(pokračuje Tomio Okamura)

5.
Návrh poslance Andreje Babiše na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 78/ - prvé čtení dle § 90 odst. 2

Upozorňuji, že je navrženo, abychom s návrhem zákona vyslovili souhlas již v prvém čtení. Stanovisko vlády jsme obdrželi jako sněmovní tisk 78/1. Prosím, aby předložený návrh uvedl za navrhovatele poslanec Andrej Babiš. Prosím, máte slovo.

 

Předseda vlády ČR Andrej Babiš: Dobrý večer, vážené poslankyně, vážení poslanci. Dovolte mi, abych jako předkladatel představil svůj poslanecký návrh novely zákona č. 245/2000 Sb., o státních svátcích a ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu, jehož cílem je doplnění nového významného dne do českého kalendáře, a to dne 30. března jako Dne české vlajky.

Smyslem tohoto návrhu je vytvořit v právním řádu prostor pro každoroční připomínku jednoho ze základních státních symbolů, kterým je státní vlajka. Ta je nejen oficiálním symbolem samostatného a suverénního státu, jak ji vymezuje Ústava České republiky, ale zároveň má i významnou historickou a symbolickou hodnotu pro občany naší země. Dlouhodobě představuje znak národní identity, sounáležitosti, sdílených hodnot a vztahu ke státu, jehož jsme občany.

Navrhovaný významný den reaguje na skutečnost, že ačkoliv český právní řád obsahuje celou řadu významných dnů připomínajících historické události, osobnosti či společenské témata, samotná státní vlajka dosud žádný takový den neměla.

Datum 30. března jsem nezvolil náhodně. Právě v tento den roku 1920 byla zákonem č. 252/1920 Sb. schválena podoba československé státní vlajky, z níž vychází i dnešní státní vlajka České republiky, i když se od té původní samozřejmě liší. Jde tedy o datum historicky ukotvené a věcně odůvodněné.

Rád bych zdůraznil, že návrh nezavádí nový státní svátek, ani den pracovního klidu. Navrhovaný Den české vlajky má charakter významného dne a zůstává pracovním dnem.

Touto poslaneckou iniciativou navazuji na svůj novoroční projev, kdy jsem prohlásil, že bych chtěl, aby letošek byl rokem národní hrdosti. Domnívám se, že máme být na co hrdí, protože jsme vždy byli pracovitý a šikovný národ, a byl bych moc rád, abychom se také v České republice nebáli dát najevo, že nám na naší zemi záleží třeba právě tím, že si připneme českou vlajku do klopy saka nebo ji vyvěsíme z okna.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, závěrem si dovolím rovněž požádat Poslaneckou sněmovnu, aby s návrhem vyslovila souhlas co nejrychleji, nejlépe v první čtení v režimu takzvané devadesátky. Důvodem je především časový aspekt. Standardní legislativní proces by s vysokou pravděpodobností neumožnil, aby novela nabyla účinnosti včas tak, aby bylo možné oslavit Den české vlajky již 30. března letošního roku. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk koaličních poslanců.)

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení poslanec Jiří Vojáček. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Vojáček: Děkuji, pane předsedající. Dobrý den, kolegové, kolegyně, vážený pane předkladateli. Jenom úplně stručně. Andrej Babiš předložil tedy novelu zákona č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, ostatních svátcích, o významných dnech a dnech pracovního klidu, a navrhuje zavést do českého právního řádu den 30. března jako významný den, a to Den české vlajky s účinností počínající dnem následujícím po dni jeho vyhlášení. A předkladatel navrhuje s návrhem vyslovit souhlas již v prvém čtení. Vláda k tomuto návrhu přijala souhlasné stanovisko.

Tak tolik obecná zpráva zpravodaje a pak si dovolím vystoupit ještě v obecné rozpravě. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Tak já vám děkuji, pane poslanče, pane zpravodaji. Otvírám tímto obecnou rozpravu, do které se přihlásili dva poslanci s přednostním právem. Proto jsme se vystřídali, pane předsedo. První je předseda Poslanecké sněmovny Tomio Okamura, druhý jste vy a pak bude otevřená rozprava i pro ostatní.

Než pan předseda začne, přečtu dvě omluvy. Vladimír Pikora od 20.30, pracovní důvody a Gabriela Sedláčková od 20.30 do 21 pracovní důvody.

Pane předsedo, máte slovo.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Vážené dámy a pánové, máme tady před sebou zákon na ustavení Dne české vlajky na 30. března. Za klub SPD říkám, že návrh na ustavení Dne české vlajky na 30. března podporujeme. Svého druhu je to samozřejmě formální akt, jelikož já osobně mám názor, že ideální by bylo, kdyby naše české vlajky vlály všude celoročně. Ideální by bylo, kdybychom na svou zemi a na naši republiku, na naši minulost a tradice, byli tak hrdí, že bychom se k našim národním symbolům hlásili celoročně a ne proto, že o tom rozhodne Parlament, ale proto, že jsme na svou zemi pyšní, protože svou republiku a zemi milujeme.

