Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Takže stát odmítne pomoci celé řadě lidí kteří se nacházejí v reálném ohrožení a kteří ale ještě v uvozovkách nejsou dost chudí. To znamená, že to budou, jak už tady bylo zmiňováno, třeba senioři, kteří nezvládají úhradu a obsluhu svého velkého domu. Budou to samoživitelky, které se ocitnou díky nějakému rozvodu nebo náhlému odchodu od partnera... A budou vlastnit vlastně ještě polovinu bytu nebo nemovitosti. Takže tito lidé se vlastně k poradenství nedostanou. Ale taky to budou lidé, kteří budou bydlet v předražených bytech anebo taky v bytech obchodníků s chudobou, protože vlastně bydlí. I těmto lidem stát zavírá dveře v okamžiku, kdy by včasná rada mohla zabránit mnohem vážnějším problémům.

Ještě k vyjádření paní ministryně místního rozvoje bych chtěla říct, že v původně se ve veřejném prostoru objevovaly informace o tom, že tato novela rozšiřuje pomoc pro samoživitelky a seniory. Toto tvrzení určitě není správné, protože tyto kategorie, tady tyto samoživitelky a senioři, ti všichni byli uvedeni v příloze číslo 4 s ostatními celkem 15 cílovými skupinami. Předkládaná novela jim tedy nepřináší žádnou novou podporu a je tomu přesně naopak, protože řadě z nich bere možnost včasného poradenství, pokud ještě bydlení mají. Zákazem poradenství pro kohokoliv s problémem v bydlení bude řada lidí ponechána prakticky bez preventivní pomoci a budeme vlastně tady čekat, až se propadnou tím systémem úplně na dno.

A v reakci na zpravodajku, svoji kolegyni Evu Fialovou, prostřednictvím pana předsedajícího, vy jste tady mluvila o zkrácení lhůty na projednávání na 30 dnů. Já bych rozhodně byla pro to, abychom projednávali po dobu 60 dnů, abychom to dali do více výborů, abychom se tím zabývali jako i v minulém období ve více výborech, aby se to mohlo diskutovat například v sociálním výboru, což já budu určitě navrhovat. A to zkrácení je taky proto, aby ta účinnost byla od 1. 7., protože bychom vlastně neměli, jak bylo řečeno, poskytovat bezbřehé poradenství.

Já bych jenom chtěla v té souvislosti říct, že my od 1. ledna 2026 už na některých kontaktních místech toto poradenství vlastně poskytujeme. Sice jen v místech s vysokou zátěží, ale už dnes vlastně máme kanceláře, kde ty pracovníky máme, kteří buď byli přijati, anebo vlastně částečnými úvazky ta agenda na ně byla teda přenesena. A v podstatě my dneska říkáme, že v budoucnu by tito pracovníci to poradenství měli selektivně odmítat. Takže jako vzkazy do území, že nemáme nabírat pracovníky a že se vlastně na poradenství může obrátit jenom ten, kdo nebydlí, si myslím, že tyto vzkazy určitě nejsou správné. A když bych se prostě dostala do reality, tak jak bude reálně fungovat pohovor pracovníka na tom oerpéčku s člověkem, který se přijde poradit a který vlastně vůbec sebral tu odvahu, aby někomu šel říct o těch svých problémech? Tak ten pracovník si ho vyslechne a řekne, no tak budete teda jako bez bydlení do tří měsíců, a on řekne, no ne, asi do pěti, tak pracovník řekne, tak se vraťte a za dva měsíce přijďte, protože my teď vlastně poskytujeme poradenství jenom tady po těch třech měsících. Takže mě to teda opravdu logiku nedává.

A co se týká těch výdajů na to, kolik nás stojí lidé v bytové nouzi, tak podle odhadů free (Factum Research?), které jsou opravdu střízlivé, je to 4,1 miliardy korun ročně, takže to nejsou peníze... To jsou peníze daňových poplatníků.

Já bych chtěla reagovat, prostřednictvím pana předsedajícího, na mého předchozího řečníka pana kolegu Munzara, že vlastně tyto peníze, které půjdou na ty drahé kanceláře a na celý ten systém, že jsou z kapes daňových poplatníků. Ale ty 4,1 miliardy, které se dneska vynakládají, jsou taky peníze z peněz daňových pokladníků, poplatníků, pardon.

Takže to bychom si tady měli taky říct a měli bychom si říct, že my jsme vlastně... Ten systém, který se nastavoval do toho zákona o podpoře bydlení, vycházel z pilotních projektů realizovaných v 71 městech České republiky, kde se vlastně ukázalo, jak důležitá je ta prevence. A místo, kam se má člověk obrátit, by mělo být to, kam se vlastně nebojí přijít, kde vlastně to místo zná a kde si je jist tím, že může o těch svých problémech mluvit a může se doptat, co vlastně mu ten stát nabízí, nebo poptat se na pomoc. Protože často ta pomoc, která nepřijde včas, je velmi... ty následky jsou velmi složité, protože zde platí to pravidlo, které říká, že přijít na preventivní prohlídku je vlastně levnější než platit léčbu rozvinutého problému.

