(pokračuje Tomio Okamura)

1.
Projednání návrhu na vyslovení nedůvěry vládě České republiky

Skupina 81 poslanců využila svého práva a podle § 84 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, podala návrh na vyslovení nedůvěry vládě. Návrh předložili zástupci poslaneckých klubů ODS, Starostové a nezávislí, Piráti, KDU-ČSL a TOP 09.

Prosím, aby se nyní ujal slova zástupce navrhovatelů pan předseda Kupka. Následně se dotáži předsedy vlády Andreje Babiše, zdali má zájem o vystoupení. Má zájem, samozřejmě. To je formální dotaz. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Martin Kupka: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové, není obvyklé, aby poslanci žádali o schůzi o vyslovení nedůvěry vládě tak krátce po tom, kdy proběhlo jednání o vyslovení důvěry vládě. Dělí nás od toho okamžiku 19 dnů. Je ale úplně jasné, že ten krok neděláme lehkomyslně a rozhodně ho neděláme s radostí. Nemáme ani trochu radost z toho, že vláda selhala hned v několika oblastech ještě dřív, než vlastně začala vládnout. V čem všem selhala? V transparentnosti vládnutí, v respektu k demokratickým institucím, v zahraniční politice a v obranyschopnosti a také v odpovědném hospodaření.

V čem naopak vynikla? V aroganci, ve střetu zájmů, pane premiére, ve vlastních problémech, v umlčování názorů vlastních ministrů a v rozkladu důvěry veřejnosti hned v prvním měsíci svého vládnutí. To je účet za první měsíc vládnutí vlády Andreje Babiše, Tomia Okamury a Petra Macinky.

Ukázalo se, že tahle vláda přes veškeré proklamace nepracuje pro lidi a pro Českou republiku, ale pracuje především sama pro sebe. Premiér hovoří o tom, že opozice jeho vládu zdržuje od práce, ale chci jasně říct za celou opozici, že to nejsme my, kdo zdržuje vládu od práce. Jsou to její problémy. Pokud by nebylo esemesek Petra Macinky a nepřijatelného tlaku na prezidenta, dnes bychom tu přece nebyli a mohlo se hlasovat o zákonech. Na začátku je opravdu jenom nepřijatelný krok a práce - nepráce Motoristů. Vydírání Petra Macinky je ta příčina, která nás přivedla dnes k jednání o nedůvěře vládě a jako opoziční strany jsme nemohli udělat nic jiného, protože bychom se jinak zpronevěřili roli toho, kdo má hlídat nepřekročitelnou linii, která tu je pro každou vládu, pro každou vládu, jejíž základní úkol je vytvářet důvěru lidí. Ne se jí zpronevěřovat. Ne se jí zpronevěřovat proto, aby ve výsledku uplatnili jednotliví členové své vlastní parciální zájmy.

Bavíme-li se o esemeskách, všichni jsme je asi měli možnost číst. Četli jsme to, že buď bude podpis nebo problémy, jak píše Petr Macinka prezidentovi České republiky, tohle přece samo o sobě by stačilo na rezignaci a k tomu přišla tisková konference, která ještě naložila arogantním vystoupením Petra Macinky, ministra zahraničních věcí, který dokonce fakticky pohrozil prezidentovi domácím vězením, že nepojede na summit NATO a že bude, a to by se mělo fakt zapsat do historie českého vládnutí, že bude mluvit se zahraničními partnery o tom, aby tam prezident nejel. Naprosto nepřijatelná věc v rozporu se základními principy zahraniční politiky, ale jakéhokoliv vládnutí v České republice, že bude člen vlády kydat hnůj na hlavu státu v zahraničí. To je přece poškození nejenom dobrého jména, ale to je fakticky práce proti lidem v téhle zemi.

Já jsem hovořil o tom, že vláda selhala v tom jednom klíčovém úkolu, a to je respekt k demokratickým institucím. Já si vlastně nedovedu představit, že by bylo možné instituci hlavy státu pošlapat víc, než to učinil Petr Macinka. A korunu tomu dodal tuto neděli v Otázkách Václava Moravce, kdy řekl, že bude prostě prezidenta ignorovat. To je úplně proti jakékoliv logice ústavy a proti jakémukoliv fungování zahraniční politiky. Dělat zahraniční politiku a ignorovat prezidenta dost dobře nejde. Jakým způsobem by pak vláda vysílala například velvyslance do stálých misí? Jakým způsobem by se domlouvala na celé řadě dalších důležitých kroků, které prostě vyžadují kontrasignaci prezidenta? A zahraniční politiku přirozeně musí vytvářet spolu s ním.

Tohle jsou zásadní body, proč jsme svolali schůzi k vyjádření nedůvěry vládě. A samozřejmě, že významnou roli v tom hraje premiér, protože dávno měl rozhodnout, jak se k tomu postavit. Přece pokud Petr Macinka sám nerezignoval - a všechny ty důvody k tomu dávno vedly, tak měl jasně říct - to není můj ministr zahraničních věcí, tohohle člověka ve vládě mít nemůžu, to reálně poškozuje Českou republiku. Je to ale slabý premiér, který místo jasného postoje se vlastně první den dopustil nejistého vyjádření, že ta slova nebyla šťastná. Ale druhý den už přidal něco mnohem závažnějšího. Řekl novinářům, že spolupráce s Petrem Macinkou je výborná. Místo toho, aby se distancoval a odsoudil naprosto nepřijatelné kroky Petra Macinky, tak je vlastně podpořil. Vlastně řekl, že je to jeho ministr a že je to ve všem všudy jeho vláda.

Když hovoří premiér o tom, že on je tím garantem transparentnosti, tak tady tedy udělal absolutní faul, protože neexistuje větší popření transparentnosti vládnutí, než noční esemesky Petra Macinky adresované hlavě státu. Neexistuje nic, co by transparentnost vládnutí bylo schopno popřít ještě víc, a je úplně jasné, že role premiéra v tomhle případu znamená fatální selhání. Znamená, že fakticky umožňuje svým koaličním partnerům, aby ho vodili a aby, protože v základním kódu té vlády je rozhodnutí o nevydání, tak aby přikryl všechny jejich průšvihy a všechny jejich skandály. Ale nakonec to odskáče česká veřejnost a Česká republika.

A tady je úplně jasné, že opozice nemůže mlčet, stejně jako nemlčí spousta lidí v české veřejnosti. A mnoho z nich to přišlo vyjádřit právě na poslední demonstrace v uplynulém víkendu. Přes veškeré nepohodlí dali jasně najevo, že budou zastávat politiku elementární slušnosti a demokratická pravidla v zemi. A za nimi pevně stojíme pochopitelně také my.

Je úplně jasné, že vláda nemá být pouťový autodrom pro řádění Motoristů a že premiér v tomhle ohledu prostě nemůže být vrchní kolotočář, který rozdává volná autíčka pro zábavu Motoristů. Takhle to přece nemůže fungovat. Jde přece o mnohem víc. Jde o to, aby tuhle zemi spravovali lidé, kteří na prvním místě vnímají jako základní premisu, jako základní kámen veřejnosti důvěru, důvěru ve vládnutí, ne uplatňování vlastních parciálních zájmů, ale zájem České republiky a zájem české veřejnosti.

Slíbil jsem, že zmíním všechny ty klíčové důvody a příčiny toho našeho dnešního jednání. A musím se samozřejmě zastavit u vlastně prvotní příčiny i zmíněných esemesek Petra Macinky, a to je jmenování Filipa Turka ministrem vlády České republiky. Tady prezident jasně pojmenoval důvody, proč ho nejmenuje. Pojmenoval je s odkazem na dva nálezy Ústavního soudu, přesně zdůvodnil, co ho k tomu rozhodnutí vedlo, přesně popsal, co vytýká veřejným prohlášením Filipa Turka, jako je relativizace největších hrůz totalitního režimu 20. století, německého nacismu. Zároveň jasně vyjádřil a propojil nálezy Ústavního soudu s dalším nabádáním k nenávisti vůči menšinám. A to všechno se nepochybně na veřejném profilu Filipa Turka stalo.

A ani jeho posunky a výsměch mi nezabrání v tom, abych přesně popsal (Poslanec Turek reaguje nesrozumitelnou poznámkou z místa.), abych přesně popsal, co stojí za dnešním jednáním Poslanecké sněmovny a co je tou příčinou. Je jasné, že premiér má v ruce možnost tohle rozetnout podáním kompetenční žaloby. Včera ale na tiskové konferenci odpověděl na to, proč ji nepodá. Protože prý - cituji doslova - "má s Ústavním soudem své zkušenosti". Co to znamená? Další zpochybnění důležité demokratické instituce. Patnáct ústavních soudců, kteří se zabývají důležitými podáními a hodnotí, jestli jednotlivé kroky jsou v souladu s ústavou, nebo nejsou, a věnují se tomu velmi podrobně. A pro pana premiéra - s tím má údajně své zkušenosti.

Zásadní přešlap je v tom, aby česká veřejnost měla premiéra, který respektuje (nerespektuje?) roli Ústavního soudu, a to, že v minulosti opakovaně podáním hnutí ANO nedal za pravdu, ho přece neopravňuje, aby zpochybňoval nezávislost Ústavního soudu a tím pádem nabourával elementární důvěru české veřejnosti k tomu, v jakém státě žijeme. Tohle jsou klíčové důvody, pro které svoláváme dnešní jednání a pro které pochopitelně vyjádříme nedůvěru vládě Andreje Babiše, Tomia Okamury a Petra Macinky.

A dostáváme se k dalšímu podstatnému důvodu, proč dnes vláda Andreje Babiše nemá mít důvěru, a to je nevyřešený střet zájmů. Nevyřešený střet zájmů. Nemávneme nad tím rukou. Proč nad tím nemávneme rukou? To není akademická záležitost. To není nějaká právní spekulace. To je přece elementární princip rovnosti, rovnosti před zákonem a rovnosti před pravidly.

A pokud dotační predátor Andrej Babiš je na jedné straně tím, kdo spolu s vládou rozhoduje například o dotačních titulech, ale na druhé straně stále ještě jeho firmy ty dotace čerpají, tak je jasné, že pro všechny ostatní, pro všechny ostatní podnikatele, pro všechny ostatní občany. Jsou to prostě nerovné podmínky. Je to střet zájmů. Tentýž člověk nemůže být na obou stranách toho dotačního potrubí. A pokud to dopustíme, tak se vystavíme nejenom zahraniční ostudě, ale zpochybníme i možnost čerpat finanční prostředky tak, jako tomu bylo v minulosti. V tomto směru je střet zájmů jedním z důležitých principů, který vláda nemá porušovat. A je to přece úplně zřejmé. A přestože Andrej Babiš nesplnil dosud - a uplynul téměř měsíc od zákonné lhůty - sliby, které dal české veřejnosti, nesplnil sliby, které dal české veřejnosti ve věci střetu zájmů, tak přesto vláda nedávno rozhodla o otevření dotačního titulu, který v minulosti Nejvyšší kontrolní úřad opakovaně kritizoval a který zároveň otevírá další příležitosti velkým agropodnikům, včetně Agrofertu. Co chcete slyšet ještě víc jako důkaz střetu zájmů a jako důkaz nerovných podmínek, které tato vláda v České republice navozuje? Tohle je další podstatný důvod.

Další věc, která ohrožuje naše národní zájmy - nejistá lavírující zahraniční politika. V klíčových bodech, kdy měl Andrej Babiš s tou vládou říct naprosto jasně - stojíme za Dánskem - a říct naprosto srozumitelně - podpoříme naše evropské spojence proto, aby měli ve vyjednávání větší sílu a aby mohli lépe bránit jakémukoliv konfliktu, tak Andrej Babiš lavíroval a kupoval si glóbus. Proč je to nebezpečné? Protože síla v zahraniční politice je přímo vázaná na to, jak srozumitelným jazykem mluvíme a jak jsme schopni v klíčových momentech stát s našimi spojenci. A Česká republika, která opakovaně v uplynulých letech stála naprosto jednoznačně s našimi spojenci, tak najednou je nesrozumitelná, je nejasná. A to, že je nejasná, potvrzuje tedy bohužel i jednání Poslanecké sněmovny, které jsme se snažili tady vyvolat, aby se jasně Poslanecká sněmovna distancovala od novoročního projevu Tomia Okamury, ale většina vládní se za ty výroky Tomia Okamury postavila.

Ale to není jedno. Tohle ohrožuje naši pozici v zahraniční politice. Jak mají naši partneři rozumět vládě, která není s to říct jasně, že slova o tom, jak Evropská unie míří vlakem k třetí světové válce, takže není hlasem celé vlády, ne, že to je věc naprosto nepřijatelná a že něco takového Poslanecká sněmovna odsuzuje. Ještě, že máme Senát, který byl schopen tenhle názor jednoznačně vyjádřit svým usnesením. Hle jasně, že to oslabuje Českou republiku navenek. Jasně, že jsme pak pro naše partnery v zahraničí méně srozumitelný a znamená to znovu jediné. Česká republika je slabší, než byla, díky nebo kvůli slabému premiérovi.

Neodpovědné hospodaření. To, že je vláda schopná schválit návrh rozpočtu, který prokazatelně porušuje jiný zákon, zákon o rozpočtové odpovědnosti, je věc, kterou zatím Česká republika nezažila a nejde jenom o porušení zákona, jde přece zároveň o to, že tím česká vláda bude komplikovat investování českých firem, že tím bude zhoršovat podmínky pro lidi v České republice. Zájem o zdravé veřejné finance je přece především zájmem o to, aby se dalším generacím v České republice dařilo lépe a schodek 310 miliard korun není nic jiného než hazard s ekonomickou budoucností České republiky.

A k tomu přímý dopad na obranyschopnost České republiky, protože oproti prvotnímu návrhu oslabuje tento návrh výdaje na obranu o 21 miliard korun v rozporu s tím, co Česká republika projednávala s našimi spojenci v rámci Severoatlantické aliance v historicky mimořádně komplikované době, kdy je v národním zájmu, aby Česká republika vydávala na obranu víc peněz a dokázala plnit nejenom své finanční závazky, ale aby dokázala zároveň plnit úkoly, které vyplývají ze strategických dohod v rámci spojenců Severoatlantické aliance. Nedovedu si představit, jakým způsobem bude Andrej Babiš vystupovat před Donaldem Trumpem, kterého si zjevně jinak váží a bude mu říkat, no, my jsme tedy, popravdě řečeno, snížili ty výdaje na obranu, než bylo plánováno, a jinak je všechno v nejlepším pořádku.

Tomu přece ten Donald Trump nebude věřit a upozorní jenom na to, že jsme bohužel zpátky v čase, se kterými jsme se měli vypořádat a se kterými jsme se vypořádali v době, kdy Česká republika neplnila svoje závazky a ignorovala vlastní bezpečnost. A tohle je zároveň hazard s klíčovým prvkem bezpečnosti lidí v České republice. Snížení výdajů na obranu znamená jediné. Kašleme na to, že máme hrát silnější roli, máme doplnit i naše partnery v tom, aby Evropa měla silnější odstrašující sílu a aby dokázala svoje bezpečí lépe chránit.

Další podstatný důvod k vyjádření nedůvěry vládě, když se bavíme o zpochybňování základních demokratických institucí, nepochybně je jednou z důležitých podmínek demokratického vývoje v zemi, svobodné fungování médií. Co zažíváme na každé tiskové konferenci vlády? Výsměch a útoky vůči novinářům. Co předvedl Petr Macinka na své pověstné tiskové konferenci? Část novinářů tam nepustil, část novinářů nepustil na tiskovou konferenci, kterou organizuje Ministerstvo zahraničních věcí, ne jeho soukromá firma, ale veřejná instituce. Naprosto nepřijatelné. A to, jakým způsobem se Andrej Babiš vysmívá novinářům a jak zároveň při svém projevu před sněmem hnutí ANO hovoří o novinářích jako o největších soupeřích, znamená další podstatné zpochybnění jednoho z významných pilířů demokracie v České republice. A v té souvislosti chce vládní většina znárodnit, respektive zestátnit veřejnoprávní média, narušit tu velmi složitou rovnováhu a bezpečí nezávislosti českých médií a české mediální scény. Tohle jsou velmi závažné vykřičníky nad dosavadním působením vlády Andreje Babiše, Tomia Okamury a Petra Macinky. Jako by tady chtěl na všechna nároží vylepit Andrej Babiš velké heslo: Vládneme, nerušit.

Ale chci znovu zdůraznit, vítězství ve volbách není povolenka k tomu čtyři roky dělat absolutně všechno, co si zamanou a kašlat na názory veřejnosti a kašlat taky na názory opozice. Elementární zájem politiků, elementární zájem vlády je budovat důvěru lidí v to, že Česká republika se vyvíjí pozitivním směrem, ne, že vláda arogantně zesměšňuje každou skupinu a každého, kdo nemá stejný názor jako ona. To je přece cesta úplně opačným směrem. A znovu říkám, s veškerou vážností, stojíme za lidmi, kteří v české společnosti chtějí slušnou politiku, kteří chtějí politiky, kteří na prvním místě mají zájem České republiky, ne zájmy své nebo zájmy své omezené politické skupiny nebo svých parťáků v rámci politické strany. Je znovu jasné, že tady na začátku problému té vlády stojí ten primární kód, kód nevydávání, který je schopen zastřít jakýkoliv problém, jakýkoliv skandál vládnutí Andreje Babiše a Tomia Okamury a Petra Macinky.

Ale já bych byl rád, aby všichni, kteří na konci budou hlasovat o nedůvěře vládě, tak aby sami za sebe, každý po jméně se jasně vyslovili, jestli jim jde víc o důvěru lidí nebo o jejich umazanou dohodu o nevydávání Andreje Babiše a Tomia Okamury. Tohle je jedna z nejvážnějších věcí této schůze, jestli jim víc leží na srdci to, jakou důvěru budou mít lidé a veřejnost ve vládnutí v České republice, nebo jestli ta dohoda o nevydání má pro ně větší roli. A prosím, teď bez jakýchkoliv nálepek, bez jakéhokoliv podivného povyšování, které předvádí Andrej Babiš při svých tiskových konferencích. Prosím, uvažte dobře, jestli vám opravdu záleží na hlasech lidí, kteří vám dali důvěru, nebo jestli vám to je jedno. A stojí nad tím právě ta zmíněná dohoda a vládnutí, které v tom prvním měsíci znamenalo hned nespočet faulů a skandálů, které česká vláda na svém štítu má.

Vážený pane premiére, jde opravdu o vážnou věc, to není lehkomyslnost, pro kterou bychom vyvolávali 19 dní po schůzi o důvěře vládě hlasování o nedůvěře. To jsou závažná pochybení a závažné fauly, které vnímá česká veřejnost. To nejde zastřít a nejde si na dveře vylepit nálepku, nerušit, vládneme. (Potlesk opozičních poslanců.)

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí předseda vlády Andrej Babiš, následně pořadí je: Tomio Okamura, v zastoupení Motoristů předseda klubu Boris Šťastný a ministr, vicepremiérka Alena Schillerová a potom to zase zaktualizuji, respektive pak je tam vicepremiér Havlíček a tak dál. Tak prosím, pane premiére, máte slovo.

 

Předseda vlády ČR Andrej Babiš: Takže dobrý den. Vážení spoluobčané, dámy a pánové, slyšeli jste projev, a takhle to bude dva dny, dva dny budeme slyšet tyhle věci, které jsou podle hesla "lhal jsem včera, lhal jsem dnes, jsem předseda ODS". (Pobavení v sále.) Tradice pokračuje, úplně zbytečná schůze, která nepřinese vůbec nic, jenom to, že nemůžeme pracovat.

Takže scházíme se dnes na mimořádné schůzi Poslanecké sněmovny, jejímž jediným bodem je hlasování o nedůvěře naší vládě. Ano, už samotný fakt, že se tu setkáváme necelé tři týdny neboli 19 dnů, jak bylo řečeno před chvílí, poté, co naše vláda získala důvěru dne 15. ledna, je samo o sobě dost výmluvné. A co je úplně neuvěřitelné, je, že vlastně dnešní opozice se tváří, jako kdyby tady čtyři roky nevládla - oni vládli ještě de facto do konce minulého roku, a místo toho, aby chodili někde, aby je nikdo neviděl, tak takhle udatně vystupují.

Rychlost opozici upřít nelze. V minulém volebním období vyvolalo hnutí ANO hlasování o nedůvěře až po osmi měsících, a to po kauze Mlejnek, kdy zástupce organizovaného zločinu, STAN, pan Rakušan dosadil kámoše pana Rédla do čela rozvědky, ano, o tom se už nemluví. A vy dnes svoláváte mimořádnou schůzi kvůli soukromé SMS, konverzaci, u které snad všichni experti říkají, že o žádné vydírání nešlo, jakkoliv nepopírám, že pan Macinka zvolil svá slova nešťastně a neměl komunikovat s přítelem po boku pana prezidenta. Dokonce s ním telefonoval, nerozumím tomu, já mluvím napřímo s panem prezidentem, ale budiž.

Vyvolání hlasování o nedůvěře je právem opozice, stejně tak je naším právem, a spíš bych v tomto případě řekl povinností, poukázat na míru vašeho pokrytectví, pozérství a falešné zásadovosti. Pětikoalice se rozhodla, že z esemeskové kauzy udělá údajnou bezpečnostní hrozbu, morální katastrofu a důvod ke svržení vlády. Ano, opět jste si oblékli svoje - a za ty roky v politice už hodně obnošené a děravé - kostýmy strážců hodnot, demokracie a politické kultury, a přišli jste sem před kamerami se pohoršovat a vykládat svoje pohádky o hodnotách. Ano, pohádky o hodnotách.

Jestli něco tato schůze skutečně není, pak to není spontánní obrana demokracie, je to politické divadlo. Co divadlo, spíš kabaret, festival pokrytectví, v němž hlavní roli hrají lidé, jejichž vlastní působení v politice je zatíženo takovým množstvím skandálů, selhání, afér, že by v jejich počtu mohli směle konkurovat počtu dílů nekonečného televizního seriálu Ulice.

Jediné pozitivní na dnešní schůzi je, že jistě budete mluvit stručně, věcně a úsporně, protože jak jste nám v minulém volebním období opakovaně připomínali, každý jednací den Sněmovny stojí daňové poplatníky zhruba 4 miliony korun.

Ano, ale my jsme aspoň obstruovali, abyste nezaváděli ty asociální zákony a nenazývali důchodce hospodářskou škodou a nezdaňovali všechny, takže bylo za co bojovat a bránit vlastně naše spoluobčany. No, nevím, co vy vlastně, co máte za program. A ten program je stále stejný. To je stále Babiš, nevím, kolikrát jste to řekl jako, no, a mě to hrozně baví, jak nás kritizují lidé, kteří, pokud by měli nějakou elementární politickou sebereflexi, by spíše měli tiše odejít ze sálu a doufat, že se na jejich vlastní působení co nejrychleji zapomene.

Baví mě, že nás kritizují ti, kdo za poslední čtyři roky dokázali zdevastovat státní finance. Ano, 1 200 miliard dluhu jste nasekali při 1 200 miliardách deficitu.

Vrátit korupční praktiky na úroveň devadesátých let, rozbít důvěru občanů ve stát. Lidé, kteří kážou hodnoty všem kolem sebe, sami se jimi ale nikdy neřídili a svou politiku vystavili na pokrytectví, dvojích metrech a falešném moralizování. Krásně to popsal autor komentáře v Lidových novinách z minulého týdne, kde píše, cituju: "Opozice, která před čtyřmi lety plánovala seškrt(ání) Hradu - rozpočtu, jestli ten nejmenuje jejího ministra, teď vyvolává hlasování o důvěře vládě kvůli témuž, notabene 14 dnů poté, co vláda důvěru dostala, aniž by opozice měla jakýkoliv plán a co po hypotetickém pádu vlády dělat." A o pár řádků dál: "Když byla inflace v září 2021 3,6 procenta, tak to byla vina premiéra Babiše, samozřejmě Babišova drahota. Když byla inflace v dubnu 2023 nevídaných 16,2 procenta" - vy jste to dotáhli až na 19 - "náhle to podle většiny médií již nebylo chybou premiéra, ale výhradně guvernéra ČNB." Jak je to možné? No, jednoduše. V září 2021 byl premiérem nenáviděný Babiš, tak se mu inflace hodila na hrb, ta drahota, co jste si vymysleli, a v dubnu 2023 byl již premiérem milovaný Petr Fiala, tak se inflace přišila neoblíbenému guvernérovi ČNB Michlovi.

A jak zadek na hrnci na vás sedí tato pasáž, úplně stejně je to ve sporu o ministra zahraničí, respektive životního prostředí. Dokud hrozili nejmenováním vlády - nejmenováním člena vlády prezidenti Klaus či Zeman, šlo o odporné porušování ústavy, ale když odmítne jmenovat ministra Petr Pavel, jde podle velké části médií a zhruba poloviny voličů o chvályhodnou ochranu demokracie.

Nejen ekonomickou teorii, ale pravidla i výklad ústavy měníme podle toho, kdo zrovna sedí ve Strakovce nebo na Hradě. No, prostě chcete na ostatní uplatňovat pravidla, která sami nedodržujete, a právě proto je potřeba občanům na úvod připomenout, kdo se tady chystá pohoršovat a kdo koho chce poučovat o morálce, odpovědnosti a politické kultuře.

Tak jde u roztříštěné opozice začít. Tak co například u pana Rakušana? Pan Dozimetr Rakušan, jeho strana se pod jeho vedením stala synonymem pro organizované tunelování veřejných peněz a rozkrádání státu. Rakušanovo hnutí má na postu hejtmana člověka odsouzeného za korupci. A chce nás kritizovat člověk, který ještě před nástupem do funkce vyvíjel nátlak, nebo bych mohl říct i vydíral policejního prezidenta, aby odstoupil, a to se mu také i povedlo. Ještě nebyl ve funkci a vlastně pan Rakušan na něj promluvil, a jestli ho vydíral, nebo co mu řekl, no, a on odstoupil. Člověk, který na GIBS vyzvídal detaily živých kauz, který do čela rozvědky dosadil mafiánského Rédlova kámoše. Člověk, který měl stejný šifrovaný telefon, jako organizovaná zločinecká skupina. Nejdřív o tom lhal a zapíral to, a když už to bylo neudržitelné, vymyslel si tu nejhloupější výmluvu, že ho dal na hraní dětem. A víte co? Média se s tím spokojila a stačilo jim to.

No, a potom dnes vystoupil pan předseda ODS Kupka. No, tak já na rozdíl od pana Kupky jsem nevystudoval žurnalistiku a masovou komunikaci na Fakultě sociálních věd Karlovy univerzity, a pan Kupka samozřejmě celý život dělal mluvčího. A samozřejmě pokračuje v tom dědictví pana Fialy. A přesně sedí to, lhal jsem včera, lhal jsem dnes. Jsem předseda ODS. Takže vy tady nám chcete vykládat o nějaké morálce. No, tak zapomněl jste nám říct, jak jste vytunelovali 40 milionů z rozpočtu středních Čech. Vy jste si sedli na koně, zazpívali pod Karlštejnem, a za pět let jste si vyfakturovali 40 milionů. Nebo nechcete nám tady povídat o tom, jak jste privatizovali středočeské nemocnice?

Takže vy tady vystupujete, například jste byl mluvčí i Topolánka, a vy jste za celé to období, co jste byl mluvčí, strašně dlouho obhajoval veškeré špinavosti korupcí prolezlé ODS. Stačí se podívat, co se tady stalo od revoluce. Můžeme se podívat na vaše výsledky - zničených firem, i to OKD, které my jsme zachránili, i to teď, vlastně i ty zásoby ničíte, jak jste ho zprivatizovali, nikdy nemělo být privatizované.

Takže samozřejmě pan Kupka tady srdnaté stál za panem Fialou během kauzy jeho kampeličky, kde se praly špinavé peníze, odkud se v igelitkách vynášely stamiliony v hotovosti. Pan Kupka bagatelizoval bitcoinové miliardy pocházející z prodeje drog nebo dětské pornografie. Ano, 12 miliard jste mohli tady zachránit. No, a potom jste na postu ministra spravedlnosti vytvořil škodu asi 60 milionů.

Mě strašně baví, jak vy tady mluvíte o tom rozpočtu. Vy jste byl ministr dopravy a vy jste podvodně předložil... Ne, vy jste předložil pravdivý rozpočet SFDI a zkrátka Stanjura vám na to nedal peníze. Takže historicky jste jenom podváděli, tak já nevím, o čem tady mluvíte.

O čem? Jak se potkám s Trumpem? No, já už jsem Trumpovi jednou vysvětloval, že je potřeba mluvit o nominálu, nominálový výdaj na obranu. Samozřejmě, média vás miluji a já vám řeknu za chvíli proč. Tohle jste měl okomentovat, pane předsedo. Tady toto je ODS. (Ukazuje do sálu graf.) Snižovaly se výdaje na obranu z 56 miliard na 41, to je vaše dílo. My jsme je navyšovali ze 41 na celkových 91. Kdyby nepřišla válka na Ukrajině a nedělali jste si tam kšefty, tak jste nikdy té obraně nic nedávali. Tak já nevím, o čem tady vykládáte.

Zahraniční politika. O čem mluvíte? Vždyť váš bývalý premiér se vyhýbal zahraniční politice. On nešel na tu Evropskou radu ještě 16. prosince 2021. Nechal to na mě. Vyhýbal si těm setkáním, protože tam neměl co říct, protože tomu zkrátka nerozumí. Můžeme se bavit o vašem předsednictví, co jste vlastně předvedli.

Vy říkáte, že my máme nějaký problém. To je zajímavé, že v Davosu si vyžádal schůzku se mnou kancléř Merz, že tam byli prezidenti z celého světa, premiéři, že zítra letím za Giorgia Meloni do Itálie. V pondělí jsem u bavorského premiéra, v úterý u rakouského premiéra, a máme Slavkovský formát. Ve středu mám večeři s Emmanuelem Macronem, ve čtvrtek jsem na neformální Evropské radě. Ty emisní povolenky, které mi vyčítal pan Fiala, neudělali jste s tím vůbec nic. Zahraniční politiku dělá vláda. Vláda dělá zahraniční politiku a my ji budeme dělat velice pragmaticky a na rozdíl od vás nehodnotově. Protože vy jste zničili celý byznys českých firem v Číně. Mimochodem, jenom čeští občané a snad Litva máme víza do Číny. Nikdo jiný nemá, nepotřebuje víza.

Takže tady nevím, o čem jste mluvil. Prosím vás, zase jste lhal. Vy jste zase řekl... Já vím, že jste posedlý Babišem a střetem zájmů. Agrofert nečerpá žádné dotace. Nečerpá žádné dotace, protože jsem ještě nevložil akcie do toho fondu. Tak přestaňte lhát. To, že jste ničili tady celé sektory zemědělství a potravinářství jenom proto, že nenávidíte Babiše, a devastovali jste všechno, celý byznys, místo toho, abyste poděkovali, že jsem tady založil tuhle firmu, která do evropských rozpočtů za 20 let odvedla 103 miliard korun. Z toho 60 miliard - a možná právě vy dostáváte peníze, které odvádí tady Agrofert. Já se neživím politikou, na rozdíl od vás. Vy jste tam celou vaši kariéru. Takže o čem to tady mluvíte, ano? Agrofert nečerpá žádné dotace, protože čekám na souhlas ještě dvou členských států, abych ty akcie vložil.

Vůbec, střet zájmů jste si vymysleli vy, protože jste neschopni mě porazit na náměstí, ve volbách, i když vám fandí veškerá média, která jste platili. Za chvíli vám řeknu kolik. Stovky milionů jste tam dávali. To je korupce normálně, korupce, ano? Takže nevím, jaké sliby my jsme nesplnili. Já od nástupu do funkce pracuju. Dneska 8.30 jsem byl na Fakultě architektury. Ano, potkal jsem se tam s novým rektorem. Máme skvělý projekt postavit konečně nové koleje v Praze. Co jste vy tady postavili od té revoluce? Co jste tady postavili vy, ODS, KDU, ČSSD, tradiční strany? Ani tu novou nemocnici jste neudělali. Ani to ne. Jenom jste tunelovali a dělali kšefty.

Takže ano, ráno jsem tam byl, ano, a teďka půjdu - kdybych dneska tady nemusel sedět a možná ani nebudu - potřebuju jít na Balíkovnu. Vy jste zničili Českou poštu, jedinečné aktivum, zničili jste ji. Lidi nedostávají balíky, ta pošta je na bankrot. Ano, jenom kšefty, a je to vaše vina. Vy jste tady zničili tolik firem - České aerolinie, námořní plavbu jsme měli, Harvard, kuponka. Můžu vám tady o tom vykládat pět let. Vy byste se měli zrušit z podstaty, ODS. Vy jste tady tolik škod napáchali, nevratně. Proto nám tady i téměř nic nepatří a 280 miliard dividend je vypláceno do zahraničí. Tak to je, to je vaše dílo. Takže nevím, co tady vlastně chcete od nás.

Ústavní soud? No, tak v Ústavním soudu jsou soudci jmenovaní panem prezidentem. To je všechno, co k tomu mám ještě říkat? Já se nechci soudit s panem prezidentem. Pan prezident se tak rozhodl, dobře. Je to škoda, že nedostal pan Turek šanci ukázat, jestli by byl dobrý ministr, nebo špatný. Ale já samozřejmě s panem prezidentem určitě zítra budu mluvit a myslím si, že je zájem, abychom tu situaci uklidnili, aby se samozřejmě stále nemluvilo jenom o tomhle sporu, protože my už děláme plno dobrých věcí, ale to samozřejmě média nezajímá.

Takže určitě tady dneska vystoupí i pan Jurečka. Zase bude mluvit o hodnotách. Tak si vzpomeneme na ten vánoční večírek, jak tam trsal a pařil do brzkých ranních hodin. O tom, jak veřejně lhal, a v nemocnicích hledali mladé lidi, kteří po řádění šíleného střelce bojovali o život. Vy, vy jste takoví asociálové, že jste odmítli vyjádřit tady soustrast těm rodinám, které přišly o životy svých blízkých. To jste vy, totálně asociální pětikoaliční parta!

Nebo by nám mohl vykládat o tom, jak dostal dotace ten jeho bratr, ne? Pan Výborný přišel, vymyslel si nějaké peníze, někdo někomu dluží. Ne, ne, ne. Nikdo nikomu nedluží. My řekneme lidem, co všechno vy jste napáchali v těch rezortech. My se nestačíme divit, jak jste bezostyšně utráceli peníze na nesmysly. Ano, a samozřejmě pan Jurečka se proslavil osekáním důchodů. To je ta vaše reforma nesmyslná, zvýšením věku odchodu do důchodu, a samozřejmě se Stanjurou vzali výhody rodinám. Dneska navrhuje jaké opatření na podporu seniorů a rodin. Tak já nevím, co jste tam dělal čtyři roky? Vždyť udělejte výkaz vaší práce. Ne ten blábol, co mi nechal pan Fiala na Úřadě vlády, který neobsahuje vůbec nic. Konkrétně, udělejte to. My jsme to udělali, když jsme skončili v roce 2021. No, takže vy jste neudělali nic a je neuvěřitelné, jak jste na to zapomněli, jak se tady snažíte lidem říct, že jste tam vlastně ani nebyli. To je neuvěřitelné.

No, tak, určitě nepochybuju, že před pultíkem bude také exhibovat papaláš a pozér Hřib, který si neoprávněně nechával vyplácet odměny ve výši desítek tisíc korun a tiše doufal, že na to nikdo nepřijde. Že prý účetní chyba, za kterou může někdo jiný. No, to určitě. Člověk, který občany naháněl do autobusů a tramvají a sám ke kampani zneužíval služební limuzínu z pražského magistrátu, aby s ní jezdil po republice. Člověk, který buď naschvál nebo svou naprostou nekompetentností zneprůjezdnil Prahu. Ano, je to peklo v Praze. Člověk, jehož jediným dědictvím jsou cyklostezky na magistrále a zbytečné tramvaje na Václaváku. Ten určitě tady bude zase mluvit. Takže je to stále dokola.

A určitě se přidá i pan Bartoš, z jehož digitalizace stavebního řízení se dodnes všichni vzpamatováváme. A i ten váš projekt o bydlení - to je neuvěřitelné, jak vy jste absolutně ekonomicky negramotní, když jste slíbili obcím peníze na dvacet let na 1procentní úrok, a přitom sami si budeme půjčovat za 5 procent - no, kdo by to nevzal, ne? Kdo? Každý by chtěl 1 procento na dvacet, třicet let a někdo mu půjčí za 5 procent, ano? Jsou tam žádosti za 50 miliard, ano, všichni to chtějí - totálně nesmyslný program, a ještě se s tím chlubíte. A pan Bartoš by nám taky mohl ukázat fotky ze svého výletu do Japonska a Jižní Koreje, který daňové poplatníky vyšel na milion korun, a z toho 100 000 padlo jenom na fotografa, protože samozřejmě všechny tyhle vaše cesty České republice nepřinesly vůbec nic.

Nebo by nám mohl taky povyprávět, jak ještě jako ministr využíval čtyři služební auta, jedno asi na úterý, středu, čtvrtek, protože Fialova vláda většinou (v) pondělí a (v) pátek měla volno nebo stříhla někde nějakou pásku, tak moc se nepracovalo. A my se nestačíme divit na Úřadu vlády, protože samozřejmě i ty náklady byly na Úřadu vlády.

Takže jenom, abyste věděli, že mediální výdaje Úřadu vlády za rok 2022 až 2025 byly 136 milionů korun. A víte, kolik utratil Úřad vlády v rámci covidu, kdy jsme vyzývali lidi, aby nosili roušky a tak dále? 4,6 oni utratili - a to je jen začátek - a Úřad vlády je samozřejmě malá instituce z hlediska výdajů.

No, takže to jsou ty morální majáky, co tady dneska budou vystupovat a jeden po druhém budou vám, vážení spoluobčané, vykládat nesmysly a lži místo toho, aby mlčeli. My, když jsme prohráli volby, tak jsme se moc neprezentovali, neukazovali. Já jsem odmítl pověření, které mi chtěl (dát?) prezident Zeman. Chovali jsme se skromně a zkrátka jsme to rozchodili, no, jsme prohráli. Oni prohráli a nejsou schopni to akceptovat. No, takže můžeme si připomenout kauzy pětikoalice za čtyři roky Fialovy vlády.

První je samozřejmě bitcoinová aféra. Ano, tam vy mluvíte o tom, že je nějaká ostuda v zahraničí? Prosím vás, v zahraničí ty státníky vůbec to, co se děje u nás na vnitropolitické scéně, nezajímá, vůbec je to nezajímá, jo? Já s nimi mluvím na rozdíl od vás. Takže bitcoinovou aférou, která nám udělala mezinárodní ostudu, se Fialova vláda zapsala do dějin. Nepamatuji si, kde by se stalo, že by stát vypral drogovému dealerovi 12 miliard a do korupčního skandálu byl zapleten premiér, ministr financí a vše organizoval ministr spravedlnosti. Celá bitcoinová aféra je učebnicovým příkladem toho, jak to fungovalo za Fialovy vlády a o co jejím představitelům hlavně šlo, o co jim šlo - no, o prachy samozřejmě. Pohádka o napraveném drogovém dealerovi, který chtěl státu darovat miliardu korun, byla sama o sobě absurdní. Ještě absurdnější bylo tvrzení, že si toho nikdo z klíčových členů vlády nevšiml. Ministr spravedlnosti don Pablo Blažek se snad poprvé v životě zachoval jako naivka a zrovna, když šlo o miliardy. Ministr financí o tom náhodou - v uvozovkách - nebyl informován a premiér se o celé věci dozvěděl jen tak mezi řečí na chodbě jako pikantní historku. Do toho chaotická komunikace, děravé a účelově upravené časové osy, paní poslankyně a ministryně Decroix, která naši vládu označuje za svoloč - to jsou ty hodnoty, anonymizované dokumenty, twitterové výlevy a nakonec vyšetřování NCOZ i americké FBI - to byl megaskandál. Vy tady vlastně děláte z dvou esemesek nějaký megaskandál. Ano, tak to je. Takže fakt jste si mysleli, že občané uvěří tomu, že premiér a ministři neměli o celé operaci ponětí, že šlo o shodu náhod, kdy současně Stanjura načetl osvobození od daně pro bitcoiny na 40 milionů korun? Lidi fakt nemají rádi, když z nich někdo dělá blbce, notabene tak primitivně, jak jste to dělali vy. Ze státu jste si udělali pračku na praní špinavých peněz a nástroj a pro obohacování úzké skupiny politiků a jejich kamarádů.

No, a potom máme tady - Fialova kampelička. No, tak pamatujete na kauzu IPB, ano? Tam vtrhla URNA, to bylo taky dílo ODS, ano, ten zázračný náměstek, který rozdával peníze daňových poplatníků potom. No, tak tam měla vtrhnout URNA, do té Podnikatelské družstevní záložny - to je váš druhý největší skandál, ta kampelička, kdy si pan Fiala na 5 let odložil milion korun se závratným zúročením 256 korun na 20 haléřů. Ano, protože pan Fiala samozřejmě má investiční talent. Například nakoupil dluhopisy za 2 miliony ve firmě, která měla na účtech pár desítek tisíc korun a která má podivnou historii. někde v Brně. Česká národní banka označila Podnikatelskou družstevní záložnu za pračku špinavých peněz, ze které se vyneslo celkem 668 milion korun v hotovosti v igelitkách. Ano, dobře slyšíte, vážení spoluobčané. Kolem záložny se pohybovali lidé z okolí tehdejšího premiéra Fialy i firmy spojené firmy spojené z ODS. Peníze ze záložny proudily do politiky, například na konto bruselské nadace New Direction, která je napojena na Evropské konzervativce a reformisty, tedy frakci, kde působí ODS. Odtamtud pak část prostředků směřovala do Fialova (think tanku?) Pravý břeh. Prostě typické propojení politiky, byznysu, veřejných peněz a pochybných finančních institucí, jak je to u ODS typické, ano. No, ale místo toho, aby tam přišla URNA a obstavila ten majetek, tak jenom na to koukali. A víte, co je strašně zajímavé? Že ani trestní oznámení, co poslala Česká národní banka, známý Antibabiš ze Seznam Zprávy, který vždycky má přímé napojení na trestné spisy, nezveřejnil. No, proč asi? No, údajně jsou tam seznamy a jména lidí, kteří tam ty stovky milionů nosili dovnitř a ven. Jo, takže vy tady nám chcete něco vykládat, to je jako neuvěřitelné.

No a potom tady máme Dozimetr - a třetí velký skandál - Dozimetr, který prokazuje, že hnutí STAN je zločinecká organizace zaměřená na systematické tunelování veřejných peněz. Desítky milionů vypraných přes směnárny a offshory, pravá ruka gangstera Krejčíře pan Redl ovládající politiky hnutí, šifrované telefony a pět mrtvých. Podstata Dozimetru spočívá v tom, že šlo o propracovaný systém, jehož cílem nebylo jen obohatit jednotlivce, ale financovat celé politické hnutí. Jinými slovy, STAN si z korupce udělal podle policie zdroj svého financování a prosazoval svůj politický vliv peněz, které byly ukradeny daňovým poplatníkům - vše z pozice člena vedení hnutí a později předsedy STAN kryl pan Rakušan, jak jsem už říkal.

Takže když vy chcete mluvit o morálce a chcete nás tady poučovat, tak možná byste mohli veřejnosti vysvětlit, jak to, že tehdejší premiér Fiala hrál mrtvého brouka a Rakušana ve funkci ministra vnitra podržel. Co to, že jste v kauze Dozimetr zapomněli na čest, morálku a hodnoty a demokracii, kterou tady hlásáte? A že mlčeli aktivisté? A že mlčela média? Jak to, že moc měla přednost před morálkou a hodnotami? Jak je to možné? No, protože jste v politice kvůli prachům, kvůli korytům - je to úplně jednoduché a já to stále lidem říkám. Ano, tak to je. No, takže teď tady chcete předvádět nějaké divadlo. A pro vás vždy platila jiná pravidla. Já jsem fascinován, když teď jednoho lékaře pozvali na výslech policií a mezi řečí mu bylo řečeno, že - teď už to můžeme vyšetřovat. A to vůbec nevíme, co se stalo v IKEMu, jestli nebyl zneužit GIBS, jak jste historicky zneužívali rozvědky - ano, můžeme se vrátit k Nečasově milence, jak nechala sledovat jeho manželku, ano, jak jste nás odposlouchávali.

Ano, to všechno vy jste vždy zneužívali, takže vy mi nemůžete tady nic vykládat, protože na rozdíl od vás já jsem čistý a ty vymyšlené věci o Čapím hnízdě, já se těším na ten projev, když se budeme tady bavit o vydávání, nebo ten střet zájmů, který jste si vymysleli. Tak se podívejte, jaká jsou kritéria na střet zájmů u členů Evropské komise nebo europarlamentu! Nebo na vás, kolik z vás tady podniká. Ne, ale Babiš to je ten nepřítel jedna. Ale já to chápu. Neskutečné farizejství.

A samozřejmě další aféry. Takže to byly ty tři největší, ale máme tady samozřejmě mediální kampaně za desítky milionů, často pro firmy s vazbami na ODS bez nulového efektu. Ten váš ódéesák, který založil tu firmu No limit, údajně zkasíroval za poslední léta na těchto reklamních věcech 4,2 miliardy. Úplně neuvěřitelné! To je borec. Všechny instituce. Tak kdybychom se podívali, a my se na to podíváme, protože to je korupce. Vy jste korumpovali ta média. A my to víme dobře, a proto o nás tak píšou, že vlastně - tak můžeme se podívat na Seznam Zprávy a Novinky. Tak z těch 136 milionů z Úřadu vlády dostaly tyhle téměř 20 milionů. Ano, tak to je. Proto jsou to vaši hlavní podporovatelé, proto stále lžou o nás, ano. A teďka nevím, jestli víc Novinky, nebo Seznam. Ale je to stejné. Manipulace a k tomu se ještě dostanu.

Takže můžeme se vrátit k těm dalším aférám. Stanjurův poradce získal milionové smlouvy bez soutěže v rozporu se zákonem. Firma, kde figuroval Stanjurův kancléř Benda, získala milionovou poradenskou smlouvu bez tendru. Z ubytovny nemocnice se staly byty za 150 milionů, na kterých vydělala politička ODS. Ano, vy vaši neúspěšní politici nám v roce 2013 nalezli do hnutí, ti Švachulové a já nevím, jak se všichni jmenují. Ano, my jsme byli ještě nepolíbení, nevěděli jsme, o co jde, a udělali jsme chybu, že jsme je vzali. A vy nám to ještě vyčítáte? To není naše DNA. To je vaše DNA! Vaše DNA, dělat ty kšefty.

Potom tady máme olomoucký Dozimetr v podání ODS. Dvě slivovice znamenalo 200 000 korun. Desítky milionů z kyperských offshorů zesnulého pana Michalika ze STAN a v Praze byty a tak dále. Podivné nákupy na Ministerstvu obrany. Neuvěřitelné, co tam všechno se dělo. Skandál s poslancem ODS Markem Bendou, jehož asistent otevřeně nabízel lobbistické služby a ovlivňování legislativy. A co exministr Dvořák ze STAN, který na Úřadu vlády zaměstnal vlastního o syna a za státní peníze si provozoval svůj soukromý web. Na rezortu zemědělství europoslankyně ODS Veronika Vrecionová čerpala státní peníze skrze spolek, který dostává miliony korun na organizaci konferencí, ačkoliv ministerstvo by si podobné akce mohlo uspořádat samo. A co Piráti v Praze? Zase přiklepli bez výběrového řízení obří zakázku na servis metra za 14,6 miliardy korun.

Takže fakt tady vy chcete mluvit o demokracii, o hodnotách, principech, když jedinou demokracií je ta, když zrovna vy vládnete, a jedinou hodnotou, v uvozovkách, kterou uznáváte, je klientelismus, a jediný princip, podle kterého se řídíte, jsou prachy, prachy a zase jenom prachy a koryta. Ano, vy tady vykládáte něco o zákonu o státní službě? Já jsem si nikdy nevzal jako poradce na Ministerstvo financí nebo jako premiér nikoho z hnutí. Nikdy. Vy tady, hlavně Piráti, když je STAN vykroužkoval, nechal vykroužkovat, tak jste obsadili všude pozice. Takže vám jde. A teďka vy křičíte, že my to chceme narovnat, aby zaměstnanci státu měli stejné povinnosti a práva jako normální zaměstnanci? Nevím, co je na tom za problém, respektive rozumím tomu, co vlastně říkáte.

Takže občané to prokoukli a dobře vědí, co jste zač. Ano. A proto ten náš výsledek ve volbách byl neuvěřitelný, protože samozřejmě ta obrovská mediální fronta, která stála proti nám a která samozřejmě v tom pokračuje, naštěstí lidé to prokoukli.

Takže když mluvím o pokrytectví, tak samozřejmě se nemohu vyhnout jednomu zásadnímu tématu, které provází nejen mé politické působení, ale i působení celého hnutí ANO už téměř deset let. Mám na mysli roli některých mainstreamových médií, jejich dvojí metr a systematické útoky na nás. Když jsme byli v opozici, média o nás lhala. Někteří novináři překrucovali fakta, vytvářeli falešné kauzy, stavěli titulky tak, aby nás co nejvíce poškodili a vedli de facto otevřenou kampaň proti našemu hnutí. A to jsme byli v opozici! Místo aby média šlapala hlavně na paty vládě, tak se řada mainstreamových novinářů zaměřila na opozici. To jsme byli my. Vždycky jsou proti nám. Ani dnes, když jsme ve vládě, se situace nijak nezměnila, jen se ještě zřetelněji ukazuje, že značná část českých novinářů otevřeně fandí pětikoalici a kryje jejich selhání, zatímco u nás hledá sebemenší záminku k útoku. Stačí se podívat na titulky, na výběr témat, na způsob, jakým jsou informace rámovány. Chyby a skandály minulé vlády byly bagatelizovány, omlouvány nebo relativizovány. Jakákoliv drobnost na naší straně je nafouknuta několikanásobně. Ten dvojí metr je tak okatý, že ho vidí už nejen naši voliči, ale i lidé, kteří politiku běžně nesledují.

U hnutí ANO jsme svědky těchto manipulací dlouhé roky. Od návodných otázek v rozhovorech, přes účelové střihy výroků, měnění titulků přes den tak, aby nám co nejvíc uškodily, až po systematický výběr komentátorů, kteří mají vždy předem jasno, kdo je viník.

Chcete pár příkladů? Stačí si poslechnout, jak manipulativní a návodné otázky pokládají mnozí moderátoři, kteří často fungují jako další hlas pětikoalice. To je na denním pořádku. Korektních a nestranných moderátorů je jako šafránu.

Kapitolou samou o sobě je samozřejmě kyperský nebo pardon teďka už švýcarský server pana Lukačoviče. Ano, pan Lukačovič je majitel Seznamu a Novinek a má ty velké hodnoty. Po tom, co Seznam nezaplatil srážkovou daň, když si on vyplatil 6 miliard dividend, nezaplatil 900 milionů, tak udělal to gesto a dal na Ukrajinu 100 milionů. Jak šlechetné. Bylo by dobré, kdyby si pan Lukačovič občas přečetl, jaké manipulativní články vycházejí na Seznam Zprávy a u Novinek a Práva je to už téměř pravidlo. Ale za ty čtyři roky dostali téměř 20 milionů, a to je jenom Úřad vlády. Takže když uděláme seznam všech příspěvků té minulé vlády pro média, tak to budou stovky milionů. Stovky milionů! Jenom na digitalizaci pro vaši informaci utratili v rámci kampaně Digitální Česko 120 milionů a přes dynamický nákupní systém na mediální prostor byly smlouvy za 370 milionů, takže to je spolu 420 milionů. Ano, dostávali. Od nás nedostávali, tak asi proto nás nemají rádi, nebo jinak si to neumím vysvětlit.

Takže mohl bych tady číst jeden příklad za druhým, jak tyto prolhané, nedůvěryhodné a tendenční servery na nás útočí. Nemluvím o kritice, mluvím o systematických útocích, otevřené válce, kterou nám tito novináři vyhlásili. Toho Babiše zakomponují kamkoliv a zkritizují cokoliv, jen aby poškodili naši vládu. Tak to budou zase vyprávět ty nesmysly o Čapím hnízdě a já vám tady řeknu, jak se dá v Čechách objednat něco, abyste se dostali před soud. A pokud zase budou křičet nějací soudci, tak ať si nastudují ten spis Čapí hnízdo. Má sice 55 000 stran, ale toto neuvěřitelné politické trestní stíhání - ano, a včera jsem se dozvěděl, že vlastně ten, který mě účelově nechal stíhat po tom, co státní zástupce to zastavil, nejvyšší státní zástupce Zeman, tak paní Decroix, když ho navrhla za evropského prokurátora, tak nestandardně tam byli tři kandidáti a napsala, že je to most favourable. Takže velice nestandardně to napsala, teďka jsme to četli v médiích, takže je to jasné. Pan Zeman nechal stíhat Babiše a asi za to dostal toho evropského prokurátora. Nevěříte? No, můžete křičet, co chcete. Já si to tak myslím a každý, kdo má logické uvažování, tak bude se mnou souhlasit, ano?

A teďka vlastně psali, ten server, představte si, že my chceme vrátit tu slevu seniorům a studentům. A napsali zase, že budou přeplněné vlaky a autobusy. Chápete to? Takže my chceme vrátit důchodcům tu slevu, tak oni hned napíšou, že to je špatně, že vlastně budou přeplněné vlaky a autobusy. Nesmysl.

Nebo gigafactory. Já mám už dopis, oficiální vyjádření Samsungu, které psal, kde odstupuje od té gigafactory. Oni to dobře věděli, ale budou stokrát lhát, že my jsme zařízli gigafactory. Není to pravda. Takže jenom chci říct, že oni stále lžou ta média, nebo že jsem si zavolal na kobereček banky. Ne, nezavolal. Ano, banky mi volaly, že ministr obrany - tady je, pan ministr obrany - nechce dávat úvěr zbrojařům. Tak když mi napíše šéf nějaké banky, tak ho přijmu. Ale média napsala, že jsem si někoho zavolal. A oni vytvářejí tady tu nenávist v té společnosti, tu rozdělenou společnost a stále to živí, protože oni chtějí ten konflikt. Chtějí ten konflikt.

Takže je jasné, že čtyři roky tahle média budou, tak jak to mají ve zvyku, o nás informovat nepravdivě, tendenčně. A velká část médií se dnes otevřeně proměnila v názorové platformy, které si říkají zpravodajství, ale ve skutečnosti provozují politickou agitaci. Vyzdvihují informace, které se jim hodí, jiné potlačují, ignorují nebo překrucují.

A teď vlastně zase straší, že my chceme nějakým způsobem ovládnout Českou televizi, Český rozhlas. Vůbec ne. 17 členských států v Evropě financuje veřejnoprávní - tyto prostředky financují z rozpočtu. Takže není to nic neobvyklého. A my o tom povedeme veřejnou diskusi. A hlavně já jsem zvědav na to, jak opozice bude hlasovat z hlediska toho senátního návrhu, že by Českou televizi a Český rozhlas měl kontrolovat Nejvyšší kontrolní úřad. Já si myslím, že všichni, co platíme tyto poplatky, máme právo vědět, jak se tam hospodaří.

Takže my samozřejmě se snažíme pracovat, dělat věci rychle, není to jednoduché a ze strany opozice vidíme tenhle festival pokrytectví. A samozřejmě média, političtí aktivisté, různé neziskovky a to nás ale vše nemůže odradit od našeho hlavního úkolu, hlavního úkolu naší vlády, a to je snaha udělat z České republiky to nejlepší místo na celé planetě, protože naši koalici nespojují prachy - ne, tady stále vykládají, oni mají tu komunikační kartu, teďka mají komunikační kartu slabý premiér. Tak dobře, můžu se smát a mají komunikační kartu, že vlastně my jsme koalice nevydání. Znovu opakuji, že jsem odmítl abolici prezidenta Zemana a třikrát jsem se nechal vydat. To jsem si ještě myslel, že všichni soudci jsou nezávislí. Ne, nejsou. Nejsou. Všichni nejsou. Já věřím, že většina je, ale v mém případě je to politický proces. Jsem o tom přesvědčen.

Takže my nemáme žádnou koalici o penězích, o korytech, ale my máme koalici, která se snaží zlepšit život našim spoluobčanům. Takže my jsme po volbách neztráceli čas výmluvami ani prázdnými sliby, ale hned jsme začali pracovat. Ano. Vy totiž máte smůlu v tom, že my, když jsme prohráli volby v roce 2021, to jste se museli spojit pět stran, a samozřejmě jsme to asi hlavně prohráli na covidu a dezinformacích, tak my jsme věděli, že budeme lepší než vy a že když budeme pracovat, tak my ty volby navzdory médiím vyhrajeme. Vy se po nás opičíte, vy nosíte, děláte tam ty stínové vlády, ale nemáte na to, protože vy jste nepracovali. To je vaše DNA nepracovat. My pracujeme, proto vy nás nemůžete porazit. Nemůžete.

A můžete nosit znovu ty vlaječky podle nás a můžete všechno kopírovat. Já jsem přesvědčen, že lidé vám to neuvěří. Co vy chcete vykládat na náměstích těm lidem? Vždyť jste tam byly čtyři roky. Čtyři roky. Ještě rok 2025 je váš. Co jim tam budete vykládat? Myslíte, že ti lídé jsou hloupí, že vám uvěří, i když média vám pomáhají? Fakt nechápu. Takže my jsme se nevymlouvali. Ano, my nemluvíme o vaší vládě občas jenom a vy jste mluvili jenom o nás, když jste nastoupili. A samozřejmě řešíme to. Řešili jsme ten migrační pakt, kde spolupracujeme v rámci Evropy, připravujeme nový azylový zákon a připravujeme se hlavně na to jednání Evropské rady ohledně - a znovu vám opakuji, nelžete, neříkejte, že já jsem podepsal nějaký Green Deal. Není to pravda. Green Deal bylo něco úplně jiného než ETS jedničky a ETS dvojky. Ano. A pro nás ten dopad ETS jedniček je úplně, úplně katastrofální a proděláváme na tom. Když porovnám výdaje českého průmyslu a to, co jsme dostali, jsou ty ztráty obrovské.

A máme po prvním čtení stavební zákon, který zásadně zjednoduší a zrychlí povolovací procesy. Vy jste ho zničili, ten bývalý stavební zákon ministryně Dostálové. Vy jste to celé zazdili a právě ti jako pan Bartoš, který to celé zazdil, tady vystupujete a mluvíte, že postavíte nějaké byty, prosím vás.

Takže vy jste obstruovali, obstruovali i ten nový stavební zákon, ale vlastně na rozdíl od vás my jsme obstruovali věci, které byly škodlivé pro lidi, pro občany. Vy obstruujete vlastně věci, které jsou dobré pro občany. Tak jakou to má logiku? Jako to má logiku? Proč to tedy děláte?

Nebo ta debata o zdravotním systému. Vy jste vysáli ty rezervy zdravotních pojišťoven a my tady jsme to tedy schválili jedině tak, jak jsme to mohli udělat, protože kasa je prázdná a ty vaše řeči, že jsou tam nějaké peníze z Evropy. Prosím vás, už nelžete. Vždyť lidé, kteří tomu rozumí, se musí smát. Vy jste nám nechali díru 90 miliard. Ano. Tak to je. Já myslím, že každý, kdo to sleduje, tak to vidí.

A všichni naši ministři mají za úkol šetřit. Šetřit, ano. Žádné poradenství, ano, mají šetřit a my uděláme audit a řekneme to všem spoluobčanům, jak vy jste hospodařili a jak hospodaříme my. Rozhodli jsme o zmrazení platů politiků, ano, tak teď to asi bude posunuto z nějakých objektivních důvodů, ale vy jste neposlouchali, když jsme my říkali, že není potřeba navyšovat ty platy. Takže to je jenom výsledek toho, co jste chtěli, a vždy šlo jenom o peníze pro vás.

Takže závěrem. Dnešní schůze není o jedné SMS ani o bezpečnosti státu. Já, prosím vás, tím Ruttem mám nadstandardní přátelské vztahy. Byl jsem za ním sám, na čtyři oči jsme mluvili hodinu a půl, v Davosu jsme mluvili před tím, než mluvil s prezidentem Trumpem, a samozřejmě tady pan předseda ODS vystoupil, že co budu říkat Donaldu Trumpovi? No, já mu to řeknu, to se nebojte. Jako váš premiér, když byl někde v Izraeli, tak ty small talk tam četl z papíru, a na Bidena se naučil asi devět vět anglicky. Takže to se nebojte, že já mu to neřeknu. Ano, my jsme tady svrchovaná země, ano, a žádných pět procent - to je do roku 2035. To vždycky zapomenou ta média.

Ano, ale my si uděláme revizi těch 450 miliard nákupu na Ministerstvu obrany, netransparentních. Ty vaše kuchyně, co jste kupovali od ODSáka nebo ty staré tanky, čímž jste determinovali vlastně i nákup nových tanků a tak dále, takže těch věcí je strašně moc a my hlavně potřebujeme mít pro armádu dostatečný počet vojáků a hlavně vybavení, takže vojáci jsou na prvním místě pro nás a ti jsou samozřejmě důležití.

Takže tady uvidíme učebnicový příklad politického divadla, v němž hlavní role se ujali lidé, kteří sami mají tunu másla na hlavě, ale přesto se rozhodli hrát si na soudce, mravokárce a ochránce hodnot. Budeme sledovat absurdní představení, kde ti, kdo mají za sebou roky skandálů, korupčních afér, rozvrácených veřejných financí a politických selhání, dnes před kamerami pronášejí patetické projevy o slušnosti, odpovědnosti a demokracii.

