(pokračuje Jan Skopeček)

4.
Senátní návrh ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů
/sněmovní tisk 47/ - prvé čtení

Stanovisko vlády bylo doručeno jako sněmovní tisk 47/1 a já prosím, aby předložený návrh z pověření Senátu uvedla senátorka Hana Kordová Marvanová. Je tady, takže ji mezi námi, paní kolegyni senátorku, vítám a prosím ji, aby se ujala slova. A vás, kolegyně, kolegové, poprosím, abyste se ztišili. Ten hlouček tady před řečnickým pultíkem poprosím, aby se přesunul do předsálí. Tak, paní senátorko, prosím, máte slovo.

 

Senátorka Hana Kordová Marvanová: Vážené poslankyně, vážení poslanci, vážená vládo, dovolte mi, abych předložila za Senát senátní návrh zákona, konkrétně tedy novely ústavy. Předkládáme tu novelu ústavy už podruhé. My jsme jej schválili nebo iniciovali tento návrh už na jaře loňského roku, ale bohužel Sněmovna to nestihla projednat, proto jsme to po volbách do Poslanecké sněmovny schvalovali znovu v Senátu, a teď tedy předstupuji s tím totožným návrhem, jako byl ten předchozí. Jedná se o novelu čl. 97 odst. 1 ústavy, která upravuje pravomoci Nejvyššího kontrolního úřadu.

Cíl tohoto návrhu je rozšířit pravomoc Nejvyššího kontrolního úřadu tak, aby mohl vykonávat i kontrolu nad hospodařením právnických osob zřízených zákonem poskytujících veřejnou službu v oblasti televizního a rozhlasového vysílání. Tento návrh předkládáme na základě mnohaleté diskuse, kde bylo kritizováno i odborníky, samozřejmě i veřejností, i politiky, že veřejnoprávní média, tedy Česká televize a Český rozhlas, nejsou kontrolována nezávisle, mají jenom vnitřní kontrolu v podobě rad, ty nemají dostatečné pravomoci, ale Nejvyšší kontrolní úřad je kontrolovat nemůže. Proto i po dohodě a po diskusi s Nejvyšším kontrolním úřadem je předkládán tento návrh s tím, že s tímto návrhem souhlasí, tedy odsouhlasila ho nejen drtivá většina senátorů; myslím, že to bylo v programu vlastně všech snad politických stran, které kandidovaly, má to podporu široké veřejnosti, odborníků i Rady České televize, Rady Českého rozhlasu i samotných médií veřejné služby.

Domníváme se, že tato věc tady měla být dávno, nejen poté, co byly zvýšeny koncesionářské poplatky, a že pokud tato kontrola bude prováděna, bude to moci přispět k tomu, že se zlepší to hospodaření a že se zvýší i důvěryhodnost vůči těmto veřejnoprávním médiím ze strany veřejnosti. Takže to je důvod, proč předkládáme tento návrh a byla bych ráda, kdyby Sněmovna se tím zabývala, podpořila to, abychom společně obě komory nakonec prosadily tuto věc, kterou měly v programu vlastně předchozí vlády, pokud vím, snad i tato vláda. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji, paní senátorko. A nyní poprosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení, kterým je pan poslanec Libor Vondráček. Pane zpravodaji, prosím, máte slovo.

 

Poslanec Libor Vondráček: Děkuji za slovo. V první řadě děkuji navrhovatelům, že jsou takovým způsobem vytrvalí, že tedy znovu připravili tento návrh změny naší ústavy, tedy návrh, tisk, který je ústavním zákonem, který byl rozeslán poslancům jako tisk číslo 47 dne 1. 12. 2025.

Vláda k tomuto tisku vyjádřila souhlasné stanovisko. To bylo rozesláno poslancům dne 23. prosince 2025 jako tisk 47/1 s tím, že tento tisk byl tedy přikázán jako garančnímu výboru ústavně-právnímu výboru. A rád bych vás tedy seznámil kromě těchto náležitostí, jak byl tisk nám doručován, také se stanoviskem Parlamentního institutu, který doslova říká, že tyto úpravy ústavních pravomocí a procedur se nedotýkají základních principů evropské integrace, odpovídají zásadám právního státu a nediskriminačním pravidlům. Z tohoto důvodu neodporují katalogům základních práv, včetně Listiny základních práv EU. Jinak se právo EU na detaily ústavního uspořádání národních institucí nevztahuje. Návrh ústavního zákona tedy není v rozporu s předpisy Evropské unie.

Pokud jde o konkrétní obsah tohoto tisku, navrhované změny mají obecně za cíl rozšířit působnost Nejvyššího kontrolního úřadu o kontrolu hospodaření České televize a Českého rozhlasu. Tak jak už řekla paní navrhovatelka, jde o to posílit transparentnost hospodaření těchto institucí a odstranit nedostatky stávajících možností vnitřní i vnější kontroly těchto dvou institucí.

Konkrétně se jedná o velice stručný návrh, kde se tedy mění čl. 97 odst. 1 naší Ústavy. Myslím, že je nadbytečné to číst, ale je to opravdu velice stručné a pokud jde teda o moje závěrečné stanovisko nebo závěrečný postoj, tak si myslím, že tady tento návrh už prošel touto Sněmovnou a má širokou podporu i ve vládním prohlášení, tak věřím tomu, že Sněmovna bude moci tento návrh, který nám přišel ze Senátu, podpořit, a nakonec se stane tedy součástí naší Ústavy.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak děkuju, pane zpravodaji. A nyní otevírám obecnou rozpravu, do které se s přednostním právem přihlásil jako první pan předseda Okamura. Tak prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Vážené dámy a pánové, máme před sebou novelu Ústavy, která umožní kontrolu hospodaření České televize a Českého rozhlasu Nejvyšším kontrolním úřadem. Tím napravíme dost zásadní mezeru. Máme tu totiž v současnosti organizace, které jsou financované z veřejných peněz, jsou řízené ze zákona, ale jenom tak nějak podivně v tom smyslu, že to nejsou ani státní organizace, ale ani soukromé. Jde právě o Českou televizi a Český rozhlas.

My jako SPD jsme dlouhodobě prosazovali a prosazujeme kontrolu hospodaření České televize Nejvyšším kontrolním úřadem, včetně Českého rozhlasu. Takže jsem rád, že konečně ve Sněmovně tento návrh projednáváme. Navíc pojem veřejnoprávní je podle mého soudu absurdní, protože buď jsem obutý nebo bosý, buď jsem státní, krajská nebo obecní firma, nebo je to soukromá firma. Také může být soukromoprávní firma s majetkovou účastí státu.

U České televize ovšem nic z toho neplatí. Je to prostě státem řízená organizace, kterou by tedy měl stát teoreticky kontrolovat, ale na druhé straně si extrémně svázal ruce, aby ji fakticky kontrolovat nemohl.

Vím, že někteří lidé kolem České televize jsou na slovo kontrola hákliví, jenomže kontrola není sprosté slovo. V každé dobré firmě se provádí kontroly nebo audity a každý z nás, nejen firmy, podléhá zákonu a je povinen je dodržovat. V tomto ohledu je Česká televize špatnou výjimkou. Kontrolám financí se léta zuby nehty brání a zákony, které jí nařizují vyváženost a objektivitu, okázale ignoruje a každodenně porušuje.

Faktem také je, že Rada České televize bez ohledu na občasné snahy je v tomto směru naprosto bezzubá a Česká televize ji v tomto směru také naprosto ignoruje. Proč to téhle státní nestátní televizi vychází? Inu proto, že do značné míry pracuje ve prospěch vybraných politických elit a vybraných politických ideologií.

Ostatně důkazem toho je, že už cirka deset let jsem nebyl pozván a nevystoupil jsem v hlavním diskusním pořadu Otázky Václava Moravce.

To znamená, volič SPD sice povinně platí koncesionářské poplatky, ale těmi poplatky platí propagaci předsedů konkurenčních politických stran. Takže já znovu zopakuji, že SPD prosazuje zrušení koncesionářských poplatků a doufám, že k tomu zrušení koncesionářských poplatků České televizi a Českému rozhlasu co nejdříve dojde.

Ale Česká televize není samozřejmě sama, protože těch médií, která propagují nejen určitou ideologii a naopak dehonestují její oponenty, máme nepřeberně. Myslím ale, že by měla platit zásada, že když chce někdo propagovat jakoukoliv hloupost, tak ano, je zde svoboda, ale prosím, ať to dělá každý za své vlastní peníze nebo případně za peníze svých loutkovodičů.

Česká televize a Český rozhlas ovšem berou peníze od všech občanů České republiky. Jsou to veřejné peníze, jsou to peníze občanů a vychází to ze zákonné povinnosti a s miliardami peněz občanů České republiky hospodaří naprosto bez veřejné kontroly.

Jsem rád, že jsme se dočkali času, kdy stát a občané získají formou Nejvyššího kontrolního úřadu nástroj, kterým hospodaření České televize a Českého rozhlasu budeme moci účinně kontrolovat, a to i zpětně.

Doufám tedy, že tento návrh celá Sněmovna podpoří a že to je první krok k tomu, abychom, jak už jsem říkal, zrušili koncesionářské poplatky. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak děkuji, pane předsedo. A další s přednostním právem vystoupí paní poslankyně Barbora Urbanová, aby přednesla stanovisko klubu k tomuto bodu. Tak prosím.

 

Poslankyně Barbora Urbanová: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, návrh, o kterém dnes jednáme, má za sebou dlouhou debatu napříč politickými stranami. Přišel k nám z horní komory našeho Parlamentu, kde byl podroben náročné debatě. Všichni se určitě shodneme na tom, že nejde o technickou změnu Ústavy a že má dopad do celé řady důležitých oblastí fungování našeho státu, a to jak v oblasti nastavení rozsahu kontroly ze strany Nejvyššího kontrolního úřadu, tak z hlediska dopadu na fungování médií veřejné služby.

Řeknu to hned na začátku jasně. Hnutí STAN předmětnou ústavní novelu v této chvíli, a to podtrhuji, v této chvíli, nepodpoří. Proč? Myšlenku zapojení NKÚ do kontroly České televize a Českého rozhlasu jsme měli ve volebním programu a hlásíme se k tomuto záměru i nadále. To, že se náš názor pro tuto chvíli změnil, není proto, že bychom zpochybňovali význam a potřebu kontroly hospodaření, ani proto, že bychom měli problém s Nejvyšším kontrolním úřadem. Myšlenka zapojení NKÚ do kontroly České televize a Českého rozhlasu je pro nás i nadále principiálně přijatelná. Jenže politika, a slyšeli jsme to tady v předchozím projevu, se neodehrává ve vzduchoprázdnu a odpovědnost v tak důležité věci, jako je změna Ústavy, znamená reagovat na realitu. Dnešní situace se zásadně liší od doby, kdy jsme tento návrh formulovali poprvé a i od doby, kdy ho projednával nebo schválil Senát. Senát předložil Sněmovně návrh zákona 1. prosince 2025. Veřejnoprávní média dnes čelí výraznému politickému tlaku. Vládní koalice současně otevřeně hovoří o zrušení koncesionářských poplatků a o jejich napojení na státní rozpočet. To by znamenalo zásadní proměnu jejich postavení a potenciální oslabení jejich nezávislosti.

