Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(10.20 hodin)
(pokračuje Zdeněk Hřib)
A proto je tedy nutné nenechat tento problém k řešení čistě na trhu, protože ten trh zejména s novostavbami tady není od toho, aby vyřešil dostupnost bydlení. A věřím, že tenhle narativ, který tady dominoval tomu veřejnému prostoru a veřejné diskusi po těch více než 30 let, už definitivně můžeme opustit. Nová výstavba je samozřejmě důležitá, ale trh tady není od toho, aby vyřešil dostupnost bydlení. O tu dostupnost bydlení se musí přičinit i veřejná správa, tak jako se tomu děje všude jinde na světě, kde ten problém skutečně reálně řeší.
Takže připomenu: místo, kde je ta dostupnost bydlení třeba na vysoké úrovni, to je třeba Vídeň, tak tam se věnují všem aspektům toho bydlení i z pozice té veřejné moci. To znamená mají velice dobrý územní plán, na kterém pracovali sto let kontinuálně, mají tam vyřešené otázky související s městskou výstavbou, respektive s tou výstavbou přes ty společnosti, co nejsou založeny za účelem zisku. Mají tam záležitosti, které řeší to, o čem se bavíme dneska tady v zákoně o podpoře bydlení. A prostě je to celé jako systém, který zajišťuje, že se dostupnost bydlení drží vysoko. A díky tomu také potom ta Vídeň vychází jako město pravidelně, které má jednu z nejvyšších úrovní života pro lidi. A věřím, že to je to, k čemu bychom měli směřovat.
Pokud by vám už nešlo o to, aby se lidi měli dobře, což by mě překvapilo, kdyby tomu tak bylo tady, ale kdyby tady někdo chtěl jako vystoupit a řekl, že o tohle mu nejde, že mu jde o to, aby šlapala ta ekonomika, tak si dovolím upozornit, že ta dostupnost bydlení je také nějakým základním předpokladem pro funkční ekonomiku, zejména tedy dostupnost bydlení ve městech, protože ta města jsou ekonomickými motory v každé civilizované zemi. Tak to prostě jako funguje.
Například hlavní město tady je odpovědné za 25 procent HDP. A ano, není to jenom o tom, že ta firma má to sídlo v Praze, to je o tom, kde má ty provozovny. A prostě ten svět takhle tak funguje. A dochází tady k masivnímu transferu mezi městem a regiony. To je naprosto v pořádku. Tak ten svět prostě funguje a nikdo by se nad tím neměl příliš pozastavovat.
Ale realita je taková, že pokud připustíme, aby tady nám ta dostupnost, respektive nedostupnost bydlení zaškrtila ty slepice snášející ta zlatá vejce, to znamená, aby omezila v tom ekonomickém rozvoji naše města, tak jsme skončili, vážení. Tak jsme jako reálně v té mezinárodní konkurenci skončili. Ten trend urbanizace je nevyhnutelný. Lidé se prostě stěhují do měst. To se jako nedá nic dělat. Ten trend je nastoupený. A je celosvětový.
To znamená, my skutečně musíme řešit tento problém nástroji, které jsou vyzkoušené, odzkoušené, prověřené i v zahraničí. A ano, ten zákon, který prosadil Ivan Bartoš v minulém volebním období, o kterém se teďka bavíme, je jedním z takových zákonů. Je to přesně zákon, který byl připraven na základě těch mezinárodních příkladů a byl by funkční, stačilo by do něj jenom nalít peníze. Místo toho tady jsme svědkem naopak osekání toho zákona tak, aby vlastně byl zcela nefunkční.
Samozřejmě si můžeme položit otázku cui bono, tedy komu tím prospějete, tím, že se vrátíme zase zpátky do toho původního režimu, budeme se tvářit, že tu dostupnost bydlení asi vyřeší tedy ten trh, nebo už nevím, kdo by to tedy měl řešit jiný. Ale myslím, že tuhle cestu už jsme si prošlapali a zjistili jsme, že je to slepá ulička. Byť jsme se možná mohli zeptat někde jenom v zahraničí, tam by nám to asi řekli taky, tak jsme prostě byli donuceni objevit znovu to kolo.
