Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane poslanče. A druhým přihlášeným z místa je pan poslanec Ivan Adamec. Máte slovo, pane poslanče.

Poslanec Ivan Adamec: Děkuji, vážený pane předsedající. Vážená vládo, pane ministře, dámy a pánové, já se pokusím být také v těchto pozdních hodinách už stručný, ale chtěl bych vám říct, že ten rozpočet SFDI zas není úplně taková salanka, jak to tady slyšíme, jak je to všechno bezvadný a že se to podařilo. Já bych chtěl říct, že ono to totiž má ten původ těch problémů, už vlastně dvě vlády předem. A ty problémy vznikly zcela realisticky, protože tehdy vlastně byla snaha dostavět ty hlavní páteřní sítě, což si myslím, že ta snaha nám zůstala všem, proto tady se snažíme najít konkrétní řešení tak, aby se vyřešilo to financování této oblasti.

Jenže problém bylo to, když my jsme se tady dohodli tehdy skrz Poslaneckou sněmovnu, protože jsme všichni, co se dopravou zabýváme, si řekli, že doprava není ani doprava ani doleva, ani nikam jinam, že je naopak potřeba všechno udělat pro to, abychom ty hlavní tepny, hospodářské tepny, dostavěli v České republice, tak tehdy přišla takzvaná čtyřistašestnáctka a ty akce se začaly připravovat výrazně rychleji a snadněji, protože se odstranily ty problémy s výkupy pozemků, fikce (?) souhlasu přišla, takže nemohl nikdo zdržovat. Kdo zdržoval, tak se jeho přístup nebo jeho přidání k tomu materiálu prostě bralo automaticky jako souhlasné.

Takže to začalo a co se stalo? Začaly se ty nůžky trošku rozvírat. Ty výdaje Státního fondu se začaly výrazně zvyšovat. To je potřeba si říct, že to už trvá delší dobu a ten trend je takový a je to správně. Na tom jsme se shodli, že to je správně, protože musíme prostě ty páteřní komunikace a železnice dobudovat.

No, ale přináší to samozřejmě problémy, protože najednou zjistíte, že ty peníze nejsou prostě v tom rozpočtu. Evropské peníze, ty jdou pořád níž a níž a teď ty český národní zdroje prostě také nejsou. A teď co s tím?

Tak PPP projekty, to je jedna varianta, která se započala, už to běží, máme několik staveb, máme hotovou D4 na PPP projektu, další úseky na pětatřicítce se staví. To je dobrý. A co dál? Protože ať vymyslíte cokoliv, použijete peníze odkudkoliv, tak vše se zapisuje do dluhové služby státního rozpočtu, a to je velký problém. To prostě obejít se nedá, takže teď jsme v situaci, kdy prostě ty nůžky se rozevřely na těch výdajích, ale všichni chceme stavět, všichni chceme dotáhnout, řekl bych, tu páteřní síť do zdárného konce a najednou zjišťujeme, že bude mít velké problémy, protože samozřejmě první, kdo se postaví na zadní, je paní ministryně financí, tehdy to byl pan ministr financí, ono to je úplně jedno, no a pak samozřejmě se to nebude líbit ani panu premiérovi, protože ten rozpočet taky musí mít nějaké parametry.

Když se podíváte na výhledy, střednědobé výhledy, tak já vám něco řeknu, kdo jste to viděl, tak víte, k čemu jsou ty střednědobé výhledy? To je trhací kalendář. Ty jsou naprosto k ničemu. Podle nich prostě to fungovat nemůže.

A abych byl spravedlivý, ony takto vypadají už několik let, to je potřeba si tady říct, že skoro vlastně od doby, kdy tady v té Sněmovně jsme se začali tou dopravou my tady, někteří poslanci, zabývat.

Takže budeme muset hledat cesty. Není možné zůstat na půl cesty. Jsem rád, že pan ministr se k tomu staví pragmaticky, hledá úspory na železnici. Možná si myslím, že některé ambice jsou až příliš vysoké, ale to ukáže čas. Pokud se to podaří, tak samozřejmě panu ministrovi pogratuluji a věřím tomu, že prostě se ten cíl, který jsme si stanovili před řadou let, dobudovat tu páteřní síť, že se nám to podaří, protože bez ní žádný velký ekonomický rozvoj České republiky prostě nebude.

Padla tady záležitost dvojek a trojek. Tak já bych chtěl pana kolegu poslance Berkiho trošku zneklidnit. Já si myslím, že ta doba skončila, ze státního rozpočtu, respektive z rozpočtu SFDI. Tohle vzniklo v době, kdy byly peníze a nebyly projekty. No, tak se pomohlo krajům, protože samozřejmě kraje ty silnice zdědily v nějaké podobě, nebyly majetkoprávně vypořádané, byly v různém technickém stavu. A pokud kraje byly šikovné, připravily se, tak prostě ty peníze přišly vhod.

Je pravda, že na konci minulého období už jsme byli ve sporu, protože tam nešly ty celé 4 miliardy, už to bylo míň. Vy jste nám to dávali jako tehdejší opozice trochu, jak se říká lidově, sežrat. Nicméně ukazuje se, že do budoucna to bylo výjimečné, ve výjimečné době výjimečné a že do budoucna tudy cesta nepovede.