To není hlavní argument, proč tento návrh nepodpořit. Ten spočívá ještě v něčem jiném, a to v tom, jaká vlastně má být nově povaha a podoba médií veřejné služby. Co s nimi vládní koalice plánuje dělat? V tomto kontextu nelze jednotlivé změny posuzovat izolovaně a je důležité rozhodnutí činit na základě otevřených a komplexních informací. Proto jsme považovali za svou povinnost postupovat odpovědně. Obrátili jsme se už v lednu na Ministerstvo kultury i Ministerstvo financí s dotazem, jaký konkrétní model financování veřejnoprávních médií vláda připravuje a jaké garance jejich nezávislosti hodlá nastavit. Před pár dny jsme obdrželi odpověď a z odpovědí obou ministerstev vyplynulo, že žádný konkrétní návrh ani ucelený plán aktuálně neexistuje.

Nezbývá nám tak než vycházet z výroků jednotlivých koaličních poslanců a vládních představitelů, a ty nás vedou k obezřetnosti. Máme tedy měnit Ústavu v situaci, kdy nevíme, jak má vypadat budoucí financování veřejnoprávních médií, ani jaké systémové záruky jejich nezávislosti vláda zamýšlí? Nemáme ani představu o tom, zda vláda chce zachovat veřejnoprávní charakter fungování a poskytování veřejné služby, tedy něco, s čím změna Ústavy výslovně pracuje. Takový postup považujeme nejen za předčasný, ale i za krajně nezodpovědný. Ústava má být stabilním základem ústavního pořádku. Její změny mají vycházet z promyšlené koncepce a jasného cíle. Nelze otevírat Ústavu v době, kdy se současně zpochybňuje model financování, role a podoba médií veřejné služby a potom se za tuhle změnu Ústavy schovat.

Chci zdůraznit, že jsme připraveni se o kontrole hospodaření médií veřejné služby bavit, opravdu jsme, stejně jako jsme připraveni vést věcnou diskusi o posílení jejich transparentnosti, ale pouze tehdy, kdy bude jasné, že základní pilíře jejich nezávislosti zůstávají zachovány a že vůbec budeme vědět, zda to, co chceme změnou Ústavy docílit, bude v zákonném rámci možné.

Dokud vláda nepředloží konkrétní a důvěryhodný plán budoucí podoby veřejnoprávních médií a jejich financování, nepovažujeme proto za správné v tomto ohledu jakkoliv Ústavu měnit. Proto za hnutí STAN tuto ústavní novelu teď nepodpoříme. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. A s faktickou poznámkou - nevím, jestli to není omyl - se hlásí pan ministr Macinka? Faktická poznámka. Ne, tak to odmazávám. A další vystoupí v pořadí pan poslanec Babka, připraví se pan poslanec Baxa. Hezky podle abecedy. Tak, pane poslanče, prosím.

 

Poslanec Ondřej Babka: Hezký den, kolegyně kolegové. Kolik kontroly mají mít instituce, které povinně financují miliony občanů? To je asi základní otázka, kterou si dnes můžeme položit. Pokud by se někdo domníval, že ta odpověď na tu mou otázku je, že s rostoucími rozpočty a poplatky by měla růst i odpovědnost a transparentnost těchto institucí, tak pak ho realita posledních let musí zklamat. Česká televize i Český rozhlas jsou klíčová - ve své podstatě pro mnohé z nás nejdůležitější - média v České republice. Pro miliony diváků a posluchačů jsou zásadním zdrojem informací a výraz..., pardon, (Ozvala se rána, porazil láhev s vodou.) a výrazně dovytvářejí fungování nebo výrazně dovytvářejí celospolečenskou náladu. Navzdory této jejich důležitosti se však diskuse o jejich fungování vede na velice plytké úrovni.

Nicméně faktem je, že minulá vláda těsně před volbami zásadně zvýšila koncesionářské poplatky a tato údajná velká mediální reforma měla v sobě zabudováno mnoho chyb. A možná jednou z těch nejzásadnějších bude její vliv na vztah mezi občany a právě médii veřejné služby. Ten dlouhodobý pokles důvěry v klasická média je nějaký fenomén, který se hodně diskutuje, kterého jsme samozřejmě všichni součástí, a to nejde o nějaký subjektivní pocit, ale o doložitelný fakt. Tady - a několikrát už jsem to i na výboru pro mediální záležitosti citoval ze zprávy University of Oxford a Reuters Institute, tedy tu zprávu, kterou cituje i sama Česká televize ve svých výročních zprávách, kdy tedy čtvrtina, podle tohoto výzkumu čtvrtina české populace, považuje Českou televizi za nedůvěryhodnou. A to je, to je věc, se kterou prostě musíme pracovat, brát to jako fakt a snažit se toto napravit.

A já zde opravdu dneska nechci vést žádný spor o obsahu vysílání nebo hodnotit nějaké konkrétní redakční rozhodnutí, to nám ani nepřísluší. Ani to není předmětem této debaty. Podstatné je, že významná část českých občanů má vážné pochybnosti o fungování těchto institucí jako celku. A pokud máme ambici tuto důvěru nějakým způsobem obnovit, tak k tomu musíme využít právě ty legitimní nástroje, odborné a nezávislé nástroje, které známe a které už využíváme v řadě jiných institucí.

A jedním z těchto nástrojů může být právě rozšíření kontroly hospodaření médií veřejné služby ze strany Nejvyššího kontrolního úřadu a jde o poměrně jednoduché a přímočaré zlepšení. Jenom čistě fakticky tedy musím zdůraznit a podotknout, že tedy NKÚ nemá, ani nemůže mít žádnou pravomoc zasahovat právě do obsahu vysílání, do zpravodajství, dramaturgie nebo do nějaké redakční práce, kontrola NKÚ se bude týkat výhradně nakládání s prostředky, tedy z koncesionářských poplatků, tedy oblasti, kde je ta transparentnost samozřejmě nejen nějakým legitimním požadavkem, ale i povinností vůči těm, kteří tyto instituce povinně financují.

Ostatně dostávám se právě k té otázce, kterou jsem si položil na začátku. Instituci, kterou přímo financují miliony občanů, což je způsob financování v České republice zcela ojedinělý, teď myslím ten způsob, jakým financujeme Českou televizi a Český rozhlas, tak je potřeba odpovědět na tu zásadní otázku. Kdo a jak bude využívání těchto prostředků kontrolovat? Ten současný systém kontroly, a zmínila to paní senátorka v tom svém úvodním slově, ta kontrola hospodaření ČT a ČRo jednoduše i podle našeho pohledu není dostatečný. Rada České televize, Rada Českého rozhlasu a případně jimi zřizované dozorčí komise si myslím, že nemají k dispozici takové pravomoci a už vůbec ne odborné kapacity a hlavně nějaké analytické zázemí, které by umožňovaly důslednou, systematickou a nezávislou kontrolu hospodaření. Navíc, a už to tady taky bylo zmíněno, že se jedná vlastně o kontroly, o orgány vnitřní kontroly. To znamená, ty jsou do značné míry odkázány na nějaké informace, které právě jim jdou z vnitřku těch institucí, tedy od samotného managementu těch kontrolovaných institucí.

Nejvyšší kontrolní úřad naopak představuje vnější odbornou a na těchto institucích zcela nezávislou instituci, která je k této roli vybavena jak personálně, tak metodicky. A nejde tedy o nějakou naši nedůvěru vůči těm radám, ale doplnění toho systému o nějaký prvek, který tam nejen za nás zjevně chybí. Navíc podobné modely této externí kontroly fungují v řadě evropských demokracií.

Navíc je tedy pohled, který se málo diskutuje a který považují za zcela klíčový, a to je právě ten pohled toho poplatníka. Stát v minulém volebním období rozhodl o zvýšení povinných koncesionářských poplatků. Jinými slovy, občané a nyní i firmy platí více. A pokud mám být upřímný, tak z hlediska těch firem, tedy těch právnických osob, je to výrazně více. A pokud tedy stát zvyšuje povinné platby, tak má podle mého názoru zároveň povinnost posílit i kontrolu nad tím, jak jsou tyto prostředky využívány. Vyšší příjmy bez odpovídajícího posílení transparentnosti a kontroly jsou zcela legitimním zdrojem nedůvěry veřejnosti.

Dostávám se tedy opakovaně k tomu, že dnešní diskuse nemá být vedena, či podpořit kontrolu NKÚ u médií veřejné služby nebo nikoliv, ale skutečná otázka zní, proč to zavádíme až v roce 2026? A dovolte mi v této souvislosti připomenout také programové prohlášení vlády, a teď cituji, hospodaření veřejnoprávních médií podrobíme kontrole Nejvyšším kontrolním úřadem, což posílí jejich transparentnost. A vážení kolegové, necitoval jsem z programového prohlášení vlády Andreje Babiše, citoval jsem z programového prohlášení vlády Petra Fialy schváleného 6. ledna 2022.

A opět se tedy ptám, tentokrát již primárně opozičních kolegů, pan ministr, pan bývalý ministr Baxa bude po mně vystupovat, tak možná mi odpoví, proč obdobnou větu musí mít také prohlášení vlády Andreje Babiše? Proč pro vás bylo důležitější navýšení rozpočtu České televize a Českého rozhlasu dva měsíce před volbami? Proč jste si za ty čtyři roky nenašli čas na posílení důvěryhodnosti médií veřejné služby? Realita je tedy taková, že k navýšení kontroly dojde až za naší vlády, až za vlády Andreje Babiše a jde tedy o další z nesplněných slibů tehdejší pětikoalice, dnešní pětiopozice. O to paradoxnější to je, že rozšíření kontroly hospodaření médií veřejné služby je dlouhodobě podporováno nejen odbornou veřejností, ale opakovaně se k němu kladně vyjádřily i rady zmíněných institucí, samotná veřejnoprávní média, ačkoliv tedy si tedy u té, zejména jedné, nejsem úplně jist, jestli si to myslí upřímně.

Přesto se tak nestalo ani v rámci takzvaných velkých či malých mediálních novel, o kterých jistě bude pan bývalý ministr Baxa ještě taky dnes hovořit.

Na závěr tedy mi dovolte zdůraznit, že úloha Nejvyššího kontrolního úřadu spočívá právě v identifikaci problému a poskytování nějaké odborné a nezávislé zpětné vazby. Tato zpětná vazba samozřejmě bude sloužit nejenom nám, Parlamentu České republiky, ale také vládě, dalším orgánům veřejné moci, ale především veřejnosti jako klíčový zdroj informací o nakládání s veřejnými prostředky. A pokud to s obnovou důvěry ve veřejnoprávní média myslíme vážně, kolegové, tak pak je posílení transparentní a nezávislé kontroly krokem správným směrem.

