy musí projít sítem odbornosti, ale v dozorčí radě strategického podniku vám stačí stranická legitimace? To je ten váš rozumný přístup?

A pojďme dál. Podívejme se na obecní a krajské úřady. Máme zákon o úřednících územních samosprávných celků. Ten jasně říká, jak se vybírají vedoucí úředníci. Musí mít vzdělání, musí mít praxi, musí složit zkoušky odborné způsobilosti. Existují jasná pravidla pro výběrová řízení. Starosta si nemůže namísto vedoucího odboru dopravy jen tak dosadit svého souseda, pokud ten nesplňuje zákonné podmínky. Proč v samosprávě pravidla ctíme, ale u státních firem, kde jde o největší balíky peněz nás všech, je chceme zrušit? Chce se mi říct, že výběr úředníka na obci je snad důležitější než výběr člověka, který má dohlížet na hospodaření v ČEZu. To přece nedává smysl. Tímto návrhem říkáte, pravidla jsou pro malé, my velcí si budeme nominovat, koho chceme.

Vážené kolegyně a vážení kolegové z hnutí ANO a z vládní koalice, opravdu chcete být podepsáni pod zákonem, který fakticky legalizuje politické trafiky? Opravdu chcete jít proti doporučení Parlamentního institutu a proti principům transparentnosti, ke kterým jsme se jako členové civilizované Evropy přihlásili? Tento návrh je fackou všem občanům, kteří věřili že se politika kultivuje. Je to důkaz, že současná moc už ztratila veškeré zábrany, a proto navrhuji zamítnutí tohoto návrhu v prvním čtení. Podle mého názoru je neopravitelný a pokud neprojde zamítnutí, žádám o vrácení předkladatelům k dopracování, a to s tím, aby se k tomu vyjádřila vláda jako celek, aby proběhlo řádné připomínkové řízení a aby byla vypracována analýza dopadů na hospodaření státních firem.

Nemůžeme si dovolit, aby se správa majetku v hodnotě stovek miliard stala opět jen hřištěm pro politické nominanty bez špetky odbornosti. Česko si zaslouží odborníky, ne trafikanty. Děkuji za pozornost. A věřte, že u tohoto bodu budeme debatovat asi velmi dlouho, protože obrana transparentnosti za to stojí.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Nyní jsou tři faktické poznámky, jako první vystoupí pan poslanec Kučera. Prosím, vaše dvě minuty.

 

 

Poslanec Michal Kučera: Ještě jednou děkuji za slovo. Víceméně jenom krátce zareaguju na pana kolegu Bureše. Díky za to, co tady řekl, víceméně se shodujeme. Já jenom k té věci, zda ten zákon se musí opravit, nebo může zůstat tak a může to řešit vláda. No, samozřejmě to může být tak nebo tak. Kdyby ten zákon tady doputoval klasickou cestou, to znamená ministerskou, tak pravděpodobně by k tomu bylo i nějaké posouzení, jak to je možno změnit či upravit, a ta debata by samozřejmě k tomu mohla být podstatně kvalifikovanější.

Je možné, že skutečně vláda plno věcí může udělat sama nějakým nařízením či nějakou podzákonnou normou k tomuto zákonu, zpřesnit ho. Může tam nastavit nějaké další parametry, které ten zákon vysloveně neupravuje a nebude třeba ho jako takový měnit. To skutečně pravda je. Nicméně my to v tuto chvíli nevíme. Zákon napsali poslanci, respektive jim ho dal někdo do rukou. Oni ho tady předložili víceméně ti samí poslanci, kteří ho tehdy schvalovali, tak ho teďka ruší. To je samozřejmě věc nepochopitelná a asi to nechápeme nikdo.

Možná ještě na závěr k tomu, zda je či není třeba se k tomu nějakým způsobem dlouze vyjadřovat. No, tak já si myslím, že by asi nebylo třeba se k tomu dlouze vyjadřovat, ale v tom případě bych byl rád kdyby tady vystoupil ministr spravedlnosti a řekl svůj pohled na věc, kdyby tady vystoupil ministr průmyslu a řekl svůj pohled na věc. To jsou věci, které bych fakt rád slyšel od těch ministerských, ne, abychom se tady bavili jenom jako poslanci. Jednoznačně souhlasím s tím, že je naprosto bizarní, že poslanci rozvolňují exekutivě nařízení a nějaké úkoly, co má dělat. To je opravdu bizarní.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju za dodržení času. Nyní s faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Berki, připraví se paní poslankyně Ožanová. Než tak učiníme, tak omluvím paní ministryni Schillerovou do 18 hodin z pracovních důvodů a pana ministra Šťastného od 12.50 do 14 hodin z pracovních důvodů. Pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Jan Berki: Děkuju. Já chci, vaším prostřednictvím, poděkovat panu poslanci Burešovi za tu analogii s výběrovými řízeními na ředitele, protože ona ta analogie dokonce jde ještě dál. Už poměrně dlouho se v odborné veřejnosti diskutuje o tom, jestli ten proces je nastaven dobře nebo ne, ale co je tam důležité, že se o tom diskutuje, že se o tom diskutuje jednak politicky, jednak se o tom diskutuje v odborné veřejnosti. Pokud se následně pan ministr rozhodne, že v tom prostřednictvím, doufám tedy, vládního návrhu bude chtít dělat změny, tak budeme vědět proč a jak se k tomu kdo staví, což mně tady trošinku chybí. Tak díky za tu analogii, akorát bych ji ještě rozšířil právě tímhletím směrem.

Druhá věc je, chápu, že ani paní předkladatelka nebo zástupkyně předkladatelů, ani pan zpravodaj, k tomu nevystupují po každém vystoupení. Jen bych vás prosil o informaci, jestli někdy budete odpovídat, jestli alespoň třeba v závěrečné řeči, byť to bych nepreferoval, protože pak už se na to nedá reagovat. Chápu, že to bude třeba v nějakém souhrnném balíku, ale těch otázek už tady padlo hodně, jsou pro osvětlení motivací poměrně zásadní, tak jenom teď v tuhle chvíli prosím o informaci, jestli na to nějak budete reagovat, případně kdy.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Nyní paní poslankyně Ožanová vystoupí s faktickou poznámkou, prosím.

 

Poslankyně Zuzana Ožanová: Děkuji, vážený pane předsedající. Já jsem se přihlásila, co se týče té analogie. Na rozdíl od kolegy Berkiho, vaším prostřednictvím, analogie je velmi zvláštní. Analogie je jedna. Do dozorčích orgánů obce ani kraje nemají žádná pravidla. To, co jste uváděli, týkající se výběrových řízení na úředníky, se řídí jinými zákony. Opravdu, obce ani kraje nemají žádný nominační zákon, každý si to dělá jak chce. To je analogie, kterou bychom měli použít.

Co se toho týče ke kolegovi Berkimu. Já, když jsme tady včera začali a reagovala jsem na kolegu Hřiba – přišlo mi to správné – tak potom jsem se dozvěděla, že vůbec nereaguju. Že neodpovídám na otázky, mi zase řekl kolega Zuna, vaším prostřednictvím. Já jsem se snažila reagovat a bylo mi řečeno, že nereaguji. To je moje odpověď.

Já si samozřejmě píšu poznámky, dovolila jsem si na chvilku odejít – to se stává, že po několika hodinách sezení chcete na chvilku odejít – a samozřejmě nějakým způsobem na to reaguji. Reaguji i teď, ale snažím se reagovat pouze věcně, protože většina těch připomínek je prosím vás stejných, tak není třeba opravdu po každém vystoupení reagovat. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času. Nyní vystoupí paní poslankyně Richterová, připraví se pan poslanec Bureš na faktickou poznámku. Prosím.

 

Poslankyně Olga Richterová: Děkuju pěkně. Ráda poděkuju paní poslankyni Ožanové, že vystoupila. To je samozřejmě skvělé, akorát nepadlo žádné odůvodnění, proč tedy, prostřednictvím pana předsedajícího, jste, paní poslankyně, změnila názor a chcete nyní ten zákon zrušit. Ta situace, ve které jsme jako země, je maličko jiná oproti roku 2019, kdy jste ho schvalovali, kdy jsme ho společně schvalovali. Je to situace, kdy prostě ty kauzy přestaly hýbat veřejným prostorem.

Ano, obce nemají ten proces upravený, ale je tam prostě určitý druh dohledu. Je tam transparence zase daná tím, jak fungují zastupitelské orgány a podobně. Proč bylo potřeba si takto posvítit na státní a polostátní firmy, byly ty nekonečné příběhy, řetězce případů politických trafik. To se podařilo omezit, ne-li téměř úplně vyřešit díky zákonu, který jsme tady v prosinci 2019, před 6,5 lety, společně finálně přijali. Já jsem už připomínala, že se na něm tehdy podílel i Jakub Michálek za Piráty, že ta pracovní skupina, kterou k tomu tehdy hnutí ANO mělo, byla nadstranická.

Proč nyní, po těch 6,5 letech, přistupujete poslaneckým návrhem k úplnému smazání tohoto principu, a sice, že má být jasná pravidla, jasný mechanismus, jak se nominuje, jak probíhá výběr a jak se musí odůvodnit, když je v rozporu stanovisko komise se stanoviskem například ministra, to jsou prosím jasné otázky. Já bych si velmi přála odpovědi, proto jsem se tady předtím ptala paní poslankyně Pastuchové – jsem ji zmínila – nebo právě vás, prostřednictvím předsedajícího, paní poslankyně Ožanová, co vás přimělo změnit názor. Já to prostě stále nechápu a vlastně mě to mrzí, že tady je zákon, kde není jasné, proč ho předkládáte.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Nyní s faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Bureš, prosím.

 

Poslanec Jan Bureš: Děkuji. Já jsem se trošičku bál, že mi paní předsedkyně Richterová nahrávku na smeč sebere. Nesebrala, tak musím já. Paní kolegyně Ožanová tady říkala o tom, že na obcích ani na krajích nejsou žádná pravidla pro to, jak se vybírají členové orgánů dozorčích rad, a tak dále. No, pak se nemůžeme divit, že máme kauzy, jako je třeba teď v ústecké krajské nemocnici, kde tam prostě selhávaly kontrolní orgány. My místo toho, abychom tedy ta pravidla zavedli i pro ty obce i pro ty kraje, aby se výběr těchto zástupců v dozorčích orgánech, aspoň v dozorčích orgánech, a nejlépe i v řídících orgánech, řídil nějakými pravidly, tak my místo toho rušíme pravidla na státní úrovni.

To znamená, vlastně ve své podstatě říkáme: Na těch obcích to asi dělali dobře, no, tak my se tomu taky přizpůsobíme, my se budeme tedy jimi taky inspirovat, a místo toho, abychom to zavedli pro všechny stejně, tak to tomu státu vlastně škrtneme. Takže ten stát si zase začne dělat to, co bylo předmětem kritiky před tím rokem 2019. Byla to i kritika do řad strany, kterou tady v tuto chvíli reprezentuji. Já to přiznávám, je to tak. Právě proto se tahleta pravidla nastavovala aspoň na státní úrovni.

Některé obce a některé kraje se tím možná inspirovaly a zavedly transparentní výběr. Musím říct, že třeba u nás v Karlovarském kraji takovýto transparentní výběr probíhá u důležitých funkcí krajských firem. Ne možná všude, jako se to třeba ukazuje asi zřejmě na Ústeckém kraji, ale to nechme stranou. My místo toho, abychom, když už jsme inspirovali některé kraje a některé obce, jakým způsobem mají transparentně vybírat své zástupce, tak to na úrovni státu prostě škrtneme bez náhrady. Super.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju za super dodržení času. Nyní bude reagovat paní poslankyně Ožanová.

 

Poslankyně Zuzana Ožanová: Děkuji váženému panu kolegovi. Jenom bych chtěla říct, to je fajn že to probíhá v Karlovarském kraji transparentně a zjevně k tomu nepotřebují zákon.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tím se vyčerpaly faktické poznámky. Nyní je přihlášený do obecné rozpravy pan poslanec Hladík. Máte slovo.

 

Poslanec Petr Hladík: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, dámy a pánové, krásné dobré odpoledne. Dovolte mi, abych se dnes znovu a důrazně vyjádřil k rozhodnutí zrušit nominační zákon. Ne jakéhosi izolovaného legislativního aktu nebo kroku, ale jako rozhodnutí, které vypovídá o tom, jak chápeme vlastně fungování státu, odpovědnost politiků a důvěru veřejnosti. Ten nominační zákon, o kterém tady dneska jednáme, zákon č. 353/2019 Sb., nevznikl náhodou. On vznikl jako série postupných kroků, protože v předchozí Sobotkově vládě byl ustanoven výbor pro personální nominace a následně přes dlouhou politickou diskusi průřezem politického spektra –  už to tady bylo opakováno, ale musím to připomenout – a faktickému, nakonec výslednému pozměňovacímu návrhu, který předkládali tenkrát kolegové od lidovců, Pirátů a ANO, tak byl tento zákon prosazen. Nebyl to žádný akademický nebo není to žádný akademický experiment, byl to pokus reagovat na konkrétní realitu. Realitu, kdy se do klíčových pozic ve státních firmách dosazovali bez jasných pravidel, bez transparentnosti a často bez odpovídajícího odborného zázemí lidé jenom politicky motivovaní. Já nepléduji proti tomu, aby ve státních firmách jako zástupci vlastně vládní garnitury, tedy vlády jako takové, tak byli lidé, kteří jsou nominovaní zástupci vlády. Ale mají mít věcný, odborný kontext a znalost problematiky chodu té firmy jako takové. Pojďme si připomenout další politický kontext. Ten zákon byl přijat za vlády Andreje Babiše a právě tehdy zaznívala jasná slova o tom, proč je potřeba. Například Andrej Babiš opakovaně zdůrazňoval, že stát se musí řídit jako firma, ale zároveň transparentně, a že ho do vedení státních podniků mají jít odborníci, ne politici.

Andrej Babiš zřejmě už zapomněl na ta svoje slova. Tou ztrátou paměti tady Andrej Babiš trpí velmi, velmi často. Jinými slovy, je potřeba oddělit politiku od řízení státních firem a nastavit jasná pravidla. To totiž není opoziční kritika to, co my tady teďka předvádíme. Tohle je argumentace pro řízení a chod státu, ať už ve vládních lavicích sedí kdokoliv. O to větší otázka dnes visí ve vzduchu, co se vlastně změnilo od toho roku 2019? A pojďme si říct, co jsme tady řešili nebo se řešilo na půdě Poslanecké sněmovny od těch devadesátých let? Změnila se ta kultura? Změnil se princip dosazování lidí do státních firem? Udály se nějaké excesy od toho roku 2019? Já si musím říct, že ať už za Babišovy nebo Fialovy vlády, tak ne. A to je vlastně dobrá vizitka. Tak zřejmě něco zafungovalo, protože v předchozích vládách se tyto excesy tu více, tu méně stávaly. Ale zmizel ten problém? No, nezmizel ten problém. Ten problém stále existuje. Tedy kdo má být a jak má být obsazován do klíčových pozic dozorčích a správních rad státních firem. Já jsem moc rád, že se zlepšilo to prostředí natolik, že takové excesy nejsou. Ale znamená to, že už žádná pravidla nepotřebujeme? Znamená to, jak tady ctěná kolegyně, paní poslankyně Ožanová, prostřednictvím pana předsedajícího, argumentuje, že vlastně je to už dobré, takže můžeme po sedmi letech ten zákon bez náhrady zrušit? Já si myslím, že to takhle není, že prostě je dobře, pokud pravidla formulují a formují chod politické kultury. To, že to tady zafungovalo, je jenom dobře.

Zrušení tohoto zákona bez adekvátní náhrady není reforma. Je to rezignace. Rezignace na transparentnost, rezignace na kvalitu, rezignace na snahu kultivovat výkon veřejné moci. Přitom ten zákon měl hlubší smysl. Byl určitou autokorekcí systému. Vlastně sám jsem začal mluvit v minulém čase, ač je to nepatřičné, protože ten zákon stále máme. Je dlouhodobě ten zákon jako autokorekce systému, který je dlouhodobě vychýlen směrem k netransparentnosti, možná až klientelismu. Měl vyrovnávat prostředí, nastavovat mantinely, vnést do rozhodování řád. Ale zároveň, a to je možná ještě důležitější, byl jakousi autokorekcí pro samotného ministra. Mě to jako ministra nepotkalo, v rezortu životního prostředí žádná státní firma není a já jsem tedy nemusel nikoho do těchto pozic obsazovat.

Ale buďme také spravedliví a upřímní. Každý ministr – a je jedno za kterou politickou stranu a v jakékoliv vládě – tak je pod jakýmsi určitým politickým tlakem, politickým, personálním, někdy i osobním. Koaliční partneři řeknou, a my bychom v téhleté firmě chtěli mít Pepíka, tady Marušku, no a Franta půjde do ČEZu. A když ten ministr sám ví nebo mu je sděleno, že František, Maruška i Pepík jsou jenom čistí političtí nominanti bez jakékoliv odborné zkušenosti, tak v tom ČEZu prostě sedět nemají. A nemají být součástí rozhodovací správy tak velké instituce s tak velkým dopadem do byznysu, burzy nebo třeba k cenotvorbě pro české obce, občany v cenách elektrické energie a plynu. Je to jakási autokorekce, doporučení pro toho ministra, že se pak může i vůči svým koaličním partnerům trošku ohradit, vymezit si ten prostor a říct, podívejte se, tohle nejde obejít, to musí projít odborným posouzením ten člověk a když ten člověk není doporučen – a já vím od svých kolegů, bývalých ministrů ty případy, kde i za naší vlády někteří nominanti neprošly výborem pro personální nominace, nebyli doporučení a ti ministři nejmenovali tyto lidi. A myslím si, že zafungovala ta jakási míra autokorekce.