Ano, ODS je tady od vzniku, od revoluce, ano, máte bohatou historii, která není vůbec pozitivní. Sledujeme opozici, která zdevastovala stát a teď se snaží poučovat ty, kteří jej dávají znovu dohromady. Ano. Politici, kteří mlčeli o Dozimetru, bitcoinová ostuda, kampeličky, klientelismus a tak dále.

Takže samozřejmě novináři místo informování nestranných informací, i nějaká historie, vždyť v minulosti jsme tady četli, že Paroubek vyhrožoval Klausovi, ale víte za co? Za jeho zahraniční politiku. Ano, tak to bylo, v minulosti to bylo běžné.

A mohli bychom se taky vrátit k tomu, jak tady paní Pekarová a pan Vystrčil chtěli nemocného prezidenta Zemana zbavit úřadu. Na to všichni zapomněli? A to samozřejmě ta média neřeknou.

Takže dělá se z toho aféra, ano, a z politické debaty ideologický boj. No, takže ano, byly demonstrace, aktivisti čtyři roky mlčeli, nebylo nic a teď je velká demonstrace. Samozřejmě mají na to právo, my to respektujeme, my to ani moc nekomentujeme, takže můžeme se jenom ptát, proč najednou je tolik aktivity a proč teďka se mluví o tom, že naše vláda má skončit. Z jakého titulu? Já jsem možná v té zahraniční politice udělal za ten měsíc více než můj předchůdce za celé čtyři roky, protože nikdo ani nezná a nikdo ani pořádně neví, co tam vlastně dělal pro Českou republiku.

Ano, takže tak to je a já si myslím, že občané nejsou hloupí a vidí ten rozdíl mezi těmi, kdo pracují a těmi, kdo pouze křičí a urážejí, dehonestují, zesměšňují a vidí rozdíl mezi vládou, která řeší skutečné problémy a opozicí, která řeší hlavně PR, titulky a vlastní politické body. Vidí rozdíl mezi konkrétními výsledky a prázdnými moralistickými řečmi.

Takže my samozřejmě určitě nechceme se nechat zatáhnout do této špinavé hry. My se nebudeme účastnit vašeho kabaretu pokrytectví a nebudeme vládnout podle toho, co se zrovna hodí médiím, aktivistům nebo politickým marketérům. Budeme vládnout podle zájmů České republiky a podle zájmů českých občanů.

Takže samozřejmě můžete nás kritizovat, můžete svolávat mimořádné schůze, můžete se pohoršovat a teatrálně tady vystupovat. My budeme dál pracovat na bezpečnosti naší země, na lepším životě našich spoluobčanů, na dostupném bydlení.

Ano, i ty koleje. Proč jste nepostavili nějaké koleje od revoluce? Strahov, to je úplná katastrofa. A na zdravotnictví samozřejmě. Co jste tady dělali v Praze s tím zdravotnictvím? Ani jedna nemocnice nová nebyla postavena od od revoluce. Nic, ano.

A budeme pracovat na budoucnosti našich dětí, protože právě na tom nám záleží. Takže vážení spoluobčané, bohužel to budou dva dny ze strany opozice tradičních lží, dezinformací, urážek, ale samozřejmě musíte to vydržet a nejlépe se na to vůbec nekoukat. Tak děkuju za pozornost. (Potlesk poslanců vládní koalice.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane premiére. Máme tady omluvy. Omlouvá se poslanec Jakub Janda od 14.30 do 16 hodin z pracovních důvodů, poslanec Jakub Krainer do 11.25 z osobních důvodů, poslanec Jan Lipavský celý jednací den ze zdravotních důvodů, poslankyně Barbora Rázga od 14.45 do 16 hodin ze zdravotních důvodů, poslanec Jiří Strýček bere zpět svou omluvu, to znamená, že se účastní dnešního jednacího dne.

Dalším s přednostním právem je předseda Poslanecké sněmovny Tomio Okamura. Pane předsedo, máte slovo.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Vážené dámy a pánové, milí spoluobčané, řeknu to upřímně. Tato dnešní schůze o vyjádření nedůvěry vládě ze strany opozice několik dní poté, co Sněmovna vyjádřila naší vládě důvěru, je podle mého názoru nesmyslná. Jelikož z minulosti víme, že stejně jako prezidenti blokovali některé kandidáty na ministry, tak stejně ostře se proti nim vymezovali tehdejší zástupci vládních stran a vlády a mnohdy skutečně ostře a nevybíravě. Například vůči prezidentovi Zemanovi, kdy v okamžiku, kdy měl prezident Zeman zdravotní problémy, tak ho skutečně nevybíravě za hranicí jakékoliv etiky chtěla bývalá Fialova vládní koalice, tedy současná opozice, odvolávat z funkce.

Zde považuji za nutné upozornit například na včerejší vyjádření místopředsedkyně ODS Evy Decroix, která označila miliony voličů naší současné vládní koalice za svoloč. Cituji doslova. To znamená, místopředsedkyně ODS Eva Decroix, bývalá ministryně spravedlnosti, označila miliony občanů, kteří volili současnou naší vládní koalici, za svoloč. No, a to je slovník současné opozice vůči občanům, kteří mají jiné názory.

Takže popravdě, proto nemá smysl brát jako téma nedůvěry vládě komunikaci kohokoliv s Hradem. My jsme k tomu přistoupili naopak, protože když tady byla v neděli demonstrace, co se týče opozičních názorů, které podporují občané, tak já jsem na to řekl, že jsem rád, že za naší vlády se vrátila svoboda slova. A my jsme rádi, že je tady demokracie, že občané se mohou svobodně vyjadřovat na rozdíl od minulé Fialovy vlády, kdy se lidé vyhazovali z práce za jiné názory. Například profesor Drulák pod ministerstvem zahraničí. Pak vyhrál soud, že byl vyhozen neoprávněně pod Lipavským, pod Fialovou vládní koalicí. No, neuvěřitelný. Za vás se vyhazovali lidi z práce neoprávněně a pak vyhrávali soudy.

A samozřejmě i v mém případě tři roky vězení za plakát, že mi hrozí na základě trestního oznámení poslance koalice SPOLU Jiřího Pospíšila, exministra spravedlnosti? To za nás občané mít obavy už nemusí, za nás bude svoboda slova a občané se budou moci svobodně vyjadřovat. Nebo další příklad. Disident chartista Slávek Popelka, taky ve vězení za názor v minulém volebním období.

Takže to jsou skutečně otřesné případy a já můžu ubezpečit vás, občany České republiky, že za nás se opět vrací svoboda, vrací se demokracie a můžete si svobodně říkat své názory. A já jsem za to rád a jsem šťastný, že tato možnost je. A doufám, že všichni občané, včetně těch, kteří demonstrují, brzy uvidí výsledky naší vlády, kdy všem občanům České republiky zlepšíme životy, dáme jim více peněz, dáme jim pocit bezpečí a Česká republika bude prosperovat na rozdíl od dosavadní Fialovy vlády, kdy došlo k rekordnímu poklesu reálných mezd. Dokonce jsme byli nejhorší v Evropě. Pokles reálných mezd, ceny elektřiny. Dále samozřejmě co se týče bydlení, nejdražší bydlení v přepočtu metr čtvereční na paritu kupní síly vůbec v Evropě. A my to všechno budeme řešit, aby se občanům dařilo lépe.

Takže ten důvod té dnešní schůze o nedůvěře tak, jak ho formulovala současná opozice, tedy bývalá Fialova vládní koalice, tak ten z mého pohledu nemá vůbec žádnou logiku.

Ale na druhou stranu je to celkem, řekl bych, i dobré zjištění z jednoho pohledu. Protože když já jsem slyšel v pátek, že už snad popáté současná opozice navrhuje moje odvolání... No, to bylo... V prosinci chtěli odvolávat tady pana premiéra Babiše - mimořádná schůze, v lednu jsem odvolávaný já, pak tady byl Macinka, Turek a teď celá vláda zase...

No, v podstatě vy dokola recyklujete pořád odvolávání. A svědčí to o jedné věci. Já, když jsem slyšel, že mě v pátek chce opozice znovu odvolat, a kouknul jsem se na hodinky, že bylo 30. ledna a chcete mě odvolat za můj novoroční projev, tak ona to v podstatě byla docela dobrá zpráva z toho pohledu, že jsem zjistil, že nemáte vůbec nic. Vy nemáte žádný pozitivní program, žádné řešení, jak byste dali občanům více peněz, vy nemáte žádné řešení na prosperitu České republiky. To znamená, i po měsíci recyklujete můj pravdivý novoroční projev a nic jiného nemáte, žádný důvod na odvolávání.

Ještě větší, řekl bych pohled zajímavý nebo nechci říct zábavný, ale to zase ne, škodolibý nejsem, protože vy v podstatě v té opozici, jak je vás tam pět a jak nemáte nikdo žádné pozitivní téma, tak soutěžíte vzájemně s těmi stejnými tématy. Proto ty stejné návrhy na odvolání se tady recyklují vždycky pětkrát. Protože každý z těch opozičních poslaneckých klubů navrhne to samé. Pětkrát Babiš, pětkrát Okamura, pětkrát Turek, pětkrát celá vláda. A teď to půjde zase dokola. A uvidíte, že to zas půjde dokola. Máme únor, březen a uvidíte, že říkám pravdu, protože vás znám a vy nic, žádný návrh nemáte pozitivní, takže bude to pořád dokola, to odvolávání, pořád dokola, každou schůzi to bude. A teď jenom to pořadí možná se bude mírně měnit, kdo z této čtveřice, včetně tedy celé vlády, jakým způsobem vy nastavíte do pořadí.

Proto je to opravdu zoufalé, ale problém je v tom, že nás zdržujete od práce. A my tady máme obrovské množství pozitivních návrhů, ke kterým se dostanu. A jako je mi líto, že občané už mohli mít - statisíce živnostníků - už mohli mít snížené zálohy, které vy jste jim zvýšili. Ano, bývalá Fialova vláda ještě stačila podrazit živnostníky definitivně od 1. ledna a vy jste zvýšili povinné odvody živnostníkům, statisícům živnostníkům. No, a my tady máme návrh už od loňského roku, hned jak jsme se chopili vlády, tak jsme podali do Sněmovny návrh, že chceme snížit ty povinné odvody živnostníkům, které vy jste zvýšili. A jenom poznamenám, že za vaší vládní koalice v minulém volebním období jste zvýšili povinné odvody živnostníkům o 60 procent. Zní to neuvěřitelně, ale je to tak. A živnostníci to ví.

To znamená, vy jste proti pracujícím lidem. Vy jste zvýšili odvody živnostníkům a pak jste to poslali například na Ukrajinu a Ukrajincům. Ale pro nás, pro naši vládu je Česká republika na prvním místě. To znamená, my vám, živnostníkům, vážení a milí živnostníci, ty povinné odvody snížíme. Ten zákon nám tady leží, ale protože opozice pořád obstruuje, pořád zdržuje to projednávání těchto našich dobrých zákonů, tak bohužel musíte kvůli opozici na to teď čekat déle. Ale nebojte se, vážení, milí živnostníci. My jsme naštěstí, protože tu současnou opozici známe dobře, jak se chovají, tak jsme ten zákon už napsali tak, že si to budete moci vyúčtovat zpětně. Takže i od ledna, co kvůli Fialově vládě jste museli odvést více, kvůli té bývalé Fialově vládě, a museli jste odvést vyšší povinné odvody na sociální zabezpečení, tak ten zákon máme napsaný tak, že se vám to vrátí, vyúčtujete si to a bude vám to vráceno. Takže opozice to sice tady zdržuje, je proti vám živnostníkům, ale nebojte se, my jsme to takhle už připravili předem ve vládní koalici, takže o nic nepřijdete a ještě vám v průměru o 7 800 korun měsíčně, 8 000 u toho živnostníka s průměrným příjmem v tom mediánu, tak vám ušetříme téměř 8 000 korun měsíčně, ušetříme všem statisícům živnostníků díky naší vládě.

A já bych chtěl požádat opozici, aby nezdržovala živnostníky, aby nepodrážela živnostníky, protože čekají na to, aby platili méně. ODS proti živnostníkům a proti podnikatelům, stejně jako koalice SPOLU, Piráti, proti živnostníkům, proti podnikatelům. Zdražili vám odvody, poslali to do zahraničí nebo na předražené stíhačky F-35 - zasmluvnila bývalá Fialova vláda - které jsou finančně neúnosné pro Českou republiku a jsou nevhodné. A teď samozřejmě ještě brání v tom, abychom vám pomohli. Ale my vám pomůžeme.

No, a já se k tomu ještě dostanu. Já chápu z tohoto pohledu a z mnoha dalších pohledů, že opozice naši vládu nechce, protože naše programové prohlášení vlády je v přímém rozporu s cíli opozice. Protože naše vláda klade na první místo Českou republiku a české občany. A říkám to zcela jasně, pragmaticky. Naše vláda je pragmatická, na tom jsme se shodli a já jsem rád, že mohu být součástí této vládní koalice, protože jsem vždycky prosazoval pragmatickou politiku. Na rozdíl od opozice, která naopak kope za zahraniční zájmy a kope za Brusel nebo za Ukrajinu. A to je ten klíčový rozdíl, proč my se nemůžeme tady shodnout.

Naše vláda odmítá zelené šílenství a nelegální migraci a obecně progresivismus. A stavíme se pragmaticky na stranu zdravého rozumu proti ideologickému vnímání světa. U toho se samozřejmě ještě zastavím.

Takže další konkrétní případ. Minulá vládní koalice, tedy Fialova vládní koalice, ODS, v čele s ODS, KDU-ČSL, TOP 09, STAN a Piráti, odsouhlasila, dvakrát dokonce hlasovala v Evropské unii pro emisní povolenky ETS 2. Dvakrát jste pro to hlasovali. To znamená, vy jste přímo proaktivně poškodili Českou republiku, podrazili jste 10 milionů občanů, kteří si přejí mít, nebo miliony občanů, kteří si přejí mít levnější náklady na bydlení, a nechtějí mít dražší náklady na bydlení, na vytápění, nechtějí mít dražší benzín, naftu, nechtějí mít dražší dopravu. Tak vy jste je podrazili a dvakrát jste v Evropské unii, to znamená definitivně krátce řečeno, vy jste odsouhlasili implementaci zavedení emisních povolenek ETS 2 pro Českou republiku.

Stejně jako nelegální migrace. Migrace. Tak vy jste podepsali migrační pakt EU. A dokonce předseda STAN Vít Rakušan aktivně hlasoval pro migrační pakt EU. Pro migrační pakt. To znamená, Vít Rakušan, předseda STAN, nejenom, že je to strana provázaná s organizovaným zločinem, jak ostatně svědci, kteří přiznali vinu u soudu v kauze Dozimetr, tak říkali, že úplatky se dělily stylem 50 : 30 : 20, neboli 50 procent a 30 procent si dělila TOP 09 a STAN, jak ostatně bylo řečeno, a 20 procent pro zprostředkovatele. Já vůbec nechápu, jak vůbec tady můžou... My jsme dali podnět na zrušení STANu a TOP 09 - nevím, co se s tím děje. Protože jak tady může vůbec být, fungovat strana, jejíž volební kampaň a volební činnost a politická činnost je financovaná z peněz organizovaného zločinu, jak přiznali svědci, kteří přiznali vinu u soudu u kauzy Dozimetr?

Takže to je všechno povolené. To se tady asi smí. Ale podle mě je to špatně. A tenhleten člověk TOP 09 a STAN - Rakušan nám tady vykládá něco o tom, jak se co má dělat. To je bezprecedentní. A dosud se nevyjasnilo ani to financování z Kypru před čtyřmi roky. Taky nic, protože Rakušan byl ministrem vnitra. Prostě od firem s neznámými majiteli se financoval STAN, jejich minulá předvolební kampaň. Z Kypru. A nic, nic se s tím neděje.

Takže krátce řečeno, když se vrátím k té migraci, my jsme už na prvním zasedání vlády odmítli implementaci emisních povolenek ETS 2 a odmítli jsme implementaci migračního paktu EU. Ten má začít platit od letošního června. My už jsme to odmítli.

Kdyby tady byla vaše vláda, dál pokračovala, tak tady dojde za vašeho souhlasu k přerozdělování nelegálních afrických a islámských migrantů ze západní Evropy do České republiky. Což je problém, což že je velký problém. Takže my to odmítáme, vy to prosazujete. Vy prosazujete, aby se zdražily životy, zásadně zdražily životy občanům, protože ty emisní povolenky ETS2, to je zásadní. A ty vaše nesmyslné výmluvy nebo ta vaše argumentace, že se vytvoří fond, sociální fond pro občany, kteří na to nebudou mít, na to, aby doma si zaplatili vytápění a že se teda přerozdělí jim - a má to být, v České republice by to bylo až třetina občanů podle těch propočtů, což je neuvěřitelné číslo, jakým způsobem vy jste chtěli stáhnout několik milionů českých občanů úplně do propasti, do žebroty, aby si museli po celoživotní práci, když mají důchody, anebo mají, prostě chodí do práce, mají děti a protože jsou třeba nízkopříjmové tyto pracující rodiny, tak nebudou mít peníze na základní životní potřeby, tak vy jste je chtěli nahnat, aby si žebrali o sociální dávky. To je šílený úplně!

Já vzpomínám, jak premiér Fiala, bývalý premiér Fiala, ještě, že už je pryč, jak se chlubil v televizi Prima; já jsem to viděl na vlastní oči, se chlubil, že za vaší minulé vlády stoupá počet lidí na sociálních dávkách. No, já jsem nevěřil svým uším, ale potom jsem ho poznal blíže, respektive blíže sledoval jsem jeho chování, expremiéra Fialy, a on prostě je úplně mimo. Přece každá normální vláda by se měla chlubit, že klesá počet na dávkách. Pracující lidi na dávkách? Co to má znamenat? Co jste to tady zavedli? Vždyť je to úplně hrozný.

A sami sobě si přitom zvyšujete platy politiků. Dvakrát jste si zvýšili v minulém volebním období. Teď tedy od ledna na základě vašeho rozhodnutí, a pak ještě v polovině volební období minulého. Dvakrát jste rozhodli o zvýšení platů politiků, vaše minulá vláda. A my to chceme zamrazit. Já už jsem to tady navrhoval pětkrát zamrazení platů politiků, už několikrát se o mém návrhu hlasovalo tady ve sněmovně. Vaše bývalá Fialova vládní koalice mi to vždycky zamítla. No, a protože vy chcete, ostatním berete, občanům, berete, kteří nás platí ze svých daní, no a sami sobě si přidáte na úkor těch občanů platy politikům. To je neuvěřitelné. No, a kvůli vám jsme ty platy politiků teď nestačili prosadit od 1. 1., protože bývalá Fialova vláda, která tady byla do prosince, tak škodila ještě do posledního dne. Takže vy jste to odmítli projednat zrychleně, aby nám to přišlo ještě do Sněmovny před Vánoci. Ptal jsem se v Senátu předsedy Vystrčila, Senátu ODS, zdali by byl schopen následně nebo ochoten Senát, on svolat schůzi Senátu, aby to pak prezident eventuálně mohl podepsat a stihli jsme to do konce roku, a vy jste to nechtěli. Vystrčil to odmítl, že Senát svolávat na to nebude, protože taky chtějí vyšší platy. V Senátu máte většinu vy, bývalá Fialova vládní koalice, tam máte většinu. Takže tady se zase ukázala vaše pravá tvář. Opakovaně. No, a my jsme to nestačili prosadit, protože Fialova vláda to zase odmítla projednat na prvním zasedání. Měli na to 30 dnů a pak už byl konec roku, takže teď jste nás přinutili, abychom posunuli datum účinnosti, protože jsme to měli od 1. 1., od 1. ledna už to mělo být a budeme muset posunout datum účinnosti, protože jste nám v tom bránili. A teďka jste ještě říkali někde, dva poslanecké kluby už to řekly, nebo tři dokonce opoziční té bývalé Fialy vlády, že nám dáte veto na zrychlené projednávání dokonce. Takže vy do poslední chvíle, abyste mohli nahrabat ještě o pár měsíců navíc a nahrabat na úkor občanů, tak to tady děláte dál. Vaše bývalá Fialova vládní koalice, současná opozice. Prostě škodíte lidem, kde můžete.

Ale my to prosadíme. Vážení občané, já jsem vás chtěl ubezpečit, že my tady máme vládní většinu a prosadíme to zamrazení platů politiků. Jenom to bude ještě chvilku trvat, ale prosadíme to, protože bohužel, nebo bohudík, v některých případech bohužel, my jsme pro demokracii, tak tady jednací řád, zákon o jednacím řádu Sněmovny umožňuje, že když chceme prosadit zamrazení platů politiků, tak nám to může opozice prostě tady zdržovat. Takže to bude trvat déle, ale my to prosadíme. Protože politici by podle mého názoru měli jít příkladem. Příkladem a není možné, aby platy politiků se zvyšovaly, když po Fialově vládě jsou tři miliony lidí na nebo pod hranicí chudoby. Podle Evropské sítě proti chudobě, ta vychází z čísel evropského statického úřadu Eurostat. To je výsledek Fialovy vlády. Tři miliony lidí pod nebo na hranicích chudoby. Ale my už jsme začali pracovat na tom a už pracujeme, aby se všem občanům dařilo lépe.

Takže co se týče té migrace, nejenom, že my jsme odmítli implementaci migračního paktu, ale zároveň připravujeme velice podrobný zákon skrz čtyři ministerstva, kde zpřísníme podmínky pro pobyt cizinců v České republice, včetně Ukrajinců. Bude se to týkat i té takzvané dočasné ochrany. Ale my to zpřísníme směrem, který totiž Fialova vláda, tady je přesně vidět, jak vy jste byli proti českým občanům. Protože třeba Poláci, ti mají podmínky tak, že když někdo opustí, Ukrajinec opustí na více než 30 dnů Polsko, tak přichází o statut dočasné ochrany toho uprchlíka. No, a Fialova vláda to nastavila na 90 dnů. Proto dochází k tomu zneužívání těch dávek. A včera na Novinkách zase další článek, že dva senioři, samozřejmě jenom špička ledovce, dva Ukrajinci vůbec nebydleli v České republice, jenom si přijeli jednou za několik měsíců vysosat ty sociální dávky, které jsou nastaveny bývalou Fialovou vládou.

Takže to je ta situace, kterou vy jste udělali, okrádáte občany v přímém přenosu naše občany i ve srovnání třeba s Polskem, které jistě nemůže nikdo podezřívat z nějakého jiného přístupu, protože v přepočtu na počet obyvatel Polska mají nejvíce uprchlíků z Ukrajiny, ovšem v přepočtu na počet obyvatel vy u nás v České republice je jich nejvíc a to způsobila samozřejmě bývalá Fialova vláda. A na úkor českých občanů. To vidíme i na těch podmínkách, o kterých jsem mluvil, třeba právě těch 90 dnů, 30 dnů, v Polsku 30 dnů i v dalších okolních zemích, u nás 90 dnů. Takže vy jste otevřeli dveře zneužívání sociálních dávek a všechno to platí čeští občané, přestože nechtějí.

Takže tady vidíte, že i v těchto konkrétních parametrech vy jste poškodili české občany i ve srovnání s okolními zeměmi. A záměrně, záměrně zcela. To zneužívání sociálních dávek vy jste zcela záměrně takto nastavili. Protože v tom porovnání s okolními zeměmi je to tady mnohem benevolentnější.

Tak dál, takže té migraci, to se postavíme. Green Deal a emisní povolenky řešíme. Ostatně teď pan premiér, jak jsme mluvili na koaliční radě, tak budeme navrhovat za naší vládu odložení emisních povolenek do 2030, aby se získal časový prostor, a následné zrušení. Fialova vláda to naopak odsouhlasila, jak jsem říkal. Dvakrát pro to aktivně hlasovali. To je neuvěřitelné úplně. Takže my, naše vláda je skutečně nový vítr. Je to obrat směrem k pozitivním krokům pro všechny občany České republiky.

My samozřejmě chystáme i další řadu návrhů zákonů a už jsme také další předložili. Zmínil bych, že jednou z našich priorit, zásadních priorit naší vlády je, aby bylo dostupnější a levnější bydlení. Takže tomu jste tady taky bránili v lednu. My jsme tady předložili nový stavební zákon, který zásadně zkrátí stavební řízení a zjednoduší, aby se stavěly více byty a byly potom levnější. Ale vy i toto tady nechcete podpořit! I u tohoto jste nám v tom tady bránili. Už to mohlo projít před 14 dny. Před 14 dny už tady mohlo být hotovo, už mohl projít stavební zákon prvním čtením a už jsme na tom mohli pracovat, aby co nejrychleji lidé měli dostupnější bydlení. A i to vy jste zablokovali. A zablokovali jste to opakovanými návrhy na moje odvolání opakovanými teďka, teď tedy návrhem, konkrétně zase na nedůvěru vládě, přestože před 14 dny jsme získali důvěru ve Sněmovně. Takže opakovaně se snažíte poškodit občany, protože nechcete, aby měli co nejdříve dostupné a levnější bydlení.

No, a lídry v tomto poškozování jsou Piráti, což to vůbec už teda nechápu, že Piráti, kteří měli na starosti tři roky v bývalé Fialově vládě bydlení, přímo měli ministra, který má v gesci bydlení, Ivan Bartoš, ministr pro místní rozvoj, má v gesci, přímo má v pravomoci bydlení, řešení bydlení, tak nejenom, že jste nevyřešili bydlení, ale za vládnutí Pirátů došlo k té situaci, že v přepočtu na kupní sílu a na metr čtvereční dokonce v Praze a v České republice se stalo jedno z nejdražší bydlení v Evropě. Nejenom, že jste nepostavili a porušili jste sliby - já si pamatuju ty vaše billboardy, vývěsky metru, kde jste Hřib, Bartoš slibovali, že postaví spoustu bytů. Nepostavili nic.

Ale ještě jste způsobili miliardové škody, protože tomu nerozumíte, neumíte to, slibovali jste vzdušný zámky nekompetentní úplně, ani digitalizaci jste neuměli, to jste zkazili celý, miliardové škody jste způsobili, zastavili jste stavební řízení. A výsledkem byla ještě ta eskalace těch cen bydlení v České republice a teďka vy si dovolujete vůbec říkat, že chcete řešit bydlení a zdržujete nám tady stavební zákon. To snad není možný vůbec, jo. To znamená, já to vůbec nechápu tohleto. Takže vy místo, abyste se přidali a nějak spolupracovali na dostupnějším bydlení, tak vy ho nejdřív rozvrátíte, a když tedy už ve vládě nejste, tak to ještě blokujete. A já si přitom myslím, ale pro naši vládu je důležité, aby třeba i mladí lidé, pro ně je to téma číslo 1, aby měli bydlení. Řada mladých lidí na to už úplně rezignovala, protože už si neumí představit, že za téhleté Fialovy bývalé, za té Fialovy drahoty, za drahoty, kterou způsobili Piráti a bývalá Fialova vláda, tak že vlastně by někdy už ten byt získali, že by ty klíčky od toho bytu, i kdyby to byla garsonka, že by vůbec někdy získali. Lidé rezignují. Já si pamatuju, jak ještě před čtyřmi roky, čtyř a půl roky, jak bylo běžné, že si mladí lidé do nástupu vlády, bývalé Fialovy vlády s Piráty bylo běžné, že si vzali hypotéku s vidinou, že tu hypotéku během života splatí a pořizovali si mladí lidé bydlení.

Po nástupu vaší vlády, za čtyři roky se z toho stala fikce. Po nástupu vaší vlády se stala situace, že nájmy jsou tak drahé, že mladí lidé v podstatě platí tak drahé nájmy, kdy se chtějí osamostatnit, že si nikdy na tu hypotéku ani nedokáží ušetřit. Nikdy, protože si nikdy neušetří na tu akontaci a nesplní ty podmínky. To je výsledek vlády Pirátů a výsledek Fialovy vládní koalice. Mimochodem jedním z těch důvodů, proč se zdražily nájmy, je, že přišlo obrovské množství těch imigrantů z Ukrajiny, protože počet bytů v Praze, v Brně zůstal stejný a o tom byl i článek na mainstreamu na Novinkách, asi před rokem, kdy tam mluvil jakýsi realitní odborník, to tam počítal, že počet by zůstal stejný a najednou přibylo 400 000 lidí, takže prudce stouply nájmy i v Praze i v Brně. Dokonce tam bylo vykalkulováno, to jsem teďka zapomněl, používal jsem to jako zdroj i v předvolební kampani, citoval jsem, že kdybychom těch 400 000 ukrajinských imigrantů ukončili a odešli by zpátky z té druhé vlny, takže by ty nájmy klesly, tuším, teď mě nechytejte za slovo, tuším, o třetinu, že by zpátky klesly ty nájmy těch bytů v Praze a v Brně, že by se uvolnilo, teď jsem zapomněl, ale bylo to snad 5 000 bytů v Brně, že by se uvolnilo a přes 10 000 nebo snad 20 000 v Praze, že by se uvolnilo okamžitě. Ale to zacházím do určitého detailu, který je ovšem také si potřeba uvědomovat, proto mimochodem já vidím jako důležitou tu revizi těch povolení k pobytu, protože i to by mohlo vést ke snížení ceny nájemného v Praze a v Brně.

A hlavně, aby i naši občané se potom dostali k nějaké vidině bydlení. Mimochodem výsledkem této vaší činnosti, možná i nečinnosti, činnosti, záměru bývalé Fialovy vlády, je, že Česká republika má za loňský rok nejnižší porodnost v historii samostatné České republiky, protože mladí lidé se bojí mít děti a je to demografický problém, se z toho stal, protože když nemáte šanci celoživotně na bydlení, tak samozřejmě mladí lidé se potom nehrnou do toho mít vlastní děti, přestože by chtěli, tak to radši odloží, protože neví, jestli ty děti uživí při takových drahých nájmech a při těchto životních podmínkách. A i to chceme v naší vládě samozřejmě zlepšovat. Mimochodem, nedostupné bydlení není jenom problém mladých lidí, ale i osamocených seniorů a na to bych chtěl upozornit, na osamocené seniory se velmi často zapomíná, když třeba starým lidem nebo seniorům zemře partner a ocitne se o jednom důchodu a vůbec to nikdo nechce vidět. Ale my to vidíme, protože to vidím i mezi našimi voliči a nezavírám před tím oči. Jsou to mimořádně smutné příběhy, kdy po celoživotní práci zůstane sama babička, většinou častěji žena, protože mají větší věk dožití. Ale do toho se nechci pouštět, ale vidím to i na těch mítincích a v podstatě musí třeba jít na ubytovnu, jo, nemá na to ani uplatit svoje vlastní bydlení, kde třeba celý život s partnerem bydleli, protože z toho jednoho důchodu to prostě nemá šanci.

Takže ta situace dneska, kdy vy jste rozdávali na předražené zbraně a do ciziny jste rozdávali, ale na naše vlastní občany jste zapomněli, to je dneska situace. A když my to chceme stabilizovat a chceme s tím něco dělat, tak nám házíte jako opozice klacky pod nohy pořád, ale já nebrečím. My to musíme prosadit, my se vám postavíme samozřejmě a musíme to překonat a zlepšit životy občanům a budeme bojovat samozřejmě ze všech sil proti tomu, že nám bráníte v tom, abychom zlepšovali životy českým občanům. Takže to bydlení jsem chtěl jenom upozornit, že se zdaleka netýká jenom mladých lidí, ale týká se i lidí středního věku, ale i těch lidí, co už si sami nemůžou pomoci, což jsou lidé nejstarší. Samozřejmě osmdesátiletá babička těžko může si přivydělávat někde, ani to na ní nechceme, jo. Vy jste je do toho systému nahnali a ještě jste se chlubili, vrátím se k tomu a upřesním to, že stoupá počet lidí, kteří si žádají o sociální dávky, takzvaný příspěvek na bydlení. Vy se chlubíte něčím, co je největší ostuda, že jste nahnali lidi na sociální úřady, pracující lidi nebo lidi, co mají odpracováno a mají důchody. Vždyť to je... Mně spoustu voličů říká oprávněně, jak se za to stydí, jaká je to potupa po celoživotní práci. Nebo když chodí do práce a mají děti si žádat ještě o příspěvek na bydlení, že neuživí ze svého platu svoji rodinu kvůli vám. A to my všechno chceme změnit. Tak nám nebraňte v naší práci a vyzývám vás ke spolupráci na našich návrzích zákonů. Byť už jsem říkal v úvodu, že samozřejmě opozice naši vládu nechce, protože vaše záměry jsou v přímém protikladu s našimi záměry.

Takže my samozřejmě pro letošní rok ten státní rozpočet, to je ještě váš rozpočet, takže my jsme nemohli to vzít z gruntu, pochopitelně z časového hlediska, rozpočet chystá půl roku, naše vláda je u vlády 14 dní důvěra a už nám tady vykládáte, někteří z vás, jako kdybychom tady vládli čtyři roky, vy jste vládli čtyři roky, my jsme 14 dní, máme důvěru naše vláda, takže samozřejmě teď jsme hlavně zastabilizovali rozpočet tak, aby vůbec to rozpočtové provizorium už, už nepokračovalo, aby v březnu skončilo a samozřejmě teď budeme pracovat na novém státním rozpočtu, který bude po vaší vládě velmi komplikovaný, protože jste rekordně zadlužili Českou republiku, vy jste Českou republiku zadlužili o třetinu, za čtyři roky, vašeho vládní o třetinu navíc než za celou dobu existence České republiky. To znamená, teď je zadlužení České republiky 3,5  bilionu, teď to říkám z hlavy, tuším, cca 42 procent HDP. Ale přitom před covidem bylo to pouze 29 procent HDP, 29 jo. Bylo to necelých 30 procent, takže za vaší vlády neuvěřitelně prudce stouplo zadlužení České republiky úplně bezprecedentně.

A teď je 3,5 bilionu korun a stouplo za vaší vlády o třetinu, o 1,2 bilionu korun. Za čtyři roky jste dokázali to, co nedokázaly vlády za 30 let. A teď na nás útočíte, když my chceme stabilizovat veřejné rozpočty tak, abychom dali českým občanům peníze, českým občanům, abychom zpříjemnili bydlení. A teď vyvoláváte nedůvěru. Samozřejmě zcela bezdůvodně, to už jsem říkal v úvodu, protože jiné téma nemáte, než nás dokola odvolávat a ještě nás zdržujete od práce. A lidé už čekají na to, že budou mít víc peněz, že se bude víc dařit. A vy pořád ještě házíte ty klacky pod nohy, protože se nedokážete smířit s volebním výsledkem. Ale já to chápu. Znám vás, znám, jací, jste. Ostatně místopředsedkyně ODS Eva Decroix včera napsala (Ukazuje dokument.) o milionech voličů vládní koalice, napsala, že je to svoloč, že miliony voličů naší vládní koalice jsou svoloč napsala, chápu, že takhle k tomu přistupujete, ale pro mě, pro Tomia Okamuru, já si vážím každého občana České republiky, každého občana České republiky, a jsem rád, že je tady svobodná demokracie a nebudu nikdy dělit občany tak, jako je dělí ODS a zástupci bývalé Fialovy vládní koalice, dnešní opozice, ti, co s vámi nesouhlasí, ti, co s vámi nesouhlasí, tak vy je označujete za svoloč, urážíte miliony slušných občanů České republiky.

A neviděl jsem, že by se proti tomu vyjádření vymezil kdokoliv z opozičních stran, takže mlčení je pochopitelně souhlas, známé české přísloví, protože vy jste připraveni se vymezovat hned proti všemu, já vás znám, ale tady všichni mlčí. Nikdo z vládních stran, pardon, z opozičních stran neodsoudil toto vyjádření jednoho z nejvyšších představitelů ODS.

Takže vám to vyhovuje a je to tak. Samozřejmě my s tím nesouhlasíme, my si myslíme, že všichni lidé v České republice mají právo na názor, ať jakýkoliv, a my si vážíme všech občanů České republiky.

Proto taky říkám, že naše vláda zlepší život všem občanům České republiky. Takže doufám, že i ti, co s námi teď nesouhlasí, tak uvidí, doufám, po naší vládě, během naší vlády, že se mají lépe, a to je jediný demokratický způsob, jak občany přesvědčit, že naše vláda je správně.

Takže bydlení řešíme. Dostupné bydlení, to je jedna z našich priorit. Tak jenom vyzývám opozici, byť vím, že je to, jako když hrách na zeď hází, abyste nám v tom nebránili, abychom občanům co nejrychleji doručili dostupnější bydlení.

Zmrazení platů politiků, o tom už jsem hovořil, dlouhodobý návrh, který prosazuji já osobně. A taky nám v tom, prosím vás, už nebraňte, jo, vy si naopak zvyšujete platy, to jsem říkal, ale my je prostě chceme zamrazit.

Pomoc zdravotním pojišťovnám. Další náš zákon, který už jsme tady prosadili v prvním čtení. A zase nám házíte klacky pod nohy. My jsme to navrhovali ve zrychleném řízení podle paragrafu 90, abychom co nejrychleji mohli přesunout 8 miliard korun na pomoc těm dvěma menším zdravotním pojišťovnám, které mají po Fialově vládě problémy s ufinancováním zdravotní péče pro naše občany. A vy opět jste zabránili zrychlenému projednávání, opět si opozice vzala občany jako rukojmí a občané jsou znejistěni. A my chceme, aby občané měli zajištěnu zdravotní péči pro letošní rok, tak nám v tom nebraňte. My to stejně prosadíme, ale nechápu, proč bráníte v tom, aby občané měli zajištěnou zdravotní péči, aby ji měli financovanou, aby bylo zajištění financování zdravotní péče pro občany v letošním roce. Já nerozumím, proč tomu bráníte, proč bráníte takovýmto skvělým našim návrhům i dalším našim perfektním návrhům. Notabene když je to ještě sanace škod po vaší vládě, po vaší předešlé vládě. Takže to už nám taky konečně prošlo prvním čtením, ale už to mohlo projít mnohem dříve, protože připomenu, před 14 dny, zase jste to tady prodlužovali zbytečně, a to mi připadá opravdu jako velice, řekl bych, odporné, že nechcete občanům umožnit stabilní zdravotní péči. Jo, to mi připadá opravdu už špatně, připadá mi to úplně špatně, ale my to prosadíme, vážení občané, spolehněte se, jenom to bude trvat trochu déle, protože současná opozice v tom brání.

Samozřejmě to, co jsme taky zveřejnili, je, že zvýšíme od dubna platy ve veřejné sféře, od 1. dubna budou zvýšeny platy podle zaměstnání. Zaměstnání od zaměstnání, tak zvýšíme platy ve veřejné sféře. Policisti, vojáci dostali něco přidáno od ledna. Samozřejmě teď jsme se zaměřili na sociální pracovníky, zdravotní sestry, lékaři dostanou přidáno, nepedagogičtí pracovníci, to znamená nepedagogičtí pracovníci ve školách a mnoho dalších a mnoho dalších povolání, velké množství povolání ve veřejné sféře dostane od nás přidáno až o 10 procent. Až o 10 procent přidáme peníze lidem pracujícím ve veřejné správě podle povolání. Takže opět náš pozitivní návrh. Našli jsme rezervy a hned jsme začali šetřit na byrokracii, a všechno jde. Protože tam byl velký propad reálných mezd kvůli Fialově vládě, dokonce, jak víme, to jsou oficiální čísla, za bývalé Fialovy vlády, došlo k největšímu propadu reálných mezd z celé Evropské unie dokonce, v České republice.

Takže vy jste poškodili... Tady to jsou jasné důkazy, tahleta čísla Evropského statistického úřadu, Eurostat, o tom, jak vy jste byli opravdu špatná vláda. No, ale už jsme tady my, a my přidáme od 1. 4. platy ve veřejné sféře.

A to ještě nekončí ty dobré zprávy pro občany. Dobré zprávy nekončí, naopak začínají. Připomenu, že od 1. ledna naše vláda zlevnila ceny elektrické energie pro všechny občany a firmy. Od 1. ledna všem občanům a firmám jsme zlevnili elektrickou energii. V průměru u té průměrné spotřeby domácnosti je to přibližně, odhadem 700 korun, 700 korun a něco měsíčně. Všichni už teď máte levnější složenky, vážení občané, i firmy, o 10 procent cirka, cca. A budeme na tom dál pracovat. To znamená, všichni občané České republiky, kdo by se ptal například z občanů, kteří třeba volí opozici, co naše vláda konkrétně už tedy přinesla za těch 14 dní, co máme důvěru tedy, tak všichni máte levnější složenky od ledna za elektřinu. A budeme na tom pracovat dále, aby ty ceny ještě byly levnější. Takže uděláme pro to maximum. Takže levnější elektřina pro všechny. Naopak za Fialovy vlády jsme měli nejdražší! Nejdražší ceny energií dokonce v přepočtu na kupní sílu v Evropě. A naším cílem nejsou nejdražší energie, což udělala bývalá Fialova vláda, současná opozice, za nás, naším cílem jsou levnější energie, abyste měli, protože levnější energie znamená prosperita, znamená, že si občané více našetří peníze, firmy budou moci víc investovat, což se potom samozřejmě vrátí do státního rozpočtu. Mohou stoupnout i útraty a může stoupnout potom samozřejmě HDP a tak podobně.

Takže to má samozřejmě různé ty, říká se tomu multiplikační efekty a my věříme tomu, že snižování cen energií je správný krok. Ostatně dělají to i okolní země a my nemůžeme zůstat pozadu, ani naše vláda nebude zůstávat pozadu. Takže už jsme snížili všem ceny energií.

Dále chystáme zvýšení valorizací důchodů. Další dobrá zpráva pro všechny příjemce důchodů. Takže, jak jsme slíbili, Fialova vláda vás okradla, vážení příjemci důchodů, protože místo z poloviny reálné mzdy to snížili, že se vypočítává ta valorizace ze třetiny, tak my to zpátky vrátíme na tu polovinu, ten výpočet z té reálné mzdy, takže budete mít zpátky ty vyšší valorizace důchodů.

Ten zákon se píše, chystáme to, tak doufám, že to brzy prosadíme. Takže, všichni příjemci důchodů, zase vám vrátíme to, o co vás současná opozice, bývalá Fialova vládní koalice, včetně Pirátů, o co vás okradli, protože my si vás důchodců, ať jsou invalidní, starobní, vdovští nebo sirotčí, vážíme, máme vás rádi a nenecháme vás na holičkách, budeme vás podporovat. Takže to je určitě správně.

Samozřejmě to, co uděláme, je, že opět snížíme věk odchodu do důchodu maximálně na 65 let. Maximum 65 let. Já vím, vážení občané, že i tak je to pro mnohé občany vysoko, ale poté, co Fialova vláda zdevastovala rozpočet, tak my samozřejmě, jak jsme slíbili ve volbách, snížíme to zpátky z 67 let na maximálně 65 let. Fialova vláda vám to zvýšila na 67 let a my to zpátky snížíme maximálně na 65. Takže to už také chystáme.

A to, že senioři od 80 let výše budou mít ještě jako bonus pětistovku měsíčně navíc, to si myslím, že je také správně, protože samozřejmě si vážíme lidí, co odpracovali, nebo jsou třeba zdravotně postižení, nemohli pracovat, stát má prostě povinnost podle našeho názoru jim zajistit důstojné životy. Důstojné životy příjemcům jakýchkoliv typů důchodů. Takže na tom pracujeme také.

Pracujeme i na podpoře rodin s dětmi. Chceme opět vrátit podporu rodin s dětmi, daňovou podporu, protože to, že za Fialovy vlády došlo k tomu, že je nejnižší porodnost - nejnižší porodnost v historii České republiky, považujeme za velký problém. Takže my opět vrátíme podporu rodin s dětmi, samozřejmě pracujících rodin s dětmi, proto mluvím o různých daňových mechanismech. A já si myslím, že je to správně, aby lidé, mladí lidé měli jistotu, aby se zvýšila jistota, zvýšila se důvěra ve stát, že si mohou zakládat rodiny. A my bychom se potřebovali v ideálním případě dostat přes dvě děti na matku, abychom nevymírali.

Není řešením to řešit migrací. Já vůbec nechápu, jak někdo mohl říkat, to jsem tady slyšel od politiků bývalé Fialovy vlády, dnešní opozice, že prý zajistí tu porodnost migranty z Ukrajiny. Dokonce tím, že jim chtěli dát rodičovskou. Vždyť před rokem tady byl návrh Jurečky, ministra práce a sociálních věcí za bývalou Fialovu vládu, potvrdil to i Člověk v tísni v médiích, psalo o tom Aktuálně.cz, potvrdil, že ministr Jurečka chtěl jménem bývalé Fialovy vlády navrhnout rodičovskou pro Ukrajinky.

Já jsem říkal, proč pro Ukrajinky? To ne. Dejte to českým mladým lidem, tu rodičovskou. Navyšte o tu částku rodičovskou pro české mladé lidi. Podívejte se, jak vy máte úplně pokřivený pohled, ta současná opozice. Tady taky vidíte, že pro nás je Česká republika a český občan na prvním místě. Já to vůbec nechápu. Vy, místo abyste podpořili naše české rodiny s dětmi a jim dali víc peněz, aby se nebály mít třeba dvě děti nebo tři děti ideálně taky - což by bylo úplně nejlepší, kdyby v pracujících rodinách jsme měli více dětí, to je ta budoucnost, kterou by naše vláda chtěla - tak vy tady navrhujete rodičovskou pro ukrajinské ženy. Já tohle vůbec nechápu. Já tomu nerozumím, proč to děláte. Ale my už to dělat nebudeme. Já už jsem před volbami říkal, že rodičovská pro Ukrajinky nebude a že ty peníze dáme českým rodinám s dětmi. Je to prostě jasné a není to nic proti nikomu. Tak to prostě je, my jsme Česká republika. Další věc, to je ta podpora rodin s dětmi. Na tom také pracujeme.

Tak nám, prosím vás, tady opozice, nebraňte v práci. Nebraňte nám v tom, abychom co nejrychleji pomohli všem našim občanům, protože vy jste tady žádný pozitivní návrh ani za ty tři měsíce nepředložili. Ostatně, vy jste na to měli čtyři roky. Všichni jste byli ve vládě, současná opozice. Nepředložili jste... To, co jste předložili, je... Já to trošku zrekapituluju, abych to připomněl. 14 miliard korun jste vzali zdravotním pojišťovnám. Teď jim ty peníze musíme vracet, protože nemají peníze na péči pro české občany. 14 miliard korun jste jim vzali. To byla moje první věc, kdy jsem tady proti tomu protestoval. To už je tři a půl roku zpátky, kdy jsem upozorňoval na to, že ty peníze v těch zdravotních pojišťovnách nebudou a že to nemáte brát. Tehdejší ministr zdravotnictví Válek za TOP 09 tady lhal v přímém přenosu, a další vaši představitelé, že to neohrozí péči. No, a teď tam musíme dát osm miliard do zdravotních pojišťoven, převést, protože peníze nejsou. Takže to je opravdu úplně příšerné. To je úplně bezprecedentní, co vy předvádíte.

Dále jste tady navrhli zvýšení daní, plošné zvýšení daní všem občanům, přestože jste ve volbách - předseda Pirátů Bartoš, Rakušan, STAN - na pódiu v Ústí nad Labem - přesně to natočily Novinky, všichni si to můžete dohledat na internetu, vážení diváci - tak slibovali před volbami, že nebudou zvyšovat daně, před volbami, před těmi čtyřmi roky jste to slibovali. Sliboval to i Stanjura, bývalý ministr financí. Toho už ani nezvolili sem do Sněmovny, ten už tady není teďka. Vy jste hned po volbách porušili ten předvolební slib a hned jste daně zvýšili. Takže tomu jsme taky tady bránili, protože to je nefér a nebylo to potřeba.

No, a samozřejmě potom se snížily valorizace důchodů, což byla tedy neskutečná prasárna, protože to jste dokonce neříkali ani před volbami. Vy jste to zatajili těm téměř tří milionům příjemců různých typů důchodů - protože to se týkalo invalidních i starobních důchodů, samozřejmě i vdovské, sirotčí také, ale nejvíce je těch starobních a invalidních důchodů - tak vy jste jim to neřekli před volbami před těmi čtyřmi roky. Vy jste jim zatajili, že snížíte důchody, snížíte valorizaci důchodů. Tak to opravdu jsem se tady, to jste mě opravdu tedy naštvali už celkově, protože bezbranným lidem, lidem, kteří si nemůžou často sami pomoci, jste snížili valorizace důchodů, a vzápětí jste si sami sobě přidali platy politiků z těch peněz, co jste snížili. Tak to je opravdu odporný. Toto dělala bývalá Fialova vláda s Piráty. Toto jsou vaše hlasování, toto jste prosadili. My to prostě takhle nechceme, my to prostě takhle dělat nebudeme. My budeme podporovat české občany a budou pro nás a jsou pro nás na prvním místě.

To znamená, další věc. To už taky píšeme, chystáme to, a to je zrušení poplatků České televizi a Českému rozhlasu. Ten zákon se už píše, už jsme domluveni na určitých, řekl bych, na věcném záměru. Dál se na tom bude pracovat, a to jsme slíbili, zrušení poplatků České televizi a Českému rozhlasu. Máme na to harmonogram a občané to chtějí. My jsme to slíbili ve volbách, naši voliči to chtějí, takže zase očekávám, že někdo bude překrucovat argumenty. Tak snad znovu a znovu zopakuji, že koncesionářské poplatky existují pouze v 10 zemích z 27 zemí Evropské unie. To znamená, není to žádné ohrožení demokracie. Naopak, náš návrh je uvedením české legislativy a situace v České republice do stavu, který je ve většině zemí Evropské unie. Je to přesně naopak.

Takže pak se musíme ptát, proč tomu tedy některé skupiny brání? Teď myslím, že stačí pomocník Google a najednou vidíte, kolik různých skupin je přisáto na rozpočet České televize a vyrábí tam různé věci, a tak dále a tak dále. Vzbuzuje to otazníky i u těch umělců, i u těch skupin, kteří se tam nemůžou dostat, protože pořád to tam dostávají nějaké stejné skupiny dokola, ty veřejné peníze, na nějaké pořady, dokumenty a takhle. Místo, aby to Česká televize vyráběla sama v tom svém rozpočtu, obrovském rozpočtu, tak se to outsourcuje, aby na tom vydělával ještě někdo jiný.

Takže my se musíme skutečně ptát, proč vlastně nechtějí někteří lidé zrušení koncesionářských poplatků, když ve většině zemí EU koncesionářské poplatky neexistují? Takže to nemá žádnou logiku. Teď je v poslední době rušili ve skandinávských zemích a ten trend v Evropské unii je jednoznačně takový, že je to rušení koncesionářských poplatků a jiná forma financování, tím pádem. Takže to my prosazujeme, prosadíme to, ale opět tady budou obstrukce a opět tady bude házení klacků pod nohy ze strany opozice.

Já myslím, že ani nikdo nepůjde na mikrofon z opozice poté, co jsem teďka řekl, a nebude se ptát, jak to vím, protože to tak bude. Protože vy to víte, protože váš jediný program je všechny dobré návrhy, kde bychom ušetřili peníze lidem a dokonce to uvedli i do souladu s vyspělými zeměmi, tak jenom je blokovat, ty návrhy, jenom je blokovat. Žádný pozitivní návrh není, ale znovu říkám, nestěžuju si, já tady nebudu brečet. My to prosadíme, co prosadíme, prosadíme, zamakáme na tom.

No, musel jsem se tedy trošku pousmát, když v pátek pirátská poslankyně - pravda, řeknu upřímně, ani nevím, jak přesně vypadá, protože jsem si jí zatím nikdy nevšiml, ale teď jsem si jí všiml poprvé, paní Pipášová se jmenuje - napsala, že už prý chtěla být ve 14 hodin v pátek za dětmi doma. Takže, vy za 150 000 čistého měsíčně chcete, vy jste si postěžovali na sociální síti X - takto si stěžuje opozice - že za ten mnohonásobný plat, než má řadový občan, že vlastně jste ve dvě v pátek chtěli, už jste počítali s tím, že budete u rodiny doma. Tak proč váš předseda Hřib a paní Richterová, předsedkyně vašeho klubu, tady to jednání mnoho hodin zdržovali? Takže vy nejdřív zdržujete všechno a pak vaše poslankyně - doufám, že správně říkám to jméno, omlouvám se, jestli jsem se spletl, ale myslím, že ne, ale možná jo, když tak mě opravte - poslankyně Pirátů napsala na sociální síť Twitter, že už počítala, že ve 14 hodin bude doma. Má 150 000 čistého a nechtělo se jí už pracovat, že chtěla být za dětmi doma.

To chápu, já to chápu. Mému synovi je 31 let. Taky vím, co je to výchova dětí a těšil jsem se domů, ale byl jsem v té práci do noci vždycky, protože když na něco svobodně kývnu... (Poslanci Pirátů vznáší námitky.) Říkám to jméno správně? Říkám to správně, dobře. Radši jsem se zeptal. Takže, Piráti mi odsouhlasili teďka, vážení diváci, přikývli, že jsem to jméno říkal správně. Ptal jsem se... Tady sedí pan Bartoš a další, ale nejsou v záběru, tak říkali ano, řekl jste správně to jméno, takže je to tak. Takže mě překvapuje, že vy, Piráti, si stěžujete za plat 150 000 čistého měsíčně - zdůrazňuju - tak si stěžujete na to, že máte být v práci v pátek po čtrnácté hodině.

Já nemám tady problém být od rána do večera. Také tady jsem. Já jsem tady pořád. I v pracovní dny nastoupím ráno, odcházím v noci, už je tady tma ve Sněmovně. Je to každý večer a je to v pořádku tak, protože já mám práci rád a když jsem na něco svobodně kývnul, tak si nikdy nebudu stěžovat, že chci být pátek ve 14 hodin doma jako Piráti. To je neuvěřitelné. A pak jsme se dočetli, že se prý paní poslankyně pirátská ještě omlouvala, prý potom na sítích jsem se dočetl, no, že to tak prý nemyslela nebo ne, že tak myslela, ale že to bylo moc nebo takového něco. No prosím vás, jako je to vaše věc, jo, ale za 150 000 čistého, že si poslanci Pirátů stěžují na to, že musí být v pátek ve 2 hodiny v práci(?), když sami to tady váš předseda s paní Richterovou neustále zdržují, tak to je opravdu o tom... Už je potřeba to zmínit. Ale pojďme dál.

Takže máme těch pozitivních kroků ještě nepřeberně. S tím, že v současnosti bojujeme s naprosto neprofesionálním zfalšovaným státním rozpočtem minulé vlády, kdy musíme najít peníze na mnoho mandatorních a dalších položek, které třeba minulá vláda schválila, ale zcela úmyslně dle mého soudu jste na ně nevyčlenili peníze. A teď teda opravdu je velmi pozoruhodné, samozřejmě neférové, ale to od vás známe, že my, když ten rozpočet se snažíme konsolidovat, ten vás zfalšovaný rozpočet se snažíme dát dohromady, když jste předložili zfalšovaný rozpočet schválně na konci loňského roku. Poté, co jste prohráli volby, tak jste ho odmítli dokonce přepracovat, takže vy jste předložili zfalšovaný rozpočet, abyste naschvál potom mohli říkat, že je vysoké zadlužení.

My jsme připravili návrh rozpočtu s deficitem 310 miliard a teď vy říkáte, helejte, to je vysoký deficit. No, ale kdyby to bylo podle vašeho výpočtu, podle toho, co vy jste předložili, rozpočet na letošní rok, vaše vláda tady vládla ještě do prosince, tak by deficit byl 400 miliard, protože přes 90 miliard tam chybělo na mandatorních, kvazi mandatorních výdajích. A pak ještě se ukázalo v polovině ledna poté, co se to spočítalo za loňský rok, že za loňský rok jste udělali 50 miliard sekeru navíc. Takže kdyby to bylo po vašem, popravdě, kdybyste to udělali, tak je 400 miliard deficit. Takže to, že naše vláda za pár týdnů udělala z minus 400 miliard, udělala 310... Jo, za pár týdnů, kdy ani na to nemáme nějaký zásadní vliv, protože rozpočet se... Máme na to vliv, ale rozpočet se standardně připravuje od jara, půl roku trvá vůbec příprava rozpočtu a další rok. A my jsme na to měli pár týdnů, ušetřili jsme na byrokracii, ušetřili jsme na dalších záležitostech, chceme zamrazit ty platy.

Samozřejmě jenom abyste věděli, tak já to zamrazení platů politiků tady ve Sněmovně totiž potřebuju i z jiného důvodu. Nejenom, že si myslím, že je to správně, ale protože bych rád přidal tady pracovníkům ve Sněmovně. Víte, že vy se tady, vy z opozice taky chodíte tady do jídelny se stravovat. V jídelně dělá přibližně třetina zaměstnanců, čtvrtina zaměstnanců Sněmovny, to je 380 zaměstnanců a skoro cirka 70 dělá v gastro provozech. Například číšníky nebo v kuchyni. A víte, že je tady plat 25 000 měsíčně? Takže vy... A já bych rád, tady to teda říkám poprvé na rovinu, protože když my si zamrazíme ty platy politiků a já to prosazuju tady celou dobu, tak mi zbydou peníze jako předsedovi Sněmovny, abych přesunul na to, abychom mohli zvýšit těm nejnižším, nejhůře placeným profesím, těm nejnižším platům tady ve Sněmovně.

Takže vy tím, že to zdržujete, tak jak rádi chodíte do té jídelny, přitom vůbec nevíte, že tam mají lidi platy 25 000. A je vám to jedno. Vy to zdržujete, abych já nemohl tady přidat i těmto nejhůře placeným profesím, aspoň nějakou tisícovku jim dát navíc. Tak si to uvědomte, až budete dál zdržovat to zmrazení platů politiků. Protože ten rozpočet Sněmovny... Tím pádem mi tam ty peníze zbydou a já je můžu dát těm potřebným profesím, které kvůli vašim obstrukcím, mimochodem tady teďka musí být i třeba přesčasy a na ty přesčasy nejsou ani peníze. Takže chci jenom říci, že to má širší konsekvence a naše vláda se prostě chce chovat férově k lidem, chceme se chovat férově a nastavit to. Samozřejmě to zamrazení platů bych tady potřeboval nutně, protože samozřejmě naše vláda se snaží šetřit v rozpočtu, to znamená, snižujeme prostě náklady, takže ono už moc těch jiných variant, kde alespoň trošku přidat lidem, jakým způsobem to dosáhnou v tom rozpočtu, když ho nemůžeme ani navýšit pochopitelně tady ve Sněmovně, ne-li ještě dokonce mírně snížit, tak samozřejmě potřebujeme, aby to tak bylo. Já myslím, že je to fér vůči těm zaměstnancům, protože poslanci mají ty platy dostatečně vysoké.

Znovu připomenu, že právě vaše vládní koalice, bývalá vaše vládní koalice, tady zamítla hlasováním můj návrh na zamrazení platů politiků. A proti mému návrhu na zmrazení platů politiků hlasovali i Piráti. A dokonce v předminulém volebním období na návrh Pirátů se tady zvýšily platy politiků o 10 procent. To je předminulé volební období, připomenu to. Ano, na návrh Pirátů, každý si to může dohledat, se o 10 procent tady zvýšily platy politiků předminulé volební období. Je to tak. A v rámci tohoto jejich návrhu se tady hlasovalo jedno z těch hlasování o mém zamrazení platů politiků, jak se (nesrozumitelné) zamrazení, a to jste mi zamítli tenkrát. Takže Piráti hlasovali pro zvýšení a zároveň proti zamrazení. Jenom to tak říkám, že si teďka hrajete tady na něco, co ve skutečnosti vůbec nejste, protože ukázaná platí. Takže tohleto jenom.

Další věc. Z mého pohledu je proto dnešní schůze o nedůvěře několik dní poté, co jsme získali důvěru Sněmovny, naprosto beze smyslu, protože za těch 14 dní se nezměnilo v podstatě vůbec nic. A  protože vládu současná opozice stejně neodvolá. Ale zároveň právě ztrácíme ten čas, proto jsem věnoval tomu svému vystoupení více času, zároveň ztrácíme čas, který jsme mohli věnovat právě třeba těm dobrým vládním zákonům pro zlepšení životů občanů nebo legislativě, která je třeba, aby stát mohl lépe fungovat. To jsou právě například ty sociální věci, katastrofální stav ve zdravotnictví, který musíme zlepšit, doprava. My potřebujeme, aby se stavělo, aby infrastruktura se stavěla. Vy jste na to nedali peníze na to, aby se stavělo, do rozpočtu Státního fondu dopravní infrastruktury. My jsme to napravili, chceme, aby se stavělo dál, protože k tomu, abychom byli moderní, prosperující zemí, potřebujeme, aby se stavěla infrastruktura, aby se stavěly silnice, další infrastruktura, aby Česká republika fungovala. To je investice do budoucnosti, to je investice, kterou občané uvítají. Stavebnictví samozřejmě.

Takže my máme tady spoustu a spoustu návrhů, které potřebujeme rychle prosadit a vy nás bohužel jenom zdržujete od práce. Máte na to právo, je to demokracie, samozřejmě. Jenom vám dávám ke zvážení, proto jsem popsal i tady podrobněji naše současné návrhy a i k těm všem dalším v souladu s vládním prohlášením se dostaneme. Ale znovu říkám, důvěru máme 14 dní, naše vláda. Takže máme na to samozřejmě delší období v rámci toho volební období, čtyři roky jsou na to. My se ke všemu, vážení občané, dostaneme. Všechny body, co máme ve vládním prohlášení, budeme navrhovat, prosazovat. A teď v tuto chvíli jsem vám chtěl jenom popsat to, že by bylo dobré, aby nás, abychom dostali čas na tu práci a aby tady opozice nás nechala pracovat, abyste se vy, občané, měli co nejlépe. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji, pane předsedo. V této chvíli je na řadě s přednostním právem ještě před otevřením rozpravy ministr pro sport, zdraví a prevenci Boris Šťastný. Připraví se Alena Schillerová, Karel Havlíček. Abyste viděli přibližně pořadí, kdo chce vědět, tak si může sem ke mně zkontrolovat, na jakém místě je. Pane ministře, máte slovo.