Prostě kraje mají své rozpočty, mají svůj podíl na RUDu, stát má svůj podíl na RUDu. Nelze to míchat dohromady.

Takže já, abych to shrnul, my jsme ten rozpočet podpořili, je to umění možného v tuto chvíli a věřím, že budeme dál hledat cesty tak, abychom ten rozpočet i v těch příštích letech naplnili, tu rostoucí tendenci těch výdajů, abychom byli schopni dobudovat páteřní síť České republiky. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane poslanče. Mám zde jednu faktickou poznámku, se kterou se přihlásil pan poslanec Ivan Bartoš. Vaše dvě minuty.

Poslanec Ivan Bartoš: Děkuji za slovo. Mě trochu překvapil pan poslanec Adamec svým vystoupením. Samozřejmě, pokud se ty rozpočty dělají neustále jako ctrl.c, kontrolové, vezmou se parametry rozpočtu loňského roku a nějakým způsobem se pošudlají a nemají v sobě to dlouhodobé plánování, tak je to špatně.

Nicméně střednědobý výhled by měl být jednou z částí, která aspoň nese náznak toho, řekněme, víceletého plánování, nikoliv toho fiskálního cyklu, protože když si něco objednáte, třeba dopravní stavbu, tak ta povinnost hradit třeba první splátky té dodávky nastane za několik měsíců. A on už tady s námi nesedí pan poslanec ministr Stanjura, který nám ale před dvěma lety vykládal, jak ty střednědobé výhledy jsou naprosto zásadní pro strategické plánování a dokonce některá ministerstva, včetně myslím, že i Ministerstvo dopravy pod Martinem Kupkou nutil, aby vlastně všecky ty projekty vázaly na ty střednědobé výhledy.

Já bych chtěl, aby ty věci platily stejně když jsme opoziční nebo koaliční v danou chvíli, ale já bych naopak dbal na to, aby ty střednědobé výhledy byly ten minimální benchmark, co to ministerstvo dostane, i kdyby padaly trakaře a používaly se právě na to dlouhodobé plánování, což u třeba dopravních staveb já vnímám jako zcela zásadní, protože i třeba pro ty dodavatele to umožňuje ve výhledu alokovat zejména teda ty lidi, co na těch stavbách dělají, a je to nějaký slib státu, že prostě jenom proto, že se změní nějaké priority nebo se nějaký ministr špatně vyspí, se ty stavby zastaví.

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane poslanče. Přihlásil se s faktickou poznámkou z místa pan poslanec Bartošek, ale elektronicky se přihlásil pan poslanec Adamec, tím pádem má přednost.

Poslanec Ivan Adamec: Děkuju za slovo, pane předsedající. Tak já jsem si myslel, že mluvím česky a srozumitelně, jak celá ta situace vznikla. Jako myslím, že jsem to vysvětlil jasně. A pokud chceme teda ty střednědobé výhledy, tak jaká je realita ekonomická, no, tak budeme rezignovat na to, že tu páteřní síť dobudujeme v čase. To je prostě realita.

Já bych si taky představoval, že to tam namalujeme, jak to má být a jak to tam ale jednou namalujete, tak přijde pan ministr další rok za ministrem financí, když budou dělat státní rozpočet, a co bude? No, prostě nebude to reálné takhle.

Já jsem říkal, že celou dobu jsme hledali další zdroje pro to financování. Není to fakt jednoduché, není to standardní stav. Až se dobuduje ta páteřní síť, tak to bude vypadat úplně trošku jinak, ale takhle prostě jiný mechanismus zatím není. Já neříkám, že je úžasný, že je ideální, ale prostě pokud vymyslíte něco lepšího a zajistíte ty finance už ty dva tři roky dopředu, tak vám pogratuluju.

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane poslanče. A nyní tedy s faktickou poznámkou z místa pan poslanec Jan Bartošek. Tak vaše dvě minuty.

Poslanec Jan Bartošek: Děkuji, pane místopředsedo. Za mě, kolegyně, kolegové, mě překvapuje, jak velkou mírou naivity disponujete, když se bavíte s touto vládou o rozpočtovém výhledu. V okamžiku, když se bavíme například o rozpočtovém výhledu Ministerstva obrany, kdy ministr Zůna na výboru pro obranu se bil v prsa a říkal, jak ten rozpočtový výhled platí, jak se budou předávat ty desítky miliard, aby to netrvalo ani 24 hodin a řekl: Dámy a pánové, rozpočtový výhled neplatí, byl to vlastně omyl, byla to lež, nic z toho se dít nebude.

Vy se tady bavíte, jako kdybyste proti sobě měli partnera, který ta čísla myslí vážně. Vždyť je to výsměch do tváře nám všem. Vždyť oni si z nás dělají srandu, tahleta vláda, ona prostě na papír dá cokoliv, aby uspokojila novináře, aby se to stalo, ale nic z toho neplatí. Tady jediné, co platí, je to, co řekne premiér Babiš. Všichni ostatní jsou tady do počtu.

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. S faktickou poznámkou se přihlásil pan poslanec Ivan Adamec. ***