To není slabost, to je síla. To není omezování pravomocí, to je jejich kultivace. Výbor pro personální nominace byl praktickým nástrojem této autokorekce. Nebyl to orgán, který nahrazoval vládu nebo ministra, ale byl to orgán, který do procesu vnášel odbornost, srovnatelnost a transparentnost. Posuzoval kandidáty podle kvalifikace, zkušeností, manažerských schopností a integrity. Vytvářel tlak na kvalitu, nastavoval standard. Ano, jeho stanovisko je doporučující. A takto je to správně. Politická odpovědnost vždy zůstává na ministrovi. A je to správně, aby ministr byl ten poslední, který nakonec rozhodne, koho dosadí do správních a dozorčích rad státních firem. Ale opřít se o tohle odborné stanovisko vždy dávalo velký smysl, ať už ten ministr byl za jakoukoliv politickou stranu. Bylo to rozhodování, které nebylo ve vakuu. Bylo to rozhodování, které mělo oporu v odborném posouzení. Pokud ten systém má nedostatky –  jistě měl nedostatky, protože každý systém má nějaké nedostatky – pak je možná fajn je pojmenovat, říct si na tomto plénu a mít snahu je upravit. Upravit tento zákon, buďto ho zpřesnit nebo přetvořit. Ale zrušit bez náhrady? Proč? To znamená vzdát se nástroje, který fungoval jako pojistka. A to se neděje izolovaně.

Současně sledujeme velký posun ve veřejné debatě. Místo respektu k institucím, lidem v nich pracujících, slyšíme neskutečné soudy a útoky.

Pan kolega Filip Turek teď ve svém vysílání o víkendu označil úředníky Ministerstva životního prostředí za parazity. Já si fakt nemyslím, že ve veřejné správě nám pracují paraziti. Takovéto urážky na demokratické instituce se odehrávaly ve třicátých letech v Německu, kdy nacisté potřebovali vylikvidovat prostě lidi, kteří jim nešli po vůli. A už je to tady. Už to začalo. Lidé nechtějí pracovat v těch institucích. Lidé z nich utíkají, protože nechtějí pracovat, aby se říkalo, ty pracuješ na Ministerstvu životního prostředí. To je šílené, co se tam děje.

Tohle není nešťastná věta Filipa Turka. Je to přístup, který podrývá důvěru v samotné fungování státu. Protože stát nestojí na nás, na politicích. Pojďme si to uvědomit. My jsme těmi, kteří kandidujeme, kteří prosazujeme, kteří měníme a kteří máme zodpovědnost. Ale ta demokracie v Česku stojí na celé řadě dalších nohou. A svobodné kompetentní instituce jsou jedním z důležitých parametrů naší demokracie, naší svobody a suverenity.

Jestliže budeme umlčovat lidi, kteří prostě mají odborný názor, tak je to cesta do pekel, cesta do normalizace osmdesátých let, kdy se tady prostě jako Štrougalovi a dalším lidé báli říct do očích, jaká je vlastně realita, protože měli budovat slavné lepší zítřky. Říct ministrovi do očí, je to tak a tak, ale ty máš politickou odpovědnost, tak jednej podle tvé politické odpovědnosti. To je správně.

A já neberu nikomu, ani Motoristům, jejich politickou odpovědnost. Dělejte ta rozhodnutí s vaší politickou odpovědností. Ale říkám, že nechme silné, demokratické, kompetentní, veřejné orgány tak, aby říkaly svobodně pravdu. A to, že nakonec se politici rozhodnou jednat jinak, to, že politici nakonec si vyberou z plejády možností toho, co odborníci doporučí, některou z nich, to je odpovědnost nás. To je odpovědnost vlády.

A zastrašování lidí, kteří v těchto institucích fungují, zastrašování lidí a posíláním přes media vzkazy, pozor, dejte si pozor říkat něco, co si myslíte, protože vás by to mohlo stát místo. Tak pak už to může dojít jenom k tomu, že místo toho útoku na konkrétní lidi se začne útočit na jejich rodiny, na jejich děti, na jejich příbuzné. A jsme tam. A jsme zase v těch osmdesátkách. A jsme zase v tom, co jsme tady prožili.

Moje maminka chtěla být učitelka, jenže jí prostě na základní škole řekli, vy chodíte do kostela, co? Tak to se s gymnáziem smiř (rozluč?), děvenko. Maximálně maturita, ale učitelkou nikdy nebudeš. Moje maminka není učitelkou. Má maturitu na hotelové škole. Myslím, že prožila krásný život a vychovala snad pět hezkých dětí.

Ale chtěl jsem tenhleten příklad říct záměrně proto, že ty útoky, které prostě na ty instituce děláte, mají mít nějakou mez. A já tady nechci dneska otvírat média veřejné služby a další věci. Ale prostě útočit na zaměstnance ve veřejných institucích je prostě podlé, je nedemokratické a podrývající principy našeho státu. Tak si to prosím uvědomte a nedělejte to. My totiž, pokud začneme ty lidi takto dehonestovat, tak vlastně zpochybníme ty základní role, proč v těch institucích jsou. Ono to spolu všechno souvisí. Je to oslabování pravidel, oslabování respektu, oslabování institucí, oslabování možnosti říkat svůj názor. A ten směr je prostě nebezpečný.

Nominační zákon tak, jak ho tady máme není dokonalý. Nominační zákon není všespásný. Nominační zákon byl postaven jako autokorekce systému, jako autokorekce a doporučení pro politiky, aby měli a mohli se opřít v těch politických debatách, které někdy jsou vypjaté a jsou postavené: jestliže mě neschválíš tohohle člověka, tak my ti potom neschválíme zase tohohle. Ano, ten politický handl tady fungoval a vždycky fungoval za všech vlád i za naší. Ale jakási autokorekce tohohle systému je nutná.

Stát není kořist. Stát je služba. Je to způsob, jak je ten způsob, jak obsazujeme klíčové pozice, je jedním z nejpřesnějších zrcadel toho, jak tu službu bereme, jak ji vytváříme. Dámy a pánové, pojďte jít od toho. Jestli vám ten zákon nevyhovuje, pojďte navrhnout změny a pojďme se o tom věcně dohodnout. Ale zrušit bez náhrady je cesta do pekel. Nedělejte to. Děkuju za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Vaše vystoupení vyvolalo jednu faktickou poznámku pana poslance Berkiho. Pane poslanče, vaše dvě minuty. Prosím.

 

Poslanec Jan Berki: Děkuju, pane místopředsedo. Jenom mě vrtají ještě pořád hlavou některé argumenty z té naší předchozí výměny názorů v těch faktických a pan poslanec Hladík teď na některé věci z mého pohledu znovu upozornil. Když se bavíme o té komisi, tak je tam jednak vždycky kontrola zákonných požadavků pro výkon nějaké funkce, ale ta je v podstatě: splnil, nesplnil. A pak tam máme nějaké kvalitativní hodnocení, což byla podle mého názoru ta analogie s tím výběrem ředitele, ředitelky té školy.

A tady vlastně taky máme nějaké kvalitativní hodnocení, které nám pomáhá dávat zpětnou vazbu, a zároveň má dva efekty. Na jedné straně nutí toho, kdo se rozhodne jinak, než ta výběrová komise doporučí, zdůvodňovat, ale také opačně mu dává argument pro to, když někoho nominoval, že je pořád kvalitním kandidátem, přestože je politickým nominantem, což nikdo nezpochybňuje.

A zároveň bych se chtěl ještě vrátit k tomu, co říkala kolegyně Ožanová, vaším prostřednictvím. Paní poslankyně, vy jste vlastně říkala, že když se našel jeden pozitivní příklad, který to dělá sám, bez nutnosti zákona, tak již nepotřebujeme pro celou tu společnost ten zákon, což mi nepřijde jako argument úplně validní. Ale zároveň já vám k tomu přidám jiný, a to je ve smyslu, kde jinde by ten stát měl jít příkladem? To znamená, teď se bavíme o tom, jestli stát v tomto přestane být příkladem, že si ty požadavky sám na sebe klade, nebo nikoliv.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času. Pan poslanec Hladík s faktickou poznámkou vystoupí. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Petr Hladík: Aspoň pan vicepremiér Macinka umí pozdravit.

Já jsem totiž v tom projevu zapomněl zmínit jednu věc a chci to zdůraznit jako reakci na pana kolegu Berkiho. Já jsem totiž tím výborem pro personální nominace osobně prošel v roce 2015. Ten výbor tenkrát nebyl ustanoven zákonem, ale byl vlastně jakousi politickou dohodou za Sobotkovy vlády, takže bylo to nařízení vlády. A já si tu zkušenost osobně pamatuji z toho roku 2015. Byly tam dva důležité aspekty. Lidé šli jen a pouze po zkušenostech. To znamená, máte zkušenost s řízením firem a jednání ve správních a dozorčích orgánech? Moje odpověď tenkrát byla ano, protože jsem na úrovni naší krásné obce města Brna tu zkušenost měl. A druhá věc byla otázka kompetence, vzdělání a zkušenosti v té související organizaci. Když tak si to vygooglujte. Tenkrát jsem byl ve státní firmě MERO, protože s energetikou jsem v té době již profesní zkušenost měl. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. My jsme se vyměnili v řízení schůze.

Přečtu omluvy. Od 16 hodin z rodinných důvodů se omlouvá paní poslankyně Michaela Opltová a od 13.30 do 16 hodin z osobních důvodů pan poslanec Jiří Pospíšil. Jenom připomínám, že potom od 14 hodin do 15 hodin máme přestávku.

A nyní bych požádal dalšího, kdo je v pořadí, a to je pan poslanec Ivan Bartoš. Nevidím ho. Dalším v pořadí je pan poslanec Marian Jurečka. Taky nevidím. Dalším v pořadí je pan poslanec Jiří Havránek. Toho vidím i slyším. Máte slovo.

 

Poslanec Jiří Havránek: Krásný dobrý den, děkuji za slovo. Skoro se mi chce říct: Máte štěstí, že jdu kolem. Protože samozřejmě jsem taky počítal s tím, že budou ještě vystupovat kolegové přede mnou, ale to ničemu nevadí. Nicméně, kolegyně, kolegové, my tu dnes projednáváme návrh na zrušení nominačního zákona a já se vlastně přiznám, že čím déle nejenom samozřejmě procházím poměrně jednoduchý návrh na zrušení, ten nejde legislativně napsat nijak složitě, ale samozřejmě celou tu diskusi, tak v podstatě nejenom to, že mě trápí to, co tady zaznívá od všech jednotlivých kolegů, jakou cestou se rozhodla vládní většina vydat, ale vlastně samotný ten proces toho předložení a ta cesta, jakou jdeme. Protože ten zákon, který dnes chcete v prvním čtení, respektive započít, tedy jeho zrušení, není vlastně žádný historický přežitek, není to legislativa, která by byla platná roky. Není to ani obsoletní právní předpis, který by se nějakým způsobem vymlčel, naplnil se jeho osud a tak dále. Není to ani krok vlády Petra Fialy, tedy té předešlé vlády, kterých vlastně vy rušíte celou řadu a v podstatě programově. Ale je to vlastně něco, s čím přišla tedy vláda, předešlá vláda Andreje Babiše.

Co tehdy zaznívalo v tom roce, pokud se nepletu, 2019 a jak vypadala celá ta debata? Když byl zákon tedy přijímán, byl prezentován jako, tady cituji z důvodové zprávy tehdejší – zásadní systémová změna. Samozřejmě, že ten proces byl složitější jako první, pokud se nepletu, s tím návrhem přišli tehdy Piráti. Já jsem tehdy nebyl poslancem, nicméně ve Sněmovně jsem již působil. Poté se rozvíjela diskuse dále až byl předložen vládní návrh zákona. Měl řešit dlouhodobý problém české politiky, tedy podle tehdejších předkladatelů, a to obsazování dozorčích rad a představenstev státních firem bez politického klíče. Co bylo tehdy našim tehdejším předchůdcům říkáno jako ty důvody, proč se tou cestou jde? Že bude vyšší transparentnost obsazování těchto pozic, že se omezí trafiky. To tu zaznívalo i dnes několikrát. A že do řízení státních podniků přijdou odborníci místo loajálních straníků.

A když si vezmu tady tyhlety tři základní cíle, tak se opravdu ptám předkladatelů, kteří navrhují zrušení nominačního zákona, jestli tedy kolegové máte představu, že opravdu nedošlo k naplnění těchto třech cílů. A pokud ano, tak nechť to tady zazní nahlas, a že opravdu tedy je toto důvod pro zrušení této právní úpravy. Protože tehdy to nebyla vlastně nějaká politická rétorika. V důvodové zprávě i ve veřejných vystoupeních tehdejších ministrů se otevřeně mluvilo i o tom, že zákon má reagovat na kritiku také nekompetentnosti a bohužel i klientelismu ve státních firmách. A přestože byl přijat napříč Poslaneckou sněmovnou, kolegové tehdejší poslanci za ODS byli proti němu, tak naše vláda s ním zvládla bez problému fungovat.

A teď o pár let naopak později ti kolegové, kteří přicházeli a byli tehdy mnozí z nich i poslanci, zejména samozřejmě v řadách hnutí ANO, tak ti samí političtí aktéři teď říkají, nefunguje to, zrušme ho.

Tak já se zeptám znovu a trošku důrazněji. Co se změnilo? Změnila se nějak výrazně ta realita nebo nenaplnil ten zákon to, co se od něj očekávalo? Anebo se vlastně změnila jenom ta politická realita? Protože když se podíváme i na ty argumenty, které zaznívají, tak slyšíme, že zákon neplní svůj účel, že není koncepční, že brzdí profesionalizaci. To řešíme asi na té jako jedné straně a na druhé straně od těch samých předkladatelů slyšíme, že ten návrh je bezzubý. Já mám pocit, že je tady velmi výrazný rozpor v tom, jak ten zákon vnímáme a co od něj očekáváme. Buďto čekáme, že bude tedy v uvozovkách vícezubý a bude daleko větší metlou na to, jak mají být obsazovány ty jednotlivé pozice, anebo ho chci zrušit. Ale mám pocit, že vlastně i v té vaší argumentaci a diskusi se tedy tento velmi výrazný rozpor objevuje.

Když si dovolím i citovat vlastně z odůvodnění, které tady máme u tohoto sněmovního tisku 116, tak tam zaznívá: Stávající právní úprava nenaplňuje deklarovaný účel a vykazuje systémové i koncepční nedostatky. Z tohoto důvodu se tedy navrhuje zrušení nominačního zákona bez náhrady, a to včetně jeho novel.

Takže znovu tři základní principy: zvýšení transparentnosti, omezení trafik a to, že do řízení státních podniků přijdou odborníci místo loajálních straníků. A já se znovu ptám, máte pocit tedy, že tyto tři základní body se nenaplnily? Uvidíme. Věřím, že dostanu od paní kolegyně Zuzany Ožanové odpověď, protože věřím, že máme spolu opravdu profesně nastavený vztah velmi dobře, prostřednictvím pana předsedajícího, a často si tady i vyměňujeme své názory třeba i v předsálí.

Nicméně slyšíme i druhou stranu celého toho příběhu, protože to nejsme jenom my politici, ale jsou to samozřejmě odborníci, analytici. A když si vezmu za příklad například Miroslava Zámečníka jakožto ekonoma, o jehož kompetentnosti věřím, nebudeme nikdo z nás tady vést spory. Je to člověk, který samozřejmě působil v různých dohledových orgánech a organizacích státu, ale i těch jednotlivých státních podniků, tak on o nominačním zákoně říkal již při jeho zavádění, že tedy ten zákon přinese vyvážené změny, které by měly vést k vyšší profesionalizaci vedení těchto státních firem. Navíc už v tom roce 2019 tu byl pohled OECD, které jakožto výrazná organizace sledující fungování jednotlivých států doporučovalo právě, aby obdobná právní úprava byla přijata.

A co na to říkají odborníci dnes? A nejenom odborníci, to tedy zaznívá i celkově v té diskusi. Že ten zákon sice není dokonalý, ale funguje jako jakási pojistka. Že jeho zrušení nebude krokem vpřed, ale naopak spíš krokem nazpátek.

A já bych doplnil ještě jednu věc, a to vlastně v podstatě pro ty jednotlivé představitele jednotlivých ministerstev – jeho zrušení také odebere jakousi, jak to říci, formu obhajoby toho, že ty vaše nominace jsou opravdu nominace kompetentních lidí. Protože samozřejmě stanoviska toho výboru jsou posuzována a i z tohoto důvodu já to nepovažuju za správný krok. A co naopak podle mě hrozí a nebudu tak ostrý jako jiní kolegové v průběhu dnešního projednávání? Pokud zákon zrušíme, tak veřejnost a občané České republiky získají pocit a ten pocit je velmi výrazně, velmi výrazně důležitý, že hrozí návrat těch politických trafik, o kterých se tu mluvilo. Návrat systému, kdy se pozice rozdávají podle loajality, nikoliv odbornosti. A právě už i tento pocit, přestože věřím, že drtivá většina ministrů nemá takovouto ambici obsazovat opravdu nekompetentními loajálními straníky ty pozice, tak ten pocit, který to vyvolá v občanech, je pro mě jedním z těch důvodů, proč nejsem schopen podpořit váš návrh na zrušení nominačního zákona.

A dovolím si ještě jednu nepříjemnou poznámku. A taky mě to těší, že zrovna v tuto chvíli tady sedí kolegyně Zuzana Ožanová, prostřednictvím pana předsedajícího, jako předkladatelka, a to je systém předložení tohoto návrhu zákona. To je to, že jdete cestou poslanecké iniciativy. Já nepopírám to, že samozřejmě je to jedna z možností, že to dovoluje legislativní proces, ale samozřejmě pokud je to něco, co vstupuje do fungování rezortů a tady opravdu všech rezortů, tak by to asi mělo projít za mě jednotlivým připomínkovým řízením. A zrovna paní kolegyně Ožanová v minulém volebním období byla velmi často kritická k tomu, když jsme předkládali návrhy právě v režimu poslaneckých návrhů.

Jenomže já mám taky trochu pocit, že už se z toho tady stává taková jako klasika za ten poslední půlrok, protože a nebudu to rozebírat podrobně, k tomu se zastavím až u toho následujícího tisku o sociálních službách, ale pokud se nepletu, tak nám tady v tuto chvíli leží 15 tisků, které jsou předloženy jakožto předkladateli vládními poslanci a jsem přesvědčen a vím o tom, že některé další jsou ve fázi příprav. Není to správná cesta. Opravdu legislativní proces takto dostává na frak.

Jinými slovy, nejde tedy v tomto případě jen o obsah toho samotného návrhu zrušení nominačního zákona, ale i ten proces je přinejmenším na pozvednutí obočí. A jak říkám, taky to není o jednom zákoně, je to celkově o systému a způsobu, jakým my tu tvoříme legislativu tady v tomto volebním období.