 

Ministr pro sport, prevenci a zdraví ČR Boris Šťastný: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené poslankyně, poslanci, milí hosté. Dovoluji si pana místopředsedu Sněmovny, který má na starosti právě sport v Poslanecké sněmovně, chci upřesnit, že to je ministr pro sport, prevenci a zdraví, protože ona je nejdřív prevence a pak to, pak to zdraví. Tak jenom tak na úvod, abych tu situaci trochu odlehčil.

Po letech relativního klidu žijeme v poslední době v turbulentních časech. Přežili jsme covid, začala a stále pokračuje strašlivá válka na Ukrajině, žijeme ve světě, kde roste moc velmocí a Evropa se v tom všem tak trochu potácí. Došlo k jednomu z největších masakrů Židů od druhé světové války na území Izraele, zažili jsme bezprecedentní inflaci, energetickou krizi a čtyři roky - troufám si říct - arogantního a asociálního vládnutí předchozí vlády Petra Fialy. Já jsem přesvědčený o tom, že vytváření nejistoty, zmatků a napětí v České republice je to poslední, co nyní potřebujeme. Bohužel je to ale přesně to, co současná opozice dělá. Využívám tedy svého přednostního práva předsedy poslaneckého klubu Motoristů sobě, abych zde vystoupil, abych také omluvil předsedu naší strany a vicepremiéra a ministra zahraničních věcí pana Petra Macinku, který právě sedí v letadle do Washingtonu na dlouhodobě plánované oficiální cestě, kde bude zastupovat Českou republiku. Proto ho omlouvám, ta věc byla dávno předtím oznámena a domluvena, než byl vyhlášen termín této Sněmovny nebo této mimořádné schůze.

To, proč opozice vyvolala tuto schůzi, tak jsou SMS zprávy, které předseda Motoristů v neformální komunikaci se soukromou osobou, se kterou dlouhodobě komunikoval, ať už telefonicky nebo prostřednictvím zpráv, vedl. Já za sebe chci říci, že v tomto ohledu se nelze divit předsedovi parlamentní strany, koaliční vládní strany, který se snaží, aby to, s čím strana, kterou vedl, vede a dovedl do úspěšných voleb a do vlády, uspěla, o co bojuje a co jsme předpokládali, že samozřejmě se naplní. V tomto ohledu Motoristé uspěli ve volbách, dostali se poprvé v historii do Poslanecké sněmovny. Podařilo se nám vyjednat pozici v nově vzniklé koaliční vládě, uzavřít koaliční smlouvu, zapojit se do přípravy a schválení programového prohlášení vlády, na kterém jsme se spolu s ostatními koaličními partnery shodli, a konečně navrhnout jednotlivé nominanty na ministry této vlády. Bohužel, jak všichni víme, v případě jednoho nominanta tento náš návrh nebyl naplněn a přestože jsme přesvědčeni o tom, že Ústava České republiky hovoří jasně, konečně tak se vyslovila i většina této Poslanecké sněmovny, prezident republiky nejmenoval našeho nominanta na návrh předsedy vlády ministrem životního prostředí.

Já musím říci, že já osobně jsem měl to štěstí v životě se osobně potkat blíže s třemi předchozími prezidenty republiky. Můj otec byl osobním lékařem Václava Havla, já jsem měl tu čest být osobním lékařem Miloše Zemana a prezidenta Václava Klause jsem profesně i soukromě poznal prakticky před 35 lety. Pana prezidenta Pavla jsem viděl poprvé v životě - nebo měl možnost s ním hovořit poprvé v životě při mé audienci na Pražském hradě a musím říct, že já jsem jako budoucí - tehdy ještě budoucí ministr pro sport, prevenci a zdraví s ním vedl poměrně konstruktivní, přátelskou a normální diskusi. Já jsem přesvědčený o tom, že stát stojí na institucionální autoritě a ne na sympatiích k jednotlivým politikům. A tato věc si myslím, že se měla promítnout do tohoto problému, jsem přesvědčený, že jsme se stali součástí standardního politického střetu, ale taková situace je - a já si jako předseda poslaneckého klubu Motoristů přeji, aby existovala rozumná komunikace mezi vládou, jednotlivými ministry, jednotlivými politickými stranami a Hradem. Přijde mi to normální, v pořádku a věřím, že kroky předsedy vlády Andreje Babiše, tak jak je anoncoval, tak budou naplněny a že k té komunikaci dojde a že bude na elementární úrovni fungovat. V tomto ohledu samozřejmě se netřeba divit Motoristům, že nesouhlasíme nebo jsme nesouhlasili s postojem prezidenta republiky, ale v tomto ohledu ta věc z mého pohledu je daná a myslím si, že jen velmi těžko v tom my jako Motoristé dál můžeme něco udělat, než že budeme vědět, že se tak stalo.

V tuto chvíli by můj projev asi skončil, kdyby nedošlo k emotivnímu úvodnímu vystoupení předsedy Občanských demokratů pana Martina Kupky v úvodu této schůze. Já skutečně jsem přesvědčen o tom, že bychom neměli přecházet řadu věcí, které v jeho projevu zazněly, a já, protože současně tak jako další mí kolegové a kolegyně z nově jmenované vlády s důvěrou budou zde vystupovat, zastupovat své rezorty a zastupovat své vize, tak v oblasti sportu, kterou já reprezentuji, si opravdu nemyslím, že vše bylo v pořádku, a tak, jak já jsem měl možnost se do toho úřadu uvést a některé jednotlivé kroky zahájit, tak o tom je potřeba také hovořit.

Je skutečně absurdní, že nám tady chce vyčítat nějakou osobní rovinu politiky někdo, kdo brutálně útočí na vrcholné představitele Motoristů, kdo tady roky uráží Andreje Babiše, kdo se neštítil zatáhnout do kampaně jeho děti, že nám tady někdo chce vyčítat politickou kulturu, někdo, (jehož?) předseda vlády měl kauzu s podezřelou kampeličkou, jak už tady zaznělo, ministr spravedlnosti, kauzu s bitcoiny, někdo, kdo je spojen s kauzou Dozimetr, ale o tom už všichni víme.

Já, když jsem převzal pozici ministra pro sport, prevenci a zdraví, tak současně s tím mi byla vládou České republiky svěřena metodická a podpůrná činnost a koordinační činnost v souvislosti s Národní sportovní agenturou.

Jedním z prvních kroků, které vláda České republiky v této souvislosti učinila, bylo odvolání dvou představitelů, tedy předsedy a člena rady Národní sportovní agentury a bylo to z mnoha důvodů, ale ty důvody byly tak nějak spíše obecně vysvětlovány, nicméně když tady slyším z úst předsedy Občanské demokratické strany útoky proti současné vládě, která měla jen několik málo týdnů možnost něco ukázat a převzít ty rezorty, a když vidím výsledky některých šetření, které já sám jsem měl možnost zahájit, tak skutečně v tomto ohledu to je velké pokrytectví. Ihned po převzetí Národní sportovní agentury jsme zahájili interní audit, požádali jsme zde přítomnou paní ministryni financí o veřejnosprávní kontrolu a věříme, že také přijde na kontrola ze strany Nejvyššího kontrolního úřadu.

V tomto ohledu mým hlavním úkolem bylo nastavit transparentnost, férovost, dodržování zákona v této agentuře, která rozděluje více než 8 miliard korun každý rok sportovcům, zejména dětem, mládeži, ale i olympionikům, sportovním svazům a zabezpečuje též investice v oblasti sportu.

Bohužel, bohužel nacházím dnes a denně nejrůznější kostlivce vypadávající ze skříní Národní sportovní agentury, tak velké kostlivce, že pobíhají okolo O2 arény, která je nedaleko, a myslím si, že je potřeba, abych některé věci tady teď na tomto uvedl.

První věcí, kterou jsme udělali, je, že jsme rozpustili poradní orgán rady Národní sportovní agentury. Důvod byl ten, že ti členové, až na jednotlivce a výjimky, z našeho pohledu byli v zásadním střetu zájmů a bohužel, bohužel často byli propojeni s politiky bývalé vládní koalice. Například předseda poradního týmu rady Národní sportovní agentury, člen Občanské demokratické strany zastupoval český florbal, a přestože tedy, a tady cituji i Český rozhlas, který na toto v minulosti upozorňoval, a dokonce i předchozí rada vlády pro boj proti korupci na to upozorňovala prostřednictvím jednoho z představitelů, tak Národní sportovní agentura za roky 2022-25 přidělila viceprezidentovi tohoto sportu, který tedy jako jediný v takto velkých příjmech není olympijským sportem, 320 046 577 korun.

Bohužel i další první místopředseda, ten zastupoval zase jinou organizaci, tak obdržel, ta organizace, 53 milionů korun, další 647 000, další 3 miliony a tak dále. Takže prakticky z těch sedmi lidí, co tam byli, tak pět zastupovalo organizace, které byly příjemci dotací. Já si myslím, že to není v pořádku, proto jsme okamžitě ten poradní orgán zrušili a nahradili jsme ho na úrovni vlády radou vlády pro sport, prevenci a zdraví, kde jsme ve statutu této rady jasně stanovili vyloučení všech osob, které by byly v jakémkoliv střetu zájmů, to znamená, kteří by byli například funkcionáři sportovních organizací, příjemci dotací, podnikateli v oblasti sportu a tak dále a tak dále. Takže tuto věc jsme vyřešili a já tedy věřím, že už se to nebude opakovat.

Když nám tady předseda Občanské demokratické strany káže, jakým způsobem má tato vláda fungovat či nefungovat, tak bych se také zastavil u dalšího velkého problému, kvůli kterému byl předseda Národní sportovní agentury pan Ondřej Šebek z Občanské demokratické strany před tím měsícem odvolán, a jedním z těch důvodů, a hovořil o tom opět iRozhlas, byly nejrůznější cesty, ano? Mimo jiné tedy vyjel na nákladné pracovní cesty do exotických destinací, za statisíce z eráru navštívil sportovní akce na Bahamách, v Singapuru či Japonsku. Ještě před mým nástupem do funkce to odhalil iRozhlas. Přitom jeho předchůdci za ANO zvolení se do zahraničí téměř nepodívali.

V tomto ohledu další problém spočíval v tom, že spolu s panem předsedou cestovali na tyto mise i další představitelé nebo zaměstnanci agentury, ale i političtí představitelé. Tady například ostravský primátor za Občanskou demokratickou stranu jel na Bahamy.

Takže v tomto ohledu bylo utraceno za cestu do Singapuru 200 000 korun, do Kanady 149 000 korun, do Nassau 160 000 korun, do Japonska na asijské turné 187 000. Mohl bych pokračovat, na olympiádu - olympiáda, tak to nás stálo bývalé vedení Národní sportovní agentury 2 264 585 korun v Paříži. Já na olympiádu pojedu, protože pokládám za slušnost a uctivost a správné, abych podpořil, pozdravil naše olympioniky, ale pojedu, prosím pěkně, na jeden den, s jednou nocí economy. Ano? Protože by mě nenapadlo jako předchozí vedení využívat byznys nebo první třídu na letenku.

Takže v tomto ohledu když tady občanští demokraté hovoří o tom, jakým způsobem se má vést země, tak já říkám, že především se musí vést efektivně, úsporně a transparentně.

Dalším problémem, a už se chýlím téměř ke konci, ale ono jich je hodně, ale některé zase příště, tak dalším problémem, který jsem objevil, bylo ubytování bývalého předsedy Národní sportovní agentury za Občanskou demokratickou stranu. V tomto ohledu bylo zjištěno, že nejprve 1. 7. 2024 uzavřela Národní sportovní agentura pro ubytování tohoto představitele z Občanské demokratické strany s Diplomatickým servisem, čili příspěvkovou organizací Ministerstva zahraničních věcí České republiky, smlouvu o nájmu bytové jednotky na adrese Velkopřevorské náměstí tady v Praze 1. Kdo to neví, prosím vás, to je malebné místo tady kousek od Poslanecké sněmovny v Praze 1 na Malé Straně. Prakticky smrtelník si tam nikdy byt nekoupí. Metr čtvereční tam stojí tak nejméně 300 000 korun, ale tam se bydlet prakticky nikomu nepodaří, protože je to velice luxusní a velice, velice, řekl bych, zvláštní lokalita kousíček od Vltavy, kousíček od Čertovky, od toho známého kola. Tak tam tedy měla Národní sportovní agentura pro svého předsedu byt, ale ten byl asi malý, proto došlo k rozhodnutí, že v roce 2025 v druhé polovině se najde v majetku Diplomatického servisu lepší místo, a to více než 180metrový, stoosmdesátimetrový byt ve vile v jedné z nejžádanějších čtvrtí v Praze.

Je to ulice Na Zátorce v Praze 6 Bubenči. Vily tam v tom místě, pokud se prodávají, tak se prodávají nejméně za 100 až 200 milionů korun, ale vesměs jsou to vily miliardářů a využívané diplomatickým servisem, případně ambasádami. Tak v jedné z těchto vil se našlo patro 180 metrů velké, a to bylo určeno předsedovi Národní sportovní agentury, a tam bydlí doteď, prosím. Ano, je tam sice výpovědní lhůta, takže my jsme okamžitě dali výpověď, no, ale ještě se něco bude muset udělat s nábytkem, protože už v roce 2024 došlo k uzavření smlouvy o výpůjčce vybavení mezi kanceláří Úřadu vlády a právě Národní sportovní agenturou, aby vedení Národní sportovní agentury z Občanské demokratické strany mělo nábytek, mělo vybavení pro to bydlení.

No, takže já bych jako tady mohl pokračovat dlouhou dobu. My samozřejmě nacházíme další věci, které v tomto ohledu budeme postupně zveřejňovat. Já určitě mohu, jsou to třeba, mohl bych zmínit právníky, nacházíme právní služby, kdy v organizaci o 80 zaměstnancích a třech nebo čtyřech interních právnících, interim, tak byly najímány za miliony a miliony korun různé externí právní kanceláře, kdy se domnívám, že toto by měli zvládnout úředníci toho konkrétního úřadu.

Já bych mohl pokračovat, ale chtěl jsem, býval bych o tom nemluvil, kdyby býval předseda občanských demokratů nás tady nepoučoval o tom, jakým způsobem se má řádně řídit stát. A tady jsem vám předestřel jen několik poznatků právě z rezortu, který jsem dostal svěřený.

Mohu vám slíbit, že každý den konáme kroky, aby v oblasti českého sportu se nastavily v Národní sportovní agentuře naprosto transparentní, predikovatelné a férové podmínky, aby se tyto věci už neopakovaly. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Tak děkuji panu ministru pro sport, prevenci a zdraví, abych měl správné pořadí. V této chvíli vystoupí ministryně financí Alena Schillerová, připraví se Karel Havlíček a pan ministr Jaromír Zůna. Než se, paní ministryně, chopíte svého slova, přečtu jednu omluvu. Jan Bartošek se omlouvá ze zdravotních důvodů na celý jednací den. Paní ministryně, máte slovo.

 

Místopředsedkyně vlády a ministryně financí ČR Alena Schillerová: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážené dámy, vážení pánové, čím si zaslouží politici důvěru? Důvěryhodným programem, dodrženým slibem, pracovním nasazením, upřímnou komunikací, věrohodnou argumentací, prosazováním politiky, se kterou se ucházeli o důvěru voličů. Čím může politik důvěru ztratit? Zradou, nedodrženým slibem, nekomunikací a netransparentností, pošlapáním svého programu, lží nebo třeba tím, že před odpovědností dá přednost pohodlnému životu a místo, aby v pozici ministra pracoval sedm dní v týdnu, omezí svůj pracovní program na úterky, středy a čtvrtky a pondělí a pátky vyhradí papalášské relaxaci.

Když jsem 15. prosince nastoupila po čtyřech letech na Ministerstvo financí, nestačila jsem se divit, jak úřad personálně nabobtnal. Ze sedmi sekcí bylo deset, za každým druhým počítačem vrchní ředitel, náměstek nebo tučně placený politický poradce. Můj předchůdce jich měl neuvěřitelných deset, ale v práci je potkal málokdo. Stovky opravdových expertů a odborníků, kterých je Ministerstvo financí plné, byly roky bez manažerského zadání. Laxnost, pasivita, slabý tah na branku, neochota pracovat pro vlastní lidi a přehnaná orientace na zástupná nebo případně zahraniční témata prosakovala ze Strakovy akademie až k jednotlivým ministrům, mého předchůdce na Ministerstvu financí nevyjímaje.

Daňový výběr pokulhával. Zákony, které vznikaly, šly spíše na ruku bankám, energetickým gigantům nebo zahraničním obchodním řetězcům, než českým zaměstnancům, živnostníkům, seniorům, rodinám s dětmi nebo firmám.

Kvetla práce načerno a s tím související zneužívání sociálních dávek, kvetl nelegální on-line hazard, černé pálenice alkoholu, improvizované výrobny cigaret, samozřejmě bez kolků. Cash ondy kam se člověk podíval.

Místo poctivého rozpočtového řemesla vítězily rozpočtové kejkle, triky a netransparentnosti, které měly zastřít totální selhání hospodářské a finanční politiky Fialovy vlády. Pomyslná řemeznice (řemenice?) byla shozena.

Nastoupila jsem a ještě ten samý týden jsem nechala organizační strukturu Ministerstva financí vrátit do původních kolejí. Z deseti sekcí jsme udělali sedm, ubylo vrchních ředitelů s auty a řidiči, sbalili si političtí poradci, jejichž rady stály naši ekonomiku desetimiliardové škody na ztraceném HDP, na nevybraných daních kvůli zrušenému EET, na škodlivém daňovém balíčku a tak dále.

A pustili jsme se do práce. Měsíc a půl není zas tak dlouhá doba, ale já jsem na všechno, co jsme dali do pohybu, opravdu upřímně hrdá. Ten ze všeho nejdůležitější počin byla revize rozpočtu na letošní rok. To, co nám po sobě zanechal bývalý kabinet, byl jedním slovem podvod. Chybějí miliardy na příjmech, které se uměle nafoukly ve snaze vylepšit vykázaný deficit, příjmy z dividend nebo sociálního pojistného, které si páni exministři bez skrupulí vycucali z prstu. Nesoulad mezi rozpočtovanými výdaji a schváleným rozpočtem Státního fondu dopravní infrastruktury, který by znamenal kolaps dopravní výstavby v Česku. Nepokryté výdaje na zákonné sociální dávky.

Krystalická ukázka práce, za kterou by si můj předchůdce zasloužil pozbýt důvěry veřejnosti a kterou koneckonců opravdu pozbyl.

My jsme se s těmi pastmi vypořádali, dokázali jsme se vypořádat s chybějícími nekrytými požadavky rozpočtu Státního fondu dopravní infrastruktury za 37 miliard nebo nezapočítanými zákonnými výdaji na sociální dávky za neuvěřitelných 17 miliard.

Museli jsme také upravit všechny ty uměle nafouknuté příjmy. Výsledkem je pouze o 24 miliard vyšší deficit, který jde kompletně na prorůstové investice. Prostředky, díky kterým protiinflačně zlevňujeme elektřinu a důstojně ji zaplatíme zaměstnancům státu, jsme získali úsporami na provozu.

Udělali jsme maximum možného, abychom podvodný rozpočet minulé vlády zreálnili do podoby, ve které může zamířit do Sněmovny. Díky tomu může dnes Ministerstvo financí předložit Poslanecké sněmovně realistický, pravdivý, ale zároveň prorůstový a proinvestiční rozpočet, který myslí i na stovky tisíc zaměstnanců veřejného sektoru, jejichž reálné příjmy nechal minulý kabinet doslova zdecimovat třicetiprocentní kumulovanou inflací.

A když jsme u té inflace, musím vyzdvihnout významný protiinflační krok naší vlády. Tím, že jsme převedli poplatky za obnovitelné zdroje energie ze složenek českých domácností na stát, snižujeme podle respektovaných makroekonomických pracovišť inflaci o 0,3 procentního bodu. A nadto zvyšujeme konkurenceschopnost Česka, koupěschopnost českých domácností i agregátní poptávku. Levnější energie je velká konkurenční výhoda. A naopak tam, kde jsou energie drahé, vznikají problémy a stagnace. Přesvědčili jsme se o tom během čtyř let Fialovy vlády. Bohužel.

Důvěra je i o tom, že když něco čtyři roky kritizujete a pak dostanete šanci se ukázat, nezaleknete se, ale pustíte se do práce. Ukážete, že si za svým stojíte. My jsme energie zlevnili a peníze jsme si na to našetřili na provozu státu, který za minulého kabinetu nabobtnal o neuvěřitelných 50 miliard korun. Ročně.

Živnostníci. Také bych jim chtěla věnovat pár slov. I ti, troufám si tvrdit, ve velkém ztratili v koalici, která dnes sedí v opozici, důvěru. Tři roky po sobě jim tato vláda dramaticky zvýšila odvody. Pokud sečteme zvýšení sociálních odvodů, ke kterému došlo v důsledku daňového balíčku v letech 2024, 2025 a 2026, dostaneme závratnou sumu 50 000 korun navíc. Takto prudké zvyšování daní má velmi negativní vliv zejména na drobné živnostníky, zejména ty, kteří si otevřeli živnost a vydělávají si třeba jako kurýři, osobní přepravci, kadeřnice, kosmetičky, fitness trenéři, uklízečky, doručovatelé, na ty, kteří upravují oděvy, prodávají na trzích, vyrábějí drobné domácí dekorace.

My jsme živnostníkům slíbili, že s tím je konec, že zvýšení, ke kterému došlo od ledna 2026, snížíme o 715 korun měsíčně. A to, co už zaplatili navíc, jim vrátíme zpět. A tuhle důvěru, kterou do nás vložili, jsme nezklamali. Zákon už prošel prvním čtením.

A nejde jen o živnostníky. Chceme vyslat pozitivní impuls do ekonomiky, protože nám záleží na růstu našeho HDP. Chceme podporovat poptávku k podnikání a investice. Chceme ty peníze raději nechat podnikavým a aktivním lidem, aby je raději investovali třeba do svého vzdělávání nebo do úspor na důchod nebo je prostě utratili u jiného živnostníka.

A když jsme u těch úspor na důchod. Ministerstvo financí v tuto chvíli finalizuje návrh, jak penzijní spoření v České republice zatraktivnit. Penzijní reforma totiž není jen o nekonečném a nesmyslném zvedání důchodového věku. Je také o tom, že snížíme vysoké poplatky, které si ukusují penzijní fondy, že se zaměříme na možnosti více motivovat mladé lidi ke spoření, třeba už od dětského věku s pomocí rodičů. Ano, chceme výrazně zatraktivnit třetí pilíř. A změny, které brzy představíme, obrátí současný trend, kdy soukromé penzijní spoření zažívá nefalšovaný exodus. Bohužel opět s aktivním přičiněním minulé vlády.

Moje hlavní téma je ale boj s šedou ekonomikou a férové podnikatelské prostředí. Důvěry, že s šedou ekonomikou zatočíme a podnikatelské prostředí zase narovnáme, si vážím asi ze všeho nejvíc. Mám radost, že už jsme měli několik schůzek na vrcholné ministerské úrovni s předními úředníky a šéfy klíčových organizačních složek, kteří mají co do činění s bojem s nelegální prací. Dali jsme do pohybu věci, které čtyři roky stály. Odhalili jsme velké procesní a pravděpodobně i legislativní nedostatky, které napravujeme. Již brzy se do boje s fenoménem nelegálního zaměstnávání pustí naše koordinovaná spolupráce na podvozku Daňové Kobry. Bude to efektivní, efektní a účinná Kobra proti černé práci. Nepochybuji, že časem přinese do státního rozpočtu nikoliv miliardy, ale desítky miliard korun.

EET 2.0. V pátek jsem se vrátila ze Slovenska, kde jsem se svým ctěným kolegou ministrem financí Ladislavem Kamenickým diskutovala o zkušenostech našich sousedů. A představte si, že tam není EET žádné politické téma. Existuje tam celospolečenská shoda, že daně se vybírat mají, že povinností státu je zajistit férové prostředí. A řekla bych, že takto je to ve většině evropských zemí. A o tom je podle mě důvěra. Jít si za svým, jít si za tím, co jsme slíbili, s čím jsme vyhráli volby, prosazovat dobré věci, pracovat naplno od rána do večera, komunikovat, skládat zodpovědnost.

Já jsem přesvědčena, že po měsíci a půl mohu předstoupit před Sněmovnu se vztyčenou hlavou a že se mohu podívat občanům do očí, stejně tak jako mí kolegové. Udělali jsme kus práce, ale ještě větší kus práce je před námi. Výsledky se pomalu dostavují, ale ty největší teprve přijdou.

Ne, opravdu se před současnou opozicí nemáme za co stydět. Ne, opravdu nás současná opozice nemá nejmenší právo mistrovat. Ne, opravdu na to nemáte žádné právo, dokud si nezametete před vlastním prahem svoje bitcoiny, kampeličky a dozimetry.

My jsme tady pro lidi a oni to vědí. Vy jste tady byli pro banky, zbrojaře, energetické giganty, zahraniční obchodní řetězce a někteří z vás bohužel i pro organizovaný zločin peroucí špinavé peníze z darknetu. Je příliš brzo, aby se na to zapomnělo. A spolehněte se, že lidé nezapomínají. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk koaličních poslanců. Prakticky prázdné opoziční lavice.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji místopředsedkyni vlády a ministryni financí paní Schillerové a nyní bych poprosil o vystoupení prvního místopředsedu vlády a ministra obchodu a průmyslu pana Karla Havlíčka.

 

Místopředseda vlády a ministr průmyslu a obchodu ČR Karel Havlíček: Vážený pane místopředsedo, vážené, paní poslankyně, vážení páni poslanci, milí členové vlády, já zkonstatuji to, že za první měsíc naší vlády jsme udělali - a za tím si pevně stojím - víc než minulá vláda za celý první rok. A já vás o tom za chvíli přesvědčím na jasných faktech, proč tomu tak nastalo.

Za prvé proto, že jsme byli připraveni. Čtyři roky zodpovědně zasedala stínová vláda. Měli jsme - jsem o tom přesvědčen - opoziční tah na branku, byli jsme koncentrováni, byli jsme řízeni, pracovali jsme na té politické úrovni, i jsme se tady hádali, ale pracovali jsme i na té expertní úrovni a připravovali jsme se na vládnutí.

No, současná opozice, jinými slovy, pětikoalice je takový pytel blech. Tři stínové vlády, pokud si to dobře teď vybavuji, v žádné lídr. Možná lídra vidím jednoho, a to pana prezidenta Petra Pavla, i když ten se možná tím lídrem stal, aniž by o to úplně stál. Ale hlavně nulový výklad, fráze, floskule a nic.

Za druhé. Protože jsme se navzdory různým pohledům, myslím tím členů koalice, dokázali bez větších problémů shodnout na programovém prohlášení, které důsledně, ale fakt důsledně plníme. A to od prvního dne. Mimo jiné třeba v té hospodářské oblasti, která je mi samozřejmě nejbližší, tak jedeme přesně podle velmi poctivě odpracované hospodářské strategie.

Rok a půl nebo skoro dva jsme na ní pracovali s nejlepšími odborníky z byznysu, z vědy, z výzkumu, z akademické sféry, z celé České republiky, a tak dnes proto je velmi, velmi pozitivně hodnocena.

Minulá vláda předložila také svoji hospodářskou strategii po třech letech fungování, ale to, co je na tom ještě to důležitější, nikdy se jí neřídila. V podstatě byl to jenom text na papíře, který psal úředník z Ministerstva průmyslu a obchodu, a dobrá zpráva je, že ho nenapsal špatně.

A za třetí proto, že se nenecháme vyprovokovat. Různé útoky, které na nás jdou, a je to logické, jsme politici, spíše utužují vztahy uvnitř koalice a to, co je nejpodstatnější, jsem přesvědčen, že umíme rozlišovat priority. Ano, já beru to, že SMS zprávy, které se večer poslaly příteli po boku, tak je vděčné mediální, určitě i opoziční téma, my to nijak nepodceňujeme, ale pro nás jsou priority fakt jiné. Vy žijete SMS zprávami, my žijeme tím, jak udělat klíčové hospodářské kroky, abychom opět nastartovali Českou republiku, abychom rozpohybovali privátní sektor, abychom rozpohybovali investice, abychom zabezpečili pragmatické a dobré zahraniční vztahy, abychom vytvořili bezpečné Česko, abychom zvládli klíčové kroky a reformy v oblasti školství, zdravotnictví, vědy a tak dále. Ano, to jsou naše priority, tím my žijeme a možná se vám to zdá divné, ale pro nás je toto naprosto zásadní.

A je na nás, abychom byli schopni to vysvětlit a abychom byli schopni vám a občanům, ať už jsou naši voliči, či nejsou to dobře prodat. Takže využíváme logicky této schůze a jsem rád, že vám to můžeme prodat.

Takže za prvé. První měsíc v oblasti hospodářství. Víte, že jsme obratem splnili to, co jsme slíbili, a snížili jsme ceny energií, konkrétně ceny elektřiny, konkrétně ceny regulované složky. Po několika letech jsme srovnali krok s Evropou. Myslím si, že každý, kdo umí do deseti počítat, tak si dopočte, že stát na tom ve finále vydělá, na té příjmové stránce, protože pochopitelně firmy budou zaměstnávat, budou platit vyšší mzdy, budou odvádět vyšší daně, vyšší sociální, zdravotní a projeví se nám to pochopitelně v exportu a v celkových investicích. Nesmírně důležitý krok a já mám velkou radost, že na to jsou dobré ohlasy. Já zde nebudu říkat, jak jsme dobří. Pojďme si připomenout, co o tom říkají ti, kteří jsou v tom kompetentnější, než jsme my.

Šéf Hospodářské komory: Je to jednoznačně nebo vnímáme to jako krok správným směrem. Svaz energetiky: Funkční rychlé opatření. Asociace malých a středních podniků a živnostníků: Vítáme rozhodnutí vlády převést platby za POZE a zlevnit elektřinu. Lukáš Kovanda: Domácnost v rodinném domku, jež tedy elektřinou i topí, ušetří oproti loňsku 23 300 korun. A asi nejznámější poradenská společnost v energetice EGU: Dobrá zpráva pro všechny odběratele elektřiny. A ještě je dobré si připomenout rodinnou firmu roku LIKO-S: S touto státní pomocí budeme lépe plánovat další rok. Ano, přesně o to šlo, abychom byli předvídatelní v tomto, abychom neměli jedny z nejvyšších cen elektřiny v celé Evropě a aby naše firmy se necítily nekonkurenceschopné díky neschopnosti vlády.

Další, co jsme učinili a co jsme slibovali, byl stavební zákon. Slíbili jsme, že ho předložíme. Dva roky jsme na něm pracovali. Hotový a končí chaos, nevídaný chaos Pirátů, ale i celé pětikoalice, kdy se zhoršila výstavba, zvýšily se ceny bydlení a v podstatě takřka ze dne na den zásadním způsobem přibrzdili celý stavební sektor. Ránu za ránou dostávali stavebníci. To, co je podstatné, tak stavební zákon je předložen, je v legislativním kolečku. V pátek jsme ho zde projednávali, už jsme ve druhém čtení.

Institut plánování a rozvoje tvrdí: Novelu vnímáme jako největší pozitivní systémovou změnu v oblasti rozvoje měst za poslední dekádu. Asociace developerů: Schválení nového stavebního zákona je krok správným směrem. Totéž tvrdí Hospodářská komora. A první čtení novely vnímáme jako šanci, která může umožnit stavět rychleji, efektivněji a předvídatelněji. Kdo to říká? Nikdo jiný než podnikatelé ve stavebnictví prostřednictvím jejich svazu. A poměrně známý ekonom, abychom to vždycky doplnili nějakým ekonomem, Miroslav Zámečník: Nový stavební zákon může být největší změna v bytové politice za desítky let.

Tak to bylo k tomu, jak zde zmiňovala moje ctěná kolegyně paní vicepremiérka Schillerová, osoby samostatně výdělečně činné. Ano, slíbili jsme, že ukončíme růst odvodů, v tomhle případě minimálních sociálních odvodů. Bývalá vláda jim to zvýšila dvakrát, a to docela zásadním způsobem o nějakých 8 000 korun ročně dvakrát za sebou, tak potřetí už jsme to zastavili přesně podle slibu. A opět, můžeme si říct, co na to říkají ti, kterých se to týká. Takže za malé a střední podniky jejich šéf Josef Jaroš: Vítáme zastropování, jelikož dopady konsolidačního balíčku nejvíce pocítili - dobře poslouchejte - právě drobní živnostníci. Ano, tak si vždycky vybavte ODS, která se kdysi honosila tím, kterak bude podporovat ty drobné živnostníky. A vedení Unie malých a středních podniků v podstatě říká velmi něco podobného: Snížení odvodové zátěže pro živnostníky, osoby samostatně výdělečně činné vítáme a vnímáme to jako správný směr.

Co dále jsme slíbili? Že utlumíme dotace a přeskočíme na podporu na bázi záruk, na bázi úvěrů, na bázi nepřímých nástrojů, protože se nám to zdá férovější, takže jsme okamžitě spustili záruční programy, které, světe div se, dva roky stály na Ministerstvu průmyslu a obchodu. Fungují dneska takzvané národní záruky. Okamžitě poté jsme spustili program expanze, což je úvěrový program s nulovou úrokovou sazbou. Obrovský zájem stran firem je o oba tyto nástroje a hrozně mě těší, když chodím do firem a říkají mi, konečně jsme dosáhli na úvěr díky záruce, kterou jste připravili. Takže Tomáš Prouza ze Svazu obchodního a cestovního ruchu tvrdí, co? Je to první důležitý krok k podpoře investic. Zdeněk Zajíček z Hospodářské komory, prezident Hospodářské komory, tvrdí: Vítáme spuštění programu národní záruka jako důležitý nástroj. A šéf Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů Jiří Horecký: Další důležitý krok ke zlepšení podmínek pro podnikání v České republice.

A stranou nejsou ani bankéři. Šéf Československé obchodní banky tvrdí: Věříme, že program přispěje k růstu investic, posílení konkurenceschopnosti podniků a oživení ekonomiky. A ještě zástupce AMSP, čili malých a středních podniků a živnostníků pan Jaroš: O obnovení záručního programu jsme dlouhodobě usilovali - dlouhodobě usilovali, leč nebylo jim to k ničemu, protože minulá vláda to zcela vyignorovala.

Co jsme slíbili? Že se začneme zaobírat novými energetickými zdroji, zejména na plyn. Tak jsme spustili přípravu takzvaných kapacitních mechanismů v oblasti právě plynu. Nesmírně důležitý krok, bez kterého tady nevybudujeme další zdroje. Připravujeme už opět nové a další jaderné zdroje, jinými slovy, už se zaobíráme Temelínem, příští rok vláda rozhodne a v tuto chvíli už připravujeme vše, co je pro to nutné.

A pochopitelně věnujeme se i tomu, co tady zůstalo po vládě minulé, a to jsou akcelerační zóny. Překvapilo mě to, že zástupci těch, kteří podporují větrné elektrárny, přišli s tím, že akcelerační zóny jsou nastaveny - dobře poslouchejme - špatně, bývalý pane ministře, Hladíku špatně, vznikly pod tlakem a jsou takto nedělatelné. Takže samozřejmě okamžitě se tomu věnujeme a musíme je zcela překopat.

Slíbili jsme, že budeme stát v čele evropského pelotonu pro posílení konkurenceschopnosti. Zaplať pánbůh některé evropské země už dostávají rozum. Mám velkou radost z toho, že Německo otáčí. Kancléř Merz jasně prohlásil, že útlum jaderných zdrojů v Německu byla chyba. Jasně prohlásil, že rok 2035 a konec aut na spalovací motory byla chyba. Toto všechno jsme říkali před pár lety. Nikdo to nechtěl slyšet. A jasně řekl, že Evropa je totálně přeregulovaná. Těším se do Německa, jedu tam zítra. Budu tam pozítří mít jednání s německou ministryní hospodářství, s ministrem pro digitalizaci a nepochybně toto bude klíčové téma.

Dopis, který odeslal pan premiér Babiš lídrům Evropské unie, členským státům Evropské unie, byl jasný. Posílení soběstačnosti v oblasti průmyslu, v oblasti energetiky, v oblasti surovin. Jasné stanovisko, které jsme slíbili v rámci ETS 1 i ETS 2. ETS 1 je chybný projekt. Chybný projekt a neomlouvejme ho, že už je tady někdy od roku 2005. To je sice pravda, ale faktem je to, že v současné době, když se podíváme na ceny emisních povolenek v Evropě, v Asii, ve Spojených státech, tak je to o řád. Samozřejmě jsme pořád horší.

To je to, co dneska drtí firmy, proč odchází a pak se divíme tomu, že zde nemáme zdroje například na ekologizaci nebo na obranu nebo na vědu nebo na infrastrukturu.

No, ale hlavně plníme úkoly, které jsme si vytyčili v už zmíněné hospodářské strategii, ať už je to boj s šedou ekonomikou, paní vicepremiérka Schillerová, mimo jiné, není to jenom o tom, mimo jiné samozřejmě i skrze elektronickou evidenci tržeb. A já mám radost, že na tom participují firmy, zástupci podnikatelů, není dnes svaz nebo asociace z těch top deseti a znám je všechny osobně, který by se stavěl proti elektronické evidenci tržeb. Fatální chyba minulé vlády, že to definitivně, definitivně stopla. Zodpovědně jedeme v rámci dopravní infrastruktury. To, co nám tady zanechal dnešní řečník Martin Kupka v oblasti dopravy, je něco neuvěřitelného. Víte, že jsme ho nekritizovali po dobu třech let, protože pokračoval v našich stavbách, ale to, jak se k tomu postavil v tom posledním roce, kdy ten politický chtíč zvítězil nad realitou všedních dnů a nechal nám tam sekeru 45 miliard korun, 45 miliard korun na Státním fondu dopravní infrastruktury, kdy byly připravené stavby, ale bohužel se nemohly zahájit, respektive chyběly by na ně v tomto roce peníze, tak jsme každou z nich probrali a nakonec jsme tam 26 miliard korun našli. A tahleta sestava, minulá vládní sestava, má tu drzost ještě tvrdit, že rozpočet na úrovni 310 miliard korun, schodek, když jsme jenom na té dopravě tam museli natlačit 26 miliard korun, tak že je příliš vysoký. Skončili by někde na 350, 370 a v tom lepším případě miliardách.

Stejně tak pokračujeme v tažení za rychlejší výstavbu v rámci bytů, a to nejenom pro, řekněme, nízkopříjmové rodiny, ale zaměřujeme se dneska na komplexní systém výstavby bytů a samozřejmě ten stavební zákon je hlavním klíčem. Máme jakožto prioritu digitalizaci, nejenom tím, že o tom mluvíme, ale tím, že činíme, konáme, máme zmocněnce pro digitalizaci, zmocněnce pro AI. Pracujeme na malé AI factory, na velké AI Gigafactory. Máme zmocněnce pro startupy a pro technické vzdělávání. Nejsou to ale lidé, kteří by jako panáci někde stáli, jsou to lidé, kteří už tvrdě pracují a plní úkoly vyplývající z hospodářské strategie.

Za další - zahraniční politika. Ano, slíbili jsme jasně, že naše ukotvení v rámci NATO Evropské unie je neměnné. Slíbili, že budeme dělat pragmatickou zahraniční politiku a slíbili jsme, že ji rozložíme mezi zejména premiéra, ministra zahraničních věcí a ministra průmyslu a obchodu.

Jaká je realita? Žádná Moskva, žádné ruské tanky, žádné telefonáty od Putina. Premiér už ani nepočítám, každý týden nějaké setkání kol, anebo nějaké osobní jednání s některým z lídrů Evropské unie. Ministr zahraničních věcí je právě v tuto chvíli ve Spojených státech na velmi důležitém setkání a moje role, moje role je jasná. Podpora exportérů, podpora investorů, podpora vzájemného obchodu, jinými slovy ekonomická diplomacie. Takže během následujícího měsíce a půl, čili únor a polovina března mě čeká Berlín, pozítří, jak už jsem zmiňoval, budu s německou ministryní hospodářství, s dalším ministrem pro digitalizaci, setkám se tam s německými podnikateli, asi s padesáti, s českými podnikateli, se stejným množstvím. Poté míříme do Mnichova, kde se potkáme s bavorským ministerským předsedou a už jednáme s Fraunhofer institutem ohledně spolupráce ve výzkumu. Následně vede moje cesta do Bratislavy, kde budu mít jednání s členy slovenské vlády, pochopitelně se budeme věnovat hospodářským tématům, energetice a tak dále. Ihned z Bratislavy letím do Paříže na setkání světových lídrů nebo šéfů v oblasti energetiky, které bude tedy mimo struktury Evropské unie, protože tam budou i mimoevropští ministři. Pokračuji do Bruselu a začátkem března vyrážím s padesátkou podnikatelů do Spojených států, takže nikoliv Rusko, Washington a Texas s firmami, které jsou aktivní v oblasti nových technologií. A těšíme se na to.

Ale další krok, který jsme slíbili a který plníme a týká se opět tedy, pochopitelně těch hospodářských rezortů, jsou úspory. Tak za prvé opět funguje rozpočtové řemeslo. Jinými slovy, nelže se. Ono to zní možná jednoduše a  já myslím, že to je docela zásadní. Nelže se v rámci rozpočtu, protože menším problémem té minulé vlády byly rozpočtové schodky. Já bych i rozuměl tomu, že jsou, konečně my jsme taky měli v době krize, chápal jsem to, že v době energetické krize může ten schodek být. Nicméně to, co je neodpustitelné, je způsob přípravy rozpočtů, lhaní do vlastní kapsy a oblbování veřejnosti, což se projevilo pochopitelně zejména v tom roce 2026, kdy to nemohlo už dopadnout jinak. Ono už v tom roce 2025 to nedopadlo a víme, že tam je poměrně zásadní rozdíl vůči rozpočtu, ale rok 2026, tak to je, řekněme, docentura z prolhanosti, jak se připravoval rozpočet. Nicméně v tuto chvíli odpovídá rozpočet realitě všedních dnů, to znamená zákonné výdaje, mandatorní výdaje, kvazi mandatorní výdaje, mezinárodní smlouvy, to všechno je v něm zohledněno. Současně jsme umožnili pokračování výstavby v rámci dopravní infrastruktury, to znamená, přihodili jsme tam 26 miliard korun, abychom nezastavili ty klíčové stavby, no, a logicky by bylo v tuto chvíli, že to samozřejmě skončí na úrovni nějakých 350, 360, možná ještě více miliard korun, a to je právě to, co už jsme nedopustili a začali jsme světe div se, šetřit, a to docela zásadním způsobem.

Ano, dotklo se to všech a samozřejmě dnes nadává prakticky každý, kdo je součástí státního rozpočtu. Od úřadu premiéra, kterému se samozřejmě stáhly peníze, od kanceláře prezidenta, kterému se rovněž stáhly peníze, přes všechny rezorty, přes dokonce i kapitoly v rámci bezpečnostních složek. Ano, museli jsme na to sáhnout, ale je to férové. Každý si v tuhletu chvíli musí uvědomit to, že chceme-li ten rozpočet dohrát, tak se prostě šetřit bude. Takže to je to, s čím se, nechci říct, potýkáme teď, ale to, co řešíme v tuto chvíli. Ale není to jenom o tom, že se berou peníze na jednotlivých úřadech, že se snižují počty pracovníků, protože skutečně jsou to stovky lidí, kteří musí z těch úřadů odejít, ale zahajujeme i to, co jsme slíbili, a to je secvakávání agend, propojování agend, fúze jednotlivých úřadů, které jsou pod jednotlivými rezorty a podobně. Takže příklad CzechTra, CzechInvest, zahájena fúze. Dáváme dohromady jenom pod Ministerstvem průmyslu a obchodu šest zkušebních ústavů v jeden, Národní zkušební ústav. Pro CzechInvest bude jeden. Další čtyři podobné úřady na bázi zkušebnictví a podobně spojujeme do dvou, no, a připravujeme propojení finančních institucí, jako je Česká exportní banka a Národní rozvojová banka.

Závěr. Vidíte, že pracujeme, že tvrdě pracujeme, vidíte, že jsme byli připraveni a vidíte, a toto je nejpodstatnější, že plníme sliby.

Já chápu, že se to v tuto chvíli opozici možná neposlouchá dobře, chápeme, že se snaží přebít naše výsledky čistou politikou, patří to do politiky, ale při vším respektuje to právě to, co vám prohrálo volby. My jsme přesvědčeni, že lidé chtějí méně politiky a více konkrétních kroků a výsledků, proto si tady zvolili novou vládu. Takže opozice sází na aktivismus, my sázíme na konkrétní práci a lidé, firmy a všichni další si udělají sami závěr, kdo je tým, koho mohou volit i v příštích volbách. Děkuji za pozornost.

 

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji panu prvnímu místopředsedovi a ministrovi Havlíčkovi. A nyní je na řadě se svým vystoupením místopředseda vlády a ministr obrany Jaromír Zůna. Jenom prosím, než začnete mluvit, s náhradní kartou číslo 15 bude hlasovat pan poslanec Josef Flek.

Můžeme, prosím.

 

Místopředseda vlády a ministr obrany ČR Jaromír Zůna: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dovolte mi na úvod shrnout hlavní kroky, které vláda učinila v oblasti obrany v prvních týdnech svého působení. Právě tyto kroky jsou důležité, protože obranyschopnost České republiky se nebuduje prohlášeními, ale konkrétními rozhodnutími a jejich důslednou realizací.

Jak uvádíme v programovém prohlášení, naším cílem je silná a moderní obrana jako jeden ze základních předpokladů suverenity a bezpečnosti České republiky. Naší prioritou je vybudovat profesionální, technologicky vyspělou a dobře řízenou armádu, která bude schopna účinně bránit naše území, obyvatele i spojence. Abychom toho dosáhli, provádíme revizi strategických cílů obrany s důrazem na reálné potřeby ochrany teritoria, vzdušného prostoru a obyvatel České republiky. Já jsem člověk, který spíš kouká dopředu, proto si dovolím zopakovat priority, které jsem stanovil při nástupu do funkce na letošní rok.

V oblasti doktrinální. Implementace nových trendů v oblasti vojenského umění a posílení akcentů na naplnění čl. 3 Washingtonské smlouvy a bezpečnostních potřeb České republiky, to bude zahrnovat i aktualizaci krizové legislativy.

V organizačních otázkách. Strukturální, organizační, procesní změny k vytvoření podmínek a předpokladů pro postupné naplňování politicko-vojenských ambicí České republiky v závislosti na vývoji v bezpečnostním prostředí. Již dříve jsem uvedl, že asi v této oblasti budou ty změny v rezortu obrany nejpatrnější v následujících letech.

V oblasti přípravy a doplňování personálu. Posilování profesních forem přípravy, které jsou rozhodující pro zajištění funkcionality ozbrojených sil a delimitace působnosti škol k naplnění růstových ambicí Ministerstva obrany v početních stavech personálu.

Modernizace. Pokračování v realizaci zahájených a vyhlášených modernizačních projektů s důrazem na nové technologie. Všimněte si, jak to je formulováno. Žádné vzdušné zámky a žádné pochyby o tom, že co se jednou už rozhodlo, podepsalo nebo je vyhlášeno, že by bylo i při tvorbě státního rozpočtu, kapitola Obrana, zpochybněno.

Velení a řízení. Důsledné plánování a příprava procesu výběru a ustanovení hlavních funkcionářů do funkcí v armádě, ale i v rezortu obrany.

Pokud jde o personální otázky, plnění priorit, doplňování personálem, cíl rekrutace na rok 2026 a doplňování personálem i ve struktuře kvalifikací jsou opět postaveny o něco výše než v roce 2025, ale prověřil jsem si jejich reálnost.

V oblasti financování obrany. Odpovědné a transparentní hospodaření s finančními prostředky,

Pokud jde o infrastrukturní otázky, budování infrastruktury, podpora strategických projektů a zvyšování kvality a podmínek služby a života vojáků.

Tolik k prioritám na rok 2026.

Dále pracujeme na digitalizaci a modernizaci v souladu s programovým prohlášením vlády, soustředíme se na digitalizaci systému velení a řízení modernizační komunikační infrastruktury, to nám umožní urychlit toky informací a zajistit bezpečnou interparabilitu uvnitř armády i s našimi partnery ze zahraničí.

Mezi významné projekty výzkumu a vývoje patří například systém nEUROn, využití kvantové technologie v kryptografii, 3D holografická vizualizace, autonomní identifikace cílů a roje pozemních i vzdušných bezpilotních prostředků. To souvisí i s naší prioritou, kterou je zajištění protivzdušné obrany státu. Soustředíme se na zkrácení inovačního cyklu od prototypu k operační schopnosti.

V oblasti ochrany vzdušného prostoru jsem schválil Koncepci protivzdušné obrany státu, kterou brzy předložím vládě. Podle ní se prioritně zaměříme na ochranu území České republiky, vzdušného prostoru, kritické infrastruktury a obyvatelstva České republiky. Máme rovněž koncepčně připraven způsob pokrytí celého území České republiky a vytvoření několikavrstevné protivzdušné obrany státu s využitím moderních systémů velení a řízení, senzorů a efektorů, tedy zbraňových systémů.

Co se týče konkrétních schopností, již probíhají vojskové zkoušky systému protivzdušné obrany Spider. Tento projekt byl schválen ještě panem ministrem Metnarem. V současné době trvá implementace jakéhokoliv nového systému protivzdušné obrany těch nejvíce sofistikovaných čtyři až šest let. Výrazně se tím posílí protivzdušná obrana státu proti celé škále hrozeb. Zavádíme také nové bezpilotní systémy. Před několika dny jsem rozhodl o pořízení bezpilotních průzkumných prostředků s kolmým startem a dlouhou výdrží pro potřeby pozemních sil. V rámci modernizace pozemních sil v letošním roce zahájíme vojskové zkoušky prvních vozidel CV 90, bojových vozidel pěchoty. Rozhodli jsme také o výstavbě infrastruktury pro nový dělostřelecký systém a rovněž rovněž letecké základny v Čáslavi.

Jen v těch několika málo týdnech, kdy jsme u vlády a já ve funkci, tak jsme schválili pět poměrně zásadních investičních projektů.

Urgentním úkolem vlády je modernizace krizové a branné legislativy, která dnes neodpovídá současným hrozbám, novým operačním doménám ani změnám v obranném systému plánování Aliance. V mnoha ohledech nám právě tahleta oblast brání v tom, abychom skutečně vybudovali pružný systém, který zajistí obranné a bezpečnostní potřeby České republiky.

Při tvorbě a aktualizaci této krizové legislativy využijeme i velkých cvičení krizového řízení, která se budou konat v roce 2027, tj. CMX, Odolné Česko steadfast Defender, všechny 2027, jejichž příprava začne již v letošním roce.

To, že se hlásíme ke koncepci výstavby celkových sil, znamená, že profesionální jádro armády bude doplněno aktivní zálohou, všeobecnou zálohu a všechny tyto prvky budou budovány jako jeden celek, jako integrální součást bezpečnostního systému státu s prioritou obrany teritoria České republiky.

Tuto koncepci už uvádím do praxe. Již na počátku letošního roku jsme strukturálně povýšili velitelství teritoriálních sil na úroveň ostatních taktických velitelství. Tím vytváříme organizační a strukturální podmínky k tomu, aby byl dále rozvíjen systém aktivní zálohy a všeobecné zálohy a posilován systém krizového řízení státu zejména s tím akcentem na obranu teritoria. Proto budeme i z těchto důvodů celý ten systém aktivních záloh dále rozvíjet a podporovat.

Taktéž pracujeme na zásadním zlepšení strategického plánování a řízení v oblasti obrany. Dlouhodobý výhled pro obranu do roku 2040 bude v příštích měsících dokončen. Tento dokument definuje strategické směřování výstavby obranného systému České republiky, a to zejména na základě principu celostního a celospolečenského přístupu k obraně státu. Na dlouhodobý výhled naváže Koncepce výstavby Armády České republiky do roku 2040, která v souladu s programem prohlášení vlády bude realistická, rozpočtově udržitelná a věcně podložená.

V souladu s naším programovým prohlášením prosazujeme odpovědné a transparentní hospodaření s prostředky na obranu státu. Bude založen na následujících východiscích:

Za prvé, zákon o financování obrany, který stanovuje povinnost vydávat nejméně 2 procenta HDP na obranu.

Za druhé, veškeré výdaje budou zohledňovat aktuální bezpečnostní potřeby státu vyplývající z vývoje v bezpečnostním prostředí.

Za třetí, zajistíme efektivní, hospodárné a transparentní investice do obrany, které reálně posílí obranyschopnost státu.

Za čtvrté, obrana České republiky je založena na solidaritě a dodržování závazků mezi spojenci. Z toho rovněž vycházíme.

Výše rozpočtu na obranu bude vždy zohledňovat aktuální potřeby. Rozpočtová kapitola na rok 2026 je navržena ve výši 154 miliard.

Celkové výdaje, včetně ostatních ministerských kapitol, jsou v návrhu rozpočtu ve výši 184 miliard plus nějaké stovky milionů, což je 2,1 procenta HDP podle predikce z dubna 2025, respektive 2,06 HDP podle predikce z ledna 2026.

Na investiční výdaje je v návrhu rozpočtu vyčleněno 56 miliard korun. To nám umožní pokračovat v roce 2026 se všemi zahájenými a vyhlášenými modernizačními projekty armády. Všichni jsme byli v uplynulém období svědky nekoncepčnosti v oblasti akvizic armádních nákupů. Proto posílíme vnitřní kontrolní mechanismy a pravidelné audity, aby bylo jasně doložitelné, že veřejné prostředky jsou využívány hospodárně. Chci ujistit, že tento proces skutečně probíhá, byť se o něm moc neví, což je objektivně dáno.

Námi představený rozpočet nevyžaduje rušení žádných nových projektů, pouze se u některých - což jsou v zásadě dva - přesouvá jejich financování na rok 2027, z těch nových. Pro Ministerstvo obrany - a tohle je důležité - jsou rozhodující rozpočtové roky 2027 až 2029, kdy se bude plnit jádro a nejsložitější části našich politicko-vojenských ambicí. To je plně v souladu s programovým prohlášením, které předpokládá, že v případě nezbytnosti přehodnocení investičních plánů a priorit tak, aby odpovídaly aktuálním bezpečnostním potřebám a ekonomickým možnostem České republiky, vláda bude takto postupovat.

Rovněž jsem od toho 15. prosince, kdy jsem nastoupil do funkce, vyřešil celou řadu otázek týkajících se chodu našich státních podniků. Byla přijata opatření v oblasti financování, v oblasti vyřešení smluvních závazků, vyřešení rozporů, které existovaly v obsahu smluv. Díky tomu se podařilo zastabilizovat systém natolik, že vlastně všechny podniky skončily v černých číslech, tedy v zisku. Přičemž v jednom případě byla situace v prosinci poměrně kritická, ale lidé jsou v centru naší pozornosti, takže se podařilo všechny tyhlety problémy naprosto srozumitelně, věcně a podloženě vyřešit.

Jak stanovuje naše programové prohlášení, kompetentní a motivovaný personál je základním předpokladem na plnění politicko-vojenských ambicí České republiky v oblasti obrany a bezpečnosti. Proto vládou předložený rozpočet pokrývá také nárůst počtu vojáků. Zvýšili jsme letošní rekrutační cíl a předpokládáme, že v roce 2026 se početní stavy vojáků z povolání zvýší o 1100 vojáků. Plány v oblasti doplnění armády jsou, jak jsem zmínil, vyšší, než v loňském roce, ale jsou podložené a reálné. Současně rozpočet zahrnuje i navýšení platů vojáků od 1. ledna a následně i civilních zaměstnanců Ministerstva obrany všech kategorií, a to od 1. 4.

Součástí činnosti Ministerstva obrany nebo našich hlavních cílů a priorit je také zvyšování kvality života a služby vojáků. V tom jádru zmíním jenom jednu věc, a to je bytová výstavba a zajištění bydlení pro vojáky. Neříkám, že takové úvahy tady nebyly v minulosti, ale je to teprve současná vláda, která k tomu vytvořila základní předpoklady, abychom mohli tímto směrem postupovat. Vypracovali jsme, aktualizovali jsme plán realizovaných a připravovaných investic v oblasti bytové výstavby, ve kterém jsou v současné době projekty za více než tři miliardy korun, které budou realizovány v těchto prioritních posádkách - Jince, Vyškov, Hradec Králové, Brno, Rakovník, Praha, Lázně Bohdaneč a Žatec. Tento plán, tento projekt - budeme na něm pracovat, realizovat jej a do budoucna jej rozvíjet tak, abychom zajistili tuto základní potřebu našich vojáků, pokud chceme, aby sloužili v místě, kde je armáda potřebuje.

Máme více než 16 000 veteránů novodobých válek a konfliktů. V lednu, nedávno, jsme otevřeli v Táboře nové Komunitní centrum pro válečné veterány. Jedná se už o čtvrté centrum v České republice, které pomáhá válečným veteránům s řešením různorodých problémů ve zdravotní, rodinné a sociální oblasti. Realizace toho projektu trvala pět let. Zároveň slouží jako místo pro pořádání kulturních, společenských akcí a pro setkávání bývalých vojáků. Od začátku roku působí manažeři sociální péče a kontaktní pracovníci také na kontaktních místech v Jihlavě a Žatci. Váleční veteráni se tak mohou obracet na rezort obrany osobně už v osmi městech po celé republice. Podporu válečných veteránů budeme dále rozšiřovat.

V programovém prohlášení se tato vláda zavázala, že bude Česká republika udržovat dobré bilaterální vztahy se sousedy. Proto i moje první zahraniční cesta vedla na Slovensko a mohu potvrdit, že naše vzájemné vztahy jsou opět na nadstandardní úrovni. Spolupráce se Slovenskou republikou bude zahrnovat tradiční formáty česko-slovenských pracovních skupin, které se věnují oblastem, jako je výcvik, logistika, obranné plánování, krizové řízení, vzdělávání a vojenské zdravotnictví. Navazujeme tak na to, co tady bylo v minulosti standardem. První krok, který jsem udělal ve své funkci, bylo podepsání deklarace, na jejímž základě bude Česká republika pokračovat v ochraně vzdušného prostoru Slovenska i v roce 2026 do té doby, než Slovensko obdrží a operačně nasadí své letouny F-16.

Do budoucna se jako významná příležitost nabízí také vývoj a výměna zkušeností v oblasti protivzdušné obrany, která je pro obě země klíčová. Ministrovi Kaliňákovi jsem rovněž potvrdil, že Česká republika bude i nadále pokračovat v účasti na aliančním mnohonárodním bojovém uskupení na Slovensku.

Spolupráci se zeměmi V4 věnujeme systematickou pozornost. Například v nejbližší době proběhnou bilaterální jednání s představiteli maďarského Ministerstva obrany. Spolupracujeme i na základě společného logistického a podpůrného uskupení GLSG v rámci V4 a hodláme dále tyto schopnosti rozvíjet. Dalším společným projektem, který určitě znáte, je evropská Battle Group V4, kterou budeme opět stavět a uvádět do pohotovosti v roce 2028, a Česká republika tam má vedoucí roli.

Na závěr, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, jak jste si mohli vyslechnout, během prvních týdnů v čele rezortu obrany, se již podařilo uskutečnit řadu konkrétních kroků, které přispěly k budování obrany a obranyschopnosti České republiky. Zároveň je zřejmé, že před námi stojí ještě mnoho dalších úkolů. Naším cílem je pokračovat v systematickém posilování obranyschopnosti našeho státu, modernizaci naší armády, posilování personální struktury a všeho, co s tím souvisí. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane vicepremiére a ministře. Další s přednostním právem je předseda poslaneckého klubu SPD, pan poslanec Radim Fiala.

 

Poslanec Radim Fiala: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Vážené kolegyně, kolegové, strany současné opozice zavádějí do naší ústavní a parlamentní praxe některé nové nástroje a prostředky. Zejména proto, aby se odlišily od sebe navzájem a aby něčím zaujaly občanskou veřejnost, když to nedokázaly svým předchozím vládnutím ani jejich současnými programy.

Jednou z těchto novinek je skutečnost, že nyní musí vláda žádat Poslaneckou sněmovnu o důvěru dvakrát. Poprvé to bylo teď v lednu a podruhé tady stojíme dnes. A máme k tomu svolanou speciální mimořádnou schůzi. Asi vás nikoho nepřekvapím tím, že vláda za ty asi tři týdny od prvního hlasování o důvěře nijak zásadně nezměnila své programové prohlášení vlády, vlastně vůbec ho nezměnila, ani svoji politickou strategii. A tak se zaměřím především na to, co naše nová vláda dělá, co již konkrétně udělala pro občany a hlavně co udělat plánuje.

Domnívám se, že za těch šest týdnů, co je naše nová vláda ve funkci, je toho více než dost. No, posuďte sami. Vláda mimo jiné vypracovala a předložila již 12 návrhů zákonů či jejich novel, z toho některé zcela zásadního charakteru, jako například stavební zákon, o kterém budu ještě hovořit. Zmíním se krátce i o tom, v jakém stavu naše vláda přebírala zemi, legislativní proces a státní rozpočet, protože i to je velice důležité, abyste si udělali obrázek, před jakými problémy vlastně dnes stojíme. Zejména ve smyslu srovnání toho, jak ke svým povinnostem přistupovala vláda předchozí a jak k nim přistupuje ta vláda současná.

