Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(9.20 hodin)
(pokračuje Zdeněk Hřib)
No a proto my říkáme dvě věci. Peníze, které se musí najít v rozpočtu, a za druhé ty akcelerační zóny. Protože ty akcelerační zóny umožní rychlejší výstavbu tam, kde to dává smysl z hlediska územního plánování, infrastruktury a života obcí, tak aby skutečně vznikaly hezké nové čtvrtě s kompletní vybaveností, ta města krátkých vzdáleností. I to je ten důvod, proč tomu musí stát, region, obec věnovat pozornost. Protože představa, že když to necháte čistě na tom trhu, že vznikne něco, co následně nebudete muset masivně dotovat, je prostě mylná, protože to, co třeba je schopen zařídit ten trh úplně parádně, je ta sídelní kaše, která tady vznikla ve Středočeském kraji okolo Prahy.
Jenomže ouha, to v praxi znamená, že to generuje extrémní požadavky na dopravu, kterou, světe, div se, musíme zase dotovat z veřejných zdrojů. Protože ty silnice pochopitelně se staví za veřejné peníze a ty příměstské vlaky také pochopitelně vyžadujou nějaké dotace, nemluvě o tom, že i ty koleje musí postavit ten stát. Takže pochopitelně v momentě, kdy se tomu nevěnuje ta pozornost, není to priorita ve státním rozpočtu a neumožníme těm obcím stavět ten takzvaný transit-oriented development, to znamená tak, aby mohla Praha třeba uvolnit rychle ty nové plochy pro bydlení ještě v rámci toho perimetru vnějšího Pražského okruhu, no, tak ono se to rozleze prostě do okolí, vygeneruje to ty požadavky na tu dopravu úplně zbytečné, které vůbec nemusely existovat, které opět zaplatíme, akorát to zaplatíme jako v delším horizontu, ale o to zaplatíme víc. A to je ten problém.
To znamená, my chceme, aby skutečně obce dostaly ty nástroje, kterými budou moci řešit ten problém, který ve svém katastru mají, a zároveň se zajistí, že ty nové byty budou skutečně určeny pro lidi, kteří v nich reálně budou bydlet a nebude to jen investiční produkt, který my dotujeme z našich daní. Protože logicky v momentě, a tak je nastaven ten aktuální systém rozpočtového určení daní, v momentě, kdy město umožní tu výstavbu, tak to v praxi znamená, že pochopitelně k tomu musí dotáhnout ještě ty chodníky, ty chodníky se musí uklízet, na ty chodníky se musí svítit, občas se tam musí projít nějaký strážník, takže služebnu musíte postavit, musíte pochopitelně dát peníze na jejich platy. Občas tam musí zajet nějaká záchranka, holt to se jako stává, takže stanice záchranky, potom ještě musíte platit samozřejmě teď ty provozní výdaje, musíte postavit kanalizaci, musíte navýšit kapacitu čističky, musíte tam postavit třeba autobusovou zastávku, tramvajovou trať, trolejbusové dráty a tak dále. Což jsou všechno nutné investice, aby to město fungovalo, akorát problém je v tom, že když v těch bytech nikdo nebydlí, tak ta obec nikdy žádné peníze za ty byty nedostane, protože tak je prostě postaven náš RUD.
Takže se jaksi vytrácí i ta motivace, a to je prostě neudržitelné, protože takhle to fungovat nebude, že bychom ten veřejný prostor dali obecně všanc k tomu, aby sloužil jako k uskladnění peněz, že prostě namísto dostupných bytů budeme podporovat ty zlaté cihly ve veřejném prostoru. To je prostě dlouhodobě neudržitelné, a to bydlení je skutečně velice závažný problém a může se stát, že skutečně na strop, který je definován tím dostupným bydlením, začne narážet i ekonomika naší země. Prostě proto, protože ti lidi nebudou mít kde bydlet v těch městech, kde primárně ten zájem je a která jsou, protože to tak prostě je, motory ekonomiky v naší zemi, stejně jako jsou ta města motory ekonomiky v každé jiné zemi.