Dovolím si připomenout ještě jednu věc, která v té debatě podle mého zaniká, a to tedy, že opravdu i ten nominační zákon zavedl jednotlivé kontrolní mechanismy. Byla tady krásná diskuse o vlastně výboru pro personální nominace. Vyměňoval si tu názory prostřednictvím pana předsedajícího pan docent Ševčík s kolegy z hnutí STAN. Já myslím, že o kompetenci těchto lidí nikdo nepochybujeme, že opravdu ten výbor naplňuje a naplňoval svoji zákonnou povinnost, opravdu docházelo k hodnocení těch jednotlivých nominantů.

A co je vlastně důležité? Tak přestože ta stanoviska, pokud se nepletu, nejsou formálně závazná, tak v praxi byla respektována v drtivé většině případů.

A tady je pro mě to, co je vlastně klíčové a důležité, a je to zase forma nějaké té obhajoby kroků jednotlivých ministrů – ve chvíli přece, kdy já tedy mám nějakou veřejnou stopu o tom svém nominantovi, že opravdu je kompetentní, tak ve chvíli, kdy narazíme na nějaký spor ohledně toho člověka – politický spor tím myšleno – tak pro vás jako představitele vládní většiny je jednoduché přece tu jeho nominaci obhájit i na základě tedy doporučení tohoto výboru.

Myslím, že to je velká škoda, protože funguje nejenom jako kontrola, ale lze ho právě využít i pro obhajobu těch jednotlivých nominací, protože už jenom to, že všechny posudky, v uvozovkách, tohoto výboru následně visí na stránkách vlády, tak je to bezesporu krok, který kromě toho, že zanechává veřejnou stopu, tak zanechává i možnost pro nějaké následné spory a vlastní obhajobu.

Finální rozhodnutí i dnes při účinnosti nominačního zákona vždycky zůstává na příslušném ministrovi a ten samozřejmě nese za jmenování toho člověka nejenom politickou odpovědnost. A já myslím, že tohle je přesně ten typ měkké regulace, která v moderním státě má smysl a ukazuje se, že funguje, a otestovala to nejenom první vláda Andreje Babiše, ale následně i tedy vláda Petra Fialy. A přesto jste se rozhodli, že tedy tuto měkkou regulaci, kterou jste sami zaváděli, chcete rušit.

A možná se tady dostaneme k nějakému i jádru problému, protože to nepůsobí jako snaha zlepšit systém – systém, o kterém tvrdíte, že je bezzubý. Působí to jako jednoduchá snaha celkově odstranit pravidla hry, a to je pro mě rozdíl zásadní, protože pokud by šlo o zlepšení a vyřešení tedy té bezzubosti tohoto zákona, o kterém mluvíte, který zavedla – znovu opakuji – předešlá vláda Andreje Babiše, vedli bychom přece debatu o novelizaci, o zpřesnění, o větší profesionalizaci, ale taky při zachování samotné transparentnosti, což mimo jiné tedy doporučují ti jednotliví odborníci, opravdu pojďme cestou novelizace. Neříkají zrušme zákon, říkají upravme ho. A místo toho tady ale my máme návrh, který ruší existující kontrolní mechanismy, nenabízí adekvátní náhradu a přichází od těch, kteří ho sami stvořili. To není konzistentní politika, ale čistý politický obrat.

A já myslím, že bychom se tady taky měli říct naplno, co to celé znamená. Znamená to, že zákony v této zemi nemají stabilní a netvoří stabilní rámec, že mohou být také nástrojem moci a že to, co dnes platí, tedy tehdy, v době schvalování – znovu opakuji, v roce 2019 to, co bylo vnímáno jako systémové řešení, může být o pár let poté vnímáno jako něco, co má být bez nějaké větší diskuse a většího vysvětlení rušeno bez náhrady. A to je cesta, která samozřejmě podkopává důvěru veřejnosti a o tom už jsem mluvil.

Tedy znovu opakuji, vážené kolegyně, vážení kolegové, že nikdo z nás, a debata se tady vede už několik hodin, netvrdí, že ten zákon je dokonalý. Netvrdí to ani jednotliví předkladatelé, netvrdíme to ani my jako kritici toho, že tedy dochází ke zrušení nominačního zákona. Ale rušit ho bez jasného, přesvědčivého a konzistentního zdůvodnění – navíc vlastně ve chvíli, kdy existují silná varování odborníků před negativními dopady – to vlastně není odpovědná legislativa.

A já se vám snažím tady naznačit, že v podstatě i ve chvíli, kdy – a jsem rád, že tady v tuto chvíli sedí, prostřednictvím pana předsedajícího, také pan ministr Macinka – kdy někteří ministři to s tím politickým PR nemají úplně jednoduché a s obhajováním svých jednotlivých nominací, tak nezapomínejte na to, co se tady celou dobu snažím říct, že i právě to, že vám projde ten váš nominant takovouto kontrolou nezávislého výboru, vám v těch jednotlivých obhajobách vašich kroků může pomoct a vylepšit toto politické PR.

Vy na jedné straně tvrdíte, že ten zákon je bezzubý a na druhé straně jej chcete zrušit. Ten rozpor je za mě naprosto výrazný, naprosto flagrantní, a proto vás vyzývám – nerušme tedy tento zákon jenom proto, že (se) změnila politická situace, nerušme pravidla jen proto, že jsou pro někoho nepohodlná, a hlavně nepředstírejme, že jde jenom o nějakou technickou úpravu celého procesu nominování těch jednotlivých odborníků, když ve skutečnosti jde o krok zpět.

Pokud vám vadí bezzubost nominačního zákona není správně jej rušit, a proto si dovolím navrhnout návrh na vrácení tohoto návrhu předkladatelům k dopracování a zároveň vám všem děkuju za pozornost a těším se na další debatu a diskusi.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane poslanče. Máme tady faktickou poznámku, se kterou se přihlásil pan poslanec Jan Berki. Tak vaše dvě minuty.

 

Poslanec Jan Berki: Já teď budu trošku provokativní. Neobrátil jste se podle mě, pane kolego, vaším prostřednictvím, na správného pana ministra. Tento pan ministr má všechno vyřešeno tím „jsem hrozný, já vím“. (Ministři Macinka a Juchelka reagují mimo mikrofon.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Další v pořadí přihlášenou do rozpravy je paní poslankyně Renáta Zajíčková, kterou tady nikde nevidím. Tak dalším v pořadí je pan poslanec Václav Pláteník, kterého rovněž nevidím. Další přihlášenou v pořadí je paní poslankyně Olga Richterová, kterou vidím a předávám jí slovo.

 

Poslankyně Olga Richterová: Já přeju krásný den, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení spoluobčané, vy, kteří sledujete Poslaneckou sněmovnu. A já tady pozorně sleduju celý průběh jednání. Paní poslankyně Ožanová ví, že jsem se už několikrát ptala poslanců hnutí ANO, kteří pro ten zákon v roce 2019 hlasovali spolu třeba s námi Piráty, co skutečně je tím důvodem, proč ho chtějí teďka škrtnout, zrušit, vymazat. Proč si chtějí ohnout pravidla tak, jak se jim zlíbí, proč chtějí zrušit ten jasný, transparentní postup, který nominační zákon představuje. A odpověď jsem se nedozvěděla.

Nyní přišel pan ministr Juchelka, který tedy v roce 2019 také byl před těmi 6,5 lety při schvalování tohoto zákona, hlasoval, pokud se nemýlím, pro. Já mám na vás zkrátka otázku jako na lidi, kteří zde hlasují podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Co se změnilo kromě toho, že ubylo kauz souvisejících s politickými trafikami ve státních podnicích? Co se změnilo kromě toho, že jsou jasná pravidla, jak ty státní a polostátní firmy obsazovat co do řídících pozic a pozic v dozorčích radách? Co se změnilo, že namísto upravení toho zákona ho chcete prostě zrušit? Ani jeden z vás tady nedal žádnou odůvodněnou, srozumitelnou odpověď a mě to prostě trápí. Takhle přece nemá vypadat politika v demokratické zemi, která chce napříč obdobími, jak se střídají vlády, vytvářet předvídatelná pravidla a prostředí, které chrání, opravdu chrání firmy, které podnikají poctivě, a nikoho neznevýhodňuje. Protože to, co se děje teď, je, že ta 1,3 bilionu, ta obrovská částka – což znamená ten zhruba odhadovaný obrat státních a polostátních firem – bude o něco hůře spravovaná a může v daných odvětvích přispět jednak k erozi té důvěry ve fungování státu a taky prostě k narušení normální hospodářské soutěže.

Tohle tedy bylo úvodem. Já se ještě opřu do těch konkrétních argumentů. Paní poslankyně Ožanová tady říkala, že přece obce, které chtějí, si dělají výběry do svých firem transparentně, nebo krajské samosprávy, že někde transparentně také zvládnou fungovat a nemají přitom povinnost uloženou zákonem.

A opět tady byl jasný protiargument hezky přednesený kolegou Burešem, že přece ty opakované kauzy typu ústecké krajské nemocnice ukazují, že by vůbec nebylo od věci zavést srovnatelná obdobná pravidla pro obce i kraje, neargumentovat tím „obce to nemají, tak to zrušíme i na úrovni celého státu“. Tak to je jeden argument, který si myslím, že tady byl jasně vyvrácen a paní poslankyně Ožanová na něj vůbec nereagovala.

Jednotlivosti, že někde je jednotlivě transparentní výběr, transparentní personální nominace fungují, přece nezaručují systém v celé zemi. Naopak kauzy v médiích spjaté právě s politickými nominacemi dosvědčují ne, hodilo by se i jiným samosprávám pravidla zvědomit. Na úrovni státu jsme to vyřešili před těmi šesti a půl lety.

A teď k tomu argumentu druhému. Je to moderní přístup k řízení státu. Je to přístup, který funguje, funguje na úrovni prevence, funguje na úrovni skoro bych řekla odstrašení, odrazení. Proč? No protože lidi, kteří vzbudí pozornost médií, lidi, kteří budou podezřelí, bude očividné, že nemají odbornost, už si nyní do těch státních a polostátních firem téměř netroufají ani nominovat. Tito lidé, kteří v minulosti běžně se o tato místa ucházeli, jsou prostě už preventivně z toho výběru vyřazováni, o nich se nikdy ani nedozvíme. No a konečně máme tady to jasné číslo, kdy ano, v naprosté většině případů, v 80 procentech, kdy výbor personální nominace kandidáta nedoporučí, ministerstva respektují jeho stanovisko a naopak v těch zhruba 20 procentech, kdy to stanovisko nerespektují, zkrátka ten rozdílný postoj odůvodní. Proč toto chcete rušit? Není to zjevné, není to tady vůbec vysvětlované a stejně jako to vypadá, že bohužel nyní nevysvětlí svou změnu postoje pan ministr Juchelka, tak nevystupují ani jiní poslanci, kteří to před těmi vlastně několika málo lety schválili.

Připomenu ještě posledního pana poslance Radka Vondráčka. Ten tehdy říkal, že ten návrh je výsledek kompromisu, že se podařilo najít nějakou zlatou střední cestu, aby ten zákon nebyl jenom formální, ale aby měl i své důsledky v praxi. Říkal to 11. září 2019. Co se změnilo od té doby? Co se změnilo, že nyní chce pan Radek Vondráček hlasovat pro zrušení toho zákona? Nevíme. Jenom víme, že jako Piráti jsme se dlouhodobě snažili vybudovat v České republice funkční protikorupční systém, hráz proti politické zvůli a způsob, jak se včas dostávat k informacím, když je ještě možné něčemu zabránit a účinně předejít třeba i finančním škodám. Jsou to opatření typu registru smluv a zase to je něco, co hnutí ANO v minulosti chtělo. Chceme, aby veřejnost viděla, za co státní firmy utrácejí a s kým uzavírají kontrakty, ale bez transparentního obsazení dozorčích rad nebude nikdo, kdo by na ty smlouvy zevnitř dohlížel.

Další věc. Ochrana oznamovatelů, takzvaný whistleblowing. Chceme bezpečné prostředí pro zaměstnance státních firem, kteří se nebojí nahlásit korupci. Jenže k čemu to bude, když v čele těch firem budou sedět lidé dosazení za odměnu? Lidé, kteří budou mít zájem na zametání kauz pod koberec a nakonec my nechceme transparentní výběrová řízení jen na šéfy podniků. My prostě chceme, aby co nejlépe probíhala obecně u nás řízení o velkých zakázkách. A to, co chceme je, aby nominační zákon dál zajišťoval, že budou v čele těch firem odborníci, ne političtí figuranti a trafikanti, lidé, kteří budou zvládat, hájit veřejný zájem a ne přihrávat zakázky spřáteleným firmám. Ty pojistky, které jsme si už tady dneska v té parlamentní debatě říkali, jsou vlastně opravdu jednoduché. Já už je nebudu opakovat. A namísto toho zákonného rámce, který je dnes platný, chcete jenom interní pravidla vlády, něco, co můžete kdykoliv zrušit a ještě úplně potichu.

Takže kde se bere ta vaše motivace vědomě oslabovat transparentnost, oslabovat pravidla, která chrání veřejné peníze, v čem tkví to, že chcete, aby státní podniky jako Správa železnic, ČEZ, podniky hospodařící s obrovskými objemy peněz nebyly vedeny kompetentními lidmi? Proč se snažíte otevřít prostor pro korupci, pro čistě politické nominace?

A ještě jedna věc na závěr. Korupce dneska často nevypadá jako nějaká pověstná igelitka s penězi, ne, ale často vypadá jako špatně obsazená dozorčí rada, která nevidí, co by přitom vidět měla, nebo jako zakázka ušitá na míru. Zakázka, kde jsou kvalifikační předpoklady nastavené tak specificky, že je splní jenom jedna předem vybraná firma. Nebo taky jako informační náskok, tak může vypadat korupce dneska, když se vyvolení podnikatelé dozvídají o strategických investicích státu nebo změnách územních plánů dříve než ostatní a můžou pak třeba levně nakoupit pozemky, které stát vzápětí draze vykoupí. A konečně stejně tak to můžou být situace, kdy se protislužba neposkytuje v hotovosti, ale formou budoucího zaměstnání, třeba právě v tom státním nebo polostátním podniku nebo pomocí vlivného postu v nějaké instituci pro toho, kdo šel takzvaně na ruku. To jsou příklady toho, jak dnes v České republice fungují různé druhy, ano, korupce, korupčního jednání. A samozřejmě to souvisí s tím, jak jsou obsazována ta řídící místa v těchto firmách.

Já tady závěrem zdůrazním, kvůli těmto moderním formám korupce je prostě nominační zákon účinný protilék, právě proti nim funguje. Je to moderní preventivní přístup a když ho zrušíte, tak jenom zvýšíte korupční rizika pro naši zemi. Tohle je prostě sporné o to, jestli je nějaký zákon dokonalý, ale o to, jestli chceme mít pravidla, která chrání veřejné peníze před těmi moderními predátory nebo jestli jsme ochotni ta pravidla oslabit. My u Pirátů máme jasno. My prostě nechceme návrat k netransparentním trafikám. Opět vás vyzývám nerušte nominační zákon, sáhněte si, prosím, do svědomí, vzpomeňte si, jaké byly vaše motivace, když jste pro ten zákon hlasovali v roce 2019. Co se změnilo od té doby? Pojďme ho posílit, ať ještě účinněji brání veřejné peníze v Česku, ne ho vymazat. Ne, ten návrat do devadesátek. Děkuji, že to zvážíte.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, paní předsedkyně. Já pouze upozorňuji, že máme 13.57 hodin, za 3 minuty budu vyhlašovat přestávku, která bude trvat od 14 do 15 hodin a ve 14.05 v rámci přestávky bude zasedat organizační výbor.

Tak nyní budeme pokračovat tedy v těch, kteří jsou přihlášeni do rozpravy a těmi jsou pan poslanec...

Pardon, ještě přečtu omluvu. Od 14 hodin se z pracovních důvodů omlouvá pan poslanec Vít Rakušan.

Přihlášen je pan poslanec Ivan Bartoš, který je nepřítomen. Další je pan poslanec Marian Jurečka, který je též nepřítomen. Další je pan poslanec Vojtěch Munzar, který je přítomen a vidím, že mu dám 2 minuty a bude pokračovat potom po skončení přestávky. Takže taková malá vlastně faktická poznámka.

 

 

Poslanec Vojtěch Munzar: Ano, možná ještě menší než dvě minuty. Děkuji, pane místopředsedo, za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové. Já vlastně přemýšlím, co mám teďko říct, abych vás navnadil na to hlavní mé vystoupení, které bude po přestávce, možná pan ministr říkal nějaký trailer.

Tak možná já se vrátím myšlenkově do roku 2019. Do roku 2019, kdy tento návrh zákona byl překvapivě předložen tehdejší vládou Andreje Babiše a tenkrát nám bylo řečeno několik věcí. Bylo nám řečeno, že zvýší transparentnost, že je potřeba, že se omezí trafiky, že do řízení státních podniků přijdou odborníci. A překvapivě tehdy moje politická strana ODS, většina poslanců poslaneckého klubu tehdy přítomných, se zdržela při schvalování tohoto zákona. Já jsem byl jeden ze tří, ze tří poslanců, kteří ten zákon nepodpořili.

A mě zajímá vlastně od předkladatelů, co se za těch pár let změnilo? Co posunulo ten jejich názor, že to tady tak strašně v roce 2019 prosazovali a najednou to není potřeba?

Přesto, že my jsme s tím nesouhlasili, s tím zákonem, nepodpořili jsme ho, tak přesto naše vláda s ním dokázala pracovat. A možná já uznávám, i když jsem tehdy byl proti, že tento zákon přinesl i nějakou, řekněme štábní kulturu do celého procesu výběru manažerů těch firem, které jsou se státní účastí.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji pane poslanče, děkuji za tento úvod. Je 14 hodin, přerušuji projednávání tohoto bodu do 15.00, kdy nám skončí tato přestávka. Připomínám, že ve 14.05 začíná zasedání organizačního výboru. Děkuji.

 

(Jednání přerušeno ve 14.01 hodin.)

(Jednání pokračovalo v 15.00 hodin.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Dobré odpoledne. Dámy a pánové, vážené kolegyně, vážení kolegové, je 15 hodin a po přestávce pokračujeme v přerušeném bodu 12, kterým je Návrh poslanců Zuzany Ožanové, Patrika Pařila, Renaty Vesecké na vydání zákona, kterým se zrušuje zákon číslo 353/2019 Sb., o výběru osob do řídicích a rozhodčích orgánů právnických osob s majetkovou účastí státu (nominační zákon), ve znění pozdějších předpisů, sněmovní tisk číslo 116, prvé čtení.