A trošku mě ještě dovolte povzdechnout si nad vyjádřením mé ctěné kolegyně Barbory Urbanové, která tady zaujala stanovisko za klub hnutí STAN, který mě, přiznám se, nepřekvapil, protože jsem, ačkoliv, pokud se nepletu, tak jejich senátoři tento tisk také podpořili, tak mě jejich současný postoj nepřekvapuje. To, že hnutí Starostové nepodpoří kontrolu NKÚ, aby mohla do veřejnoprávních médií, tak ani nevím, jestli to je třeba veřejně glosovat. Ten, kdo trochu čte ten mediální prostor, bývalé vedení třeba České televize, tak samozřejmě ty argumenty, které v současné době představila kolegyně ze STANu, tak jsou, tak já je považuju za pseudoargumenty a nezbývá mi nic jenom(?), než si postěžovat na to, jakým způsobem se k tomu kolegové ze Starostů postaví. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak další v pořadí vystoupí pan poslanec Baxa, připraví se pan poslanec Talíř. Pane poslanče, prosím, máte slovo.

 

Poslanec Martin Baxa: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, milé kolegyně, milí kolegové, já bych se mohl skoro připojit k potlesku panu poslanci Babkovi. S větší částí toho, co řekl, souhlasím, ale dovolte mi, abych pronesl v tomto případě trošku obšírnější úvod, protože celá ta problematika se týká také mého působení v čele Ministerstva kultury, naší legislativy a také naší komunikace s paní senátorkou Kordovou Marvanovou, díky níž ten návrh došel vlastně do Poslanecké sněmovny a dnes už ho máme tady na plénu.

Ten návrh na to, aby byla kontrolována veřejnoprávní média ze strany Nejvyššího kontrolního úřadu žije už v českém prostředí delší dobu. Dokonce byla jistá doba, kdy ta právní konstrukce byla taková, že lze vykládat zákon o NKÚ tak, aby umožňoval kontrolu veřejnoprávních médií, ale tato konstrukce asi oprávněně byla zamítnuta, že by byla příliš extenzivní a vlastně k tomu nikdy, k naplnění této věci, reálně nedošlo.

Na straně druhé je třeba říct, že současná úprava kontroly hospodaření médií veřejné služby není bezzubá. Já nechci, aby v té debatě vzniknul, jakkoliv je to debata relativně odborná, ale zaslouží si i toto veřejné konstatování, aby vzniknul názor, že vlastně média veřejné služby nejsou dostatečně kontrolována a tento návrh má odstranit nějakou vadu, která je v tom systému dlouhodobě dána. Od samého počátku činnosti veřejnoprávních médií byly nastaveny kontrolní mechanismy, ať už to, že zprávy o hospodaření projednávala, projednává Poslanecká sněmovna, podle zákona existuje dozorčí komise, která má velké kompetence.

To chci zdůraznit. Dozorčí komise zřízená při mediální radě České televize a Českého rozhlasu má opravdu velkou působnost - může vstupovat do dokumentů, seznamovat se s těmi, co nemůže být navenek zveřejněno kvůli obchodnímu tajemství, prostě ta kontrola existuje. Na straně druhé ten samotný princip, to znamená to, že nemalé finanční prostředky získávají média veřejné služby přímo od občanů je podle mě dostatečně legitimizující k tomuto návrhu. To znamená k tomu, aby byla opravdu zavedena kontrola hospodaření médií veřejné služby ze strany Nejvyššího kontrolního úřadu.

A já tady tuto větu říkám proto, že se po nějaké historické vsuvce vrátím k tomu, co tady říkal pan předseda Okamura a co vlastně jenom potvrzuje moje pochybnosti o tom, co v současné době vládní koalice s médii veřejné služby chystá. Ta vsuvka, kterou do toho chci dát, se týká našeho působení v čele Ministerstva kultury. Ano, my jsme ten návrh na zavedení kontroly NKÚ měli v programovém prohlášení vlády, byla tehdy učiněna dohoda, že komplexní návrhy nebo všechny návrhy na novely ústavy bude zpracovávat úřad pana ministra pro legislativu Michala Šalomouna, který na tom opravdu dobře pracoval, on odvedl velký kus práce na novelách ústavy.

Nicméně ve chvíli, kdy došlo v roce 2024 ke změnám ve vedení nebo ve formátu koalice, tak s Michalem Šalomounem odešlo i angažmá na přípravě novely ústavy ohledně zavedení kontroly NKÚ. Není to žádná ani omluva, ani výmluva, je to prostě konstatování toho, že my jsme tento slib opravdu nesplnili. Ale současně v tom nebyl žádný záměr, ani vedlejší cíl a nic dalšího. Mimo jiné proto, že to je jedna z mála věcí, která je prostě podporována všemi.

Já dnes tedy nově, vyjma postoje kolegů z hnutí STAN, vlastně neznám ve veřejném prostoru nikoho, kdo by zavedení kontroly NKÚ do médií veřejné služby odmítal. Souhlasí s tím samotná média veřejné služby, souhlasí s tím obě mediální rady. Je v tom shoda odborné veřejnosti, paní senátorka Kordová Marvanová už není v tomto ohledu pouhou senátorkou nebo členkou parlamentu, ale ona má zásadní podíl na vzniku mediální legislativy v naší zemi. Tak váš názor, paní senátorko, prostřednictvím pana místopředsedy, je už i názorem opravdu, bych řekl, autoritním v této věci, protože desetiletí se podílíte na tom, jak tady ta legislativa vypadá. Takže je to prostě návrh, který je všeobecně sdílen.

Ale teďko k tomu dořeknu to ale. Za nás ten návrh na zavedení kontroly NKÚ byl komplementární s velkou mediální novelou. My jsme jednoznačně, cíleně a nakonec úspěšně velkou mediální novelou stabilizovali fungování médií veřejné služby, zvýšení jednotlivých poplatků, rozšíření okruhu poplatníků. Všechno to, co vlastně do této věci patří, a to zavedení kontroly NKÚ mělo být komplementární. Ale musím vlastně přiznat, že mi není v tuto chvíli zcela zjevné a určitě třeba při debatách na výborech se na to budu, budeme ptát - jaká je vlastně teďko jako motivace té vehementní podpory ze strany vládní koalice?

Protože když jsem tady poslouchal vystoupení pana předsedy Okamury, tak to nesměřovalo k tomu, že by pan předseda Okamura vyjadřoval principiální souhlas s existencí veřejnoprávních médií a že by pan předseda Okamura cílil k tomu, co zde zmínil pan poslanec Babka, tedy to, že zavedení kontroly ze strany NKÚ by mohlo vést k posílení důvěryhodnosti.

Mně vlastně v současné chvíli připadá neobvyklé, to řeknu takto - neobvyklé - že vládní koalice postupuje naprosto obráceně, než by bylo logické, aby postupovat měla. Teď tedy znovu, není pan ministr Klempíř, ale pokud si vláda do programového prohlášení dá: zrušíme koncesionářské poplatky a zavedeme kontrolu ze strany NKÚ, tak je evidentní spěch na zavedení kontroly NKÚ veřejnoprávních médií. Já to vítám, že to projednáváme už teď, má to nějaké zpoždění. Já jsem to vždycky podporoval, podporuji už teď, ale upřímně řečeno, mám velký otazník, proč zrovna vládní koalice při všech těch prioritách, které jsou tady deklarovány, teď dala na první bod dnešního jednání zrovna toto, zatímco návrhy na zrušení koncesionářských poplatků jsou v mlze. A když řeknu větu, že jsou v mlze, tak to znamená, že za tou mlhou něco je. A já se obávám, že dokonce ani to není, že neexistuje žádný reálný plán, který by vlastně, nebo kterému by se dalo věřit tak, jak píše programové prohlášení vlády, že je prioritou zachování nezávislosti médií veřejné služby.

Takže na straně jedné se tady ostře tlačí na zavedení kontroly NKÚ, já to podporuji. Na straně druhé ale ta hlavní část, to znamená zrušení koncesionářských poplatků a všechno to, co s tím souvisí, vlastně je úplně neznámé. Proto mám k tomu určitou obavu. To nás vede k tomu, že, a to zatím jenom avizuji, neříkám, že je to nějaký hotový návrh, že využijeme projednávání návrhu novely ústavy k hlubší diskusi a možná k tomu, zda toto otevření ústavy nevyužít k tomu, aby se zákony o České televizi a Českém rozhlasu staly takzvanými organickými zákony, to znamená zákony, jejichž změny, schválení nějakých novel, by vyžadovalo souhlas Senátu i Poslanecké sněmovny.

Je to jenom zatím impuls. Není jako nijak propracovaný, ale nějakou logiku to v tom má, protože prostě atmosféra, ve které se přijímá novela ústavy zaměřená na kontrolu NKÚ v médiích veřejné služby je jiná, než to bylo za naší vlády. Naše vláda, naše vládní koalice důvěřovala principu médií veřejné služby, samotné existence médií veřejné služby. Současná vládní koalice toto nemá a vystoupení pana předsedy Okamury to tady jenom potvrdilo.

Takže závěr mi dovolte říct, že jako emeritní ministr kultury jsem rád, že sem ten návrh doputoval. Ještě jednou děkuju paní poslankyni, paní senátorce Kordové Marvanové, která z urputnosti sobě vlastní to dovedla opravdu až k tomuto výsledku. Ten návrh je legislativně určitě v pořádku, mimo jiné ho tehdy vlastně konzultovala i legislativa Ministerstva kultury, která je opravdu na vysoké odborné úrovni. Takže děkuju, paní senátorko, ještě jednou.

A to ostatní uvidíme při projednávání ve výborech, protože pochybnosti, které v současné době máme ohledně působení vládní koalice ve vztahu k veřejnoprávním médiím jsou silné. Dnes jste prosadili, aby první bod jednání byla kontrola NKÚ médií veřejné služby, ale můj návrh na to, aby vládní koalice předložila svou jenom třeba stručnou představu o tom, jak vypadá příprava nové mediální legislativy, byl zamítnut. Tak to samo o sobě vlastně svědčí o jisté pochybnosti, kterou já k té věci mám a pozornosti, kterou tomu musíme věnovat. Takže my určitě podpoříme, aby se tento návrh dál projednával, ale určitě během toho projednávání k tomu budeme mít konkrétní dotazy a spojíme tu debatu. Předpokládám, že Sněmovna rozhodne o zařazení tohoto návrhu do působnosti výboru pro mediální záležitosti také znovu s debatou tím, co vlastně má být kontrolováno, nebo jaká média, jaká bude právní podoba těch médií veřejné služby po naplnění toho vládního záměru, u kterého by bylo lepší, kdyby se nenaplnil, ale to není v mých rukou. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak děkuji. A nyní vystoupí v pořadí pan poslanec Talíř.

Než dorazí řečnickému pultu, načtu omluvy. Omlouvá se paní poslankyně Hoffmannová Andrea od 18.40 hodin z osobních důvodů, pan poslanec Krňanský Vojtěch od 20.35 do 23.30 hodin z pracovních důvodů, paní poslankyně Pipášová Barbora od 18.45 z osobních důvodů, pan poslanec Rakušan Vít od 19 hodin z pracovních důvodů, paní poslankyně Šebelová Michaela od 19 hodin z pracovních důvodů, pan poslanec Vlček od 19 hodin do 22 hodin z pracovních důvodů a z členů vlády se omlouvá pan ministr Jeroným Tejc od 18 hodin do 18.30 a od 18.35 (?)z pracovních důvodů.

Tak prosím, máte slovo.