Tak můžeme začít třeba rozpočtem. V návrhu státního rozpočtu na rok 2026, který na poslední chvíli schválila končící vláda Petra Fialy, reálně chybělo minimálně 80 miliard korun včetně finančních prostředků na takzvané mandatorní výdaje sociálního charakteru, prostě chybělo tam na důchody. Dále zde chyběly desítky miliard korun na stavby klíčových silnic a dálnic či na modernizace železničních tratí a reálně hrozilo a hrozí i zastavení těchto zásadních infrastrukturních staveb. Ale nebojte se, my jsme se s tím poprali a ve stavbě dálniční sítě, páteřní dálniční sítě budeme pokračovat dál. To všechno musela dát naše vláda doslova během pár týdnů do pořádku, do souladu s realitou a s potřebami státu a občanů.

Ten rozpočet prostě byl podseklý ve výdajích a byly tam naopak přidané příjmy, aby to všecko jakoby vyšlo, jenom aby to jakoby vyšlo. My jsme to zreálnili, napsali jsme tam podle makroekonomických predikcí skutečné příjmy, skutečné výdaje a dokázali jsme to. V návrhu rozpočtu Fialovy vlády rovněž chyběly peníze na základní veřejné služby, zejména na regionální školství, na zdravotnictví a na různé oblasti sociální podpory a pomoci, například na podporu zdravotně postižených občanů a pečujících občanů.

I tato rizika jsme naším novým návrhem rozpočtu odvrátili. Nebylo jiné cesty, než nepravdivý rozpočet předchozí vlády vrátit k dopracování a přijít s vlastním návrhem tak, abychom minimalizovali délku rozpočtového provizoria, zajistili dostatek prostředků na výkon a provoz těch nejdůležitějších veřejných služeb, včetně financování investic, které jsou ve veřejném zájmu.

Ještě musím doplnit, že vláda Petra Fialy návrh rozpočtu dlouho dětinsky a protizákonně odmítala poskytnout nově zvolené Poslanecké sněmovně. No, proč asi? Proč asi? No, abychom to nevěděli dřív, že to je průšvih, že to je lež, že to je podvod. Proto to tajili a dokonce měli nám ze zákona poslat návrh rozpočtu Státního fondu dopravní infrastruktury do určitého data, který jsme vůbec nedostali, protože bychom zjistili, že tam chybí těch 40 miliard na ty dálnice. A ještě nám pan Kupka, tehdejší ministr, říkal, všecko je v pořádku. Peníze jsou. To mně připomnělo kdysi ta slavná Špidlova slova - zdroje jsou. Tak, kde jsou ty zdroje? No, nejsou.

A nutný a nezbytný souběžný návrh, o tom jsem teď mluvil, rozpočtu Státního fondu dopravní infrastruktury pro jistotu nepředložila vůbec. Ano, to byla praxe končící vlády Petra Fialy. Takto nám v uvozovkách předávala tato vláda klíčové agendy. Naše nová vládní koalice v rekordním čase po volbách přišla s textem programového prohlášení vlády. Tím se od počátku řídíme a plníme jeho jednotlivé body. Rychle, jasně, kontrolovatelně. Kdyby něco bylo jinak, než je v programovém prohlášení vlády, buďte si jisti, že tady stojí zástup mainstreamových novinářů, kteří nám budou říkat, jak to všechno děláme blbě a proč to všechno tak děláme. Je to správně, že by nám to říkali, ale nic z toho se neděje. První tři kroky už jsou úplně nebo částečně zrealizovány: snížení cen energií, zrušení plánovaného zvyšování sociálních odvodů živnostníků a zvýšení objemu finančních prostředků na zajištění zdravotní péče.

Od skončení voleb permanentně pracujeme ve prospěch českých občanů. A já ty jednotlivé věci ještě rozeberu. Naše vláda postupuje zcela v souladu s předvolebními sliby a jízdním řádem programového prohlášení, a to ve všech jeho oblastech. Již na první schůzi vlády jsme jasně odmítli aplikaci migračního paktu Evropské unie a systému emisních povolenek pro domácnosti, takzvané EU ETS2, do českého právního řádu. Bylo to pro nás důležité, bylo to jasné poselství naší veřejnosti i zahraničním partnerům v tom smyslu, že nyní je zde sebevědomá hrdá česká vláda, která bude v Evropské unii i jinde v zahraničí především hájit české národní zájmy a zájmy českých občanů a české ekonomiky, nikoliv servilně schvalovat vše, co nám bude v Bruselu předloženo, jak tomu bylo v minulém volebním období. A ještě navíc rozbíjet V4, která fungovala předtím velice dobře, než ji tato vláda, vláda Petra Fialy, úplně rozbila. A nejde jen o verbální deklarace. Co se týče emisních povolenek pro domácnosti, vláda přijala a realizuje další konkrétní kroky, ke kterým se dnes ještě vrátím.

Při nástupu naše vláda přebírala státní dluh ve výši 3,5 bilionu korun, což představuje asi 323 000 korun na každého občana. Za posledních šest let se tento státní dluh více než zdvojnásobil, přičemž největší podíl na tomto růstu zadlužení má vláda Petra Fialy, která během čtyř let zvýšila státní dluh o více než 1 bilion korun. A teď mi řekněte, jak je to vlastně možné, že se zvýšil tak moc nominálně státní dluh? A přitom ještě zjišťujete, že vám ve státním rozpočtu chybí 80 miliard korun. Prostě, a když se půjdete podívat do státních firem, jako je ČEZ, jako jsou Lesy České republiky, tak zjistíte, že po této vládě Petra Fialy na účtech byla nula. Jen na dluhové službě, tedy na splátkách úroků, platíme víc než 100 miliard korun ročně, což je částka převyšující roční rozpočet většiny ministerstev. To není výmluva, to je prostě konstatování faktu a popis reality.

Ale samozřejmě od příštího fiskálního roku jsme plně připraveni začít veřejné finance konsolidovat a rozpočtový deficit snižovat. Budeme mít již plně v rukou veškeré nástroje k řízení, jak výdajové, tak i příjmové strany rozpočtu, což pro letošní rok ještě neplatilo. Jinými slovy, ten dluh, který jsme převzali, není náš dluh. My jsme na to neměli žádný čas, my jsme seškrtali, co seškrtat šlo, zhruba o nějakých 70 miliard na 310 miliard dluhu nebo státního deficitu státního rozpočtu, ale mandatorně jsme nedokázali legislativně nic upravit, ani výdaje, ani příjmy, nic z toho. Takže tento dluh, který teď přebíráme, o kterém budeme teď v únoru a březnu jednat ve státním rozpočtu, není náš dluh, je to dluh Fialovy, je to deficit státního rozpočtu Fialovy vlády. To bych tady rád, rád řekl.

V této souvislosti opakuji: Závazek naší vlády ohledně nezvyšování jakýchkoliv daní během našeho volebního období stále platí a platit bude. Já myslím, že tato praxe zvyšování daní a tím navyšování příjmů státního rozpočtu už tady byla. My se musíme podívat na výdaje, výdaje jsou katastrofa, katastrofa, které musíme spravit, opravit. Tento závazek mimo jiné - to, že nebudeme zvyšovat daně - je umocněn plánem na snížení daně z příjmu právnických osob a k obnovení zavedení základních prorodinných daňových slev, kterými jsou školkovné a sleva na manželku či manžela v domácnosti. Tyto prorodinné daňové slevy Fialova vláda zrušila v rámci takzvaného konsolidačního balíčku a připravila tím naše pracující rodiny s jedním malým předškolním dítětem o téměř 50 000 korun ročně. A potom se divíme, že se v České republice nerodí děti - protože jim bereme peníze, bereme rodičům peníze na to, aby děti mohly vychovávat, aby měli jistotu, že je budou moct vychovávat. A pokud jistotu nemají, nemůžeme po nich chtít, aby je měli. (Hluk v sále.)

Přispělo to i k rekordnímu propadu porodnosti v českých dějinách - slyšíte to? - rekordní propad porodnosti v českých dějinách. My tohle začínáme napravovat, prorodinná politika bude vlajkovou lodí naší vlády. Připravujeme i zvýšení rodičovského příspěvku a další prorodinná opatření. A už brzy je všichni uvidí v praxi.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Promiňte, pane předsedo, prosím, prosím o snížení hluku v sále. Děkuji.

 

Poslanec Radim Fiala: Připomeňme si další věci z doby, kdy naše vláda vznikala - jednu statistiku. Ceny elektřiny pro domácnosti v České republice byly v prvním pololetí roku 2025 podle standardu kupní síly a dle údajů Eurostatu, to znamená, ne, že si to někdo od nás vymýšlí z naší vlády, ale podle skutečných sociologických společností evropsky uznávaných, stále nejvyšší ze všech členských států Evropské unie. Nejvyšší ceny energií ze všech členských států Evropské unie - tam to Fialova vláda dotáhla.

Hlavními důvody, proč jsou ceny elektřiny u nás dlouhodobě takto enormně vysoké, je kombinace vysokých distribučních a dalších regulovaných poplatků, vysokého zdanění elektřiny a nízké úrovně mezd českých občanů hlavně ve srovnání se západní Evropou.

Dalším důvodem je pak skutečnost, že významnou část své produkce prodávají čeští výrobci elektřiny na volném evropském trhu, kde se cena určuje na regionálních burzách. Situace je o to horší, že Česká republika je stále ještě čistým vývozcem elektřiny, ale bohužel už ne dlouho. Proto vláda hned po svém nástupu přikročila ke snížení části regulované složky ceny elektřiny, kdy na sebe stát převzal od občanů smutnou povinnost platby příspěvku producentům obnovitelných zdrojů energií a výrazně tak ulevil občanům i firmám. Těch 600 korun, co jste měli všichni na složence, které jste platili každý měsíc za obnovitelné zdroje, už tam nemáte, zaplatí to stát. Je to stejně jako například v Německu. Regulovaná část ceny elektřiny pro domácnosti a firmy se od začátku letošního roku díky nové vládě s účastí hnutí SPD snížila o 15 až 34 procent, a to podle typu připojení a charakteru odběru. Čeští spotřebitelé tak oproti loňskému roku ušetří minimálně v průměru - a teď mám na mysli fyzické osoby - 420 korun za jednu spotřebovanou megawatthodinu elektřiny. Já myslím, že to je dobrá zpráva, ale je to dobrá zpráva i z makroekonomického hlediska, protože tím, že jsme snížili cenu elektřiny - a teď dobře poslouchejte, jaké jsou to spojené nádoby, jak to prostě všechno funguje dohromady - tím, že jsme snížili cenu elektřiny, tak podle prvních dat, která máme k dispozici - a tato data má k dispozici také Česká národní banka - to má i pozitivní makroekonomický dopad, protože to vede ke snížení inflace. To je vynikající zpráva. Tak víte, kolik je inflace za první dobu našeho vládnutí? 1,9 procentního bodu. Tak nízká, to je dokonce i pod cíl inflační, pod inflační cíl, který vytyčila Česká národní banka, což je super. Tak nízká inflace tady nebyla - já si možná ani nepamatuji, kde byla naposled tak nízká inflace, dokonce pod inflačním cílem.

Ale samozřejmě vláda nezůstane v půli cesty a učiní další systémové kroky, které povedou i ke snížení obchodní složky ceny elektřiny. Stát a vláda - a já to říkám pokaždé a říkám to i dnes, když tady sedí naše vláda - musí převzít odpovědnost nad cenotvorbou, distribucí a výrobou elektřiny, jelikož jde o klíčovou komoditu z hlediska inflace, životní úrovně a hospodářského výkonu země. A my to uděláme a já je budu tlačit všechny, jako předseda hospodářského výboru tak je budu tlačit k tomu, aby na sebe odpovědnost převzali a elektřina nebyla tak drahá.

Zmíním ještě pár statistických údajů, abychom viděli, v jakém stavu jsme přebírali zemi po vládě Petra Fialy. V České republice za první tři čtvrtletí loňského roku zbankrotovalo 575 firem, což je o desetinu více oproti stejnému období loňského roku a o nejvyšší počet od roku 2017. Meziročně se nejrychleji zvýšil počet bankrotů firem ve stavebnictví, v obchodu a v oblasti ubytování a stravování, gastro.

Podle analýzy společnosti Czech Credit Bureau české soudy od ledna do konce listopadu roku 2025 vyhlásily bankrot 5 869 podnikatelů. Proti stejnému období loňského roku to bylo o 17 procent více a zároveň nejvíce za posledních pět let. K soudům bylo letos podáno 6 043 návrhů na bankrot, což je meziročně o 13 procent více, meziroční dynamika růstu počtu bankrotů podnikatelů je tedy více než dvojnásobná. Jenom abyste věděli, jak se daří podnikání v České republice.

A právě proto předložila naše vláda okamžitě po nástupu sem do Poslanecké sněmovny novelu zákona o sociálním pojištění, jež zastavuje skokový růst odvodů sociálního pojištění u živnostníků, který opět v rámci takzvaného konsolidačního balíčku schválila minulá vláda Petra Fialy deklarující se nepravdivě jako pravicová propodnikatelská vláda. Sami vidíte, že to není žádná pravda. Čeští živnostníci, kteří využívají systém zálohových plateb sociálního pojištění, tak díky nám a naší vládě ušetří nejméně 8 580 korun ročně. Tento návrh zahrnuje i zpětnou účinnost k začátku letošního ledna proto, aby naši živnostníci skutečně nemuseli na sociálních pojistných odvodech zaplatit ani korunu navíc. To znamená, je to retroaktivní, můžou si to vyúčtovat zpětně od 1. 1. letošního roku. Nejnižší vyměřovací základ pro tyto odvody tedy zůstane i pro rok na letošní úrovni 35 procent průměrné mzdy, zatímco Fialova vláda prosazovala jeho zvýšení na 40 procent průměrné mzdy, přičemž předtím ho zvýšila už dvakrát po sobě a zvedla tím platby sociálního pojištění živnostníkům o cirka 60 procent. Tento návrh již prošel prvním čtením a velice lituji toho, že kluby hnutí STAN a KDU-ČSL zavetovaly jeho projednání ve zrychleném legislativním řízení, ale my jej brzo dotáhneme do konce a živnostníkům pomůžeme. Mohlo to být už dávno, kdyby nám kluby KDU-ČSL a hnutí STAN nezavetovaly § 90.

Tak ale poslouchejte, jak si žili lidé v České republice za poslední čtyři roky. Další statistická data: Nájmy bytů v České republice vzrostly za poslední 10 let - 10 let - o 136 procent. Ceny nemovitostí určených k bydlení vzrostly za posledních 15 let o 155 procent, přičemž průměr členských států Evropské unie je 60 procent, to znamená, to je jedna třetina toho, jak rychle rostly ceny v České republice.

Důvodem tohoto neblahého stavu je zcela nedostatečná nabídka cenově dostupného bydlení pro české občany. Dle analýzy společnosti Central Group je na nákup nového bytu s plochou 70 metrů čtverečních v Praze třeba 14,8 průměrných ročních mezd, v průměru celkem 12 131 000 korun. Je to přibližně o pět ročních výdělků více než před 10 lety, takže před 10 lety i za průměrné výdělky jste si ty byty mohli koupit daleko, daleko dřív.

A teď pozor, srovnání s jinými metropolemi evropskými. V Mnichově lze stejně velký byt pořídit za 11,2 ročních mezd, takže u nás téměř 15, v Mnichově 11 průměrných mezd. Ve Varšavě 9,6 ročních mezd a ve Vídni dokonce za celých 7, takže Praha vede a vede třeba na rozdíl od Vídně potřebujete tady pracovat jednou tak dlouho jako ve Vídni, abyste si ten byt koupili. Nákup bytu v Praze je tak nejméně dostupný mezi všemi evropskými metropolemi. A to je jeden z hlavních důvodů, proč probíráme stavební zákon, proč je stavební zákon po prvním čtení. Aby se zvýšila nabídka bytů, aby se rychleji stavělo, abychom odstranili veškeré byrokratické administrativní příčiny toho, že se nestaví. Přece není možné, aby se čekalo na stavební povolení činžovního domu 12 let. To je katastrofa.

Já vám řeknu příběh, abych to trochu odlehčil. Přišli za mnou jako za předsedou hospodářského výboru komora a teď abych, komora architektů nebo bezpečnostních pracovníků v něčem, já už si to přesně nepamatuju, ale řekli: Pane předsedo, jestli nesnížíte dobu vydávání stavebního povolení, tak je to pro nás katastrofa, protože my vyprojektujeme dům s jeho bezpečnostními a požárními prvky, činžovní, ale jestliže to povolování trvá se vším všudy 12 let, tak my už po 10 letech zhruba musíme začít znovu, protože se mění bezpečnostní a požární standardy a vlastně celé to kolečko začíná znovu. To je další důvod, proč tady sedíme se stavebním zákonem a proč to potřebujeme urychlit. A tady vidím paní ministryni Mrázovou, tak já doufám, že to říkám správně, paní ministryně.

Tak předložili jsme nový stavební zákon, který minulý týden prošel do druhého čtení a který umožní zásadní zrychlení a zjednodušení procesu stavebního řízení a územního plánování a právě podpoří tím výstavbu obecních, nájemních a družstevních bytů a zvýší tím nabídku. Na tomto návrhu pracovali i poslanci a odborníci z řad SPD a má širokou podporu odborné veřejnosti a všech relevantních aktérů stavebního řízení, se kterými byl po dobu tří měsíců diskutován a projednáván. A já jsem rád, že prostě to nedělají jenom ministerští úředníci a poslanci, ale že se do toho zapojila i široká odborná veřejnost, abychom ten zákon koncipovali tak, aby byl funkční. Aby se zvýšila nabídka bytů a domů a aby konečně alespoň přestaly růst ceny bytů a tím i nájmů. To je přece základ, kde prostě se s tím musí něco dělat.

A my jsme připraveni zapracovat do něj formou komplexního pozměňovacího návrhu všechny věcné připomínky a náměty těchto aktérů a klidně i rozumné podněty z řad politické opozice. Kvalita a funkčnost tohoto zákona je pro nás to hlavní, to, co převyšuje každodenní politické šarvátky, které zde ve sněmovně absolvujeme. Dalšími kroky vlády, potom bude podpora financování bydlení pro mladé rodiny a pracující rodiny s dětmi, což opět podpoří naprosto nutný růst porodnosti. Prioritou nové vlády bude rovněž podpora výstavby bytů pro seniory, pro příslušníky klíčových profesí a studentských kolejí.

Přátelé, v oblasti bytové politiky jsme totálně zaspali a je to průšvih. Je to obrovský průšvih, který se už dnes projevuje a projevuje se tím, že mladí nemají šanci dosáhnout na to bydlení. Nemají šanci vydělat na to, ani na tu akontaci hypotéky, kterou by si mohli vzít, pokud nemají rodiče, kteří jim s tím pomohou, je to opravdu velký průšvih a my musíme aspoň zahájit to, abychom to začali odstraňovat, aby se lidé, hlavně ti mladí lidé v České republice časem měli líp a dostali se k tomu, že budou tady žít a koupí si byt za nějaké normálnější ceny, aspoň takové, jaké jsou v ostatních evropských metropolích a ne nejdražší v Evropě.

Jako vládní poslanci jsme do Sněmovny rovněž předložili návrh zákona o zmrazení platů politiků na letošní úrovni. To je podle mě důležité. Každý nám říkal, že jsme si přidali. Ne, my, oni si přidali, ta vláda před námi si přidávala, my jsme to zamrazili. V souladu s předvolebními sliby, nevidíme žádný důvod k tomu, aby se platy politiků zvyšovaly v době, kdy reálně mzdy občanů ještě nedosáhly úrovně roku 2019. Je to přece obrovský symbol solidarity s lidmi, s občany České republiky. Jak si může nějaký politik zvyšovat plat, když lidé ještě nemají reálné mzdy na úrovni roku 2019. To je prostě nefér.

A nechci už tady rozebírat, kdo a co a za co může. To je snad dnes už každému jasné. Musíme začít šetřit u sebe a dýchat s našimi občany, seniory, kterým se v důsledku mnoha opatření Fialovy vlády žije ve velkém množství případů těžce a kteří se mnohdy nacházejí v obtížné příjmové situaci, či dokonce v příjmové chudobě. A těmto lidem musíme pomáhat, proto naše vláda od letošního dubna zvyšuje tarifní složku platů některých zaměstnanců státu. Zvýšení o devět procent mohou očekávat nepedagogičtí pracovníci ve školství a zaměstnanci rezortu kultury, zvýšení o pět procent pak zdravotní sestry a sociální pracovníci a ostatním státním zaměstnancům budou platové tarify zvýšeny o dvě procenta. Nejvíce peněz přidáváme těm profesím, které měly doposud nejnižší tarifní platy. Vážíme si poctivé práce všech zaměstnanců, kteří pracují pro stát a kteří zajišťují fungování základních veřejných služeb.

Jsme aktivní i v zahraniční politice. Zde připomenu mimořádně důležitou a úspěšnou návštěvu delegace předsedy Poslanecké sněmovny Tomia Okamury na Slovensku. Tato návštěva byla prvním krokem k obnově nadstandardních přátelských vztahů České a Slovenské republiky, které byly téměř zničeny diletantskou politikou vlády Petra Fialy. (V levé části sálu se zvětšuje hluk.)

Výsledkem této návštěvy a jednání, která tam probíhala, je restart česko-slovenských vztahů, shoda na odmítnutí rušení takzvaných Benešových dekretů, dohoda na dalším posilování spolupráce států střední Evropy ve formátu V4+ včetně Rakouska a států západního Balkánu.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Promiňte, pane předsedo, prosím o snížení hluku v sále. Děkuji.

 

Poslanec Radim Fiala: A připraveno společně bojovat na úrovni orgánů Evropské unie za odmítnutí emisních povolenek EU ETS 2 a migračního paktu Evropské unie a za zrušení plánovaného zákazu výroby a prodeje aut se spalovacími motory.

A tím se obloukem vracím i ke konkrétní a sebevědomé politice naší vlády směrem k Evropské unii, kde jsme nyní aktuálně v souvislosti s likvidačním systémem emisních povolenek pro domácnosti EU ETS 2 navrhli jejich odklad do roku 2030, a to hlavně proto, aby vznikl prostor pro politická vyjednávání, jejichž výsledkem by bylo úplné zrušení tohoto systému. K tomu potřebujeme nacházet v Evropě spojence a základem je zcela nepochybně spolupráce silného bloku zemí střední Evropy, kterou předchozí vláda ignorovala a ničila, až ho zničila.

A my to napravujeme, stejně tak, jako se usilovně snažíme o nápravu ve všech dalších veřejných politikách, které jsou podstatné z hlediska kvality životů českých občanů a budoucí prosperity naší země.

Dámy a pánové, mohl bych zde ještě dále pokračovat ve výčtu toho, co konkrétně už tato vláda udělala pozitivního a co dále plánuje, ale myslím, že k tomu budu mít ještě příležitost a čím to bude později, tím toho, co tady budu moct říct a argumentovat, bude samozřejmě více.

Jedna opoziční poslankyně po nedělní demonstraci na Staroměstském náměstí napsala na Facebook, že nechápe, jak mohly současné opoziční strany prohrát volby a pustit ke kormidlu v uvozovkách tuhle svoloč. To jako nás, to jako nás všechny, jak tady sedíte. Tím myslela nás, vládní politiky.

Já nebudu oplácet stejnou mincí a používat slovník totalitních režimů a politického suterénu. Jenom to uvedu na pravou míru. Ke kormidlu, tedy do vlády, nás nepustila současná opozice, ale občané ve svobodných volbách, občané, kteří už měli dost neschopnosti a arogance stran bývalé vlády. A já jasně říkám, že pro tyto občany poctivě pracujeme a pokud nám dají důvěru, tak u toho kormidla, tedy u výkonu vládní odpovědnosti ve prospěch této země, hodláme zůstat nikoliv pouze jedno volební období.

Tak a já tady mám ještě jednu věc a chtěl bych vás poprosit, pane předsedající, abyste teď vnímal, co budu číst. Já tady mám jedno procedurální hlasování a dovoluji si tady jménem tří poslaneckých klubů navrhnout, aby Poslanecká sněmovna jednala a meritorně i procedurálně hlasovala o všech návrzích dnes i po dvacáté první hodině.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Tak děkuji za návrh. Předpokládám, že se jedná o návrhy poslaneckých klubů. Prosím o načtení. Děkuji.

 

Poslanec Radim Fiala: Jedná se o návrhy tří poslaneckých klubů, a to hnutí ANO, hnutí SPD a Motoristů sobě.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Vážené poslankyně, vážení poslanci, ještě než přistoupíme k hlasování, já vás teď všechny odhlásím a prosím, abyste se znovu přihlásili. Odhlašuji. Stoupá nám počet přihlášených a já tedy mohu nechat hlasovat.

 

Nechávám hlasovat návrh, aby Poslanecká sněmovna jednala a hlasovala meritorně i procedurálně dnes po dvacáté první hodině.

Kdo je pro, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti? Děkuji.

Hlasování číslo 2, přítomno 123 poslanců, 115 poslanců hlasovalo pro, 6 proti. Návrh byl přijat.

 

Dnešní jednání Poslanecké sněmovny tedy meritorně i procedurálně bude pokračovat po dvacáté první hodině.

A já bych pozval do řečniště ministra vnitra a poslance Lubomíra Metnara.

 

Ministr vnitra ČR Lubomír Metnar: Vážený pane předsedající, děkuji za slovo. Vážení spoluobčané, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, kolegyně kolegové, já se převážně soustředím na rezort Ministerstva vnitra. Od prvního dne po nástupu -

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Promiňte, promiňte, pane ministře. Prosím o klid. Pokud si někdo potřebuje vyřídit nějaké hovory, prosím, aby to vyřídil v předsálí, aby pan ministr měl prostor a klid pro svůj projev. Prosím.

 

Ministr vnitra ČR Lubomír Metnar: Děkuji vám, pane místopředsedo. Jak jsem říkal, od prvního dne po nástupu naší vlády intenzivně pracujeme s vědomím, že nám občané ve volbách dali mandát k tomu, abychom plnili náš program, a já tuto odpovědnost beru osobně dnes jako ministr vnitra i jako občan České republiky.

Programové prohlášení vlády pro nás představuje závazek, který jsme začali plnit hned od počátku. Na Ministerstvu vnitra jsem se hned od začátku soustředil na oblasti, které považuji za klíčové z hlediska bezpečnosti občanů a stability veřejné správy. Zadal jsem odborné analýzy stavu jednotlivých agend, zahájil jsem intenzivní jednání se všemi relevantními partnery, zástupci bezpečnostních sborů, s kolegy z rezortu i s dalšími dotčenými institucemi a zahájili jsme práce na legislativních a systémových změnách, které mají dát státu funkční a dlouhodobě udržitelné nástroje.

Součástí naší práce byla i příprava státního rozpočtu. Minulý týden vláda schválila návrh státního rozpočtu, kterým jsme dali do pořádku původní návrh připravený předchozí vládou. Tento návrh nekryl některé mandatorní výdaje a vytvářel deficit v řádech desítek miliard korun. Naší odpovědností tedy bylo tento stav narovnat. Konkrétně je rozpočet Ministerstva vnitra na rok 2026 navržen ve výši 121 miliard 992 milionů korun. Takto navržený rozpočet pokrývá veškeré klíčové potřeby rezortu, umožňuje stabilní fungování bezpečnostních sborů jak v oblasti personální, tak v oblasti materiálně technického zabezpečení. Součástí schváleného návrhu rozpočtu je rovněž navýšení programu na podporu jednotek sborů dobrovolných hasičů. Z původně navrhovaných 40 milionů korun byl program navýšen na 310 milionů korun tak, aby dotační projekty dobrovolných hasičů nemusely býti zastavené a mohly pokračovat.

Pro mě je zásadní, aby policisté, hasiči, občanští zaměstnanci a především občané České republiky měli jistotu, že stát plní své závazky. Bezpečnost pro nás není politické heslo, je to naše priorita.

V této souvislosti považuji za nutné připomenout, že vinou minulé vlády došlo k výraznému rozevírání nůžek v odměňování mezi vojáky a příslušníky bezpečnostních sborů, což výrazně narušilo personální stabilitu bezpečnostních sborů. Letos již došlo k navýšení platů policistů a hasičů od 1. ledna o pět procent. A já férově přiznávám, že tento nárůst navrhla ještě předchozí vláda, nicméně my se nezachovali stejně jako Fialova vláda v roce 2022, která námi navržené a schválené navýšení platů o 1 400 korun snížila pouze na 700 korun. My jsme navrhovaný růst zachovali a chceme v něm pokračovat.

Myslíme také na občanské zaměstnance, kteří od dubna rovněž dostanou přidáno devět procent do tarifu a jedno procento do netarifních složek.

V růstu odměňování policistů a hasičů budeme pokračovat v celém volebním období, abychom navýšili jejich platy na konkurenceschopnou úroveň, která odpovídá opravdu významu a náročnosti jejich služby a zastavili rozevírání platových nůžek mezi příslušníky bezpečnostních sborů a vojáky.

Musíme napravit chaos a personální destabilizaci bezpečnostních sborů, kterou způsobila předchozí vláda. Naše vláda se hned na svém prvním zasedání jasně vyjádřila a dala jasně najevo svůj nesouhlas s migračními kvótami obsaženými v Paktu o migraci a azylu Evropské unie a odmítla jejich zavedení do praxe.

Princip povinné solidarity, jak je dnes v paktu nastaven, opravdu nepřináší funkční řešení nelegální migrace, ani neposiluje odpovědnost státu za ochranu vlastního území, a proto v této podobě není pro nás přijatelný. Proto jsem jako ministr vnitra dostal jasný úkol, na kterém společně s dalšími dotčenými rezorty pracujeme, a to připravit nový legislativní rámec boje proti nelegální migraci, který posílí schopnost státu realizovat návraty osob bez oprávnění k pobytu, osob páchajících trestnou činnost nebo narušujících veřejný pořádek, a zároveň umožní účinně omezit vstup cizinců, kteří představují bezpečnostní hrozbu.

Součástí tohoto přístupu je i posílení integračních a bezpečnostních opatření, jejichž cílem je zabránit vzniku paralelních komunit odtržených od české společnosti. Integrace zde nesmí být formálním procesem, ale nástrojem prevence nelegálních sociálních jevů a ochrany veřejného pořádku a bezpečnosti. Naší prioritou je posílení obrany vnějších hranic hranic Evropské unie a důsledný postup proti převaděčským sítím.

Česká republika musí být schopna reagovat rychle, koordinovaně a rozhodně, a to ve spolupráci s partnery, kteří sdílejí stejný přístup k ochraně bezpečnosti a veřejného pořádku. Ihned po nástupu do funkce jsem zahájil intenzivní jednání s představiteli Policie České republiky i Hasičského záchranného sboru. Nešlo o formální schůzky, ale o věcná jednání zaměřená na stabilizaci personální situace, snížení administrativní zátěže a vytvoření spravedlivých podmínek služby.

Bezpečnostní sbory se dlouhodobě potýkají s problémem odchodu zkušených příslušníků, s rostoucími nároky na výkon služby a s administrativou, která často brání tomu, aby policisté byli tam, kde mají být, tedy v přímém výkonu služby. Tyto problémy nevznikly ze dne na den a nelze je vyřešit jedním rozhodnutím. Musíme je ale začít řešit systematicky.

Další oblastí, kterou jsem začal systematicky řešit, je digitalizace. Digitalizace veřejné správy má občanům i státu pomáhat, nikoliv je zatěžovat. NKÚ v lednu vydal souhrnnou zprávu o digitalizaci, kde jasně říká, že plně digitalizováno je jen 18 procent agend a zákonný termín plné digitalizace agendových služeb Fialova vláda odložila o další dva roky. Navíc nám nechala zcela nereálný harmonogram pro splnění nového zákonného termínu. Toto není digitalizace, toto je selhání. Proto jsem zadal komplexní analýzy stavu digitalizačních projektů v gesci Ministerstva vnitra, zejména v oblasti pobytové agendy, eLegislativy a souvisejících informačních systémů. Cílem není hledat viníky, ale získat jasný přehled o tom, co funguje, co se zpozdilo a kde je nutné změnit přístup, aby stát plnil své závazky a zároveň zjednodušoval život občanům.

Samostatnou kapitolu představuje kybernetická bezpečnost a reakce na hybridní hrozby. Tyto hrozby nejsou abstraktní. Každý den se dotýkají fungování státních institucí, samospráv i strategických podniků. Stát musí být schopen reagovat koordinovaně, s dostatečnými personálními kapacitami a s jasně nastavenou odpovědností jednotlivých institucí. I v této oblasti byly zahájeny konkrétní kroky směřující k posílení spolupráce a koordinace.

Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, kolegyně, kolegové, na závěr chci říct jednu věc otevřeně, protože naše vláda od svého jmenování intenzivně pracuje na plnění závazků, které dala občanům, a jsme jen několik týdnů po vyslovení důvěry naší vládě, dnes opozice svolala jednání na vyslovení nedůvěry vládě. Tento postup sice je legitimním právem opozice, ale zároveň platí, že každé takové jednání jen ubírá čas, který bychom mohli věnovat konkrétní práci ve prospěch vás, občanů. Děkuji za pozornost. (Potlesk koaličních poslanců.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Další s přednostním právem vystoupí pan ministr spravedlnosti Jeroným Tejc. Pane ministře, prosím, máte slovo.

 

Ministr spravedlnosti ČR Jeroným Tejc: Vážené kolegyně, vážení kolegové, není to tak dávno, co jsem vystupoval na této schůzi na téma důvěra vládě, tak jsem si lámal hlavu s tím, co vám říct jiného než to, co jsem tady říkal minule. A samozřejmě kromě toho, že odpovím na případné dotazy nebo se vyjádřím v té debatě, která nás určitě čeká, předpokládám, že bude bouřlivější než ta, co je tady, ale možná se odehraje v podvečerních nebo nočních hodinách, tak bych na úvod řekl to, co si myslím, že má zaznít od ministrů, to, co jsme udělali v této vládě, v jednotlivých rezortech za tu dobu, kdy jsme ve funkcích, tedy od 15. prosince minulého roku, kdy jsme byli jmenováni. Pokud jsem to spočítal správně, tak je to celých 33 pracovních dnů a k těm se tedy vyjádřím konkrétně.

Jedna věc je kontrola hospodaření a audit. My jsme si řekli, že nechceme plýtvat, a abychom nevycházeli pouze z dojmů, ale abychom vycházeli z toho, jaká jsou fakta, tak je třeba provést audity. Slíbil jsem, že nebudu zadávat audit vnější, to znamená, nebudu oslovovat drahé a renomované společnosti, ale vystačím si s expertízou lidí, kteří jsou na ministerstvu, kteří jsou tam dlouho a kteří dle mého názoru nebyli dostatečně využíváni. Ne proto, že oni by nechtěli, ale možná nebyl zájem o jejich služby. A jsem rád, že na Ministerstvu spravedlnosti máme kvalitní audit a máme nyní možnost posoudit, jak hospodárně se nakládalo zejména s prostředky na externí služby, ať už to byli právníci, nebo například služby v IT.

Prověřujeme samozřejmě i to, jestli a naše dohody o pracovní činnosti, kterých snad je několik stovek, jak jsem byl informován, dávají smysl, zda se nekryjí s tím, co by měli dělat zaměstnanci ministerstva, ti, které už máme, a zda tedy v téhle oblasti nedokážeme uspořit.

Samostatně probíhá audit ve věci bitcoinů. Věřím, že se dozvíme nové skutečnosti, a mohu slíbit, že budeme odpovídat, umožní-li nám to státní zastupitelství, i na všechny otázky novinářů a samozřejmě i Senátu v této věci.

Druhé téma: digitalizace a funkčnost systému IT, tedy vůbec informačních technologií. Musím říct, že ta situace je velmi náročná. Nefungují běžně fungující systémy a dostali jsme se do situace, že buď zjišťujeme, že byly podceněny investice do hardwaru, nebo že se nedostatečně pokročilo se softwarem, a musel jsem se už opakovaně omlouvat veřejnosti za to, že systémy, které jsou běžné - obchodní rejstřík nebo jiné rejstříky - nebyly přístupné, nebyly funkční, což mě mrzí, ale bohužel je to dluh několika let, možná více než čtyř, kdy s tím musíme něco udělat. Řekl bych, že pracujeme na 200 procent v této věci, a jediná oblast, kterou jsem na ministerstvu posílil právě, abychom dosáhli větší účinnosti a lepších výsledků a zabránili tomu, že budou padat systémy, které lidé potřebují denně, to znamená, aby nespadl rejstřík trestů, obchodní rejstřík a další, aby fungovaly.

Už jsem hovořil o tom, že jsem stanovil nový pracovní tým na práce na elektronickém spisu, kde nám hrozí ztráta téměř 100 milionů korun z evropských peněz, pokud jej nedokončíme. Jsem rád, že jsme se dohodli v této oblasti s justicí. Nehádáme se v tuhle chvíli, kdo za to může, kdo byl méně aktivní, jestli to byli úředníci, nebo firmy a podobně. Důležité je teď vyřešit ten problém a já věřím, že ten tým, který byl osloven a který začal pracovat ihned po mém nástupu, to zvládne, byť to je úkol nelehký a hraničí skoro se zázrakem.

Musíme šetřit. Byla debata o tom, kolik peněz si tato vláda vyměnila na svou činnost, jako by to bylo tak, že ten schodek, který je, je způsoben tím, že si ministři přišli a vymysleli nové projekty, další věci, no tak to rozhodně není, alespoň za Ministerstvo spravedlnosti, to mohu garantovat.

Nám chybělo na běžný provoz, na platy 600 milionů korun. Já chci poděkovat paní ministryni financí a panu premiérovi za to, že tyto prostředky jsme obdrželi a může dojít k navýšení platů zaměstnanců o 10 procent a z toho 9 procent do tarifu. Týká se to občanských zaměstnanců, netýká se to soudců, státních zástupců, ale týká se to zaměstnanců soudů administrativních, týká se to zaměstnanců Probační a mediační služby, občanských zaměstnanců Vězeňské služby, tedy psychologů a vychovatelů. A týká se to skutečně řady lidí, kteří si ty peníze zasloužili a bez toho, aniž by ty prostředky tam přišly na ministerstvo, tak bohužel bychom museli jim oznámit, že jejich plat nevzroste, dokonce v některých případech klesne. To, abychom nadále nezvyšovali státní schodek nebo schodek státního rozpočtu, tak musíme samozřejmě šetřit.

Já jsem v této věci už rozhodl o sloučení všech příspěvkových organizací, které má ministerstvo do jedné, tak abychom ušetřili na provozu, abychom je lépe řídili. A jsem přesvědčen, že tohle je jedno z těch byť malých opatření, ale určitě účinné. Stejně tak bude šetřit Vězeňská služba. Některé věznice se sloučí, v uvozovkách, dojde k tomu, že minimálně jedna v tom nejbližším období věznice přestane být samostatnou věznicí, stane se pobočkou, to znamená, zachováme její kapacitu, ale výrazně ušetříme na managementu a na dalších činnostech. Vznikla pracovní skupina, která má za cíl mezi Probační mediační službou a Vězeňskou službou lépe, lépe nastavit spolupráci a která může vyústit v budoucnu - teď nechci předjímat i v to, že by došlo ke sloučení těchto organizací, ale v tuhle chvíli především musí dojít k tomu, že není možné, aby zprávu k jedné osobě, která je ve věznici, zpracovávala Vězeňská služba a k téže osobě po propuštění nebo před nástupem tu stejnou zprávu ke stejné osobě zpracovávala Probační a mediační služba. Nemohli jsme je sdílet, nemohli jsme využít té znalosti, kterou máme o té osobě a vlastně jsme vytvářeli dvě zprávy za dvoje peníze s různými výstupy a na základě různých metodik. Takže tohle je věc, která se děje nyní a věřím, že bude velmi rychle výsledek a že na základě toho navrhneme i zákonné úpravy tak, abychom dokázali využít lépe lidí, které máme, nechceme nabírat nové, ale chceme, aby pracovali efektivněji právě proto, aby nedělali práci například dvakrát.

Snížil jsem na ministerstvu stav zaměstnanců v tabulkách o 5 procent. Současně jsme zrušili řadu vedoucích zaměstnanců představených právě proto, že ta struktura je efektivnější a podle mého názoru rozhodně ta úspora se neprojeví na výkonu, možná spíše naopak. Velké téma je a bude ještě v příštích měsících změna justiční mapy. My máme počet soudů a jejich rozmístění dáno podle struktury obyvatelstva a nápadu soudů od šedesátých let minulého století. Lidé se nám stěhují do větších lokalit, někde nám soudy atakují, jejich počet až hranici 70 soudců, jinde je to sedm, osm, devět soudců, a to samozřejmě zabraňuje tomu, abychom mohli dělat specializaci, ale především je to drahé. Máme spoustu funkcionářů soudních, kteří mají velké příplatky, máme řadu administrativních zaměstnanců, kteří podle mého názoru by jich mohla být možná polovina.

To jsou věci, které diskutujeme. Vím, že nejsou jednoduché, vím, že budou narážet na odpor mnohdy samospráv, budou samozřejmě narážet logicky na odpor těch, kterých se dotýkají, ale chci garantovat, že tu debatu nevedeme formálně, budeme a už to děláme, diskutujeme ty věci přímo s předsedy soudů, budeme je diskutovat se samosprávami a samozřejmě budeme brát v potaz i dojezdnost a dostupnost soudů. Rozhodně nedojde ke snížení počtu soudců, dokud nebude zavedena plná elektronizace a nezískáme více asistentů, to znamená, nemusí se nikdo bát toho, že by se zhoršila rychlost rozhodování soudu, která je teď na poměrně vysoké úrovni. A tady musím ocenit práci všech mých předchůdců, protože v tuhle chvíli soudy vyřizují více věcí, než napadá ve většině agend. Neznamená to, že nejsou excesy a k tomu se ještě vrátím.

Spolupracujeme s profesními organizacemi, měl jsem schůzky jak s Českou advokátní komorou, s jejím vedením, dohodli jsme se na tom, že společně budeme hledat cestu, jak rozšířit poskytování bezplatné právní pomoci. Jsem rád a děkuji za to advokátní komoře, že sama nabídla v této věci pomoc. To, že by advokáti dojížděli do méně dostupných lokalit, kde jsou mnohdy problémy najít právní pomoc a poskytovali by tyto služby z nějaké části bezplatně. Pracujeme na poradně elektronické, kterou by spravovalo ministerstvo, která by byla řešena na principu umělé inteligence, to znamená, dali bychom k dispozici jak ten systém, tak bychom do něj dali data, která jsou potřeba k tomu, aby se lidé mohli poradit o základních životních situacích, dokázali se zorientovat, věděli, na co dávat pozor ještě předtím, než uzavřou smlouvu, nebo když se dostanou do nějaké životní situace.

A chci na tom spolupracovat a nabídnu samozřejmě všem organizacím i neziskovým, které se chtějí na pomoci bezplatné a na poradenství podílet, tak, abychom využili těchto kapacit. Navštívil jsem sněm Notářské komory a tam jsme diskutovali mimo jiné o tom, jak zase zrušit určité duplicity. Myslím, že není důvod, aby některé činnosti zajišťoval stát, vedle toho notář, protože my jako stát musíme platit úředníky soudů, ti to musí tu agendu dělat vedle notářů a možná stojí za zvážení, jestli některé činnosti bychom nemohli přenést na notáře, tím ulevit státu a ta agenda by fungovala stejně jako doposud, ale to bude k debatě, protože k tomu je třeba změna zákona. Samozřejmě o tom rozhodnete vy jako poslanci.

Navštívil jsem velkou znaleckou konferenci v Mikulově předminulý týden. Znalci nemají svou komoru, tak jsem využil této situace a měl jsem k nim jasný vzkaz. Nebudeme trestat znalce, bude-li to možné za formální drobné chyby v takové míře, jak se to dělo doposud, ale chci naopak více trestat ty, kteří podvádějí, kteří účelově manipulují a kteří poškozují znaleckou obec. Vím, že je jich málo, ale samozřejmě chápu, že lépe je hledat formální chyby, než prokazovat, že někdo napsal zcela účelový znalecký posudek, ale tady mohu slíbit a chci to dotáhnout do konce, že změníme náš přístup, budeme aktivnější při vyhledávání těchto chyb a budeme se zbavovat znalců, kteří neodvádějí svou práci dobře, nejsou nezávislí a poškozují všechny a poškozují nejenom samozřejmě ten systém a znalce, ale poškozují ty konkrétní účastníky sporu, v jejichž neprospěch sami svědčí. Takže děláme velkou reorganizaci poradních sborů, chceme dostat do systému nové znalce a jak jsem říkal, intenzivně jsme na tom začali pracovat.

 

Už jsem hovořil o rozpočtu a o penězích, tak zvýšení platů tedy jsem zmínil, jednal jsem samozřejmě s odborovými organizacemi, alespoň s tou částí, kde jsem to již stihl. Chci říct, že v rozpočtu šetříme na užších provozních výdajích 8 procent, to si myslím, že je docela velká částka. Rozhodně to není žádná kosmetika, rozhodně to není nějaká úprava, je to prostě reálná úspora, kterou se snažíme v rozpočtu najít. Já věřím, že to snížení o těch 8 procent ustojíme, že si nebudeme muset žádat další zvýšené prostředky na Ministerstvu financí. Každopádně ten plán je ambiciózní a vím, že nebude jednoduché ho splnit.

Teď k legislativním návrhům. Já jsem již předal, respektive zaslali kolegové z ministerstva návrh na znovuzavedení trestnosti výživného, tento návrh jsme se rozhodli řešit poslaneckou cestou, a to proto, aby byl účinný co nejdříve. To znamená, zástupci poslanců již obdrželi po dohodě vypracovanou verzi tohoto návrhu a já věřím, že se k ní brzy budete moci vyjádřit tady ve Sněmovně. Budeme modernizovat procesní předpisy, trestní řád, občanský soudní řád. Ve věci trestního řádu jsem již ustavil novou pracovní skupinu, pracovní komisi, která bude tuto věc řešit a věřím, že budeme schopni připravit rychlou novelu i v případě občanského soudního řádu i v případě trestního řádu zhruba do půl roku. A potom tu koncepčnější zhruba do roku a půl, do dvou let, tak aby ještě měla šanci být schválena v této Poslanecké sněmovně. Nicméně ty nejožehavější otázky budeme řešit ještě v tomto roce.

Včera na vládě byla schválena novela zákona o odčerpávání majetku, který má nevysvětlitelný původ, jedná se o novelu, která zavádí nový typ trestního řízení, který nastoupí v případě, že už proběhlo řízení trestní ve věci například legalizace výnosů z trestné činnosti, daňových věcech a tak dál, a nebylo v něm konkrétně prokázáno, že částky například na bankovních účtech nebo částky, které se najdou někde při domovní prohlídce v řádech desítek nebo stovek milionů, jsou spojeny s konkrétním trestným činem.

Dám příklad, říkal jsem ho včera na tiskové konferenci, dnes se objeví někde na účtu částka deset, sto milionů korun, přijde někde ze zahraničí. No, a v zásadě je na 99 procent jisté, že ji na základě oznámení Finančně analytického útvaru zajistí policie, státní zastupitelství a probíhá následně trestní řízení o podezření na legalizaci výnosu z trestné činnosti. No, protože není možné zjistit, že se ta činnost mnohdy děla v zahraničí, anebo nějaká část toho úseku se děje, ta legalizace, přes zahraničí, není možné ty peníze spojit s konkrétním trestným činem. A dnes se v řadě případů stává, že ty peníze se vracejí zase zpátky tomu, kdo byl podezřelý, protože jsme nedokázali spojit konkrétní trestný čin, například konkrétní drogový obchod právě s touto částkou. Nově ten zákon, který jsme včera schválili a budete ho mít tady ve Sněmovně k diskusi a k projednání, zavádí nový typ řízení a ten počítá s tím, že státní zástupce ty peníze přezajistí a následně soud rozhodne, jestli budou odčerpány, to znamená, propadnou ve prospěch státu, nebo budou vráceny té osobě. Není-li otočeno důkazním břemeno, bude stále platit, že státní zástupce musí prokázat, že tyto prostředky souvisejí s trestnou činností, například tím, že probíhaly nestandardní hotovostní platby, docházelo k zastření původu těch peněz. Ale v případě, že to prokáže, a naopak ta osoba, která má možnost prokázat, že se jednalo o legální původ peněz, neprokáže, že to jsou její příjmy, to znamená, je tam velký rozdíl mezi legálními příjmy té osoby a tou částkou, která je na účtu, tak ty peníze soud svým rozhodnutím odčerpá, to znamená, propadnou ve prospěch státního rozpočtu.

To je věc, která je zásadní pro praní špinavých peněz. Chceme se bránit průtokovým účtům, chceme se bránit tomu, aby k nám chodily velké částky ze zahraničí, které tady jaksi jen proplují, tím se vyperou a posunují se dál nebo se za ně kupuje nemovitý majetek a podobně.

Představil jsem také záměry, které jsou už ale konkrétní, jsou napsány ty návrhy, ale ještě o nich budeme diskutovat před tím, než je předložím do připomínkového řízení. To jsou změny trestního zákoníku, kde navrhuji v souladu s programovým prohlášením, abychom řešili řidiče, kteří pravidelně jezdí opilí nebo intoxikovaní a nepomáhá nic, nepomáhají podmínky, nepomáhají zákazy řízení. Jediné, co je potom zastaví zase na nějakou dobu, je trest odnětí svobody. Myslím, že jeden ze způsobů, jak to řešit, je právě možnost zabavit vozidlo a prodat jej, protože když takové osobě podruhé, potřetí bude zabaveno vozidlo, tak asi předpokládám, že už počtvrté jezdit nebude. A myslím, že to je opatření, které je rozhodně finančně pro stát výhodnější, než někoho zavřít do cely na půl roku nebo na rok nebo dokonce na osm, což v případě některých se samozřejmě děje. Ale naším cílem je, aby tito lidé nejezdili po silnicích opilí a zfetovaní, ale abychom skutečně tomu bránili efektivně, a tohle je jedna z cest. Čímž samozřejmě neříkám, že se do vězení dostat nemohou, mohou, ale tohle je věc, která by mohla tu situaci ještě zlepšit, protože evidentně to odstrašení trestem samo o sobě nefunguje.

Teď se velmi, a za to jsem rád, věnuje pozornost duševnímu zdraví. Tady je velká role Ministerstva spravedlnosti. Ochranné léčení, které je nařizováno často například v oblasti sexuologie, dnes není vždy vykonáno a může se stát, že takový pachatel, kterému soud v dobré víře, že není třeba jej trestat jinak, než že se mu nařídí, ať už po výkonu trestu, nebo v průběhu, anebo nebo vedle nějakého jiného trestu, ambulantní sexuologické léčení, tak jej vykoná a nebude nebezpečný. Problém, který ale řešíme, je, že není dostatek psychiatrů a dokonce ani nemáme povědomost o tom, jestli se někdo někde v tom systému neztratí, nepřestěhuje se na druhý konec republiky, nikam nechodí, samozřejmě tím se mu zhorší ten zdravotní stav, pak se stane neštěstí a všichni se ptají, jak se to mohlo stát. No, mohlo se to stát proto, že nemáme dostatečné informace, nemáme propojené systémy a nemáme ani dostatečné kapacity. Tohle musíme změnit a myslím si, že musíme začít postupně od těch nejzávažnějších činů, kde to hrozí, to znamená, typicky právě u těch možných sexuálních deviantů. Tohle je věc, na které tedy pracujeme už nyní ve spolupráci s Ministerstvem zdravotnictví a dalšími.

Ve věci migrace jsme jednali a ještě budeme jednat s Ministerstvem vnitra o tom, jak zefektivnit azylové právo. Tady jsme se dohodli na tom, že budeme usilovat o větší specializaci soudů, tak aby soudci rozhodovali kvalifikovaně a rozhodovali i rychle, tak aby nedocházelo k tomu, že se nám zde budou hromadit nelegální migranti. Že to je věc, která samozřejmě nespadá pod Ministerstvo spravedlnosti zcela, ale tady jsme na základě žádosti nabídli pomoc a rádi tedy s Ministerstvem vnitra spolupracovat budeme.

No, a pokud se týká té další agendy, tak jen pro představu, odpověděl jsem na 24 stížností nebo dotazů občanů, vyřídil jsem řadu stížností na postup soudů, státních zástupců, advokátů i na tedy pravomocná rozhodnutí, podal jsem tři stížnosti pro porušení zákona a také šest rozhodnutí o rozkladu a šest žádostí o opatření proti nečinnosti. To je jen za tu dobu, tedy zhruba těch 33 pracovních dnů, a já jsem se rozhodl, že přijmu nabídku stát se ministrem právě proto a přes to, že vím, že je náročná, že to není o osmi ani desetihodinové pracovní době, že těch hodin v práci musíte trávit násobně víc a jste za to také řádně zaplaceni, máte daleko větší odpovědnost než možná v jiných rolích, ale jsem názoru, že to má smysl, a proto jsem se rozhodl skutečně pracovat na to maximum, které, které umím a věřím, že i ta práce, kterou jsme za ten měsíc a půl zvládli, je vidět. A budu rád, když tato vláda bude pokračovat, když nezíská dnes nedůvěru, právě proto, že to má smysl a protože vím, že ta výkonnost vlády, a troufám si říct, i v porovnání s tou vládou minulou, je opravdu násobná. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Nyní vystoupí s přednostním právem jako další pan ministr Ivan Bednárik, připraví se pan ministr školství Robert Plaga. Prosím, pane ministře.

 

Ministr dopravy ČR Ivan Bednárik: Děkuji, vážený pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, milí poslanci, milé poslankyně, to, že tady stojíme po 19 dnech, je tak trochu absurdní. Nemůžeme pracovat a jsem přesvědčený o tom, že občany to štve stejně jako nás. Možná jsme tady proto, aby se zastínily skutečné problémy a řeknu vám, kde v mém rezortu skutečné problémy jsou.

První problém, rozpočet na dopravní infrastrukturu, na výstavbu, tedy rozpočet Státního fondu dopravní infrastruktury. Krátká exkurse do nedávné minulosti, jenom to trochu připomenu. Návrh rozpočtu minulé vlády počítal s výdaji na stavby v roce 2026 ve výši 187 miliard korun. Velkolepé, grandiózní, ovšem neodpovídající realitě. V rozpočtu chybělo víc než 37 miliard korun ze státního rozpočtu. Dalších téměř 9 miliard korun z evropských fondů nebylo vůbec naplánováno, že by v roce 2026 byly použitelné. Jinými slovy, šlo o rozpočet, který se tvářil silně a rekordně, ale ve skutečnosti stál na vodě. Téměř 46 miliard korun bez reálného finančního krytí. Skutečný objem prostředků na dopravu byl tedy zhruba 140 miliard korun.

Co by to znamenalo v realitě, v praxi, kdyby se postupovalo podle tohoto rozpočtu? Žádné nové stavby silnic ani železnic, zastavení některých rozestavěných projektů, v ohrožení tisíce pracovních míst ve stavebnictví a návrat české dopravní infrastruktury o celou dekádu zpět. Asi se shodneme, že tohle není problém, který vznikl ze dne na den. To je problém, na jehož řešení se někdo jednoduše vykašlal a pak měl ještě tu odvahu tvářit se překvapeně.

Já tady nejsem od politických gest, jsem tady kvůli práci. Na vymýšlení infantilních politických sloganů skutečně nemám čas. Situaci je potřeba řešit hned, a to jsem také udělal. Sešli jsme se se zástupci investorských organizací, s ministryní financí Alenou Schillerovou a hledali jsme cesty, jak rozpočet opravit. Provedli jsme revizi všech plánovaných projektů, připravili jsme prioritizaci s ohledem na stav přípravy i dopad jednotlivých staveb na regiony. Už máme jasné výsledky. Za necelých šest týdnů je rozpočet Státního fondu dopravní infrastruktury v životaschopné podobě.

Dopravní infrastruktura patří mezi priority této vlády. Ne na papíře, ale v realitě. Rozpočet ve výši 169,3 miliardy korun není jen číslem v excelovské tabulce. Finanční prostředky jsou alokovány tam, kde je občané potřebují. Do výstavby nových dálničních úseků a silnic první třídy, do pokračování klíčových železničních staveb, do oprav a běžné údržby infrastruktury, do úprav infrastruktury související s výstavbou nového jaderného zdroje v Dukovanech, do zvyšování bezpečnosti ve městech a obcích. Nechci marketing, chci změny, které občané uvidí každý den, a to řidiči na obchvatech, obyvatelé regionů na bezpečnějších tratích, firmy na plynulejší dopravě zboží napříč republikou.

Nahlas říkám, a za tím si stojím, že náš dopravní rozpočet stojí na realistickém a udržitelném financování a na rozdíl od rozpočtu předchozího počítá s reálnými možnostmi státu a dlouhodobými potřebami České republiky. Rozpočet Státního fondu dopravní infrastruktury počítá pro Ředitelství silnic a dálnic s rekordní částkou 81,1 miliardy korun.

V tuto chvíli má ŘSD připravené k podpisu smlouvy se zhotoviteli staveb za 17,5 miliardy korun. Jde o 10 velkých investičních akcí, od dálnice D11 mezi Jaroměří a Trutnovem, přes D35 z Úlibic do Hořic, až po přestavbu křižovatky Aviatická na D7 v Praze nebo obchvat Plaz na silnici I27. Jakmile Poslanecká sněmovna schválí státní rozpočet a rozpočet Státního fondu dopravní infrastruktury, mohou se tyto smlouvy podepsat a výstavba se okamžitě rozjede. Zahájit se mají dva úseky dálnic D55 a stavby na silnicích první třídy, obchvaty Znojma, Břeclavi, Bučovic, Pelhřimova, Pardubic nebo Úlibic, stavby, které mají reálný dopad na život lidí v regionech. Letos by se v České republice mělo začít stavět až 105 kilometrů dálnic.

Vysoké tempo chceme udržet i na železnici. V letošním roce do ní prostřednictvím Státního fondu dopravní infrastruktury plánujeme investovat rekordních 72,2 miliardy korun. Přibližně 20 miliard korun jde na údržbu tratí, stovky milionů na rekonstrukce nádražních budov a tři čtvrtě miliardy korun na zvýšení bezpečnosti železničních přejezdů. Zároveň pokračuje elektrizace dalších tratí, která znamená rychlejší, tišší a spolehlivější dopravu.

Letos na jaře plánujeme zahájit stavbu patnáctikilometrového úseku z pražské Ruzyně do Kladna, kde jde o nejdelší etapu projektu Praha-Letiště - Kladno. Trať povede z velké části v nové stopě, bude elektrifikovaná, vlaky zde budou jezdit až 145 kilometrů za hodinu. To je konkrétní zlepšení příměstské dopravy i spojení s letištěm.

Chceme zahájit modernizaci úseku z Plzně přes Nýřany do Chotěšova a připravujeme dlouho odkládanou přestavbu železničního uzlu Ostrava. Pokud bude rozpočet schválen, začne rovněž rekonstrukce velmi vytíženého úseku z Kolína do Kutné Hory, která odstraní kolizní křížení hlavních koridorů z Prahy na Moravu, se směrem na Havlíčkův Brod.

Rozběhnou se práce na revitalizaci a elektrizaci trati z Nýřan do Heřmanovy Huti a z Rudoltic v Čechách do Lanškrounu. Současně budeme pokračovat v desítkách dalších akcí Správy železnic, od modernizace tratí, přes elektrizaci, zavádění zabezpečovacích systémů ETCS, až po rekonstrukce nádražních budov v Bohumíně, Chebu, Turnově, Hodoníně, Táboře, Jihlavě nebo Letohradu. Mimoto bude samozřejmě probíhat nezbytná údržba tratí.

Přepracovaný rozpočet počítá s významným finančním příspěvkem do krajských projektů v celkovém objemu 3,2 miliardy korun. Tyto prostředky směrují do projektů s dlouhodobým a prokazatelným přínosem pro dopravní obslužnost regionů a jejich hospodářský rozvoj. Jde hlavně o výstavbu silničních přivaděčů k dálnicím, napojení průmyslových zón a úpravy stávajících komunikací, které budou využívány jako návozové trasy v souvislosti s výstavbou nových jaderných zdrojů v Dukovanech a Temelíně.

Teď bych se rád obrátil, vaším prostřednictvím, pane předsedající, na pana předsedu Kupku, který zde v Poslanecké sněmovně již několikrát hovořil o tom, že se někdo chlubí cizím peřím, a zároveň varoval před zpomalením strategických projektů, zejména v oblasti železnice a vysokorychlostních tratí. Dovolte mi proto krátké, ale věcné připomenutí faktů.

V roce 2014 předávala ODS a tehdejší ministr dopravy pan Stanjura zhruba 800 metrů rozestavěných dálnic. Neříkám to jako politickou výtku, ale jako popis reality, ze které česká dopravní infrastruktura tehdy vycházela. Byl to až ministr dopravy za hnutí ANO, pan Dan Ťok, kdo znovu rozhýbal přípravu i samotnou výstavbu, a to jak na silnicích, tak na železnici.

A je fér dodat, že všichni další ministři a ano, pane předsedo Kupko, prostřednictvím pana předsedajícího, i vy jste na tuto práci následně navázal. Právě proto bych byl velmi opatrný s řečmi o chlubení se cizím peřím. Kontinuita v dopravní infrastruktuře totiž není politický slogan, ale nutnost. A kontinuita zároveň znamená férovost při hodnocení minulosti, nejen v obdobích, které se zrovna hodí na politickou nebo opoziční roli.