Já osobně jsem také šťastný, že naše vlajka přímo odkazuje na naši první Československou republiku, na společný stát Čechů, Slováků, Moravanů, Slezanů a dalších. Byl to stát, který jsme si vydobyli po rozpadu nadnárodní autoritářské pseudofederace. Byl to národní stát, který dokázal, že je možné prosperovat bez nadnárodního diktátu a dokázal, že je dobré a vzájemně výhodné mít vztahy s jinými zeměmi a že je lze mít i na bázi bilaterálních smluv. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Tak děkuji. A v této chvíli druhý s přednostním právem pan předseda Matěj Ondřej Havel.

 

Poslanec Matěj Ondřej Havel: Děkuju za slovo, vážený pane místopředsedo. Vážené dámy, vážení pánové, já jen stručně trošku opoziční komentář nebo opozitující. Já si myslím, mohu to říct asi na rovinu a napřímo, že považuji tento návrh za zbytečný a jenom za takové politické gesto, které reálný jakoby úspěch státnímu symbolu nebo respekt státnímu symbolu, kterým česká vlajka je, nevybude, nezvýší, protože ona respektovaná a oblíbená už opravdu je. Já se k tomu ještě dostanu.

Několik mých takových faktických výhrad. Já myslím, že vlajku si připomínáme a používáme ji velmi často a celkem běžně a já bych si také přál, pane předsedo Okamuro, vaším prostřednictvím nebo prostřednictvím pana předsedajícího, aby české vlajky, pokud možno, vlály leckde celoročně a je to koneckonců už možné. Myslím, že k tomu nepotřebujeme další významný den.

V důvodové zprávě se píše, že cílem je posílit hrdost, sounáležitost, národní identitu a připomínat symbol státnosti. Zní to hezky, samozřejmě, nicméně ptám se, opravdu k tomu potřebujeme další položku v seznamu významných dnů? Vlajka je státní symbol už dnes. Používáme ji při státních svátcích, při pietách, sportovních úspěších. Vzpomeňme na olympiádu, při krizích. Důstojnost vlajky, ta nevzniká tím, že ji přidáme další datum do zákona. Důstojnost vlajky vzniká tím, jak je mezi lidmi ceněná, respektovaná a oblíbená. Já si myslím, že opravdu tomu se česká vlajka těší už nyní.

Pokud chceme posílit vztah občanů ke státním symbolům, tak já myslím, že to můžeme udělat účinněji a smysluplněji, například podporou občanského vzdělávání, moderní výukou moderních dějin ve školách, podporou muzeí, pietních míst a zejména práce s dobrou historickou pamětí našeho národa. Té práce je na tom, já myslím, spousta a pomůže to mnohem víc než jeden významný den.

Já mám strach z inflace symboliky. Když je takzvaně významné všechno, mohlo by se stát, že nebude významné nic. Zákon o státních svátcích a významných dnech už dnes obsahuje řadu dat, která připomínají, a vy jste to, pane předkladateli, prostřednictvím pana místopředsedy zmínil, klíčové události, osobnosti a prostě dějiny naší země, na které bychom zapomínat neměli.

Důvodová zpráva vašeho návrhu sama vysvětluje, že významné dny mají připomínat historické události a další taková témata. Jenže přidávat další a další dny vede k tomu, že se z toho stane, obávám se, seznam už trošku bez váhy. A já bych byl rád, aby Poslanecká sněmovna uměla rozlišovat, aby uměla říci ano, tady to dává smysl mít významný den, koneckonců i v minulém volebním období jsme nějaké zaváděli, pamatuji si den samizdatu, anebo tady už to není potřeba.

Státní vlajka jako symbol je přece zakotvená v čl. 14 Ústavy, nejdůležitějšího zákona České republiky. Já se domnívám, že zavádět významný den pro českou vlajku je prostě nadbytečné.

Je to taková určitá politická priorita, já se bojím, že to může v té veřejné debatě, že projednáváme zákon o významných dnech, o vlajce, trošku zastínit některá vážnější témata, která jsou aktuálnější. Já myslím, že aktuálně opravdu řešíme zásadní bezpečnostní hrozby pro náš stát. Měli bychom řešit mnohem naléhavěji stav veřejných financí, než jak se to tady bude asi zítra odehrávat, samozřejmě trvale bychom měli řešit zdravotnictví a tak dále a tak dále. Tam lidé očekávají, že budeme opravovat skutečné problémy. A my dostáváme návrh, který má tedy hlavně symbolický efekt.

Dámy a pánové, obávám se, že tohle je přesně ten typ legislativy, který v lidech vzbudí dojem, že politici žijí trochu mimo realitu.