 

Poslanec František Talíř: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážená paní senátorko, vážené poslankyně, vážení poslanci, hezký dobrý večer i ode mě. Jsem rád, že tentokrát se tady potkáváme taky v bodu, na kterém v zásadě je nějaká principiální shoda v jeho parametrech, stejně tak to mohu potvrdit právě i za náš klub KDU-ČSL. Nicméně plynule navážu na to, co tady říkal a velmi podstatného říkal pan bývalý ministr Baxa, a sice, že by bylo dobré, pokud takto důsledně postupujeme, co se týká České televize, Českého rozhlasu v rámci jejich kontroly ze strany NKÚ, a jak říkám, my jsme v principu pro, však to byla diskuse už široká a dlouhodobá, tak je právě velmi kontrastní to, že klademe opakovaně řadu otázek, ať už na mediálním výboru, na půdě Sněmovny, v rámci interpelací, kdekoliv jinde, co se týká budoucího financování veřejnoprávních médií a žádné odpovědi nám tam zatím nepřicházejí, dokonce ani ta ochota k té diskusi, řekněme, že je velmi limitovaná, a to jsem hodně, hodně diplomatický. Nicméně věcně tedy k tomuto bodu, chtěl bych požádat právě, abychom ho zařadili na projednání taky na půdu výboru mediálního, protože se z podstaty té naší agendy týká, tak, abychom ho měli možnost projednat tento návrh i na půdě výboru pro mediální záležitosti. Děkuju, hezký večer zatím.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak děkuji. A nyní vystoupí pan poslanec Janda, připraví se pan poslanec Volpe. Tak pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jakub Janda: Tak děkuji za slovo. Vážené dámy, vážení pánové, vážený pane ministře, já budu taky velice stručný, když měl jsem připravený trošku delší proslov, ale hodina nám pokročila, tak nebudu to zdržovat. Samozřejmě tento návrh podporuji a z pozice předsedy kontrolního výboru vás poprosím pak o podporu, aby tento sněmovní tisk byl zařazen i do kontrolního výboru. Toť za mě vše. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji a nyní vystoupí pan poslanec Volpe, připraví se pan poslanec Bartoš.

Tak pane poslanče, prosím.

 

Poslanec Samuel Volpe: Vážený pane předsedající, já vám děkuju za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já tady vystupuji v obecné rozpravě, v prvním čtení k senátnímu ústavnímu zákonu, sněmovní tisk číslo 47, který reaguje na dlouhodobě diskutovanou otázku rozšíření kompetencí působnosti Nejvyššího kontrolního úřadu, konkrétně směrem k České televizi a k Českému rozhlasu.

Na úvod chci poděkovat Senátu za tuto ústavodárnou iniciativu. Je dobře, že se vracíme k institucionálním pojistkám, které mají jeden prostý účel, že veřejné peníze budou pod kontrolou veřejnou. Rozšíření působnosti NKÚ proto považuji za jeden z nejdůležitějších protikorupčních návrhů, protože posiluje prevenci, zvyšuje pravděpodobnost odhalení systémových chyb a především dává veřejnosti a zákonodárci tvrdá data, ne pouze dojmy.

Navíc nejde jen o domácí debatu v rámci mezinárodní, vlastně mezinárodního srovnání v rámci evropských států, tak bych například chtěl uvést italský účetní dvůr la Corte dei Conti, (?) která kontroluje i regiony, provincie, obce. Tak potom, když bych měl uvést, tak třeba v minulosti i mezinárodní hodnocení skupiny států Rady Evropy proti korupci. GrECo výslovně uvedlo podporu pro návrhy na rozšíření pravomocí Nejvyššího kontrolního úřadu. Podobně i Evropská komise ve svých zprávách o právním státu dlouhodobě sleduje a podporuje snahy o rozšíření mandátu NKÚ. Zároveň ale musíme být upřímní. Tohle není první pokus. V minulých volebních obdobích se o rozšíření působnosti NKÚ prosazovalo i z poslanecké iniciativy. Já bych chtěl připomenout roli České pirátské strany, a například pro ty, co tu jste od roku 2017, tak našeho pirátského poslance Lukáše Černohorského, který se tomuto hodně věnoval. A v návaznosti na tuto iniciativu vznikl i návrh ústavního zákona, který Poslanecká sněmovna úspěšně navrhla v únoru roku 2020. Jenže tento návrh narazil v Senátu. A důvod známe. Územní samosprávné celky. Už jsem se v krátkosti zmínil v rámci italské Corte dei Conti. Obavy jsou z duplicitních kontrol, kontrolní zátěže pro obce a kraje. To zaznívalo už v roce 2016 velmi otevřeně. Senát tehdy odmítl ústavní novelu právě s argumentem duplicit a přetížení obcí kontrolami. A podobný střet se v různých podobách vracel i u dalších pokusů v následujících letech. Nyní je před námi senátní návrh, který míří na Českou televizi a Český rozhlas. To lze věcně pochopit, protože jde o dvě instituce, které hospodaří s významnými veřejnými prostředky a plní významnou veřejnou službu. Jenže pokud už otevíráme ústavu, měli bychom se opravdu zeptat, chceme ústavní text stavět jako seznam (?) do institucí? Anebo chceme využít příležitost a nastavit obecné systémové kritérium, které bude fungovat i za 10 let a nebude diskriminační vůči jiným srovnatelným veřejným subjektům.

Proto dnes avizuji, že předložím pozměňovací návrh, který zachová věcný směr senátní iniciativy, půjde nad rámec ČT a ČRo, ale záměrně se nebude vztahovat na ty zmíněné územně samosprávné celky, ani na právnické osoby jimi zřizované nebo ovládané, aby se odstranila ta hlavní příčina, proč to tenkrát v minulosti vícekrát v Senátu padalo. Podstata návrhu je z mého pohledu opravdu jednoduchá. Místo selektivního výčtu dvou institucí - výše zmíněného Českého rozhlasu a České televize - bychom doplnili ten zmíněný čl. 97 Ústavy České republiky, doplnili bychom ho obecnějším ústavním rámcem, aby NKÚ mohl v rozsahu stanoveném zákonem kontrolovat hospodaření s dalšími veřejnými prostředky a s prostředky poskytnutými z veřejných rozpočtů a zároveň hospodářských právnických osob zřízených zákonem a právnických osob, u nichž stát převážně financuje nebo uplatňuje rozhodující vliv nebo obsazuje většinu orgánů.

Toto nastavení je systémové, automaticky zahrne i veřejnoprávní média, ale současně pokryje i další klíčové subjekty veřejného sektoru, kde je kontrolní deficit reálný. A teď v praxi, proč trvám na tom, aby ústavní změna dopadla i na právnické osoby zřízené zákonem a státní podniky. V posledních letech se opakovaně ukazuje, proč má mít NKÚ možnost zkontrolovat i právnické osoby zřízené zákonem a státní podniky. U veřejné zdravotní pojišťovny policie nedávno, poměrně nedávno v souvislosti s veřejnými zakázkami obvinila řadu osob pro podezření z korupčních trestných činů.

V kauze Stoka 2 se řešilo i ovlivňování veřejných zakázek u Správy železnic a mechanismy manipulací u zakázek malého rozsahu, což potvrzuje význam nezávislé kontroly u velkých veřejných zadavatelů s trvalým investičním tokem.

U státního podniku Diamo proběhly policejní zásahy a bez ohledu na výsledky jednotlivých větví je zřejmé, že strategická rozhodnutí spojená s velkými finančními toky vyžadují silné kontrolní pojistky. O to v tomhle návrhu taky jde.

Podobně dlouholetá kauza kolem uplácení manažerů České pošty v souvislosti s veřejnými zakázkami na bezpečnostní služby ukazuje, že státní podniky nesou korupční rizika, kde NKÚ musí mít jasný ústavní mandát k nezávislé kontrole hospodaření.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, byla by škoda tuto současnou senátní ústavodárnou iniciativu nevyužít k nalezení kompromisu, který bude systémovější než pouhé rozšíření na Českou televizi a Český rozhlas. Pokud dnes uděláme jen úzký krok pro tyto dvě instituce, velmi snadno se může stát, že se tím politicky uzavře celé téma na dlouhou dobu. Skutečně potřebné rozšíření na státní podniky a další právnické osoby zřízené zákonem se na dlouhé roky odloží. Proto navrhnu řešení, které respektuje citlivost samosprávy a vědomě ji z této ústavní změny vyjímá z důvodu, aby to prošlo zmíněným Senátem. A všechna ta největší systémová rizika se můžou vyřešit kontrolou veřejných prostředků právě tím státem, potažmo Nejvyšším kontrolním úřadem, a týká se to státních podniků i zákonem zřízených institucí.

Já si myslím, že obecně na tomhle návrhu by se mohla najít shoda napříč opozicí, ale i tady přítomnou koalicí, doufám, že bude ještě široká debata k tomu, jsme teprve u prvního čtení. Já děkuju za možnost tady vystoupit a děkuju vám, že jste mi věnovali svou pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak, děkuji. A nyní jsou na řadě dvě přednostní práva, která se přihlásila, a to nejdřív pan místopředseda Nacher a pak následně pan ministr Klempíř, pak bychom pokračovali řádně přihlášenými. Tak, pane poslanče, prosím.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuju za slovo, pane místopředsedo. Vážený pane ministře, dámy a pánové. Paní senátorko, vítám vás v Poslanecké sněmovně. Já bych také řekl pár slov. Jsem rád, že ta debata je většinou věcná, nicméně troufám si říct, že je potřeba některé věci tady upřesnit nebo vysvětlit.

Za prvé, nikdo nás nemůže obvinit, že bychom snad my teďka nějakým způsobem urychlovali tady tu věc ve vztahu ke kontrole NKÚ České televize, Českého rozhlasu, neboť je to senátní návrh. Sedí tady paní senátorka Hana Kordová Marvanová, která, nevím, jestli někdo použil slovo upjatá nebo něco takového v tomto, ale to je dobře, jako že to tak dlouho tlačila v Senátu, že i Senátu došla trpělivost, kde současná opozice, bývalá koalice, má většinu, s tím, že se tady o tom čtyři roky mluví a neustále se ta věc odkládala, že nakonec senátorům došla trpělivost. A paní kolegyně, jinak je to i moje kolegyně, zastupitelka pražská, to dotlačila do této podoby, že nám to poslali do Poslanecké sněmovny, což já jsem za to rád. Ale je to jenom pro nezaujaté diváky. Je to jako ukázka toho, že tohleto by neměl být koaličně-opoziční souboj, ale že nám to sem přišlo ze Senátu, kde vy máte většinu. To je jedna poznámka.

Druhá poznámka. To spojování s nějakými plány vlády si myslím, že je úplně nesouvisející. Ona k tomu vystoupila kolegyně z klubu STAN a myslím si, že tam právě já v tom vidím nějakou záminku, proč to nepodpořit teď, jak to souvisí s plány vlády do budoucna. I kdyby nakrásno se všechno podařilo hladce a podařila se změna financování České televize a Českého rozhlasu, tak i kdyby to takhle dopadlo, tak pak v té chvíli by to NKÚ kontroloval automaticky. Takže já teďka nerozumím té souvislosti. Buď chceme, aby NKÚ kontroloval veřejnoprávní média, anebo ne. Anebo pak jenom hledáme důvody, proč to nepodporovat.

