Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(13.50 hodin)
(pokračuje Michal Zuna)
A já bych spíš chtěl poukázat na to, že my bychom se měli zaměřit na posouzení podmínek pro splnění k vyhovění žádosti o vyslovení souhlasu k trestnímu stíhání, nikoliv vést tu debatu o tom, zdali jeden či druhý je vinný, či nikoliv. A bohužel ta debata, ať už v mediálním nebo i tady v politickém prostoru, tak k tomu velmi často směruje. Máme za to, že rozhodovat mají soudy, nikoliv my tady v Poslanecké sněmovně. A velmi často se tak v té debatě točíme i na hraně obhájců či soudců, nikoliv politiků.
Z tohoto pohledu je právě za mě zásadní jedna podmínka, zdali se tedy nejedná o nějaký případ politického zadání či objednávky, jak to velmi často koaliční poslanci někdy nálepkují, že to jsou takové případy politického procesu nebo politické kauzy.
V případě Andreje Babiše je pravda, že ten se táhne už od roku 2007 nebo 2008, což zcela určitě není ideální. Je to dlouhá doba. Ale i ta dlouhá doba značí, že vlastně obě strany, ať už obhájce, či žalobce, mohou využít všechny možné opravné prostředky. A tady v té části mi právě nedává smysl velmi častý argument koaličních poslanců, že tím, že se to táhne tak dlouho, tak je to jeden z důvodů, proč Andreje Babiše nevydáme. No, ale právě když ho nevydáte, tak se ten případ protáhne o dalších minimálně tři a půl roku a v dalším funkčním období budete říkat případně vlastně úplně to samé.
Za nás se ten případ týká ryze hospodářské kriminality. Andrej Babiš je obviněn z dotačního podvodu, nikoliv z žádné politické kauzy, nebo že by to bylo součástí nějakého politického zadání. Máme za to, že využití opravných prostředků je zcela legitimní právo obhájců i žalobců. A i vlastně podle rozhodnutí vrchního soudu vyplývá, že odvolací soud nejenže může, ale má i zákonnou povinnost důkladně přezkoumat hodnocení důkazů a skutkových zjištění a tím i výraznějším způsobem měřit skutkový stav, což je také bod nebo věc, která je velmi často koalicí zpochybňována.
A také máme za to, že městský soud vypracoval, provedl zjištění důkazů velmi pečlivě, nicméně mohou panovat nějaké výhrady k tomu hodnotícímu procesu z provedených důkazů a následným skutkovým zjištěním. Takže ten postup my vnímáme za zcela legitimní. A také nerozumíme těm výtkám, že by snad vrchní soud měl být veden nějakou snahou docílit konkrétního rozhodnutí, což je taky velmi často napadáno.
A co se týče případů Tomia Okamury, tam rovněž jsme přesvědčeni, že se nejedná o žádnou politickou kauzu. Tomio Okamura není obviněn za politický názor. Ten případ se týká formy vyobrazení politické kampaně. Řeší se konkrétně tedy dva plakáty, v uvozovkách černoch s dýkou a romské děti. A tady bych chtěl zdůraznit, že se vlastně nejedná o nějaký exces, o něco mimořádného, co by nebylo součástí rétoriky Tomia Okamury nebo hnutí SPD, ale je to jeden z mnoha, ať už výroků, nebo vyobrazení nějaké myšlenky. Já si nemyslím, že to, že nelegální migrace přináší nějaké bezpečnostní riziko, že by nebyla pravda. To je pravda. To je fakt. Ale je asi tisícero jiných možných způsobů, jak tady ta rizika komunikovat. A rozhodně nepovažujeme za za ideální tu formu, kterou zvolilo SPD.
Ale když jsem mluvil o tom, že se nejedná o žádný exces, ale o nějakou kontinuitu, tak bych chtěl právě poukázat, že výroky politiků, ať už tady ve Sněmovně, v mediálním prostoru, ve veřejném prostoru, na nějakých shromážděních nebo kdekoliv jinde, samozřejmě mají určitě jinou váhu, než když je řekne někdo doma, v práci nebo někde s přáteli. A pokud ty výroky jsou nějak vyhrocené nebo jsou dokonce na hraně zákona, tak je to potom rétorika, kterou právě přebírá i ta společnost. A to je to, co rozděluje tu společnost.