Já českou vlajku ctím a já českou vlajku vysoce cením a právě proto nechci, aby se z ní stal rekvizitní symbol v kalendáři politických gest. Vlajce nestoupne přece význam nějakým významným dnem. A pokud opravdu chceme posílit vztah lidí ke státním symbolům, udělejme to, jak jsem říkal, smysluplně a ne přidáváním dalšího data na seznam.

Když se na to podíváme v kontextu těch ostatních státních symbolů, tak už jsou teď v ústavě uvedeny. A ptám se, zda pak budeme třeba dělat i další významné dny pro ostatní státní symboly. Den velkého státního znaku, den malého státního znaku, Den státních barev, Den vlajky prezidenta republiky, Den státní hymny anebo Den státní pečeti. Věděli jste, že jedním ze symbolů našeho státu je státní pečeť? A vzhledem k tomu, které všechny státní symboly máme, obávám se, ten edukativní charakter, který si slibujete v důvodové zprávě a jak je to tam popsáno, se tak trochu ztrácí. Děkuji.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí pan poslanec Jiří Vojáček a připraví se pan poslanec Petr Sokol. S přednostním právem? Tak pan předseda Hřib.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Děkuji. Co se týče téhle záležitosti, já jsem v zásadě pro, pojďme to schválit, protože přece jenom si myslím, že je to v zásadě dobrý nápad. A za chvilku řeknu pro, jenom bych možná rád to uvedl tím, proč vlastně se k tomuhle tématu vyjadřuji, protože, jak známo, já jsem známý tím, že jsem vyvěsil už hodně vlajek, dokonce v tom předminulém volebním období na magistrátu to bylo považováno za jednu z činností, která mi byla vlastní, ale na rozdíl od toho, co tak nějak tady panuje jako obecný mýtus, tak zásadní věc je, že ty vlajky jsem tehdy nevyvěšoval nikdy já sám. Nikdy to v Praze nebylo svévolné rozhodnutí jednoho člověka, ale vždycky to bylo kolektivní rozhodnutí o tom, která vlajka se na radnici vyvěsí a která vlajka se případně sundá, z čehož bychom si tady měli vzít příklad tak, aby skutečně bylo to vyvěšování vlajek na státních budovách pod nějakou kontrolou, aby nešlo o nějakou svévoli jednoho muže, klidně třeba i předsedy Sněmovny.

Ale co jsem chtěl říct především, je, že to, co tady teď sledujeme, je skutečně zase jenom další snaha o odvádění pozornosti, protože tahle vláda dělá v principu především dvě věci, za prvé je to posílání malých, respektive velkých domů panu Babišovi a druhá věc, potom věci, které v zásadě nikomu nevadí, také nic nestojí a v zásadě se na nich můžeme shodnout a budou vzbuzovat nějakou poměrně bohatou debatu, jak to tady vidíme už v té frontě. A to je přesně ten způsob, kterým tady tato vláda vaří mlhu, vypouští takovou kouřovou clonu, za kterou může nastavovat ty penězovody do kapes pana Babiše.

Jako třeba přidat těch 250 milionů do toho programu, ze kterého čerpají ty velké agroholdingy, namísto toho, aby ta vláda řešila reálné problémy, které naši občané mají, jako například to, jak se dostat ze zemí Blízkého východu v době, kdy tam vypukl nějaký konflikt, protože to je reálná práce, kterou by naši občané momentálně, zejména tedy ti, kteří na tom Blízkém východě uvízli z libovolných důvodů a jejich blízcí skutečně ocenili. Tady tohoto ale naše vláda není schopná, proto místo toho, aby dělala tyto věci, přichází do této Sněmovny s návrhy tohoto typu, které, jak jsem zmínil, vlastně nikomu nevadí, vlastně se na nich můžeme klidně shodnout, ale jejich společný rys je také ten, že vůbec nikomu život v naší zemi nezlepší a našim občanům nějak s jejich problémy nepomohou. Děkuji.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak. Nyní vystoupí pan poslanec Jiří Vojáček a připraví se pan poslanec Petr Sokol.

 

Poslanec Jiří Vojáček: Tak ještě jednou, vážený pane předsedající, milé kolegyně, kolegové, vážený pane předkladateli. Já chci na úvod říct, že jsem velice rád a pyšný na to, že naše Poslanecká sněmovna je složená z mužů a žen, kteří považují Českou republiku za velice důležitou ve svém životě a že v našem parlamentě není žádná strana ani hnutí, které by zpochybňovalo hodnotu České republiky, anebo které by usilovalo o nějakou její destrukci. V jiných zemích to třeba je, ale u nás to není. A na úvod si říct, že se sám cítím velkým vlastencem a že si vážím symbolů našich státních. A chci taky vyjádřit svým způsobem obdiv panu překladateli, že se dokázal identifikovat s naší státností, byť je rodem Slovák, a to myslím v tom dobrém slova smyslu.