Tady někdo řekl, mám pocit, že to byl pan poslanec Talíř, že jdeme rychle. Já si myslím, že nejdeme, protože on už tady o tom mluvil můj kolega Ondřej Babka. Vy jste to měli v prohlášení v roce 2022, v programovém prohlášení vlády, já jsem to tady citoval při vyslovování důvěry této vládě. A dokonce jsem vás tady testoval, že jsem tu větu, kterou tady přečetl Ondřej Babka, přečetl a pak jsem teprve prozradil ex post, že to bylo ve vašem vládním prohlášení, to znamená, už to mohlo být v roce 2022, 2023 a tak dále, a tak dále, takže určitě rychle nejdeme.

Já bych v tomto ocenil konzistentní postoj kolegů z ODS. Poslouchal jsem pozorně v kanceláři Martina Baxu, protože v tomhletom vy jste to měli v programovém prohlášení vlády. Mě by jenom teda zajímalo, proč ty čtyři roky relativně drobnou změnu, nebo jednoduchou změnu, jak chcete, se to neprosadilo. Naproti tomu to zvýšení koncesionářských poplatků jste v programu neměli. Kolega bývalý ministr ví, že to tady zopakuju znovu. On sám ještě rok po volbách říkal, že to zvyšovat nebudete. Nakonec jste to zvýšili, tam jste tu otočku udělali. Tady v tomhletom jste to jaksi neprosadili. Takže tam já oceňuju konzistentní postoj klubu ODS.

Moc nerozumím postoji hnutí STAN, které vždycky říkalo, že to podporuje, koneckonců to podpořilo v Senátu, najednou to nepodporuje tady. Tam nerozumím těm důvodům, protože jak říkám, tady v tomto případě čistokrevně, buď chceme tedy tu kontrolu, nezávislou kontrolu, anebo ji nechceme, což by docela pasovalo tomu, že to trvalo čtyři roky, až Senátu došla trpělivost, to jsme zase na začátku. A teďka, když už je to tady, tak zase hledáme nějaký jiný důvod, proč bychom to neměli podporovat. Tak si pojďme prostě říct, že jednak už to tady mělo být dávno, druhak, my Senát fakt neovládáme, jsme tam v menšině, takže se dá říct, že to je opravdu kontrola této vlády v druhém kroku. A nakonec vlastně si troufám říct, že by bylo pro všechny dobré, abychom se v tomhle tom posunuli a jsem rád, že to máme tady hned na začátku.

Před tím se i možná trošičku vyčistí ta debata o té budoucnosti financování České televize, Českého rozhlasu. Já si myslím, že to totiž může jít paralelně. Ono by to bylo snazší, kdyby už to tady třeba dva tři roky bylo, protože pak i v tom financování, a Martin Baxa to ví, protože my jsme měli kulaté stoly kolem financování, že my jsme říkali vždycky, aby to šlo opačně, aby se nejdřív definovala veřejnoprávní služba, aby tam byla nezávislá kontrola, aby se zjistily ty finanční nároky, a pak na to napasujete tu výši těch příspěvků, ne obráceně.

Takže já jsem rád, že v tomhletom vedeme věcnou debatu, a tady trochu to vysvětlení toho, kdy to vzniklo původně, že to je tady vlastně až teď, mně přijde naopak, na rozdíl od pana poslance Talíře, že to jde spíš pomalu, bych řekl, takže bych chtěl poděkovat Senátu, kde my máme menšinu, že nám to sem poslal, že my to tady můžeme probrat. Já vám pro tuto chvíli děkuju za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak, děkuji. Vaše vystoupení vyvolalo několik faktických poznámek jako první s faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Baxa. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Martin Baxa: Já jsem bohužel musel na chviličku odběhnout z jednání Poslanecké sněmovny, tak jsem chtěl, samozřejmě s veškerou úctou k úsilí pana poslance Volpe, říct, že v žádném případě ten náš návrh nikdy neměl sloužit jako nosič pro zavedení všeobecné kontroly ze strany NKÚ, tak jak jste to tady, pane poslanče, prostřednictvím pana místopředsedy, prezentovali. Já to nekritizuji, jenom to chci konstatovat, protože my jsme měli tehdy velkou obavu z toho, aby se, nebo velkou obavu... My jsme byli připraveni to prosazovat, ale tušili jsme jako riziko to, že by toto, jak se říká v hantýrce Poslanecké sněmovny, otevření ústavy mohlo sloužit k tomu, aby se začalo uvažovat o takových věcech, jako je zavedení kontroly NKÚ třeba pro samosprávy.

Tak jenom bych chtěl požádat, je samozřejmě vaše plné právo a kohokoliv jiného dávat pozměňovací návrhy, abychom ale toto tedy nespojovali s tím senátním návrhem paní senátorky Kordové Marvanové, který tady všichni sdílíme, protože to vlastně jako vyvolá debatu, která je jako principiálně jiná. Návrh na zavedení kontroly NKÚ do médií veřejné služby je zcela jednoznačný, je definovaný tím, že prostě občané v tomto případě platí peníze přímo médiím veřejné služby, respektive domácnosti platí poplatky médiím veřejné služby a že jsou opravdu legitimní důvody k tomu, aby to bylo kontrolováno. Ale rozšíření o ten další okruh, to je potom jako fakt lepší připravit jako vlastní návrh a nespojovat tuto novelu ústavy s tím, aby se zavedla třeba kontrola obcí. Předpokládám, že, pane kolego, k tomuto směřujete, nebo nejen k tomuto, ale abychom se zabývali i jinou materií. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak děkuju za dodržení času. Další s faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Talíř, připraví se pan poslanec Volpe. Tak prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec František Talíř: Děkuju za slovo, pane předsedající. Hezký večer ještě jednou, kolegyně, kolegové. Jenom pan místopředseda Nacher několikrát zmiňoval moje jméno, a to, že snad jako neporozuměl, tak aby mohl porozumět tomu mému vystoupení, tak mu to rád zopakuju. Já jsem tam dal ten kontrast - a jistě jste mě poslouchal dobře - že v této věci je poměrně v principu shoda napříč, stejně tak ze strany KDU-ČSL, protože to dlouhodobě diskutujeme navzájem, jde to napříč koalicí, opozicí, Senátem a Poslaneckou sněmovnou. Ale já jsem tam, a teďka je to podstatné, abychom si rozuměli, tak já jsem tam právě zmiňoval to, že potřebovali bychom, aby zatímco tady postupujeme jasně podle jasného fahrplanu, tak abychom se stejně zodpovědně věnovali i tomu financování veřejnoprávních médií, protože k tomu tady vyzýváme na mediálním výboru, v interpelacích na pana ministra, všude možně.

A právě, jak vy jste zmiňoval, že by bylo dobré, aby to běželo paralelně, no, tak ono to právě paralelně, že jo, neběží. Postupujeme v NKÚ, na tom se shodujeme, to je dobře. Ale ta diskuse k tomu financování České televize, Českého rozhlasu, tak ta nám tady prostě jako stojí. My se ptáme, reakce moc nepřicházejí. Takže to já jsem dával do kontrastu jako výzvu, abychom právě paralelně mluvili i o tom financování, které vy deklarujete, leč nic zatím nepředstavujete. Tak abychom se pochopili. Děkuju za slovo.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji a nyní vystoupí pan poslanec Volpe s faktickou poznámkou. Prosím.

 

Poslanec Samuel Volpe: Děkuji za slovo. Já jenom, abych to uvedl na pravou míru. Já jsem právě zmiňoval ty samosprávy a ty jsem tedy říkal, že ne. Já to tady rád zopakuji ještě jednou. Já zrovna shodou náhod jsem - možná už jsem to zmiňoval - jsem na právech v pátém ročníku, zrovna teď dopisuju diplomovou práci z ústavního práva, takže ústavu jako ... v ní ležím každou noc, když to takhle řeknu. Když tady končíme, tak já letím domů, abych si pročítal těch 113 článků ústavy, co máme.

Já jediné, co říkám, když už budeme zasahovat do toho čl. 97 - kvůli tomu já podávám ten pozměňovací návrh - zákon číslo 1/1993 Sb., Ústavy České republiky, jde o to, když už tedy musíme zasahovat do té ústavy, věřím, že to nebude zasahování do materiálního ohniska ústavy dle čl. 9 odst. 2, tak pojďme to udělat tedy správně, pojďme rozšířit ty pravomoce, tu působnost toho NKÚ. Protože já například - a věřím, že vy také - této státní instituci důvěřujeme. Pojďme tedy chtít, aby veřejné peníze byly pod veřejnou kontrolou. To mi přijde zcela jako přirozené, nic proti ničemu. A z toho důvodu, aby to prošlo právě tím Senátem, které je vlastně, vyplývá historicky z těch důvodů, proč to neprocházelo, to byly ty samosprávné celky, tak ty jsem právě naschvál zmiňoval a myslím si, že jsem to tady měl, že záměrně se nebude vztahovat na územně samosprávné celky, ani na právnické osoby jimi zřizované nebo ovládané.

Já jsem akorát vlastně upozorňoval, jak to je v jiných evropských státech, já jsem konkrétně si vybral mě blízkou Itálii, kde jsem říkal, že například Corte dei conti (?), ta tam právě kontroluje i ty regiony, vlastně provincie, obce, ale to tedy nechci v tomhle případě, protože bych byl rád, aby ten návrh prošel. Jenom jsem tady chtěl předestřít, že budu předkládat ten pozměňovací návrh. Je k tomu docela podrobná důvodová zpráva. Je to cca na tři strany. Budu rád, když se s tím seznámí právě i kolegové, kolegyně a uvidí, že to fakt nemá nic společného (Předsedající: Čas.) s územně samosprávnými celky. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak děkuji. Nyní se hlásí s přednostním právem pan ministr Klempíř. Prosím.

 

Ministr kultury ČR Oto Klempíř: Vážený pane předsedající, kolegové, kolegyně, paní senátorko, budu stručný, mám pro vás jen pár vlídných slov. Chtěl bych podpořit návrh, který umožní NKÚ kontrolovat hospodaření médií veřejné služby. Je to podle mého absolutně logické a správné.

Za prvé, tato média hospodaří s penězi daňových poplatníků, kteří mají plné právo vidět, jak je s jejich penězi nakládáno. Za druhé, i evropské předpisy včetně EMFA říkají, že média, veřejné služby mají být transparentní. Za třetí, nezávislá kontrola zvýší image a pozici médií veřejné služby. Ať už chceme, nebo ne, tak jen tato kontrola může potlačit podezření, že se média veřejné služby nechovají hospodárně. Toto podezření je tak nějak v éteru. Minimálně tyto tři důvody jsou dostatečné pro to, abychom provedli změnu tohoto ústavního zákona. Když jsem byl na komisi pro ústavu, tak tam ostatně tyto tři důvody v různých variantách často zazněly.

Přál bych si, abychom posílení kontroly hospodaření médií veřejné služby neviděli jako opravdu pozitivní a jenom pozitivní krok. Nezpochybňujme tím roli Rady České televize nebo Českého rozhlasu, které mají kontrolu hospodaření úplně ve své kompetenci. Neznamená to ani, že bychom neměli důvěru v mediální výbor, který schvaluje výroční zprávy obou médií. A dokonce to ani neznamená, že bychom nevěřili auditům, které si obě média na své hospodaření zadávají.