Ale věřím, že každý, kdo se podívá na úplně elementární statistiky, tak mu dojde, že skutečně tady není přímá úměra toho, že když se bude víc stavět, tak to samo o sobě stačí k tomu, aby začaly klesat ceny bytů a kvůli tomu tedy aby se zvýšila dostupnost bydlení.
A ještě jednou, tím neříkám, že se má méně stavět. Naopak my chceme, aby se stavělo více. (Ukazuje mapu.) Takže proto dáváme ten pozměňovák ke stavebnímu zákonu na akcelerační zóny. O tom tady bude mluvit potom moje kolegyně Veronika Kovářová, paní architektka, která se tím u nás zabývá.
A je to o tom, že skutečně ta situace, která tady je, je hodně dána tím, že ta výstavba bydlení je brzděna nedostatkem těch vhodných pozemků pro bytovou výstavbu. To znamená to, co my chceme, je, aby města znovu mohla stavět krásné, nové, živé čtvrti, takové, jaké jsme uměli stavět dříve. Tedy v některých obdobích se nedařilo stavět zrovna jako hezké nové čtvrti, multifunkční, s tím konceptem města krátkých vzdáleností. Podařilo se postavit nějak jako spíš noclehárny, které by zasloužily vlastně nějak dopracovat.
Ale když se podíváte do zahraničí, tak zjistíte, a nemusíte ani do zahraničí, protože prefabrikovanou výstavbu dělal už Baťa ve Zlíně, ale když chcete, tak můžete se podívat do Francie na to, co tam stavěl Le Corbusier a podobně, tak zjistíte, že problém není v tom betonu. Ten problém je prostě někde jinde. Stačí se nad tím zamyslet a můžete stavět nové hezké čtvrti na základě těch moderních principů transit-oriented development, patnáctiminutové město, a tím navýšit tu dostupnost bydlení.
Tahleta část vám v tom návrhu stavebního zákona chybí, paní ministryně. My vám to přinášíme jako hotový balíček. Stačí to vzít jenom. My jsme Piráti, my podporujeme to kopírování. Stačí to jenom vzít a můžete to přidat do toho zákona.
A ano, tohle povede k tomu, že města a obce budou moci obejít ty dnes nefunkční principy územního plánování, protože celé to územní plánování je bohužel šité na míru obcím, řekněme tak do 20 000 obyvatel, možná jenom do 10 000, tam to ještě jako funguje celkem obstojně. Ale prostě u těch větších měst už to nefunguje.
Takže já samozřejmě vítám to, že tam jsou nějaké změny, které jste převzali z toho například City Dealu, což byla iniciativa, která se tady také spouštěla v době, kdy jsem měl tu čest být primátorem našeho hlavního města, kdy jsme se spojili jako velká města, že chceme nějaké změny v té oblasti územního plánování. To je strašně super. To je skvělé, že tohleto jako vnímáte.
Ale přece jenom to, že se přenese nebo přesune to územní plánování z té přenesené působnosti do samostatné působnosti, je záležitost, která tady měla být už několik let, ale není to podmínka jediná k tomu, aby se to podařilo rozjet. Protože prostě ty procesy toho územního plánování je nutné přizpůsobit té aktuální realitě. Protože když tady mluví Deloitte o tom, že ten barák postavit v Praze trvá těch sedm let, tak oni do toho zahrnujou i ty změny toho územního plánu. A my potřebujeme, aby se rychle stavělo.
Ale ještě jednou, to není jediné řešení, kterým se to má dělat. Protože jak říkám, je důležité, aby se hodně stavělo. Samo to ty ceny nesníží. Je nutné k tomu přidat obecní výstavbu. To je těch 14 miliard, které jsme navrhovali, abychom přesunuli ve státním rozpočtu na tu podporu obcím, které mají ty projekty připravené tak, aby mohly stavět už to, co mají pod stavebním povolením. Tak to jste také odmítli. To je škoda, protože tím skutečně mohly vzniknout zcela nové byty, když se tady zaklínáte tedy tím, že na základě tady toho zákona o podpoře bydlení nové byty nevznikají, tak oni se dostávají na trh. Ale samozřejmě mohli jste podpořit i novou výstavbu. Tak to je další věc. ***
