Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Kauza Čapí hnízdo není nová. Česká veřejnost ji sleduje téměř 10 let. Sleduje vyšetřování, zastavení stíhání, jeho obnovení, soudní řízení i další právní kroky. A čím déle tento příběh trvá, tím méně jde o jednu konkrétní dotaci. Jde o důvěru. O důvěru lidí, že pravidla podnikání nejsou jiná pro malé firmy a jiná pro holdingy napojené na politickou moc. Důvěru, že veřejné peníze nejsou prostředkem k optimalizaci politických projektů. Důvěru, že stát není nástroj v rukou jednoho člověka. A právě tato důvěra je dnes v sázce, protože Čapí hnízdo nestojí ve vzduchoprázdnu. Ve veřejném prostoru se dlouhodobě objevují otázky spojené s podnikatelským působením Andreje Babiše - od privatizace Unipetrolu, přes opakovaně kritizované postupy finanční správy vůči podnikatelům během období takzvaného zaklekávání, až po střety zájmů mezi výkonem veřejné funkce a vlastnictvím rozsáhlého ekonomického impéria. A nad tím vším se vznáší i dlouhodobý spor o evidenci Andreje Babiše ve svazcích bývalé Státní bezpečnosti. Symbol minulosti, kterou jsme si po roce 1989 slíbili překonat.

Každá z těchto věcí sama o sobě vyvolává otázky. Dohromady ale vytvářejí situaci, kdy část veřejnosti přestává věřit, že spravedlnost je skutečně nestranná. Poslanecká sněmovna samozřejmě nesmí a nemá suplovat soud. Naší jedinou rolí je rozhodnout, zda umožníme nezávislým institucím vykonávat jejich práci. Nic víc a ani nic míň. Demokracie totiž nezačíná tím, že politik získá moc. Demokracie začíná tím, že je ochoten nést odpovědnost.

A dovolte mi říct ještě jednu věc. Občané dnes sledují politiku s rostoucí skepsí. Někteří mají pocit, že vlády vznikají nikoliv proto, aby řešily problémy země, ale aby zajistily politické přežití svých lídrů. Vznikla tato vláda proto, aby si ANO a SPD vzájemně podržely své předsedy před trestním stíháním? Takový pocit je pro demokracii nebezpečný, protože pokud lidé uvěří, že politika existuje proto, aby její představitelé nemuseli nést následky svých činů, přestávají věřit státu jako takovému. A bez důvěry občanů nemůže fungovat žádná demokracie. Moje generace nezažila totalitu, nezažila dobu, kdy byli někteří lidé nedotknutelní díky funkcím, kontaktům nebo loajalitě k režimu, ale slyšeli jsme o ní od našich rodičů a prarodičů a ve škole, pokud jsme tedy měli to štěstí a v dějepise se u nás učili moderní dějiny. A bylo nám řečeno, že právě proto máme chránit instituce, které zaručují rovnost před zákonem.

Dnes máme možnost ukázat, že tahle slova myslíme vážně. A já chci připomenout, že vydání k trestnímu stíhání není odsouzení. Není to politická poprava, ani vítězství opozice. Je to standardní demokratický postup. Pokud je někdo nevinný, nezávislý soud to potvrdí. A já se proto tady v sále ptám: Vážně chcete nevydat Andreje Babiše a ukázat tím, že nectíte demokratické principy? Já nechci žít v zemi, kde se zneužívá poslanecká imunita jako záchranné lano pro trestně stíhaného premiéra a jeho vládní slepenec. Pokud je premiér nevinný, jak to sám neustále opakuje, tak nezávislý soud to přece potvrdí! Vtipné je, že když soudy poprvé uznaly pana Babiše nevinným, tak je respektoval, ale dnes jen oportunisticky zpochybňuje české soudnictví a své vlastní trestní stíhání. A to považuji za nebezpečné i ubohé.

A nyní k panu předsedovi Sněmovny. Existují hlasování, která jsou politická, a pak existují hlasování, která jsou zkouškou charakteru této Sněmovny. Dnešní jednání patří mezi ta druhá. Dnes rozhodujeme o tom, zda jeden z nejvýše postavených ústavních činitelů této země podléhá stejným pravidlům jako občané, které zde všichni zastupujeme. Funkce předsedy Poslanecké sněmovny není jen organizační role. Je to symbol. Symbol respektu k parlamentní demokracii a symbol politické kultury. Symbol odpovědnosti za to, jak tato instituce působí navenek. A právě proto je dnešní situace mimořádně závažná. Zopakuji ten princip: Nikdo z nás tady nerozhoduje o vině či nevině Tomia Okamury. To nepřísluší politikům, vládě ani opozici. To přísluší soudům. A my dnes hlasujeme pouze o tom, zda soud vůbec bude moct rozhodovat.