Mluví se o riziku zpomalení vysokorychlostních tratí. Dovolte mi proto krátkou věcnou exkurzi k tomu, o čem se vlastně bavíme, protože právě tady se velmi často zaměňuje realita s marketingem a dojmologií. O vysokorychlostních tratích je nutné mluvit přesně a profesionálně, ne marketingově. Musíme rozlišovat mezi skutečnými vysokorychlostními tratěmi a takzvanými rychlými železničními spojeními. Tratě s projektovanou rychlostí do 200 nebo 250 kilometrů za hodinu nejsou vysokorychlostní železnicí v pravém slova smyslu. Jsou to moderní, kapacitní a velmi potřebná spojení, ale technologicky, provozně i ekonomicky se jedná o jinou kategorii. To, že jsme si u nás zvykli označovat tyto tratě jako vysokorychlostní, je bohužel především dobrá PR práce a nic víc. Skutečná vysokorychlostní železnice začíná tam, kde se bavíme o rychlosti 250 kilometrů za hodinu a více. Mluvíme o samostatné infrastruktuře, jiném zabezpečení, jiných nárocích na vozidla a také o výrazně vyšších investičních nákladech.

Proto musíme mluvit otevřeně o penězích. Bavíme se o tom, že celková cena výstavby vysokorychlostních, tedy rychlých spojení, v České republice se pohybuje kolem 1100 miliard korun. K tomu je nutné připočítat další desítky miliard korun na pořízení samotných vlaků, které v konečném důsledku rovněž nese stát prostřednictvím objednávky dálkové dopravy. A pak je tu realita - provoz, ceny pro cestující. Jedna jízdenka na vzdálenost zhruba 250 až 300 kilometrů se dnes v evropských podmínkách běžně pohybuje okolo 1 700 korun v závislosti na tarifu v době nákupu a obsazenosti vlaku. To nejsou domněnky. Toto jsou fakta. Takže já to řeknu nahlas. Pokud budeme rychlá spojení prezentovat bez kontextu, hrozí, že z nich vytvoříme dopravní systém pro vyvolené. Stát nemá stavět infrastruktury pro elitu, ale pro všechny své občany, pro lidi, kteří denně dojíždí do práce, do škol za lékařem, i pro regiony, které dnes potřebují především spolehlivou, dostupnou a kapacitní dopravu.

Já nechci, aby se z rychlých spojení stal symbol moderny, modernity pro plakáty a tiskové konference, zatímco lidé budou dál jezdit po přetížených tratích nebo stát v kolonách. Mou povinností je hájit zájmy všech občanů České republiky, nejen těch nejlépe situovaných. A právě proto je nutné stanovit skutečné priority. Naší prioritou je železniční spojení sever-jih Berlín, Praha, Brno, Vídeň, tedy osa vintodoba(?), která má zásadní význam pro propojení České republiky v evropském kontextu. Stejně tak považujeme za klíčové rychlé železniční spojení Brno-Ostrava, a to v nové stopě, které přinese reálné zrychlení dopravy, zvýšení kapacity a oddělení dálkové dopravy od regionální. Tyto projekty sever-jih a Brno-Ostrava v nové stopě jsou pro nás konkrétní prioritou, ne marketingovým heslem. I zde však musíme zajistit silné kofinancování z Evropské unie, jinak není v silách tuzemské ekonomiky tyto stavby smysluplně realizovat.

Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci. Touto dlouhou anabází jsem se rozhodl popsat kvůli jedné věci. Jde o jasný rozdíl mezi marketingem a prací. Dovolte mi říct jednu věc naprosto otevřeně a osobně. Ve svých padesáti letech jsem se rozhodl vstoupit do politiky. Nebudu vám popisovat svůj kulturní šok, stejně by vás nezajímal, ale dovolte mi jedno pozorování, které mám ověřeno zkušenostmi z několika zemí Evropy. V politice často slyšíme velké sliby, rychlá řešení, snadné odpovědi, termíny, které znějí dobře v titulcích. To je politika slibů, to je marketing. Zní to lákavě, ale samo se nic nepostaví, nic neopraví a nikoho bezpečně nedopraví domů.

A pak je tu práce. Není tak hlučná. Jde o každodenní rozhodování o přípravě projektů, o povolovacích řízeních, o jednáních s obcemi i odborníky. Jde o to, že místo PR zajistíte finance, aby se mohly podepisovat smlouvy, smlouvy, které mají dopad na naše občany a stát za 10, 20, 30 let.

Vážené, paní poslankyně, vážení páni poslanci. Dnešní hlasování vnímám především jako hlasování o tom, zda dáme přednost zkratkám před poctivou prací a politickému marketingu před odpovědností. Já osobně jsem přesvědčen, že vláda, a to kterákoliv vláda, má dostat čas a prostor ukázat, co dokáže zvládnout. A věřím, že je v zájmu České republiky i jejich občanů, aby tato vláda pokračovala. Dostali jsme mandát občanů. Nechte nás, prosím, pracovat. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Nyní dostane slovo pan ministr školství Plaga. Já ještě načtu dvě omluvy, omlouvá se pan poslanec Bureš od 16.15 hodin z pracovních důvodů a paní Kovářová Veronika od 18.30 hodin do 21.30 hodin z rodinných důvodů. Tak to jsou omluvy.

A pane ministře, máte slovo.

 

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Robert Plaga: Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci. Je to 19 dnů, co jsem před vámi stál a říkal jsem vám své priority a priority vlády v oblasti školství s tím, že jsem vás žádal o důvěru. Po 19 dnech vás opět budu žádat o důvěru, respektive myslím, že poté, co vystoupím, tak uvidíte, že nejsou důvody pro nedůvěru vládě.

Když jsem tady byl minule, říkal jsem, že chci postavit školství a vzdělávací politiku v České republice jako apolitickou, chci se vrátit k tomu, co si myslím, že fungovalo. To je férová komunikace směrem k rodičům, dětem, učitelům nebo všem pedagogickým pracovníkům, ředitelům škol, ale i nepedagogickým pracovníkům. Chci, aby byla jasná předvídatelnost. Velmi rád bych, abychom se všichni apoliticky shodli na tom, že ten náš společný fokus přesahuje jedno nebo dvě volební období a má být zaměřen na potenciál každého dítěte a na stejné šance bez ohledu na to, ve které části naší země se to dítě nachází, a ta jeho rodina, v jaké socioekonomické situaci se nachází. Zároveň jsem řekl, že budu usilovat o to, aby byla realizována skutečná podpora učitelů, ředitelů a všech pracovníků ve školách, nikoliv pouze deklarovaná.

V tuto chvíli tady mám výsledky v agendě MŠMT předchozí vlády, to jest vlády, kde byli ministři na školství za STAN a ministr financí byl za ODS, což se projevilo i v tom návrhu rozpočtu, který zde ve Sněmovně ležel. A po těch 19 dnech si vás dovolím seznámit s tím, jak jsem k tomu přistoupil a konfrontovat to s výroky a některých politiků, ať to byl Mikuláš Bek, anebo to byl tehdejší ministerský předseda Petr Fiala.

Začnu věcmi, kterými se předchozí vláda chlubila a já jsem měl možnost teď po nástupu na rezort a seznámení se s aktuálním stavem té agendy, sejmout tu situaci a zjistit, jaký je stav ve skutečnosti.

Pokud bylo něco vlajkovou lodí předchozí vlády, tak to byla změna školského zákona, respektive zákona o pedagogických pracovnících a to, že se podařilo ukotvit některé pozice, které jsme doteď platili z evropských zdrojů a které jsou potřebné ve školství - a jsem rád, že se na tom shodneme, což je speciální pedagog či školní psycholog, případně sociální pedagog jako pozice, která tam bude. Ministerský předseda uvedl - Petr Fiala, že od září 2026 bude stát v každé běžné první třídě s 15 a více školáky poskytovat peníze na práci asistenta pedagoga. Chtěl bych říct, že v rozpočtu, který jsem dostal, a v návrhu současné opozice bylo na tuto agendu nula korun. Bylo to v zákoně, bylo tam nula korun.

Po 19 dnech od našeho minulého setkání vás mohu informovat, že prostředky na tuto věc, kterou vy jste slíbili, tak my jsme do rozpočtu doplnili a ty peníze tam budou pro rok 2026 rozpočtovány, pokud projde rozpočet Sněmovnou. Ve vládním návrhu, který odešel, tyto prostředky jsou. To je za prvé.

Za druhé - školní psychologové, speciální pedagogové. I se mi podařilo navýšit návrh rozpočtu tak, že to, co vy jste slibovali v rozpočtu, je pokryto financemi, tedy opět - to je ta komunikace směrem ke školám - na tyto prostředky se školy mohou těšit a je to naprosto v pořádku, očekávám, že to i jako opozice podpoříte v rámci projednávání rozpočtu.

A třetí položkou, kterou už jste se chlubili jako předchozí vláda, je takzvaná indexace škol, tedy podpora škol ve znevýhodněných regionech nebo škol, které mají ty problémy. Rovněž tam zela v rozpočtu čistá nula. V návrhu a v navýšeném rozpočtu pro regionální školství tyto prostředky pro rok 2026 a tento nástroj, který jsme pilotovali za naší minulé vlády, vy jste ho propsali do zákona, leč jste na něj nenachystali peníze, i ten bude rozpočtově pokryt. To je další dobrá zpráva.

Co se týká rozpočtu vysokých škol, upozorňoval jsem na to, že v rozpočtu vysokých škol vámi deklarované navýšení pro vysoké školy je pouze fiktivní, a pokud budu pokračovat saturninovsky v uvádění pohádkových příběhů na pravou míru, pohádkových příběhů předchozí vlády, tak musím říct, že nebylo pokryto v rozpočtu vysokých škol a kolonka, která měla směřovat ke školám na DPH podle usnesení vlády z roku 2022, rovněž nebyla pokryta. Proto jsem udělal rozpočtové opatření, respektive upravil jsem rozpočet tak, aby byl reálný, aby byl férový, aby byl pravdivý - a tyto prostředky pro ty školy jsou ve správné kolonce, i když se nechlubíme takovým meziročním růstem pro vysoké školy jako předchozí rozpočet a předchozí vláda.

Další věc, kterou musím uvést na pravou míru, tak se váže k tomu, čímž jste se opět jako předchozí vláda chlubili, přestože jste revizi obsahu základních škol - a chlubil se tím jak bývalý premiér Petr Fiala, tak Mikuláš Bek jako ministr školství, mládeže a tělovýchovy - to jest revize obsahu na základních školách. Pokud bych měl najít přímo tu citaci Mikuláše Beka, tak - schválením revidovaného rámcového vzdělávacího programu pro základní školy může začít jeho implementace ve školách. Po sejmutí situace tak ve vší úctě ke všem lidem, odborníkům, kteří se podíleli na zpracování té revize - a že jich byly stovky, stejně jako k pracovníků ministerstva, případně Národního pedagogického institutu, musím říct, že tím, že to nebylo koordinováno ze strany ministra, ze strany jeho politického náměstka dostatečně, tak ta situace je tristní a ten stav je ještě horší, než si odborná veřejnost myslela - to znamená, další nesplněný úkol. Vynasnažím se a pevně doufám, že dostaneme jako vláda důvěru a já jako ministr školství ty kroky dále činit, abychom to skutečně implementovali do škol, aby to nezůstalo, stejně jako vše, co jsem po předchozí vládě tady teďka vyjmenoval, nezůstalo pouze na papíře deklaratorní, ale stalo se to v těch třídách a bylo to ku prospěchu každého dítěte.

Co se týká další vlajkové lodi premiéra Fialy a Mikuláše Beka, to je inovace oborové soustavy, to jest (modernizace) středního školství s politováním - a fakt z toho nemám radost - musím říct, že ani tam se nestalo to, co bylo deklarováno a bylo prodáváno do novinových titulků. Jsou tam provedeny některé základní práce, ale to, co je nosné a čím jste se chlubili, to jest vydefinování jasné všeobecné složky, která bude ku prospěchu každého dítěte tak, aby obstálo v budoucím dynamickém světě, tak zpracována do této chvíle není, přestože již dva roky - poslední jste se chlubili tím, jak se na tom pracuje, jak je to téměř hotové - takže není.

Takto bych mohl pokračovat dál, ale nebudu, protože myslím si, že za pouhopouhý měsíc, necelý měsíc od důvěry vládě jsem já osobně v rezortu školství a mí kolegové na ostatních rezortech prokázali, že skutečně té materii rozumíme, že ji chceme řešit a že na rozdíl od prostých novinových titulků a falešných signálů či nějakých gest prázdných se snažíme skutečně s tou situací něco dělat. Já se proto vrátím k tomu, čím jsem začal, a znovu vás, opoziční poslanci, kteří tady sedíte, takže jste to slyšeli, tak pevně doufám, že vaši důvěru jsem získal, že hlasů pro nedůvěru vládě nebude tolik, protože si myslím, že jsem vám jasně ukázal, že v oblasti školství, které chci a budu dále vnímat jako apolitické a budu žádat i vás o důvěru ve věcech, které jsou ku prospěchu našich dětí, a o podporu našich učitelů, ředitelů a všech pracovníků ve školách, takže ty věci jsou prostě potřeba a že důvěru si zasloužíme jako vláda, jako celek, já jako ministr školství. Prosím, pojďme se zaměřit na to, abychom připravili moderní školství, kde děti budou mít stejné šance k tomu vzdělání získat, že posílíme podporu duševního zdraví našich dětí, že efektivně nastavíme inkluzi tak, aby byla skutečně ku prospěchu každého žáka v těch třídách, nebudeme si tady hrát nějaké svaté války mezi tím, jestli inkluze ano, inkluze ne. Inkluze ano, ale správně nastavená tak, aby z ní všichni měli prospěch, a to značí, že podpora ve školách, ať se týká školních poradenských zařízení, pedagogicko-psychologických poraden, ale budování odolnosti našich dětí a psychické odolnosti našich dětí je prostě naše téma a pevně věřím, že společné.

Ještě jedno vysvětlení k tématu, které se teď objevilo - a zase budu doufat, že poté, co skončí tato schůze, tak se vrátíme k tomu a budeme na tom pracovat společně, jak na školském výboru, tak jako Sněmovna - tak se týká omezení mobilů. Abych to vysvětlil a možná zkrátil čas, který tady tomu budeme věnovat v budoucnu, tak řeknu, že to není nějaký zákaz mobilů, ale je to omezení mobilů o přestávkách, škálováno podle věku dítěte, jednotlivých stupňů školy. Zároveň samozřejmě říkám, že je potřeba učit děti používat technologie ve výuce, stejně jako je potřeba se věnovat na školách prevenci, tomu, jak s technologiemi zacházet a na co si dát pozor, stejně jako nejsem naivní a celý komplex opatření, která chystám, v sobě zahrnuje i to, že pokud děti nebudou mít mobilní telefony o přestávkách, tak škola jim nabídne alternativní využití - je to třeba projekt Aktivní škola. To jsou konkrétní věci, takže poté, co si odbydeme tady tuto schůzi s plným respektem k této Sněmovně, tak pevně doufám, že důvěru získáme na závěr této schůze a že se vrátíme ke společnému zájmu, a to je moderní školství pro Česko 21. století. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Nyní s přednostním právem vystoupí pan ministr práce a sociálních věcí Aleš Juchelka. Prosím, pane ministře.

 

Ministr práce a sociálních věcí ČR Aleš Juchelka: Já děkuji moc. Já budu hovořit poměrně, bych řekl, krátce, ale zhodnotím to, co se vlastně v tuto chvíli děje na Ministerstvu práce a sociálních věcí. My jsme tam od 15. prosince, poněvadž 15. prosince bylo jmenování vlády - a v tuto chvíli se odehrála během těch opravdu šesti sedmi týdnů, když nepočítám Vánoce a Nový rok, celá řada věcí, které bych vám v tuto chvíli velmi rád představil. To, co jsme zdědili, tak byla samozřejmě vedle rozpočtové katastrofy, která tady byla v roce 2025 a už v tuto chvíli to víme, že tam byla minimálně díra 17 miliard až 20 miliard korun na mandatorních výdajích u sociálních služeb, tak to byl skutečně největší oříšek dát dohromady státní rozpočet tak, aby pro občany České republiky byl férový, aby byl transparentní, aby nebyl, jak říkám, vyfejkovaný, aby tam skutečně nechyběly - hlavně v zákonných výdajích, těch mandatorních - žádné finance. To si myslím, že se nám podařilo i se skvělou komunikací s Ministerstvem financí, i tak jsme museli samozřejmě slevit z některých věcí. Máme opravdu rozpočet osekaný na kost, děláme procesní audit v tuto chvíli na Ministerstvu práce a sociálních věcí právě proto, abychom viděli, do jaké míry ty procesy blokují nejen finanční prostředky, ale samozřejmě i práci úředníků jako takových různými třeba vyhláškami, nějakými normami, nařízeními vlády, nařízeními ministra, které potom můžou být, když se tato balastní agenda odsekne, efektivnější.

My jsme, co jsme udělali ještě jako dluh od té minulé vlády, tak bylo navýšení platů všech pracovníků v sociálních službách, všech nepedagogických pracovníků a tak dále. Tam to vidíte, že jsme se skutečně domluvili. Domluvili jsme se během dvou schůzek. Ta první probíhala velmi dobře, kde jsme si řekli ty naše požadavky, u té druhé jsme se už domluvili tak, že od 1. 4. budou navýšeny platy u těch všech, u kterých se ta minulá vláda nedomluvila na konci minulého roku. Já když to jenom nějakým způsobem zrekapituluji, tak se to týká zhruba 380 tisíc státních zaměstnanců placených ze státního rozpočtu. Mezi ně patří například nepedagogičtí pracovníci, jako jsou kuchařky, uklízečky, nezdravotničtí pracovníci či zaměstnanci v kultuře, kterým vzrostou platy celkem o deset procent, to znamená, devět procent jde do tarifu, plus 1 procento jde do nadtarifu. Pět plus jedno procento, to znamená, o šest procent se zvýší zdravotníkům, z toho se pět procent promítne do tarifu a jedno do nadtarifních složek. V tom minulém volebním období jsme byli svědky bezprecedentního poklesu reálné mzdy, devět čtvrtletí za sebou klesala reálná mzda. Proto to vyhladovění bylo opravdu veliké a v těch nominálních číslech bude navýšení tarifu u sociálních pracovníků a pracovníků v sociálních službách průměrně o 1 685 korun. To nařízení už prošlo vládou, to znamená, že od 1. 4. to bude platit a budou se na tom podílet nejen my ze státního rozpočtu, to znamená, to, co bylo už alokováno během té minulé vlády, ale taktéž navíc to budou samozřejmě ti, kteří jsou v těch sociálních službách a kteří je provozují, to znamená obce i kraje i my na ministerstvu jsme si museli v rámci šetření najít ty finanční prostředky na to navýšení nad rámec toho, co rozpočtovala ta minulá vláda.

Co se týká těch jednotlivých legislativ, které jsou před námi, tak v tuto chvíli na MPSV už existuje strategický tým na nový zákon o sociálních službách. Včera jsme se o tom velmi důkladně bavili i na Aktuálně.cz s panem exministrem Jurečkou, s panem Duškem, s paní Mikletičovou z Vysočiny, které mají opravdu Vysočina, skvělý příklad, jak mají fungovat sociální služby. A tam jsme vlastně diskutovali o tom, co by mělo být do budoucna v rámci stárnutí populace. Opravdu jsme se shodli na novém zákonu o sociálních službách, buď úplně novém, nebo o novele. Ta se v tuto chvíli připravuje, samozřejmě, že bude poté prodiskutována se všemi dalšími, jako jsou kraje, obce a tak dále. Jenom u těch krajů a u těch jejich sítí, tak bylo alokováno v rozpočtu, v tom minulém, na sociální služby mezi roky 2025 a 2026 pouze o 150 milionů korun navíc. To znamená, že to skutečně nepokrývá ty potřeby, které v těch jednotlivých sítích jsou. Například vidíme velikánský deficit v Praze, která má na účtech skutečně stamiliardy korun, ale pořád tady chybí jakékoliv kapacity, ať už u pobytů, anebo v terénních sociálních službách. A můžu říct, že prostě i municipality by měly myslet na své občany a investovat do sociálních služeb, aby mohly nějak pomoct hlavně těm neformálním pečujícím.

Co se týká sociálně zdravotního pomezí, několikrát, a o tom bude hovořit určitě i můj kolega Adam Vojtěch jsme měli setkání na úrovni našich ministerstev nejen ohledně zákona o sociálních službách, ale taktéž například o lékové vyhlášce, o tom, jak mají fungovat do budoucna centra duševního zdraví. Našli jsme prostředky na dalších několik desítek center duševního zdraví v rámci rozpočtu, které by měly vznikat v průběhu dalších let. Tam je vládní výbor dokonce pro duševní zdraví na Úřadu vlády, který by to měl celé monitorovat.

My vedle toho samozřejmě jsme při velmi tvrdé přípravě a včera o tom taktéž byla řeč na vládě odpoledne toho nového programovacího období 2028 až 2034, kde v tuto chvíli vedle těch výzev samozřejmě se budou cizelovat to, za co to chceme utrácet. My ty peníze v sociální oblasti chceme dávat skutečně do rozšiřování kapacit ať už pobytových služeb, ale hlavně těch terénních a udělat tak nějaký základ, který by tady byl právě pro ty další vlády po nás v rámci poskytovatelů terénních sociálních služeb z hlediska kapacit, z hlediska systému poskytování, z hlediska hlavně, hlavně financování.

Co se týká dalších věcí, tak několikrát, a to jsme se také sešli i s panem ministrem Adamem Vojtěchem, jsme měli schůzku s panem Duškem. Tam by měl připravovat NSIS, to znamená opravdu informační systém, který by měl mapovat sociální služby, ať už terénní, pobytové a úplně až na základě nějakého identifikátoru, třeba rodného čísla, říct, kdo čerpá jakou sociální službu a za jaké finanční prostředky, což nám tady tato data můžou samozřejmě pomoci v tom dalším rozhodování.

Superdávka. Tak superdávka, která tady vznikla v tom minulém volebním období, jak teda dávala dohromady čtyři dávky, jako je přídavek na dítě, doplatek na bydlení, příspěvek na bydlení, životní a existenční minimum, tak skutečně v tuto chvíli, a ta data jsou neúprosná, je tam přihlášeno do konce toho minulého roku na žádostech 388 982 klientů. Z toho těch žádostí klientů těch starých dávek, které by měly přijít na ty nové, tak to je drtivá většina, tam jich je 333 586. A nových žádostí do konce minulého roku jsme evidovali 55 396. Jenom za měsíc leden to bylo navýšeno o dalších 15 800 nových žádostí a tyto v tuto chvíli zpracováváme. Já jsem podal tady dvě rychlé novely jako poslanec, aby to mohlo projít v devadesátce v průběhu příštího týdne v rámci mimořádné schůze, která bude trvat třeba jenom 30 nebo 60 minut, abychom tu superdávku odložili o tři měsíce, to znamená, to přechodné období přechodu těch starých žádostí na ty nové, protože ty kapacity úřadů práce, které to skutečně takhle dělají, jeden spis po druhém, tak potřebujeme, aby se nadechly, aby to dělaly pořádně bez jakékoliv chybovosti. Takže tím tady na mikrofon velmi prosím všechny poslankyně a poslance Poslanecké sněmovny, abychom tady toto těm úředníkům na úřadu práce umožnili, aby se mohli nadechnout a skutečně ty žádosti v klidu bez jakékoliv stresu, protože ten stres tu chybovost jenom zvyšuje, to dodělat. Protože ta superdávka je opravdu velký, i bych řekl, informační a technický přesun z těch starých dávek na tu jednu novou.

My z hlediska superdávky budeme skutečně mapovat na konci dubna prvními daty a prvními fakty to, jak se ta super dávka chová v terénu a připravovat na to. A tady budeme navazovat i po té minulé vládě pozměňovací návrh, který by ty parametry mohl nějakým způsobem upravit. Vedle toho připravujeme na půdě Ministerstva práce a sociálních věcí taktéž takzvané DSSP 2, což by měl být prorodinný balíček, který by měl mapovat za a) všechnu tu pomoc i věcnou pomoc, hlavně pro skutečně ty sociálně slabé rodiny, kterým chceme dopomoci k tomu, aby se zaktivizovaly, až po tu samotnou prorodinnou politiku těch aktivních rodin, tak, jako byl přídavek na dítě. Takže toto v tuto chvíli taktéž připravujeme v rámci superdávky.

Co se týká důchodů, novela už je připravena, v tuto chvíli ji budeme ještě cizelovat s Ministerstvem financí, abychom dali dohromady ještě další podklady. A může spatřit světlo světa. U ohrožených dětí, tak tam skutečně paní náměstkyně Stejskalová má za úkol připravit vlastně zákon, který by měl za a) řešit sociální pracovníky jako profesi, to znamená opravdu udělat profesní zákon sociálních pracovníků v celém tom vějíři těch služeb tak, jak je známe, od sociálních pracovníků přes pracovníky v sociálních službách, mediátory, streetworkery a další, kteří vlastně se pohybují v té sociální oblasti, aby bylo jasné, jaké mají mít vzdělání, jaké mají mít kompetence, protože profesní zákon o sociálních pracovnících tady skutečně chybí.

 

Budeme se opírat o zákon, který tam je od roku 2015 a je prý nejlépe napsaný, tak v tuto chvíli to takhle budeme zkoumat.

A co se týká ohrožených dětí, tak budeme chtít, protože ty metodiky jsou velmi roztříštěné, každý kraj má jinou metodiku, to znejišťování těch jednotlivých terénních pracovníků, těch ospoďáků, už by mělo skončit tím, že ty metodiky by měly být jednotné, sjednocené, se stejným i právním pozadím toho, když si ten člověk neví rady, aby se nám nestával na jednu i na druhou stranu ten extrém, že někdo nechává to dítě v tom toxickém prostředí té rodiny tak dlouho, protože má strach z toho, že ho někdo napadne, že ho odebírá, až po ten druhý extrém, kdy vidíme, jak někdo s kamerou honí dítě po bytě, protože ho musí vzít, aby se naplnil ten zákonný a soudní závazek třeba u střídavé péče. Toho bych se chtěl vyvarovat hlavně tou metodikou, které (?) v tuto chvíli různě prostě proplouvají od ministerstva těmi jednotlivými ospoďáky a opravdu s tím spokojený nejsem. A mělo by se to všechno zkoncentrovat do nového úřadu, který chci, aby tady byl během čtyř let vytvořen, a to je Úřad sociálněprávní ochrany dětí, jako máme Úřad práce, jako máme Českou správu sociálního zabezpečení, jako máme speciální Úřad pro mezinárodní adopce a tak dále.

Myslím si, že ta cesta je sjednotit metodiku, sjednotit právní prostředí, udělat prostě Úřad sociálněprávní ochrany dětí, a na tom v tuto chvíli už taktéž během těch pár týdnů pracujeme.

Kde jsme udělali velký pokrok, tak to je nelegální zaměstnávání a šedá ekonomika. Už tady o tom hovořila má předchůdkyně Alena Schillerová, že jsme udělali a budeme podepisovat memorandum mezi ministrem vnitra, ministrem práce a sociálních věcí a ministryní financí ohledně potírání práce načerno, skupiny na úrovni právě třeba NCOZ, České správy sociálního zabezpečení a finanční správy už pracují na těch konkrétních věcech.

Ten krátkodobý horizont je skutečně udělat nějaká opatření pro to, aby nám neunikali a aby nebyli vykořisťováni pracovníci hlavně v nelegální agenturní práci.

A ten dlouhodobější horizont je udělat opravdu legislativu, která by potírala i ty uživatele té agenturní práce, toho vykořisťování, kde my v tuto chvíli nemůžeme například u mě na MPSV, doměřením nějaké fikce u sociálního pojištění, což je důležité, a tam podle všemožných průzkumů a podle i analytiky Nejvyššího kontrolního úřadu nám unikají desítky a vyšší desítky miliard korun během tří let, například podle Asociace personálních agentur to je 92 miliard korun a NKÚ to vyčíslil na nějakých 40 - 50 miliard korun během jednoho roku.

Tak co se týká i další vlastně té zaměstnavatelské legislativy, tak nás čeká transpozice evropské směrnice ohledně platformového zaměstnávání. Tam my skutečně jdeme tou minimalistickou variantou a v tuto chvíli dopracováváme návrh té transpozice tak, jak by měl vypadat.

Co se týká té samotné agendy pro MPSV, můžu říct, že to je skutečně ministerstvo, a mám ty šestitýdenní zkušenosti, které je tady opravdu od narození až po smrt. Každý se nějakým způsobem někdy ve své fázi života setká s něčím, co se dotýká MPSV, ať už je to u Úřadu práce, ať už je to v dávkovém systému, anebo jenom to, že si jde vyřídit na Českou správu sociálního zabezpečení svůj důchod a nechat si ho vyměřit. A ta agenda je skutečně velmi široká a chodí neuvěřitelné množství podnětů od občanů, tu na to, že byly nespravedlivě, já nevím, ohodnoceni lékařskou posudkovou službou při svém stupni invalidity, při vyměřování příspěvků na péči, nebo že jim byl špatně vypočítán důchod a tak dále.

Těch podnětů je celá řada, proto my jsme se na MPSV rozhodli, že vytvoříme pozici ombudsmana, kterého bychom tam měli mít a který by měl mít tady tuto agendu vlastně komunikace se všemi těmi, kteří chtějí přijít do styku s MPSV, na starosti, bude spolupracovat s těmi věcnými agendami tak, aby dostávali a už v tuto chvíli dostávají občané konkrétní odpovědi na ten svůj případ. A je to skutečně velmi, bych řekl, těžká práce pro všechny ty úředníky a já jim za to děkuji, protože dostávají neuvěřitelné množství příloh, které občané posílají v komunikaci s úřady, i nějaké své dokumenty, které prostě by třeba posílat z hlediska GDPR neměli jenom tak, ale posílají je, takže my se jim snažíme co nejlépe, nejsofistikovaněji, nejindividuálněji odpovědět, jak můžeme, ale skutečně to je práce jako na několik úvazků, takže my jsme se rozhodli, že uděláme ombudsmana, který bude vlastně posuzovat i bych řekl ty jednotlivé případy podle toho, protože ten zákon je něco, čeho se musíme samozřejmě držet, ale potom je tam ještě ten lidský, humanitní rozměr toho, jakým způsobem ten člověk se snaží prostě v naší společnosti žít a komunikovat i s tím úřadem a prostě posuzovat i to, jakým způsobem mu můžeme třeba pomoct jinými systémy, než třeba on si představuje.

Toto je v kostce prostě to, co se odehrálo na Ministerstvu práce a sociálních věcí. Hned za mnou tady bude mít vystoupení pan ministr zdravotnictví Adam Vojtěch. Je to i z toho důvodu, že to sociálně zdravotní pomezí je velmi důležité. Do budoucna to bude nákladnější, mnohem nákladnější, o řády nákladnější než jakékoliv změny parametrů u důchodů, protože ta populace skutečně stárne. Ten, bych řekl, náraz tady budeme mít za třeba 6, 7, 10 let, bude velký, proto je potřeba začít i z hlediska státu se na to připravovat.

Takže já moc děkuji a pevně věřím, že dáte důvěru tady této vládě, respektive že této vládě nevyslovíte nedůvěru a myslím si, že se tak ani nestane, protože na to nemáte dostatečný počet hlasů, ale děkujeme za to, že jsme mohli tady vystoupit.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Další vystoupí pan ministr Adam Vojtěch.

 

Ministr zdravotnictví ČR Adam Vojtěch: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dovoluji si nyní obrátit vaši pozornost k tématu zdravotnictví a rád bych shrnul to, co za ten poslední měsíc, kdy jsem opět na úřadě Ministerstva zdravotnictví, se nám podařilo rozjet, podařilo obnovit po předchozích čtyřech letech určitého spánku v některých oblastech a co plánujeme v tomto roce a v těch následujících letech.

Ta první věc, kterou určitě i vy jste tady zaznamenali, protože jsme tady projednávali v prvním čtení již návrh zákona, to je aktuální stav systému veřejného zdravotního pojištění. Já to musím znovu zopakovat na tomto místě, protože si myslím, že to má zaznít, že jsme jako nová vláda převzali systém veřejného zdravotního pojištění ve velmi nestabilním stavu, když to řeknu kulantně.

Za naší vlády, předchozí vlády hnutí ANO, kdy jsme tedy museli řešit i bohužel tragickou situaci v době pandemie, tak se nám podařilo stabilizovat zdravotnictví přes všechny problémy z hlediska financí. Rezervy zdravotních pojišťoven byly na tom velmi dobře, nebyly žádné zdravotní pojišťovny, které by měly problémy platit svým smluvním partnerům, poskytovatelům péče, přestože ty náklady dramaticky rostly, ale pro naši vládu to byla zásadní priorita, proto jsme na to dedikovali peníze a stabilizovali jsme financování zdravotních pojišťoven.

Když přišla nová vláda, rozhodla vlastně jako jeden z prvních kroků pokud jde o zdravotnictví o zmrazení platby za státní pojištěnce. Tehdy si pan ministr Válek nechal vzít od pana ministra Stanjury 14 miliard korun.

A tohle podseknutí příjmů se vlastně táhlo celé ty čtyři roky a bylo doprovázeno pravidelným vydáváním deficitních úhradových vyhlášek, které zasekly jeden deficit za druhým a spotřebovávaly postupně ty rezervy zdravotních pojišťoven, které, jak říkám, na konci naší vlády byly velmi solidní. Po čtyřech letech vlády Petra Fialy jsme v situaci, kdy některé zdravotní pojišťovny už nemají kde brát a dostávají se do situace, kdy budou mít pravděpodobně závazky po splatnosti za svými smluvními poskytovateli.

To je bohužel vizitka politiky předchozího vedení Ministerstva zdravotnictví, kterou já v žádném případě neschvaluji, a myslím si, že to nejsem sám, že toto kritizoval i Nejvyšší kontrolní úřad i Národní rozpočtová rada vlády jakožto nezávislé instituce, že skutečně takovýmto nezodpovědným chováním vlastně vláda, Ministerstvo zdravotnictví přivedlo systém veřejného zdravotního pojištění na hranu nějakého i kolapsu, pokud jde o některé zdravotní pojišťovny.

My jsme tu situaci museli okamžitě řešit tím novým zákonem, který už tady tedy je v procesu, kdy jsme rozhodli o mimořádném přerozdělení, tedy navrhujeme v tom zákoně mimořádně přerozdělit rezervy VZP na ostatní takzvané oborové zdravotní pojišťovny z čistého důvodu, abychom skutečně stabilizovali tu situaci v tomto roce a mohli jsme, jak tady řekl i v jednom vystoupení ctěný kolega Farhan, nejdřív stabilizovat a pak reformovat, a to je to, co teď děláme.

Takže chystáme v tomto směru poměrně robustní reformu systému veřejného zdravotního pojištění a fungování zdravotních pojišťoven. Už jsme v tomto směru začali dělat kroky. Funguje pracovní tým pod vedením náměstka Ladislava Švece a už se skutečně připravuje změna legislativy, která bude cílit na dlouhodobější stabilizaci systému veřejného zdravotního pojištění.

Jedním z prvků je reforma takzvaného dohodovacího řízení. Já jsem v minulém týdnu zahájil dohodovací řízení o úhradách za zdravotní péči pro příští rok, pro rok 2027, a jasně jsem řekl všem zástupcům segmentů a zdravotních pojišťoven, že chceme dohodovací řízení změnit. Už se nechceme pouze bavit o tom, jaká má být výše úhrady, jestli má růst o 2, 3, 4, 5 procent pro jednotlivé segmenty, ale chceme na základě dat pracovat s tím systémem a sledovat kvalitu péče, chceme oceňovat skutečně kvalitu péče v českém zdravotnictví, chceme sledovat strukturu péče, chceme skutečně se s jednotlivými poskytovateli bavit o tom, jakou strukturu péče od nich očekáváme, že budou poskytovat pacientům v následujících letech, jestli skutečně ta lůžka, která dneska mají a jsou třeba nevyužita, jestli by neměla být transformována na lůžka následné dlouhodobé péče, kterých je naopak nedostatek, jak o tom hovořil můj předřečník pan ministr Juchelka, protože nám stárne populace, demografie je nevyhnutelná a poskytovatelé zdravotních služeb se na toto musí také připravit, a zejména ti, kteří poskytují lůžkovou zdravotní péči, kteří skutečně musí do budoucna ten lůžkový fond upravit tak, aby odpovídal potřebám pacientů z hlediska tedy zejména té dlouhodobé péče o stárnoucí populaci. A to je něco, co chci přímo včlenit do dohodovacího řízení ze zákona tak, aby skutečně to nebylo pouze o penězích, ale bylo to i o objemu a struktuře péče, kterou ti poskytovatelé budou pacientům, pojištěncům zajišťovat. Takže to je prvotní, řekněme, nějaká změna paradigmatu, jak vlastně chceme ten systém do budoucna plánovat.

Také je to samozřejmě otázka role zdravotních pojišťoven, větší odpovědnosti pojišťoven za systém. Jak znovu opakuji, práce s daty, větší analytická práce skutečně s daty o objemu a kvalitě péče, sledování ukazatelů. Některé kroky se už realizují. Probíhá akreditace komplexních onkologických center, kdy v rámci té akreditace jsou ta centra nově vlastně sledována na základě několika ukazatelů, které byly vydefinovány z hlediska právě kvalitativních kritérií, například to, kolik pacientů prochází posouzením multidisciplinárního týmu a podobně. To budeme sledovat a musí se to samozřejmě promítnout následně i do úhrad. To znamená, ten, kdo to dělá zkrátka kvalitněji, lépe, musí to pocítit i v rámci úhrad z veřejného zdravotního pojištění.

A nejsou to jenom nemocnice, jsem přesvědčen o tom, že se to má vztahovat i na primární péči, na praktické lékaře, kteří také ne všichni úplně fungují stejně, a měli bychom je motivovat, aby zlepšovali péči, aby zvali pacienty na prohlídky, aby dělali vlastně tu práci, kterou od nich očekáváme. Takže práce s daty je za mě jeden z klíčů.

To, co je pozitivní, že dneska máme propojena data i se sociálním systémem, jak o tom hovořil kolega Juchelka. To znamená, my budeme čím dál tím více vlastně propojovat ta data zdravotní a sociální a budeme se snažit vlastně na všechny kroky, které děláme, nahlížet dopadem nejenom do veřejného zdravotního pojištění, ale i právě do sociálního systému.

Já jsem v tomto směru rozhodl i o založení zcela nové sekce, která nahradila některé z předchozích sekcí. Vlastně udělali jsme určitou restrukturalizaci fungování ministerstva, kdy vznikla sekce, která má právě za úkol práci s daty a vyhodnocování nákladové efektivity toho, co hradíme z veřejného zdravotního pojištění. To tady zatím nebylo. My samozřejmě máme tady Státní ústav pro kontrolu léčiv, který posuzuje nákladovou efektivitu u léků, ale u dalších zdravotnických prostředků, u výkonů, u nových technologií, AI technologií, telemedicíny a tak dále, tak vlastně tady takovýto proces hodnocení nákladové efektivity není.

Ta nová sekce, která začala pracovat, a včera nastoupila nová vrchní ředitelka této sekce, má toto na starosti, má pod sebou vlastně všechno, co se hradí z veřejného zdravotního pojištění, a má za úkol nastavovat ten takzvaný HTA mechanismus, to znamená posuzování vlastně té nákladové efektivity u všeho, co hradíme z veřejného zdravotního pojištění. Cílem je skutečně na základě robustních analýz, na základě dat nastavit systém, že budeme hradit pouze to, co skutečně přináší efekt, co přináší přidanou hodnotu v porovnání s těmi náklady, které to systém veřejného zdravotního pojištění stojí. Považuji to za velmi zásadní krok dopředu, protože, jak říkám, nic takového tady systematicky vlastně řešeno nebylo a může to na konci dne jednak zajistit vlastně vstup skutečně inovativních a efektivních technologií do systému, a ušetřit i prostředky ze systému veřejného zdravotního pojištění, protože bychom prostě neměli hradit to, co ten efekt nepřináší, a dnes to vlastně nikdo systematicky neposuzuje.

Další věcí, která je za mě naprosto zásadní, je samozřejmě oblast elektronizace. Předchozí vedení Ministerstva zdravotnictví připravilo některé projekty, které byly avizovány. Bohužel, když jsem přišel na rezort 17. prosince, tak jsem zjistil, že řada z těch projektů vlastně nebyla dostatečně komunikována s těmi, kterých se týkají, to znamená hlavně třeba s praktickými lékaři. Od 1. 1. například je povinnost vydávat elektronické posudky pro žadatele o řidičský průkaz a o tom, jak to vlastně bude fungovat, se praktici dozvěděli až někdy mezi svátky, když vlastně ta povinnost začala 1. 1. To znamená skutečně několik dní před vlastně nástupem toho systému. A těch příkladů bylo vícero.

Takže teoreticky ty projekty byly připraveny, ale prakticky vlastně nebyly dostatečně odkomunikovány, a já jsem proto rozhodl o vydání určitého moratoria, kdy jsem na tři měsíce vlastně řekl, že může ještě probíhat vydávání podobných posudků postaru tak, aby vlastně ti praktici nebyli postaveni před hotovou věc a mohli se s tím seznámit, mohli to implementovat do svých softwarů. To si myslím, že nebylo úplně zkrátka dobře připraveno ze strany tehdejšího vedení a odkomunikováno. A když se zeptáte třeba zástupců praktických lékařů, tak vám to jistě potvrdí. Ale nám se to podařilo stabilizovat a věřím tomu, že to dotáhneme tak, aby ty nové nástroje fungovaly bez problémů, byť s těmito porodními bolestmi.

Ale my chceme jít dál. Já jsem už avizoval, že chci provést novelu zákona o elektronizaci zdravotnictví, kterou bych chtěl dokončit do září, a poté bude předložena do legislativního procesu, která zakotví povinnost některých nástrojů, které se rozbíhají, ať jsou to eŽádanky, anebo výhledově i povinné vedení zdravotnické dokumentace v elektronické podobě tak, aby mohla být sdílena mezi poskytovateli. To si myslím, že je něco, co posune ten systém dopředu, protože skutečně, pokud ty nástroje nebudou koncipovány jako povinné, tak nepřinesou ten kýžený efekt tak, aby je skutečně využívali všichni poskytovatelé a mohli z toho benefitovat pacienti a celý systém.

Také musíme řešit implementaci nového nařízení o evropském prostoru pro zdravotnická data, takzvané HDS. To si možná ti, kteří se tomu věnujete, tak víte, a to je něco, co nás také čeká.

Další oblastí, která je pro mě naprosto zásadní a bohužel spala v tom předchozím období, nebylo v tom moc uděláno, byť to bylo slibováno, je reforma systému ochrany veřejného zdraví. Můj předchůdce sliboval, že tady vytvoří Kochův institut, že tady bude skutečně takováto moderní instituce. Za ty čtyři roky se nic nestalo a ten systém v zásadě funguje tak, jak fungoval v předchozích desítkách let, celkově možná 100 let zpátky. Vlastně nic se na něm moc nezměnilo a ukazuje se, že už pro dnešní výzvy je to nedostatečné, proto jedna ze zásadních priorit je největší reforma za posledních 100 let pokud jde o systém ochrany veřejného zdraví, kdy veškeré aktuální instituce, ať jsou to krajské hygienické stanice, ať je to Státní zdravotní ústav, ať jsou to zdravotní ústavy v Ostravě a v Ústí, budou sloučeny do jedné robustní nové instituce, nového Institutu pro veřejné zdraví, skutečně moderní instituce typu právě Robert Koch institut nebo Centra pro kontrolu a prevenci nemocí  v Americe a podobně. Těch institucí na západě je celá řada, které takto fungují. U nás je nemáme a myslím si, že to je chyba, že skutečně takovou novou robustní instituci, která bude dostatečně financována, personálně vybavena a bude schopna čelit různým zdravotním krizím, ať už jde o infekční choroby a nebo i samozřejmě o otázku prevence chronických chorob, obezita a tak dále, to je všechno, co vlastně ten Institut pro veřejné zdraví by měl řešit, měl by vlastně státu poskytovat tuto podporu, ať už v čase krizí a nebo právě z hlediska zdravotních politik zaměřených na primární prevenci a prevenci například civilizačních chorob. To je něco, kdy jsem už zahájil přípravy a chci, abychom to do léta měli připravené v rámci nějakého dokumentu, který pak půjde do připomínek a zavazuji se v tomto směru, že skutečně tato instituce v tomto volebním období, po 100 letech fungování aktuálního systému, vznikne. Takže to považuji skutečně za zásadní věc.

Třetí oblast, o které se dlouhodobě hovoří a myslím si, že ji musíme posunout, je otázka kompetencí. Kompetencí nelékařského zdravotnického personálu, kde opakovaně deklaruji, a máme to v programovém prohlášení, že chceme posílit kompetence všeobecných sester a dalších nelékařských profesí, které mohou v tom systému dělat mnohem víc a mohou být mnohem přínosnější pro pacienty, ale bohužel z různých důvodů jim to není umožněno, ale je to samozřejmě i otázka kompetencí například praktických lékařů v rámci primární péče, odbourání preskripčních omezení, takže ta otázka kompetencí napříč je něco, co chci řešit včetně například lékárníků. Myslím si, že se musíme zamyslet nad tím, jak jsou kompetence nastaveny, jak by mohly být nastaveny tak, aby pro systém, pro pacienty, tyto profese přinášely vyšší přidanou hodnotu.

Druhá věc je otázka specializačního vzdělávání. Také něco, co se diskutovalo a vlastně ten zákon nebyl předložen v předchozím volebním období, kdy komunikuji s mladými lékaři a chceme nastavit specializační vzdělávání, které bude opět založeno na tom, jaké kompetence má mladý lékař získat v rámci specializačního vzdělávání. Nebude pouze o čase, že má skutečně někde trávit měsíce a roky, ale bude o tom, aby se jasně řeklo, co v rámci toho specializačního vzdělávání má ten lékař získat za kompetence a na základě toho pak bude moci jít k atestaci, a to je něco, co by mohlo pomoci třeba mladým lékařkám, které chtějí mít rodinu a víme, že dneska počet studentek na lékařských fakultách dramaticky roste, což je prostě objektivní fakt, je jich výrazně více než mužů studujících lékařskou fakultu A poté, pokud oni vlastně musí skutečně čekat 5, 6 let, než se dostanou k atestaci a do toho mají třeba rodinu a tak dále, tak se jim velmi výrazně prodlužuje ten čas. Jsou i pak diskriminovány v rámci toho systému, jsou hůře odměňovány, proto si myslím, že musíme ten systém změnit a založit ho skutečně na tom, že řekneme tomu mladému lékaři, že takové kompetence musíš získat v rámci toho specializačního vzdělávání a pak můžeš jít k atestaci a pracovat. Takže to je něco, co určitě s mladými lékaři chci diskutovat, aby ten systém byl v tomto směru upraven.

Jedna z velmi důležitých věcí, a bylo to tady zmíněno, kde já jsem velmi kritický k předchozí vládě, je oblast duševního zdraví. Za naší předchozí vlády Andreje Babiše, hnutí ANO, duševní zdraví byla naprostá priorita. Rozjeli jsme na přelomu let 2017,  2018 největší reformu systému péče o duševní zdraví v moderní historii. Cílem bylo, abychom poskytli nové služby pro pacienty s duševními chorobami, kteří do té doby byli často zavřeni roky, v některých případech i desítky let, za zdmi velkých psychiatrických nemocnic, často oddělené úplně od běžné společnosti. Duševní nemoci byly stigmatizované, lidé s duševními nemocemi podléhali stigmatizaci. My jsme tu reformu zahájili a začali jsme skutečně ty nemocnice transformovat, začali jsme snižovat počty pacientů, kteří jsou takto dlouhodobě hospitalizováni a začali jsme jim nabízet nové typy služeb. Začaly vznikat centra duševního zdraví, kterých za naší tehdejší vlády vzniklo 31, komunitní péče, multidisciplinární péče, kde jsou jak odborníci z oblasti zdravotnictví, to znamená psychiatři, tak i sociální pracovníci, kteří pomáhají těm lidem najít si bydlení, najít práci. Je to skutečně multidisciplinární přístup. Ta centra začala vznikat, byla podporována. Když přišla vláda Petra Fialy, tak v zásadě ta podpora prakticky skončila. Za naší vlády, říkám 31 center duševního zdraví, za vlády Petra Fialy těch center vzniklo, asi, tuším, šest. Takže ten nepoměr je poměrně markantní. Nebyla to priorita. Duševní zdraví nebyla priorita předchozí vlády. Pro nás to opět teď priorita je. My chceme navýšit počty center duševního zdraví o několik desítek. Už o tom hovořil předchůdce, můj předřečník, pan ministr Juchelka, protože to samozřejmě musíme řešit ve spolupráci s Ministerstvem práce a sociálních věcí tak, aby skutečně ta síť těchto komunitních center, té komunitní péče, byla dostupná nejenom pro dospělé pacienty, ale samozřejmě aby vznikala i centra duševního zdraví pro děti, protože vnímáme asi všichni stav duševního zdraví, pokud jde o dětskou a adolescentní populaci. Ta situace skutečně dobrá není a my musíme tyto služby nabídnout.

Nejsou to centra duševního zdraví, jsou to samozřejmě ambulantní služby, jsou to denní stacionáře, zkrátka širší spektrum služeb, a samozřejmě je to i otázka zajištění té akutní lůžkové péče pro ty psychiatrické pacienty s duševním onemocněním, kteří potřebují skutečně tu akutní péči. A ta lůžka se v minulosti nedostávala v tom systému. Jsme začali budovat nové kapacity a v tom také musíme pokračovat, protože nejdřív se samozřejmě musí řešit ta akutní fáze a pak následně ta fáze péče v rámci například komunitních služeb. Takže duševní zdraví se opět dostává na prioritní místa v rámci vládní politiky. Opět, řekněme, z té čistě rezortní roviny ministerstva se dostáváme na vládní úroveň. Vznikla Rada vlády pro duševní zdraví, odbor na Úřadu vlády, protože duševní zdraví není otázka jenom zdravotnictví. Ano, zdravotnictví je podstatné, ale je to naprosto klíčová role pro školství, Ministerstvo školství, pro MPSV, pro Ministerstvo spravedlnosti třeba v případě ochranného léčení, kde také vlastně ta situace není úplně uspokojivě řešena.

Takže tady si myslím, že to je závazek vlády, že tuto problematiku bude aktivně řešit.

Poslední možná věc, kterou bych rád zmínil, tak je otázka rozpočtu vlastně, který Ministerstvo zdravotnictví v tomto roce získá. Myslím si, že také jsme museli řešit některé věci, které bohužel nebyly dořešeny v rámci předchozí vlády a vedení Ministerstva zdravotnictví, zejména pokud jde o investice. My tady máme projekty, které probíhají a jsou financovány z Národního plánu obnovy, a když jsem vlastně přišel na ministerstvo, tak jsem zjistil, že například chybí 800 milionů korun na kofinancování těchto projektů, které končí v polovině tohoto roku, musí být vyúčtovány. Jsou to například onkologické centrum v Motole nebo pavilon prevence v rámci Masarykova onkologického ústavu nebo Centrum kardiovaskulární a transplantační chirurgie v Brně. To jsou všechno projekty, které jsou financovány z Národního plánu obnovy, z peněz, které ještě vyjednala naše tehdejší vláda Andreje Babiše a ty projekty jim chybělo kofinancování, které bylo přislíbeno ve výši 800 milionů korun, to je něco, co jsme samozřejmě museli řešit a v tom rozpočtu to v tuto chvíli je, takže nehrozí to, že by nemohly být ukončeny a dofinancovány, protože jinak samozřejmě pokud by se to tak stalo, tak ty peníze by se musely vzít někde jinde, případně by ty projekty nemohly být ukončeny a musely by se i ty evropské dotace vracet, a to určitě jsme nechtěli. Takže tady je garance toho, že ty nemocnice, které ty projekty dokončují a musí být vlastně skutečně hotové v létě, tak na ně budou mít peníze. Stejně tak se podařilo navýšit peníze na takzvaná rezidenční místa o 100 milionů korun, které tam také chyběly. Kdy nám jde o to, abychom podpořili vzdělávání mladých, praktických lékařů.

Rezidenční místa jsou klíčovým nástrojem pro vzdělávání nových praktiků. A já jsem si to dal jako jeden ze závazků. Máme to i v programovém prohlášení vlády, že chceme navýšit financování tak, abychom pokryli pokud možno co nejvíce těch rezidenčních míst, těch žádostí, které přichází od absolventů, kteří se chtějí stát novými praktickými lékaři, respektive od jejich školitelů, takže tam jde vlastně navíc 100 milionů korun na financování rezidenčních míst.

A poslední věc, která za mě také bohužel nebyla dořešena a považuju to za chybu, tak je podpora Krajských hygienických stanic. Já jsem o tom hovořil, že připravujeme tu reformu, ale k té reformě potřebujete lidi. A když se podíváte na to, jak jsou placeni třeba lidé na Krajských hygienických stanicích, tak to skutečně nejsou platy, které by byly jakkoliv nadhodnocené, naopak třeba v porovnání s klinikami jsou výrazně pod nějakým průměrem, a proto mimo jiné samozřejmě se jim navyšuje, jak bylo zmíněno, i devět procent navýšení platů, ale zároveň vlastně ještě navíc peníze, které půjdou ze státního rozpočtu, ze strany Ministerstva zdravotnictví přímo na platy pro tyto lidi, kteří na Krajských hygienických stanicích pracují, tak abychom vlastně ocenili jejich práci a udělali jsme i tu práci atraktivnější pro nějaké potenciální zájemce, protože ty Krajské hygienické stanice a celý ten systém je klíčový. Když se podíváme, čemu čelíme v tomto období, epidemie žloutenky typu A, chřipková epidemie a tak dále, a je to něco, co jsme tady zažili v předchozím období, černý kašel a budeme zažívat podobné situace a v tomto bez lidí, kteří se tomu budou věnovat, to zkrátka nepůjde. A tady jsme aspoň učinili určitý krok, abychom je finančně podpořili. Takže těch věcí je celá řada, kterými se zabýváme každý den, byť, jak říkám, jsme tam zhruba měsíc, já nebo a ostatní kolegové, věnujeme se tomu velmi aktivně, věnujeme se skutečně každý den naplno těm projektům, těm zákonům, které chystáme, včetně i toho projektu nové pražské nemocnice, což určitě není jakýkoliv vzdušný zámek, ale je to zcela reálný projekt, který připravujeme, včetně restrukturalizace celého pražského zdravotnictví a skutečně cílem je, aby vznikla v Praze zcela nová nemocnice, což se tady také nestalo desítky let, že by byla postavena nemocnice na zelené louce. A to také vlastně připravujeme.

Takže těch věcí je hodně. A proto si myslím, že si zasloužíme důvěru, protože zdravotnictví potřebuje změny, potřebuje posun, potřebuje modernizaci a já jsem k tomu připraven se tomu věnovat, a proto tedy si myslím, že tu důvěru si zasloužíme a nezasloužíme si, aby nám byla vyslovena nedůvěra. Díky za pozornost, hezký den. (Potlesk koaličních poslanců.)

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak dobrý večer. A další v pořadí vystoupí ministr zemědělství Martin Šebestyán a připraví se ministr kultury Otto Klempíř. Tak, pane ministře, máte slovo.

 

Ministr zemědělství ČR Martin Šebestyán: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené poslankyně, vážení poslanci, dovolte mi i mně, abych se vyjádřil v rámci jednání o nedůvěře vlády k tomu, co zatím na rezortu se odehrálo, co děláme a kam směřujeme a proč, jak řekl i můj kolega, ministr zdravotnictví, ví, proč vlastně ta naše vláda pracuje pro náš stát a tak, jak by měla.

Dovolte mi na úvod několik málo čísel. Rezort zemědělství jako takový byl za poslední čtyři roky značně podhodnocen a ponížen i z pohledu politiky Antibabiš. Ještě před pěti lety vlastně rozpočet tohoto rezortu činil nějaké 4,5 procenta z výdajového rámce státního rozpočtu. Já jsem vlastně ten rezort přebral, když ten rozpočet klesl asi na 2,5 procenta, což bylo těch navržených 55 miliard rozpočtu předložených minulou vládou. Tento dramatický propad během těch čtyř let měl za následek samozřejmě i vytvoření určité dluhové zátěže. Nebyla realizována, nebyly realizovány programy odstraňující dopady kůrovcové kalamity. Ten dluh vlastně vůči vlastníkům lesů je větší jak 3 miliardy v současné době. Odložila se povodňová opatření a samozřejmě to mělo i dopad na konkurenceschopnost našeho průmyslu potravinářského a zemědělství.

Z pohledu těch základních čísel bych chtěl uvést ještě tyto věci, že v současné době Česká republika z pohledu Evropské unie je na nějakých 64 procentech průměru produkce na hektar a 39 procent přidané hodnoty. To znamená, že kdyby Česká republika se dostala aspoň na průměr Evropské unie, na výši ze sektorové tržby a teď se bavíme o zemědělství a částečně zpracování v rámci zemědělské prvovýroby, tak se tržby zvýší o zhruba nějakých 100 miliard v sektoru. Pokud bychom se chtěli dostat na úroveň Německa, tak je to asi 200 miliard tržeb v rámci celého sektoru. A proto jsme si my vytkli ten jeden z cílů, to znamená podporu přidané hodnoty, motivace zemědělců i potravinářů ke zpracování a vytkli jsme si to, aby Česká republika nebyla vývozcem jednoduchých komodit, jako jsou obiloviny, živá zvířata a mléko, ale aby se tyto komodity v České republice zpracovávaly a vytvářela se tady právě ta přidaná hodnota a stát z toho měl ten benefit.

Pravděpodobně víte, že moji nominaci na ministra podpořila celá řada nevládních organizací. Můžu říct, že to jsou organizace, které zastupuje 85 procent zemědělské produkce a 90 procent potravin, které se produkují v České republice. Chtěl bych říct, že to nejsou ani velký, ani malý, ani střední, ani jiný, jenom jsou to všichni dohromady. Velice mě mrzí, že se v České republice rozhořela tady ta válka. Malý, velký, střední. Já bych jenom chtěl připomenout, že třeba prezident Agrární komory, pan Doležal je z rodiny se 130 hektary, viceprezident Martin Ludvík, zemědělec, sadař, který vede ovocnářskou unii. A myslím si, že tady ta dělba, že je tady nějaká jako skupina rodinných farem, která nesouhlasí s tou politikou, je naprosto lichá. Tak. Jinak nás samozřejmě v rámci toho našeho jednání - a já se k tomu dostanu - podporuje většina stakeholderů v jednotlivých oblastech, a já je pak vyjmenuju a vezmu je jednu po druhý.

První, k čemu bych se chtěl dostat z pohledu mých kroků na ministerstvu, je jednání s Evropskou unií. Hned po nástupu jsme de facto zahájili to vyjednávání o společné zemědělské politice a víceletém finančním rámci. Toto jednání vlastně jsme primárně začali v rámci V4 a následně na Radě ministrů a na tom neformálním jednání. Naše cíle jsou vlastně společné z pohledu V4 a hledáme koalice na úrovni Evropské unie a Rady ministrů. Já se krátce těch priorit dotknu.

První z těch věcí je vytvoření dostatečného finančního základu. V současné době na zemědělskou politiku v tom samostatném balíčku je vyčleněno zhruba 300 milionů euro a my bychom to chtěli zvýšit v rámci koalice V4 a dalších států alespoň na 400.

Z těch dalších věcí jsme si vytkli za cíl zjednodušování společné zemědělské politiky. Tam cílíme jak na současné Omnibusy, například z pohledu přípravků na ochranu rostlin, k tomu se ještě dostanu, tak samozřejmě i na další zjednodušování z pohledu byrokratické zátěže, která je v České republice jedna z nejvyšších, patříme mezi pět nejvíc zatížených států byrokratickou zátěží u farem nad 500 hektarů.

Další oblast, na které jsme se domluvili a kterou budeme řešit společně, je otázka samostatnosti zemědělské politiky, alespoň na základě legislativy. Je velice pravděpodobné, že všechny ty prostředky nakonec budou v rámci jednoho společného fondu, ale protože na rozdíl od koheze zemědělská politika má velkým způsobem rozdílné nastavení, to znamená, v částech plateb těch nárokových jsou mandatorní výdaje, tak si myslíme, že si to zaslouží samostatnou skupinu.

A poslední čtvrtá společná oblast výše jmenovaných států, na kterou se chceme soustředit, jsou samozřejmě obchodní dohody a opatření vedoucí k ochraně evropského trhu, což jsou ty zmiňované safeguardy, neboli ochranná opatření jako součást obchodních dohod. Setkali jsme se s tím u Mercosuru. Byl bych rád, kdyby stejný přístup Evropské unie byl následně uplatněn i u obchodních dohod vůči Ukrajině a jiným státům, s kterými Evropa v této věci jedná, například teď Indie.

Další typ priority na evropské úrovni - jak už jsem řekl, velkým problémem jsou přípravky na ochranu rostlin. Teď je vlastně v běhu nový Omnibus, který se snaží tuto oblast zjednodušit. Musím říct, že jsem poměrně spokojen zatím s těmi výsledky, kterých se nám podařilo dosáhnout z pohledu budoucnosti, to znamená zakazování respektive povolování nových látek ve vztahu k jejich účinnosti a adekvátním náhradám. Ještě bychom chtěli dosáhnout i prolomení čl. 4.7 z toho příslušného nařízení, aby u některých vybraných komodit bylo možno se vrátit k těm původním látkám. Jde nám zejména o cukrovku, řepku a některé přípravky v rámci ovocnářství.

