Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(11.30 hodin)
(pokračuje Ivan Bartoš)
To, že se dozvíme, že kvůli uzavření třeba nočních letišť v Egyptu nebo v Jordánsku znamená, že se otvírá nějaký letový prostor možná zítra dopoledne nebo odpoledne, úplně ta doba čekání není moment, kdy ti lidé se cítí nějakým způsobem v bezpečí, naopak opět se obrací přes různé kanály, jsou to whatsappové skupiny, facebooky a vypisují často politikům nebo svým přátelům, jak tedy mají postupovat, neboť ty informace z České republiky nemají.
Ve válečném konfliktu jakýkoliv chaos stojí lidské životy. A i když se bavíme jak o péči o naše občany v zahraničí, tak i ve věci samotného bezpečí v Evropě, a ten Kypr je v Evropské unii. Druhá ta rovina je, jak budeme postupovat dál.
Já jsem byl trošku smutný, když jsem se včera dočetl, myslím, že to bylo na Prima CNN, různá vyjádření politiků, kteří byli tedy na výboru pro obranu, který byl režimový, a bavili se se zpravodajci a následně komentovali do médií informace, které tam asi zazněly, nicméně ne v té obecné rovině, jak by se to slušelo. Ale dobře. Evropa v tuhle chvíli řeší válku na Ukrajině. Bavíme se o nákladech na naši společnou obranu, bavíme se o tom, co dělat, když Amerika nebo Čína nebo Rusko se rozhodnou nějakým způsobem řešit geopolitickou situaci nebo bezpečnost, a jak bude Evropa pokračovat.
Ten problém na Blízkém východě je ve své povaze poměrně nový. Máme to zhruba pět dní nebo čtvrtým dnem. Ale válka na Ukrajině trvá už roky. A my jako Česká republika a Evropa bychom měli mít jasnou odpověď na to, zda je bezpečnost našich občanů naší země, Evropy jako takové, naše priorita nebo ne?
A teď to stáhnu na debatu, která je dnes na místě, neboť se bavíme o rozpočtu. Já jsem měl možnost studovat kapitoly rozpočtu i v těch jiných oblastech. A dokonce jsme na výboru pro obranu s panem ministrem Zůnou několikrát probírali, jakým způsobem bude pokračovat vývoj a rozvoj české armády, zda jsou potřebné peníze, zda budou potřebné peníze, zda Česká republika v těch potřebných krocích, kdybychom potřebovali zrychlit, skutečně zrychluje a byli jsme ujištěni, že žádný rozvoj do budoucna není ohrožen, že pouze dochází k nějakému strategickému přeskupení projektů a podobně.
Přesto, když se podíváme na poslední dohodu, která zazněla v rámci členských států NATO a jedno i z posledních vlastně setkání minulé vlády s opozicí, kterého se Piráti na rozdíl od ANO a SPD setkání účastnili, tak k obranným výdajům, které by do budoucna měly mířit k 3,5 procentům hrubého domácího produktu, se neblížíme ani smykem. My dokonce v tomto roce pravděpodobně nedosáhneme ani 2 procent hrubého domácího produktu. A to ať už sčítám tedy klasické výdaje, které jsou vylistovány v rozpočtu Ministerstva obrany a dalších organizací pod něj spadající, i když se podívám na to, kolik těch, řekněme, procentních bodů nebo respektive kolik miliard hodlá tahle vláda uplatnit v těch jiných rezortech, protože nejen investice obranné jsou ve své povaze, jsou ty investice, které nám jednak zbytňují obranyschopnost České republiky, ale dají se uplatnit i v rámci oněch zákonem stanovených 2 procent, které Česká republika má vydávat na svoji obranu tak, aby splňovala závazky vůči NATO.
Když jsem slyšel vyjádření premiéra, no tak on řekl, že pro něj vlastně tento závazek neplatí. A dokonce řekl, že to je závazek, který neudělal on, který neudělala Česká republika, který neudělala ta současná vláda. Když jsme nastupovali v roce 2021 - Piráti - do vlády, ó, jak by bylo příjemné vzít ten balík věcí, který mi tam nechala ministryně Dostálová, končící nyní europoslankyně, a říct, toto jsou závazky, které udělala paní ministryně Dostálová, podíval bych se do Zlínského kraje, kde byly rozjeté projekty, do Královéhradeckého kraje, kde jsme slíbili, že podpoříme budování nové nemocnice, podíval bych se na Terezín a na Josefov, kde ministryně slíbila miliardy na záchranu těch kasárnen. A mohl jsem říct, to je slib ministryně Dostálové, to není můj slib, nebudu to dělat.