Kontrola NKÚ má přinést nový hluboký pohled. A já věřím, že ji NKÚ využije. Ten pohled je, že všichni zde zjistíme, že se televize a rozhlas chovají skutečně hospodárně. Věříme, že tato kontrola totiž nebude jen o porovnání objednávek s fakturami, jak dobře ví všichni jako já, kteří jsme pracovali v mediálních a komunikačních agenturách, že tahleta věc je vlastně základ, aby seděla, ale že bude o skutečné analýze efektivity. A ať si to klidně NKÚ udělá i za použití agregovaných dat z komerčních stanic, pokud to lze, ať to zkombinuje.

Chtěl bych vás tedy požádat o podporu tohoto návrhu, a to hlavně proto, že jen tak pomůžeme jednou provždy odstranit všechny ty dohady a někdy i legendy, které okolo hospodaření médií veřejné služby panují. Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak děkuji. A vaše vystoupení vyvolalo dvě faktické poznámky. První pan poslanec Baxa, připraví se pan poslanec Hladík. Tak pane poslanče, prosím vaše dvě minuty.

 

Poslanec Martin Baxa: Děkuju za slovo. Já jsem nechtěl reagovat na vystoupení pana ministra, byť s ním souhlasím, nezdržel se tady dlouho. Já jsem se chtěl omluvit, pane poslanče Volpe, prostřednictvím pana místopředsedy, pokud jsem řekl, že jste pro zavedení kontroly samospráv. Byl jsem tu chviličku mimo jednací sál, když jste to zmiňoval. Ale stejně nesouhlasím s tím, aby se využívala tato novela k tomu, aby se rozšiřovaly obecné kompetence Nejvyššího kontrolního, pardon, ano, ano, Nejvyššího kontrolního úřadu. My jsme se bavili tady o variantě, která logicky vyplývá z vašeho návrhu, že pak by to byly třeba státní podniky. Ale opravdu tato novela byla udělána účelově a pouze ve prospěch toho, aby byla zavedena kontrola médií veřejné služby. Tak jenom jsem to k tomu chtěl říct, že to prostě považuju, že ten samotný fakt otevření ústavy prostě nemá vést k tomu, aby se tak zásadně změnily kompetence Nejvyššího kontrolního úřadu. Ale samozřejmě, jistě návrh předložíte a bude kolem něj debata. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času. Nyní s faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Hladík. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Petr Hladík: Děkuju moc. Já jsem chtěl reagovat na pana ministra a on mně zrovna utekl někde s telefonem. Tak jenom krátce k tomu, co říkal, jedna taková faktická. Nejedná se tady o finance daňových poplatníků, jedná se o finance koncesionářů. Byť se to zdá být stejné, stejné to není. Daňový poplatník a koncesionář ne vždy jsou ty stejné osoby. Tak jenom ať o tom hovoříme korektně. Jedná se o finance nás koncesionářů. To je první technická věc.

Druhá věc. Byť KDU-ČSL, já osobně, a myslím si, že tady poměrně široké politické spektrum podporuje tento návrh, aby pro média veřejné služby byla zavedena kontrola Nejvyššího kontrolního úřadu, tak bych ale varoval před jednou věcí, a chci to tady záměrně zmínit. Já jako bývalý ministr a každý, kdo seděl v jakékoliv vládě, tak s tím zkušenost má. Zprávy NKÚ je potřeba číst poctivě, číst přesně a nevytrhovat z kontextu jenom mediální sdělení, která se občas ze zpráv NKÚ dají vytáhnout a také dezinterpretovat.

Tak já jenom chci upozornit na jednu věc. Jestli toto učiníme, zavedeme, tak aby potom nebyly dezinterpretovány třeba některé z kontrol České televize či Českého rozhlasu, ty zprávy jako takové, a nebylo to prezentováno mediálními zkratkami a titulky, protože podstata kontroly se nedá shrnout do jedné věty. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času. Nyní s faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Babka, prosím.

 

Poslanec Ondřej Babka: Děkuji. Já úplně krátce jenom na kolegu Hladíka, vaším prostřednictvím. V zákoně ani o Českém rozhlase, ani o České televizi, ani o tom poplatkovém zákoně, se nemluví o žádném koncesionáři. To je prostě poplatník, který platí poplatek. To znamená, není to koncesionář. Nic takového neexistuje.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času. Nyní poslední přihlášený pan poslanec Bartoš dostane slovo, prosím.

 

Poslanec Ivan Bartoš: Já vám děkuju za slovo, pane předsedající. Kolegyně a kolegové, já bych chtěl ocenit, že ten návrh sem přišel a že pochází ze Senátu. Když tady vystupovali kolegové, třeba i Patrik Nacher, který je pamětníkem tady ve Sněmovně, a náš nově zvolený poslanec Samuel Volpe, který naopak je první volební období ve Sněmovně a koukal se trochu do historie... Já bych se ještě také podíval do historie, protože ta debata nad rolí NKÚ vůči státu, jednotlivým rezortům, veřejnoprávním médiím, ale i třeba státem ovládaných firem, dokonce i k municipalitám a krajům, je na stole poměrně dlouho.

Já si pamatuju velmi živě debatu, kterou jsme zde vedli zejména ve volebním období 2017 až 2021. Spousta lidí tady je, kteří podepsali Rekonstrukci státu, ty jednotlivé... No, třeba pan Vondráček, bývalý předseda Poslanecké sněmovny. Byla to právě Rekonstrukce státu, která zdůrazňovala, že NKÚ je právě tím úřadem, který má potřebné know-how, potřebnou metodiku a nejenom, že dokáže analyzovat ne pouze účtenky, jak tady zaznělo od pana Klempíře, ale skutečně efektivitu těch politik, na které se vynakládají ať už peníze veřejné, tedy peníze, který stát vybere na daních nebo s nimi disponuje, tak i tedy koncesionářské poplatky. Nechci se tady s panem poslancem Babkou, prostřednictvím pana předsedajícího, přít o ty termíny.

V souladu s tímhletím jsme vlastně už v tom volebním období předkládali návrh, který by toto zaváděl. To zde zmínil pan poslanec Samuel Volpe správně. Ono to doputovalo až na úroveň Senátu. My jsme k tomu byli velmi optimističtí, ale pak zabrala ta regionální příslušnost. Byť já se třeba můžu v názoru lišit od předsedy Pirátů Zdeňka Hřiba, tak skutečně i města v řadě svých třeba společnostech, které ovládají - a nemusí to být jenom Praha, Brno, Ostrava - skutečně nakládají s významnými prostředky.

Česká televize a Český rozhlas nakládají s vyššími miliardami. Když se bavíme, kolik to bylo, tak v roce 2021 se to odhadovalo zhruba na 10 miliard, které se tam otočí. Neustálá debata o objektivitě veřejnoprávních médií byla vedena právě přes nástroj kontroly NKÚ. Zaznívalo to od kolegů z SPD. Možná to historicky bylo ještě od Úsvitu. To si teď nejsem jist, ale předpokládám, že to tak bylo. Jsem rád, že tenhleten návrh je na stole.

Já bych chtěl jenom připomenout, že v roce 2024 tady probíhala debata a následně byla schválena mediální novela a byli to Piráti a Jakub Michálek, kteří hovořili o tom, že pokud se má zvýšit tedy úroveň koncesionářských poplatků - i když my jsme ten princip placení za internet a telefon nakonec nepodporovali - tak to mělo jít ruku v ruce právě s posílením pravomoci NKÚ, s dozorem nad Českým rozhlasem a Českou televizí.

Dopadlo to ne jak jinak, ten návrh vyhučel, neprošel. Změnila se tedy výše poplatků, změnila se škála, za co se platí, kdo platí, ať už v té, řekněme, osobní rovině koncesionářských poplatků jednotlivců, tak z mého pohledu i velmi nefér situace v tom sektoru podnikatelském, jak se vypočítá ten poplatek. Takže fakticky došlo k navýšení objemu peněz, s kterými tyto dvě instituce hospodaří, aniž by došlo k navýšení té kontroly.

Máme zde řadu ministrů - ne tedy teď na sále - kteří povedou své rezorty poprvé. Tak myslím, že první rok ještě budou dostávat kontroly NKÚ z vlády minulé, někdy i předminulé. Ke konci svého volebního období budou dostávat už kontroly NKÚ o tom, jak hospodaří s penězi na svých rezortech. Doufám, že respekt, který zde zaznívá od řady lidí k NKÚ a který já osobně mám, bude zachován tedy i v momentě, kdy přijde nějaký audit a analýza NKÚ.

Oni většinou píší takové divoké tiskové zprávy, ale díky těm titulkům si toho často všimnou média a potom se ty politiky i třeba na výboru kontrolním ve Sněmovně probírají velmi detailně. Takže jenom moje prosba do budoucna. Nechť všichni ti, kteří dneska hovoří kladně o NKÚ, zachovají tento svůj postup, až přijdou první audity z tohoto volebního období v rámci plánu kontrol, ať už to jsou zemědělské dotace, nakládání s dotacemi v oblasti dotací agroholdingům a podobně. Uvidíme. Já si pamatuju jednotlivé výroky o tom, jak NKÚ je důležité, jak je to důvěryhodný orgán. Vytáhnu je za dva roky z kapsy a případně vás s nimi budu konfrontovat.

Samozřejmě ten návrh předtím neprošel - já se vlastně ani nedivím - v rámci koalice ODS, KDU-ČSL, TOP 09. Myslím si, že dokonce STAN, pan ministr Baxa, hovořil o tom, ať tím jako nezaděláváme tu novelu. To, že to neprošlo, byl mimo jiné jeden z důvodů, proč část poslaneckého klubu Pirátů nehlasovala pro tu novelu jako celek. Byť jsme s valorizací koncesionářských poplatků principiálně souhlasili, nesouhlasili jsme s tím rozšířením na internet. Měli jsme zásadní problém, že vybíráme-li více, proč zároveň tedy konečně nepřidáme kontrolu, o které se dlouhou dobu tady bavíme.

No, a já si myslím, že teď je na místě - opět si vypůjčím krátké vystoupení pana poslance Babky, prostřednictvím pana předsedajícího - pokud se tedy objeví nějaký plán přehození financování veřejnoprávních médií právě k vazbě na státní rozpočet, tak bude poměrně irelevantní, jestli to platí daňoví poplatníci, nebo jestli to je formou koncese. Stát jako takový bude mít nějakým způsobem - i když jsem to stále od pana ministra Klempíře neslyšel - kontrolu nad tím, jaké peníze tedy v rámci rozpočtu do těchto veřejnoprávních médií plynou. Myslím si, že ta kontrola NKÚ bude neméně v danou dobu důležitá.