Dalším velkým tématem je evropská legislativa z pohledu nekalých obchodních praktik, na které také aktivně spolupracujeme v rámci V4 a Evropské unie.

Z těch aktuálních problémů bych ještě rád zmínil otázku nákladů zemědělců. Tam velkým bodem teď jsou ceny hnojiv. Pro nás je samozřejmě důležité zlevnit z pohledu CBAMu dovoz hnojiv do Evropské unie, ale pouze za těch předpokladů, že nedojde k likvidaci těch evropských výrobců a nebudeme čistě odkázáni na ten dovoz.

Velice vyhrocená situace začíná být u všech komodit. Víte, že asi ty ceny rostlinné výroby jsou dlouhodobě špatné. Teď se nám propadl výrazně trh s vepřovým a začíná nám klesat cena mléka. Tam vyjednáváme na evropské úrovni případné ochranné balíčky.

Dále mi dovolte aspoň krátkou informaci z pohledu rozpočtu. Rozpočet jako takový byl podhodnocen zhruba o 8 miliard korun a šlo vlastně o ty mandatorní výdaje na evropské programy, to znamená na společnou zemědělskou politiku. Toto se nám podařilo vyřešit. Já jsem za to velice rád, protože samozřejmě ty žádosti už jsou dávno přijaté a kdo to zná, tak většina těch žádostí se přijímá v roce minulém a vyplácí se v následujícím roce na tu společnou zemědělskou politiku z pohledu těch agrotechnických lhůt.

Co mě mrzí v této oblasti. Tak ta větší zátěž a potřeba těch prostředků na to národní kofinancování je způsobená také tím, že došlo na investiční dotace, k rozpuštění v oblasti investic do zemědělské prvovýroby, k celé obálce, došlo k rozpuštění celé té obálky, což vlastně způsobilo, že na rok 2026 a 2027 jsou ty prostředky už rozděleny a vyčerpány. I ze své zkušenosti z předchozího působení si myslím, že tento postup není dobrý. Měla by tam existovat ta proporcionalita, protože pak se přetíží systém, úředníci a samozřejmě to má dopad na ty výdaje státního rozpočtu, a měl by být respektován ten přístup pravidelných výzev a kol v celém tom pěti nebo sedmiletém rámci a myslím si, že toto není prostě správný postup. Musíme si s tím nějak poradit a já pevně věřím, že kolegové zvládnou tu administraci tak, aby i ty velké závazky, které byly učiněny, byly včas zadministrovány. Ale říkám, ty výzvy byly tří až čtyřnásobné proti běžným letům, kdyby se to rozpouštělo standardně.

Další věc, o které bych chtěl informovat, je moje jednání s jednotlivými stakeholdery, s jednotlivými skupinami z oblasti zemědělství, potravinářství, lesnictví a vodohospodářství.

Co se týče zemědělců, máme pravidelné schůzky, vyzval jsem k jednání všechny skupiny zemědělců. Problémy, které teď řešíme a co jsou pro nás priority, tak jsou samozřejmě nastavení společné zemědělské politiky, já už jsem tady o tom informoval, další zjednodušování, což je věc, která nás trápí neustále, ta kontrolní zátěž a ta zátěž té byrokracie je opravdu hodně velká. Jak už jsem řekl před chvílí, máme k tomu několik návrhů. Jednak na té evropské úrovni, jednak na národní úrovni jsme vytvořili speciální pracovní tým na dozorové organizace a naším cílem je snížit ten počet kontrol. Samozřejmě, že v minulém Omnibusu Evropské komise byla také vydána instrukce na jednu kontrolu vůči dotačním kontrolám. Tuhletu záležitost v současné době dořešuje a připravuje Státní zemědělský intervenční fond, jakým způsobem by to bylo pojato.

Další z těch řešených věcí, která mě enormně zajímá - a myslím si, že v tom systému byla nadužívaná, je výše respektive přiměřenost sankcí. Mnohokrát jsem se setkal s tím, že byly kráceny dotace za úplně bezvýznamné porušení firmám, takže kolegové dostali úkol řešit tu přiměřenost, aby se to nebralo z pohledu úřednického přístupu, ale opravdu z toho, co ta firma dělá a jak se v té dané podmínce chová.

Tu celkovou naši politiku z pohledu zemědělské prvovýroby můžu shrnout tím, že opravdu naší prioritou a všech nevládních organizací je motivace k přidané hodnotě, a to ve všech částech té prvovýroby, ať už se to týká standardního konvenčního hospodaření nebo ekologického hospodaření.

A opravdu se snažíme o to, abychom hledali cesty, jak i třeba v ekologii zvyšovat intenzitu živočišné výroby, jak vlastně naložit s naším vývozem obilovin, protože víme, že bychom správně měli tyto obiloviny ne vyvážet ven, ale nechat tady zkrmit monogastry, a jakým způsobem se stavět k tomu vývozu živých zvířat. Tam bych chtěl zdůraznit, že jsme zahájili projekt v rámci situace masného skotu. Česká republika je jedním z největších vývozců zvířat v Evropské unii. Není to dobrá věc. Víme, že nás čeká vlastně omezení vývozu z pohledu Evropské komise a ten rozumný přístup je, hledat ty obchodní cesty, to znamená, vzhledem k tomu, že máme přes 1 milion (?) trvalých travních porostů, na kterých se nám ten masný skot pase a vlastně ho produkujeme, tak nevyvážet ta zvířata, podpořit výkrm jak na horách, podhorách, tak v produkčních oblastech. A samozřejmě i společně s tím podpořit to zpracování a vyvážení masa a masných výrobků. O naše maso i v té biokvalitě určitě bude ve světě a v Evropě zájem. Vidíme to z toho pohledu, že náš zástavový skot, který se dostává do Německa nebo do Polska, je vyvážen pak ve zpracovaném stavu a velká část produkce těch živých zvířat je vyvážena samozřejmě na Balkán, kde je jedna z cílových destinací.

I z toho důvodu Ministerstvo zemědělství teď vlastně vybírá, nebo vybralo nového zemědělského atašé v Turecku i pro otevírání těch obchodních příležitostí v této části světa. A je pro nás velice důležité, aby to takto fungovalo a aby i naši zpracovatelé dokázali v souladu s požadavky našich zákazníků, ať už jsou to muslimské země nebo Izrael, toto maso, nebo tuto komoditu dodávat a vytvářet.

Co se týká potravinářského průmyslu a potravinářů, já bych velice rád tady zdůraznil, že v médiích jsem byl mnohokrát v poslední době kritizován za to, že jsem otevřel Program 13 v rámci národních dotací na zpracování zemědělských produktů, nebo na podporu potravinářských podniků nad 250 zaměstnanců. Mám k tomu tyto informace. Za poslední tři roky Česká republika uvolnila zhruba necelé 4 miliardy do zpracování a do potravinářského průmyslu, 85 procent bylo uvolněno do mikromalých a středních podniků. Tyto podniky jsou pro nás důležité, vytvářejí pestrost, vytvářejí tu patřičnou nabídku a jsou důležité pro tu podporu krátkých dodavatelských řetězců. Na druhou stranu nesmíme zapomenout na to, že prostě to, čeho jsme svědky a proč nám klesá naše potravinová soběstačnost neboli suverenita, je způsobena zejména dovozem potravin, které jsou vyráběny ve velkých objemech, buď v silných národních firmách nebo nadnárodních firmách, ať už je to v Polsku nebo Německu.

Mnohokrát už jsem za ty dva měsíce, nebo 1,5 měsíce, co jsme ve funkci, ukazoval to, že naše komoditní soběstačnost je na úrovni nějakých 75 procent, ale pokud to přepočítáme, soběstačnost vlastní potravinovou na talíři, tak se nebezpečně blíží 50 procentům a neustále klesá. Proto říkám, ať už se jedná o malého výrobce, mikropodnik, malý podnik, střední podnik nebo velký, musí být efektivní, musí být moderní, musí používat inovace, aby mohl konkurovat tomu vnějšímu tlaku a být konkurenceschopný na evropském společném trhu, potažmo i mimo Evropu.

Výsledky našich zpracovatelů bohužel za poslední období nejsou valné, to znamená, sektor potravinářský není, prosím, banka, ani zbrojařský průmysl, ani energetika. Z pohledu zisku nebo hospodářského výsledku vůči obratu neboli tržbám těchto podniků se pohybujeme někde mezi jedním až dvěma procenty. To jsou zarážející čísla a já bych prostě chtěl, abychom se všichni na to podívali opravdu střízlivým okem a neříkali jsme si, že naléváme peníze nějakým agrobaronům nebo velkým podnikům. Pokud tady nezachováme tento segment našeho potravinářského průmyslu, budeme jenom oslabovat svoji potravinovou suverenitu a ty velké firmy, které jsou několikrát větší a sídlí za hranicemi naší země, ať už je to, říkám, Polsko nebo Německo, nás na tom trhu převálcují.

Další věcí, kterou bych chtěl zdůraznit, je otázka oblasti lesnicko-dřevařské, tam jsem velice rád, že se nám povedlo sjednotit jednotlivé stakeholdery v tomto sektoru. Připravili jsme si společné priority, ať už je to podpora zpracování dřeva v České republice, vyřešení otázky zpracování dřeva z listnatých lesů. Dohodli jsme se, jakým způsobem umoříme ten dluh vůči vlastníkům soukromých lesů, který, jak jsem řekl, v tom minulém období narostl asi na 3 miliardy plus a nejsou v současné době ještě doplaceny ty podané žádosti na odstranění kůrovcové kalamity za rok 2024. Udělali jsme si na to harmonogram a všechny tyto organizace se taky shodly na tom, že chtějí podporovat zpracování dřeva v České republice, podporu dřeva v rámci veřejných soutěží a veřejných staveb. A dohodli jsme se na realizaci toho nástroje, který tady v minulém období neprošel, a to je ten marketingový nebo dřevařsko-lesnický fond, který bude podporovat realizaci a zpracování dřeva v rámci České republiky. Není to nástroj jako vytržený z kontextu, mají ho vlastně okolní státy, ať už je to Rakousko, Německo, mluví se o něm na Slovensku nebo v Polsku, takže neděláme nic, co by nebylo ve střední Evropě standardní a běžné.

Co.se týče vodohospodářské politiky, zase - máme tady velký dluh. A já bych tady chtěl zdůraznit jednu věc. Velice mě mrzí, ať už jsou to lesy nebo voda, že daleko víc prostředků nejde z těch adaptačních nebo mitigačních strategií v rámci kohezní politiky do této oblasti. Většinově je vždy tato oblast řešena, ať to vyřeší státní rozpočet nebo společná zemědělská politika. Jenom bych chtěl tady zdůraznit, že nejsme v době před 20 lety, kdy společná zemědělská politika reprezentovala většinu státního evropského rozpočtu, naopak dochází k výraznému poklesu. Společná zemědělská politika, i když je to základní a jedna z prvních politik Evropské unie, tak je oslabována. A pokud to nebylo dostatečně mnou zdůrazňováno, i pro to nové období, pokud spočítáme ten propad z pohledu inflace a z pohledu krácení toho balíčku na SZP z pohledu minulého období, tak ten propad je 55 procent. Čili je nutné hledat pro naše lesy a vody i jiné zdroje financování, než je společná zemědělská politika.

Samozřejmě naší prioritou je v této oblasti voda v krajině, zadržení, ať už je to z pohledu nových velkých děl nebo jiných úprav a menších vodních děl v krajině - rybníčky, nádrže a i vlastně samozřejmě ty malé prvky v krajině.

Další věcí, o které bych vás chtěl informovat, je otázka restrukturalizace rezortu. My jsme si vytyčili následující cíle. Já jsem v prvním kroku reformoval nebo restrukturalizoval úseky přímo podřízené ministrovi. Teď do 1. 4. probíhá snižování počtu zaměstnanců na rezortu zemědělství a k 1. 7. připravujeme tu samou záležitost na podřízených organizacích. Pohybujeme se v číslech podle typu organizace od 0 do 10 a více procent. Je to podle náplně, toho, jaké přijímají agendy a co se tam všechno ještě řeší i z pohledu nové legislativy a změny evropských předpisů.

První skupinou jsou dozorové organizace. Už jsem tady řekl, že jsme vytvořili speciální tým, který přenáší správnou praxi mezi dozorovými organizacemi, ať už z pohledu organizačního uspořádání, řešení laboratorní činnosti, řešení kontrol. Rádi bychom to měli po prvním kvartálu dokončeno, abychom mohli provést organizační změnu k 1. 7.

Mluvil jsem tady i o počtu kontrol, které musí být lépe zacíleny i z pohledu toho, že české zemědělské komodity a české potraviny patří z pohledu nálezů a zásahu dozorových organizací k těm nejlepším. To znamená, je tam nejnižší počet zásahů, a proto by tomu mělo odpovídat i zacílení kontrol jednotlivých dozorových organizací a organizací, které kontrolují i dotační podmínky.

Další výzvy, které mě třeba mrzí, že k nim nedošlo a nebyly řešeny v minulém období, je otázka zavedení finančních nástrojů. Chceme už v tomto období tuto otázku v rámci zemědělské politiky otevřít. Mrzí mě, že řada fondů v rámci kohezní politiky k tomuto přistoupila a zemědělské politice se tady ta záležitost neotevřela. I z pohledu úbytku finančních prostředků je to zásadní nástroj i do budoucna. Těch peněz bude čím dál tím míň a míň, proto je potřeba od přímých dotací v desítkách procent na tu investici se přesměrovat na dotace úrokových sazeb, úvěry a tak dále, tak, jak to vidíme v ostatních oblastech.

Dále bych ještě tady chtěl okomentovat záležitost střetu zájmů. Mrzí mě opravdu to, co se tady stalo. Já jsem zadal kolegům, aby vlastně do poloviny nebo v druhé polovině února připravili nějakou rámcovou informaci, co se bude dít, jak se to bude odehrávat. Už jsem v mnoha rozhovorech a mnoha vystoupeních komentoval, že tady de facto došlo k nepřesnému popisu, nechci říkat k zneužití informací, ale k tomu, že veřejnost byla svým způsobem částečně mystifikována.

Do dnešního dne nebyly zahájeny žádné vratky, žádná řízení ve věci střetu zájmů. Je to celkem i logické. Odpovědné osoby, odpovědné úřady, se pořád zabývají zpracováním právních stanovisek. Nebylo to takto ani do mého nástupu, to bych chtěl zdůraznit. Nic se vlastně nestalo. Ty analýzy byly v procesu, to znamená, zpracovávají ta jednotlivá právní stanoviska. Předpokládám, že budeme schopni v druhé polovině února veřejnost informovat v této věci a ukázat postup Státního zemědělského intervenčního fondu, popřípadě PGRLF, jak, co a jaké typy dotací se budou řešit.

Ještě bych rád tady zdůraznil jednu věc, a to je otázka programových cílů. Já bych chtěl, aby všichni občané vnímali to, že pokud se chceme mít tady dobře a mít silný stát, musíme podporovat české produkty, české podnikatele a zpracovatele. Otázka cenově dostupných a kvalitních potravin je toho příkladem. Řekl jsem, jak máme malou potravinovou suverenitu, co nás brzdí. Samozřejmě i z tohoto důvodu si myslím, že by měla být prioritou současné vlády preference místních lokálních potravin do veřejného stravování a posílení i stability a předvídatelnosti tohoto sektoru v rámci České republiky. Už jsem tady zmínil, jaké jsou to obrovské objemy tržeb, které nevyužíváme tím, že vyvážíme tu komoditu, necháváme ji zpracovávat za hranicemi a necháváme si dovážet potraviny, dřevo nebo jiné produkty.

Závěrem mně dovolte tady zdůraznit ještě ta čísla. Vyvážíme nejvíc surového dřeva na hektar lesů v Evropské unii, což je věc, kterou je potřeba změnit. Vyvážíme 50 procent produkce našich ryb buď v živém nebo nezpracovaném stavu. Už jsem tady zdůraznil, že vyvážíme obiloviny - je to 40 až 50 procent podle výše sklizně - místo toho, abychom tady chovali monogastry, to znamená prasata a drůbež. Vyvážíme živá zvířata, místo toho, abychom zvířata jako je skot, vykrmili a vyváželi hotové produkty nebo alespoň maso. Vyvážíme část kapacit nebo část produkce mléka surového a popřípadě poloproduktů v této oblasti.

Myslím si, že naším společným zájmem, ať už je to opozice nebo koalice, by mělo být tento stav změnit a posílit potravinovou a surovinovou bezpečnost České republiky tak, abychom na to jednou, s odpuštěním, nedojeli. Děkuji moc za pozornost. Na shledanou. (Potlesk z řad poslanců vládní koalice.)

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. Nyní vystoupí ministr kultury Oto Klempíř a připraví se ministryně pro místní rozvoj Zuzana Mrázová. Prosím, pane ministře, máte slovo.

 

Ministr kultury ČR Oto Klempíř: Dobrý den, pane předsedající, kolegové, kolegyně. Já jsem tady nový a řeknu vám, že se občas nestačím divit tomu, co kolem nás všech děje. To jsem toho v showbyznysu zažil hodně, ale proti tomu, co se děje v mediální sféře kolem politiky, je to opravdu chabý odvar a slabý čajíček. Nebudu příliš mluvit o minulém volebním období ani o tom, co tam vláda zkazila. Nebudu hodnotit ani práci svého předchůdce Martina Baxy, i když on tak rád poslední dobou hodnotí mě.

Víte, všichni se snaží ve funkci ministra uspět, ale ne každému ministrovi se to podaří. Jsem přesvědčený, že každý má dostat šanci ukázat to, co umí, proto chci nastínit věci, které do budoucna chystám. Začnu tématikou, která rezonuje mým okolím nejvíc. Tématem, kvůli kterému se mi dostalo velmi přátelského varování z opozice, které znělo zhruba tak jako - sáhneš-li do toho, zažiješ peklo. Nevím, proč to říkali zrovna mně, který s peklem tam a zpátky má svoje zkušenosti. Takže říkám, pojďme řešit věci bez hraného sentimentu a falešného patosu, a to včetně mého hlavního tématu financování médií veřejné služby. Už z názvu je jasné, že jde o činnost, na které se veřejnost shoduje, že je nezbytná, a proto ji chce a potřebuje.

Proto říkám, omezovat nebo dokonce rušit ji v žádném případě nikdo nebude a nechce. Ani se to nestane. Nicméně je plným právem všech, včetně nás politiků, tato média chválit, ale i kritizovat. A instituce, které naplňují tuto veřejnou poptávku, musí být připraveny na tuto chválu či kritiku odpovídajícím způsobem samozřejmě reagovat. Je totiž správné se ptát, kde je analýza obsahové vyváženosti těchto médií, kde jsou důkazy o tom, že se chovají šetrně a hospodárně? Ony nejsou, a to je ten skutečný problém, který tu roky nikdo neřešil. A aby bylo jasno, toto je podle mého chyba managementu, není to nic proti řadě poctivých redaktorů a zaměstnanců, kteří v televizi i v rozhlase odvádějí skvělou práci.

Znovu opakuji, aby bylo jasno. Bavíme se o službě, kterou si platí všichni občané České republiky, nemluvíme o žádném zaopatřovacím ústavu pro jednu, druhou či třetí politickou nebo názorovou platformu. Zaměstnanci stejně jako tamní redaktoři nejsou součástí žádné chráněné dílny, ale nabízejí servis veřejnosti, která si jejich práci objednala a platí za ni. A všichni, kteří platí, mají nárok stejně jako v restauraci, si přijít tak trochu na své. Vnímám velmi dobře zároveň obavy veřejnosti, že změna financování může tato média ohrozit. A věřte mi, že platí to, co jsem už řekl několikrát, ztráta nezávislosti, náhubkování, udržitelného rozvoje a předvídavosti se prostě nestane, nestane.

Bavme se však o tom, co tato média mají plnit a jaká je dnes jejich úloha. Tady jsou mé body, o kterých si myslím, že by tento typ médií měly definovat.

Za prvé. Mají vyrábět obsah pro všechny věkové a sociální skupiny, od dětí po seniory, od velkých publik po ta nejmenší.

Za druhé. Posilovat demokracii, podporovat společenskou soudržnost, kulturu, rovnost a bojovat proti dezinformacím.

Za třetí. Mají odolávat komerčním a politickým tlakům. Vždyť média veřejné služby stále více čelí rostoucí politické polarizaci a nepřetržitému tlaku politických stran.

Za čtvrté. Mají vyvažovat vliv sociálních médií. Vždyť se tak často opakuje, že v době sociálních sítí nejsou média veřejné služby potřeba. Opak je pravdou. Sociální média mohou pořádně zúžit rozhled, potlačit přirozenou národní identitu a nekompromisně vyostřit nálady ve společnosti. V současné době jsme toho zrovna tak trochu svědky.

Za páté. Mají poskytovat nezávislé, nestranné a kvalitní zpravodajství.

Za šesté. Mají zaštiťovat mediální pluralitu a podporu nezávislé domácí tvorby a kulturního sektoru a přitom aktivně podporovat kreativní průmysl.

Za sedmé. Mají být partnerem dalším veřejným a veřejnoprávním subjektům v České republice a podporovat je. Především pak školy a dále ty, kteří se aktivně starají o kulturní dědictví a památky.

Za osmé. V mém případě poslední bod. Média musí být maximálně transparentní, aby veřejnost věděla, jaké náklady jsou spojené se službou a zda v nich nedochází k plýtvání.

Nyní tady mám ještě druhé téma, které považuji v současné době za důležité, a tím je změna podpory kultury a umění. Tady jsou opět tři pro mě důležité body, neříkám, že někdo jiný nemusí mít nějaké jiné body. Já mám zatím tyhle tyhle tři. Za prvé chci skončit s dotačním alibismem v kultuře. Za druhé chci ukončit podporu byznysu s uměním. A za třetí chci podpořit excelenci v kultuře. Pojďme postupně.

Bod první - dotační alibismus. To je situace, kdy podmínky pro získání dotací se záměrně nastaví tak, aby je získali všichni, kteří dokáží správně vyplnit formulář. To je zdánlivě výhodné, protože jako ministr jste za hodného rozdavačného chlapce, na kterého se nikdo nezlobí. Je tohle ale opravdu cíl dotací? Podle mého není, protože hlavním cílem má být podpora dříve zmíněné excelence.

A tím se dostávám k bodu číslo dva - ukončit státní podporu byznysu s uměním. Nemyslím si, že je v zájmu veřejnosti, aby stát podporoval aktivity, jejichž jediným cílem v umění je zisk. Veřejné prostředky nemají mířit k podnikatelům jen proto, že se zrovna rozhodli dělat byznys s umělci. V tomto případě existuje snad jen jeden legitimní důvod, a to je, pokud výše zmíněné byznysově umělecké záležitosti nebo eventy díky naší podpoře sníží prokazatelně cenu vstupného tak, že se stane dostupnou i pro lidi, kteří si běžně nemohou dovolit platit vysoké částky.

A nakonec třetí bod. Podporujeme excelenci, ne průměr. Jsem rád, že zde máme kupříkladu takový áčkový filmový festival mezinárodní, jako jsou Karlovy Vary, kterému se skvěle daří a dále úspěšně roste.

Je dobře, že zde máme řadu dalších uměleckých projektů, které patří do světové špičky a mohou nás reprezentovat v zahraničí. A ty si zaslouží maximální pozornost a podporu. Je mi totiž osobně upřímně jedno, jestli třeba na festival do Tokia pojede velký symfoňák z Prahy nebo malý soubor odněkud ze severu Čech. Stačí, když budou prostě vynikající a my je v tom podpoříme. Ale musí skončit podpora umění ze státních peněz, kterou úředníci dávají jen ze strachu, aby se náhodou někdo proti nim neozval.

Já budu vždycky na straně umělců a budu bojovat za jejich podporu, ale oni nám musí ukázat, že za to stojí. Slušnost není slabost. A já nabízím vám ke společnému dílu svou ruku a vy ji buď přijmete, nebo na ni plivnete. Děkuji vám za důvěru. (Potlesk nemnoha přítomných poslanců koalice.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Tak pěkný večer. My jsme se krátce vystřídali v řízení schůze. Děkuju panu ministrovi. V této chvíli s přednostním právem vystoupí ministryně Zuzana Mrázová. Připravím se já. Tak já pak poprosím kolegu, by mě vystřídal.

Než paní ministryně přijde k řečnickému pultu, přečtu omluvy. Jana Filipovičová od 18 do 21 - pracovní důvody, Pavel Karpíšek celý jednací den - pracovní důvody, Barbora Rázga od 17.15 do 19.15 - pracovní důvody, Jiří Strýček od 17 dál - zdravotní důvody.

Paní ministryně, máte slovo.

 

Ministryně pro místní rozvoj ČR Zuzana Mrázová: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, vážení občané. Pouhých 19 dní od získání důvěry naší vlády od Poslanecké sněmovny jsme se zde opět setkali, tentokrát na opozicí svolané schůzi k hlasování o nedůvěře vládě. Proč, co se za těch 19 dní změnilo? Nic. Je to jen šaráda a divadlo opozice, jak již bylo několikrát řečeno i mými předřečníky. Tato schůze nepřinese nic nového a my všichni to zde víme.

 

Čekají nás jen sáhodlouhé projevy opozice, kde se bude chválit a naši vládu bude hanět - za necelé dva měsíce vládnutí, dva měsíce práce včetně víkendů, 33 pracovních dnů. Během tohoto krátkého času jsme však pro české občany udělali mnohem více než bývalá vláda za několik měsíců a možná i let. Všechny opoziční projevy zde budou bez jakékoli sebereflexe za poslední čtyři roky vlády, za své kauzy a neúspěchy, které voliči - v uvozovkách - ocenili v loňských podzimních volbách. Ale my jsme optimisté, využijeme tento čas, který zde máme, k tomu, abychom vám představili, na čem pracujeme nebo čeho jsme již dosáhli. Já se budu věnovat primárně gesci Ministerstva pro místní rozvoj.

Velkým úspěchem je pro nás novela stavebního zákona, která minulý pátek prošla v Poslanecké sněmovně prvním čtením. Nyní nás čekají výbory a příprava komplexního pozměňovacího návrhu. Jsme vděčni za pozitivní zpětnou vazbu, která se nám dostává již od prvního představení základních tezí a principů této novely na začátku listopadu loňského roku, a to prakticky od všech profesních organizací, asociací i řady územních partnerů. Jmenovat zde mohu například (Citideal?) a dovolím si citovat: novelu vnímáme jako největší pozitivní systémovou změnu v oblasti rozvoje měst za poslední dekádu. Hospodářská komora České republiky: Novela jde správným směrem. Pomůže, zrychlí územní plánování i povolování staveb. Česká komora architektů: Podporujeme předložený návrh jako celek, neboť může představovat významný krok k zlepšení legislativního rámce pro správu území v České republice. Komora oceňuje snahu o systémovou úpravu, která reaguje na dlouhodobě identifikované problémy aplikační praxe. Svaz podnikatelů ve stavebnictví: První čtení novely vnímáme jako šanci, která může umožnit stavět rychleji, efektivněji a předvídatelněji. Nebo také Asociace nájemního bydlení: Novelu vítáme, neboť urychlení procesů může zvýšit dostupnost bydlení. Ale i mnohé další reakce jsou více než pozitivní. Samozřejmě se setkáváme i s negativními reakcemi, ale to je osudem všech legislativních úprav, které se zde připravují.

Ráda bych zde zmínila, že tato pozitivní odezva není pouze od developerů, jak se někteří snaží ve veřejném sektoru prezentovat. Ano, nikdy není možné se zavděčit všem a každý zákon je kompromisem. Nicméně my se snažíme, aby kompromis, který my se snažíme přinést, měl na závěr cíl: zjednodušené územní plánování a zrychlené povolování staveb.

Na co v této oblasti navazujeme? Za prvé, je to více jak desetkrát novelizovaný stavební zákon od roku 2022, který zrychlení ani zjednodušení územního plánování ani povolování staveb nepřinesl. Za druhé, je to zde již několikrát zmíněná digitalizace stavebního řízení, která byla opravdu zpackaná, jinak se to nedá říci. Ta spolu s uvedenou novelou stavebního zákona v roce 2024 přinesla pouze chaos a zmar namísto zjednodušení a zrychlení. Ztráta pro české hospodářství je odhadovaná v miliardách korun a zdrojů těchto dat je možné najít několik. Více netřeba jmenovat. Všichni máme ještě v čerstvé mysli - zejména my, Starostové - chaos, frustraci a ztrátu důvěry úředníků i stavebníků vůči státu a ministerstvu. Jako úsměvné se nám dnes může zdát například poskytnutí nevhodných počítačů, které ani nebyly určené pro český trh nebo několikasetstránkové metodické podklady, které dostali úředníci stavebních úřadů den před spuštěním systému digitalizace.

Co jsme kromě projednání novely stavebního zákona v rámci prvního čtení v Poslanecké sněmovně již stihli? Je to například ustavit silný tým pro stavební zákon. Jako první bych zde ráda zmínila vytvoření pozice vládní zmocněnkyně pro implementaci stavebního práva. Ta nese zodpovědnost primárně za systematickou a mezirezortní koordinaci podnětů a připomínek, včetně přípravy komplexního pozměňovacího návrhu připravovaného na základě těchto podnětů, a těšíme se také na podněty od vás, od kolegů poslanců v rámci vaší práce ve výborech, tak, aby výsledný komplexní pozměňovací návrh zkvalitnil novelu stavebního zákona, který ve výsledku přinese to, co slibujeme - zjednodušené a zrychlené územní plánování i povolování staveb.

Za druhé je tu pak náměstek člena vlády na Ministerstvu pro místní rozvoj, jehož hlavním úkolem, kromě zastupování ministryně v gescích stavebního práva a cestovního ruchu, bude spolu s osmi územními koordinátory být prodlouženou rukou Ministerstva pro místní rozvoj v území. Tito budou osobně komunikovat se všemi od hejtmanů a ředitelů krajských úřadů, přes primátory, starosty měst a obcí, tajemníky až po posledního pracovníka stavebního úřadu, úřadu územního plánování i dotčených orgánů, kterých se bude týkat integrace do centrální stavební správy. Stejně tak bude náměstek koordinovat organizační změny při vzniku Úřadu rozvoje území České republiky, který nám vznikne reorganizací Dopravního a energetického stavebního úřadu a centrálních stavebních úřadů na Ministerstvu pro místní rozvoj, Ministerstvu průmyslu a obchodu, Ministerstvu dopravy a dalších dotčených orgánů, které se budou integrovat do tohoto úřadu. Úkolem celého týmu, jak interního na Ministerstvu pro místní rozvoj, tak i expertního týmu bude ve spolupráci s ostatními rezorty, územními partnery a dalšími zajištění rychlé, srozumitelné a hladké implementace stavebního zákona do praxe, která posílí právní jistotu, efektivitu veřejné správy a opět vrátí důvěru investorů i veřejnosti.

Ráda bych zde zmínila, že součástí komplexního pozměňovacího návrhu bude stoprocentně posunutí účinnosti vzniku 14 úřadů rozvoje území krajů a 205 územních pracovišť a dalších (detašovaných) pracovišť území, které bude až k 1. lednu 2028 a nikoli k 1. lednu roku 2027, jak je v současné době v návrhu novely stavebního zákona ukotveno.

Další oblasti, ke které bych se ráda vyjádřila, je oblast bydlení. Ve velmi špatném stavu jsme přebrali na konci loňského roku právě tuto oblast. Bývalá vláda slibovala zrychlení, dostupné bydlení a systémová řešení. Skončilo to ale ještě hůř než digitalizace stavebního řízení. Všechny zákonné předpisy připravené a schválené bývalou vládou přinesly spíše nejistotu, další administrativní zátěž, zvýšenou byrokracii a razantní navýšení nákladů pro státní rozpočet i veřejné rozpočty bez dostatečného efektu, které dnes musíme intenzivně řešit. Dostupné bydlení se stalo mnohem více sloganem než skutečným činem. Mohu zmínit například program Dostupného nájemního bydlení, jeho nesmyslné nastavení, nejasné nástroje a zejména nedostatečné zajištění financování, kdy cukrujeme celou Českou republiku, místo aby se tento program regionálně zaměřil na města a obce, kde je nájemní bydlení skutečně nedostupné. Pokud se podíváme na to nejmarkantnější, a to je financování tohoto programu, tak nám bývalá vláda nechala sekeru ve výši 4,5 miliardy korun, ačkoli finanční prostředky z Národního plánu obnovy stát obdržel. Kam se však skutečně poděly? Nikdo neví. Do dostupného nájemního bydlení to bohužel nebylo.

Dalším příkladem je bývalou vládou na sílu prosazený zákon o podpoře bydlení. Tento zákon je nesystémový, neřeší problém dostupného bydlení, ale pouze část sociálního bydlení, přerozděluje byty, které tady vůbec nejsou nebo jsou tam, kde nemáme dostatek potřebných osob v bytové nouzi. Skutečný problém s bytovou nouzí je dle relevantních dat k tomuto zákonu pouze v 20 místech z celkových 205 obcí s rozšířenou působností.

Jak řekl můj kolega Ota Klempíř, já jsem tady nová, a tak se mohu dnes pouze akademicky ptát, proč zákon, který navyšuje byrokracii a nároky na státní i veřejné rozpočty, proč monstrózní duplicitní sociální síť, proč se neřešila pouze lokalizovaná a přesně zacílená pomoc tam, kde je jí nejvíce třeba? Co tedy tento zákon přinesl? Zákon zajišťuje především finanční jistotu neziskovým organizacím a vlastníkům bytů. Často obchodníkům s chudobou, kteří disponují velkým bytovým fondem, zejména v lokalitách a regionech, kde je problém s osobami ohroženými bytovou nouzí nejmarkantnější. Těm, kteří již dnes ze státního rozpočtu prostřednictvím příspěvků na bydlení získávají na úkor běžných občanů miliony. Tito vlastníci by měli navíc přijít o poslední prvky odpovědnosti za své nájemníky, které se přenáší na stát, a ještě budou mít finanční krytí ze strany státu.

Dále tento zákon v současné podobě cílí na masivní nárůst vyplacených dávek. Tlačí do dávkového systému další osoby, které dnes o dávky na bydlení nežádají a dokážou si pomoci samy za standardní podpory sociálních pracovníků či realitních zprostředkovatelů. Přínosy predikované v RIA k tomuto zákonu jsou zcela smyšlené, neodpovídají reálným efektům, které lze vytvořit. Příkladem mohou být očekávané benefity odvozené od úspor nákladů na pobyt v nemocnici samoživitelů, pokud se dostanou do bytové nouze. Já ve svém okolí neznám ani jednu matku samoživitelku nebo otce samoživitele, který pokud by mu hrozila bytová nouze, šel by si lehnout do nemocnice a své děti by dal do Klokánku.

Dalším důležitým faktorem nesystémovosti přijatého zákona v aktuálním znění je to, že absolutně neřeší problém osob, které selžou. Ty jsou dle tohoto zákona na dva roky vyloučeny z podpory. Ale neřeší ani problém těch, kteří již dnes mají vzhledem k předsudkům nejsložitější pozici na bytovém trhu, ať se jedná o bezdomovce či vícečetné rodiny. My říkáme naprosto jasně, bydlení není luxus a není to privilegium. Je to veřejný zájem. Mladé rodiny kvůli bydlení nemají odkládat zakládání rodiny. Senioři nesmějí mít strach, že nezvládnou zaplatit všechny své náklady. A profese, které jsou klíčové pro činnost státu, měst, obcí i života nás všech mají mít dostupné bydlení tam, kde je zapotřebí.

Základní prioritou je pro nás tedy systematická podpora bydlení, a to nejen finanční, ale i legislativní. Je to o zajištění ideálního mixu nájemního, družstevního i vlastnického bydlení. V tuto chvíli máme připravenou technickou novelu zákona o podpoře bydlení, která již prošla vládou a čeká na první čtení v Poslanecké sněmovně. Ta musí odstranit duplicity a zajistit, aby co nejvíce finančních prostředků efektivně a bez zbytečné byrokracie doputovalo k těm, kteří tuto podporu opravdu potřebují. Samoživitelům, seniorům a osobám ohroženým ztrátou bydlení.

Finalizujeme také úpravu legislativy a dotačních výzev, které zjednoduší a zefektivní výstavbu družstevního bydlení a fungování bytových družstev. V návaznosti na slovenský model státního dostupného nájemního bydlení rovněž připravujeme se státní společností SIRS výstavbu státních nájemních bytů pro potřebné profese, jako jsou například zdravotní sestřičky v Praze.

V oblasti evropských fondů bych ráda zmínila, že v pondělí 2. února se na Úřadu vlády na ministerské úrovni setkala a jednala Rada pro fondy Evropské unie. Ministři odpovědní za jednotlivé operační programy se zaměřili na kroky, které povedou k vyšší efektivitě využívání evropských prostředků pro rozvoj regionů a na změny, které je třeba učinit pro příští programovací období po roce 2027.

Naším cílem společným je udržet vysoké tempo v administraci žádostí a projektů za současného posílení a koncentrace podpory do prioritních oblastí. Tyto prioritní oblasti bude vláda projednávat a schvalovat do konce června letošního roku. Ve druhém pololetí letošního roku by pak vláda měla rozhodnout o implementačním schématu čerpání fondů po roce 2027. I v oblasti regionální politiky je před námi mnoho úkolů. Mohu zde zmínit některé z nich, na kterých v tuto chvíli již intenzivně pracujeme. Ať se jedná například o akční plán pro řešení dopadů dostavby Jaderné elektrárny Dukovany, což je jedna z největších investic v rámci českého hospodářství v blížících se letech. Výstavba tohoto nového jaderného zdroje v lokalitě Dukovany představuje klíčovou investici strategického významu pro Českou republiku. Tento projekt však kromě toho přináší i významné socioekonomické dopady na dotčené obce a regiony. Je proto nezbytné, aby jednotlivé projekty a opatření byly plánovány koordinovaně, systematicky, nadrezortně a včas.

Socioekonomická studie Dukovany vznikla v roce 2024. Ta analyzuje tyto dopady a definuje klíčové potřeby území a úkoly, které musíme dále učinit. V tuto chvíli máme k dispozici akční plán pro řešení dopadů dostavby Jaderné elektrárny Dukovany. Jeho cílem je zajistit, aby výstavba a následný provoz nového jaderného zdroje přispěly k udržitelnému rozvoji území, zvýšení kvality života obyvatel a posílení odolnosti místní ekonomiky v dotčeném území.

Dalším velkým úkolem je je Strategie regionálního rozvoje 2028+, kterou připravujeme a bude jedním ze základních dokumentů i pro nastavení evropských fondů po roce 2027, jak jsem již hovořila.

Z hlediska rozpočtu, v letošním roce nás bude čekat z hlediska rozpočtu těžké období. Na jedné straně budeme mít stoprocentně kryté spolufinancování projektů z evropských fondů, takže se nezpomalí čerpání a věřím, že vyčerpáme veškeré finanční prostředky, které máme alokovány. Na druhou stranu však budeme muset prioritizovat, na co budeme v rámci regionální politiky a cestovního ruchu finanční prostředky ze státního rozpočtu vynakládat. Nebude to jednoduché. Nebudeme již cukrovat celou Českou republiku, ale primárně pomáhat tam a těm, kteří by bez naší podpory nepřežili a kteří ji potřebují nejvíce. Na druhou stranu však i u nás na Ministerstvu pro místní rozvoj probíhá procesní a personální interní audit, který má ukázat jednak efektivnost vynakládaných finančních prostředků, ale dále například i odhalit případné duplicity v rámci agend na ministerstvu.

Svoji řeč budu končit stejně jako před třemi týdny. Čtyři roky jsme zde sledovali, jak stát selhává v základních věcech. My chceme ukázat a tvrdě na tom již nyní pracujeme, že může fungovat jinak. S respektem k obcím, krajům a s důrazem na lidi a jejich život v území, s jasnou odpovědností a s vizí, která nekončí tiskovou konferencí. Protože lidé už nepotřebují slyšet další výmluvy, potřebují stát, který funguje. A přesně o to dnes jde. Stejně jako před třemi týdny. A to jako vláda nabízíme. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, paní ministryně. Máme tady omluvu. Omlouvá se poslankyně Anežka Nedomová od 20 hodin z osobních důvodů. A já zvu do řečniště prvního místopředsedu Poslanecké sněmovny Patrika Nachera. Řečniště je vaše.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji, pane místopředsedo. Vážená vládo, milé kolegyně, milí kolegové, dámy a pánové, já se možná budu lišit od svých kolegů, kde já ani nebudu říkat kupodivu, že to je ztráta času, protože začnu stejně, jako když jsme vyvolávali schůzi k nedůvěře vládě my, a řeknu, že to je svátek demokracie. Je tohleto svátek demokracie a je samozřejmě na opozici, jakým způsobem se toho chopí, jaké jsou ty důvody svolávání této schůze. Je to vizitka opozice a já budu do posledního dechu hájit vaše právo takovouhle schůzi svolávat.

Jenom k tomu dodávám, že za mě je to devalvace toho institutu, návrh na vyslovení nedůvěry vládě, protože za mě k tomu teďka vy nemáte relevantní důvody. A za druhé jsme necelé tři týdny poté, co vláda získala tady důvěru, takže si nemůžete ani teoreticky myslet, že by za ty tři týdny tu důvěru ztratila. I přesto budu stále říkat, že to je svátek demokracie, protože na rozdíl od většiny z vás jsem konzistentní.

Jako příklad vám tady uvedu, jaké byly důvody, kdy jsme svolávali tu schůzi k vyslovení nedůvěry my v tom minulém volebním období. Stručně.

Ten první pokus byl 2. - 3. září 2022, takže to vidíte, řekněme, deset měsíců po volbách, a ty důvody byla především kauza Dozimetr a její možné napojení a spojení s šéfem civilní rozvědky Petrem Mlejnkem. Vy víte, že ta kauza Dozimetr byla zejména v Praze, že to byla velká kauza a vidím kolegu Jiřího Pospíšila, tak to určitě ví a nepopře to, a k tomu ještě energetická krize. Já si pamatuju, že my jsme vám tady půl roku navrhovali zastropování cen energií po vzoru dalších zemí, vy jste se na to vykašlali, dokonce ministr Síkela řekl, že to je populismus, abyste to potom v září těsně před volbami komunálními, tak abyste nakonec k tomu došli. Tak to byl první pokus.

Druhý pokus byl 17. až 18. leden 2023. Důvody byly vysoká inflace, přetrvávající energetická krize. Připomenu, že jsme měli při přepočtu na příjem nejdražší energie, nebo jsme byli určitě v top tři, neschopnost vlády řešit tyhle ty problémy. To znamená, že to byly věcné věci, které se daly dokumentovat jasnými čísly.

Třetí pokus byl 17. - 18. října 2023, na moje narozeniny. A ty důvody byly nepřijatelnost setrvání Víta Rakušana ve funkci ministra vnitra, ten jeho známý šifrovaný telefon, který dal dětem na hraní, všichni se s tím jaksi smířili, novináři se ho na to neptali, což mi teda připomíná mimochodem vlastně, jak se tady v tom veřejném prostoru drží ta témata, tak to je to nastolení agend, a to dělají samozřejmě z drtivé většiny novináři, díky sociálním sítím si tu agendu můžeme nastolit i my sami, ale v tom veřejném prostoru to jde za novináři, takže je zajímavé, že nějaká agenda se tady drží v tom veřejném prostoru hrozně dlouho, zejména ta, která je zaměřená proti někomu z hnutí ANO, ale to, že je tady šifrovaný telefon ministra vnitra, o kterém ale nemluvil pravdu, který měl i jeho kolega, kde on mu radil, aby ho vyhodil z okna a rozšlapal, pak se zjistilo, že to má samotný ministr vnitra, tak se vlastně všichni spokojili s tím, že to dal dětem na hraní.

A já už jsem dneska na tiskové konferenci řekl, že já jsem se na to schválně ptal lidí z té bezpečnostní komunity, kteří tomu rozumí a ti mi potvrdili, že šifrovaný telefon v sobě nemůže mít vůbec nic jiného, že to je prostě jako speciální přístroj, tam nejsou žádné hry ani jiné aplikace, se kterými by si děti mohly hrát.

A jestli to byla ironie, tak se na mě nezlobte, jestli v kauze Dozimetr ministr vnitra bude dělat ironické poznámky, když se zjistí zpětně, že má šifrovaný telefon, který mu umožňuje tu šifrovanou komunikaci v uzavřené skupině. Tak mně to přijde jako důvod pro vyslovování nedůvěry vládě.

Čtvrtý pokus byl 17. - 18. června 2025 a důvodem byla bitcoinová kauza. To doufám, že také nikdo nezpochybní. Když se pak podíváte, ten způsob vyšetřování ze strany Evy Decroix, která nás všechny nazvala svoločí, tak mně to přijde snad ještě horší než ta samotná bitcoinová kauza, když se slíbilo, že tady bude nějaký nezávislý koordinátor, nezávislý koordinátor měl zveřejnit nějakou zprávu, pak ji neměl zveřejnit, pak ji zase měl zveřejnit, pak ji zveřejnil, ale byla špatně nebo něco takového. Nakonec se s ním Ministerstvo spravedlnosti a ministryně spravedlnosti rozloučila. Tohleto dělat my z 50 procent, tak tady to vyslovování nedůvěry vládě děláte každý týden, nejenom u té bitcoinové kauzy.

Tak to byly čtyři schůze z naší strany. Vy jste tenhleten institut, který já respektuju, jste použili po třech týdnech kvůli údajnému vydírání a esemesce ministra zahraničí směrem k Petrovi Kolářovi, tedy k blízkému spolupracovníku nebo příteli pana prezidenta.

.A takovým společným jmenovatelem toho všeho tedy já vidím, je vydírání, k tomu se dostanu, a volání po slušnosti. To je to, co říkáte vy. A zároveň vám tady pak budu, víte, že vždycky jedu spatra, nekoukám do papíru a tam, kdy jenom budu koukat do papíru, tak když budu citovat někoho. A tam já si vám dovolím dát čtyři hádanky, abyste viděli, jak absurdní situace tady je.

Takže ta slušnost, slušná politika, říkal Martin Kupka. Tak jenom to, co jsem si já tady stačil napsat, co tady reálně zaznělo na mikrofon, abyste neřekli, že mystifikuju. Takže to nezaznělo na mikrofon, bylo to v tweetu, svoloč, to jsem říkal. Dotační predátor. Ruští vyděrači z SPD, vyčůránci Motoristé. To mě zajímá, jestli se pozná ten, kdo o tom mluvil na mikrofon, protože se na mě usmál, tak si myslím, že to poznal. Fracek, chůva, která hlídá toho fracka. Ano, fracek. Ano, tady Filip Turek je údajně fracek, ano, a chůva, která ho hlídá, je Andrej Babiš. Řekl to, ne? Aha, Petr Macinka, pardon, tak děkuju za ten rozbor a říkal to Zdeněk Hřib, on se k tomu hlásí vaším prostřednictvím, pane místopředsedo. Vilný stařec, Babišův gang, tak to jsou takové ty příklady té slušné politiky.

Já, protože není před dvaadvacátou hodinou, tak tady nebudu říkat to, co jsem si našel, ty fotky z těch demonstrací, nebudu to říkat, není před dvaadvacátou hodinou. Já jsem to použil v televizi, protože bylo po dvaadvacáté. Tady není šance, jak mě vypípat. Jenom co mě tam zaujalo, zajímalo by mě, jak se k tomu postavíte, čtvrtá pražská defenestrace kdy? Takže to jako znamená, že máme čekat, že nás někdo bude vyhazovat z okna tady? I to tam bylo. Já, můžete se tomu smát, já jenom tady připomenu v rámci svého oblíbeného dvojího metru a dneska si ho užijete, a myslím si, kdybych měl mít tantiémy, tak jsem docela bohatý člověk, že když tady byly poprvé v ulicích šibenice, což bylo za vlády ještě Andreje Babiše, mám pocit, že ještě dokonce premiéra Sobotky, tak to sice tehdejší opozice, to jste byli vy, tak jste to odsuzovali a vždycky tím druhým dechem jste dodávali, ale kdo seje vítr, sklízí bouři. A nějak jste jako hrozná legrace to byla. Ono potom se ty šibenice objevovaly i potom, když tady byla ta vaše vláda a najednou jste přitvrdili a říkali jste, že by to chtělo i změnit teda zákon, že to na ulice nepatří. Ten rozdíl mezi námi je, že já říkám, že to na ulici nepatří nikdy, bez ohledu na to, kdo je u vlády, zatímco vy to rozdělujete podle toho, jací jsou aktéři, kdo je v opozici a kdo je v koalici.

Martin Kupka tady vystoupil a říkal, že ho zajímá, s čím vystoupí Andrej Babiš před Donaldem Trumpem, když mluvil o těch výdajích České republiky na obranu. Já bych se chtěl tedy jeho a případně těch dalších vás vystupujících zeptat konzistentně v tom, s čím tedy předstoupí prezident Petr Pavel, když tedy budeme hodnotit tady ty různé výroky, před Donaldem Trumpem, když řekl, že je opravdu odpudivá lidská bytost, s kterou si nepodá ruku. Ano? S kterou si nemá chuť ani podat ruku, abych byl přesný, abyste mě tady neopravovali. Tak je to úplně legitimní stejný dotaz, jako položil Martin Kupka Andreji Babišovi, tak ho já pokládám vám, vaším prostřednictvím, případně na Pražský hrad.

A teďka mám pro vás první hádanku. Opozice dobře ví, že nemá dost hlasů na svržení kabinetu, ale dělá, že to neví, a vystupuje tu v roli herců, kteří mají navodit atmosféru, že snad mají důvod k celému tomu představení. Máte pocit, že jsem to řekl já? Ne, řekl to ministr kultury Martin Baxa, když jsme svolávali schůzi k nedůvěře my. Vidíte, jak se vám tyhlety výroky vrací? Já naproti tomu říkám, že to je svátek demokracie, užijte si to. Dodávám k tomu jenom, že devalvujete ten institut.

Teď se dostávám k tomu vydírání. To je takový společný jmenovatel. Vydírání. Tak mám pro vás druhou hádanku. Museli bychom nasadit všechny páky, které máme, aby demokracie v zemi dále fungovala, aby prezident respektoval výsledek voleb. Dokážu si představit rozpočet Hradu nula. Kdo to řekl? To neřekl nikdo od nás, to řekl Mikuláš Ferjenčík. Pirátský poslanec, respektive poslanec ne, protože on byl vykroužkován, že ano, nakonec?

Tak. Pokud Zeman nejmenuje vládu, která by měla po volbách většinu, snížíme rozpočet Hradu na nulu. Vyšlo z podcastu na Insideru, kde byl tedy Mikuláš Ferenčík s Janem Skopečkem. Tohle řekl skutečně Mikuláš Ferjenčík, ne Jan Skopeček. Je pravdou, že to ale bylo tak silné stanovisko a populární, že si to ODS dala k sobě na webové stránky, a když jsem si teďka dělal tu přípravu, tak už jsem to tam nenašel. To je zajímavé. Ale třeba jsem špatně hledal.

Předsedkyně TOP 09 Markéta Pekarová věří, že prezident Miloš Zeman i šéf hnutí ANO Andrej Babiš uznají, že SPOLU a PirSTAN mají většinu a že umožní sestavit vládu s Petrem Fialou v čele. Pokud by prezident nekonal, je podle ní krajním řešením zbavit ho pravomocí pro nezpůsobilost. Já to tady říkám pro kontext té dnešní situace. To je v pořádku? Já se chci zeptat prostřednictvím pana místopředsedy. To je v pořádku? On ještě nekonal. To je vyhrožování, jako že preventivně, že kdyby nekonal, pokud by prezident nekonal. Ne, že on nekonal, vy jste naštvaní, že nekonal, a teď tedy řekneme... Ne. Pokud by nekonal. Pokud by nekonal. Já vám tady autentické printscreeny.

Jsem a vždy jsem byla zastánkyní, že rozpočet Kanceláře prezidenta Miloše Zemana je vzhledem k odvedené práci nepřiměřeně vysoký, a ač již byl krácen, navrhnu, abychom v tom zašli ještě dál. Kdo to řekl? Hádanka číslo tři? To by mohl uhádnout Jiří Pospíšil, vaším prostřednictvím. Ano, byla to opět Markéta Pekarová Adamová. Takže vy jste ten rozpočet už jednou krátili a pak jste říkali, že ho budete krátit znovu. A to je dobré si tady připomenout. To uznejte, to je fér pro kontext srovnání těch situací. Doufám, že mi nebudete tohleto vyčítat.

Zeman plivl do tváře slušným lidem. Snížit Hradu rozpočet je to nejmenší. Řekl poslanec Heller KDU-ČSL. A takhle já bych mohl pokračovat.

Tak já jenom, abychom si jakoby řekli kontext té situace, kde vy tady popisujete a hrozně se čílíte nad esemeskou Petra Macinky, po nás chcete, abychom 24/7 posledních 14 dnů se od toho distancovali od rána do večera, ale přitom tohle zaznívalo od vás napříč politickým spektrem. Všechny ty pětikoaliční strany se k tomu přidávaly.

Kompetenční žaloba. To také říkáte. K tomu jsem si také něco připravil. Předpokládám, že to ocení i Jiří Pospíšil jako právník a bývalý ministr spravedlnosti. Našel jsem kompetenční spor v minulosti mezi vládou a prezidentem. Ústavní soud ho řešil na přelomu 2000/2001. Tehdy byl předsedou vlády Miloš Zeman, který odmítl podepsat jmenování Zdeňka Tůmy guvernérem České národní banky. Tehdejší prezident Havel Tůmu i přes Zemanův nesouhlas uvedl do funkce. Spor vedl Zemanův kabinet. Nakonec dal soud za pravdu Havlovi.

Tak. To je právě ten rozdíl a právní, proč my ve studiu pořád, proč nechceme dát kompetenční žalobu? Já bych ji třeba z politického hlediska asi dal, ale z toho právního to nedává smysl. Možná právník nejsem, protože ty kompetence, tady je to spor jakoby dvou institucí, kdo má nějakou kompetenci. To tady přece není. Tam ta ústava je napsána úplně jasně a já vám tady pak budu i citovat bývalého předsedu Ústavního soudu, jak to vykládá, že prezident jmenuje na návrh. A vy víte, že on kromě toho, že jmenuje, tak on je odvolává. On dokonce jmenuje premiéra v tom třetím případném pokusu na návrh předsedy Poslanecké sněmovny. Tam je teďka místopředseda, ale to je jedno. Ano, rozumíme si? Na návrh. Takže touhle vaší optikou, kdyby na návrh znamenalo, že to může zvážit, a tady já s tímhle nesouhlasím ani s tím, jak to teďka vykládá Miloš Zeman, vidíte, mám to padni komu padni, tak by prezident mohl odmítnout premiéra na návrh předsedy Poslanecké sněmovny, a měl by tedy v ruce i ten třetí pokus, protože tam je také na návrh.

Hádanka číslo tři. Myslím, že premiér si prostě nemůže nechat kádrovat ministry, protože s tím ústava také nepočítá, a jak zaznělo, ústava nedává v tomto směru prezidentovi žádné právo veta. Kdo to řekl? To neřekl Andrej Babiš, to řekl Martin Kupka. Jenom to bylo v roce 2021/22 na přelomu.

Martin Kupka v prosinci 2025 se ovšem názorově posunul, protože řekl, že ústava v tomto směru je poměrně jasná, a já oceňuji to, že se pan prezident snaží zabránit, aby se stal ministrem někdo, kdo si všechny problémy způsobil sám. To nebyli žádní novináři. Takže tady zase vidíte to, na co já upozorňuju, že já si myslím, že všechny ty situace, schůze k vyslovení nedůvěry, kompetenční žaloba, jmenování, nejmenování, že máme vykládat stejně bez ohledu na to, kdo je na jaké straně. Ale tady se to jakoby záhadně mění.

A můžete, dobře, říct, že jsou to politické proklamace, že jsou to názory politiků. Tak jsem nelenil a našel jsem názor emeritního předsedy Ústavního soudu Pavla Rychetského. A bohužel musím konstatovat, že i u něj nastal obrat, pro mě tedy nevídaný. A v té chvíli bychom ho mohli brát jako neutrála, že ano? on teďka nekandiduje za žádnou stranu, není v Poslanecké sněmovně. Takže v roce 2018 byl jeho názor takový, že nejprve měsíc odmítal na tu otázku odpovědět, protože nemohl vyloučit, že to bude nakonec řešit Ústavní soud, tudíž se schoval za to, co říká drtivá část akademické scény, která se zabývá konstitucionalismem, abych to tady řekl, přesně pro kontext.

A pak pokračoval. Prezident je vázán návrhem premiéra a může jenom výjimečně odmítnout jmenovat, ale to by byl takový extrém, že by byl za ministra navržen někdo absolutně nezpůsobilý zastávat jakoukoliv veřejnou funkci, například kdyby byl ve výkonu trestu nebo kdyby byl nesvéprávný. Prostě skutečně absolutní extrém. Jinak jsou prezidenti zcela vázáni tím, co jimi jmenovaný předseda vlády navrhne. Rok 2018.

Rok 2021. Současný ústavní model, zejména v případě odvolávání, to je to, na co já upozorňuju, protože to na návrh je i při tom odvolávání. Když premiér chce někoho odvolat z té vlády, tak tam je to také odvolává prezident na návrh. Takže kdyby tady někdo z ministrů, co tady dneska mluvili, nekonal a nebyl v takovém výkonu, jak by chtěl premiér, takový správný workoholik, a on by je chtěl odvolat, tak tím, že to je na návrh, tak by prezident, kdyby s tím nesouhlasil, tak by ho neodvolal a v té chvíli máte najednou ve vládě ministry, za které premiér nese zodpovědnost, ale nemá šanci je z té vlády dostat pryč.

A Pavel Rychetský v roce 2021 říká. Současný ústavní model, zejména v případě odvolávání a jmenování ministrů, svěřuje jednoznačně tuto pravomoc do kompetencí předsedy vlády a prezidentovi neposkytuje žádný prostor pro diskreci. Žádný prostor pro diskreci.

Pak se posouváme do roku 2026 a najednou. Já můžu říct jenom tolik, podle toho, co všechno se o něm v médiích objevilo, pokud by to bylo skutečně prověřeno, tak být v pozici prezidenta naší republiky, tak by skutečně odmítl Turkovo jmenování. 7. leden 2026. Tak já tomu nerozumím. Já jsem vám tady dal citace 2018, 2021 a 2026 to tak není a jsou to slova autentická, citovaná i včetně toho kontextu.

A já říkám, že to je, za mě, moje vysvětlení, že to je proto, že se změnily okolnosti, změnili se aktéři a takhle si myslím, že to fungovat nebude. Já vás teďka překvapím, protože nás tady neustále tlačíte do sporů kompetenčního s prezidentem republiky. Jak říkám politicky, já bych to třeba podal, nevím, právně ne, ale nejsem premiér, nenesu tu generální zodpovědnost, tak jsem se při té přípravě na dnešek hledal a našel jsem, že na rozdíl od toho, co jsem vám teď tady četl, ať už na straně Martina Kupky nebo Pavla Rychetského, že Andrej Babiš je v tomto konzistentní.

Rok 2018. Určitě nikoho žalovat nebudu. Nechci mít žádné konflikty. My potřebujeme získat důvěru a naše země potřebuje stabilní vládu. Řekl Andrej Babiš po podpisu koaliční smlouvy s ČSSD. Jeho postoj je setrvalý, dát k Ústavnímu soudu podnět, aby prezident dodržoval Ústavu České republiky, nehodlá. 2018. To byl vůči Miloši Zemanovi a stejná pozice vůči i Petrovi Pavlovi, tak je konzistentní. Tady nemůžete říct ani slovo.

To, co vlastně celé odstartovalo tu dnešní situaci, tak byly esemesky Petra Macinky Petrovi Kolářovi. Jak jsem řekl xkrát, já bych to nepsal, určitě bych takhle nezanechával elektronickou stopu, určitě ne směrem k Petrovi Kolářovi, ale zároveň bych tam chtěl zdůraznit ten moment, který se snažím otevřít v médiích, ono to nějak furt zapadá. Jak je vlastně možné, že tady komunikuje ministr zahraničí s Petrem Kolářem, ne přímo s prezidentem. Chtěl bych se zeptat, jestli teda prezident má kromě premiéra telefon i na jiná silová ministerstva, respektive ministry. My, když už se tady bavíme o té bezpečnostní situaci, tak minimálně na ministra obrany a ministra vnitra, a nebo to také řeší Petr Kolář nebo někdo jiný? Jestli vás jako opozici tento aspekt nechává v klidu. Evidentně ano. Myslím si, že to je legitimní dotaz. A při té příležitosti, když jsem tak hledal, tak jsem za prvé našel tedy, abych byl připraven, jaké je složení poradců prezidenta republiky pro domácí politiku, tam Petr Kolář uveden není, on je uveden v panelu zahraničně politických konzultantů a pokud vím, tak nemá pracovněprávní vztah s Pražským hradem.

Zajímavé je, v roce 2023, takhle když člověk pak hledá, dělá si přípravu poctivě, tak najde zajímavé věci. Jediný Kolář, který bude mít na Hradě nějaké slovo, bude protokolář. Prohlásil Petr Pavel v roce 2023.

Samotný Petr Kolář řekl. Chci být občansky aktivní a zároveň s tím být v organizační struktuře Kanceláře prezidenta republiky skutečně nejde. Jsem na to příliš neukázněný.

