Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(16.00 hodin)
(pokračuje Jan Jakob)
V roce 2008 navíc Česká televize měla reklamu, kterou nyní nemá. Ta situace je bezprecedentní. Nebudu přehánět, že Česká televize nemůže pod takovým tlakem zvládnout úspory a transformaci a reálně jí bude v řádu měsíců až jednoho roku hrozit platební neschopnost a bankrot, zvlášť pokud by měla přijít o více než jednu miliardu už letos, pak ta katastrofa bude ještě rychlejší. Bude to znamenat, že Česká televize nebude schopna plnit smlouvy, mandatorní výdaje a vyplácet mzdy. Tohle žádná organizace bez dlouhodobého rekonstrukčního plánu nemůže zvládnout. Tolik citace zástupce generálního ředitele České televize.
Český rozhlas je na tom velmi podobně. Ten by také přišel o zhruba 30 procent příjmu z rozhlasových poplatků, tedy zhruba o 800 milionů korun. A je potřeba si uvědomit, že tyto instituce musí opravdu plánovat dlouhodobě, že mají zasmluvněno spoustu závazků a to ne v horizontu jednoho rozpočtového roku, ale v horizontu několika let dopředu, ať už jsou to práva na sportovní přenosy nebo samozřejmě i příprava vlastní tvorby.
Televizní a rozhlasové poplatky tedy rozhodně nejsou žádný přežitek. Jsou pojistkou nezávislosti. Jakmile tento systém začnete rozkládat, byť postupně, otvíráte dveře jinému modelu. Modelu, kde financování závisí na státu, na vládě, na aktuální politické většině. A to už není žádná nezávislost. Situace je o to vážnější, že vláda zároveň slíbila, že nebude zvyšovat daně. To znamená jediné. Nevznikne žádný stabilní a zákonem ukotvený model mimo státní rozpočet, třeba tolik zmiňovaný švédský a finský model. Jinými slovy, vláda nejdřív oslabí stávající systém a teprve potom bude hledat cestu co dál. A zkušenosti z jiných zemí ukazují, jak takový proces obvykle končí: nejprve finanční oslabení, poté závislost na státním rozpočtu a nakonec faktické zestátnění. Tedy pokud nedojde na to, co popisoval pan ředitel, že mezitím Česká televize a Český rozhlas zbankrotují.
Já chci zdůraznit ještě jednu věc. Současný systém v České republice je stabilní, předvídatelný a funkční. Neexistuje žádný racionální důvod ho rozbíjet, aniž bychom měli připravený lepší model. Tato debata není debatou o detailu. Je to debata o směru, o tom, jestli média veřejné služby budou sloužit veřejnosti, nebo jestli se postupně stanou hlásnou troubou vlády.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, vracím se na začátek. Stále neznáme celkový plán vlády. Stále neprobíhá otevřená odborná diskuse. Ale nově víme jedno, ten proces už začal a začal krokem, který oslabuje systém, aniž bychom věděli, co přijde po něm. To není odpovědný postup.
A dovolte mi ještě jednu poznámku k tomuto tématu. Pokud vláda nemá hotový, promyšlený a transparentní plán, pak by neměla dělat ani první krok. Protože první krok bez znalosti cíle může vést špatným směrem a v tomto případě směrem, který může skončit ztrátou nezávislosti médií veřejné služby, jejich zestátněním nebo úplnou likvidací. Proto bych byl moc rád, abychom konečně v tom chaosu koaličních návrhů a nenávrhů začali dělat pořádek a abychom začali vést diskusi. To, co zatím vypadá, že je koaliční plán na likvidaci médií veřejné služby, tak je tak děsivé, že je potřeba o tom otevřeně, veřejně diskutovat. Tolik tedy přihlášení k bodu, který navrhujeme kompletně jako celá opozice.
A dovolte mi ještě druhý návrh. Rád bych navrhl, abychom sněmovní tisk pod číslem 10 zařadili jako druhý bod dnešního jednání, tedy za zamítnutý návrh Senátem. Tedy aby jinými slovy zůstal druhým bodem, kde je dnes. Rád bych k tomu přečetl stručný dopis, který jste možná dostali i ostatní od Asociace komerčních televizí, Asociace online vydavatelů, Asociace provozovatelů soukromého vysílání, České unie vydavatelů a Sdružení pro internetový rozvoj.
„Vážený pane Jakobe, dovolujeme si Vás oslovit jménem českého mediálního trhu v souvislosti s projednáváním implementačního zákona k evropskému aktu o svobodě médií European Media Freedom Act, tedy EMFA zkráceně, vedeného jako sněmovní tisk 10 a vyjádřit podporu jeho brzkému přijetí v podobě, v jaké byl Sněmovně předložen. Z pohledu profesních asociací zastupujících všechny typy médií v České republice jsme přesvědčeni, že předkládaný text zákona představuje poctivě projednaný návrh, který vznikl na základě široké odborné debaty zástupců Ministerstva kultury České republiky a zástupců mediálního sektoru. Česká republika se navíc již nyní nachází v časovém skluzu, neboť většina povinností v nařízení EMFA nabyla účinnosti již v průběhu roku 2025, což zvyšuje právní nejistotu jak pro mediální vydavatele, tak pro další subjekty působící v oblasti médií a reklamy. Další odklady nebo zásadní přepracování návrhu by tento stav dále prohlubovaly a mohly by vést k nejasnostem při praktickém uplatnění evropského práva.
Za důležitý považujeme rovněž aspekt transparentnosti vlastnických struktur médií. Nedávná novela zákona o evidenci skutečných majitelů omezila veřejný přístup k databázi skutečných vlastníků, čímž došlo k faktickému oslabení veřejné kontroly v této oblasti. Implementační zákon k EMFA přináší vyvážený rámec, který transparentnost mediální oblasti znovu posiluje. Současně bychom rádi z pozice zástupců mediálního trhu varovali před aktivistickými pozměňovacími návrhy z řad některých netransparentních spolků, u nichž by se mohlo vyskytnout riziko, že by nebyly v souladu se samotným nařízením EMFA včetně jeho odůvodnění. Pokud by v důsledku toho došlo k dalšímu zdržení procesu adaptace, Česká republika už by mohla být vystavena sankcím ze strany Evropské unie za nedodržení lhůt.
Dovolujeme si Vás proto požádat, abyste podpořili navržené přijetí této minimalistické implementace ve zrychleném režimu dle § 90 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny a zachování návrhu v jeho současné podobě. Děkujeme Vám za zvážení našich argumentů. V případě otázek jsme plně k dispozici.“ Podepsáni zástupci těch asociací, které jsem citoval v úvodu. ***