Nicméně když o tom bude člověk chvilinku přemýšlet, o předloženém, o téhle té novele, tak mu vyvstane na mysl řada otázek, které vedou k tomu, jestli bychom to takto a v této podobě měli přijmout. Takže já jsem si na... Asi takových šest bodů tady mám napsaných, tak je zkusím říct. Za prvé. Dne 30. března 1920 až po dvouletých debatách o tom, jak československá státní vlajka má vypadat, byla nakonec parlamentem Československa přijata naše vlajka jako státní symbol pro celé Československo, tedy včetně Podkarpatské Rusi, Slovenska, Moravy a Česka. Takže to, o čem dneska mluvíme, je státní symbol vlastně původně jiné země.

Za druhé, při dělení federace jsme se spolu s našimi bratry Slováky ještě ve Federálním shromáždění shodli na ústavním zákonu, zákonu 542, kde se v čl. 3 odst. 2 píše, cituji: "Česká republika a Slovenská republika nesmějí po zániku České a Slovenské Federativní Republiky užívat státních symbolů České a Slovenské Federativní Republiky". Do dnešních dní považuje řada slovenských občanů i ústavních činitelů používání tohoto symbolu českou stranou za porušení dohod, a proto by bylo rozumné se vyhnout takto formulovanému významnému dni. Protože jestli Slováci cítí něco jako podvod nebo zradu ze strany české strany, tak jedna z těch věcí je zcela určitě užívání původně federálního symbolu jen českou stranou, a to navzdory dohodám, které jsme učinili. A určitě neplatí nějaký dovětek, že to je federální zákon, který již neplatí. Je to jenom elementární neúcta v dodržování zákonů a dohod.

Další zásadní problém vidím v tom, že se jedná o velice nevhodnou formulační nejasnost, která vzniká tím, že se tento zákon nebo tento významný den by měl jmenovat Den české vlajky. Protože kdo víte, jak vypadá česká vlajka, tak vám to rád připomenu, kdo nevíte, tak vám to rád sdělím. Česká vlajka je složena jenom ze dvou částí, a sice červené a bílé a není v ní vůbec ten modrý klín.

Navíc zanedlouho budeme projednávat zákon, který navrhuje pro změnu pan poslanec Vondráček, který by se měl týkat zemských symbolů, kde je shodou okolností navržena vlajka Čech právě v této podobě. Takže ve výsledku nám pak ve svém stanovisku parlamentní institut píše: navržené označení významného dne nerespektuje ústavně zakotvené označení jednoho ze státních symbolů České republiky jako státní vlajky. Kromě toho označení státního symbolu jako české vlajky může vyvolávat dojem opomenutí skutečností, že území České republiky tvořily tři historické země: Čechy, Morava a Slezsko. A dále pak tam ještě píšou, že vlastně dochází k naprostému zmatečnému pojetí, a sice, že třemi různými názvy, jeden název je státní vlajka, druhý název je česká vlajka a třetí název je vlajka Čech, se označují dvě různé vlajky a přitom vlastně není jasné, kterou tu vlajku má předkladatel na mysli.

Dál je možné ještě uvést, že ve většině zemí je takovýto svátek svázán s nějakým dnem, který vyzdvihuje tu jednotlivou státnost. Mám na mysli - třeba Francie má den státních symbolů určený jako den, kdy byla dobyta Bastila, tedy den, při kterém nastává nějaký konstituční svátek, který podtrhuje tu podstatu té státnosti, kdežto 30. března mám za to, že kromě toho, že následující den je apríl, a kromě toho, že byla vlastně zavedená nebo schválená vlajka československá, tak kromě toho žádný takový konstituční význam nenese.

Proto navrhuji vrátit tuto novelu k dopracování, protože vykazuje zásadní a v této podobě neodstranitelné chyby. Děkuji.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Jasně, děkuji. Jenom upozorňuji, že protože nebylo vzneseno v tuto chvíli veto, tak o tomto návrhu rozhodneme v případě, že za prvé, nebude vysloven souhlas s(?) pokračováním podle § 90 nebo nebude vysloven souhlas se zákonem jako takovým, s návrhem jako takovým.

Nyní tedy pan poslanec Sokol a připraví se pan poslanec Výborný.

 

Poslanec Petr Sokol: Vážený pane předsedající, členové vlády, dámy a pánové, já bych na úvod svého projevu chtěl ocenit to, že ten návrh, který teď tady projednáváme, si osvojil návrh České vexilologické společnosti, což je odborná společnost zabývající se studiem a propagací vlajek. Česká vexilologická společnost navrhla zavedení Dne české vlajky už v roce 2017 a potom znovu to deklarovala v roce 2020.