Doufám - ono to bude mít, jak se říká v politice, hodně tatínků a maminek - že když tento návrh přijde, tak si překvapivě spousta stran zde ve Sněmovně odškrtne, zavedli jsme kontrolu nad veřejnoprávními médii. Já bych chtěl, aby v rámci této debaty se tedy objevilo i to B. My už zhruba měsíc čekáme na vyjádření Ministerstva kultury. On tady vždycky pan ministr Oto Klempíř vystoupí s nějakým takovým až skoro poetickým vystoupením, kde hovoří o hodnotách, ale faktický návrh, o kterém opět Andrej Babiš hovoří, že to bude jako coby dup a mělo by to být od 1. 1. roku 2027, změna způsobu financování veřejnoprávních médií...

Tak já bych chtěl, když tady všichni tak jako dbáme na to, aby ta média veřejné služby nejenom dobře hospodařila, ale byla objektivní, tak abychom dostali zároveň i záruky k tomu, že ta objektivita bude v rámci těch navrhovaných změn zachována. To mi zde chybí. Nicméně klub Pirátů podpoří ten návrh. A já děkuju Samuelu Volpemu, jestli ho skloňuju dobře, prostřednictvím pana předsedajícího. Každopádně ta debata o těch státem ovládaných podnicích a i z minulého volebního období víme, jaké obrovské operace, ať už to byl nákup Robin Oil a další se mohou dít skrze ně, tak jsem rád, že ačkoliv Samuel nemá tu historickou paměť toho projednávání v roce 2020, 2021,takže to formou toho pozměňovacího návrhu do té debaty vrací.

A vzhledem k tomu, a teď budu mluvit k panu bývalému ministru poslanci Baxovi, prostřednictvím pana předsedajícího, vzhledem k tomu, že ta změna těch rozšíření pravomocí u orgánu, který metodiku kontroly i podobných, není velká, ani pro tu Českou televizi a Český rozhlas, tak celkové rozšíření, tedy změna toho pozměňovacího návrhu pouze zvyšuje ten scope, tu míru, to není, že bychom přepisovali čtyři stránky složitého textu, pouze rozšiřuje ten prostor pro ty kontrolované subjekty.

Takže když hovoříme o čistotě toho návrhu, já si myslím, že přidání toho výčtu tak, jak ho zde měl pan poslanec Volpe bez těch tedy municipalit a krajů, nikterak neohrožuje schválení této novely. Pokud tedy naším zájmem je nejenom dohlížet na dobré hospodaření veřejnoprávních médií, ale zároveň dohlížet na to, že se ve státem vlastněných firmách hospodaří dobře. Ne všechno se dostane k policii. Spousta věcí končí nakonec u NCOZ a dochází tedy k tomu policejnímu šetření už nějaké kriminální činnosti. Ale ono jako špatně hospodařit, plýtvat penězi, to nemusí být a priori trestný čin, to prostě může být záměr nebo nedbalost a na to právě míří ty kontroly NKÚ.

Takže vyjádření za klub Pirátů. Podporujeme novelu v tomto rozšíření a zároveň prosíme o podporu pozměňovacího návrhu, který rozšiřuje ten záběr nad úroveň veřejnoprávních médií. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji a vaše vystoupení vyvolalo dvě faktické poznámky. První vystoupí pan poslanec Volpe, připraví se pan poslanec Baxa. Tak prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Samuel Volpe: Děkuji, pane předsedající, za slovo, zároveň děkuji Ivanovi za to, co zmínil a já si myslím, že to hezky shrnul. Já bych k tomu chtěl teda podotknout, já tu historickou zkušenost tady nemám, neseděl jsem tady s vámi. Například od toho roku 2017, pak v tom roce 2020, ani v tom roce 2021, ale minimálně jsem šel do historie, abych si to načetl.

Já pro ty, co třeba si to nepamatují z hlavy, tak čl. 97 Ústavy České republiky, Nejvyšší kontrolní úřad je nezávislý orgán, vykonává kontrolu hospodaření se státním majetkem a plnění státního rozpočtu. To je teda odst. 1, čl. 97. Pak tam je ještě odstavec 2 a odstavec 3. Ten aktuálně neřešíme.

Co je ten senátní návrh; tam by se v podstatě navíc přidávalo, že Nejvyšší kontrolní úřad dále vykonává kontrolu hospodaření právnických osob zřízených zákonem poskytujících veřejnou službu v oblasti televizního a rozhlasového vysílání.

Já taky stejně jako celý klub Pirátů toto podporujeme, jsme jako pro, vyjádříme tomu naši podporu. Ale já říkám, když už to teda stálo tolik legislativní práce, tolik let té práce, když už se to vyjednávalo i se Senátem, tak proč teda, když už to budeme měnit, bychom to měnili kvůli jedné větě, když můžeme rozšířit kontrolu, netýkalo by se to těch samosprávných celků, obcí, krajů, jak jsme teda zmiňovali, protože to víme, že by Senátem neprošlo, tak v rámci toho pozměňovacího návrhu já tady dávám možnost, že by se to mohlo týkat alespoň například těch státních podniků, různých městských společností nebo vlastně právnických osob, kde má stát většinový podíl, nějakou rozhodovací funkci, pravomoc a podobně. Čas jsem dodržel a děkuji za prostor.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: A já za dodržení času. Děkuji a nyní vystoupí pan poslanec Kubíček s faktickou poznámkou. Tak prosím vaše dvě minuty.

 

Poslanec Roman Kubíček: Děkuju za slovo, pane předsedající. Já jsem ta historická paměť, protože s panem poslancem za Piráty Černohorským jsem ten zákon připravoval a zpravodajoval. Takže jenom upozorňuji na to, že tato dolní komora po velkých úpravách přijala ten zákon a ten zákon dolní komorou prošel. Tak to bylo. Nicméně my jsme dělali úpravy, vynechávali jsme vysoké školy, vynechávali jsme územně správní celky, nechali jsme tam opravdu to minimum a narazilo to v Senátu. Já jsem tímto vděčen Senátu za to, že udělal aspoň ta média veřejné služby a buďte rádi, že to takhle funguje a nedrážděte hada bosou rohou. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji také za dodržení času a nyní je přihlášen ještě do obecné rozpravy pan poslanec Vondráček, prosím, máte slovo.

 

Poslanec Libor Vondráček: Nechtěl jsem to míchat do té své zpravodajské zprávy, ale rád bych požádal, protože jsem byl pověřen jako předseda Stálé komise pro ústavu, aby tento tisk byl také přikázán k projednání Stálé komisi pro ústavu. A přece jenom si neodpustím něco k tomuto říct sám za sebe, už ne jako zpravodaj - nerad bych, aby ty hodiny práce tak, jak řekl můj předřečník, prostřednictvím pana předsedajícího, spadly pod stůl, protože se na to nalepí věc, která nezíská ústavní většinu v Senátu.

Takže byť já bych si také přál, aby Nejvyšší kontrolní úřad mohl kontrolovat nejenom Českou televizi a nejenom Český rozhlas, tak v úctě k tomu, že tady v tomto smyslu už je hodně odpracováno a je veliká pravděpodobnost, že to získá ústavní většinu v obou dvou komorách, tak bych s dovolením tady před tím varoval, abychom prostou většinou v naší Sněmovně nezměnili znění toho návrhu tak, že by potom pro Senát byl nepřijatelný.

A druhá věc, přece jenom mě to trochu šokovalo, s čím tedy přišla, prostřednictvím pana předsedajícího, paní poslankyně za STAN, že tedy STAN dříve podporoval tento návrh a v tomto čase ho podpořit nechce, protože se jim nezdá dobré politické klima, když se bavíme o České televizi a Českém rozhlase i v jiném gardu. Tak je to možná poprvé v historii české Poslanecké sněmovny, kdy nějaká instituce touží po tom být kontrolována a poslanci by jí chtěli upřít, aby se ta tužba této instituce, že bude kontrolována, tedy nenaplnila. Pokud Česká televize i Český rozhlas chtějí, aby byly kontrolovány, mají k tomu zřejmě i jeden z těch důvodů, o kterých tady byla několikrát řeč, a tedy, že je to možná šance zlepšit si reputaci. Že možná ten pohled, kritický pohled občanů na Českou televizi a Český rozhlas pramení i právě z toho, že dosud tyto instituce nebyly kontrolovány Nejvyšším kontrolním úřadem.

A protože často slyším v různých diskusích, že právě zástupci současné vlády kritizují tyto instituce a tím mohou dělat špatné jméno těmto institucím, tak bych rád řekl, že pokud nezvednou někteří poslanci ruku pro tento návrh, riskují, že se nezlepší jméno těchto institucí právě proto, že budou kontrolovány a těmi, kdo tedy těmto institucím napomáhá nemít tak dobré jméno před českými občany budou ti, kteří tento návrh nepodpořili a případně zabránili tomu, aby prošla změna naší ústavy.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak děkuju. Ještě jedna faktická poznámka paní poslankyně Richterová. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Olga Richterová: Děkuji, pane předsedající. Jenom zareaguju, co se týče těch minulých změn, ano, projednávalo se to tady už mnohokrát, důkladně. My prostě jenom připomínáme, že konzistentně si myslíme, že Nejvyšší kontrolní úřad v jiných zemích má širší pravomoce, že ty obdobné instituce jinde fungují důkladněji, mají opravdu širší ty nástroje i tu pravomoc. A na tu oprávněnou otázku, co ale udělá Senát tentokrát, jaké změny tedy jsou průchozí, bych já řekla, právě proto tady můj kolega, pirátský poslanec Samuel Volpe připravil a přednesl ten možný pozměňovací návrh už teď v prvním čtení, abychom tohle mohli debatovat. Aby se když tak daly dát třeba dvě verze. Jedna ta, kterou my považujeme za ideální. Čili když subjekty zřizované zákonem, třeba takový spolek OSA, by se mohl dostat do působnosti NKÚ, ale taky státní podniky. To nám prostě přijde, že správné. Tam, kde tečou velké veřejné peníze, aby to bylo pod drobnohledem NKÚ. Nicméně kdyby to nebylo v Senátu patrně průchozí, tak ať je tam možnost tam nechat jenom část z toho našeho rozšíření. Nicméně sahat do ústavy za nás je prostě věc, která se nemá dělat příliš často.

A když už jako vidíme, že v jiných zemích to funguje výrazně, výrazně šířeji, tak proč se, prosím, alespoň nepobavit o tom, zda by v tomto aktuálním složení Senátu vlastně nebylo možné ještě nějaké doplnění ze Sněmovny přidat, když už byla vůle sem to rozšíření takto poslat. Já si prostě myslím, že to je posun a že se o tom bavit máme, proto jsme to za Piráty dneska přednesli a proto se o tom moc rádi budeme bavit s každým, kdo by chtěl, aby náš Nejvyšší kontrolní úřad prostě byl podobně akceschopný a mohl opravdu ty miliony a miliony kontrolovat, které jsou teďka mimo dosah, ač jde o peníze, kde opravdu to je třeba zákonem přikázáno, že tam plynou. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju pěkně za dodržení času. A ještě se hlásí s faktickou poznámkou pan poslanec Volpe. Prosím.

 

Poslanec Samuel Volpe: Pane předsedající, děkuju za slovo, já už budu opravdu, opravdu rychlý. Viděl jsem, že ten pozměňovací návrh vyvolal debatu, tak já se ho pokusím do poslaneckého systému nahrát co nejdříve, ať se s ním můžete seznámit, budou to tři stránky, tak aspoň ať máte představu. Díky.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju za dodržení času. Další s faktickou poznámkou pan poslanec Adamec. Prosím. (Hluk v sále.)