No, proto tady máme připraveny k projednání ty naše návrhy tak, aby skutečně se mohlo stavět těch 200 000 nových bytů. Paradoxní je, že tahle vláda vlastně přejala ten náš program, to znamená, taky říká, že je potřeba těch 50 000 bytů každý rok, tedy za čtyři roky těch 200 000, to je super. Akorát že ignoruje tuhle záležitost v rozpočtu, a stejně tak u toho stavebního zákona naprosto bezchybně (bezpochybně?) míjí ten cíl, který by to mělo splnit, to znamená víc pozemků pro bydlení.
My jsme všechno potřebné nachystali. Máme to v mašličkách, načtené v systému a stačí prostě jediné, abychom ten pozměňovací návrh na akcelerační zóny projednali ve Sněmovně, přidali ho k tomu, odhlasovali, a stejně tak, abychom dali peníze na bydlení i letos v tom státním rozpočtu, protože to je to, co, to reálně má šanci vyřešit.
Další věc je ten zákon o podpoře bydlení, což je také věc, která se vůbec nepromítla do rozpočtu, protože my jsme připraveni spolupracovat na tom zákoně o podpoře bydlení, který má pomáhat lidem dřív, než se propadnou do té bytové nouze, a my jsme nabízeli tu věcnou spolupráci, ale paní ministryně ji bohužel odmítla. A to je přesně ten problém. Tady ta řešení jsou, jsou postavena na zahraničních best practices, podporuje to odborná veřejnost. Všichni vědí, že to řešit musíme. Každý ekonom vám vysvětlí, že když tohle řešit nebudete, no, tak se vám to dřív nebo později projeví v tom dávkovém systému, stejně to zaplatíte, ale zaplatíte ještě víc, když to řešit nebudete. A přesto tady chybí politická vůle to prosadit.
Na co ale peníze jsou, a toho si nejde nevšimnout, je, že například rozpočet Ministerstva zemědělství nám nabobtnal o 8,4 miliardy korun, což by mohlo být fajn, kdyby ty peníze skutečně sloužily k nějakému rozvoji venkova, kdybychom skutečně viděli, že ty peníze jdou tam, kde jsou potřeba, tam, kde to potřebuje české zemědělství, tam, kde to potřebuje naše krajina, tam, kde to potřebuje náš venkov, to by bylo fajn. Ale když se na to koukáme a hledáme, jestli ty peníze jdou skutečně na ten boj s erozí, na ten boj za zvyšování kvality půdy, na to posílení konkurence v tom potravinářství, tak aby se snížily ty ceny, na to, aby byly dostupné lokální potraviny, no, tak bohužel tohleto tam nevidíme. Protože z toho astronomického navýšení mají zase radost jenom ty velké agroholdingy samozřejmě v čele s Agrofertem.
Tady krásným příkladem je ten znovu vyhlášený program za čtvrt miliardy, kde typická je ta podpora pro ty největší holdingy, ty největší agromamuty. A stojí zase za to, sledovat tu majetkovou propojenost těch subjektů, které se často tváří jako různé firmy, ve výsledku je to celý jeden holding. A my už u toho programového prohlášení jsme varovali, že ve skutečnosti to, co nám tady vláda nakreslila, je taková malá, respektive spíš velká domů pro Agrofert a pro premiéra ve střetu zájmů. A tenhle rozpočet to zjevně potvrzuje.
Další důvod, proč chybějí peníze v tom státním rozpočtu, je, že se bohužel nevymáhají ty neoprávněné dotace a peníze za ty nezákonné zakázky. Já říkám jednoznačně, že stát nesmí rezignovat na vymáhání těch nezákonně vyplacených dotací. Jsou k tomu rozsudky nezávislých soudů, opakovaně to bylo potvrzeno dokonce až u Ústavního soudu. A najednou tady slyšíme dokument se ztratil, času je dost, a přitom času dost není, naopak hrozí prodlení a promlčení. Takže pokud tady existuje rozhodnutí soudu, tak stát prostě musí konat, není jiná možnost, není možné se vymlouvat na to, že to nejde, nebo na cokoliv jiného, hledat nějaké zástupné důvody. Protože obzvlášť v té situaci rekordního schodku a nezákonného rozpočtu, ještě jednou si to připomeňme, není možné nechat ty peníze prostě ležet a zároveň ještě rozhazovat další peníze na dotacích pro pana Babiše. Vždyť to je skandální. ***