Proto bych v zásadě chtěl vyjádřit podporu tomu návrhu. Já si samozřejmě myslím, že žádný státní symbol, ani státní vlajka by neměla být součástí politického boje, proto by možná bylo lepší, kdyby ten návrh byl předložen napříč politickými stranami, ale samozřejmě to je právo předkladatele. Bylo by to lepší, protože ta vlajka zase jako všechny ostatní státní symboly jsou symbolem identity všech občanů. My máme dlouhou historii, kdy ta vlajka hrála klíčovou roli; od první republiky je spojena pro nás negativně... Byla spojena s tou negativní situací s Mnichovem. Řada Čechů ji schovávala za druhé světové války, byla na Spitfirech, potom je spojena s rokem 1968, 1989.

Ta vlajka je nezpochybnitelně z vexilologického hlediska velmi podařilá (zdařilá?), i proto se vlastně nikdy nezměnila. Tak bych chtěl připomenout to, že ani komunistický režim, a to je jedna z mála zemí tady v tom našem regionu, kde vlajku nezměnili, protože to, jak ji toho 30. března 1920 schválilo Revoluční Národní shromáždění na základě návrhu Jaroslava Kursy a u úpravy Františka Kysely, tak je to zase z hlediska vexilologie velmi správně udělaný symbol, protože každý vexilolog vám řekne, že správnou vlajku namaluje dítě nebo někdo, kdo má tak slabý výtvarný cit, jako jsem já. To znamená, je to jednoduchá vlajka, zároveň silný symbol.

Na rozdíl od svého předřečníka, od ctěného předsedy podvýboru pro heraldiku a vexilologii, nemám pocit, že česká vlajka byla ukradena, nebo že jsme nějak porušili něco při dělení federace. Je třeba si říct, že ta vlajka je českým symbolem. Většina občanů této země a myslím, že všichni bych se nebál říct, vnímají tuhle vlajku, státní vlajku, jak je uvedena v ústavě, jako symbol našeho státu, našeho národa. To, že se Slovenská republika rozhodla ten společný stát opustit a zvolit si jiný symbol, to je realita. V tom zákoně je pravda, že stojí to, co pan předseda říkal, ale já myslím, že bychom neměli snižovat v Poslanecké sněmovně České republiky význam naší státní vlajky tím, že budeme říkat, že jsme ji snad někomu vzali, nebo že jsme porušili nějaký slib. To byla tehdy dohoda ve Federálním shromáždění, ale ta realita byla jiná.

Dovolil bych si i rozporovat v té debatě to, že není správný princip, že byl zvolen 30. březen 1920. Někdy slyšíme, že se ten den nic nestalo. Tak byla schválena ta vlajka a Den vlajky má celá řada dalších zemí a nejsou to jenom země mimoevropské, je to celá řada anglosaských zemí, má ji Polsko, má ji tady už v jiném bodě dneska zmiňovaná Itálie, má ji Slovinsko...

A také není pravda, že to vždycky jsou dny, které jsou spojené s nějakým jiným významným mezníkem v historii. Celá řada zemí má Den vlajky spojený přímo s tou vlajkou, někdy to je až trochu bizarní - to naštěstí není případ České republiky, protože se najde v Latinské Americe případ země, která slaví svůj Den státní vlajky v den, kdy její tvůrce zemřel. Tak to je trochu už zvláštní, ale u nás ta vlajka ten den oficiálně vznikla, takže mně se líbí i ten 30. březen.

Mám samozřejmě trochu problém s tím projednáním v rámci paragrafu 90. Rozumím tomu, že to datum se blíží, ale samozřejmě to, o čem by se dalo diskutovat je, jak přesně se ten den má jmenovat, protože už tady zaznělo, a s tím souhlasím - v ústavě, v tom paragrafu, který řeší státní symboly, tak je napsáno, že ten symbol se jmenuje státní vlajka. Takže kdyby to byl Den státní vlajky, tak by to bylo asi lepší. Ostatně i sama vláda ve stanovisku k tomuto tisku uvedla, že by se ta terminologie tady měla sjednotit. Leč i pokud se to neodstraní, tak já, a věřím, že i většina poslaneckého klubu ODS tuto předlohu podpoří. Děkuji za pozornost. (Potlesk z řad poslanců klubu ODS.)

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí pan poslanec Marek Výborný a připraví se pan poslanec Petr Hladík. Tak prosím.

 

Poslanec Marek Výborný: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedo, vážený pane premiére, v tomto případě, pane předkladateli, vážená vládo, kolegyně, kolegové. Já jsem si vzal do ruky publikaci 100 let Československé ústavy (Ukazuje publikaci.). Byla vydána Poslaneckou sněmovnou v roce 2020 za předsedy Radka Vondráčka, tehdy skutečně k výročí 100 let Československé ústavy. Původně jsem vám tady chtěl přečíst i v rámci tohoto bodu poměrně zajímavý text, který se věnuje právě té parlamentní historii a státní vlajce. Nicméně myslím, že to je asi nadbytečné. Můžete si samozřejmě tu publikaci půjčit v parlamentní knihovně a podívat se tam, ty informace poměrně jasně jsou.