Já ještě přečtu omluvu, od 14.15 hodin do 16.30 ze zdravotních důvodů se omlouvá pan poslanec Vladimír Pikora.

A já bych nyní rád předal slovo panu poslanci Munzarovi. Akorát musím chviličku počkat. Je to tady, už tu máme i zástupce vlády. Takže, pane poslanče, máte slovo. Ještě vám dám i ... Tak už to funguje.

 

Poslanec Vojtěch Munzar: Děkuji, pane místopředsedo. Já jsem byl přerušen minutu a půl před přestávkou. Já jsem rád, že již dorazili dva členové vlády, toho si velmi vážím. Já tady chci vystoupit, a já už jsem to tady říkal na začátku, já jsem byl jeden ze tří poslanců za ODS, kteří aktivně hlasovali proti přijetí tohoto zákona v roce 2019. A vlastně od toho se bude odvíjet i celý ten můj projev, k tomu, co chci tady říci, protože chci na tom ukázat, jak vlastně tady došlo k absolutní změně a obratu od předkladatelů o 180 stupňů.

Já vám přečtu a ocituju dvě věty, respektive dva odstavce. Jeden odstavec: Principem navrhované právní úpravy je transparentní výběr osob do řídících a dozorčích orgánů právnických osob s majetkovou účastí státu na základě objektivních kritérií a pod veřejnou kontrolou. Jde o pravidla spočívající zejména v nastavení výběrových řízení do řídících orgánů a nominačního procesu v případě dozorčích orgánů, zveřejňovací povinnosti, zveřejňování nominantů, zápisů z jednání výboru pro personální nominace a tak dále. Sněmovní tisk 220 z roku 2019 a verze předkladatelů, verze hnutí ANO z roku 2019.

Druhá citace: Stávající právní úprava nenaplňuje deklarovaný účel a vykazuje systémové i koncepční nedostatky. Sněmovní tisk, který probíráme, sněmovní tisk 116, verze předkladatelů hnutí ANO po sedmi letech roku 2026. 

Na tom chci ukázat ten obrat o 180 stupňů a vede mě to k otázce, kterou jsem tady položil už před přestávkou a doufám, že mi zástupce předkladatelů na to odpoví. Co se vlastně změnilo u předkladatelů za těch sedm let? Když to pojmu šířeji, bylo nám tady předkládáno před těmi lety s vážnou tváří, že se jedná o systémové řešení, že se jedná o transparentnost. No a teď podle předkladatelů to už není potřeba. A není to poprvé, kdy zažíváme tady v této Sněmovně ten obrat o 180 stupňů. Stejný příběh je u zákona o státní službě.

Já tedy musím říct, že na tom vnímám jednu věc a nevím, jestli si to předkladatelé uvědomují. Když takhle dělají obraty v těch zákonech, které nám předkládají jak na běžícím pásu o 180 stupňů, jak tedy můžeme brát s vážnou tváří to a věřit jim, že ostatní zákony, které nám teď předkládají a budou předkládat, myslí skutečně vážně a zase za pár dnů, za pár týdnů, za pár měsíců něco nezmění a oni začnou popírat sami sebe a to, co nám tady s vážnou tváří předkládali. Sami bohužel dehonestujete svoji vlastní politiku a vlastně se řídíte známou scénkou z pohádky – odvolávám, co jsem odvolal, slibuji, co jsem slíbil, a my si takhle tady v tom půlnočním království žijeme.

Já bych chtěl začít s jednou důležitou poznámkou. Já jsem tady říkal na začátku, že já jsem byl jeden z poslanců, kteří nehlasovali pro přijetí toho zákona. Můj názor se od té doby nezměnil. Nezměnil se tehdy, nezměnil se dnes a nezmění se ani podle toho, co zrovna vyjde v marketingovém průzkumu. Já jsem si i tehdy myslel, že ministr má nést svoji politickou odpovědnost za svůj tým, že nemá být alibisticky zakrytý za výbory, formální procedury a papíry, které mají vytvořit dojem, že když se něco zprocesuje, tak je to automaticky dobře. To jsem si myslel tehdy a myslím si to i dnes. Ale právě proto je dnešní debata vlastně tak zajímavá. Ne kvůli tomu zákonu samotnému, ale kvůli tomu, co to ukazuje o stylu politiky hnutí ANO, o stylu politiky předkladatelů, protože to bylo právě hnutí ANO a vláda Andreje Babiše v roce 2019, kdo ten zákon tehdy přinesl do Sněmovny, mluvil o něm skoro jako o zjevení transparentnosti. Zástupci hnutí ANO tehdy říkali, že jde o otevřené, transparentní výběrové podmínky, že je potřeba zákonně ukotvit výbor pro personální nominace, stabilizovat jeho existenci na úrovni zákona, že podzákonné normy a vnitřní pravidla nestačí. To tehdy nebyla poznámka nějaká na okraj, to byl hlavní argument pro přijetí, který jsme tady v Poslanecké sněmovně slyšeli. A dnes tatáž politická strana podporuje zrušení toho samého zákona a z úst zástupců vlády a vládní koalice slyšíme, že ten zákon je zdržuje, že doporučení výboru ztrácí smysl, že se to celé vlastně stačí řešit interně. A vláda k tomuto poslaneckému návrhu zaujala souhlasné stanovisko.

Ten zákon vlastně urazil za pár let neuvěřitelnou cestu, od vlajkové lodi transparentnosti z pohledu hnutí ANO až po přebytečný kus nábytku, o který vláda zakopává taktéž podle názoru hnutí ANO. A já se přiznám, nezaráží mě na tom jenom ta samotná změna názoru, protože každý může změnit názor, to je legitimní. Mě zaráží ta lehkost a rychlost tohoto obratu. Zejména když používáte dneska stejné argumenty, kterým jste se tehdy vysmívali. Říká se, že kdo v mládí nebyl levičák, nemá srdce a kdo není ve stáří pravičák, nemá rozum. Ale vám na to stačí pár let. U vás to někdy působí, že není potřeba být ani mladý, ani starý. Stačí někdy možná dopolední telefonát od moře nebo z Průhonic a odpoledne je všechno jinak.

A to je přesně ten problém, protože my se tady nebavíme o změně názoru po hluboké analýze po letech zkušeností, po po nějakém zásadním přehodnocení fungování státu. My se tady bavíme o situaci, kdy jedna politická síla jeden den říká, tohle musíme přijmout, je to důležité, je to transparentní, je to systémové. A vlastně druhý den, chvíli nato, stejná politická síla říká, je to zbytečné, nadbytečné, zdržuje nás to a vlastně to ani nedává smysl. Jednou je to systémové řešení, podruhé zbytečnost. Člověk skoro čeká, co z toho bude po nějaké příští interní koaliční poradě.

A mezitím, na to bych chtěl slyšet odpověď, protože mezitím se nezměnilo skoro nic, snad jen politické zadání a marketingový tón a to, že si státní správa na tento zákon zvykla. A tohle, přesně tohle podle mě vytváří obrovskou nedůvěru k legislativnímu procesu, protože každý občan, podnikatel, starosta, kdokoliv, kdo pozoruje, co se tady děje, si pak musí klást docela jednoduchou otázku. Když nám jednou říkáte, že je něco tak důležité, že kvůli tomu musíme přijmout nový zákon a za pár let nám říkáte, že jste se vlastně mýlili a že to celé bylo zbytečné, tak vlastně kdy mluvíte vážně? Tehdy nebo dnes? A jestli tehdy i dnes současně, tak už se opravdu nebavíme o tvorbě práva, ale o marketingové kampani přepsané do sbírky zákonů.

My jsme tehdy jako ODS říkali něco jiného. My jsme tehdy neříkali, tohle je spása státní správy. Neříkali jsme, když vznikne výbor a proces, všechno bude čisté a dokonalé. My jsme tehdy upozorňovali, že politickou odpovědnost a odpovědnost má nést ministr, že zákon nemá nahrazovat politickou odpovědnost. A říkali jsme také, že se ministři nemají alibisticky schovávat za formální procesy, protože formální proces sám o sobě nevytvoří charakter, odbornost ani soudnost. To byla naše tehdejší pozice.

A právě proto je ten dnešní obrat předkladatelů tak výmluvný. Já jsem byl k tomu zákonu a jeho fungování skeptický tehdy, jsem skeptický dnes.

Když veřejnost slyší na transparentnost, dostane transparentnost. Když veřejnost slyší na rychlost a nezdržování, dostane rychlost a nezdržování. A zákon? To je jen rekvizita. To je totiž to marketingové pojetí politiky.

Jednou se zvedne nějaký zákon a říká se „podívejte se, my jsme to vyřešili“. Podruhé se ten samý zákon (odsune stranou?) a říká se „podívejte, my jsme to zjednodušili“. Je to vlastně docela pozoruhodná disciplína. Je to takový legislativní akrobatický rokenrol. Jenže problém je, že stát se nemá řídit jako reklamní agentura. Zákony se nemají přijímat proto, že se dobře vyjímá slovo transparentnost na tiskové konferenci a nemají se rušit proto, že se dnes lépe vyjímá slovo efektivita. To není seriózní zacházení s právem.

A já nechci dneska vůbec vést spor o to, jestli ten původní zákon byl dobrý, nebo nebyl. Podle mého názoru nebyl, proto jsem pro něj nehlasoval. Já chci upozornit na něco jiného. Já chci upozornit na ten nebezpečný vzkaz, který tím vysíláme veřejnosti – totiž že zákony nejsou výsledkem pevných zásad a promyšlené úvahy, ale že jsou někdy jen momentálním politickým zbožím. Když je poptávka po jednom zboží, vyrobí se jeden zákon, když se změní poptávka, zboží se stáhne a nabídne se jiné. Jenže stát by měl fungovat trochu jinak – měl by fungovat stabilně a měl by budovat respekt k právu a nikoliv přistupovat tak, že vytváří ve veřejnosti despekt k právu.

Můj názor se nezměnil. My jsme tehdy nepropadali iluzi, že zákon spasí personální politiku státu, my jsme se s tím zákonem pouze smířili. Já osobně, když jsem hledal na tom zákonu funkčním nějaká pozitiva – a upozorňuju, že byl přijat proti tehdy mé vůli – tak jsem si řekl, že přináší aspoň nějakou štábní kulturu a může to být naopak ochrana politické reprezentace, že ho výbor může upozornit na skutečnost, kterou například ministr sám přehlédl. Ale nesnímá to samozřejmě politickou odpovědnost z jednotlivého ministra, na to zákon skutečně nepotřebujeme. Nicméně to byli dnešní předkladatelé, kteří tehdy trvali na přijetí takového zákona.

A hnutí ANO ten zákon nejdřív prodávalo jako důležitý symbol transparentnosti a dnes bez rozpaků podporuje jeho zrušení jako zákona přebytečného. To skutečně není vývoj pevného názoru, je to spíš výměna kulis během představení.

Takže bych byl rád, kdyby ta dnešní debata nebyla jenom konkrétně o onom zákoně, kde někteří kolegové z opozice konzistentně tvrdí, že ten zákon je potřeba, že přispívá k transparentnosti. Já si myslím, že na to jsme nikdy zákon nepotřebovali, ale to je věc názoru. Ale rozdíl je v tom, že ty názory naše jsou konzistentní.

Jestli chceme, aby legislativa byla výsledkem principu nebo momentálního marketingového zadání, to ukazuje ten přístup k zákonům, jakým způsobem nám ho předkládáte. Protože pokud platí to druhé, pak se opravdu nedivme, že veřejnost nad zákony krčí rameny a nad politikou ztrácí respekt. A to je velká škoda pro nás všechny, pro Sněmovnu, pro důvěru v právo a nakonec i pro samotné demokratické zřízení. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane poslanče.

Máme tady omluvu – od 15 hodin z důvodu zahraniční cesty se omlouvá pan vicepremiér a ministr Petr Macinka.

A další, kdo je v pořadí přihlášený, tak je paní poslankyně Renáta Zajíčková, která tady není, a další v pořadí je pan poslanec Václav Pláteník, který tu je. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Václav Pláteník: Děkuji, pane předsedající, za slovo. Krásné odpoledne, dámy a pánové, vážení předkladatelé. Na úvod říkám, že kdyby sem přišla vláda s tím, že chce po krátkém nebo středním období zrušit nějaký zákon, protože se neosvědčil, neřekl bych normálně ani popel, protože to se samozřejmě může stát. A to, jak dlouho ta doba trvá, je vždycky různé. Takže samo o sobě, že se zruší zákon, který se podle vlády neosvědčuje, by mě nechávalo naprosto klidným. Musíme se ale podívat na kontext a další kroky této vlády. Dovolte mi vás tady provést drobným exkurzem, který jsem si tady vypsal během hovoru svých předřečníků.

Současná vláda začala zrušením služebního zákona. Tam přináší to, že se na rezortech zbaví nepohodlných úředníků a ty nahradí poslušnými, ideálně vystrašenými kamarádíčky nebo loajálními zaměstnanci.

Dalším krokem (je) zrušení nominačního zákona – ten, který má chránit státní podniky před politickými trafikanty. Tím si otevře dveře ke státním firmám.

Už jsme si tady zvykli, že vláda opustila zákonný princip připomínkového řízení, ale své výrazné strategické návrhy, kterými plní své programové prohlášení vlády, předkládá jako poslanecké návrhy. Tím pádem vůbec se nedozvíme připomínky rezortů, názory odborníků, neprobíhá odborná veřejná debata – všechno je to dáno takzvaně na stůl.

Do toho vidíme, že se média veřejné služby snaží skrze rozpočet, finance dostat pod vliv vlády. To už vidíme dneska, když novináři pokládají nepříjemné otázky, poslanci hnutí ANO jim vyhrožují slovy „dejte si pozor“. Chtělo by se zeptat „nebo co“? A když se někdo na sociálních sítích dotkne velkého ega vládního zmocněnce pana Turka, tak mu sáhne po dotacích.

Zároveň vláda změnila – nebo se snaží sahat – zároveň vláda změnila pravidla, kdo musí a nemusí mít bezpečnostní prověrku, když pracuje na rezortu, a proto vznikají zmatky, kdo všechno má nebo nemá mít přístup k vyhrazeným informacím.

Kdyby každý tenhle krok byl osamocen, můžeme se bavit, proč se to děje, co je účelem, ale když tohle všechno vidíme v prvním čtvrtletí, v prvním kvartále vlády Andreje Babiše, není to náhoda. Je to záměrná snaha o uchvácení státu, snaha o kompletní ovládnutí státu, kde bude líp, ale jenom někomu. V tom případě my se musíme mít opravdu na pozoru.

Co se týče samotné materie a zrušení nominačního zákona, začnu možná netradičně souhlasem – ano, tento zákon zdaleka není dokonalý. Já jsem měl možnost pracovat pro předchozí vládu, ačkoliv jsem tím procesem sám neprošel, mnoho negativní zpětné vazby se ke mně dostalo. Slabá místa tam jsou, nástroje nejsou vždy dostatečně silné, jeho výstupy nejsou závazné a praxe ukazuje, že prostor pro zlepšení tady máme.

A právě proto bychom zde měli vést debatu o tom, jak ten zákon opravit, aby plnil účel, který má plnit, ne ho zrušit, protože není úplně stoprocentní. Prosté zrušení bez náhrady není řešení, je to krok zpět. Ten zákon nevznikl z plezíru, nebyla to žádná náhoda. Vznikl jako reakce na dlouhodobý problém a často kritizovaný v české praxi veřejné správy na netransparentní obsazování funkcí ve státních firmách, na praxi takzvaných politických trafik a (na) situace, kdy o miliardových podnicích rozhodovali lidé bez odpovídající kvalifikace.

Tento zákon měl přinést tři věci – transparentnější proces, odborné posouzení kandidátů a veřejnou kontrolu. Zdaleka ne vždy ideálně, ale funguje to jako minimální standard, to je podstatné slovo, je to minimální standard. Tím, že ho opustíme úplně, se vracíme naprosto zpátky do dob, kdy prostě jsme tady měli trafikanty jak na běžícím páse.

Zastánci zrušení říkají „výbor je pouze poradní, zákon není závazný, nepřináší skutečnou změnu“, ale ptám se – chceme zrušit každé pravidlo, které není úplně stoprocentně dokonalé? To bychom možná neměli žádná pravidla. Naopak, myslím si, že (je) naší povinností – a od toho tady jsme – ten systém zlepšovat. Ostatně připomínám rád, že v hospodářské strategii hnutí ANO slibovalo, že bude pracovat na kvalitní státní správě, ne že ji bude demontovat.

Zajímavá je taky zahraniční zkušenost. Připomínám, že každý poslanec se může jediným emailem obrátit na Parlamentní institut, který mu velmi rychle poskytne studie, jak to chodí v zahraničí. Pár příkladů. Finsko, Švédsko, Norsko. Velmi přísná pravidla pro obsazování orgánů státních podniků, důraz se klade na otevřená výběrová řízení. Německo. U velkých podniků kombinace politické odpovědnosti a silných kontrolních mechanismů. OECD nám dlouhodobě doporučuje, abychom měli jasná, transparentní a profesionální pravidla pro nominace do státem vlastněných společností. Prosím pěkně, proč myslíme, že náš způsob v České republice – originální – bude lepší než v Německu, Francii, ve skandinávských zemích a když bude v rozporu s doporučením organizací jako OECD, že na tom budeme lépe? Já to přesvědčení zdaleka nesdílím.

To zrušení zákona nás v žádném směru neposune dopředu. Státní firmy spravují majetek v hodnotě více než bilion korun, rozhodují o infrastruktuře, energetice, dopravě. Jejich kvalita řízení má přímý dopad na každého z nás. To už jsme tady několikrát slyšeli. Přesto to, že opustíme ten minimální standard toho, jak vybíráme ty lidi, kteří za něj nesou zodpovědnost, se podle mě dostáváme do situace, kdy vlastně sami sebe oslabujeme, ale to už tady jsem řekl nebo opakuju to, co tady bylo řečeno mockrát.

