Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(16.20 hodin)
(pokračuje Aleš Juchelka)
V minulém týdnu jsme tady zřídili dětského ombudsmana jako ochránce práv dětí. Takže on to ombudsman v rámci toho, bych řekl, řízení tak, jak to známe, toho brněnského veřejného ochránce práv nebude, ale bude tím člověkem, který bude jako jednou osobou, který bude mít nějaký svůj tým, řešit veškeré věci, které se týkají příspěvku na péči, protože spousta lidí má samozřejmě pocit, a někdy oprávněně, a my to v tuto chvíli vyřizujeme velmi individuálně, když přijdou veškeré ty dokumenty, tak jak mají, s těmi jednotlivými podřízenými organizacemi, mají pocit, že třeba nejsou dostatečně sanováni z hlediska třeba vdovských důchodů, obecně výpočtu důchodů.
Mám tady v tuto chvíli celou řadu podnětů a e-mailů, které jsou individuální, ale které nejsou v rámci nějaké správní činnosti třeba Úřadu práce, ale skutečně jenom jako stížnost na ministra, které se třeba týkají superdávky, že byla špatně vypočítaná. A ta agenda je natolik široká, že si myslím, že potřebuje i v rámci komunikace toho Ministerstva práce a sociálních věcí někoho, kde se to všechno bude sbíhat a který to vlastně bude mít nějakým způsobem pod sebou, protože se dá psát na e-mail ministra, dá se psát na e-mail Ministerstva práce a sociálních věcí a dá se psát na e-maily různých jakoby úředníků, kteří tady tuto agendu vyřizují. Budou ji vyřizovat samozřejmě dále, protože tam je potřeba věcná agenda a ten skutečně expertní pohled na ty jednotlivé věci.
Ale zároveň je tam celá řada věcí, které se týkají skutečně jenom jakoby stížnosti a povzdechu těch občanů, kterým musí někdo odpovědět. A pokud to bude jedna osoba, která tady bude takhle vystupovat, tak si myslím, že to je správná cesta. Když ji má například Ministerstvo obrany, tak MPSV, to se úplně nabízí, aby ji mělo taky.
Předseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. Táži se, zdali je zájem o doplňující otázku? Pan poslanec Schrek má zájem. Tak prosím, vaše minuta.
Poslanec Vítězslav Schrek: Děkuji ještě jednou. Pane ministře, děkuji za to vysvětlení. Svým způsobem a zčásti tomu, co říkáte, rozumím. Nicméně s jistou nevolí vnímám ten trend a tendenci zřizovat na každém úřadu svého vlastního ombudsmana, abychom se pak nedostali paradoxně do situace, kdy na rozhodnutí ombudsmana si budeme zřizovat ještě dalšího více-ombudsmana, který bude rozhodovat, jestli ombudsman rozhodl dobře nebo špatně.
Já jsem přesvědčen o tom, že pokud vidíme, že systém vykazuje nějaké chyby v rozhodování, tak bychom se primárně měli zabývat především opravou toho systému, než individuálně hodnotit a posuzovat, jestli systém rozhodl správně nebo ne. To si myslím, že je primárně náš úkol. Teď to myslím opravdu obecně a plošně. Tomu bychom se podle mého názoru měli věnovat víc než opravdu zřizování ombudsmanů. Tak jenom prosím, abychom takovou situaci a celou takovouto záležitost zvážili. Děkuju vám.
Předseda PSP Tomio Okamura: Reakce - pan ministr. Prosím.
Ministr práce a sociálních věcí ČR Aleš Juchelka: Ano a přesně takhle to bude. Proto jsem tady říkal, že bude identifikovat systémové nedostatky a předkládat ministrovi návrhy na jejich nápravu, to znamená změnu systému, změnu metodik, změnu určitých postupů, které mohou zefektivnit právě tu komunikaci, nejen komunikaci, ale i samotnou věcnou podstatu, například vyřizování superdávky, invalidních důchodů, výpočtu běžných důchodů, příspěvků na péči a tak dále. To jsou všechno dotazy, které já dostávám, a velmi individuálně, anebo jsou to různé povzdechy právě směrem k efektivnosti nejen té komunikace, ale i těch věcných agend k tomu občanovi blíže.
To znamená, že skutečně tyto systémové nedostatky právě on bude řešit. Může se to jmenovat třeba nějak jinak, já nevím, komunikátor vnějších vztahů nebo něco takového. Ale ten ombudsman už je natolik zažitý, protože ho máme opravdu ve školství, v nemocnicích. A říkám, třeba minulá vláda ho zřídila i na Ministerstvu obrany a je to paní Kateřina Jacques Bursíková.
Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní tedy požádám o vystoupení pana poslance Samuela Volpe a přednese interpelaci na ministra dopravy Ivana Bednárika. Prosím, máte slovo, vaše dvě minuty.
Poslanec Samuel Volpe: Děkuji, pane předsedající, za slovo. Vážení páni ministři, vážená paní ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové, chtěl bych se zeptat, jak jsou na tom vysokorychlostní tratě, protože si myslím, že jsou dlouhodobě považovány za jeden z nejdůležitějších projektů rozvoje dopravní infrastruktury v České republice. Mají zásadní význam pro modernizaci železniční dopravy, lepší propojení regionů i pro konkurenceschopnost celé země.
Z vašich nedávných vyjádření, pane ministře, však vyplývá, že se k projektu vysokorychlostních tratí stavíte poměrně rezervovaně. Některé vaše výroky dokonce vyvolávají dojem, že ministerstvo od tohoto projektu začíná ustupovat nebo přestává považovat za prioritu.
Proto bych se rád zeptal, znamenají vaše výroky skutečně to, že Ministerstvo dopravy chce od projektu vysokorychlostních tratí postupně zanevřít? A pokud ano, zda si je ministerstvo vědomo dopadů, které by takové rozhodnutí mělo na budoucí rozvoj české dopravní infrastruktury?
Dotaz číslo dvě je, že se ptám, zda další postup vlády v této věci, zda bude transparentně komunikován s obcemi a městy, protože přes jejich úseky toho území jsou naplánované vysokorychlostní tratě a budou tam tudy vést, a zda je možno se v budoucnu k tomuto projektu vyjádřit. Děkuji předem za odpovědi.
Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní požádám o vystoupení pana ministra dopravy Ivana Bednárika. Pane ministře, vašich pět minut. Prosím, máte slovo.
Ministr dopravy ČR Ivan Bednárik: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážený pane poslanče, k vašemu dotazu ve věci budoucnosti vysokorychlostních tratí, nejprve je potřeba uvést na pravou míru, a už jsem taky o tom mluvil v minulých interpelacích, neboli v obhajobě rozpočtu na rok 2026. Rozdíl mezi základní terminologií a nějakou tou dojmologií - trať navrhovaná pro rychlost kolem 200 kilometrů v hodině nelze z technického hlediska považovat za vysokorychlostní trať. Označení vysokorychlostní se v této souvislosti často používá zjednodušeně. Nicméně skutečná vysokorychlostní trať v Evropě je navrhována na minimální rychlost přesahující 250 kilometrů v hodině. Ne, ten projekt není. Celé je na 250 kilometrů v hodině.
To ale nic nemění na tom, že systém rychlých železničních spojení zůstává jednou z hlavních priorit státu v oblasti dopravní infrastruktury. Pokud chcete důkaz, nalistujte si prosím hospodářskou strategii Česko 2.0, kde taky ekonomičtí ministři se shodli na tom, že multiplikační efekt z vysokorychlostních tratí má smysl. Musíme jej však připravovat realisticky, s ohledem na možnosti české ekonomiky i veřejných financí.
Právě schválený rozpočet Státního fondu dopravní infrastruktury na rok 2026 ve výši 169,3 miliardy korun 133 hlasy - podotýkám, že vaše strana se zdržela a nehlasovala za. Takže nerozumím, proč se mě ptáte, proč to nefinancujeme v plné parádě.
Reflektuji, že investice do dopravy patří mezi klíčové priority vlády. Tyto prostředky směrují jak do výstavby dálnic a modernizace železnic, tak do přípravy strategických projektů, mezi které systém rychlých spojení jednoznačně patří.
Z pohledu dalšího rozvoje považuji za klíčové především páteřní osu rychlé železnice, budu to nazývat rychlou železnicí - Drážďany, Ústí nad Labem, Praha, Brno, Ostrava, které propojují hlavní ekonomická centra České republiky a zároveň zajistí napojení na evropskou železniční síť. Na severu je logické pokračování směrem na Polsko a na jihu od Brna pak směr Slovensko nebo i Rakousko. Tam nejsme ještě sjednocení.
Nemůžeme tu infrastrukturu dokončit tak, že skončí v polích. I když já vím, že v české realitě jsme už pár infrastruktur v polích hodně dlouze viděli. Proto je důležité to napojení se sousedními zeměmi. Já osobně jsem mluvil na tohle téma osobně fyzicky, ne distančně, s Jozefem Rážem, kdy jsme se shodli na napojení se Slovenskem, a taky s Patrickem Schniederem, s kterým jsem se setkal deset dní zpátky. To je spolkový ministr dopravy v Berlíně. Řešili jsme to konkrétně, jsou v té samé situaci. A k tomu se teď dostaneme. ***