A já tady chci za sebe, a teď mluvím opravdu za sebe, vyjádřit to, že na rozdíl od ctěného kolegy, pana poslance Sokola, já spíše sdílím ten postoj, který tady, a nechci potom ty argumenty všechny opakovat, už vyslovil můj ctěný kolega Matěj Ondřej Havel a já si dovolím potom ocitovat na závěr některé významné osobnosti z naší české a z československé historie. A pak vlastně i na základě toho řeknu svoji pozici.

Nicméně děkuji panu předsedovi podvýboru pro heraldiku a vexilologii. Je určitě člověkem na svém místě, když tady tak velmi pregnantně rozebral ten návrh. Je skutečně otázkou, vážený pane premiére, jakým způsobem v případě, že to chceme projednávat v takto zrychleném režimu paragrafu 90 možná vás vzhledem k tomu, že máme už březen, tak je vysoce nepravděpodobné, že by se ten letošní termín stihl. Ale dávám na vaši uváženou jako předkladateli to, zda by nebylo na místě tak jak nakonec konstatovala i vaše vláda ve vyjádření, skutečně napravit tu terminologickou záležitost, která v situaci, kdy vy navrhujete termín, který nezná ústavní pořádek České republiky, který nehovoří o české vlajce, ale hovoří o státní vlajce. To je symbol tak, jak je definován ústavou, tak zda by nebylo skutečně na místě toto zpřesnit, pokud už tedy toto navrhujete.

Nicméně já jsem přesvědčen o tom, že ten návrh jako takový je zbytný a má pro mě podobu spíše než podtrhnutí toho, co uvádíte v tiskové zprávě, té hrdosti, kterou vůbec nerozporuji. Všechno to, co je napsané v důvodové zprávě, že ta vlajka je symbolem národní identity, samozřejmě, že je, hrdě se k ní hlásím já. Hlásíme se zvláště v některých okamžicích my sami. Je důležité tak, abychom dokázali potom v případě, že je například státní svátek tu vlajku vyvěsit, abychom se k ní dokázali přihlásit, a to si myslím, že je důležitější. A to nepodpoříme tím, že budeme mít významný den v kalendáři, ale to, že budeme vlajku brát skutečně jako státní symbol. Ano, je to symbol sounáležitosti občanů daného státu, sdílených hodnot, hrdosti na občanství státu. To všechno je samozřejmě pravda, ale já si myslím, že to, že vytvoříme jenom nový významný den, byť rozumím přání vexilologů a společnosti odborné, která se tomu věnuje, tak to tomu samotnému nepomůžeme.

Já si myslím, že to téma je zbytné a dovolte mi na závěr ocitovat tři významné osobnosti. Karel Havlíček Borovský napsal: Kéž by nám Pán Bůh všeliké to vlastenčení z huby do rukou vraziti ráčil.

Karel Čapek, cituji: Není ošklivější věci, než dělá-li se z vlastenectví živnost. Je to podobná morální prostituce, jako kdyby se někdo chtěl živit svou ctností. Slušný člověk o sobě nevytrubuje, že je národně uvědomělý, jako o sobě neprohlašuje, že je poctivý. To se snad mezi neporušenými lidmi rozumí samo sebou. Karel Čapek.

A poslední citát: Opravdová láska k národu je věc velmi krásná; u slušného a čestného člověka se rozumí sama sebou; proto se o ní mnoho nemluví, tak jako slušný muž nevytrubuje do světa svou lásku k ženě a k rodině. Pravá láska chrání, přináší oběti - a hlavně pracuje. A na tu práci pro národ a stát je třeba jasného rozumného programu politického a kulturního. Pouhé horování a rozčilování nestačí. Je přece rozdíl mezi vlastenectvím a vlastenčením, co se už Havlíček natrápil s tím jarmarečním vlastenčením, ale jako by ho pro mnohé nebylo bývalo. Tomáš Garrigue Masaryk.

Já k tomu nedám žádný svůj další vlastní komentář, jenom konstatuji, že předložený návrh zákona já osobně nepodpořím. Děkuji. (Potlesk z pravé části sálu.)

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní přečtu jednu omluvu. Pan poslanec Havel Matěj Ondřej od 21 hodin z rodinných důvodů se omlouvá.

Nyní vystoupí pan poslanec Petr Hladík a připraví se pan poslanec Václav Pláteník.