Já vám tady kromě toho, že se tady přidávám, pane předsedající, k tomu návrhu, abychom tento zákon vrátili předkladatelům, aby měli víc času promyslet to ještě jednou, porovnali zkušenosti ze zahraničí a přišli třeba s nějakou lepší, inovativní formou, která i podle nich bude odpovídat tomu, jak máme ty státní podniky řídit a obsazovat jejich vedení a správní rady a podobně.

Ale na závěr mi dovolte říct naši hodnotovost a hodnotové stanovisko. Pro KDU-ČSL je důležité, aby stát nebyl kořistí politických stran. Právě proto nemůžeme podpořit návrh, který odstraňuje i ty omezené pojistky, které dnes existují. Znovu říkám minimální standard. Pojďme debatovat o tom, jak posílit roli toho nominačního výboru, jak zvýšit závaznost jeho stanovisek, jak lépe definovat kvalifikační požadavky, jak vyvážit politickou odpovědnost a odborné nároky a jak zjednodušit tu administrativu, která byla kritizována. To všechno jsou legitimní potřebné kroky a jsem si jistý, že minimálně KDU-ČSL, ale věřím, jako opozice bychom podpořili jakýkoliv rozumný posun v této oblasti, kdežto samotné zrušení je podle mě krokem vpřed.

Dámy a pánové, dobré vládnutí nestojí na tom, že si ulehčíme práci a zrušíme pravidla. Stojí na tom, že nastavíme pravidla tak, aby fungovala. A to je těžké. To se někdy nemusí podařit. Proto musíme zákony novelizovat, učit ze zahraničí a podobně. Zrušení nominačního zákona není reformou, je to ústup od principu transparentnosti a odpovědnosti. Za KDU-ČSL chci požádat, abyste tento návrh nepodpořili. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane poslanče. Zůstávají nám čtyři přihlášení v obecné rozpravě, ve které pokračujeme po polední přestávce. Dalším přihlášeným je pan poslanec Ivan Bartoš, který je nepřítomen. Dalším přihlášeným je pan poslanec Marian Jurečka, který je nepřítomen. Další přihlášenou je poslankyně Renáta Zajíčková, která je nepřítomná. Další přihlášenou je poslankyně Vendula Svobodová, která je nepřítomná. Je tady faktická poznámka, pan poslanec Jiří Havránek.

 

Poslanec Jiří Havránek: Děkuju za slovo. Děkuji za ty dvě minuty, které dostanu, pane předsedající. Abych nepřesunul(?), děkuju mnohokrát. Moje faktická poznámka bude v podstatě i krátká.

Já jsem tady poprosil kolegy předkladatele, protože proto jsem taky podával ten návrh na přepracování jejich tedy návrhu na zrušení nominačního zákona na zodpovězení na některé otázky, jestli opravdu ty základní tři principy, které z mého pohledu opravdu naplňuje nominační zákon, z jejich pohledu nefungují? Jestli opravdu došlo k nějakému z jejich pohledu po přijetí tohoto zákona ponížení transparentnosti procesu, jestli opravdu dochází k rozšiřování nějakých politických trafik, a tím pádem se nenaplnilo to, proč jsme přijímali nominační zákon? A třetí bod, který se týkal právě i samotného a já jsem to několikrát zmínil, mechanismu kontroly těch jednotlivých nominovaných a nominací, které reálně mohou přinášet i procesy a ochranu pro ty jednotlivé ministry, kteří takto tedy svého nominanta do těch pozic nominují.

Takže já bych opravdu poprosil jenom tady o krátké odpovědi k těmto třem základním pilířům, na kterých tento návrh stojí, zda opravdu podle kolegů předkladatelů nenaplňuje tedy tuto oblast. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Tak já děkuji. A s faktickou poznámkou je přihlášen pan poslanec Václav Pláteník.

 

Poslanec Václav Pláteník: Děkuju, pane předsedající. Já děkuju panu poslanci Havránkovi za to, že tady zopakoval ty svoje dotazy. Neodpustím si poznámku že byli bývali bychom se to dočetli v připomínkách v důvodovce v připomínkovém řízení, které jako u jiných případů jsme tady vynechali. Škoda toho.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Zazněl tady dotaz, jestli jsem někoho smazal. Poté co jsem poslance četl třikrát, nebyli tady a přikračujeme ke konci, tak jsem všechny poslance, kteří nebyli, smazal. Tím pádem pokud někdo potřebuje, má stále prostor pro to, aby se přihlásil znovu.

Jinak tady mám další žádost o faktickou poznámku od paní předsedkyně klubu Pirátů Olgy Richterové. Vaše dvě minuty. Nechtějí tam skočit. Už.

 

Poslankyně Olga Richterová: Děkuju pěkně. Přeju klidné odpoledne. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci. My jsme si na klubu říkali, že ještě by bylo prostě opravdu užitečné se u nominačního zákona dostat k tomu, a tím reagují na své předřečníky, abychom dostali fakt odpovědi na to, jak vidíte tu potřebnost toho zrušení, když i velké firmy kótované na burze mají svoje formalizované nominační postupy. Takže já nechci zneužívat faktickou poznámku, a proto jenom avizuji, že k tomuhle ještě za nás bude vystoupení. Skutečně chceme, aby když situaci, kdy třeba Volkswagen má svoje jasné, průhledné, transparentní nominační postupy a jde prostě o firmy mezinárodní, veliké, proč stejné postupy chce zrušit vláda hnutí ANO pro českou státní správu? Nedává to smysl.

A já opakuji tu otázku. Před šesti a půl lety jste pro to hlasovali. Proč to nyní chcete smazat z českého právního řádu? Vůbec to nedává. Hlava mi to nebere. Nedává rozum.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. S další faktickou poznámkou je paní poslankyně Zuzana Ožanová. Já bych jenom prosím doplnil možná nějakou vzrušenou debatu trošku, která byla ohledně těch, kteří byli přihlášeni. Protočil jsem je několikrát. Ve chvíli, kdy jsem začal svolávat poslance na hlasování, tak jsem všechny poslance, kteří v době, kdy jsem je vyzýval, nebyli přihlášeni, odmazal, což jim ovšem nebrání v tom, aby se přihlásili Přihlásila se přes elektronické zařízení paní poslankyně Renáta Zajíčková a o vystoupení požádal pan poslanec Marian Jurečka. A nyní tedy vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Zuzana Ožanová: Děkuji. Vážený pane předsedající. Já tam mám samozřejmě připravené závěrečné slovo. Já jsem se dneska dívala, jak postupně se vždycky ty přihlášky propadají a ve své podstatě tu nikdo z přihlášených nebyl. Kolega Havránek byl statečný. To mu musíte, kolegové z opozice, přiznat, vaším prostřednictvím, pane předsedající, že se vám snažil zachránit čas svojí faktickou poznámkou, abyste stihli doběhnout. No nicméně je to pro vás tak důležité téma, že tu nejste a vaše přihlášky propadají. Takže až tak je to důležité. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji paní poslankyni. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Vojtěch Munzar. Vaše dvě minuty.

 

Poslanec Vojtěch Munzar: Děkuji. Teď navážu na ten rozhořčený hněv paní předkladatelky. Já jsem taky čekal, že dostanu od ní odpovědi na své otázky, které jsem tady říkal v projevu, kde jsem o tom mluvil. A ptal jsem se na to, co se změnilo mezi rokem 2019 a mezi rokem 2026, kdy stejná politická strana tehdy navzdory naší vůli tady ten zákon se snažila prosadit, a teď ho chce zrušit? Jak říká paní předkladatelka, je to pro vás tak důležité? Tak já bych rád znal odpověď na tu základní otázku, co se u vás změnilo? Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Nyní faktická poznámka – pan poslanec Marian Jurečka. Vaše dvě minuty.

 

Poslanec Marian Jurečka: Děkuju. Já chci zareagovat velmi rychle na paní poslankyni Ožanovou. Ano, já jsem dvakrát měl jiné jednání v kanceláři, takže dvakrát jsem propadl. Moje přihláška propadla na závěr přihlášených řečníků. Ale v okamžiku, kdy se odmazávali všichni zbývající řečníci, myslím, že tam byli tři na tabuli, podívejte se na videozáznam, už jsem byl tady přítomen v sále. Byl jsem tady přítomen. Takže to si myslím, že jako nebylo úplně korekt.

Ale druhá poznámka moje – jsem rád, že tady jsou i přítomní členové vlády. Já jsem tady v jiné faktické poznámce k tomuto tématu si před hodinou a čtvrt říkal, že bych byl moc rád, aby vystoupil někdo z členů vlády, který byl už v minulosti poslancem v letech 2018 – 2021, a přišel tady argumentačně hájit zrušení nominačního zákona, že se s ním velmi rád argumentačně na tom tématu střetnu. Děkuju moc.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Jiří Havránek.

 

Poslanec Jiří Havránek: Děkuju ještě jednou za slovo. Opravdu v mé faktické poznámce nejprve potvrdím, že opravdu pan kolega Jurečka ve chvíli, kdy já jsem už mluvil a docházelo k odmazání, seděl v sále, byť telefonoval. A k tomu, co zaznělo... (Reakce poslance Jurečky.) Netelefonoval? Dobře, měl telefon v ruce. Omlouvám se. Podíváme se na videozáznam. Ještě že už máme videoasistenta rozhodčího pro tyto naše spory na plénu Poslanecké sněmovny.

Ale věcně. Co se týče toho, co zde zaznělo od paní kolegyně Ožanové, prostřednictvím pana předsedajícího, já chápu, že bude závěrečné slovo, rozumím tomu, respektuju to, ale přesto bych byl moc rád, protože si myslím, že tu debatu ještě můžeme dál vést, abychom pokud je to možné, odpovědi na ty tři základní otázky, které jsem tu směřoval já, dostali tedy ještě před tím. Moc bych o to prosil v rámci našich dobrých vztahů. Nicméně tři základní otázky zazněly zhruba před pěti minutami v rámci mé faktické. Tak moc prosím o jejich zodpovězení.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. S poslední faktickou poznámkou předsedkyně klubu Pirátů Olga Richterová. Máte slovo.

 

Poslankyně Olga Richterová: Děkuji pěkně. Já bych ráda ještě zareagovala fakticky na hbitost, s níž paní poslankyně Ožanová reaguje na to, když si myslí, že je tady něco ke kritice nás opozičních stran. A přála bych si úplně stejnou rychlost reakce na ty konkrétní faktické otázky a výtky, co tady zaznívaly celé dopoledne.

A konkrétně k té diskusi fakticky tady zaznělo od paní poslankyně Ožanové, že Karlovy Vary nepotřebují zákon, aby si nastavily dobrá pravidla pro výběr členů do těch orgánů městských, krajských firem. Tak mě by zajímalo, jestli tedy může garantovat, že bude vláda skutečně usnesením zavádět jednak výbor pro personální nominace, který přezkoumá ty nominanty dozorčích a správních rad státních a polostátních firem, a za B povinná výběrová řízení na manažery státních firem.

A samozřejmě nejde mi jenom o vyjádření paní poslankyně, byť je tady jako zástupce předkladatelů, ale primárně mi jde o vyjádření ministrů, protože, vážené paní ministryně, vážení páni ministři, vy jste ti, na které zrušení nominačního zákona dopadne v podobě usnadnění vašeho fungování. Ale taky to znamená, vy jste ti, kteří byste měli garantovat, jak tedy bude vláda dál postupovat.

Takže za prvé, budete mít ten výbor pro personální nominace, který bude přezkoumávat ty nominanty do dozorčích a správních rad? A budete mít povinná výběrová řízení na manažery státních firem? Myslím, jsou to jasné otázky. A je to reakce na to, že nepotřebujete zákon.

Tak já se tedy fakticky ptám, co budete mít místo něho, až ho zrušíte? A fakt si přeju, aby tady někdo za vládu reagoval. Není možné, abyste nám na tuto jednoduchou otázku jako opozici neodpověděli.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Poprosím, aby byl v sále větší klid, než je v tuhle chvíli.

Máme tady dvě omluvy. Od 15 do 16 hodin z pracovních důvodů se omlouvá pan poslanec Karel Beran, od 16 hodin z osobních důvodů pan poslanec Michal Kučera.

Jenom připomínám, že i když došlo k odmazání těch, kteří tady nebyli, tak nic nebrání v tom, aby se znovu přihlásili, což se stalo. Takže první přihlášenou do pokračující obecné rozpravy je paní poslankyně Renáta Zajíčková a po ní potom následuje pan poslanec Marian Jurečka. Máte slovo.

 

Poslankyně Renáta Zajíčková: Dobré odpoledne. Já nebudu vůbec dlouho zdržovat. Já vlastně chci navázat na mého kolegu Vojtu Munzara, který si položil a položil i tady otázku, co se vlastně všechno změnilo od roku 2019, protože přesně tuhletu otázku jsem měla tady taky, mám ji a kladu ji tedy navrhovatelům. Co se změnilo od roku 2019, že v roce 2026, tento zákon není potřeba?

Jestli něco ten nominační zákon přinesl do naší státní správy, tak to je určitě transparentnost. Nemohlo, nepodléhal výběr těch zaměstnanců nebo lidí, kteří zastupují různé státní organizace, nějaké nahodilosti, ale bylo to opravdu vybíráno podle jasných pravidel nezávislým výborem a ministr musel zdůvodňovat, pokud se rozhodl jinak. Já si myslím, že tohle je běžné i v komunální politice, kdy prostě, nebo třeba řeknu i při konkursu na ředitele škol, kdy samozřejmě tím, kdo rozhoduje o tom, kdo bude jmenován ředitelem školy, je zřizovatel, ale musí nebo měl by respektovat nějaké doporučení výběrové komise. A pokud to nerespektuje to rozhodnutí, tak ho musí zdůvodnit. Proč tedy vybírá toho třetího v pořadí, a ne toho prvního?

Čili ta transparentnost, která byla tímto zákonem dána, tak si myslím, že je prospěšná pro nás pro všechny. My, když se tento zákon přijímal, tak jsme k němu samozřejmě měli výhrady. Myslím si, že dneska po těch sedmi letech se ukázalo, že svoje opodstatnění má. A považuju za nešťastné, že vlastně tento zákon dneska chceme rušit a vracíme se opět zpátky do dob před deseti lety.

Pokud tedy předkladatelé říkají, že ten zákon nesplňuje svůj účel a má svoje nedostatky, tak ano, to samozřejmě může tak být, ale pak je tedy na místě ten zákon zlepšit, a ne ho vlastně šmahem zrušit.

Navíc je tady potřeba brát v potaz to, že se tady vlastně obchází tím způsobem, jak se ten zákon přijímá, mezirezortní připomínkové řízení, obcházejí se tady organizace, které by měly co říct k tomu nominování, jmenování různých zástupců různých státních organizací a podobně. Protikorupční experti varují, že toto opatření opět bude otevírat cestu k politickým trafikám, že bude výměna třeba v dozorčích radách probíhat nahodile, rychle, nepřehledně, netransparentně, a přitom se ve státních firmách bude rozhodovat o miliardách.

Já tedy říkám, že pokud nejsme spokojeni se stávající podobou zákona, pojďme to změnit, zlepšit, zdokonalit, ale pojďme ten zákon zachovat.

To je vlastně asi všechno, co jsem chtěla říct, protože si myslím, že tady většina myšlenek už zazněla. Já bych byla moc ráda, kdyby předkladatelé zvážili postup vlastně při projednávání tohoto zákona a podívali se na to z nějakého dlouhodobějšího horizontu než jenom z toho, že momentálně teď jsou u moci a budou tedy moci rozhodovat o tom, kdo kde bude. Ale ona se situace jednou může obrátit a budou to oni, kteří budou křičet, že naše Česká republika potřebuje nějaký zákon, který bude tu aktuální vládnoucí garnituru nějakým způsobem kontrolovat a bude jí svým způsobem omezovat její bezbřehé třeba rozhodování.

Takže myslím si, že dívat se na tento zákon s nějakým horizontem dlouhodobějším si myslím, že je žádoucí a určitě prospěšné pro celou Českou republiku. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, paní poslankyně. A s vystoupením do obecné rozpravy je přihlášený pan poslanec Marian Jurečka. Máte slovo.

 

Poslanec Marian Jurečka: Děkuji. Dobré odpoledne, vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové. Zaznělo tady dneska hodně i včera večer k tomuto návrhu na to zrušit nominační zákon a já si dovolím několik poznámek, ale zároveň několik otázek.

Chceme, aby ten výběr lidí do orgánů státních firem podléhal veřejné kontrole, nebo chceme, aby se pravidla přesunula zase někam za oponu, do nějakých individuálních rozhodnutí bez možnosti alespoň nějakým způsobem transparentně vidět do toho procesu výběru těch lidí? Mně to přijde, že to je podobné, jako kdybychom si řekli: Pravidla pro veřejné zakázky nás zdržují, tak zrušme zákon o veřejných zakázkách. (Část poslanců z levé části sálu hovorem ruší řečníka.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Promiňte, promiňte, pane poslanče, prosím opravdu, abychom v sále udržovali klid, abychom se slyšeli navzájem a eventuálně mohli i reagovat. Pokud se neuslyšíme, reakce nemusí být k tomu, o čem se bavíme. Děkuji.

 

Poslanec Marian Jurečka: Já myslím, že každý z nás – děkuji, pane předsedající – každý z nás, kdo byl někdy v nějaké výkonné funkci počínaje starostkou, starostou přes kraj po celostátní úroveň musí souhlasit s tím, že vypisovat veřejné zakázky není jednoduchá věc. Splnit všechny podmínky zákona o veřejných zakázkách je věc, která nám ty zakázky protahuje v čase. Je to věc, která nám to komplikuje. A je to důvod pro to, abychom přišli a řekli: Zrušíme zákon o veřejných zakázkách? Nebo to přijde následně? Přece ta otázka je, že pravidla tady jsou právě proto, aby se nehrálo jen podle not těch, kteří jsou zrovna u moci. Pravidla jsou tady proto v různých oblastech, aby prostě byla jasná, férová, transparentní logika a kontrola lidí, kteří do toho systému díky těm pravidlům mohou také vidět. A právě proto ten návrh na zrušení nominačního zákona prostě je chybou, je to nebezpečný krok a místo aby tady opravoval chyby toho zákona, pokud si umíme ty chyby pojmenovat, tak my nebo vy máte ambici přijít a rušit kompletní celou pojistku, pro kterou ten zákon vlastně byl vytvořen.