 

Poslanec Ivan Adamec: Já děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, dámy a pánové, já bych poprosil kolegy z vršku, ať na mě nepokřikují, když se mi zrovna chce něco říci. Já jsem taky pamětník, pamatuji si tady tu debatu ohledně rozšíření pravomoci NKÚ, tehdy i na samosprávy. A tady jsme proti tomu výrazně bojovali, protože samozřejmě účelné vynakládání veřejných prostředků v případě samospráv je velká otázka, protože samosprávy kolikrát podle názoru NKÚ ani účelně ty peníze vynakládat nemohou, protože vlastně dotují ztrátové činnosti. To znamená, to jsou vlastně organizace, které vykazují ztráty, protože to z podstaty věci nikdo jiný než samospráva dělat nemůže, protože prostě podnikatelský sektor dělá zásadně za zisk.

Co se týká těch státních podniků, tak já bych tady před tím varoval. NKÚ z podstaty je konstruován na něco úplně jiného, ten měl kontrolovat toky státních peněz. Pokud si přečtete zprávy NKÚ - a já to doporučuji každému, kdo tak hlasitě horuje za NKÚ, ať si přečte nějakou tu zprávu, nějaké to kontrolní zjištění - a možná budete překvapeni, jaké je to pěkné čtení a kolikrát - vemte si, jak se to pak řeší, tyhlety zprávy, pokud ministři protestují, ministerstva protestují, státní záležitosti, které on řeší, kontroluje ty peníze, tak to není nic hezkého.

Já si dovedu představit, že by NKÚ třeba kontroloval Budvar, to je státní podnik, já si to dovedu představit, výrobní podnik, tomu nerozumím vůbec jako co vlastně chceme po NKÚ. Já bych před tím varoval. Prosím vás, jako pokud chcete salámovou metodu a předávat NKÚ neustále další pravomoce, tak to je cesta do pekel. Já si myslím, že - z toho já vidím ten návrh Pirátů jako velmi nebezpečný, protože zase rozšiřujeme pravomoc, zase pozměňovacím návrhem a já si myslím, že tudy cesta nevede. Řekněme si, že kontroly samozřejmě probíhají v těchto firmách, i v těch státních firmách, i ve samosprávách, akorát ty kontroly dělá nikdo jiný než NKÚ, které by jezdilo na kontrolu toku státních peněz. Takhle si to přiznejme (Předsedající: Čas, pane poslanče.), NKÚ není všemocné a dělejme to tak (Předsedající: Čas.), aby to bylo v té minimální verzi.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: To je zatím poslední přihlášený. Nikdo se nehlásí k faktické poznámce, nikdo se nehlásí do obecné rozpravy. Ještě se dívám po sále. Není tomu tak. Končím tedy obecnou rozpravu a ptám se, zda je zájem o závěrečná slova? Ano, paní senátorka má zájem o závěrečné slovo. Prosím.

 

Senátorka Hana Kordová Marvanová: Vážené poslankyně, vážení poslanci, vážení členové vlády, děkuji za v zásadě velmi vstřícnou rozpravu i za v zásadě - to vnímám tak - podporu toho návrhu, aby byl podrobně prodiskutován ve výborech. A chtěla jsem reagovat na dvě připomínky nebo poznámky. Jednak, jak zde o tom hovořil pan poslanec Volpe, jedná se o to, že by chtěl navrhnout rozšíření pravomoci NKÚ. Já neříkám, že ta debata není možná, ta se i tady vedla, vedla se i v Senátu, ale když jsme připravovali ten návrh senátní, tak já jsem se tedy podrobně seznámila s tím, v jaké podobě připravoval pan ministr Šalomoun - ještě za Pirátskou stranu - za minulé vlády ten návrh. A ten návrh nikdy - rozšíření pravomocí NKÚ - se neposunul dál než do vnějšího připomínkového řízení. Byl širší právě, týkal se kontroly veřejnoprávních médií ze strany NKÚ, ale týkal se třeba i státních podniků a podobně.

Já jsem tedy prostudovala a vlastně jsem i komunikovala s panem ministrem Šalomounem, proč mu to neprošlo, proč to nedostal na vládu. Nedostal to na vládu proto, že vlastně měl větší ambici než jenom to, co bylo ve vládním prohlášení, tedy zavést kontrolu NKÚ nad médii veřejné služby. Proto jsem usoudila, že má-li se to konečně prosadit - a je to docela ostuda, mluví se o tom deset let tady mnohokrát při mediálních novelách, veřejnost o tom mluví, veřejnoprávní média to chtějí a jenom proto, že se to neustále spojuje s dalšími a dalšími tématy, tak to neprošlo. Takže přestože souhlasím, že by se jistě NKÚ, jeho pravomoci mohly třeba rozšířit na některé další veřejné prostředky, tak budu se snažit přesvědčit i při rozpravě, která bude dál probíhat, aby to eventuálně třeba pan poslanec Volpe - další předložil jako samostatný návrh, aby se diskutoval, aby to neohrozilo schválení této novely, na kterou se dlouho čeká. A já jsem přesvědčena, že to pomůže médiím veřejné služby, že prostě když veřejnost uvidí - a třeba i kritickou zprávu, z níž se vyvodí závěry a náprava, že to povede k posílení autority, důvěryhodnosti. Proto to podporovala i minulá vláda, proto takhle o tom mluvil pan bývalý ministr Baxa, mluví o tom současná vláda, takže myslím si, že nemáme jinými návrhy, které se na to přibalí, ohrozit schválení tohoto zákona.

Druhou poznámku, kterou chci říct - překvapilo mě stanovisko za klub hnutí STAN, které tady prezentovala paní poslankyně Urbanová v Senátu, i STAN podpořil tuto novelu, dokonce i David Smoljak je předseda mediální komise v Senátu - který je za STAN, a mediální komise v Senátu to podporuje. Takže já si myslím, že to je trošku možná nedorozumění nebo nepochopení, že i při diskusích o eventuálním - já to nepodporuju rušit koncesionářské poplatky, ale jistě může se diskutovat o tom, jak mají být financována média veřejné služby, ale nejsou státní a nelze, i kdyby se změnilo financování, tak nebude možné plně kontrolovat jejich hospodaření bez této novely.

Já jsem si dokonce obstarala tady stanovisko legislativního odboru NKÚ, jak by se to chovalo, kdyby se změnilo financování. A tady to stanovisko mám, odcituji. K otázce, zda je pro umožnění kontroly ČT a ČRo ze strany NKÚ třeba navrhované novely ústavy i tehdy, pokud by došlo ke změně způsobu financování ČT a ČRo, domníváme se, že ano. ČT i ČRo jsou právnickými osobami oddělenými od státu, tedy zřízenými samostatným zákonem, což je dobře, které hospodaří s vlastním majetkem, vlastními úkony, nabývají práv a zavazují se. To znamená, pokud chceme, aby plnohodnotně byly kontrolovány nějakou nezávislou kontrolou, tak i kdyby se tady diskutovalo o tom, že se má změnit financování, tak nadále bude zapotřebí, aby je mohla kontrolovat NKÚ, aby se provedla změna ústavy. To znamená, já bych jako chtěla apelovat trošičku nebo poprosit poslance za STAN, aby to zvážili, to stanovisko, možná o tom byli ochotni více diskutovat, protože prostě obavy, že by to bylo kontraproduktivní, když se neví, co s médii bude - ne, podle mě je to důležité pro posílení důvěryhodnosti médií veřejné služby - a já jsem jejich zastáncem - možná tedy řeknu, že jsem byla spolu s dalšími dvěma poslanci předkladatelem v roce 1991, když jsme zřizovali zákonem Českou televizi a Český rozhlas jako veřejnoprávní, oddělené od státu, právě proto já jsem přesvědčena, že každá vláda potřebuje kritiku, každé vládě je to možná nepříjemné - to chápu, ale neměli bychom tyhlety kontrolní pojistky likvidovat, byť by to někdo si myslel, že si usnadní vládnutí.

Takže prosím, pro zvýšení důvěryhodnosti veřejnoprávních médií potřebujeme posílit kontrolu hospodaření s jejich prostředky a myslím, že to veřejnost přivítá.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak. To bylo závěrečné slovo a nyní se tedy budeme zabývat, protože jsem nezaznamenal návrhy na vrácení či zamítnutí, tak se budeme zabývat návrhem na přikázání výborům k projednání.

Nejprve tedy rozhodneme o přikázání garančnímu výboru. Předseda Sněmovny svým rozhodnutím navrhl přikázat předložený návrh k projednání ústavně-právnímu výboru jako garančnímu. Navrhuje někdo přikázání jinému výboru jako garančnímu? Nikoho nevidím, takže přistoupíme k hlasování. Počkáme. Já vás všechny odhlásím. Přihlaste se znovu svými hlasovacími kartami.

 

Přistoupíme tedy k hlasování, kdo souhlasí s tím, aby předložený návrh byl přikázán k projednání ústavně-právnímu výboru jako garančnímu výboru?

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 45, přihlášeno 160 poslanců, pro 159, proti nikdo. Návrh byl přijat. Konstatuji, že tento návrh byl (přikázán) k projednání ústavně-právním výboru jako garančním výboru.

 

Předseda Poslanecké sněmovny nenavrhl přikázat tento návrh dalšímu výboru, ale zaznamenal jsem tři návrhy, to znamená, abychom přikázali výboru pro mediální záležitosti, dále kontrolnímu výboru a dále stálé komisi pro ústavu. Takže se táži, zdali má někdo nějaké další návrhy? Nikoho nevidím, takže přistoupíme k hlasování.

 

Takže kdo souhlasí s tím, aby byl předložený návrh přikázán k projednání výboru pro mediální záležitosti? Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 46, přihlášeno 161 poslanců, pro 159, proti nikdo. Konstatuji, že tento návrh byl přikázán k projednání výboru pro mediální záležitosti.

 

Další návrh je, zdali souhlasíme, aby byl předložený návrh přikázán k projednání kontrolnímu výboru.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 47, přihlášeno 161 poslanců, pro 154, proti nikdo. Konstatuji, že tento návrh byl přikázán k projednání kontrolnímu výboru jako dalšímu výboru.

 

A jako třetí máme návrh, aby byl přikázán stálé komisi pro ústavu. Takže kdo souhlasí s tím, aby předložený návrh byl přikázán stálé komisi pro ústavu?

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 48, přihlášeno 161 poslanců, pro 158, proti nikdo. Konstatuji, že tento návrh byl přikázán k projednání stálé komisi pro ústavu.

 

Žádný další návrh k hlasování nemáme, a já tedy končím projednávání tohoto bodu.

Přečtu omluvy. Poslankyně Decroix Eva se omlouvá od 19.30 z pracovních důvodů, poslanec Hlavatý Matěj se omlouvá od 19.15 z pracovních důvodů, poslankyně Sedmihradská Lucie od 17.30 do 19.30 z pracovních důvodů a paní poslankyně Urbanová Barbora se omlouvá od 20 hodin z pracovních důvodů.

 

Otvírám tedy další bod, kterým je

Aktualizováno 5. 3. 2026 v 13:06.