 

Poslanec Petr Hladík: Vážený pane premiére, vážené kolegyně, vážení kolegové, já vlastně naváži na své ctěné kolegy, pana kolegu Vojáčka a pana předsedu Výborného a budu hovořit o něčem, o čem jsem hovořit nechtěl, ale o tom, kdo byl autor naší československé vlajky Jaroslav Kursa. Jaroslav Kursa jako historik, archivář, heraldik navrhl v té plejádě návrhů československé vlajky tu podobu, kterou známe dodnes a tu podobu, která opravdu 30. března roku 1920 byla ustanovena jako naším státním symbolem. 100 let poté, kdy jsme si připomínali tuto událost, tak poslanec, který zasedal v těchto lavicích, historik Jiří Mihola, upozornil na to, že Jaroslav Kursa je pohřben a leží na ústředním hřbitově v městě Brně a že stále tato osobnost nemá důstojný náhrobek. Proto z jeho iniciativy vznikl tento náhrobek, který tam je, tu uměleckou soutěž, kterou vypsal Magistrát města Brna, tak vyhrál umělecký sochař Miroslav Vochta a ztvárnil náhrobek Jaroslava Kursy, který zemřel v roce 1950 z bílé žuly, z bílého žulového kamene, který má tři části, jedna je zdrsněna a ten klín je vytvořen takovým způsobem, aby bylo jednoznačně vidět, že se jedná o tu československou vlajku. Ten náhrobek tam byl instalován při výročí 100 let od úmrtí Jaroslava Kursy. A já chci pozvat pana premiéra, aby také přijel někdy na ústřední brněnský hřbitov a aby to, o čem tady pan předseda Marek Výborný hovořil, tak abychom od těch symbolů a planého národovectví tak přešli k těm činům a národovectví pravému. Děkuji za pozornost.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Martin Baxa. Prosím, máte slovo, tak vaše dvě minuty, prosím.

 

Poslanec Martin Baxa: Děkuju za slovo, pane předsedo. Když už tady došlo na Jaroslava Kursu, tak já mám opravdu čistě faktickou poznámku, když hovoříme o tom, kde Jaroslav Kursa je pohřben, tak já bych určitě chtěl patrioticky dodat, že Jaroslav Kursa se narodil ve městě Blovice v Plzeňském kraji a že o jeho odkaz je tam pečováno. Bývalý starosta města Blovice Jan Poduška nechal zhotovit pamětní desku na blovické radnici. A myslím si, že o tomto rodákovi se ví a že se bezpochyby Jaroslav Kursa uctění nejenom v Blovicích, ale v celé naší zemi zaslouží. Děkuju.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní vystoupí jako poslední zatím přihlášený pan poslanec Václav Pláteník. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Václav Pláteník: Já vás zdravím, pane premiére, dámy a pánové, dobrý večer. Já chci na úvod taky samozřejmě ocenit upřímně, že mezi těmi všemi akutními prioritami, co vláda řeší, si našla čas i na tento zásadní návrh, velmi zajímavé a chtěl bych k němu mít několik připomínek, ale vlastně se omezím jenom na to, že se tady chci vyjádřit, jak jsem smutný, že tlačíte na nás s tou devadesátkou, na to zkrácené projednávání, protože tímhle způsobem my přijdeme o možnost k návrhu přidávat nějaké pozměňovací návrhy, a to je škoda, když otevíráme takto zásadní zákon, protože by to byla příležitost přidat některé další významné dny, který by si to zasloužily. Já zmíním dva.

Například 3. listopadu bychom mohli mít významný den, který by připomínal významnou roli zvířat v technologickém pokroku lidstva, mohlo by se to jmenovat Den laiky. Kromě toho KDU-ČSL dlouhodobě usiluje o to, aby srpnový den, který by připomínal významnou hostýnskou pouť v roce 1948 byl ustanoven jako den orla. Tento den je historicky spjat s událostí roku 1948, kdy došlo k potlačení a zákazu české tělocvičné organizace Orel v důsledku politických represí tehdejšího komunistického režimu. Zásadní událostí bylo potlačení pouti na Svatém Hostýně, které se účastnilo osmadvacátého a 29. srpna více než 100 000 orelských poutníků. Komunisté se snažili této pouti zabránit, následně zatýkali nejen organizátory orelské poutě, kterou označili jako vlastizradu, ale i celou řadu funkcionářů a členů po celém Československu. Tohle zmiňuju speciálně pro paní doktorku Schillerovou. Není pouze Velehrad, máme i Hostýn, kam můžete přijít na pouť. Orel jako tradiční tělocvična a vlastenecká organizace hrál a stále hraje důležitou roli v oblasti tělesné výchovy, kultury a výchovy mládeže k hodnotám fair play, demokracie, občansky odpovědného jednání. Represivní opatření, která organizaci postihla po roce 1948, jsou dokladem toho, jak totalitní režimy potlačují nejen politickou, ale i kulturní a tělovýchovnou činnost.