Co je ale opravdu pozoruhodné a někteří tady už v té debatě na to upozornili, že celý ten návrh zákona chtějí rušit lidé, kteří tady před zhruba 12 roky ten zákon vlastně pomáhali připravovat, pomáhali ho schválit, pomáhali ho obhájit argumentačně. Andrej Babiš, Radek Vondráček, kolega Pustějovský, poslanci, členové vlády za vlády koalice ČSSD, ANO, KDU-ČSL v letech 2013 - 2017 tento zákon tady v této Sněmovně obhajovali, navrhovali, konzultovali společně si pamatuju se zástupci třeba Pirátů, kteří tenkrát byli v opozici. Tak kde jsou tito poslanci a jejich názory dnes? Ano, třeba kolega Pustějovský tady není, ale proč tady v té debatě nevystoupí Andrej Babiš a nevysvětlí nám, v čem se mýlil, když ten zákon pomáhal prosazovat? V čem se mýlil, když ten zákon upravoval v době jeho vlády, kdy on byl premiérem?

Andrej Babiš v roce 2014 tenkrát říkal, že tehdejší řešení je fungující a že zákonná úprava je nevhodná, to říkal v době, kdy ten zákon ještě nebyl, ale pak v roce 2015 názor změnil a veřejně řekl, že návrh podá, protože může přijít jiná vláda, která bude chtít prosazovat do politiky nebo do těchto funkcí své kamarády. Jinými slovy, sám Andrej Babiš tady říkal, že ta interní pravidla, která byla do roku 2015, nestačí, a že je potřeba jasná zákonná pojistka proti politickým trafikám. To jsou slova Andreje Babiše.

A kde je dneska Andrej Babiš? Kde je jeho vyjádření k tomuto návrhu zrušit celý tento proces? Stejně tak v minulosti mluvili i někteří jiní kolegové, třeba kolega Pustějovský, kterého jsem tady zmiňoval. Kolega, kterého jsem si v hospodářském výboru jako kolegy velmi vážil, tak v roce 2019 veřejně říkal: Dosavadní stav v podstatě neumožňuje veřejnou kontrolu procesu výběru osob a že nový nominační zákon, který se tenkrát upravoval, má přinést jasnou jednotnou úpravu a transparentní výběr. Zdůrazňoval také nadstranickost a apolitičnost výboru a tvrdil, že nový upravený zákon přinese i  větší transparentnost do všech fází procesu. To byla jasná vyjádření, jasná slova, srozumitelná. Ale nikdo z vás, předkladatelů jste tady nepřišel. Vy jste neřekli, co konkrétně za pět let je špatně. Proč přicházíte s návrhem zrušit zákon? Proč nepřijdete a neřeknete: Máme konkrétní důvody, proč některé části toho zákona jdeme upravit nebo opravit.

Já chápu, příliš mnoho kontroly, zbytečná transparentnost. To se téhle vládní koalici nehodí. Nač se někde zakecávat? My to chceme (nesrozumitelné) jednoduše. Dát si tam ty své kamarády. Žádný nominační výbor, žádná zbytečná transparentnost, prostě stáhnout oponu a říct: Nechte nám tady klid na naše vládnutí. Říkáte, že to zdržuje! No, kdo sledujeme fotbal nebo hokej nebo jiné sporty, tak taky často rozhodčí tam zdržuje. Taky máme často momenty, kdy ten rozhodčí nechává něco přezkoumávat. A co pak jako když máme rozhodčího, tak se jako hraje horší fotbal? Bez rozhodčích by se hrál lepší fotbal? Ne, prostě jsme se všichni shodli společensky, že jsou momenty, kdy je potřeba, aby byla pravidla a aby ta pravidla někdo dokázal posoudit a vymáhat. Ale vy prostě říkáte jinými slovy: Budeme hrát fotbal bez rozhodčích, bude to rychlejší? Bude ta hra lepší? No, určitě nebude.

Tak já to i překládám pro běžné lidi, aby rozuměli tomu, co se dneska projednává ve Sněmovně. Tahle koalice říká: Pravidla se nám nehodí, jsou příliš komplikovaná. Tak to celé zrušme. Já si myslím, že to prostě v pořádku není. A tady teď mám přímou otázku na nepřítomného pana premiéra. Pane premiére, vy jste kdysi říkal, že po vás může přijít vláda, která bude dosazovat politiky nebo kamarády. Právě proto jste tehdy pochopil, že zákonná pojistka má smysl. Dnes jste tou vládou vy. A místo toho, abyste zákon opravil tam, kde může mít slabá místa, chcete ho zrušit.

Já jsem velmi rád, že tady jasně zaznělo, že bude tady prostor ve druhém čtení podávat pozměňovací návrhy. Věřím, že mezi druhým a třetím čtením taky i kolegové z vládní koalice pochopí, že toto beze zbytku rušit je prostě chyba a bylo by fajn jako spíše hledat cestu, jak případné některé věci upravit nebo opravit. Já souhlasím s tím, že třeba zveřejňování těch výsledků na webu Úřadu vlády a na webu jednotlivých ministerstev je zbytečná dvojkolejnost. To pojďme klidně zrušit a říct, že to bude dělat jenom Úřad vlády nebo jenom dotčené ministerstvo. To je OK. Říkat, že to zdržuje o kolik, o 14 dnů to zdržuje? To je nějaký zásadní problém ve čtyřletém funkčním období, že na něco čekám 14 dnů až mám stanovisko jako ministr, abych mohl toho člověka jmenovat nebo nejmenovat? No, to není argument, který by obstál.

Co tam máte dál, že to stojí finanční prostředky? Tak kolik? Řekli jste to, kolik to stojí? Takovou úsporu na těch ministerstvech najdeme úplně jinde, úplně někde jinde v pohodě. Ale argumentovat úsporou pro to, abych zrušil transparentnost vůči veřejnosti vůči odbornému postupu, prostě není OK a každý personalista vám potvrdí, že investovat peníze do toho, abych získal kvalitního kompetentního člověka má vždycky smysl. Už jste potkali, poslankyně a poslanci, co tento návrh navrhujete, nějakého personalistu, který by vám řekl: Nepotřebujeme kvalitní výběr lidí do firmy stačí nám podívat se na diplom a na 20 let praxe a říct, že ten člověk je kompetentní a dobrý? Já jsem takového personalistu nikdy nepotkal. Vy jste říkali, že budete mít profi státní správu, že chcete mít transparentní politiku – tady děláte přesný opak.

Ten argument, že nominační zákon překáží, je asi tak přesvědčivý, jako kdyby student u zkoušky tvrdil, že mu vlastně překáží otázky. Že jsou moc komplikované. To je úplně stejný princip.

Tak já se snažím zase jako na těch třech příkladech, které jsem tady řekl, ukázat, že vaše logika nemá hlavu a patu. Nemáte na to argumenty. Nemáte premiéra, který by se tady postavil a vysvětlil své otočky oproti tomu, co říkal před šesti lety. Proč tady Andrej Babiš nepřijde a nevysvětlí ty svoje výroky? On se za ten váš návrh stydí nebo proč tady vlastně není? Se tady mohl zastavit včera večer a vysvětlit to. Bylo by to fajn docela.

A poslední poznámka, kterou si tady dovolím říci; byla tady včera večer v debatě přestřelka o tom, jak je to s podáváním jednotlivých návrhů vládních, poslaneckých a podobně. Tak já jsem si dal tu práci, abych se na to podíval, jak to bylo teda v těch minulých obdobích. Když se na to podíváme v období naší vlády Petra Fialy, tak v tom období 2021 až 2025 byly vládní návrhy, které byly vyhlášeny ve Sbírce zákonů v počtu 310. Poslaneckých návrhů bylo 46.

Poslaneckých návrhů bylo 46. V období 2017 až 2021 bylo vládních návrhů ve Sbírce zákonů publikovaných 255 a poslaneckých návrhů 72. A když se podíváme na to období, které máme teď aktuálně, tak nám drtivě vedou poslanecké návrhy vládní koalice.

32 procent poslaneckých návrhů, kterých je tady podáno a kterých je víc v tomto období od října než těch vládních, tak není ze strany opozičních poslanců, ale ze strany koaličních poslanců. Takže jestli jste tady v minulosti, včera večer kolegyně Peštová říkala, jak jsme to dělali my, tak já jenom chci říct v řeči čísel, už v období 2000 až 2021 ten podíl podaných poslaneckých návrhů z řad tehdejších poslanců vládní koalice byl vyšší než za vlády Petra Fialy v minulém sněmovním období a teď od října tohoto roku jste to de facto zdvojnásobili. Počet vládních poslanců, kteří podávají poslanecké návrhy, je de facto dvojnásobný oproti období, které tady bylo minulé a předminulé. Tolik suchá statistika, když jsem se podíval do Sbírky zákonů a do těch statistik Sněmovny 2017, 2021, 2025. Tak až příště povedeme debatu o tom, kdo to dělal nebo nedělal a v jaké míře a co je správné, tak jsem ty čísla položil a znovu říkám, argumentovat tím, vy jste to dělali blbě a my to budeme dělat ještě blběji, podle mě není cesta kupředu. Děkuju za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Tak máme tady jednu faktickou poznámku – předsedkyně klubu Pirátů Olga Richterová a potom dvě žádosti o vystoupení s přednostním právem, to první předseda ODS Martin Kupka a to druhé předseda Pirátské strany Zdeněk Hřib. Paní předsedkyně, vaše 2 minuty.

 

Poslankyně Olga Richterová: Děkuji a já jenom fakticky navážu na to, když tady mnozí z nás a i můj předřečník nyní zmiňují, tohle je zákon, který schválila vláda Andreje Babiše, tak já jenom navážu, máme tady záznam, jak kdo hlasoval. Bylo to 3. prosince 2019, tehdy to bylo 117. hlasování. Jenom vypíchnu pár jmen lidí, kteří by tady určitě měli co říct k tomu, proč otočili, proč mění ten svůj názor. A je to řada lidí, kteří jsou velmi zkušení, v politice jsou dlouho, jako třeba paní poslankyně Helena Válková, vedle paní poslankyně Ožanová, která samozřejmě tehdy byla pro a nyní předkládá to zrušení, tak je to řada dalších poslanců a poslankyň, včetně i těch za SPD, včetně Tomia Okamury, ten byl také tehdy pro. Takže, prosím vás, je tady naprosto jasné, že ten důvod je něco jiného, nikdo vás to nevysvětlil, nikdo z vás neobhájil, ať už je to pan ministr, nyní Juchelka, proč tehdy hlasoval pro a nyní to chce zrušit, ať už paní poslankyně Jana Pastuchová a řada a řada dalších.

Já na tomhle všem jenom chci ukázat, prosím, pojďte vysvětlit, o co vám jde, jestli vám jde o to udělat ze všech vaše loutky, jestli vám jde o to, podmanit si celou státní správu a dosazovat trafikanty do státních firem, nebo jestli skutečně máte nějaký důvod, kterým jste schopni to zrušení obhájit. Já jsem zatím dneska žádný neslyšela. A vaše jména, která svítí na té tabulce schválení, budou stejně tak svítit u té tabulky zrušení. Přijde mi, že byste to měli být schopni tady lidsky vysvětlit a obhájit. To mlčení je ohlušující.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, paní předsedkyně. Tak a s přednostním právem tedy pan předseda ODS Martin Kupka.

Já jenom bych si dovolil požádat před dalšími vystoupeními úplně všechny v této Poslanecké sněmovně, abychom dodržovali nějaká pravidla komunikace. To znamená, abychom poslouchali ty, co mluví a oslovovali je cestou předsedajícího v době, kdy se dostanete k tomu, že máte třeba faktickou poznámku a podobně, abychom tady na sebe fakt nekřičeli z lavic a potom nebyl žádán předsedající, aby tady zjednal pořádek, což je mnohdy nad jeho síly. Děkuji. Máte slovo.

 

Poslanec Martin Kupka: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, tady ale vůbec není žádných pochyb o tom, proč to děláte. Proto, abyste to zválcovali, abyste si prostě usnadnili cestu k dosazování svých lidí do všech orgánů, organizací se státní účastí. To je ten pravý důvod a není o něm ani trochu pochyb, protože tady jasně zaznělo, že to byl zákon, který jste v mnoha případech, vašich osobních případech podpořili. Nikdo tady neřekl jiný důvod, ale tady je dobře říct úplně jednoduše a jednoznačně: Ano, děláme to proto, protože prostě chceme tam svoje lidi, chceme je tam rychle, nechceme se zdržovat a na žádné odbornosti nám ve výsledku nezáleží. Takhle to stojí a je zbytečné kolem toho chodit. Máte většinu, možná si to prosadíte, ale taky musí jasně zaznít, co je ta příčina, co je ten důvod. A ta je takhle jednoduchá.

Ve skutečnosti to je reálná snaha této Babišovy většiny v Poslanecké sněmovně si prostě upravit podmínky a válcovat ten stát podle toho, jak se vám zlíbí. A samozřejmě zlobíte se, když v tom bráníme, ale my v tom bránit budeme dál a samozřejmě budeme předkládat takhle jasné argumenty a budeme znovu se vracet k vašim slovům a citovat je. Těch krásných moralistních projevů, jak usilujete o to, aby se veřejná správa profesionalizovala, aby tady byli nezávislí odborníci. To jenom takhle můžeme promítnout, co všechno jste říkali. A najednou otočka o 180 stupňů. Nic z toho neplatí. Potřebujeme to rychle. Potřebujeme zglajchšaltovat všechno co se dá, protože my teď vládneme. Tak prosím, všichni ostatní mlčte. Tohleto je jasná odpověď vládní většiny Andreje Babiše k celé řadě zákonů a tohle je jeden z nich. (Potlesk opozičních poslanců.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane předsedo. A nyní s přednostním právem předseda Pirátské strany Zdeněk Hřib. Pardon, skočila tady ještě faktická poznámka, takže faktická poznámka – paní poslankyně Berenika Peštová. Vaše 2 minuty.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Já děkuji za slovo, pane předsedající. Já jsem se držela, já jsem nechtěla vystupovat, ale pan poslanec Kupka, prostřednictvím pana předsedajícího, mě k tomu vyprovokoval. Vy jste byli proti tomu zákonu. Je to tak? Říkám to dobře? A můžete mi tady říct ty důvody, proč jste byli proti tomu, když teďko to zastáváte? Jenom abych věděla, abych si to mohla srovnat, když teďko tady za to bojujete a předtím jste byli proti tomu, tak co se změnilo za tu dobu, co jako je tak najednou perfektní na tom zákoně.

Upřímně, teď jsem si projela dozorčí rady, vzala jsem si Vltavu, vzala jsem si Ohři, vzala jsem si ČEZ a kupodivu jsem tam našla členy ODS, členy STAN, členy KDU-ČSL, takže to není zpolitizovaný jako to nemám tak brát jako jo, když jsem tam viděla třeba, já nevím, pana hejtmana Libereckého kraje, to je taky odborník na ČEZ, že jo a jako takhle jsem si to prošla a ve své podstatě mi taky na to nedalo tu správnou odpověď, jo? Já jsem si tím výběrovým řízením jako úředník prošla a můžu vám říct jedno, že jsem to dělala zadarmo, zadarmo, jako úředník nebo respektive když jsem se potom dostala do Poslanecké sněmovny, tak jsem spadla na nulu.

Mě nový ministr vyhodil, aniž by mi to stačil říct a potom se mnou zahájili správní řízení na vnitru, že jsem neoprávněně lhala, že jsem v nějaké dozorčí radě, byť už jsem v ní nebyla, protože mi to zapomněli sdělit a zahájili se mnou správní řízení o pokutu 50 000. Já to dělala zadarmo a chtěli po mně pokutu 50 000, protože jsem napsala do majetkového přiznání, že tam sedím, přitom už jsem tam neseděla. Vystřídal mě Pirát, ten to měl za peníze, jako jo. Ale já se jenom ptám, jako co se od té doby změnilo? Vy jste bojovali proti tomu, teď bojujete za to. Já říkám, že to je absolutně nedokonalý, protože to člověk ve státní správě, potom tedy přišel pan ministr Jurečka nebo exministr Jurečka (Předsedající: Čas, paní poslankyně.), který nám za to dal nějakou úplatu, ale dělali jsme to zadarmo a myslím (Předsedající: Čas.), že jsme byli odborníci. (Potlesk poslanců z řad hnutí ANO.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Další... Pane předsedo, jsou tady ještě dvě faktické poznámky, budete muset chviličku vydržet. Další faktická poznámka – pan poslanec Marian Jurečka. A potom pan předseda Martin Kupka. Vaše 2 minuty.

 

 

Poslanec Marian Jurečka: Já rád zareaguji faktickou. Jednak jsem rád, že paní poslankyně Peštová před chvílí řekla, že máme říct, co je na tom nedokonalého. Tak já jsem to před chvilkou říkal, kde vidím místa, která by šla vylepšit, ale není to důvod k rušení. A pak je také potřeba si říct, když jste jmenovala ty některé konkrétní osoby – tak já jenom řeknu pro toho, kdo to sleduje a není úplně v detailu. To, že jsou hejtmani třeba členy dozorčích rad Povodí, to je nějaký historický úzus, protože to s tím souvisí, s tou agendou. To, že třeba na dozorčích radách Povodí jsou třeba i zástupci MŽP, je nějaký odborný úzus, který jsme drželi. To, že tam jsou lidé, kteří jsou spojení s politickou stranou, tak aspoň za mě mělo (nesrozumitelné) podmínky, že ten člověk buďto má právní vzdělání, nebo se orientuje v účetní oblasti, dělá auditorskou činnost, anebo je to člověk, který je odborně způsobilý v té dané oblasti, to znamená, je to třeba vodohospodář ve vztahu k Povodí. Nebo je to člověk, který se orientoval v oblasti třeba zpracování dřeva a je v Lesích ČR. A pokud to takhle je, tak mně je úplně jedno, jestli tam má v závorce ANO, Piráti, ODS a podobně. Pro mě je důležité jako pro ministra v minulosti, že ten člověk tam umí na té úrovni dozorčí rady plnit některou z těchhle kompetencí, pro které dozorčí rada ze zákona je zřizována. Tak jenom pro vysvětlení, protože jste tady použila různé příměry, abych dovysvětlil kontext, proč to takhle fungovalo. Ale znovu, (byl bych rád?) kdybychom se shodli a vysvětlili jste i vy – já jsem se na to ptal – ať vy, kteří jste to podporovali, včetně premiéra, ať řeknete, proč to teď chcete kompletně zrušit, proč neřeknete, jak vy jste to nastínila, pojďme si pojmenovat jednu, dvě, tři, čtyři věci, které potřebujeme upravit, doladit, takhle to pojďme ve druhém čtení udělat, ve třetím hlasovat, ale ten princip tady ponechme. Má smysl.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. S faktickou poznámkou pan předseda ODS Martin Kupka a potom s faktickou poznámkou paní poslankyně Berenika Peštová. Vaše dvě minuty.