A teď, pro ten celý kontext, mám pro vás další hádanku, kdo řekl tuto větu. Pan Kolář se teď snaží kolíkovat svůj budoucí prostor. Problém je, že chce zároveň zůstat uvnitř i venku. Jednou tím bude poškozovat budoucího prezidenta. Myslím, že o tom není pochyb. Je to velmi nešťastné uspořádání, zvlášť po 10 letech, kdy se mluvilo o neformálních strukturách na Hradě kolem Miloše Zemana. Kdo to řekl? To neřekl nikdo od nás, řekl to politolog Ladislav Mrklas. Já jenom, aby to vždycky nebyl, protože vy to rádi stavíte na spor, že to říká vždycky někdo z hnutí ANO versus vás a tak dále, tak jsem to takhle vybral podle toho.

já mám těch věcí tady víc. Já to, prosím pěkně, shrnu. Když se bavíme o vydírání, tak jsem vám tady nastínil, co všechno se zažívalo před čtyřmi nebo před osmi lety a vy jste ani nepípli. Naopak, pokud jde o tu slušnost, tak, jak jsem řekl, můžu vám ukázat printscreeny toho, co všechno člověk viděl, ať už to byly demonstrace, ať už to, co tady zazní na mikrofon nebo často to, co říkáte i v televizních debatách vůči nám. Vy demokraté, my nedemokraté, vy jste lepší, my jsme horší. Suma sumárum, kdybych to řekl takhle. Ty leitmotivy té dnešní schůze, nezlobte se na mě, snažím se být slušný, všechno jsem doložil, mám citace, je za mě pokrytectví. Je to za mě dramatizace té věci, obrat o 180 stupňů, měřitelný, viditelný, můj oblíbený dvojí metr, a to všechno zabalené do takového papírového pytlíku, na kterém je napsané slušnost, hodnoty, ochrana demokracie. Ale bohužel tam potom je ta neslušnost a napadání a dehonestace koaličních politiků nebo celé koalice. Takže ještě jednou. Já říkám, máte na to právo, já vám to neberu, stále je to za mě svátek demokracie, nicméně tímhletím způsobem vy to devalvujete a sami sobě vlastně ubližujete a podtrháváte prostor do budoucna, co budete jako opozice dělat dál. Tolik za mě dnešní příspěvek. Teď budu řídit schůzi, tak si asi poslechnu nějaké reakce na sebe. Já vám každopádně děkuju za vaši pozornost. (potlesk zleva)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji pane místopředsedo. Než přijdete zpátky převzít řízení schůze, omluva. Omlouvá se paní poslankyně Renáta Vesecká. Od 19 do 20.30 z pracovních důvodů.

Dalším s přednostním právem je předseda ODS Martin Kupka. Není tady. Tady ho mám v pořadí, takže já budu skutečně brát to, co je v pořadí.

Dalším s přednostním právem je předseda ODS Martin Kupka. Tak, není tady, tady ho mám v pořadí, takže já budu skutečně brát to, co je v pořadí. Dalším přednostním právem je předseda Pirátské strany Zdeněk Hřib. Máte slovo, pane předsedo.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Neberte jméno boží nadarmo, pane kolego. Takže vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, tady zazněly slova o tom, že tady ta dnešní schůze je jakousi devalvací institutu vyslovení nedůvěře vládě. To říkal tady Patrik Nacher, tady od tohoto pultíku před chvílí. Já nevím, jestli si pan poslanec Nacher uvědomuje, že my tady dneska nejsme kvůli nám, přestože ano, opozice posbírala ty podpisy, abychom se tady potkali, ale pane poslanče Nachere, prostřednictvím pana předsedajícího, nevím, kam utekl.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: To jsem já, já jsem. (Pobavení v sále.) (Poslanec Hřib: Tady jsi.)

Oslovujete mě mým prostřednictvím. (Poslanec Hřib: Přesně tak.) Je to absurdní, je to tak.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Je to správně, že jo, procesně? (Předsedající: Ano, ano.) Děkuji. No, tak my tady dneska nejsme kvůli nám, my jsme tady primárně kvůli vám, my jsme tady kvůli tomu, že nejste schopni odpovědět na úplně elementární otázky, nejste schopni říct, kdo tedy pojede na ten summit NATO a bude tam zastupovat Českou republiku. Nejste schopni odpovědět na to, zdali tedy pan Macinka měl nebo neměl reálně podporu pana premiéra pro to vydírání prezidenta. Já jsem zaznamenal, že pan Babiš řekl, že ty esemesky nebyly dobrý, to jo, ale ono tam, víte, zaznívá takové jako nevyřčené. Ono by bylo možná v pohodě vydírat prezidenta jinak ne přes MS a hlavně se u toho nenechat chytit. Takže já jsem stále nezaznamenal jasný distanc. A dnes tedy to nebude jenom o tom, že budeme hlasovat o důvěře či nedůvěře jedné vlády a také nebude o tom hlasovat jenom opozice, o tom budete hlasovat i vy všichni. Vy všichni, díky kterým tahle vláda tu důvěru získala a teď máte možnost se vyjádřit, jestli i za těch nových okolností vám stále vaše svědomí umožňuje tuto vládu tady držet a být spoluzodpovědní za všechny ty aktivity pana Macinky, protože to je především vaše odpovědnost a především je to tedy odpovědnost pana Babiše. Takže dnes to nebude rozhodně jenom hlasování o tom, že opozice bude vyslovovat nedůvěru vládě, my dneska skutečně budeme hlasovat všichni o tom, jakým směrem má jít Česká republika a kdo ji má vést v době, kdy se bezpečnost Evropy znovu stala otázkou přežití, protože my tady v těch posledních týdnech sledujeme vládu, která není prostě schopná zvládnout ani úplně základní krizovou situaci uvnitř našeho státu. Sledujeme vládu, jejíž člen tady bezprecedentně vydírá prezidenta republiky, nejvyššího ústavního činitele, ať už se to snažíte nazývat jakkoliv. Sledujeme tady vládu, která toleruje, že ministr zahraničí veřejně vyhrožuje hlavě státu domácím vězením a fakticky zpochybňuje schopnost prezidenta plnit jeho ústavní roli, včetně té účasti na summitu NATO. A především, především tady sledujeme premiéra, který se celou kauzou chtěl promlčet, a k reakci ho přiměli až náměstí plná pobouřených občanů.

A mezitím ten veřejný prostor opanoval pan ministr Macinka, který nám servíruje tenhle nanejvýš trapný sitcom na téma pokus o souboj s Hradem a plete si politiku s komedií. Ale on se nevysmívá jen opozici, ale úplně všem, vysmívá se ústavě, vysmívá se institucím, vysmívá se občanům a vysmívá se i  základní lidské slušnosti a vyhrožuje prezidentovi republiky a tváří se, že je to projev odvahy. Pane ministře Macinko, projev odvahy je něco, za co můžete získat třeba medaili, jako má pan prezident Petr Pavel, medaili Za hrdinství nebo ten kříž za chrabrost Francouzské republiky, to je něco, co získáte za to, když projevíte odvahu. To není váš případ, protože řekněme si to bez obalu. Vyhrožovat hlavě státu není odvaha. To je prostě do nebe volající drzost.

To, kam nás pan Macinka svým konáním a vydíráním prezidenta nasměroval, není žádný extrémní případ kohabitace, který vstoupí do učebnic politologie, tedy do učebnic politologie to možná vstoupí, ale jako extrémní příklad buranství v politice, takové, které ve slušné společnosti nemá co dělat, protože tohle chování je prostě nepřijatelné, nepřijatelné.

A co na to Andrej Babiš? No, ten tady svým dlouhým mlčením jenom dokazuje, jak slabý je premiér, když si ve své vládě neumí zjednat řád a klid, protože jeho koaliční partneři ho drží v šachu, protože bez nich ho rychle doběhne jeho vlastní minulost a bude vydán spravedlnosti. Takže místo toho, aby Babiš jasně řekl, tohle je za hranou, tak se snaží celou tu situaci zahrát do autu a zpátečku zařadí až ve chvíli, kdy se tady vzedme velký veřejný odpor. Vždyť se stačí podívat na ten jeho projev, který tady dnes předvedl. Jednak tam byla celá řada faktických nepravd a já bych se možná pověnoval krátce několika z nich. Tak především na místě pana Babiše bych moc nemluvil o tom Dozimetru, jo, protože v Dozimetru figurovali i členové ANO. Já připomenu, že kvůli Dozimetru musela rezignovat vaše místopředsedkyně Sněmovny, paní Mračková Vildumetzová. A to jednak za to, že jako kmotra svého dítěte si vzala skutečného kmotra z Dozimetru, což tedy mně přijde jako velice zajímavé, velice zajímavé řešení, když kmotra, tak kmotra, ale potom také na předsedkyni paní Vildumetzovou prasklo, že ona tu kampaň, kterou dělala, tak odjela v autě od tedy toho jednoho z obviněných v Dozimetru, jo, pana Nemraha, jo. Paní poslankyně Jana Mračková Vildumetzová jezdila na předvolební kampani autem od nyní obviněného Zakaría Nemraha, jo? Vaše adeptka na ministryni vnitra, tehdy. Pan Babiš tady mluvil o organizovaném zločinu, o mafiánských strukturách. Tak zajímavé je, že vaše místopředsedkyně Sněmovny byla zjevně začleněna do těchto struktur, a to není všechno. Kromě toho vaše ministryně Klára Dostálová si vzala na ministerstvo dozimetrového pana Luďka Šteffela, dalšího z obviněných v kauze Dozimetr. A vzala si ho tam poté, co já jsem tohoto pána vyrazil z městské IT společnosti Operátor ICT, kam ho mimochodem dosadili vaši lidi hlasováním na dozorčí radě, váš šéf pražského sdružení, pan Ondřej Prokop a Radomír Nepil, tam posadili tohoto člověka do představenstva za vlády Adriany Krnáčové, tedy za vlády ANO v Praze. A pokud tady pan Babiš chce číst kauzy, já nevím ODS, tak myslím si, že by tady měly zaznít i kauzy ANO, protože vy, vážení, držíte rekord, rekord v počtu obviněných zastupitelů komunálních, respektive radních a primátorů za 12 po sobě jdoucích měsíců. Sebrali vám primátora Charváta z Pardubic, to byl primátor za ANO, potom vám sebrali primátora Hrabáče, nomen omen z Chomutova, pak ještě toho dalšího, co tam nastoupil po něm, nestihl jsem si zapamatovat jméno, to byl taky možná rekord, za jak dlouho, rychle ho sbalili. Potom vám stihli odsoudit hejtmana Moravskoslezského kraje ještě ve funkci, ten nastupoval do té funkce, už když byl u toho soudu souzen v té trestní kauze. A potom ty další věci, kauza Stoka v Brně, například, jsou vaše kauzy. Nebo ten radní ve Středočeském kraji, co zamořil ten les azbestem, škoda za 2 miliardy korun, respektive více než 2 miliardy korun, anebo legendární Faltýnkovy deníčky v dopravním podniku.

Mě opravdu pobavilo, když tady pan Babiš mluví o tom, že Piráti tady prý bez výběrového řízení přiklepli nějakou zakázku na servis metra za těch 14,6 miliardy. Prosím vás pěkně, pane Babiši, zkuste si nejdřív nastudovat něco, než o tom budete tady mluvit od toho pultíku. Jo? Nějaká elementární fakta si zkuste zjistit. Ten full servis metra v Praze předtím už přiklepla vláda ANO v Praze za vlády Adriany Krnáčové na linku C jiné společnosti - Siemensu. Protože bohužel za Pavla Béma přišla Praha o možnost realizovat ty opravy metra vlastními silami, propustilo se 300 zaměstnanců Dopravního podniku a Dopravní podnik přišel o veškerý know-how. Předali i ty klíčové technické dokumenty a veškeré licence k jejich provádění právě jiné firmě. To znamená, že tam nikdo teď nemá možnost to řešit jinak. A proto za vaší Adriany Krnáčové se to na metru na lince C vyřešilo právě takhle.

A ano, následně bylo nutné řešit i linky A a B. Ale nebyli to Piráti, jo? Pro vaši informaci. Byl to pan Witowski, který tam byl dosazený Prahou Sobě, a vaši lidi ho tam drželi zuby nehty i poté, co ta předchozí koalice skončila.

To znamená, zkuste si nejdřív zjistit, než budete tady něco vykládat o Praze, nějaká jako elementární fakta. A zkuste se zeptat pana Faltýnka možná, co se tam tedy dělo, co tam prováděl v tom Dopravním podniku, než my jsme zavedli zásadní opatření ve prospěch transparentnosti a díky tomu teď Dopravní podnik zvítězil v kategorii sektorový zadavatel v tom takzvaném z-indexu, který indikuje transparentnost zakázek. Právě tohleto měří společnost Datlab podle skutečně tvrdých dat. To znamená, to je transparentnost Dopravního podniku, kterou my jsme naopak zlepšili od doby Faltýnkových deníčků.

No, a vy jste se ptal - co jste postavili tady v Praze? No, tak my budeme za chvilku otvírat třeba ten Dvorecký most. A ještě jsme postavili třeba Trojskou lávku, pane Babiši. Víte, to je ta lávka, která za vlády hnutí ANO v Praze spadla. A tahleta spadlá lávka, při které se mimochodem zranilo několik lidí, se stala takovým pomníčkem neschopnosti hnutí ANO, které tady v Praze kdysi vládlo, než jsme se ho slavnostně zbavili.

A co se týče utrácení za nesmysly, o kterých jste tady vykládal, tak to byla právě Adriana Krnáčová, která tady prosadila utrácení za nesmysly v oblasti Smart Cities. Stovky milionů, které se utratily za projekty typu chytrých laviček a chytrých lampiček, na kterých nebylo chytrého vůbec nic. Tohle všechno jsme dávali v Praze do pořádku po vás. Postavili jsme znovu tu Trojskou lávku, tu, co vám spadla. Takže vy tady nevykládejte o tom, co jak kde umíte.

Za covidu to byl jeden velký Babišův chaos. Úplně neuvěřitelné. Já jsem měl tu čest být primátorem našeho hlavního města a musím říct, že větší binec jsem tedy v životě neviděl. Naprosto neuvěřitelné, jo? A proto žasnu, že má někdo tady tu drzost namísto toho, aby se jasně vyjádřil k těm otázkám, jak tedy se staví k vydírání prezidenta a za druhé kdo tedy pojede zastupovat naši zemi v této době, kdy ta bezpečnost je opravdu zásadním problémem, kdo pojede zastupovat Českou republiku na summit NATO, tak tady pan Babiš vykládá něco o tom, jak oni úžasně řídili Prahu. To je úplně neuvěřitelné.

Prý ministři mají povinnost šetřit teď vaši. Já jsem tedy zaznamenal spíš něco v tom smyslu, že se znovu tady vrací do hry advokátní kancelář PORTOS, která kryla střet zájmů Andreje Babiše. Takže dostali nějakou smlouvu. Asi se liší poradenství od poradenství, že jo? To, které tedy je dělané s tím, že má přikrýt byznys vašeho šéfa z erárních peněz, tak to je to správné poradenství, to jiné, které má naopak za cíl odhalit to, že si tady Andrej Babiš strká do kapes peníze nás všech, tak to je špatné poradenství, předpokládám. To je fakt naprosto neuvěřitelné.

Prý - nepostavili jste koleje, jsem tady slyšel od Andreje Babiše. No, v Praze stavíme koleje, stavíme metro D. Já předpokládám, že zase uděláme ten den otevřených tunelů, zase se na to přijdou podívat desítky tisíc lidí, jak stavíme koleje. A kromě toho jsme postavili spoustu kolejí tramvajových nebo vrátili do Prahy trolejbusy po letech.

A pan Babiš nepochopil doteď, k čemu jsou ty tramvaje na Václavském náměstí. Dneska tady o tom taky mluvil, já bych o tom tady nezačínal. Ale pane Babiši, ty tramvaje na Václavák, to je projekt, o kterém se mluví desítky let. Akorát ano, vy jste nebyli vůbec schopni s tím nic udělat, ani s opravou Václaváku.

Vždyť já si pamatuju, že máte fotku tehdy s kandidátkou na primátorku Adrianou Krnáčovou, jak tam sedíte na těch zábradlích a vykládáte o tom, jak to všechno chcete změnit. Neudělali jste vůbec nic. Vůbec nic jste s tím neudělali. Ten Václavák se začal rekonstruovat za mě. My jsme klepali na ten základní kámen rekonstrukce spodní části Václavského náměstí v době covidu. To bylo právě za toho babišovského chaosu, kdy se nám to podařilo konečně odbrzdit. A ano, teď rekonstruujeme horní část, aby tohle náměstí nevypadalo jako nějaká vnitřní periferie, ale bylo skutečně reprezentativním kusem města.

A ano, ty tramvajové koleje jsou tam důležité. Já chápu, že pan Babiš tomu nerozumí, že neví ani, jaké jsou planety ve sluneční soustavě nebo kolik má ta kráva žaludků. Ale ty tramvaje jsou tam proto, protože to výrazně zvýší spolehlivost té tramvajové sítě. My to vysvětlujeme opakovaně, bohužel pan Babiš to stále nepochopil, tak možná se může zeptat třeba někoho jiného, třeba právě té Adriany Krnáčové, která ty tramvaje tam taky chtěla vrátit, akorát bohužel to nedokázala zařídit.

Prý - nepostavili jste nemocnici v Praze. Pane Babiši, já jsem se těšil, že když jste říkal, že máte ze mě trauma, tak že třeba podpoříte tu stavbu toho Traumacentra v té Fakultní nemocnici Královské Vinohrady. Bohužel ani tenhle projekt, který byl připravený, jste nebyli schopni dotáhnout. Neuvěřitelné, co tady zaznívalo.

A tohle všechno, tedy všem těmto tématům typu koleje, nemocnice v Praze, tramvaje na Václaváku se tady věnoval Andrej Babiš namísto toho, aby odpověděl na ty elementární otázky, kdo pojede za Českou republiku na summit NATO a jak se staví k tomu vydírání, které tady předvedl pan Macinka vůči panu prezidentovi. A měli bychom si říct na rovinu, jak to je. Protože jemu vlastně tahle kouřová clona vyhovuje, jo? Jemu vyhovuje, když na něj není takhle vidět, protože za touhle kouřovou clonou tady v tichosti rozjíždí svůj starej byznys.

Takže vy jste teďka, milá vládo, odklepli v tichosti 250 milionů do fondů, ze kterých dostávají dotace ti agromamuti, samozřejmě včetně Agrofertu, a lidem, kteří jsou napojení tady na ty penězovody. A nejde jenom o to, co ta vláda rozdává, ale také o to, co nechce vymáhat, protože na Ministerstvu zemědělství se tady ztratil ten klíčový dokument, který popisuje, kterých 7 miliard má Andrej Babiš vracet. Těch 7 miliard, které mohly jít třeba na dostupné bydlení.

A abych nezapomněl, tak střet zájmů pana Babiše stále není vyřešen. Takže on tady podvedl naše občany, kterým to slíbil, a podvedl vlastně i pana prezidenta, kterému to taky slíbil. A to, i když už uběhla ta zákonná lhůta.

Ale my Piráti v těchhle věcech rozhodně nebudeme uhýbat. My jsme předložili hotový protikorupční balíček, protimafiánské zákony a budeme tlačit na jejich co nejrychlejší projednání. A budeme vládě koukat pod prsty a hnát vás k odpovědnosti. I proto, že tato vláda je prostě čím dál tím větší riziko pro naši zemi, riziko pro naši zahraniční politiku, riziko pro naši vnitřní stabilitu a bohužel i riziko pro politickou kulturu naší země. Protože když členové vlády mluví o omezování novinářů, když odmítají odpovídat na otázky, když se ta kontrola moci považuje za jakési obtěžování a z veřejnoprávních médií se tady dělá nějaký obtížný hmyz, tak to není znak silné vlády. To je znak vlády, která se prostě prachobyčejně bojí lidí. Bojí se transparentnosti a bojí se jí proto, že by na povrch vypluly slabost a ideové prázdno, které tady nahradila jen osobní motivace jejich představitelů.

Opravdu se nechceme nechat stáhnout na tu úroveň, kde se místo kompetence cení loajalita, hloupost je vydávána za názor a arogance za sílu. Česká republika tady nesnese žádný další Babišův experiment opřený o nějaké nevycválané influencery s často prokremelskými názory.

Tady já jsem si vzpomněl na takovou klasiku - Šimek a Grossmann, je to taková povídka, která se jmenuje Můj první mejdan. Já nevím, jestli si to pamatujete, ale tam prostě tomu hlavnímu hrdinovi v jednom okamžiku probleskne hlavou taková myšlenka. Já bych se možná obrátil tady třeba na přítomného pana ministra Plagu, který je považován za odborníka tady v té své oblasti, jestli mu to také někdy neproblesklo hlavou. Víte, pane ministře, tomu hlavnímu hrdinovi tam probleskne hlavou myšlenka: s jakými lidmi ty to tu sedíš, Béďo. A to je možná otázka, kterou třeba i vy byste si mohl položit. S jakými lidmi vy to tu sedíte. Vedle sebe támhle máte jednoho konfidenta StB. Velí tomu tady jiný člověk, co spolupracoval s StB, jo.

Je nutné si možná položit tady tu otázku, kterou by si měl položit každý z vás, jestli skutečně chcete být odpovědni za to, co tady předvádí pan ministr Macinka. A proto my Piráti, opakujeme naprosto jasně: my neuhneme, tohle není standard, na který my si chceme zvykat. Ať už Andrej Babiš tuhle situaci nezvládá, nebo ji vědomě toleruje, ten výsledek je prostě stejný. Je to čistý chaos, je to ztráta důvěry, je to oslabení České republiky doma i v zahraničí. Stačilo to ostudné ticho, které tady zaznělo v momentě, kdy jsme se měli jasně postavit za naše evropské spojence v NATO, v momentě, kdy byla ohrožována územní integrita třeba Dánska. Proto tato vláda si důvěru nezaslouží.

Jako poslanec Pirátů, jako občan této země a jako člověk, kterému záleží na jejím bezpečném a demokratickém směřování, budu proto hlasovat pro vyslovení nedůvěry vládě Andreje Babiše, SPD a Motoristů sobě, protože jiná možnost tady prostě nezbývá. Děkuji. (Potlesk zbytku opozice.)

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak, nyní požádám o vystoupení předsedkyni klubu Pirátů Olgu Richterovou a připraví se předseda STAN Vít Rakušan.

 

Poslankyně Olga Richterová: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení spoluobčané, dámy a pánové, možná jste si všimli, když jste poslouchali ty předchozí projevy, zejména panu Nacherovi, ale i jiným dorazily notičky, jak mluvit, ale nic neříct, jak se tady vymlouvat, ale k tomu podstatnému prostě mlčet.

A já, když se podívám na ty konkrétní zprávy, fakta, když se podívám na ten důvod, proč jsme se tady sešli, tak potřebuji ocitovat konkrétní zprávu České tiskové kanceláře, která zní takto: Babiš nezvažuje odvolání Macinky, spolupráce s ním je výborná. To řekl novinářům premiér. Podle něj se opozice a média snaží narušit nynější koalici. A ono to zní jako vtip nám všem, kteří jsme četli ty vydírací zprávy adresované prezidentu Petru Pavlovi. Nám všem, kteří jsme opravdu znechuceni takovým stylem politiky, se to musí zdát jako absurdní divadlo, jako laciná fraška, rozhodně ne jako politické vyjádření silného státníka. Takže si můžeme říkat, zdali se nám premiér Andrej Babiš všem třeba nevysmívá.

Ale pak je tady ještě druhá možnost. Je klidně možné, že na vicepremiéra Babišovy vlády, na pana Petra Macinku někdo tlačí, že i on je takovou vydíranou loutkou pod vlivem třeba temného okolí Filipa Turka a že se proto reálně jejich loutkou stává i Andrej Babiš. Nemůže si tady stoupnout před Sněmovnu, před média a říct: nesouhlasím s vyděračskými metodami ministra zahraničí vůči prezidentovi republiky. Mluví o nešťastných slovech, o zklidňování emocí, o soukromí. Ani jedním slovem se ale nevyjádří k tomu, jak to má s postojem k takovémuto vydíracímu přístupu.

Zdeněk Hřib tady před chvílí říkal: působí to, jakoby největší problém bylo, že to vyšlo najevo. A ministr Macinka v té výhrůžné esemesce taky přímo napsal: podporu premiéra v této věci mám.

Ano, premiér Andrej Babiš řekl, že o esemesce nevěděl, ale absolutně se nevyjádřil k tomu, zda měl a zda má Petr Macinka jeho podporu v celé té věci, v celém tom přístupu k demokraticky zvolené hlavě státu. Takže extrémně slabý premiér Andrej Babiš z toho všeho, jak mlčí, jak se nevyjadřuje, jak ostatním rozdává Notičky, jak zamlžovat, podporuje ty vyděračské mafiánské estébácké metody. Podporuje vydírání prezidenta. Taky vám to zní tak absurdně? Nebo podporuje to, aby ministr zahraničí žaloval šéfovi NATO, že je na něj prezident zlý. Jsou to odporné praktiky, které mají dopad na celé směřování naší země.

A přitom bychom tady měli řešit a chtěli řešit my za Piráty rozhodně třeba prorodinný balíček, tisky, ve kterých jsme konkrétně navrhli, jak upravit slaďování práce a péče, jak podpořit rodiče malých dětí, jak snížit daně každému pracujícímu člověku v této zemi. Úplně konkrétní věci, dotýkající se reálného života lidí, cen potravin, toho, aby líp fungoval antimonopolní úřad, aby tady prošly konkrétní protimafiánské zákony. Ale ne. O čem se tady musí mluvit, jsou kauzy této vlády.

Přitom my jako lidi, kteří jsme tady zvoleni více než půl milionem voličů, jsme právě ty konkrétní zákony předložili hned po volbách. Ty pirátské tisky mají čísla 3, 4, 5, 6, 7, jsou to jedny z prvních tisků předložených této Sněmovně. Protože z vlastního života víme, co je potřeba řešit a v čem je třeba i si říct, co se v minulých letech nepovedlo a kde je potřeba začít teď hned od začátku pracovat.

Jenže máme tady kauzy slabého premiéra a jeho vlády. Premiéra, který podporuje zpochybňování nezávislosti Ústavního soudu, který podporuje ambice lidí, kteří působí, jako že zastydli v pubertě, a to celé jenom proto, že se bojí. Bojí se spravedlnosti, bojí se vydání k soudu, a pro pohodlíčko té vlastní imunity, pro nevydání udělá úplně cokoliv. A my jako země se stáváme rukojmím. Z toho jsem smutná, ale nejsem překvapená. Prostě protřelého estébáckého psa novým kouskům nenaučíš.

A co tedy zůstává? No, zůstává staré dobré čerpání dotací pro Agrofert, kdy se bude řešit, že tady v tichosti přibývají stamiliony na čerpání pro agromamuty, bude se tady řešit, jaká vlastně bude definice aktivního zemědělce, což zase určuje nárok na ty možné miliardy a žádné vracení, hlavně žádné vracení těch 7 a půl miliardy neoprávněně čerpaných peněz na dotacích a zakázkách. Hlavně to ne.

Ve světle toho všeho je už jen takovou pomyslnou třešničkou na dortu aktuální zpráva o tom, jak byl nevyřešen střet zájmů Andreje Babiše. Na Seznam Zprávách dnes publikovali několik konkrétních informací, protože se konečně objevily dokumenty, jak bude vypadat ta prý nezávislá zpráva prý nezávislého trustu.

Donedávna byl jediným zdrojem informací o principu té fondové struktury jenom videozáznam, video Andreje Babiše. Jenže, ukázalo se, že v psaném dokumentu je ještě jeden zásadní detail, a sice, že za pár let, už po demisi ve vládě nebo v případě volební prohry, v případě prostě výměny politického vedení státu, půjde fond překlopit z módu, kdy ho ovládají cizí lidé, do jiného módu, takového, ve kterém by všechno měli pod palcem lidé z Babišova okolí, blízcí Andreje Babiše. Takže hypoteticky je samozřejmě možné i to, že by mohli k vlivu zpátky pustit otce zakladatele.

Tohle jsou nové informace zveřejněné díky zatím nezávislým médiím. Spoustu dobré práce, kterou odvádějí novináři, se nyní také i v rámci dnešního projevu snažil Andrej Babiš pošlapat a poplivat. Je očividné, jakým trnem v oku jsou mu takovéto reporty. Jenže se prostě ukazuje, jako jsem to řekla před chvílí, že jako starého psa novým kouskům nenaučíš, tak stejně tak ty staré praktiky, kdy byl Agrofert dřív zaparkován ve svěřenských fondech, se zdají, že budou uplatněné velice podobně. To přitom byly fondy, které Evropská komise vyhodnotila jako účelovou kličku před paragrafy. Unijní audit z roku 2019, kterým vlastně začala celá obrovská dlouhá sága Babišova střetu zájmů, tak prostě ten unijní audit to řešení neuznal. Právě proto je napadený ten nárok na dotace, právě proto je potřeba vracet 7,5 miliardy. Jenže k tomu se Andrej Babiš nemá.

Já se tedy vracím k tématu dnešní schůze - nedůvěra vládě České republiky, nedůvěra vládě Andreje Babiše. Chci připomenout jednu jedinou věc závěrem. Žádný strom neroste až do nebe. Je dobré na to myslet, protože destrukce demokratického směřování naší země jenom nahrává našim největším nepřátelům, nahrává těm, kteří na východě tleskají. Píší, jaké tady zvítězily nové pořádky. No, takhle to nenecháme. Nechceme, aby kdokoliv ničil nebo přímo převzal tento stát a jeho demokratické principy. Chceme nezávislá veřejnoprávní média, chceme nezávislé experty ve státní správě, chceme, aby tento stát patřil lidem a ne nějakému holdingu. Proto tady stojíme a budeme stát, budeme připomínat kauzy Andreje Babiše a jeho vlády.

Současně budeme upozorňovat na konkrétní řešení, která jsme pro naši zemi předložili. Prorodinný balíček jsme předložili jako Piráti, protikorupční balíček nebo návrh zákona týkající se antimonopolního úřadu, aby se tady konečně podařilo srazit ceny zboží a služeb tam, kde to je možné, díky lepšímu fungování téhle konkrétní instituce. Proto budeme připomínat, že pro všechny kauzy na tyhle věci není čas a vůle. Vláda Andreje Babiše se zabývá jenom sama sebou, čerpáním dotací. Proto musím hlasovat pro nedůvěru, proti vládě Andreje Babiše, proti vládě Kremlu sobě alias SPD a proti vládě Motoristů sobě, i vzhledem k těm současným kauzám spojeným s vydíráním pana prezidenta. (Potlesk z řad Pirátů.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji. V této chvíli je na řadě s přednostním právem Vít Rakušan, připraví se Matěj Ondřej Havel. Pro Michala Zunu, který je první z přednostních práv, informace, že je dohromady asi osm nebo devět ještě přednostních práv, aby měl představu, kdy přibližně přijde na řadu. Ještě přečtu jednu omluvu. Jiří Horák od 19 hodin ze zdravotních důvodů. Pane poslanče, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Vít Rakušan: Děkuju za slovo, pane místopředsedo. Dámy a pánové, kolegyně, kolegové, člene vlády, dámy a pánové, já bych začal včerejší větou Andreje Babiše po vládě na dotaz, zda se vláda tou nedělní demonstrací, která zaplnila bezmála dvě pražská náměstí, nějakým způsobem zabývala. Citace: "Ne, o demonstraci jsme nemluvili. Není důvod o tom mluvit."

Vrátím se k těm proslovům, které jsem tady slyšel. Mnohokrát jste opakovali v různých obměnách: To vaše pokrytectví. Vy, přes čtyři roky vaší vlády si tady dovolíte kritizovat. Jak vůbec berete to právo tady stát? No, bereme, protože jsme vaše opozice, dámy a pánové z vládní koalice. Tak si na to zvykejte. Proto my v té Sněmovně momentálně jsme. My jsme tady proto, abychom poukazovali na to, co vy uděláte špatně. Jestli vy jste to čtyři roky dělali mnohokrát účinně, bylo to jistě vaše právo, ale propánajána nemluvte tady o žádném pokrytectví. My tedy mluvit budeme a vy to, abychom mluvili, si opravdu zasloužíte. Protože to, čím pohrdáte, tak to je tenhle hlas. (Pouští nahlas z mobilního telefonu záznam nedělní demonstrace Milionu chvilek v Praze.)

Je to 18 dnů nebo 19, co tady máte důvěru téhle vlády a ti lidé na tom náměstí křičí: Máme toho dost. My slyšíme co od koaličních poslanců? Bagatelizování. Od jednoho pana koaličního poslance jsme slyšeli hezkou větu: Byli to Ukrajinci. No, už začínáte. Takže nejenom, že říkáte: My nebudeme reagovat, protože nás to nezajímá, 80 000 lidí, co bychom se s nimi bavili. Vy nám ještě podsouváte pokrytectví. Není náhodou pokrytectví to, že premiér téhle vlády řekl větu: Udělám všechno pro to, aby se společnost začala sjednocovat. Budu premiérem všech, budu premiérem i těch, kteří mě nevolili.

V jakém kontrastu to je s tím, že je tady jedna prostá otázka: Co říkáte na to, že lidé protestovali proti vaší vládě? Nebavili jsme se o tom, nebudu to komentovat. Tak chce být premiérem všech? Vy nám říkáte, že jsme pokrytci? Není tohle definice pokrytectví absolutně ryzí a čistá? Je. Něco jiného říkám, než co dělám. Pravděpodobně - a to je ještě horší - něco jiného dlouhodobě říkám, než si myslím. Motivy mého jednání nejsou ty, za které je vydávám svými slovy, svými volebními programy, svými knížkami, které píšu, abych lidem představil úžasnou vizi téhle země. Pamatujete si třeba na tu krásnou knížku, když zrovna pan premiér tehdejší nespal a psal? Tak třeba tady v té zemi chtěl zavést euro. Říkal, to je to, co nás posune dál.

No, na to už jsme, myslím, taky zapomněli. Teď jsme otočili o 180 stupňů. Ještě ve chvíli, kdy spolupracujeme se stranami jako SPD a Motoristé, no, tak to už je úplně zakázané. To už je úplně zakázané o tom byť jenom uvažovat. Takových změn bychom našli celou řadu. Ale přece odpovědí státníka, za kterého se Andrej Babiš vydává, není to, že bagatelizuje názor lidí, bagatelizuje to, že lidé vyjadřují legitimní nespokojenost. Já se dostanu s čím. Tam byly konkrétní věci. Vy stále tady podsouváte: Bylo to namotivováno kvůli nějakému jednomu gestu, vydírací esemesce v noci, a kvůli tomu se lidé sešli na náměstích. To byla ta třešnička na dortu, to byla ta poslední kapka, ale ty důvody, které zaznívaly z pódia i mezi lidmi na té demonstraci, byly četné, bylo jich mnoho a byly velmi závažné.

Andrej Babiš si myslí, že to jeho státnictví spočívá v tom, že mu někdo dá schůzku. Říkal nám tady, s kým se sejde, kam pojede. No, to je součást jeho práce. To si myslím, že by měl dělat a dělal také každý premiér, kterého jsem znal. Ale to není důkaz toho, že on je státníkem. Důkaz toho, že je státníkem, je jistá velkorysost. Není to rozčilování se u řečnického pultíku, napadání opozice a ignorování toho, že mu lidé na náměstích něco chtějí vzkázat. To by potom byl důkaz státnictví, promluvit s nimi, pozvat zástupce. Ale jak to je v realitě? Tahle vláda odmítá i diskusi s nimi.

Pan ministr Klempíř co dneska předvedl. Co to je? Zve je na ministerstvo. Umělci řeknou, pojďme dát veřejnou diskusi. Já už jsem ho viděl v jedné odpovědi jedné novinářce tady ze Sněmovny, kdy on jí říká: No, tak to se snad neodmítá, pozvání ministra.

To je taková arogance moci, a to jste v té funkci opravdu jenom pár dní. Ty hřebínky teda narostly parádně rychle. Ti umělci přece říkali, my se s vámi sejdeme ve veřejné debatě, ať to slyší veřejnost, argumenty ministra kultury.

Takže shrňme si to. Takhle reaguje jeden ministr vlády, premiér téhle vlády mlčí. Já se k tomu vyjadřovat vůbec nebudu. A jak reaguje aktér, který vlastně byl poslední rozbuškou k tomu, aby se to veřejné shromáždění v Praze konalo? No, tak budeme citovat. "Nezbývá mi, než ignorovat hlavu státu." Ignorovat hlavu státu? Ministr zahraničních věcí? Tak dejme dvě věty za sebe, abychom věděli, v jakém Česku díky nebo kvůli vaší vládě teď žijeme. První věta: ministr zahraničních věcí vydírá prezidenta. Druhá věta: místo omluvy nějakého distancování přichází věta číslo dvě. V téhle situaci mi nezbývá, než ignorovat hlavu státu. Co to je za nesmysl?

Hlava státu spolu s ministrem zahraničí musí za všech okolností i přes názorové rozdíly mluvit, protože spoluvytváří obraz naší země v zahraničí. A pokud jste si četli ty články, které vyšly po téhle noční anabázi pana Macinky. Jestli čtete i zahraniční média a myslím teď ta západní, vím o některých, že i jiná, tak v tom případě, v tom případě jste viděli, jaký ten obraz naší země v zahraničí v téhle chvíli je. Je dost děsivý. A média zahraniční samozřejmě referovala i o té demonstraci a rozhodně to nebagatelizovala tím, že se nic neděje. Zmiňovala tam ta zásadní témata, ke kterým se určitě dostanu.

Ale obecně tahle vláda má problém s odpovídáním. Tak jednou se zrušily interpelace. Pan Macinka si vybírá, která média smí a nesmí na ministerské tiskové konference a podle mediálního výroku, který jsem zaznamenal od pana poslance Turka, tak by rád zakázal konkrétním médiím dokonce přístup do Poslanecké sněmovny.

Ministr obrany má také problém s odpovídáním. A ten je zásadní. Ministr obrany není schopen odpovědět na celkem bazální otázku, zda je Rusko agresorem v konfliktu s Ukrajinou? Respektive on to jednou řekl, ale už to nesmí zopakovat. Zamknout pusu na několik západů, nemluvit, promlčet se svým ministerským mandátem, nevyjádřit žádný názor. Tak se na to podívejme. Ti aktéři, kteří tvoří náš obraz někde v zahraničí. Je tady silný prezident vydíraný ministrem zahraničí a ministr obrany, který musí mlčet. A vy nám říkáte, to je pokrytectví, že na tyhle věci poukazujete, co si to vlastně dovolujete? A máme mlčet?

A i kdybychom byli tím hlasem těch lidí, kteří stáli na náměstí, tak tady prostě mluvit musíme. Ti lidé to od nás jednoznačně očekávají, protože vy jim neodpovídáte, vy s nimi nemluvíte. A ten jejich hlas z toho náměstí nějakým způsobem zaznít musí. Když děláte, že nejsou, nic se nestalo, jedeme vesele dál, no, tak tady potom musíme mluvit my. To není pokrytectví, to je povinnost.

A já nevím, jak si představujete opoziční práci? Jak si představujete, že má se opozice chovat? Kývat a říkat, vy teď děláte všechno výborně. No, za prvé, neděláte, a za druhé, je to asi trochu naivní představa. Vy si opravdu myslíte, že ta většina těch 108 poslanců, kterou máte, to je ten výsledek voleb, a to je legitimní, znamená, že umlčíte ten zbytek? On ten zbytek je docela veliký, to je 92. Ten rozdíl zas není tak veliký. Anebo si myslíte, že umlčíte ty lidi na náměstích? Budete je ignorovat, budou vám jedno a ty čtyři roky nějakým způsobem přežijete? Takhle vy si představujete vládnutí? A není tohle právě důvod, proč vám lidé tak po krátké době křičí na náměstích, skandují: máme toho dost. No, to je přece ten důvod.

A možná byto u osvícených vládců vedlo i k nějaké míře sebereflexe. K čemu u vás? Premiér Babiš o panu Macinkovi řekne: bylo to nešťastné. Já bych taková slova nevolil, to říkala jedna paní poslankyně, že by je nevolila tedy, a potom se řekne, no, ale jako co s tím? Jinak se mě s ním spolupracuje vlastně úplně výborně. A že ten pan Macinka v noci píše, že se svým postupem má podporu premiéra, má podporu SPD, k tomu jsme taky vyjádření úplně neslyšeli.

No, potom jsme slyšeli nějaké odpovědi pana premiéra na včerejší vládní tiskové konferenci. A my, co už jsme v politice byli, když byl premiérem, velmi rychle je tady ten způsob odpovídání neodpovídání vybraným novinářům, velmi rychle je tady ten starý styl komunikace a velmi rychle myslím všichni vystřízlivěli z té iluze a možná naivní představy, že se snad pan premiér Babiš v čemkoliv změnil. No, rozhodně ne k lepšímu.

Co to připomíná? No, minimálně tohle cenzurování novinářů a reakce na ně připomíná Slovensko. A možná to také připomíná éru pana prezidenta Zemana, ten dokonce jednou řekl větu, že by se novináři měli střílet. A řekl ji, myslím, v ruštině, pokud se nepletu, a řekl ji před Putinem, v jedné místnosti s ním. Možná to ukazuje ten směr a způsob myšlení, který tady se teď bohužel z vaší strany objevuje.

A to slovo odpovídat na otázky souvisí přece i svým základem, slovním základem, se slovem odpovědnost, protože tohle má i symbolickou rovinu. Ochota odpovídat médiím a jejich prostřednictvím se zodpovídat z toho, co vláda dělá či nedělá, je jedním ze základních měřítek té odpovědnosti, o které tady hovořím, ale i transparentnosti a úplně obyčejné slušnosti. V tomhle si zatím vláda vystavila tedy velmi nelichotivé vysvědčení. Mlčenlivá, neodpovídající vláda, vybírající si média, cenzurující média. A teď dodávám, jdoucí směrem, aby ta veřejnoprávní média dala na vodítko.

Na vodítko rozpočtových pravidel, která se teď budou určovat někde ve vládních kancelářích a jistě se budou hodnotit kvality a nekvality pořadů konkrétních moderátorů a podle toho Česká televize, Český rozhlas budou financovány v těch dalších letech. Pokud se teď politik vyjádří kriticky k nějakému novináři, vždycky je to na pováženou, ale je to jeho právo. Ve chvíli, kdy se tak ministr bude vyjadřovat a další den bude hlasovat o rozpočtu České televize nebo Českého rozhlasu, to je přece ten problém. A tohle je to, co vám ti lidé na náměstí vzkazovali a na co vy nechcete odpovědět. Ruce pryč od veřejnoprávních médií. Vyzývali tam přímo slušným způsobem vládu, aby přehodnotila svůj přístup k veřejnoprávním médiím.

Já jsem podle § 13 jednacího řádu vyzval pana ministra Klempíře, paní ministryni Schillerovou, aby mně dali veškeré podklady, finanční rozvahu a ideový záměr toho, co chcete s veřejnoprávními médii v téhle zemi udělat. Nic z toho se zatím nestalo. Na tu odpověď čekám a považoval bych za absolutní nutnost a povinnost tohle předložit podrobné diskusi do Poslanecké sněmovny. A doufám, že to neuděláte stejně jako stavební zákon, stejně jako služebák - bez připomínek, rychle, třeba poslaneckým návrhem. No, hodilo by se vám to, protože k tomu služebnímu zákonu, o kterém tady jsme už hovořili na plénu, k tomu se také vyjadřovali ti, co byli na náměstí přítomni.

Dokonce jeden úředník, který byl odejit z Ministerstva pro místní rozvoj, byl mezi řečníky. Jmenoval se Leo Steiner a tvrdil lidem na náměstí, jak vypadala první porada na Ministerstvu pro místní rozvoj. No, vypadala tak, že paní ministryně údajně řekla větu: teď budete sloužit vládě. A on řekl, že tohle v úřednickém slibu nikdy nebylo a vládě on jako takové sloužit nebude, že on slouží podle úřednického slibu téhle zemi, řádnému výkonu státní správy, řádnému výkonu toho složitého úřednického řemesla. Vyhodili ho. Je pryč. Podruhé ho vyhodili. Poprvé ho taky vyhodili, myslím, za Babišovy vlády, on se potom vrátil do služeb státu a teď je vyhozen znovu.

Tihle lidé, tihle lidé rozhodně si zaslouží ochranu. Zaslouží si ochranu, ti, kteří pro stát pracují, a mnohdy - a o tom bychom měli diskutovat a na tom se určitě shodneme - ne za úplně dobrých podmínek. Ano, bavme se tady o tom, jak lépe hodnotit a odměňovat lidi ve státní správě, bavme se tady určitě o tom, jak rozvíjet třeba nemanažerskou kariérní linku, ale neberme jim ve státní správě jistoty, jako je třeba služební komise, ke které se mohou odvolat, netlačme na ně tak, abychom je mohli vyrazit v podstatě ze dne na den - tohle tady děláte a tohle je další krok. Shrňme si to: Nemluvíte, snižujete výdaje na zbrojení, nerespektujete závazky NATO, chováte se jak slon v porcelánu v zahraniční politice, saháte tady na nezávislost veřejnoprávních médií, saháte tady na nezávislost státní správy, v rámci stavebního zákona a jeho novelizace - absolutně popíráte třeba možnost památkářů vstupovat do řízení o zřízení a stavbě. To jsou věci, které jsou šílené a jsou za měsíc a půl, a vy říkáte: přišli jsme připraveni, to je důkaz toho, jak efektivně a rychle pracujeme. A já říkám: Co je to za efektivitu? Je to efektivita, jak si rychle podmanit tenhle stát, jak ho posunout k standardům, které vidíme ne na západě, ale které vidíme na východě.

A ten nevybíravý způsob komunikace vůči hlavě státu, to byl určitě impuls, protože to bylo něco bezprecedentního. Ale rozhodně to nebyl jediný důvod, proč se v neděli sešly desetitisíce lidí nejenom v Praze k protestu, který vy ignorujete a děláte, že neexistoval, nezajímá vás, reagovat nebudete.

My se snažíme to, co zaznělo na těch náměstích, a to zcela přesně, tady ve Sněmovně tlumočit. Ten zájem opravdu velký není, pro ty, co se na nás třeba dívají - sedí tady pár poslanců, protože je to nezajímá, jeden pan ministr, nikdo další. To je ten zájem o to, co vzkazují lidé z ulice a z demonstrací v téhle chvíli Poslanecké sněmovně, téhle vládě - a zrovna názor prostřednictvím pana předsedajícího takového Adama Vojtěcha by mě i moc zajímal, jestli si on myslí, on se svojí diplomatickou zkušeností velmi kvalitního velvyslance, zažil jsem ho jako ministra, že si opravdu myslí, že je normální psát po nocích zprávy prezidentovi republiky tímhle způsobem, jestli on tohle měl ve svém diplomatickém repertoáru a je to ta běžná, tvrdá politika, o které se mluví? Troufám si říct, že si to nemyslí, ale nebudu mluvit za něj, třeba se jednou dočkáme a lidé jako on nebo Robert Plaga se k tomu také vyjádří - a třeba i hlasováním, ale alespoň slovem, bylo by to docela žádoucí, nevěnovat se jenom konkrétním věcem ze svého rezortu, ale označit i některé politické věci, protože neodpovídají tomu, co tihle lidé domněle reprezentovali ve svém předešlém životě, což byla slušnost a profesionalita.

A čeho ti lidé mají dost, proč to křičeli? Není to jenom komunikace nekomunikace ministrů, která připomíná opravdu svými výrazy - brutalita, nátlak, bude se divit - nějaký blbý detektivní gangsterský film. Ale pojďme ještě jednou shrnout, co jsou základní výhrady - a teď nemluvím za sebe, ale za lidi z toho náměstí, které tam zazněly: neřešený a trvající střet zájmů Andreje Babiše; dotace pro velké agropodniky, z kterých bude těžit i Agrofert, namísto podpory středních a drobných farmářů - ti obecně vždycky lépe pečují o krajinu; snaha nasadit vodítko, možná i náhubek veřejnoprávním médiím přes peníze - tak se to dělá; a kde se to stalo - kvalita médií veřejné služby klesla - kde se to stalo, kvalita už se potom nikdy nevrátila; snaha rozložit fungující profesionální státní správu, nahradit nezávislé odborníky loajálními kývači - tohle teď tady je - ti potom možná napíšou i do Bruselu větu, že Andrej Babiš není ve střetu zájmů - profesionální úředník, který se drží svého slibu a má nějakou čest a svědomí, tuhle větu napsat nemůže, protože prostě není pravdivá; absolutní nezodpovědnost k budoucnosti v podobě deficitního rozpočtu; dárečky v hodnotě (stokorun?), které nás zadlužují a zadlužují, další generace. A mimochodem, pamatujete si, jak jste nám vyčítali, že dáváme málo peněz do bezpečnosti v téhle zemi - málo peněz, málo se tomu věnujeme, naší prioritou bude bezpečnost. Pamatujete si na to, že jste to říkali v kampani - naší prioritou bude bezpečnost? Tak návrh Ministerstva vnitra, dámy a pánové, je -1,4 miliardy oproti tomu, co jsem navrhoval v rozpočtu, který jsem připravoval ještě já a který byl schválen naší vládou, -1,4. Vážené hasičky, hasiči, policistky, policisté, -1,4 pro rezort Ministerstva vnitra - to je fakt, návrh rozpočtu už je v eKLEPu - budeme dbát na bezpečnost, posílíme ji. -21 miliard do rezortu obrany, opět - budeme dbát na bezpečnost, posílíme ji, ukážeme, jak je pro nás důležitá prioritní. Skutek utek, deficit 310, stokoruny, dárečky, reformy žádné a klesají nám výdaje na vnitřní bezpečnost, vnější bezpečnost - mimochodem v tom rozpočtovém sešitu najdete výdaje na BIS, další tajné služby, NÚKIB. Je to naivita? Je to nepochopení toho, v jaké situaci v současné době jsme? Nebo je to úmysl?A pokud je to úmysl, tak se někomu mstíte? Mstíte se těm službám, že vykonávaly svoji práci dobře a ve prospěch téhle země? Netuším, ale určitě se na tom při projednávání rozpočtu zastavíme a budeme se o tom bavit.

No, a nakonec bych jenom chtěl říct, že opravdu ne, opravdu nejde jenom o jedno frackovité chování jednoho konkrétního ministra, to je jenom ta poslední kapka. Jde o zásahy, plánované zásahy a někdy už částečně uskutečněné a často nevratné a dlouhodobé do základu plnohodnotné a funkční demokracie. A že na tohle poukazujeme, to není naše pokrytectví, ne, ne, ne, to je vaše pokrytectví, že tohle schováváte za závoj něčeho pozitivního. Tohle je zcela legitimní diskuse, kterou tady vedeme, a možná se snažíme, abyste nezničili něco, co už by napravit skoro nešlo. A to, co my chceme, je opravdu svoboda a demokracie, nikoliv demokracie s r. o. Děkuju. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Dalším s přednostním právem je pan poslanec a předseda Matěj Ondřej Havel.

 

Poslanec Matěj Ondřej Havel: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, zaznělo tady, že nedůvěra vládě je taková inventura, a já to skutečně jako takovou inventuru chci pojmout. Je pravda, že vláda České republiky, vláda Andreje Babiše, má svoji důvěru ani ne měsíc a vládne necelé dva měsíce, přesto tady máme schůzi o vyslovení nedůvěry - a já přiznávám, že to je poněkud nestandardní, ale myslím si, já jsem o tom přesvědčený, že i kroky vlády jsou - jemně řečeno - poněkud nestandardní. Já se domnívám, že schůze o vyslovení nedůvěry a ta nedůvěra případná je namístě, protože vláda selhává v řízení státu, vláda selhává ve slušnosti, ve schopnosti říkat pravdu, ale také v zastání se našich spojenců, v zahraniční politice nebo v dodržování zákonů - ale co je důležité? Vláda selhává v základní politické odpovědnosti, ve schopnosti nést důsledky vlastních chyb a postavit čelem k tomu, co se zrovna děje.

My tady hovoříme o nepřijatelném stylu vládnutí, který se bohužel u této vlády stal normou. Jak jsem říkal, vyslovení nedůvěry vládě nebo schůze o vyslovení nedůvěry vládě je určitou inventurou, a já to tak asi pojmu. Pan kolega Nacher tady přede mnou říkal, že se dopouštíme určité devalvace institutu vyslovení nedůvěry vládě. Tak to já myslím, že ne. Já myslím, že vláda se dopustila značné devalvace - a konkrétně tedy místopředseda vlády Macinka - značné devalvace toho, jak má fungovat ústavní činitel, jak funguje komunikace mezi ústavními činiteli. A já neříkám, že spolu musí ústavní činitelé vždycky ve všem souhlasit, to je naprosto přirozené - mají třeba různou politickou orientaci - je to jedna z věcí, která zajišťuje, že demokracie je stabilní, že je pluralita názorů, ve které se vede určitá diskuse, ale ta debata, ta diskuse mezi ústavními činiteli musí mít nějaká pravidla a není možné - a zaznělo to tady mnohokrát dnes i v minulých dnech - aby se dála prostřednictvím takového bezprecedentního vydírání prezidenta republiky, na co tady bylo upozorněno minulý týden.

Pane nepřítomný premiére, kdy konečně uznáte nebo projevíte, že odpovědnost není slabost? Kdy konečně odvoláte pana ministra Macinku? Já jsem k tomu vyzýval minulý týden. Nebyl jsem sám, zdaleka ne, ani z TOP 09, ani z ostatních opozičních stran.

Přešel jste to mlčením, znevážil jste tu situaci, zlehkovážnil, to si myslím, že je to, co potom vyhnalo lidi do ulic v neděli a byl jsem toho svědkem. Ještě o tom budu hovořit.

Tak za prvé, nátlak na prezidenta republiky, takový, jaký jsme viděli, tak je nepřijatelný a vláda se nedistancovala a pan premiér se nedistancoval od arogantního chování Petra Macinky na adresu prezidenta, ale třeba i na adresu novinářů, kdy Zdislava Pokorná nebyla vpuštěna na tiskovou konferenci Ministerstva zahraničí.

Vyhrožování prezidentovi republiky žalobou je pro nás červená čára. Výhrůžky na ochranu osobnosti jsou prostě bezprecedentní nebo žalobou na ochranu osobnosti jsou bezprecedentní a pan prezident nemůže být přece zastrašován jenom proto, že vykonává svou ústavní pravomoc. Místo snahy o uklidnění tady vidíme eskalaci, bagatelizaci chování vicepremiéra Macinky ze strany předsedy vlády.

Já se domnívám, že stát opravdu nemůže fungovat dobře, když jeho vrcholné instituce, vrcholní ústavní činitelé, spolu nejsou schopni komunikovat. Konstruktivně komunikovat. V demokracii se totiž, dámy a pánové, prezidentovi nevyhrožuje, prezident se respektuje a jak říkám, může mít jiný politický názor, to je přirozené, ale respektuje se a je potřeba s ním funkčně komunikovat.

Vláda, která nemá silného premiéra, bohužel souhlasím s názorem nebo musím souhlasit s názorem, že Andrej Babiš není silným premiérem, protože okolnosti, které jsem popsal, neřeší, tak ztrácí jistým způsobem legitimitu. A premiér Andrej Babiš je stále ve střetu zájmů, který slíbil vyřešit a tento slib dal osobně prezidentovi republiky, tento slib doposud nenaplnil.

Obklopuje se lidmi, jako je například ekonomka Ilona Švihlíková, která mu má radit s ekonomikou a hospodářstvím. A to je, prosím, osoba, která je napojena na proruské hnutí Stačilo!. Tento krok také o něčem vypovídá. Prostě premiér, který nedodrží slovo dané hlavě státu, ztrácí politickou autoritu, a to nejenom v očích parlamentní opozice.

Další věc, která tady ze strany vlády nastala v tom krátkém období, po které vláda vládne, tak je zahrávání si s bezpečností České republiky v zahraničí. V době ukrajinské války vláda nenavýšila výdaje na obranu. A já si myslím, že to je velmi nebezpečné. Říkal jsem to už na tiskové konferenci. To hlavní, co má stát svým občanům poskytnout, tak je bezpečnost. A my jako TOP 09 říkáme, že bychom klidně navýšili výdaje na obranu na pět procent HDP, bylo-li by to potřeba. Je to nezbytné. Paní kolegyně, (Na poslankyni Rázgu) prostřednictvím pana předsedajícího, může vám to připadat zábavné, ale jeďte se někdy podívat na Ukrajinu! smála jste se. Jeďte se někdy podívat na Ukrajinu, co tam se odehrává! On vás ten smích přejde. A Ukrajina je opravdu evropské bojiště, na Ukrajině se bojuje o naši bezpečnost. A kdo tomu nevěří, tak buďto málo studuje, nemá kritické myšlení, anebo si to prostě myslet nechce. Bezpečnost naší země je to nejvíc, co může vláda tomuto národu zajistit. To hlavní. Seškrtané výdaje na obranu jsou prostě bezpečnostním rizikem. A v době, kdy spojenci České republiky posilují své bezpečnostní kapacity, tak Česká republika stojí na místě.

K tomu všemu ještě vláda slovy klasika pálí mosty za minulou vládou a ruší kroky, které jsou prospěšné pro Českou republiku. A já připomenu jednu věc; já jsem velmi rád, že pokračuje muniční iniciativa, ale chytrá horákyně, kdy ji budeme zprostředkovávat a je to dobře, že v tom pokračujeme, ale nedáme na to ani korunu, tak to je přece zbabělý postoj. Doufám, že Česká republika nebude potřebovat nikdy v budoucnosti pomoci, protože co si pak ti spojenci řeknou - kde jste byli, když bylo potřeba přidat třeba na tu východní frontu? Šetřit se jistě dá kdekoliv, ale ne na bezpečnosti země.

A my jako strana rozpočtové odpovědnosti máme největší zájem na tom, aby schodky státního rozpočtu byly malé, aby stát hospodařil efektivně, aby efektivně vybíral daně, ty, které jsou potřeba, aby se šetřilo na provozu státu. Nicméně je to otázka priorit. Šetřit na bezpečnosti země, na výdajích na obranu, to kritizujeme, to pokládáme za nebezpečné, a to v našich očích činí vládu chybující.

Tato vláda stojí a padá s hlasy SPD, strany, která relativizuje ruskou agresi a vůbec ukrajinskou otázku. A viděli jsme to naposledy v tom šíleném ostudném projevu předsedy Poslanecké sněmovny 1. ledna. Bohužel to vyvolalo velkou mezinárodní reakci: Zelenského junta, záchody ze zlata, ukrajinská mafie a tak dále. Vláda, která se opírá o ty, kteří zlehčují válku, bohužel ohrožuje bezpečnost státu, a to v kontextu i toho, co jsem říkal o těch nenavyšujících se výdajích na obranu. Nesmírně mně vadí a kritizujeme to selhání vůči spojencům. A tady narážím na tu situaci s Dánskem a Grónskem. Nedokázala se vláda včas postavit v té zahraniční politice za Dánsko, respektive za Grónsko. To jsou přece naši nejbližší spojenci v rámci NATO, v rámci Evropské unie. Ve chvíli, kdy tady zaznívaly ty šílené výroky ze strany Donalda Trumpa vůči Grónsku, tak vláda mlčela. Až potom opatrně, až se situace tak nějak uklidnila. To přece není sebevědomá zahraniční politika, mluvit až poté. Není čitelné pro naše zahraniční partnery, na které straně Česká republika stojí. To v tom předchozím období, ty čtyři roky zpátky bylo úplně jiné. To byla politika sebevědomá, prozápadní a taková ta havlovská, jak se s oblibou říká.

Dále, vláda se netají tím, že chce zaútočit na média veřejné služby. Není nic jiného než snaha o kontrolu veřejnoprávních médií, převést jejich financování pod státní rozpočet. Ano, může to být líbivé, může se nám to zdát prospěšné nám všem, kteří platíme koncesionářské poplatky, že to za nás takzvaně převezme stát. Je to skryté, zaplatíme to stejně ze svých daní, nicméně stát bude tím, kdo bude ta média ovládat. Kdo platí, ten poroučí. A to je bohužel velmi nebezpečná věc a nebezpečný záměr vlády umlčet média veřejné služby.

Vadí mi také, že schůze o vyslovení nedůvěry vládě byla svolána na dnešek, kdy se vědělo, že hlavní aktér, ministr zahraničí a životního prostředí, vicepremiér Macinka tady nebude, je na zahraniční cestě ve Spojených státech. A nic proti tomu, ale mohl přeci předseda Poslanecké sněmovny v tom mantinelu, který mu jednací řád dává, svolat tu schůzi na jindy, kdy tady pan vicepremiér bude přítomný. Je to určitým způsobem další důkaz pohrdání nejenom parlamentní opozicí, ale občanskou společností, která klade otázky. A to jsme viděli tím statisícovým davem v Praze, na Staroměstském, Václavském náměstí i v jiných městech České republiky v neděli.

Já si myslím, že to hlasování o nedůvěře vlády bude určitým způsobem také reparát pro poslance nebo příležitost na reparát pro nás všechny, pro vás všechny, kteří jste hlasovali pro zvolení Tomia Okamury do čela Poslanecké sněmovny, kteří jste ho tam podrželi při tom, když jsme se pokusili ho odvolat po těch skandálních výrocích a já už se k tomu nechci vracet.

Teď budete mít příležitost, vážené kolegyně a vážení kolegové, jeden každý sám za sebe v tom hlasování, které se blíží, dát najevo, jestli vám nevadí vydírání prezidenta republiky ze strany vicepremiéra Macinky. Jestli schvalujete tuto politiku. To budete muset, budete moci každý sám za sebe již brzy tady ukázat národu.

