Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(15.00 hodin)
(pokračuje Vojtěch Munzar)
A byla to nastavená cesta k uzdravování veřejných financí, aby budoucí generace nemusely tolik platit naše dnešní dluhy. A hlas pro tento rozpočet tuto snahu hodí do koše. Já přiznávám, že mi také nebyly po chuti vysoké deficity minulých let, přesto v posledních čtyřech letech se podařilo otočit trend, výdaje rostly pomaleji než příjmy na rozdíl od předchozích let, a to vedlo ke snižování tempa zadlužování z nějakých 5 procent ročního zadlužení veřejných rozpočtů vůči HDP v roce 2021 na nějakých 2,1 procenta v minulém roce. A tímto rozpočtem, vládní koalice, tímto rozpočtem oba dva trendy otáčíte. Zvyšujete tempo zadlužování, protože výdaje rostou opět pod vámi rychleji než příjmy. To si plánujete. Rychlejší tempo zadlužování povede k rychlejšímu nárazu na dluhovou brzdu. Povede ke zvyšování podílu obsluhy státního dluhu na celkových výdajích státu. Jinými slovy, každý rok díky tomu z peněz daňových poplatníků se bude brát více peněz na úroky, a tím bude zbývat méně peněz na ostatní důležité výdaje státu a na jejich investice, jako je do škol, do dálnic a podobně.
Za druhé. Řekl jsem tady na začátku, že tento rozpočet rezignuje na dobrou ekonomickou budoucnost naší země. Rozpočet totiž není jenom finanční plán, finanční bilance, souhrn toho, co chtějí jednotlivá ministerstva. Rozpočet je jeden z nejdůležitějších a klíčových nástrojů fiskální hospodářské politiky. My se dnes nacházíme v solidní ekonomické kondici jako naše země. I paní ministryně říkala na sjezdu hnutí ANO, že hrajeme Ligu mistrů. Máme jeden z nejvyšších ekonomických růstů v Evropě, máme nízkou inflaci, máme velmi nízkou nezaměstnanost. A teď je na místě otázka, zda je ospravedlnitelné, aby v době ekonomického růstu se zvyšovalo tempo zadlužování, a tedy prostřednictvím tohoto rozpočtu mít takzvaně expanzivní fiskální politiku. Právě tlak na zvýšení deficitu je tlakem na zvýšení expanze ve fiskální politice. Neznamená to nic jiného totiž než zalévání ekonomiky vrtulníkovými penězi na dluh.
My slyšíme ve veřejné debatě, i tady jsme to slyšeli, že musíme vyššími výdaji nastartovat ekonomický růst, který ale je, že se zkrátka můžeme prodlužit k vyšší prosperitě. Ale ten účet zaplatí budoucí generace a ekonomicky to také nefunguje. V době ekonomického růstu, v době, kdy naše ekonomika je na hranici svého potenciálu, se mají uzdravovat veřejné finance, ne jim více podrážet nohy a v takovém případě každá koruna na dluh nezvýší ekonomický růst, každá koruna na dluh zvýší proinflační tlak a ekonomickou nerovnováhu, protože mít expanzivní fiskální politiku na dluh v době ekonomického růstu je ekonomický nesmysl. Ukazuje to na ekonomickou nekompetenci a ignoraci ekonomických pravidel. Tím nemyslím zrovna právní řád, ale zákony ekonomiky, které jsou platné podobně jako přírodní zákony. Nedají se překřičet, nedají se přemluvit, ani se nedají uplatit. A vlastně tím, že stát chce žít na dluh i v době prosperity, tak vlastně tím učí lidi, že se dá žít na dluh, že stát všechno dokáže zaplatit, dát všechno všem. Ale to tak přece nefunguje! Stát nemá nekonečné zdroje, nedokáže se o všechno postarat a nedokáže vše zaplatit, protože ve finále stát hospodaří pouze s tím, co vybere od daňových poplatníků. A vy tímto způsobem vedete naši společnost k vytváření a prohlubování nárokové společnosti. A i tomu dneska chcete dát svůj hlas.