 

Poslanec Martin Kupka: Marian Jurečka shrnul ty důvody, proč tam například mají být zástupci samospráv. V kritických situacích se samozřejmě na řízení celé řady těch kroků podílejí a mají přesnou zpětnou vazbu z území. To byste popírala úplně všechno. A samozřejmě, že členství v politické straně přece není důvod k diskvalifikaci, ale zároveň tam musí být nezbytná odbornost a orientace v tom problému. A to právě je dobře sledovat.

My jsme s tím zákonem nesouhlasili, nepodpořili jsme ho, protože jsme viděli riziko zbytečné administrativy. Ale přesně v okamžiku, kdy se ten zákon spustil, tak má smysl odstranit zbytečné zátěže. Ale to, že to rušíte tímhle způsobem, na hulváta, jenom přesně rozkrývá, co je tou příčinou, a to jsem pojmenoval: Je to pokrytectví, kdy teď najednou prostě usilujete o jediné... si prostě jednoduše cestu do všech těch orgánů zjednodušit (S důrazem.) bez ohledu na odbornost, bez ohledu na logiku, jenom proto, abyste tam co nejrychleji byli a mohli jste si to správně zmanipulovat. To je odpověď na vaše otázky.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane předsedo. Nyní dvě minuty pro paní poslankyni Bereniku Peštovou.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Já děkuji za slovo, pane předsedající. Není to na hulváta, pane poslanče, prostřednictvím pana předsedajícího. Ve své podstatě vy, když tam dosazujete lidi – a řekl jste to správně – vy přesně víte, co to je za lidi, ne? Máte jejich sívíčko, víte přesně, kde se pohybovali, jestli odbornost tam je, nebo není. A já na tom ministerstvu jako odborný náměstek s vystudovanou ČVUT, odpady, se vším jsem stejně musela dělat výběrové řízení a šla jsem do toho s tím, že budu tu práci dělat zadarmo. Rozumíte – seděli tam proti mně, dávali mi různé otázky, já jsem odpovídala a když to končilo, tak mi řekli: No, my se ještě poradíme, jestli jste prošla. A říkám: OK, jestli máte někoho dalšího, kdo chce ručit veškerým svým majetkem a dělat to zadarmo, (tak) si ho vemte, (tak) si ho vemte. A místo toho za dobrotu na žebrotu jsem potom vaší vládou byla vyhozena a nahradil mě Pirát, který byl nějaký IT, ani nevím, jestli byl specialista, ale o vodě nevěděl vůbec nic jo? Takže jako já bych docela brzdila s těmi příměry – kdo, co, jak. V každém případě, když vy tam dosazujete lidi, tak víte, jaké lidi dosazujete. Ti lidi ještě ručí veškerým svým majetkem. Samozřejmě, musíte jim prokázat úmysl, že něco hlasovali špatně nebo že se někde špatně přiklonili nebo svým hlasem se špatně přiklonili, ale ručí veškerým svým majetkem. To není o tom, že si tam přijdou sednout a pobírají nějaké odměny. Oni si musí uvědomit, že mají i odpovědnost, ta odpovědnost není malá. A říkám, když jsem si projela ty dozorčí rady a představenstva a schválně jsem se koukla – a taky si nemyslím, že pan Půta je – a nevím, jestli – možná je odborník na energetiku, já to neumím posoudit, ale i sedí tam.

Já třeba pana Zahradníka znám z ODS, který byl se mnou ve výboru (Předsedající: Čas, paní poslankyně.) životního prostředí, a myslím si, že vodě rozumí. Ale když projdu ta jména, tak si (Předsedající: Čas.) nejsem jista.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Nyní prosím pana poslance Mariana Jurečku a po něm potom s faktickou poznámkou pan poslanec Jan Bureš. Vaše dvě minuty.

 

Poslanec Marian Jurečka: Na hulváta je to, že to podáváte jako poslanecký návrh – to je to, co je na hulváta, jo? Druhá věc, že tady ti lidi, kteří to tady před pěti šesti roky prosazovali a obhajovali z vašeho hnutí, včetně premiéra, který to obhajoval i veřejně, podepsal závazek o Rekonstrukci státu, prosazovali jsme to tenkrát navzdory sociálním demokratům my a ANO v té koalici, tak ten dneska není schopen říct tady během dvou minut, co jsou zásadní důvody pro Andreje Babiše a pro některé z vás, proč jste o 180 stupňů otočili svůj názor. Dvoje volební období jste s tím vládli, (přicházíte?) do třetího období a teď se to najednou nehodí. Tak to děláte pod tlakem Motoristů, nebo SPD, že ANO otáčí. Tak to vysvětlete. To vysvětlit neumíte. Přijďte na mikrofon někdo z vás, kdo jste to tady obhajovali v minulosti, abyste řekli, co se tedy změnilo za těch šest sedm let. Neřeknete to, (Z pléna: Ne.) no. A nepokřikujte na mě. Pane předsedající, prosím pěkně, aby tady paní předsedkyně poslaneckého klubu hnutí ANO nepokřikovala. Je to možné?

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Ano, je to možné. Já jsem poprosil v úvodu tady těchto vystoupení přesně o tuto situaci, abychom se vyhnuli tomu, že se budeme přerušovat navzájem a budeme prodlužovat naše jednání. Děkuji.

 

Poslanec Marian Jurečka: Já myslím, že to jednání by se nemuselo prodlužovat, kdyby tady někdo z ministrů, kteří to tady před těmi šesti sedmi roky obhajovali, přišel k mikrofonu a ty důvody vysvětlil. Děkuju za pozornost. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Jan Bureš a po něm paní poslankyně Berenika Peštová. Vaše dvě minuty.

 

Poslanec Jan Bureš: Děkuji. Já jsem vystupovat nechtěl. (Smích v sále.) To říká vždycky tady jeden náš kolega, že jo. Já jsem fakt nechtěl vystupovat, ale prostě vystupovat musím. (Zvedá propisku, která leží na pultíku.) Já jsem tady tehdy nebyl – někdo tady nechal propisku – já jsem tady tehdy nebyl, když se nominační zákon schvaloval, nevím, jestli bych byl tehdy pro nebo proti, ale mně se to nezdá jako úplně špatný nástroj. Já jsem to tady ve svém projevu před poloprázdnou Sněmovnou říkal, že přece vláda schvaluje jak členy nominačního výboru, tak i statut. Vláda má přece možnost i v tom statutu určit, že třeba ten, kdo prokáže svoji kvalifikaci svým vzděláním plus nějakou historií plus nějakými zkušenostmi, tak prostě třeba to jednání před komisí absolvovat nebude, nebo bude formální víceméně a tak dále – ale na druhou stranu jako co je špatného nad tím, že prostě předstoupím před někoho, s kým si popovídám a řeknu mu, vysvětlím mu, že jsem byl schopen si třeba nastudovat nějaké základní dokumenty o organizaci, do které mám nastoupit jako člen dozorčí rady, že někdo bude schopen říct, jestli jsem vůbec schopen si to nastudovat, jestli to takzvaně neodfláknu a nenechám se tam jenom jen tak někam nominovat, protože jsem něčí kamarád nebo že jsem něčí stranický kolega. Já trefuju se i do vlastních řad, to já vím, že se toto v minulosti stávalo i samozřejmě u nás, to člověk by byl asi hlupákem a asi bych byl licoměrný, kdybych to kdybych to neudělal.

No a závěrem ještě té faktické poznámky bych se chtěl jménem bývalé vlády a bývalé koalice omluvit Berenice Peštové za to, že byla odvolána z dozorčí rady, a ještě bych se jí chtěl omluvit, že to taky dělala zadarmo. Děkuju. (Potlesk v sále.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. A nyní tedy faktická poznámka paní poslankyně Berenika Peštová. Vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Já děkuji za slovo, pane předsedající. Já k panu poslanci Burešovi. Pane poslanče Bureši, mě opravdu o ty peníze nešlo, jo? (Smích v sále.) Ne, tam šlo o to, že jsem já byla nahrazena někým, kdo ty peníze dostával, že naopak jste měli vytěžit to, že tam někoho máte, kdo za to nic nechce nebo že to dělá zadarmo. Jo, to spíš byl ten point.

Ale chci odpovědět panu exministrovi Jurečkovi, jak tady vyprávěl o tom, že mu nikdo neodpovídá. Já vám odpovím. Já jsem tu (nesrozumitelné) podepsala. Já jsem tady nebyla u toho, když se to tenkrát schvalovalo, ale já to pokládám opravdu za zbytečnou byrokracii.

Je to zbytečný, protože si myslím, že opravdu ty lidi, kteří jsou tam dosazováni, tak víte přesně, koho tam dosazujete. Věděli jste to vy jako minulá vláda, věděli to ministři, kteří jsou zřizovatelé jednotlivých organizací. Museli samozřejmě vědět, koho podepisují nebo komu dávají jmenovací dekret, protože věděli, koho tam dávají. Věřím tomu, že jako ministr byste si ohlídal a ohlídáte si, že tam takového člověka nechcete, ne? Že prostě řeknete na té vládě, ne, takový člověk tam být nemůže, protože to a to a to. Já říkám, osobně za mě je to zbytečná byrokracie, proto jsem připodepsala zrušení tohoto zákona, protože se mi zdá, že je k ničemu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji paní poslankyni Peštové. Nyní s přednostním právem předseda Pirátské strany Zdeněk Hřib. Máte slovo.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Děkuji. Ono je strašně lákavé po vystoupení paní poslankyně Bereniky Peštové zareagovat na něj. Byli bychom tady asi dlouho, ale já si to tentokrát odpustím, protože bych rád tu debatu vrátil do věcné roviny. To je tedy o tom, co vlastně bude reálně znamenat zrušení nominačního zákona.

My jsme tady pokládali včera nějaké otázky. Odpovědi žádné jsme bohužel nedostali, tak bych to nějak zkusil shrnout tedy za paní předkladatelku a za pana zpravodaje. Protože realita je taková, že teď funguje ten zákon totiž jako pojistka proti problematickým nominacím. Protože přestože ten výbor vydává nezávazná stanoviska, tak přece jenom v naprosté většině případů, konkrétně tedy 80 procent, v momentě, kdy výbor kandidáta nedoporučil, tak ministerstva to stanovisko respektovala.

Ostatně, asi tak před pěti dny jsem viděl v novinách nějaké zprávy o tom, že se jedna z vládních stran ohradila proti tomu, že jejich kandidát, respektive kandidátka, byla zamítnuta v rámci tohoto nominačního procesu a svolávala k tomu koaliční jednání. Takže zcela zjevně ten zákon reálně funguje. Myslím si, že právě vláda, která se tedy tváří minimálně a neustále to říká, tedy tvrdíte a snažíte se tady v tomhle směru působit, že to děláte, že nemáte nebo nebudete mít politické trafiky. Já si o tom tedy myslím něco jiného, ale pokud tedy tvrdíte něco takového, tak byste s tímhle zákonem přece neměli mít skutečně žádný problém, zvlášť když tedy vaše vláda byla ta, která to zavedla.

Mimochodem, ten nominační zákon zavádí transparenční prvky přesně v souladu s doporučením OECD pro řízení státních firem z roku 2024 i hospodářskou strategií vlády. To znamená, zrušení zákona jednoznačně znamená oslabení nástrojů personální politiky a riziko snížení profesionality lidí, kteří státní firmy řídí.

Za druhé, není pravda, co tady zaznívalo, že ten proces se nějak prodlužuje, protože při obsazování řídících orgánů musí být oznámení o výběrovém řízení zveřejněno jen 10 dní jako povinné a nominační výbor poté má 10 dní na vydání stanoviska. U dozorčích orgánů je jediná lhůta 10 dní pro nominační výbor. Takže to se opravdu nezdá jako nějaká vysoká cena pro to, že tady máme kvalitnější a transparentnější výběr kandidátů do vedení společností, které tady hospodaří s majetkem v hodnotě více než 1,3 bilionu korun.

Potom tedy tady zazněly argumenty, že ten zákon je nesystémový, protože zasahuje do kompetencí ministrů, a přitom je to poradní orgán vlády. Ale ve skutečnosti, protože vláda činnost ministerstev zastřešuje, tak z podstaty věci tohle je to nejsystémovější řešení, které existuje. Mimochodem, zásah do kompetencí ministrů spočívá pouze v nastavení pravidel. Finální pravomoc jmenovat i politická odpovědnost, ta celá zůstává na ministrech. Takže tam se ve skutečnosti žádný problém také neobjevuje.

Bylo by asi dobré zmínit, když jste tady říkali, že je špatně, že ten výbor nemá žádnou exekutivní pravomoc, tak bych vám možná přečetl důvodovou zprávu k nominačnímu zákonu, tedy důvodovou zprávu z vaší tehdejší vlády: Exekutivní řešení otázky není systémové, jelikož nepřináší dostatečnou veřejnou kontrolu. Teď nám tady tvrdíte, že je problém, že tam nejsou exekutivní pravomoce. Tak já tomu nerozumím tedy. Co se změnilo za ty roky?

Uvedení celé problematiky na úroveň zákona povede k závaznosti formulování pravidel a k posílení důvěry veřejnosti v politiku státu v dané oblasti. To jste měli v důvodové zprávě v roce 2019, tak proč tady tvrdíte teď, že přece stačí jenom podzákonný předpis? Vždyť jste si sami odpověděli v důvodové zprávě tehdy. Takže já tomu opravdu nerozumím, proč tady najednou zaznívají úplně jiné informace.

Za druhé je otázka ceny. Tak my jsme se tady nedozvěděli, kolik to stojí. No tak, já to tady mám. Mám to tady, dohledala to nevládní organizace – vy byste řekli politická neziskovka – Lobbio. To je tedy bývalá Rekonstrukce státu. To je ta Rekonstrukce státu, jak jste jim podepisovali za ANO tehdy, někdy v tom roce 2017, jejich plány a potom jste je neplnili tedy. Tak prosím pěkně, ti spočítali, že samotný výbor pro personální nominace vyšel stát v roce 2021 na – zkuste si tipnout – 79 625 korun. Takže to je cena, kterou my za to platíme. To je naprosto absurdně nízká částka v porovnání s těmi 1,3 biliony korun, což je tedy hodnota majetku, o kterém se tady bavíme, který by měl být efektivně spravován. To znamená, tady je natuty jasné, že po zrušení toho zákona ztráty převáží tyhlety náklady,

Potom tady zaznívaly různé další nesmysly, jako že tedy transparentnost bude zachována. No, není tomu tak, protože zrušení zákona skutečně reálně znamená ztrátu transparentnosti, protože to právě naopak bylo zavedení tohoto nominačního zákona, které transparentnost do obsazování orgánů státních firem vneslo.

Takže, za mě určitě bychom se mohli bavit třeba o novelizaci toho zákona, namísto zrušení. Pochopitelně tam jsou nějaké mezery, které to chce vylepšit. Třeba zavedení Jednotného veřejného portálu pro výběrová řízení, nominace a jmenování, povinnost ministerstva definovat profily pro obsazování jednotlivých pozic v dozorčích radách, rozšíření role výboru pro personální nominace a jeho zapojení do procesu formulací profilů jednotlivých pozic představenstva a dozorčích rad, vedení otevřené databáze kandidátů, kvalitních kandidátů tedy do dozorčích rad.

Takže, i s ohledem na to, že tedy hnutí ANO se před volbami zavázalo k dvanáctce opatření pro fungující stát od iniciativy Česko, funguj, tak mezi opatřeními jsou také návrhy pro kvalitní řízení státních firem, které jsou zahrnuty do vládní hospodářské strategie, tak si myslím, že by stálo za to, abyste skutečně tento zákon nerušili ještě tak ukvapeným způsobem, jak to děláte, protože to je skutečně velký krok zpět v boji proti korupci.

Protože to znamená konec povinných výběrových řízení na manažery státních firem, konec nezávislého posouzení kvality nominací do dozorčích rad a tím pádem tedy konec pojistek proti politickým trafikám ve státních firmách. Nebudou tam žádná kvalifikační kritéria, žádné pojistky proti střetu zájmů, neproběhne žádný proces posouzení nominace.

To je mimochodem ve velice ostrém rozporu s tím, jak jsou reálně řízeny velké soukromé firmy. Vy jste tady přišli s tím, že chcete stát řídit jako firmu. Tak prosím vás pěkně, nevím, jestli to víte, jak jsou reálně řízeny velké firmy. Mám na mysli opravdu velké firmy, firmy, které jsou třeba kotovány na světových burzách. Jestlipak to víte, protože ty firmy, které jsou tímto způsobem kotovány, tak mají formalizované nominační procesy. Protože samozřejmě ty lidi, kteří chtějí investovat své peníze do těchto společností, tak samozřejmě zajímá, jestli jejich peníze budou v bezpečí. Ty zajímá, jestli třeba tu firmu za měsíc, za rok, pak někdo nevytuneluje.

Takže pochopitelně ta burza, na které kupují ty akcie, jim musí garantovat, že něco takového by se tam nemělo stát. Proto newyorská burza nebo i NASDAQ vyžadují, aby kótované společnosti měly nominační a správní výbor složený výhradně z nezávislých ředitelů. Výbor musí mít písemný statut, který definuje jeho pravomoci, způsob vyhledávání kandidátů a minimální kvalifikační kritéria pro členy představenstva. A to je úplně běžná věc ve světě. Takže já nechápu, proč vy tady chcete zrušit něco, co de facto nějakým způsobem jde tím směrem, aby to bylo aspoň na nějaké takovéto úrovni, a chcete naopak nás skutečně zatáhnout zpátky. Jak jsme tady chodili pozpátku, tak jak jsme říkali, my si můžeme vybrat, že budeme jenom jeden den chodit pozpátku, ale vy nás táhnete zpátky úplně všechny.