Obvinění, která jsou předmětem dnešního jednání, se týkají veřejné politické komunikace; komunikace, která podle orgánů činných v trestním řízení mohla překročit hranici zákona a směřovat k podněcování rasové nenávisti a diskriminaci. A právě zde musíme být maximálně odpovědní. Tomio Okamura říká, že bojuje za svobodu slova, i když na jeho Facebooku zablokuje kohokoliv, kdo s ním i jen malinko nesouhlasí. Na svobodu slova mají samozřejmě právo všichni. Je to jeden ze základů demokracie. Politici mohou být ostří, kritizovat a nesouhlasit, ale každý zároveň nese odpovědnost za dopady svých slov. Slova totiž v politice nejsou neškodná. Slova vytvářejí atmosféru ve společnosti. A právě Tomio Okamura už dlouhodobě rozděluje společnost pomocí nenávisti a strachu. Slova určují, kdo je považován za součást společnosti a kdo je označován za problém. A pokud se něčí politika dlouhodobě opírá o strach, hledání viníků a rozdělování lidí na my a oni, pak se postupně mění samotný charakter veřejného prostoru. Tomio Okamura dlouhodobě staví svou politickou identitu na permanentním konfliktu, na přesvědčení, že Česká republika je ohrožená, že demokratické instituce selhávají a že jediným řešením je najít viníka, ukázat si na něj a svádět na něj naše problémy. Taková strategie může být politicky účinná, ale zároveň nese riziko, že překročí hranice přijatelného veřejného projevu. A právě proto musí situaci vyhodnotit nezávislá instituce, tedy soud, který posoudí, zda tato hranice byla překročena.

Vážení kolegové, vážené kolegyně, historie nebude hodnotit, kdo seděl vlevo, nebo vpravo a nebude hodnotit koaliční dohody, ani taktické hlasování. Bude hodnotit jediné: zda jsme umožnili spravedlnosti, aby konala, a jestli jsme ukázali, že stojíme za naším nezávislým soudnictvím. Proto budu hlasovat pro vydání předsedy vlády a předsedy Poslanecké sněmovny k trestnímu stíhání. A není to z politické nenávisti, je to z úcty k právnímu státu, protože demokracie stojí a padá s důvěrou lidí, že pravidla platí pro všechny. Děkuju za pozornost. (Potlesk poslanců Pirátů.)

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji vám. Nyní je v pořadí v rozpravě paní poslankyně Vendula Svobodová.

A než přijde, tak tady máme další omluvu. Od 14 hodin do 16 hodin z pracovních důvodů se omlouvá paní poslankyně Renáta Zajíčková.

Paní poslankyně, máte slovo.

Poslankyně Vendula Svobodová: Děkuji za slovo. Vážené poslankyně, vážení poslanci, pánové vydávaní, kteří tak nejsou. Já bych tady mohla říct jedno jediné souvětí, a to, že většina z nás tady nemá žádné právní vzdělání, a proto by o vaší vině - těch mužů, co tady teď nejsou - měly rozhodnout soudy. Tečka. Jenže já toho řeknu víc, když mám tu možnost k tomu promluvit.

Asi si tady můžeme povědět, že vaše většina tady vydání nepřipustí. Jenže tím se už navždycky bude ve vzduchu vznášet to, že jste se tomu soudnímu procesu vyhnuli, a nebyla to úplně elegantní cesta. Jen kvůli tomuto nevydání se premiér Babiš krčil a kroutil při tom odporném novoročním projevu Tomia Okamury, u všech těch excesů ministra Macinky, ať už to byly ty esemesky, útoky na novináře nebo teď poslední nezvládnutá komunikace okolo té nové íránské krize. Andrej Babiš se k tomu nijak zvlášť nevyjádřil. Pak tady máme pana ministra Klempíře, modrého majáčka. Není tu. No nic. Prostě není to pěkný pohled, ale nepřekvapilo mě to.

Co mě ale znepokojilo, a teď opět mluvím k panu premiérovi, který tu není. Vy jste se přirovnal k politickým vězňům z dob minulých, lidem, kteří prošli zpolitizovanými soudními procesy. To jste ale za mě tedy přehnal, protože přirovnat se k těmto lidem, vy jako agent StB, tím zcela shazujete jejich utrpení, hodnoty, za které bojovali a nespravedlnost, které čelili. Shazujete bolest jejich rodin, které přišly o své blízké nebo na ně dlouhé roky čekali. Shazujete šikanu vládnoucího režimu, která je provázela po několik desítek let. Vy, premiér, miliardář, podnikatel, loutkovodič mnohých. Prosím vás, to prostě nejde, takové přirovnání. Ale víc toho pro vás nemám. Dalo by se právě mluvit hodiny, ale čas je cenná komodita a já ho věnuji raději něčemu prospěšnějšímu. ***