Za třetí. Tento rozpočet rezignuje na bezpečnost a tím na důvěryhodnost vůči našim zahraničním partnerům. Už to tady bylo několikrát dnes řečeno. Prostřednictvím rozpočtu totiž vy, vládní strany, ukazujete své priority. To, co není prioritou, se škrtá, tedy výdaje na obranu například, a naopak se zvyšují výdaje na podporu agrárního sektoru, na dotace velkým agronomickým podnikům. V době nejistot, rizik, napětí a konfliktů na mezinárodní scéně krátit výdaje na obranu je hloupost a nezodpovědnost sama o sobě. Riziko, že při nezapočtení výdajů na dopravní infrastrukturu do obranných výdajů, které jsou tam obsaženy, a budeme čekat, zda je NATO započte, nebo ne, nedosáhneme minimálního závazku NATO 2 procent obranných výdajů vůči HDP. Budeme v očích našich zahraničních partnerů za černé pasažéry, za ty, kdo se chtějí jen vézt, budeme za Švejky, ale tak se přece důvěryhodný partner nechová! A když my po někom chceme, aby plnil své závazky vůči nám, i my bychom měli chtít, abychom my plnili naše závazky vůči ostatním.
Proto jsme jako ODS představili několik pozměňovacích návrhů. Já tady nebudu všechny představovat, máte je ve svých podkladech, zmíním se jenom o některých. Navrhujeme, abychom se tolik nezadlužovali. Máme pozměňovací návrh, který snižuje výdaje napříč jednotlivými rezorty o 27 miliard korun. Chceme toto dát na splátku státního dluhu, aby to vláda neutratila, ale na konci roku byl o to případně menší deficit. Proto například, protože jsem tady mluvil o obranných výdajích, navrhujeme navýšení obranných výdajů o 21 miliard korun. Vlastně vrátit to, co navrhla Fialova vláda, abychom skutečně dostáli našemu závazku vůči našim partnerům, a není to jenom o závazcích, je to hlavně o naší vlastní odpovědnosti a naší chuti zabezpečovat bezpečnost našich občanů a naší společnosti.
A zmíním se na závěr ještě o jednom pozměňovacím návrhu, který je spíše menší, je spíše symbolický. Stát každý rok někdy přímo ze státního rozpočtu, někdy prostřednictvím Úřadu vlády podporoval takzvané paměťové organizace; organizace, které zachovávají odkaz například prvního, druhého a třetího odboje, zachovávají naši historickou paměť na hrůzy a neštěstí obou totalit, připomínají důležitost naší svobody a to, že nebyla zadarmo a že naši předci za ni zaplatili vysokou cenu. Protože jak se říká, kdo nezná svoji minulost, je odsouzen ji zopakovat. A nás bude velmi zajímat, zda poslanci stran nové koalice tento pozměňovací návrh podpoří, nebo zda pro tyto paměťové organizace ve státním rozpočtu nechají čistou nulu. Bude nás velmi zajímat, zda budete chtít hodit tyto organizace přes palubu, anebo podpoříte ten náš návrh, který je ve výši 12 milionů korun na jejich podporu. Opravdu z hlediska státního rozpočtu marginální, malá částka. Je to opravdu symbolická částka, ale bude to i symbolické hlasování, zda se přihlásíte jako nová vládní koalice k důležitosti svobody a připomínání nebezpečí totalitních režimů, anebo ne. Za chvilku budeme hlasovat, počkáme si na to. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane poslanče. Nyní mám přihlášeného pana poslance Benjamina Činčilu a může se připravit pan poslanec Jiří Havránek a potom jako poslední pan poslanec Karel Haas. Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Benjamin Činčila: Děkuju za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, dobré odpoledne. Dobrý den, paní ministryně. Já už jsem tady hodněkrát vystupoval ke státnímu rozpočtu, tak myslím, že to moje vystoupení bude poměrně krátké. My jsme se na klubu domluvili, jak budeme hlasovat u pozměňovacích návrhů. Začnu u těch pozměňovacích návrhů, které připravila vládní koalice. Tam budeme pro, protože je fakticky opsala od nás, od lidovců a od ostatních opozičních stran, a u ostatních pozměňovacích návrhů budeme také většinou pro, akorát nepodpoříme pozměňovací návrhy, které berou peníze rodinám. To je věc, kterou určitě nikdy jako lidovci nepodpoříme. To je za nás nepřekročitelná hranice. Takže u většiny budeme pro, akorát u těch, které berou peníze rodinám, tam ty podpořit nemůžeme.
To, co mi chybí u současného státního rozpočtu, tak je slovo odpovědnost. To je to, co vlastně celé chybí tomu, že zadlužujeme naši budoucnost. Odpovědnost za předložení protizákonného rozpočtu, odpovědnost za to, že současná vládní koalice nepředložila střednědobý a dlouhodobý výhled na rok 2027 a 2028. Odpovědnost za to, že se mají také sestavit nějaké priority, za bezpečnost našich občanů, tedy investice do obrany. To zcela v tom rozpočtu chybí. ***