A já bych tady připomněl parafrází některé z nich. Tady, ať už z jedné, či z druhé strany, tady padaly například výzvy k venčení prasat před mešitou. Zaznívala tady slova o tom, že Ukrajinci jsou zlodějská junta. Naše bývalá koalice byla označována za novou totalitu. Zaznívaly výroky, že novináři jsou zkorumpovanou pakáží. Anebo i zpochybňování romského koncentráku v Letech - byl označován za to, že to je mýtus.
A vlastně ty plakáty a vyobrazení politické kampaně jsou pouze pokračování v té vyhrocené rétorice, kterou potom může přebírat i společnost. Bohužel jsme toho svědky, kdy potom na nějakou skupinu obyvatel, skupinu lidí, tak vůči nim roste násilí, například vůči Ukrajincům. Viděli jsme ten konkrétní případ, jak tam nějaký řidič tramvaje vytáhl ukrajinskou rodinu nebo ženu a dítě z tramvaje. A já mám za to, že je to právě důsledkem takové zbytečné vyhrocené rétoriky, která už tady v uplynulých několika měsících, případně letech z jedné části politického spektra velmi často zaznívá.
A proč o tom mluvím? Mluvím o tom z toho důvodu, že nejenom my, ale i veřejnost, tak má právo na to, abychom věděli, kde je ta hranice, kde je ta červená linie, za kterou už nelze, kterou už nelze překročit, a abychom věděli, co je ještě přípustné a co už není přípustné. Takže my máme za to, že o tomto případu, který se týká právě vyobrazení a formy, nikoliv nějakého politického názoru, by měl rozhodnout nezávislý soud.
Z těchto a mnoha dalších důvodů tak budeme hlasovat pro vydání jak Tomia Okamury, tak Andreje Babiše.
Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Já se teď dívám... Jinak jsme se tedy samozřejmě vystřídali, už tu není Patrik Nacher, už jsem tady já. Dívám se, jestli je tady paní poslankyně Válková, která stále má přednostní právo. Není. V tom případě ho zatím odkládáme a budeme pokračovat dál v přihlášených řečnících. Tím dalším je paní poslankyně Barbora Urbanová. (Není v sále.) Dalším je paní poslankyně Julie Smejkalová. Paní poslankyně, máte slovo. (Jmenovaná se postavila k řečništi.)
Než začnete, tak ještě dám dvě omluvy. Od 14 do 15.30 se omlouvá pan poslanec Karel Beran a od 13.20 do 16 z pracovních důvodů pan Samuel Volpe. (Do sálu přišla poslankyně Urbanová a dožaduje se slova.) Už to asi nejde. Už to nejde. Už jsem to posunul. Jste vlastně poslední teď, v tuhle chvíli poslední v pořadí. Tak prosím.
Poslankyně Julie Smejkalová: Dobrý den. Děkuju za slovo. Vážený pane předsedající a vážené kolegyně, vážení kolegové, jako první mě nechte vyjádřit nesouhlas se sloučením rozpravy, protože kauzy pana Babiše i pana Okamury si obě zaslouží samostatný prostor pro vyjádření. Jedná se přece o na sobě nezávislá, možná trestní stíhání.
Ale teď k věci a začnu u nepřítomného pana premiéra. Dnešní jednání není běžným bodem programu Poslanecké sněmovny. Dnes rozhodujeme o tom, zda Česká republika zůstane státem, ve kterém politická moc nepřepisuje pravidla spravedlnosti. Rozhodujeme o tom, jestli platí jednoduchá věta, kterou snad všichni slýcháme od dětství, že před zákonem jsme si všichni rovni. A právě v takových chvílích se ukazuje skutečná síla demokracie - ne ve volebních kampaních, ani v televizních debatách, ale ve chvíli, kdy má politická reprezentace rozhodnout sama o sobě.
(Vzhledem k čerpání přestávky dle zákoníku práce budou další stenoprotokoly přepsány v nejbližší možné době. Děkujeme za pochopení.) ***