Ale teď domácí politika. A neudělali jsme to. Neudělal to nikdo z této vlády. Proto mi přijde kladně nezodpovědné a hlavně vůči partnerům v NATO nezodpovědné tvrdit, že ten závazek, který Česká republika na summitu spolu s dalšími státy udělala, a některé státy už ho naplňují v těchto rozpočtech, míří k 5 procentům, tak tento závazek popírat a tvrdit, že to není závazek České republiky, že to je závazek nějaké vlády.
Dokonce Andrej Babiš řekl, že téma Ukrajiny, která se brání ruské invazi, není prioritou. Já bych se skoro zeptal, jestli se Andrej Babiš nespletl, nebo o čem se baví s kolegy a kolegyněmi z jiných vlád, protože podle mé zkušenosti, a je pravdou, že ta válka teď již trvá čtyři roky, a za naše období trvala tedy dva tři roky, tak téma Ukrajiny se nevynechalo na jediném jednání zástupců hlav státu EU a prakticky na všech mezinárodních jednáních, ať už se to týkalo cen energií, ať už se to týkalo rozvoje regionů. Na to všechno má v současné chvíli válka na Ukrajině a ruská agrese na Ukrajině zásadní dopady. Andrej Babiš tvrdí, že to pro něj není prioritou.
Dokonce nedávno, když Andrej Babiš hovořil o tom, že ani se k tomuhle tomu cíli do budoucna blížit nehodlá, tak prohlásil: Naše priorita je zdraví našich občanů, aby žili dlouho. To, s tím bych možná se i shodl, to je chvályhodné, ostatně si myslím, že to je prioritou i Pirátů. Ale jak budou žít lidé ve zdraví a dlouho, když se jako země nebudeme schopni bránit případné agresi? A bagatelizace... A lidé tady rádi citují různé výroky zahraničních politiků, tak bagatelizace přímo vyřklých hrozeb, které zaznívají od Ruska, kdy Česko je dokonce na seznamu nepřátel, si myslím, že není nějaká zaslepenost. Myslím si, že to je prostě ignorace, ignorace reality a tendenční bagatelizace toho, jaké nebezpečí potenciálně nám či jiným evropským státům může do budoucna hrozit. Ví o Finsko, ví to Estonsko, ví to Polsko, které se snaží co nejrychleji urvat z té už prehistorické V4, kde doufám, že nezůstaneme společně s Maďarskem a se Slovenskem, což jsou státy, které tedy i skrze své vlády výrazně jsou náklonnější k Putinovi, než k tomu, aby obrana Ukrajiny byla pro ně prioritou. Já bych řekl, že Česká republika mezi toto nemá patřit.
A proč o tom mluvím? I kdybychom nezažili vlastně, nebo kdyby se nestal ten útok Ameriky a Izraele na Írán a následující události, tedy zpětných odvet, i tak by byla debata o státním rozpočtu a rozpočtu na obranu zcela zásadní. I tak v navrhovaném rozpočtu vláda brala 21 miliard. I tak my jsme měli možnost dívat se na strategické projekty a na projekty, které mají dodat naše kapacity, a kapability, které jsme slíbili našim spojencům, i tak by byly tyto cíle ohroženy. Myslím si, že kdo umí do pěti počítat, tak si uvědomí, že pokud snížíme výdaje na obranu, tak rozhodně nepřispějeme k rychlejšímu naplnění těchto cílů.
Já bych byl nerad, kdy v momentě, kdy jiné státy v Evropě, a bohužel už se objevil i titulek, Česká republika nikoliv černý pasažér, pasažér NATO, ale raubíř, aby v momentě, kdy všechny moderní státy západní Evropy chápou bezpečnost svých obyvatel, což je mimo jiné jeden z hlavních úkolů státu, uskupení státu zajišťovat bezpečnost svých obyvatel, aby Česká republika se vydávala směrem přesně opačným, ignorovala náklady, které je potřeba vydat na naši bezpečnost, rušila projekty a vlastně hleděla spíše na země, které jsou blíže ideologicky nyní Rusku, což je třeba Maďarsko. To je strašná vizitka.
Když jsem říkal, že Andrej Babiš z mého pohledu ohrožuje bezpečnost České republiky, respektive strukturou rozpočtu to i podtrhují, neboť co je priorita, na to peníze dávám, ostatně peníze jdou třeba na dotace pro velké agropodniky, tak je vidět, kde ta vláda má priority, co pro mě není priorita, na to peníze nedávám. 21 miliard z rozpočtu obrany ukazuje, že obrana pro Andreje Babiše není priorita. Ale stále to je domácí situace lidí a jejich bezpečí v České republice. Ale to reputační riziko, ten moment, kdy státy, ke kterým se chceme řadit, s kterými se chceme srovnávat kvalitou života, rozvojem, vědí, že obranyschopnost i v rámci NATO, i v rámci EU, i domácí je důležitá, tak Česká republika jde přesně opačným směrem. To mně osobně velmi vadí. ***