A podobně je to třeba i v Deutscher Corporate Governance Kodex z Německa, protože ten německý kodex doporučuje, aby dozorčí rada zřídila nominační výbor složený z akcionářských zástupců. Výbor připravuje návrhy kandidátů pro volby na valné hromadě a při výběru zohlední kompetenční profil a cíle rady. Takže když se potom podíváme na konkrétní společnosti, jak ty reálně fungují, ano? Já tady mám příklady třeba Microsoftu, Shellu, British Petrol, oni se teď tedy jmenují BP jenom, Siemens, Unilever, ale vzal bych dva, které určitě znáte. Jeden je Apple. To byla druhdy nejhodnotnější společnost na celé planetě, teď je myslím druhá, předběhla ji teda NVIDIA, jak jistě víte, protože se jistě věnujete procesům řízení těch firem, že ano?

Takže Apple. Jak to má Apple? Tak Apple, prosím pěkně, to opravdu nefunguje tak, že by tam někdo jako řekl, tady posaď prostě Pepu nebo tady si sedne Franta. Apple má zřízen stálý nominační a správní výbor složený výhradně z nezávislých ředitelů dle pravidel toho NASDAQu. Výbor pracuje na základě písemného statutu schváleného představenstvem, který je každoročně aktualizován a je veřejně dostupný na webových stránkách pro investory. Povinnosti výboru zahrnují: identifikaci a hodnocení potenciálních kandidátů do představenstva. Za druhé, vydávání doporučení. Ano, doporučení. Překvapení, co? Doporučení celému představenstvu o velikosti, složení a struktuře rady a jejích výborů. Dohled nad každoročním sebehodnocením výkonu představenstva. Výbor aktivně využívá externích personálních poradců a tak dále. Pochopitelně je tam i možnost, že akcionáři mají právo navrhovat kandidáty prostřednictvím takového proxy access, to znamená skupina třeba 20 akcionářů, kteří vlastní aspoň 3 procenta akcií po dobu nejméně 3 let, může nominovat 20 procent členů rady. Ale stejně ten výbor hodnotí návrhy akcionářů stejnými kritérii jako vlastní kandidáty a konečné kandidáty doporučuje výbor celé radě. Ta je předkládá valné hromadě, která volí ředitele každoročně na jednoleté funkční období. Ano, majority working, normálně 50 procent a více.

A pokud by vám tedy nestačil Apple a zdálo se vám to příliš vzdálené, tak můžeme zkusit něco bližšího. Podíváme se, jak to funguje ve Volkswagenu. Ten tady vyrábí nějaká auta, toho jste si možná všimli. Na tom jede poměrně velká část naší ekonomiky, na tom automotive, tak to je takový best practice, co bychom si mohli třeba vzít a zkusit to nějak, nevím, aplikovat, když chcete řídit ten stát jako firmu, ne? (Komentář z pléna.) Už nechcete, ano? To je nějaká změna? Tak to vyřiďte panu premiérovi. Takže Volkswagen AG. Funguje v německém dualistickém modelu správy, kde dozorčí rada a představenstvo jsou striktně odděleny. Dozorčí rada má zřízen nominační výbor, jehož členy tvoří výhradně akcionářští zástupci v dozorčí radě, protože jak možná někteří z vás ví – ten, kdo se věnuje té corporate governance, to nepochybně ví, i u nás jsme to zkopírovali, společnosti nad 500 zaměstnanců musí mít ty zástupce zaměstnanců v dozorčí radě, nicméně dle německého zákona o spolurozhodování pracovníků nemohou býti zaměstnanečtí zástupci členy toho nominačního výboru. Takže nominační výbor je odpovědný za navrhování vhodných kandidátů k volbě na valné hromadě a při výběru zohledňuje kompetenční profil a cíle odsouhlasené dozorčí radou, přičemž tyhle cíle jsou veřejně dostupné v prohlášení o správě skupiny. Ano? Ten postup je konkrétní. Na základě doporučení nominačního výboru předkládá celá dozorčí rada valné hromadě návrh na volbu kandidáta. Takže opět rozhoduje samozřejmě valná hromada. A pochopitelně tohle celé se dočtete v těch výročních zprávách.

Takže mně přijde velice zvláštní, že namísto toho, abyste vlastně si vzali inspiraci z toho, jak jsou řízeny ty největší firmy – soukromé, když jste tedy říkali, že chcete řídit ten stát jako firmu, a aplikovali tyhle postupy, tak naopak vy jdete přesně opačnou cestou, protože ten formalizovaný nominační proces je zcela zjevně globálním standardem. To není žádná výjimka. To je naopak standard u těch velkých společností. Všechny tady tyhlety světové společnosti, které jsem zmiňoval, bez ohledu na to, jestli jde o americkou společnost, britskou, německou nebo nějakou nadnárodní korporaci, tak mají prostě zákonnou nebo smluvní povinnost zřídit, provozovat, zveřejňovat fungování nominačního výboru, ano? Protože tenhleten standard je vyžadován buďto těmi zákony, anebo těmi burzovními pravidly, anebo dokonce kombinací obojího.

A teď je otázka, proč oni to dělají? Proč jsou tak hloupí na těch světových burzách? Co myslíte, pane zpravodaji, paní předkladatelko, prostřednictvím pana předsedajícího? Proč oni si to takhle administrativně komplikují? Proč nejsou tak chytří jako vy a nezruší tady tu zbytečnou administrativu? Co myslíte? No, protože ten nominační proces chrání tu hodnotu firmy před klientelismem. Potom tam oni nemají ty kauzy, jako máte vy v ANO. A to je důležité pochopitelně pro ty lidi, co tam dávají svoje peníze, protože ti institucionální investoři a ratingové agentury v těch svých hodnoceních pochopitelně explicitně sledují, zda je ten nominační výbor nezávislý, zda dodržuje formalizovaný postup, ano? Protože absence takovéhoto procesu vede ke snížení toho ratingu, k vyšším nákladům na kapitál, tím pádem reputačnímu riziku. A taky je důležité, aby tam byla ta transparentní dokumentace celého procesu. Proto je taky každá z těch společností, co jsem tady říkal, povinna ve své výroční zprávě nebo v proxy statementu publikovat statut toho nominačního výboru, popis procesu výběru kandidátů, minimální kvalifikační kritéria, informace o využití externích poradců a postupy pro návrhy akcionářů. Protože tohleto je to, čím zajišťujete tu transparentnost. A tahle míra transparentnosti tady i dokonce přesahuje ty minimální požadavky aktuálně platného českého nominačního zákona.

To znamená, vy byste se měli vydat přesně opačnou cestou, protože ten přístup světových společností ukazuje, že ta transparentnost je vnímána jako přidaná hodnota i v tom soukromém sektoru, ne jako zátěž. Tím pádem, když vy se snažíte zrušit tady ten nominační zákon, tak tím se snažíte vlastně Českou republiku vyčlenit z toho mezinárodního standardu. To je to, jak jsem říkal, že nás zase táhnete na východ, zpátky do minulosti, protože zatímco světové burzy tady tohleto vyžadují, aktivně zavazují ty společnosti, které mají kótované, tak vy chcete zvolit opačnou cestu. To znamená, vy vlastně chcete, aby se negativně ovlivnilo hodnocení správy státních podniků ze strany mezinárodních institucí, ano, OECD, EU, chcete zvýšit riziko korupce, chcete zvýšit riziko netransparentního obsazování těch klíčových pozic a pochopitelně chcete také snížit atraktivitu prostředí pro zahraniční investory. To je totiž přesně to, čeho tím svým krokem dosáhnete.

To znamená na závěr, abychom si to shrnuli. Formalizované nominační firmy mají i velké kótované firmy. To je prostě nějaký standard dobré corporate governance, protože prostě tohleto od nich ti akcionáři očekávají. A tady si troufnu tvrdit, že čeští občané coby de facto akcionáři, zprostředkovaně, těch velkých státních podniků, protože to je skutečně majetek nás všech, také čekají, že tady bude fungovat nějaký good governance.

To, že někdo dává stanovisko, které není závazné, to prosím pěkně není důvod k jeho zrušení. Já nevím, jestli to víte, ale NKÚ také vydává stanoviska, která vlastně jako nejsou závazná. Tak co? Budete navrhovat zrušení NKÚ, protože oni vám taky říkají nepohodlné věci? Takže tady skutečně je jediná možnost, jak garantovat, že ten proces bude existovat, že se ta výběrová řízení budou dít, a to je zákon. Nijak jinak to garantovat prostě nelze.

Takže z tohohle důvodu je velice nešťastné to, co vy chcete udělat. Opět nás chcete prostě zatáhnout nazpátek, snížit transparentnost našeho prostředí, odradit zahraniční investory a my všichni se potom budeme divit, že vycházíme špatně v těch mezinárodních žebříčcích. Takže když vidím ta vaše odůvodnění, tak je mi fakt smutno. Díky.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Tak děkuji panu předsedovi. Dívám se že nemám nikoho přihlášeného do obecné rozpravy, končím tedy obecnou rozpravu a prosím o případná závěrečná slova. Takže za navrhovatele paní poslankyně Zuzana Ožanová.

 

Poslankyně Zuzana Ožanová: Děkuji, vážený pane předsedající. Já jsem poslouchala celou tu rozpravu, kromě asi pěti minut jsem byla stále přítomna a možná na závěr bych chtěla říct po vystoupení kolegy Hřiba vaším prostřednictvím, pane předsedající, že někdo mi vyčítá, že jsem nic neodůvodnila a jiný reaguje na moje odůvodnění. Tak tomu trošku nerozumím, tak se možná u sebe v klubu domluvte.

Nicméně vůbec jsem nezkracovala úvodní slovo, kde byly veškeré moje argumenty. To, že s mými argumenty nesouhlasíte, že máte jiné, to je v pořádku, to je demokracie. Ale neříkejte, že není nic odůvodněno. To, že máme rozdílné názory, no promiňte, já nemusím souhlasit s vámi a vy nemusíte souhlasit se mnou. (Předsedající gonguje.) Takže odůvodnění jsem řekla celé. A opravdu jedni říkají nic, druzí reagují na mé odůvodnění. Tak v případě by se jeden klub měl domluvit tedy, jestli jsem něco řekla nebo neřekla.

Shrnu – nejdůležitější, co tu zaznívalo, bylo nerušit, vylepšit, zamítnout, vrátit k přepracování. Já to říkám možná stručně. Toto je výsledek toho, co tu zaznělo. Já vám řeknu, proč jsem ten návrh předložila. Já jsem slyšela tady hodně teorií. Ale sami víte, že vždycky říkám, že jsem úředník a že se ke své práci budu vracet. Já jsem hovořila s lidmi, kteří prošli tím nominačním procesem, převážně to byli úředníci z ministerstev a tak, jak tady popisovala svoji osobní zkušenost naše kolegyně Berenika Peštová vaším prostřednictvím, oni ji mají stejnou. Víte, ministři chtějí, mají politickou zodpovědnost, tam dávat odborníky a vždycky a převážně mají zájem tam dát nějakého úředníka z ministerstva, pardon, budoucího státního zaměstnance, ministerský rada, vyšší rada, cokoliv. Chtějí tam ty odborníky z ministerstev. Ti odborníci tím, že jsou v těch dozorčích radách... (V sále je hluk.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Promiňte, paní předkladatelko. Prosím o snížení hluku v sále Děkuji.

 

Poslankyně Zuzana Ožanová: Ručí celým svým majetkem Tak takhle vypadá politická trafika. Nedostanou ani korunu, ručí celým svým majetkem. Tak to je jedna skupina, která tam bývá v těch dozorčích radách.

Potom samozřejmě politická reprezentace, jelikož nějakým způsobem za to ručí, má za to zodpovědnost, tam dává další lidi. Já nikomu nevyčítám, když v obcích se vymění, je jiná koalice, dosadí si své lidi do dozorčích rad. Ano, mají politickou zodpovědnost, chtějí si to zkontrolovat. To je zcela v pořádku. Stejné je to u těch státních podniků.

A ještě jedna důležitá věc. Víte, jasná, transparentní pravidla – musí to být vždycky zákon? To znamená, co není v zákoně, není jasné a transparentní? To si myslím taky je obrácená logika, s kterou já nesouhlasím. Ano, zaznělo to opakovaně, i já jsem hlasovala předtím pro nominační zákon. Ano, po rozhovoru s mnoha lidmi jsem došla k názoru, že to není v pořádku. Dovolte mi, že jsem změnila názor. Ano, já jsem svůj názor změnila. Tady furt se obracíte na někoho jiného. Já jsem si všimla, že navrhovateli zákona je v současné době pět poslanců, většina z nás tu byla, sledovala celé to jednání. Pardon, že máme vlastní názor a že jste překvapeni.

Já se ještě podívám, co tady mám dál za poznámky. Tady mám ještě jednu poznámku. Nezvažovali jste změny? Víte, já jsem zvažovala, než jsem to podala. To není tak, že to se vyspíte a druhý den podáte zákon. Ale domnívám se, že ty změny nejsou nutné. Víte, na všechno já nepotřebuju mít zákon. Já si myslím, že naše společnost je dost vyspělá a kdyby proces nebyl transparentní, no tak to se dozvíte z médií, odevšad. Političtí konkurenti vám to vysvětlí. Já si myslím, že tady je vysoká transparentnost a nota bene zvýší se zodpovědnost ministrů. To když ministr špatně vybere, no tak to bude mít problém.

Takže co vám vadí? Že budou mít vyšší zodpovědnost, že se nikdo nebude skrývat za nějakou nominační komisi? Předpokládám, že i tak si vláda udělá svá pravidla, ale nechte to na nich. Promiňte, já jsem to s nimi nekonzultovala, za to se vládě omlouvám, že jsem to s nimi nekonzultovala, ale předpokládám, že to je jejich práce, jejich zodpovědnost, jak si to udělají.

A na závěr bych chtěla říct po rozhovoru s těmi kolegy, kteří si prošli tím nominačním procesem, vyvstala mi na mysli vždycky taková ukázka z jednoho krásného českého filmu, Básníci, tedy cyklus filmů, jak máte stůl, máte tam rozdělení sektor A, sektor B, sektor C, kam položím knihu, tak mi to připadá úplně stejné. Promiňte, já nepotřebuji zákon například na to, kam mám položit knihu, kam si mám položit tužku. A mně skutečně přijde takto ten zákon.

A nediktuju nikomu, kdo má být jaký odborník. Tady zaznívalo, že by se měla dát pravidla, někdo chce právníka, že musí být odborník z oboru, všechno, nebo víte, nechci říkat konkrétní případ, bohužel zase bych se dotkla hlavního města Prahy, ale mně stačí, že vím, že byť někdo není odborník v dané oblasti, ani ji nevystudoval, vím, že je dostatečně dobrý na to, aby opravdu kontroloval, byť je to můj politický oponent, a že opravdu chce kontrolovat. A to si myslím, že je smysl, protože když dobře někdo nekontroluje, tak ručí celým svým majetkem. Takže mi nevadí, že někdo není odborník na dopravu, byť to o sobě tvrdí. Ale vím, že opravdu důsledně bude něco kontrolovat a to je ta práce v té dozorčí radě. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Dívá se na mě pan zpravodaj, že nechce mít závěrečné slovo. Tím pádem, vážené kolegyně, vážení kolegové, půjdeme na hlasování. Máme zde dva návrhy, jeden na zamítnutí předloženého návrhu, který podal pan poslanec Rakušan a další, a potom na vrácení předloženého návrhu navrhovateli k dopracování navrhla paní poslankyně Richterová plus x dalších poslanců. Tak než se pustíme do hlasování, tak ještě jednou přizvu naše kolegyně z předsálí. (Předsedající gonguje.) Věřím že tentokrát je zvu na skutečné hlasování. Tak teď vás všecky odhlásím. Všechny, všechny odhlásím, a prosím abyste se přihlásili svými hlasovacími kartami.

Než se přihlásíte, přečtu omluvy. Od 16.30 se z pracovních důvodů omlouvá pan poslanec Martin Kolovratník, od 15.30 do 16.30 a potom od 16.30 do 17.00 Z pracovních důvodů pan poslanec Patrik Nacher, od 16.30 do 16.45 z pracovních důvodů pan poslanec Marek Výborný.

 

Tak první budeme tedy hlasovat o zamítnutí předloženého návrhu.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 136, přihlášeno 162 poslanců, pro 72, proti 88. Návrh na zamítnutí nebyl přijat.

Nyní budeme hlasovat o návrhu na vrácení předloženého návrhu navrhovateli k dopracování.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Hlasování číslo 137, přihlášeno 162 poslanců, pro 74, proti 88. Návrh na vrácení předloženého návrhu navrhovateli k dopracování nebyl přijat.

Nyní se budeme zabývat návrhem na přikázání výborům k projednání. Nejprve rozhodneme o přikázání garančnímu výboru. Organizační výbor navrhl přikázat předložený návrh projednání hospodářskému výboru jako výboru garančnímu. Navrhuje někdo přikázání jinému výboru jako garančnímu? Nikdo se nehlásí. Přistoupíme tedy k hlasování.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, aby předložený návrh byl přikázán k projednání hospodářskému výboru jako garančnímu, zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 138, přihlášeno 164 poslanců, pro 139, proti 22. Konstatuji, že tento návrh byl přikázán k projednání hospodářskému výboru jako garančnímu výboru.

Organizační výbor nenavrhl přikázat tento návrh dalšímu výboru. Má někdo návrh na přikázání? Hlásí se paní předsedkyně klubu Pirátů Olga Richterová, máte slovo.

 

Poslankyně Olga Richterová: Děkuji. Jelikož to zrušení řádných nominačních procesů může mít velké rozpočtové dopady, a to neblahé, tak navrhuji přikázání rozpočtovému výboru. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Ptám se, zda má někdo ještě nějaký další návrh? Ne? Není.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro přikázání dalšímu výboru, tedy rozpočtovému, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Hlasování číslo 139, přihlášeno 164 poslanců, pro 66, proti 88. Konstatuji, že tento návrh nebyl přikázán dalšímu výboru.

A končím tedy projednávání tohoto bodu.

Tak než otevřu další bod, přečtu omluvy. Omlouvá se pan poslanec Fridrich do... a teď mi to přeskočilo... do konce projednávání předpokládám. Dalším omluveným je od 17 hodin do 18 hodin z pracovních důvodů pan poslanec Matěj Ondřej Havel.

 

Tak dalším projednávaným bodem je bod

Aktualizováno 26. 4. 2026 v 10:06.