Zařazení tohoto dne, například 30. srpna mezi významné dny České republiky, by přispělo k udržení historické paměti o těchto událostech a připomnělo by odvahu a oběť členů organizace Orel, mezi které se já a celá řada dalších tady řadíme. Zároveň by tento den mohl sloužit jako příležitost pro vzdělávání a osvětu týkající se nejen historie, ale i hodnot, které Orel prosazuje, včetně sportu, demokracie, společenské odpovědnosti a fair play. Mohli bychom vyvěšovat i ty vlajky při té příležitosti. Uznání dne 30. srpna jako významného dne orla, jako boje proti totalitním režimům by bylo nejen symbolickým aktem rehabilitace, uznání historických křivd, ale také podpořením hodnot, které tato organizace zastává a propaguje. Tento den by sloužil k připomenutí nejen historické perzekuce, ale zároveň i všech obětí totalitních režimů, které se snažily potlačit demokratické principy, svobodu a lidskou důstojnost.

A v dnešní době stále organizace Orel ve svých jednotách sdružuje asi 18 000  členů, podporuje branně sportovní akce ve spolupráci, například s Armádou České republiky. A například pan ministr Šťastný organizaci Orel, jednotu Orel eviduje jako jednu významnou sportovní jednotu, která se hlásí o spolupráci. A protože to nebude v tomto režimu možné, tak tady jenom avizuju, že tento významný den bude jistě příležitost navrhnout během tohoto volebního období tak jako tak, tak, abychom o tom věděli dopředu. Děkuju za pozornost. (Potlesk zprava.)

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní se rozhlédnu po sále, zdali se někdo další hlásí, nikoho... Závěrečné slovo nebo do obecné rozpravy? (Chce vystoupit zpravodaj.) Tak já se nejdřív podívám do rozpravy, (?) nikoho nevidím, takže já končím obecnou rozpravu. Táži se, kdo má zájem o závěrečná slova? Pan předseda?

Tak pan premiér, potom tedy pan zpravodaj se hlásí také. Prosím, tak máte slovo.

 

Předseda vlády ČR Andrej Babiš: Já jenom nevím, jestli jsem dobře rozuměl panu Vojáčkovi, ale březen má 31 dnů, že březen má 31 dnů, takže první apríl je až potom. Březen.

Pan Vojáček říkal, že na druhý den je první apríl, ale je to 31. březen. No, a pokud by to prošlo, tak já myslím, že všichni víme, o co jde, jde o tuhle vlajku. (Ukazuje na vlajku na svém saku.) A my právě 31. března máme zase zasedání české a slovenské vlády, tak by to bylo fajn, kdybychom to všichni stihli. A Slováci určitě pochopí, že tu vlajku, kterou vy jste říkal, že se jim to nelíbilo, tak myslím si, že budou spokojeni.

 

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak, nyní závěrečné slovo pan zpravodaj Jiří Vojáček.

 

Poslanec Jiří Vojáček: Děkuji. Já bych chtěl přece jenom požádat pana předkladatele, jestli by nezvážil, předložit ten návrh ještě jednou, protože ta pojmová nejasnost je z mého pohledu poměrně zásadní a vytváří opravdu nejasnost. A to, že 30. březen předchází před 1. dubnem, to je taky pravda, je tam sice ještě jeden den, ale je to předtím. Děkuji.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak, nyní rozhodneme podle § 90 odst. 5 o pokračování projednávání tohoto návrhu. Já tedy přednesu návrh usnesení.

Poslanecká sněmovna souhlasí s pokračováním jednání o sněmovním tisku 78 tak, aby s ním mohl být vysloven souhlas již v prvním čtení.

Tak, počkáme ještě. Já už jsem zagongoval mezi tím.

Tak, já vás odhlásím, přihlaste se znovu svými hlasovacími kartami.

Takže můžeme, je nás tady už dostatečný počet.

 

Já tedy zahajuji hlasování.

Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 49, přihlášeno 140 poslanců, (opravuje:) 141 poslanců, pro 100, proti 9. Návrh usnesení byl schválen.

 

Zahajuji tedy podrobnou rozpravu. Podívám se, zdali se někdo hlásí. Nikoho v podrobné rozpravě nevidím, takže končím podrobnou rozpravu. Formálně se zeptám, zdali opět je zájem o závěrečná slova. (Reakce na poznámku z pléna, že jde o devadesátku:) Ano, to je správně. Takže tím pádem nikoho nevidím, přikročíme tedy k hlasování o celém návrhu zákona. Přednesu návrh usnesení:

Poslanecká sněmovna vyslovuje souhlas s návrhem poslance Andreje Babiše na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu, ve znění pozdějších předpisů, podle sněmovního tisku 78.

 

Já zahajuji hlasování.

Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 50, přihlášeno 150 poslanců, pro 105, proti 7. Konstatuji, že s návrhem zákona byl vysloven souhlas.

 

A projednávání končím. (Potlesk.)

Tak, budeme pokračovat v jednání. Jako další bod máme

Aktualizováno 5. 3. 2026 v 13:06.