Tak, a ještě bych se zmínila vlastně k tomu, co má platit od července. Od července letošního roku by měla být navázána ta přímá pomoc v podobě asistence, garancí v bydlení, obecního podporovaného bydlení. Já si dost dobře nedovedu představit, jak tato pomoc bude fungovat, jak bude implementována, protože já, když jsem podávala pozměňovací návrh na financování tady těch garancí, tak úplně při střízlivých odhadech a tím, že to bude platit jenom půl roku, jsem se dostala na částku 94 milionů korun. My jsme tady schválili pozměňovací návrh na garance 50 milionů korun. Takže já jsem ráda, že tam jsou aspoň nějaké peníze. Věřím, že na ten rozjezd to stačit bude. A v případě, že by nestačilo, tak určitě ministerstvo bude hledat prostředky, jak tuto kapitolu sanovat.

Tento postup, který je, že v rozpočtu nejsou peníze, je pro mě velmi závažný, protože vlastně implementace nebude možná. Peníze nejsou ani na obcích ORP, které by měly agendu vykonávat, nejsou na krajích a nejsou, jak už jsem říkala, na Ministerstvu práce a sociálních věcí na asistenci v bydlení. Takže já se vlastně chci tady taky zeptat, a možná se budu ptát ještě jednou do konce svého projevu, co má být vlastně výsledkem předkládané novely, která omezuje poradenství a jinak se tváří nekonfliktně. Za mě vlastně ta novela by nemusela být vůbec předkládána. Poradenství funguje, už dneska lidem poradíme, popřípadě je vlastně odkážeme na na instituci, která je jiná, pokud oni se nehodí do tohoto programu podpory v bydlení. Ale nerozumím tomu, proč tato novela přichází v tuto dobu, proč se na ni tak spěchá a proč se vlastně bude zkracovat i doba na projednání.

Já bych zde chtěla taky upozornit na to, že se mluví o tom, že by celá agenda podpory v bydlení měla přejít na úřady práce, že by to měla být agenda, která nebude spadat pod úřady. Já bych zde chtěla upozornit, že v nějakých průzkumech, když se doptávali lidi, kam by si šli pro podporu v bydlení, tak jednoznačně úřad, který je dostupný tomu člověku, z toho vyšel jako nejrelevantnější a nejvíce jako přívětivý pro člověka, který něco potřebuje.

Chtěla bych taky upozornit na to, kdy jsem byla několikrát svědkem rozhovoru pana ministra Juchelky, který říká, že z úřadů práce už nepůjde pryč ani jeden pracovník a že už nebude přidávána agenda již tak přetíženým pracovníkům úřadů práce. Takže tady před tímto bych taky chtěla varovat, aby se agenda, která dneska by měla fungovat na těch úřadech s rozšířenou působností, přesunovala.

Já bych se taky tady ráda vrátila ještě k tomu, že to systémové řešení se dlouhodobě požadovalo. My jsme 20 let vlastně systémově lidi v bytové nouzi neřešili. A tady tato absence systémového řešení v České republice byla dlouhodobě, nebo na ni bylo dlouhodobě upozorňováno i Ústavním soudem, Evropským soudem pro lidská práva, Evropským výborem pro sociální práva. Opravdu tato vláda chce jít proti lidem, když naprostá většina veřejnosti, což bylo 86 procent podle výzkumu agentury Factum Research pro Ministerstvo práce a sociálních věcí z roku 2024, vlastně tato většina podporovala vznik zákona, který by se zaměřoval na oblast sociálního bydlení?

A já se tady ještě vrátím k citaci ze závěrečné zprávy z RIA, která hodnotila dopady té regulace a vlastně říká, že nejvýznamnějším nástrojem ochrany sociálních práv na evropské úrovni je dokument Rady Evropy, Evropská sociální charta, publikovaná ve Sbírce mezinárodních smluv pod číslem 14 z roku 2000. A tato charta ratifikovaná Českou republikou upravuje právo rodiny na sociální, právní a hospodářskou ochranu následovně: ...cílem zajistit nezbytné podmínky pro plný rozvoj rodiny, která je základní ekonomickou... základní jednotkou společnosti, se smluvní strany zavazují podporovat ekonomickou, právní a sociální ochranu rodinného života takovými prostředky, jako jsou rodinné dávky, daňová opatření, poskytování bydlení pro rodiny, dávek novomanželům a jinými vhodnými prostředky. Právo na bydlení je právem, které požívá ochranu ze strany státu. Avšak toto právo na bydlení není právem absolutním.***