Já se chci vrátit k těm demonstracím na náměstí, která se odehrála v neděli. Já jsem se jich zúčastnil ne jenom jako poslanec, ale jako jeden konkrétní občan naší země a měl jsem možnost tam naprosto spontánně hovořit s těmi lidmi, kteří v tom davu byli. Pohybovali jsme se tam ve větším počtu za opoziční poslance. Oni mají otázky. Mají otázky na nás jako na opoziční poslance, ale taky na vás jako na koaliční a samozřejmě na vládu. Ptali se, co s tím budete dělat? Tak co jiného, co lepšího má parlamentní opozice dělat, než vyvolat hlasování o nedůvěře vládě, byť je to tak brzo poté, co vláda dostala důvěru. Ta situace prostě taková je. Sto tisíc lidí bylo v neděli v ulicích. Měli ty otázky a žádají to po nás. A my jako poslanci parlamentní opozice k tomu přece nebudeme mlčet a sedět a říkat, no, ono se nedá nic dělat, my prostě musíme počkat, protože ono se to musí nějakým způsobem přehnat, stejně s tím nic neuděláme. Máme jenom devadesát dvojku. Tak to ne!

My budeme ty otázky klást tady, my budeme upozorňovat na věci - a už jsem to udělal - které těm lidem na náměstích vadí. Občanská společnost se probudila a je to dobře.

A já jsem hrdý na to, že Česká republika má na rozdíl bohužel od jiných zemí, třeba i v té z našeho pohledu mrtvé visegrádské čtyřce, zdravou občanskou společnost, která si nenechá takové věci líbit a postaví se za prezidenta republiky v době, kdy je na něj vyvíjen takový nátlak. Jsme nařčeni z toho -

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Promiňte, pane předsedo. Prosím o klid v sále, neboť se nám tady hladina hluku výrazně zvýšila. Děkuji.

 

Poslanec Matěj Ondřej Havel: Děkuju. My jsme nařčeni z toho, že zdržujeme projednávání zákonů v této Sněmovně. Schůze je svolána na výborový týden, i kdyby byla o 2 - 3 dny později, tak to přece není pravda. Nezdržujeme žádné projednávání zákonů, to za prvé, a za druhé, předvedli jsme v těch posledních dvou měsících, že jsme parlamentní opozicí, která je konstruktivní, i když máme své připomínky, a to je výsadní svaté právo opozice, připomínky vznášet a otázky klást. Tak nedestruujeme jednání Poslanecké sněmovny. A je hrozné, když ti, kteří tady v minulém volebním období, každý si to může najít, hovořili 5, 6, 7 hodin v úterý jen tak, aby se neprojednávala legislativa. Tak teď, dva měsíce poté, nás za to kritizují. Uvidíte, že data, která jsou načtená z hlediska délky jednání Poslanecké sněmovny, hovoří v náš prospěch. Já tady říkám pravdu, každý si to může najít.

Taky jsme dotazováni, zda máme nějaký plán B, co když vláda padne? Co budete dělat? No jistě. Naše Ústava na to pamatuje, je tady možnost úřednické vlády, eventuálně předčasných voleb. Není to nic, co by Česká republika nezažila, jsou to naprosto legitimní manévry, procesy, v rámci našeho ústavního pořádku, a není nic menšího, v tuto chvíli adekvátního, než vyvolat hlasování o nedůvěře vládě. Tak činíme, protože to po nás občanská společnost požaduje, ale tak činíme, protože naše vlastní svědomí, když jsme tady slibovali, že budeme pracovat pro Českou republiku podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, nám tak velí. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane předsedo. A prosím opravdu, abychom udržovali nějaký takový opravdu klidnější režim tady v Poslanecké sněmovně, ať můžeme pokračovat. Dalším s přednostním právem je předseda klubu TOP 09 Jan Jakob. Pane předsedo, máte řečniště pro vás.

 

Poslanec Jan Jakob: Tak děkuju za slovo, vážený pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, dámy a pánové, dnes zde nestojíme u běžného politického střetu, nestojíme ani před rutinním hlasováním, které by bylo možné odbýt stranickou disciplínou. Dnes rozhodujeme o něčem mnohem zásadnějším. Rozhodujeme o tom, zda Poslanecká sněmovna České republiky řádně plní svoji ústavní roli kontrolního orgánu výkonné moci. Rozhodujeme o tom, zda si necháme systematicky rozkládat demokratické pojistky. A rozhodujeme o tom, zda zákony této země platí i pro vládu.

Vyslovení nedůvěry vládě není akt hysterie, není to ani politická hra, je to krajní, ale legitimní nástroj parlamentní demokracie ve chvíli, kdy vláda selhává, selhává hodnotově, selhává institucionálně a selhává právně.

A já dnes chci mluvit především o třech věcech, odpovědnosti premiéra této země, o vědomém porušování zákonů v souvislosti s návrhem státního rozpočtu a o systematickém útoku této vlády na základní pilíře demokratického státu. (Ozývá se smích z levé strany sálu.) Můžete se, vážené kolegyně, prostřednictvím pana předsedajícího smát, jak chcete, ale doporučuju, pozorně poslouchejte. Dostaneme se k zásadním věcem.

A začněme u premiéra. Ne proto, že by ostatní problémy byly méně důležité, ale proto, že předseda vlády nese odpovědnost za vládu jako celek, odpovědnost politickou, odpovědnost morální i odpovědnost ústavní. Pane premiére - pan premiér tady celý den skoro není, bylo by vhodné, aby při této příležitosti zde byl, chápu, že z jeho pojetí je Poslanecká sněmovna žvanírna, že nerespektuje dělbu moci, ale měl by tady být. Takže pane premiére, nepřítomný, vy jste této Sněmovně i veřejnosti opakovaně sliboval, že svůj kolosální střet zájmů vyřešíte. Sliboval jste, že oddělíte výkon veřejné moci od svého ekonomického impéria. Sliboval jste, že odstraníte pochybnosti o tom, zda rozhodujete ve veřejném zájmu nebo ve prospěch svých firem. K dnešnímu dni se nestalo nic. Nestalo se vůbec nic.

Střet zájmů předsedy vlády není drobnou nepříjemností, kterou lze přejít mávnutím ruky. Je to systémový problém. Spojení politické moci, ekonomické síly a mediálního vlivu v rukou jednoho člověka je v každé demokratické zemi považováno za velké riziko a v naší zemi se místo řešení tohoto rizika děje jeho normalizace.

Vaše vláda nejenže tento střet zájmů toleruje, ale ona ho legitimizuje. Vaše vláda vašim firmám nadále přiděluje dotace, vaše vláda vás kryje. A vaše mlčení k této věci je možná výmluvnější než jakékoliv prohlášení.

Jak máme věřit vládě, jejíž předseda není schopen nebo ochoten splnit elementární závazek vůči právnímu státu? Jak máme věřit, že rozhodování této vlády je motivováno veřejným zájmem, když základní konflikt zájmů zůstává neřešený a je bagatelizovaný.

Premiér ale také nese plnou odpovědnost za své ministry, za jejich jednání, za jejich excesy, za jejich vztahy k ústavním institucím a především za to, jak vláda jako celek respektuje ústavu, zákony a základní pravidla politické kultury. A právě zde premiér naší země naprosto selhává. Jednání členů vlády vůči prezidentu republiky, ať už šlo o nátlak, vydírání nebo nepřijatelné politické hry, není nějakým osobním selháním jednoho ministra. Je to selhání vlády jako celku a je to především selhání jejího předsedy, který má povinnost v takové chvíli jednat razantně, jasně a okamžitě.

Nic takového se nestalo. Neviděli jsme autoritu, neviděli jsme leadership, neviděli jsme odpovědnost. Viděli jsme váhání, mlžení, relativizaci a mlčení. A to mlčení je samo o sobě výmluvné.

Pane nepřítomný premiére, vy dnes nepůsobíte jako člověk, který řídí vládu, vy dnes působíte jako člověk, který je rukojmím vlastní situace, jako předseda vlády, který není schopen udělat zásadní krok vůči svým koaličním partnerům, i když jejich jednání překračuje únosnou mez. A důvody tohoto selhání jsou bohužel zcela zjevné. Vy jste předsedou vlády, který čelí trestní kauze. O jejím obsahu nemají a nesmí rozhodovat poslanci. Rozhodovat mají jen a pouze orgány činné v trestním řízení. Politickou realitou však je, že o tom, zda bude předseda vlády zbaven imunity a trestní řízení bude či nebude pokračovat, o tom bude rozhodovat Poslanecká sněmovna.

A rozhodující slovo v tom mají vaši koaliční partneři. A právě se dostáváme k jádru problému. Koaliční partneři vás, pane nepřítomný premiére, dnes mají v kleštích. Mají v rukou nástroj, který zásadně ovlivňuje vaši osobní situaci. A v takové konstelaci nemůže premiér vystupovat jako silný nezávislý autoritativní předseda vlády. Nemůže si dovolit konflikt. Nemůže si dovolit jasný řez. Nemůže si dovolit vyzvat k odpovědnosti. To není žádná spekulace, to je bohužel politická realita. Výsledkem je slabý premiér. Premiér, který nekoriguje excesy svých ministrů. Premiér, který nedokáže ochránit důstojnost ústavních institucí. Premiér, který v krizové situaci nejedná, ale vyčkává. A vláda, jejíž předseda je slabý, je slabá jako celek.

Vážení kolegové, vláda, která není schopna jednat s respektem k prezidentovi republiky, vláda, jejíž premiér není schopen řídit vlastní kabinet, a vláda, jejíž předseda je svázán osobními zájmy a obavami, taková vláda nemůže ručit za stabilitu, důvěryhodnost ani řádné fungování státu. A i to je jeden z důvodů, proč si tato vláda důvěru Poslanecké sněmovny nezaslouží.

Ano, zazněly zde a ještě nepochybně zazní kauzy pana vicepremiéra Macinky - vydírání prezidenta republiky, krytí ruských agentů, omezování práce novinářů, popírání klimatické změny, nepravdivé majetkové přiznání, to všechno jsou vážné věci, velmi vážné věci, ale dovolte mi jednu poznámku. Problém této vlády není jeden ministr. Problém této vlády je to, že na tyto kauzy nedokáže reagovat, že chybí jasný distanc, že chybí odpovědnost, že chybí politická sebereflexe. A kdo za to nese odpovědnost? Předseda vlády, premiér, který má řídit kabinet, a místo toho ho nechává rozkládat zevnitř.

A teď se dostávám k tomu, co považuji za nejzásadnější bod z mého pohledu dnešní debaty, k bodu, který sám o sobě stačí k tomu, aby vláda ztratila důvěru Poslanecké sněmovny. Návrh státního rozpočtu této vlády je v rozporu s platným zákonem České republiky. Ne s nějakým doporučením, ne s nějakou dohodou, ale se zákonem. Zákon o pravidlech rozpočtové odpovědnosti jasně stanoví limity výdajů veřejného sektoru. Tyto limity nebyly přijaty náhodou. Byly přijaty proto, aby chránily veřejné finance před populismem, krátkozrakostí a politickým pohodlím. A tento zákon byl porušen. Podle výpočtu zhruba o 60 až 70 miliard korun. To potvrzuje i zcela nezávislá instituce Národní rozpočtová rada. To není technická odchylka, to je flagrantní porušení zákona! Vláda má právo navrhovat rozpočet, nemá ale právo porušovat zákony.

A co je ještě horší? Tato vláda místo nápravy navrhuje zákon změnit. Ne proto, aby byl lepší, ale proto, aby zakryla vlastní selhání, aby odstranila česká fiskální pravidla a spokojila se s minimem, které stanoví maastrichtská kritéria. To je rezignace na jakoukoliv rozpočtovou odpovědnost. To je vzkaz budoucím generacím, že se o ně vláda nestará. A to je důvod, proč říkám zcela otevřeně: vláda, která vědomě porušuje zákon, nemá moji důvěru.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi v této souvislosti připomenout něco, co je z hlediska ústavy naprosto klíčové, ústavní slib každého z nás. Na začátku mandátu jsme všichni bez výjimky složili tento slib, který je v ústavě naší země: Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj mandát budu vykonávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.

Tento slib není ceremoniální formalita. Není to prázdná věta pronesená pro kamery. Je to osobní závazek každého poslance vůči této zemi, vůči právnímu řádu a vůči občanům, kteří nám svěřili mandát. A právě proto je nutné říct zcela otevřeně: Pokud Poslanecká sněmovna v příštích týdnech vědomě schválí státní rozpočet, který je v rozporu se zákonem, pak se nejedná jen o politické rozhodnutí, jedná se o porušení ústavního slibu těch, kteří budou pro takový návrh hlasovat. Nelze se vymlouvat na stranickou disciplínu, nelze se vymlouvat na koaliční dohodu, nelze se vymlouvat na předchozí vládu, nelze se vymlouvat na cokoliv jiného. Ústava ani zákony neznají v tomto jakoukoliv výjimku. Každý poslanec má povinnost zachovávat zákony. Nejen tehdy, když se to hodí, nejen tehdy, když je to pohodlné, ale vždy, i v situaci, kdy je to politicky nepříjemné. Hlasování pro návrh státního rozpočtu, v němž je zřejmé, že je v rozporu s platným právním řádem, znamená vědomé rozhodnut tento závazek porušit. Znamená to hlasovat v rozporu s vlastní přísahou. A to je hranice, kterou by demokratický zákonodárce nikdy neměl překročit. Nejde zde o spor vlády a opozice, nejde o to, kdo je v koalici a kdo je v opozici, jde o to, zda Poslanecká sněmovna jako celek respektuje právní stát, nebo zda sama rezignuje na povinnost ctít zákony, které má naopak chránit.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, každý z nás ponese osobní odpovědnost za své hlasování. Nejen politickou odpovědnost před voliči, ale i morální odpovědnost vůči vlastnímu svědomí a vůči slibu, který jsme složili na svou čest. A na tuto odpovědnost se bude jednou ptát historie.

Další oblastí, kterou nelze přehlédnout, je plán vlády zrušit klíčové parametry důchodové reformy. Reformy, která byla nepopulární, ale byla nutná. Reformy, která reagovala na demografickou realitu, ne na volební průzkumy. Populistické rušení těchto opatření znamená jediné - přenesení odpovědnosti na naše děti a vnuky. Znamená to, že vláda si kupuje krátkodobý politický klid za cenu dlouhodobé nestability. To není sociální politika, to je nezodpovědnost.

A konečně, musím se zastavit u záměru vlády zrušit televizní a rozhlasové poplatky. Je to totiž zásadní politické rozhodnutí se zcela jasným důsledkem - vytvořit přímou finanční závislost České televize a Českého rozhlasu na státním rozpočtu, tedy na aktuální vládní většině, jinými slovy, zestátnění médií veřejné služby.

Říkejme si věci pravými jmény. Média veřejné služby nejsou státními médii. Nejsou prodlouženou rukou vlády, nejsou nástrojem politické moci. Jsou zde proto, aby kontrolovala moc, nikoliv, aby jí sloužila. Aby kladla nepříjemné otázky, aby informovala i o věcech, které jsou vládě nepohodlné. A právě proto jsou trnem v oku autoritářských a populistických vlád. Scénář zestátnění médií veřejné služby známe velmi dobře. Vždy začíná stejně. Nejprve slyšíme, že média veřejné služby jsou drahá, pak že jsou neobjektivní, pak že jsou nepřátelská, pak že je potřeba změnit jejich financování a nakonec skončíme u médií, která jsou formálně veřejná, ale fakticky politicky podřízená.

Viděli jsme to v Maďarsku, sledujeme to na Slovensku a dnes bohužel vidíme první kroky stejným špatným směrem i u nás. Financování prostřednictvím poplatků není historický relikt. Je to vědomě zvolený model, který má jediný cíl. Zajistit maximální míru nezávislosti na politické moci. Jakmile tento model zrušíte, otevřete dveře politickému tlaku. To je bohužel nevyhnutelné, protože kdo platí, ten rozhoduje a kdo rozhoduje o rozpočtu, ten drží moc. Vláda, která navrhne tento krok, musí nést plnou politickou odpovědnost za to, že oslabuje jednu z klíčových institucionálních pojistek demokratického systému. Nezávislá média nejsou komfortem demokracie, jsou její podmínkou. A dovolte mi říct ještě jednu věc zcela otevřeně. Útok na média veřejné služby nikdy nepřichází izolovaně, vždy jde ruku v ruce s útokem na další kontrolní mechanismy, na nezávislé instituce, na soudy, jak jsme slyšeli dopoledne od pana premiéra, na parlamentní kontrolu, na opozici. Je to součást širšího vzorce chování, nikoliv nahodilý ojedinělý nápad.

Vláda, která zpochybňuje význam médií veřejné služby a snaží se je dostat pod politickou kontrolu, vysílá velmi nebezpečný signál, že kritika je problém a že kontrola moci je obtěžující. Kdo rozebírá pojistky demokracie, ten hazarduje s naší budoucností a vláda, která tento hazard vědomě podstupuje, si nezaslouží důvěru demokratického parlamentu.

Vážené kolegyně, vážení kolegové. Vláda, která toleruje střet zájmů premiéra, vláda, která kryje kauzy svých členů, vláda, která vědomě porušuje zákony, vláda, která rozkládá důchodový systém a vláda, která útočí na nezávislost médií, taková vláda si důvěru Poslanecké sněmovny nezaslouží. Proto budu já i mí kolegové z TOP09 hlasovat pro vyslovení nedůvěry této vládě a vyzývám vás, abyste se při hlasování řídili svým svědomím, ne stranickým příkazem. Děkuji za pozornost. (potlesk zprava)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji pane předsedo. A další s přednostním právem je předsedkyně klubu STAN, paní poslankyně Michaela Šebelová. Máte slovo.

 

Poslankyně Michaela Šebelová: Děkuji vám za slovo pane místopředsedo. Ráda bych hovořila tady před panem premiérem, když projednáváme bod důvěra, nedůvěra vládě, pan premiér tady ale není. Nedá se nic dělat. Asi jej nezajímá, co si myslíme. Připadá mi to takové pohrdání parlamentem. Můžeme být rádi, že tady je aspoň jeden pan ministr, tak dobrý večer, pane ministře. Vůbec celý průběh té schůze je takový monolog vlády. Z toho úvodního projevu pana premiéra bych možná vyzdvihla jednu věc a ta mě pobavila. On místo toho, aby obhajoval svou vládu, tak se díval do minulosti. Já myslím, že této zemi by prospělo, kdybychom se dívali do budoucnosti. A on se tady zabýval a zmiňoval kauzy té předchozí vlády. A my jsme tady minulý týden v pátek hlasovali o programu a jeden koaliční poslanec, Igor Červený, navrhnul, abychom se tím zabývali ve Sněmovně a my jako celá opozice jsme ten bod podpořili, my jsme byli připraveni o těch věcech diskutovat a vládní koalice nechtěla. Zřejmě vám pan premiér Babiš neřekl, jak máte hlasovat, protože jeho to zřejmě zajímá, on se tím zjevně zabývat chtěl, dnes ve svém projevu o tom mluvil. Tak je to trošku takové vypovídající o tom, jak vaše vláda, koalice funguje.

Proč za nás nemá vláda Andreje Babiše důvěru a já osobně jsem, nemůžu říct, že ráda, ale považuji za nutné, abychom se jako opozice vyjadřovali v této věci, tak já zmíním 3 zásadní body, bod 2 a třetí bude takový spíš jako podpůrný. Je to ten zmiňovaný střet zájmů pana premiéra. Ono se to tady nese jako tenká červená niť. A já si pamatuju, že to byla první mimořádná schůze, na které jsme se jako opozice dohodli, že opravdu je nutné svolat mimořádnou schůzi, protože, přestože pan premiér dal slib, že oznámí, jakým způsobem ten střet zájmů bude řešit, tak se k tomu stále neměl. Na té mimořádné schůzi jsme se nic nedozvěděli, maximálně, že si máme počkat a proč svoláváme zbytečné schůze, že on to samozřejmě vyřeší.

Nevyřešil vůbec nic. Dál veřejný slib, dal slib panu premiérovi, tedy prezidentovi, pardon za přeřek, ale nestalo se nic. On se vymlouvá na nějaké lhůty, ale i z toho, co bylo dosud zveřejněno, není zjevné, že by platilo to oznámení z marketingového videa pana premiéra, že se doživotně zbaví Agrofertu. Ono z těch rozborů to vypadá, že ta celá situace je trošku jinak a my opravdu nevíme, jestli celá řada rozhodnutí, která vláda dělá, dělá z důvodu toho, že si myslí, že jsou správná a nebo je dělá proto, že prospějou firmám pana premiéra. Protože jinak nevím, jak je možné, že vláda stáhla návrh dotačních programů a přihodila 250 milionů korun na zpracování produktů a 300 milionů na chovy zvířat. Úplně náhodou jsou to přesně ty programy, ze kterých Agrofert masivně čerpá. A co se týče zdravotnictví, tak ano, technicky vzato Synbiol nečerpá veřejné dotace a neúčastní se veřejných zakázek, ale jdou tam peníze z veřejného zdravotního pojištění. To jsou také peníze, nás daňových poplatníků, a můžeme si být jistí, že rozhodnutí, které učiní Adam Vojtěch v rezortu zdravotnictví, budou vedena dobrými úmysly a nebo budou tvořena tak, aby zrovna Synbiolu se dařilo, protože vláda má v programovém prohlášení, že se bude rozhodovat na základě dat. Také zřídila institut ministra pro sport, prevenci a zdraví, což já nezpochybňuji, naopak to veřejně hájím. Tak ale nerozumím tomu, proč chce Andrej Babiš zrušit vyhláškou zdravější stravování. Ono se to může v kontextu boje za veřejnoprávní média, v kontextu toho, jak se chová pan vicepremiér Macinka k panu prezidentovi, zdát jako absurdní, ale pokud k zrušení té vyhlášky dojde, tak hodíte do koše práci, několikaletou práci celé řady odborníků, Státního zdravotního ústavu, celé řady lidí, které se podílely na tom, aby naše děti byly zdravější, které se dívaly do budoucna, aby naše děti jedly méně cukru, méně soli, méně polotovarů.

Ano, ta schůzka měla být dnes, je přesunuta. Já jsem zvědavá, jak to dopadne. Jestli dokáže pan ministr Adam Vojtěch hájit své přesvědčení, že to je správné, jestli zde přítomný ministr Plaga se postaví za školy a řekne, že ano, pojďme dát podmínky těm školám, aby vařily správně, pojďme vrátit chuť kuchařkám k tomu používat třeba nové metody, ale pojďme se postavit za naše děti, protože to je správné.

 

 

Protože já nevím, tak jde o byznys, jde o to, že někomu ubude kšeft a nebude moct dodávat do těch školních jídelen? Já uznávám, že možná někteří v té situaci, která byla z nejasností kolem financování, prostě mají odpor k té vyhlášce, ale prostě tady se šíří celá řada dezinformací a ve mně to vyvolává dojem, že prostě této vládě nemůžeme věřit, že prostě tam, kde je to správné, nenajde ve finále tu odvahu udělat tu správnou věc, protože její rozhodnutí bude řízeno byznysovými zájmy, populistickými zájmy pana premiéra.

O financování médií veřejné služby tady bylo řečeno mnohé, ale to já osobně opravdu považuju za jedno z největších ohrožení naší demokracie. Protože ono vy tady neříkáte, vy tady jenom říkáte, že chcete zrušit poplatky a že to je v několika dalších zemích, ale neříkáte ten kontext a neříkáte, jaký model toho financování bude a taky neříkáte, kde ty peníze vezmete, protože když je nevyberete na těch poplatcích, tak budete muset ten provoz z něčeho zaplatit, tak kde vezmete těch 11 miliard? Zase to budou peníze daňových poplatníků? O tom vy nemluvíte. No, a to, jestli každý rok o tom rozpočtu budete jednat a vrátíte (dáte?) tam méně a méně peněz, no tak samozřejmě, že přirozeně tím budete vytvářet nátlak na to, aby se ta televize nebo rozhlas chovaly tak, jak bude aktuální vláda chtít, protože budete na ně tlačit, že jinak snížíte rozpočet. To znamená, za nás to není o zrušení poplatků. Za nás je to snaha o zestátnění České televize a Českého rozhlasu.

A co mě osobně mrzí, že pan premiér a mnozí z vás koaličních poslanců a ministrů znevažujete nedělní demonstraci, která tady proběhla. Já myslím, že někdo říká, jak to kdo komentuje, kolik lidí se zúčastnilo. No, ti lidé se sami rozhodují, jaké demonstrace a za jakým účelem se zúčastní a zjevně v tomto případě k tomu našli dobrý důvod. Ono nejenom, že byla přeplněná Praha, nakonec to bylo na více náměstích, ale dokonce se spontánně konaly akce v mnoha městech větších, i menších v regionech, prostě, opravdu v celé řadě měst a obcí se lidé na těch náměstích sešli. Zjevně jsou nervózní, nelíbí se jim a přišli se postavit za slušnost. Já si myslím, že ten hlavní nositel toho apelu je to, že se tady najednou vláda nechová slušně, nechová se slušně směrem k prezidentovi, ani k nám k opozici. A mám pocit, že pohrdáte občany nebo se jich bojíte?

Bojíte se aktivních občanů, lidí, kteří se zajímají o to, co se děje v jejich okolí, co se děje v jejich městech a obcích? My se toho nebojíme, naopak vyzýváme, aby se lidé zapojili, aby vstupovali do politických stran i hnutí, klidně i do těch z vládní koalice. Samozřejmě, protože každý má právo se zapojit tam, kde je mu to blízké a je tady samozřejmě celá řada lidí, která tíhne ke stranám vládní koalice, ale jde o to, abychom nemlčeli, abychom se zapojili do toho, co nás trápí, abychom rozhodovali o svých životech, protože já jsem přesvědčená o tom, že budoucností naší země jsou občané aktivní, kteří se starají o sebe, o své zdraví, o své okolí, o své blízké, o potřebné, kterým jde o budoucnost naší země. A pro takové občany my tady jsme, jsme tady i pro ty ostatní. A rozhodně tato schůze není zbytečná, přestože vy se snažíte vytvořit dojem, že je. Děkuji za pozornost. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji paní předsedkyně. A s přednostním právem předseda KDU-ČSL Marek Výborný. Pane předsedo, řečniště je vaše.

 

Poslanec Marek Výborný: Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážení páni dva ministři, kolegyně, kolegové, já se pokusím soustředit na několik bodů, které tady chci i za poslanecký klub KDU-ČSL přednést, nicméně na začátek, na úvod mi dovolte se podivit nad dvěma věcmi. Myslím, že nikoho z nás netěší, že tady dnes už xtou hodinu jsme a trávíme nad bodem této mimořádné schůze, a to je návrh na vyslovení nedůvěry vládě Andreje Babiše. Jakkoliv je to samozřejmě na místě. A to já se pokusím také zdůvodnit, ale chci jednoznačně odmítnout to, co tady slyšíme nebo slyšeli jsme v mnoha projevech, počínaje panem premiérem a  pokračováno potom ministry a dalšími zástupci koalice, že by to snad byla naše vina, nebo že bychom byli my těmi, kteří odvádí pozornost od práce pro lidi, tak to musí mít jednoznačně odmítnout.

My bychom tu schůzi nikdy nevyvolali, kdyby k tomu nebyly ty důvody, které snad jsou všem jasné. Je to vláda Petra Macinky, Andreje Babiše a Tomia Okamury a možná úmyslně říkám Petra Macinku na 1. místě, protože přece my jsme tady vůbec nemuseli být. Stačilo by, kdyby Andrej Babiš byl tím premiérem, jak o sobě sám často a rád hovoří, silným premiérem, který dokáže věci řídit, který dokáže si lidi srovnat. Takhle lusknutím prstu si mohl dávno srovnat ministra Macinku v okamžiku, kdy tady zcela neuvěřitelným a myslím, že jednoznačně neakceptovatelným způsobem útočil a vyhrožoval prezidentu republiky. Takhle lusknutím prstu si může srovnat své koaliční partnery, například Tomia Okamuru, když tady různým způsobem opakovaně, opakovaně zpochybňuje naše zásadní ukotvení v našich transatlantických vazbách a mohl bych takto pokračovat dál. Vždyť my tady 19 dní po získání důvěry vlády neřešíme dnes a denně jednu kauzu za druhou.

A proč tedy Andrej Babiš neukáže svoji sílu? Proč nedokáže se distancovat jasně a zřetelně od slov a vyhrožování Petra Macinky vůči prezidentovi republiky? Proč není tím silným premiérem, který by toto jasně vzal do svých vlastních rukou? Potom bylo to zřejmé. Stačí dotyčného odvolat, anebo dotyčného vyzvat k tomu, aby přinesl třeba už takového kandidáta, který bude skutečně akceptovatelný i proto, aby mohl být jmenován ministrem životního prostředí. Bohužel je to vláda, je to vláda Andreje Babiše, Petra Macinky, který, zdá se, to teďka řídí víc než Andrej Babiš, která jenom neustále dokola řeší kauzy, řeší Turka, řeší střet zájmů premiéra. Mimochodem přislíbena, já si to pamatuju jako dnes, já jsem na sociálních sítích ocenil tehdy krok Andreje Babiše, tak, jak to bude vyřešeno, nebylo vyřešeno vůbec nic. Máme tady trestní stíhání dvou předsedů koaličních stran a možná to je ten důvod, proč tady taky dneska jsme, a to je ten důvod toho ostudného mlčení premiéra Andreje Babiše, protože během několika málo týdnů tady oba dva budou čelit výzvě k vydání trestnímu stíhání.

A Andrej Babiš ví, že je vlastně v kleštích, že je v kleštích svých koaličních partnerů, že bude právě potřebovat jejich hlasy. Já bych tady chtěl, ale ještě se teď v úvodu vrátit k tomu, čím jsme tady dnes v 11 hodin začínali. Já jsem tady vydržel několik, ale málo desítek minut, dělal jsem si nejprve poznámky, ale musím říct, že ta snůška lží, a někdo z kolegů jich tady napočítal víc jak sto, které tady zazněly z úst Andreje Babiše, tak je něco, co je opravdu stavu, že se z toho spíš dělá fyzicky zle. Andrej Babiš, který hovoří často a rád o tom, jak chce spojovat společnost, jak chce být tím, který ji nebude rozdělovat, tak tady přijde, pozuráží kdekoho, včetně snad kliky od dveří tady v Poslanecké sněmovně, lže, o kom může a mohl bych to tedy dokládat dál a dál a dál, tak ten je ten, který si má zasloužit důvěru této Poslanecké sněmovny.

Jednu věc mi dovolte tady říct třeba zcela jasně, když tady hovoří o tom, že jsme si snad my vymysleli střet zájmů na něj, tak já mu prozradím sladké tajemství, ten zákon o střetu zájmů, já myslím, že to víte i vy, poslanci hnutí ANO a paní poslankyně, že to ví i pan ministr Plaga a paní ministryně Mrázová a pan ministr Tejc a ten zvlášť, to je ministr spravedlnosti, takže zákon o střetu zájmů spadá gesčně pod jeho ministerstvo.

Pane ministře, kdo a kdy schválil zákon o střetu zájmů? (Obrací se k ministrovi Tejcovi.) Byla to vláda sociální demokracie? Vy jste taky byl kdysi sociální demokrat, mám pravdu, že jo? Tak byla to vláda sociální demokracie? Byla to vláda hnutí ANO, kde byl ministrem financí kdopak? Byl to Andrej Babiš. Takže za jeho vlády byl schválen zákon o střetu zájmů. Čili pokud ho něco teďka dohání, tak je to jeho vlastní hlasování a to, že si schválil zákon o střetu zájmů, který je přísnější než evropská legislativa. A věřím, že jako ministr spravedlnosti - a pojďte to sem říct - jestli platí zákony pro české občany, jestli platí zákony i pro premiéra. Protože není možné říct - já se podrobím pouze evropské legislativě, a nepodrobím se té české, protože ta česká legislativa, to je přece naprosto jasné a zřejmé, že platí a má platit pro všechny.

Já bych tady mohl teď vyvracet jednu lež za druhou. Bylo jich více než sto, více než sto urážek konkrétních lidí, témat. Já myslím, že to je něco, co je nedůstojné. Nedůstojné nejenom Andreji Babišovi, ale nám všem.

Nebudu se tady vracet i k těm věcem, které se týkají třeba rezortu zemědělství nebo rezortu práce a sociálních věcí nebo rezortu životního prostředí. Možná by bylo lépe, kdybyste, pane premiére, dokázal sestavit vládu tak, aby byla úplná, aby mohla fungovat. Pak se tady ráno dozvíme, že ten, co to je, já nevím, zastupující ministr nebo zmocněnec čehosi, klimatu, že poletí na neformální Radu ministrů. Tak to by mě zajímalo, jak se tam s tím ministři životního prostředí - pan ministr Hladík sedí tady v sále, by to mohl vyprávět - jak se tam ti ministři životního prostředí z Evropské unie budou bavit s nějakým zmocněncem, který tam přiletí ještě jako černý pasažér slovenského vládního letounu. (Smích zprava.) Ale nakonec tedy černým pasažérem nebude, jak jsme se dozvěděli v podvečer, nevím, jestli to zatrhl Andrej Babiš, nebo co se stalo. A je to dobře samozřejmě, nemá tam co jezdit, není to žádný ministr a nemá tam reprezentovat Českou republiku, nemá tam reprezentovat tuto vládu, ani nás jako Poslaneckou sněmovnu.

Takže by bylo dobře, kdyby se Andrej Babiš věnoval tomu, aby měl kompletní vládu, aby tady neurážel, nelhal. Když tady má ty trapné narážky na to, kdo tady jako lže, tak skutečně ať si nechá udělat ze sjetiny svého projevu rešerši. A myslím, že i umělá inteligence mu tam napočítá tolik lží, že to bude minimálně trojmístné číslo.

Co je ale pro mě těžko uvěřitelné nebo omluvitelné, je to, že tady Andrej Babiš není. Už několik hodin není na jednání Sněmovny, která řeší nedůvěru vládě. Přitom já tomu taky nerozumím, proč ta schůze byla svolána na dnes, když ministr zahraničí Petr Macinka, který je tím hlavním důvodem - paradoxně to není Andrej Babiš, je to Petr Macinka, kvůli kterému jsme se tady sešli, tak odletí do Spojených států amerických se svolením a odůvodněním premiérem, že ta schůze není důležitá. Tak já už nevím, jaká schůze by měla být důležitější, než je důvěra, respektive nedůvěra vládě, kterou vedu. Ale dobře. Pak ale tady má sedět premiér. Chápu, že ne nonstop desátou hodinu, každý se potřebuje navečeřet, naobědvat, ale já jsem tady za posledních několik hodin Andreje Babiše neviděl. Tak já ještě zvážím, jestli by nebylo na místě tuhletu schůzi přerušit do okamžiku, než se dostaví premiér sem do sálu, protože myslím, že to, že tady jsou ministři, je sice v pořádku, je jich tady taky ani ne do Mariáše, ale měl by tady na prvním místě být Andrej Babiš.

A znovu říkám, tu schůzi na dnešek, pokud se to náhodou panu premiérovi nehodilo, tak svolal Tomio Okamura. A považuju za nemožné a neakceptovatelné to, aby premiér zítra odcestoval na nějakou svoji zahraniční cestu. Pokud tedy tady Sněmovna má projednávat s vážností této vlády a této Sněmovny to základní, co z ústavy vyplývá, tedy důvěru vládě, tak tady premiér prostě musí být.

Chci říct - a chci to říct úplně jasně - to jednání, kvůli kterému jsme se tady sešli, jednání ministra zahraničí, ministra životního prostředí a vicepremiéra Petra Macinky vůči prezidentovi republiky, je pro nás nepřijatelné a je v takové míře nepřijatelné, že jsme si jasně řekli, že už tohleto je ten okamžik, kdy není možné mlčet a kdy musíme využít tento mimořádný instrument. Nijak nás to netěší. My jako lidovci tady máme připravený balíček, rodiče plus sedm konkrétních opatření, některá z nich máme předložena zde, mohli jsme je projednávat, mohli jsme se o nich bavit a mrzí nás, že to není možné. Ale není to možné právě tím přístupem, který tady vidíme ze strany premiéra, ze strany Petra Macinky a mnohých dalších.

A nejde jenom o tu formu nějakých půlnočních nebo popůlnočních esemesek, jde i o ten obsah. Ministr tady vyhrožuje tím, že Česká republika neprodá letouny Ukrajině, že prezident republiky nepojede na summit NATO a tím fakticky poškozuje zahraniční zájmy České republiky. A v případě českých letounů, těch L-159, tak dokonce ministr Macinka sám sebe, sám sebe usvědčil, když řekl, že vláda je klidně Ukrajině prodá a že o tom dokáže on přesvědčit Tomia Okamuru. Tak tady jsou skutečně rozpory, které by bylo záhodno tady skutečně vysvětlit.

Jenže, a to jsme zpátky u toho, co jsem tady říkal, to by musel silný premiér tu vládu skutečně vést, a tomu tak bohužel není.

Dovedete si někdo představit, že by kdokoliv z ministrů naší vlády, vlády Petra Fialy, se tímto způsobem vyjádřil o prezidentovi republiky, předsedovi Poslanecké sněmovny, komukoliv i z opozice a že by to zůstalo bez reakce premiéra? Dovedete si to představit? Položte si jenom tu otázku, jestli tohleto pro vás je představitelné.

Je normální v demokratické zemi, že ministr zahraničí oznámí veřejně, že přestává komunikovat s hlavou státu? Je to standardní věc? Běžná věc? Je to něco, co je v souladu mimochodem s jeho slibem člena vlády? Je to něco, co je v souladu se zájmy České republiky v zahraničí? Můžete se tomu smát, jak chcete, ale já jsem přesvědčen, že tady se dostáváme daleko za hranice toho, co by mělo být akceptovatelné, a ne pro nás, ne pro opozici, ale pro občany České republiky, pro ty, za které vy se také neustále schováváte.

Důvěra, dámy a pánové, důvěra se nedá vyhlásit, důvěra se dá jenom zasloužit, dá se zasloužit respektem, sebekázní a odpovědností. Já se obávám, že - a viděli jsme to nakonec v uplynulých dnech i na ulicích a náměstích naší země - bohužel vláda tento respekt nemá, sebekázeň také ne. Pár věcí jsem se tady snažil připomenout. A stejně tak bohužel neoplývá odpovědností, kterou by každá vláda skutečně oplývat měla.

A proto my lidovci, my poslanecký klub KDU-ČSL, nejsme připraveni v hlasování vyslovit důvěru vládě. Naopak se domníváme, že tato vláda si právě proto, co jsem říkal, důvěru nezaslouží. Děkuji. (Výrazný potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane předsedo. Mám zde prozatím poslední písemnou přihlášku, tu podal s přednostním právem předseda ODS Martin Kupka. Není přítomen. Ústní žádost podal pan ministr Tejc. Pane ministře, máte přednostní právo a řečniště je vaše.

 

Ministr spravedlnosti ČR Jeroným Tejc: Děkuji za slovo. Byl jsem vyzván, takže musím reagovat. Já musím říct, že skutečně je pravdou, že Ministerstvo spravedlnosti je gestorem zákona o střetu zájmů. Znám ten zákon a mohu zodpovědně říct, že pan Andrej Babiš jako premiér neporušuje žádný zákaz stanovený právě v tomto zákonu o střetu zájmů.

Ono je potřeba vědět, že držení akcií jako takových není podnikáním. A stanovili to nikoliv zákonodárci pouze, ale stanovila to i judikatura soudů. Takže to je na okraj.

A když už jsem se tedy dostal ke slovu po té řadě a abychom si řekli, jak to je. Já musím říct, že jsem opravdu skoro dojat toho, jak citliví jste na ty kauzy, jak citliví jste na to, co se někde píše nebo řekne. Škoda, že jste tak citliví nebyli v těch posledních čtyřech letech. Protože kdybyste měli aspoň polovinu těch nároků, co máte na nás, tak byste museli podávat demisi každý týden. (Potlesk zleva.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. S přednostním právem z místa se přihlásil předseda KDU-ČSL Marek Výborný. Pane předsedo, řečniště je vaše.

 

Poslanec Marek Výborný: Děkuju za slovo. Musím reagovat. Děkuji panu ministrovi, že vystoupil, toho si cením, ale, pane ministře, pokud jste poslouchal pana premiéra, tak on tady hovořil o tom svém střetu zájmů v letech 2017 až 2021. Tak pokud se vy domníváte, že tedy paragraf 40 zákona o střetu zájmů, o kterém hovoříte, že ho dobře znáte, se nevztahuje na premiéra, tak to sem pojďte říct. Ale není to pravda. Moc dobře víte, že paragraf 40, cituji, zakazuje poskytnout dotaci nebo investiční pobídku obchodní společnosti, ve které veřejný funkcionář, člen vlády například, nebo jim ovládaná osoba vlastní podíl alespoň 25 procent. Toto ustanovení omezuje střet zájmů při nakládání s veřejnými prostředky a tak dále. Čili samozřejmě ten zákon, který jste si schválili jako vláda sociální demokracie v roce, jestli to bylo 2016 nebo 2017, teď mě neberte za slovo, a byl platný a účinný v letech 2017 až 2021, tak se samozřejmě na premiéra vztahuje a z toho plynou všechny ty nároky, které v tuto chvíli Česká republika vůči všem společnostem s koncovým vlastníkem by měla uplatňovat. Bohužel neuplatňuje, ale to by bylo na debatu s panem ministrem Šebestyánem. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: S přednostním právem - tak teď páni ministři, já si nejsem jist, kdo byl dřív. Dobře, tak jste se dohodli, s přednostním právem pan ministr Plaga.

 

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Robert Plaga: Děkuju za slovo, pane předsedající. Vláda sociální demokracie, Andrej Babiš jako ministr financí, bavíme se o nějaké vládě, která třeba byla ještě za účasti lidovců? Děkuju, to jsem chtěl vědět. (Hlasy: Asi jo. Potlesk. Výkřiky z řad ANO.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Tak, děkuji. Pane ministře Tejci, prozatím s posledním přednostním právem pan ministr Tejc.

 

Ministr spravedlnosti ČR Jeroným Tejc: Já jsem reagoval na ty výzvy, které dnes tady zaznívaly o tom, že Andrej Babiš je ve střetu zájmů, tak já jsem řekl, že podle zákona je to nyní takto. A pokud se týká té minulosti, já jsem nebyl ani ve Sněmovně, nebyl jsem členem vlády. Pokud jste chtěl, pane ministře, pane exministře Výborný, ty věci vymáhat, měl jste na to čtyři roky, nebo dva, nebo kolik jste byl ministrem, takže prosím, nás do toho sporu netahejte. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Podle toho, že se pan předseda Výborný postavil, tak předpokládám, že využije svého přednostního práva.

 

Poslanec Marek Výborný: Já to nechci dál... Děkuju za slovo, pane předsedající. Tak, pane ministře Tejci, vy zcela jistě znáte, jaké jsou judikáty v této věci, kdy byl vynesen rozsudek Nejvyššího správního soudu, kdy tady máme nepřímé usnesení Ústavního soudu z 24. dubna loňského roku, jak jsme postupovali. Tak jenom, prosím pěkně, říkejme to korektně. Přesně v tomto duchu se postupovalo do dne nástupu vaší vlády, ale to musíte zkonzultovat, vy jste gesční ministr, tak byste to měl možná vysvětlit panu ministru Šebestyánovi, aby věděl, jak má postupovat. Pokud jde o pana ministra Plagu. Ano, samozřejmě byli, ale to přece s tím vůbec nesouvisí. Moc jsem nepochopil tu poznámku. Ten zákon zde byl schválen opravdu 2016 nebo 2017, za tehdejší vlády, a máte pocit, že jenom proto, že byli lidovci členy té vlády, tak že neplatil, nebo neplatí, nebo není účinný vůči všem členům úplně stejně?

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Tak pokračujeme v přednostních právech. S přednostním právem se přihlásil jako první pan místopředseda Patrik Nacher, jako druhý pan ministr Plaga, pan první místopředseda dal přednost panu ministrovi.

 

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Robert Plaga: Ne, to není vůbec o tom, jestli je zákon vymahatelný, nebo ne. Já jsem jenom chtěl upozornit na neuvěřitelnou, a to opravdu oceňuji, historicky schopnost lidovců tvářit se, že u ničeho jakoby nebyli, to znamená, vy pana ministra Tejce, který nebyl ve vládě za sociální demokracii, tady mástrujete z toho, že to bylo za vlády sociální demokracie, ve vládě, ve které jste jako lidovci seděli, to byla celá poznámka, kterou jsem tím myslel, a vy jste ji zajisté pochopil.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Tak, děkuji, pane ministře. A nyní s přednostním právem první místopředseda Poslanecké sněmovny Patrik Nacher.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Tak, děkuji, pane místopředsedo. Já si ještě dovolím tři poznámky, protože tady zazněly nějaké věci a zaslouží si, aby na ně bylo reagováno.

Za prvé, bývalý ministr vnitra Vít Rakušan, já jsem za ním hned šel, tak jsem mu to řekl, tady říkal, že premiér Andrej Babiš a zbytek vlády si neváží lidí na ulici a že to komentoval nějakým prapodivným způsobem. Tak já jsem si našel citaci, prosím pěkně, jakým způsobem to Andrej Babiš komentoval pro iDNES: Jsem rád, že žijeme v době, kdy se lidé mohou svobodně scházet a vyjadřovat své názory kdykoliv, kdekoliv a na cokoliv.

No, a při té příležitosti, jak mě znáte, tak jsem si našel, jak komentoval premiér Petr Fiala demonstrace například ze září 2022, tam on pro Reuters to komentoval takhle, cituji: Svolaly to síly, které jsou proruské, blízko extrémním postojům a proti zájmům Česka.

V tomto podobném duchu jste měli komentáře téměř na všechny demonstrace, které byly proti vládě Petra Fialy.

Tak jenom, prosím pěkně, když šli lidi do ulic za vaší vlády, tak dostávali jednu nálepku za druhou, když šli teď lidi do ulic za této vlády, tak to premiér komentoval tak, jak jsem vám tady četl. Přečtu to teda znovu: Jsem rád, že žijeme v době, kdy se lidé mohou svobodně scházet a vyjadřovat své názory kdykoliv, kdekoliv a na cokoliv.

A přesto vy máte tu odvahu, skoro bych řekl drzost říct, že my si nevážíme toho, že lidé, nebo občanská společnost, jak chcete, vyšla do ulic jakkoliv. Já jsem vám tady na citacích přesně ukázal, že to je přesně obráceně. To je první poznámka.

Druhá poznámka. Nerozumím moc, proč. Zdeněk Hřib, vaším prostřednictvím, pane předsedající, sem zase tahá Prahu a kdo, pro koho, jak hlasoval. Tak já mu teď tady dám ten luxus, aby si to vybral.

Tak on říká, že hnutí ANO je spojeno s Dozimetrem, protože podpořili jakéhosi pana Štefla, což byl nominant sociální demokracie. A on tady furt dokola, mně to vždycky vyleze ve stenozáznamu, říká, že Ondřej Prokop, Radomír Nepil pro něj hlasovali. Ale byl to návrh koaličního partnera. A proč tady to říkám? Že hlavní výmluva Zdeňka Hřiba, který byl hlavou v Praze, když tam v rámci Dozimetru běhala policie po magistrátu, bylo to, že se to týkalo jeho koaličních partnerů a ne Pirátů. To znamená TOP 09 a STANu. A on je v tom přece nevinně. Tak ať si Zdeněk Hřib, vaším prostřednictvím, vybere. Buď ten, kdo má hlavu, nese zodpovědnost i za koaliční partnery, to znamená Adriana Krnáčová, hnutí ANO pak nese zodpovědnost i za nominace sociální demokracie, pak v tom případě, ale on nese zodpovědnost za Dozimetr. Nebo ne, ale pak nemůže tady citovat, že hnutí ANO nese zodpovědnost za nominace svého koaličního partnera. Ale nemůže platit obojí najednou, to prostě jako možné není, že v jednom volebním období za to nese zodpovědnost ta hlava i za koaliční partnery, a shodou náhod zrovna v období, kdy tady vládne Zdeněk Hřib, tak za to můžou všichni ostatní, jenom ne on jako hlava. Tak takhle jako selektivně ta demokracie fakt nefunguje, Zdeňku, prostřednictvím tady pana předsedajícího.

Poslední poznámka. Když tady mluvíte o politické kultuře, já bych poprosil a vyzval bych Olgu Richterovou, vaším prostřednictvím, která tady řekla, že někteří měli projevy a měli nějaké notičky k těm projevům, a jmenovala mě. Tak já bych poprosil, aby se mi Olga Richterová, která teď vešla, omluvila. Já jsem žádné notičky nedostal. Já si ty projevy připravuju sám, případně se svými kolegy. Víte, že jsem jako jeden z mála, co tady mluví spatra, maximálně citace, žádné notičky jsem nedostal. A opravdu to je věc, to je typická, jasná, jednoznačná doložitelná lež. A když to takhle někdo tady řekne a nikdo se tady vůči tomu nevymezí, tak to pak vypadá jako pravda, že tady někdo posílá přípravy projevů a my to tady jako čteme. Tak to tak není.

Tak já bych poprosil, když nás tady učíte z té politické kultury, jestli by sem mohla Olga Richterová, vaším prostřednictvím, ideálně teda sama přijít a říct, jestli má k tomu nějaké důkazy, že já mám notičky z toho projevu, já ho mám tady, já jí to klidně můžu ukázat, případně aby se mi omluvila, protože já jsem podle žádných notiček ten projev nečetl. Děkuju.

(Vzhledem k nočnímu jednání Poslanecké sněmovny budou další stenoprotokoly přepsány v nejbližší možné době. Děkujeme za pochopení.)

(Jednání zahájeno v 9.00 hodin.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Takže dámy a pánové, je 9 hodin, dobré ráno, vítám vás, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, vítám vás při druhém dni svátku demokracie.

Aby byla zaznamenána vaše účast, nejprve vás všechny odhlásím a poprosím vás, abyste se přihlásili svými identifikačními kartami a případně mi oznámili, kdo žádá o vydání náhradní karty.

Já vás poprosím o klid, jestli máte nějaké noční příběhy, poprosím, abyste si je vyprávěli mimo tento sál.

Náhradní kartu číslo 1 bude mít Petr Vrána, náhradní hlasovací kartu číslo 2 bude mít Helena Langšádlová.

Sděluji, že o omluvení své neúčasti na jednání požádali tito poslanci: Bartošek Jan celý den zdravotní důvody, Baxa Martin do 10 hodin - pracovní důvody, Brzesková Monika celý jednací den - rodinné důvody, Gajdová Karin celý jednací den - zdravotní důvody, Gregor Matěj do 11.30 - osobní důvody, Horák Jiří do 12 hodin - zdravotní důvody, Kovářová Veronika do 12.30 - rodinné důvody, Majerová Zuzana od 9 do 11 - pracovní důvody, Moricová Michaela celý jednací den - zdravotní důvody, Okamura Hayato do 12 hodin - zdravotní důvody, Pláteník Václav do 10 hodin - zdravotní důvody, Strýček Jiří celý jednací den - zdravotní důvody, Tureček Karel celý jednací den - zdravotní důvody, Váňa Josef celý jednací den - zdravotní důvody.

Z členů vlády: Babiš Andrej do 11 hodin - pracovní důvody, od 11 do 21 zahraniční cesta, Bednárik Ivan do 11 - pracovní důvody, Juchelka Aleš celý jednací den - pracovní důvody, Plaga Robert do 13 hodin - pracovní důvody, Šebestyán Martin celý jednací den - pracovní důvody, Tejc Jeroným do 11 hodin - pracovní důvody a  Vojtěch Adam do 12.30 - pracovní důvody.

Než jsem to tady dočetl, tak mi naskočily další dvě omluvy: Malá Taťána celý jednací den - zdravotní důvody a  Nedomová Anežka celý jednací den - osobní důvody. Tak těm, co mají zdravotní důvody, přeji brzké uzdravení. A další omluva: Richter Jan do 10 hodin - zdravotní důvody.

Dámy a pánové, v této chvíli se nacházíme v přerušené rozpravě. Teď by měl být na řadě Marian Jurečka, nicméně já mám tady pověření poslance k vystoupení se stanoviskem klubu. Ivan Bartoš.

To je míněno jako, pane poslanče, v této chvíli, teď hned? Nebo to je obecně? (Poslanec Bartoš gestikuluje.) Dobře. Takže Ivan Bartoš se stanoviskem klubu Pirátů. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Ivan Bartoš: Děkuji, já vám všem přeji dobré ráno. Kolegyně a kolegové, já bych si dovolil vystoupit se stanoviskem klubu Pirátů, které v té věci, proč byla schůze svolaná, se příliš nemění. Nicméně tak, jak včera vystupovali jednotliví členové a členky vlády, tak je i do toho našeho stanoviska zakomponováno několik reakcí na věci, které zde zazněly. Jako první bych vypíchl důvod, proč byla tato schůze svolaná. Já jsem mohl sledovat vystoupení jednotlivých ministrů zde na plénu a potom číst jejich vyjádření na sociálních sítích, kde se objevila taková mantra o zdržování od práce a o tom, jak opozice tuto schůzi zdržuje. Tak když si přehrajeme včerejší den, který začal v 11 hodin vystoupením svolavatelů a následně vystoupením pana premiéra Babiše, tak jsme zde - a já to vládě nevyčítám - vlastně do 7 hodin do večera poslouchali vystoupení jednotlivých ministrů a ministryň vlády, kteří odpovídali na otázky, na které jsme se ale neptali, kteří hovořili o tom, co se vládě za těch 19, respektive 19 dní od důvěry a 30 nebo kolik dní svého fungování povedlo, ale na to se nikdo neptal.

Víte, legitimita, svolání této schůze takto brzo po získání důvěry vlády podle mě spočívá v jedné věci. Když nějaký ministr udělá průšvih, někde se opije, dělá někde nějaký nepořádek, v době covidu bez roušky domlouvá kšefty v restauraci, která má být zavřená, a podobně, tak se většinou svolává mimořádná schůze, Sněmovna, respektive opozice tam toho ministra griluje, apeluje na jeho odvolání, a to se většinou nestane, protože samozřejmě vládní koalice má ve Sněmovně většinu a takového ministra víceméně podrží, pokud tento sám nerezignuje, což se občas stane. Pamatujeme si reflexi z počátku minulého volebního období, například pana poslance Gazdíka, který prostě nehovořil do médií pravdu o svém stavu s panem Redlem na dovolené, odstoupil. To ale není tento případ. Kdyby se jednalo o pochybení ministra ve věci, udělal nějaký průšvih, něco zamlčel, má nějakou korupční kauzu, pravděpodobně bychom jednali na mimořádné schůzi a všichni by volali pouze po odstoupení pana ministra Macinky. Akorát ten průšvih, který se stal, úplně tak nesouvisí s panem Macinkou, ale souvisí s Českou republikou jako s celkem. A proč? Protože vicepremiér České republiky - a já nebudu tady znovu už to tady zaznělo, citovat ty esemesky - staví zájem své strany, svého chráněnce nad zájmy České republiky a nad její bezpečnost. My jsme jako opoziční strana před těmi 19 dny logicky důvěru vládě nedali, přesto jsme přesvědčeni, že svolání této schůze je podstatné. Nemůžeme a myslím si, že to naši voliči potvrdí, nemůžeme mlčet k tomu, když zcela zásadní otázka - a teď opomeňme otázku veřejnoprávních médií, teď opomeňme - a já o tom budu chvilku potom mluvit, protože pan Babiš tady vystoupili v otázkách svého střetu zájmů a dalších dílčích věcí, které i za těch 30 dní lze této vládě vyčítat - tak myslím si, že v současné době nebo respektive poslední tři roky je otázka bezpečnosti, pozice České republiky vůči našim zahraničním partnerům i pozice České republiky ohledně pomoci Ukrajině naprosto zásadní. A když vicepremiér, a to je podstatná část toho esemeskového šílenství, když vicepremiér osloví hlavu státu a jako zásadní důvod zmíní: "Když budu mít pana poslance Turka na Ministerstvu životního prostředí, všechno toto utichne." A následně na tiskové konferenci, kde toto má všechno vysvětlit, ještě potvrdí tuto svoji flow, včetně přesahu do zahraniční politiky, to je ten problém, to je ten důvod, proč tady dnes jsme.

My jsme včera poslouchali vystoupení jednotlivých ministrů o tom, co se jim za tu dobu povedlo. Já jsem na začátku zmínil, že bych chtěl vypíchnout několik věcí. Poslouchal jsem pozorně nejen paní ministryni místního rozvoje, ale i další, tak bych udělal sčotku.

Myslím, že paní poslankyně - nebudu se obracet prostřednictvím pana předsedajícího, zaznamenal jsem to na jejích sociálních sítích - se včera fotila s takovým číslem, na kterém bylo napsáno 12 a u toho byl komentář: "Za 19 dní jsme připravili 12 zásadních legislativ." Já bych chtěl připomenout, že věci, které už tato Sněmovna schválila, byly schváleny ve spolupráci s opozicí. Někdy to skutečně byl průšvih, který se táhne dlouhou dobu.

Třeba támhle nedotažený projekt eSeL - elektronické sbírky, který už měl platit v roce 2024. Teď se to překlápělo postupným náběhem do svého nového fungování. No, a kdybychom si tady nepomohli, tak se můžeme na nějaké schvalování zákonů v České republice podle mě tak na rok vykašlat, protože ten systém nefunguje. Tak jsme se sešli, dohodli jsme se, bum, devadesátka, už to lítá, máme odklad a navzájem jsme si vypomohli. Ale z těch velkých legislativ - pokud něco beru, že byla nějaká velká legislativa - jsme zatím projednali novelu stavebního zákona, který byl podán poslaneckým návrhem a jsme po prvním čtení.

Takže co se týče legislativní práce, tak z mé strany nenáleží vládě ani nějaká extra kritika - kromě procesů, jakým se sem dostávají zákony, viz stavební zákon - ale není co slavit, není nad čím brečet. Toliko k legislativní práci.

My jsme podali, myslím, že šest komplexních návrhů zákonů. Pět z nich nebo šest už je nahráno ve sněmovním systému. Na šestý čekáme na vyjádření vlády, což je taky zajímavá věc. Když něco podávají poslanci ANO, tak vláda projedná na svém jednání ty návrhy okamžitě, bez třeba i meziresortního připomínkového řízení - viz ten poměrně komplexní stavební zákon - zatímco, když opozice podá nějaký velmi drobný návrh, tak to vláda pošle do meziresortů a čeká se. Tak my jsme předložili za těch 90 dní nebo 100 dní od voleb šest zákonů. Ale o tom se nebavím.

Bavme se o tom, co skutečně má dopady v tuto chvíli na Českou republiku. Otázku bezpečnosti, kvůli které vlastně tahleta schůze je, si nechám ještě nakonec, protože to bylo původní stanovisko klubu Pirátů, než začali vystupovat jednotliví ministři. Já bych tedy zmínil asi čtyři základní věci, které tady zazněly a které podle mě nejsou úplně pravda.

Já si pamatuju kampaň hnutí ANO - ostatně není to tak dávno, kdy proběhly volby - kdy nám bylo všem sdělováno, i voličům - a ANO získalo velké procento ve volbách - jak je tato země na pokraji bankrotu, zbídačená, rozvrácená, prakticky v troskách. Nevím, jestli paní Schillerová, kterou tedy citovala nějaká média, skutečně řekla nebo hovořila o spálené zemi, nicméně to velmi ostře kontrastuje s tím, co zaznělo na volebním sjezdu hnutí ANO, kde svou pozici překvapivě obhájil Andrej Babiš, kde hovořila o tom, že naše země je ve výborné ekonomické kondici. Já jsem za to rád.

V takové chvíli mi ovšem nedává smysl, že deficit státního rozpočtu - což mimo jiné se tady divím, že koaličním Motoristům nevstávají vlasy hrůzou na hlavě - tak navržený deficit pro příští rok je vyšší, než byl původní navržený deficit ministra Stanjury. Budiž mu přáno v Opavě nebo kde bydlí, už tady s námi ve Sněmovně není. Já bych nerad porušoval etický kodex, který tady zmínila paní Válková, a hovořil o bývalých poslancích nějak ve zlém. My jsme zrovna velcí kamarádi nebyli. Nicméně, ačkoliv naše ekonomika je údajně v suprovém stavu, schodek míří k hranici 310 miliard, což je zvláštní, protože zatímco ministr Stanjura nezvládl v posledním roce vyčerpat, respektive načerpat evropské dotace, proplacení vůči schodku státního rozpočtu... Což jenom připomenu, že za mé tři roky na Ministerstvu místního rozvoje, které je koordinátorem, jsme vždycky měli to plnění kasy k 98 procentům, takže jsme tam neměli schodky způsobené špatným čerpáním dotací. Tak paní Schillerové, myslím, že už včera, problikl Národní plán obnovy. Přijdou nějaké desítky miliard za minulé období, kde tam to šlo do deficitu a tady to jsou příjmy navíc. Takže se bavíme o tom, že nějakých 40, 50 miliard by mělo dotéct z evropských zdrojů, i přesto je navrhovaný schodek 310 miliard.

To dokonce i přesto, když se podíváte na data Ministerstva místního rozvoje, že se očekává a v tuto chvíli ekonomika České republiky roste. Není to úplně pravidlo v eurozóně. Možná by stálo za to zmínit, že ekonomika České republiky roste, protože významným tahounem je stavebnictví, včetně výstavby bytů, byť velcí developeři teď zastavili projekty, protože stavební práce jsou příliš drahé. Materiál je příliš drahý a jim tím pádem zisky, které mohou mít, nejsou tak velké. Ale je to stavebnictví, které táhne ekonomiku této země. Takže počítáme s vyšším výběrem daní, a to o dalších zhruba 20 miliard. Takže moje první výhrada. Vystupovala tady ministryně financí. Ačkoliv tato vláda tvrdí, jak myslí na rozpočet, jak nechce zadlužovat Českou republiku - na minulou vládu se v tom kumulativním nasčítání za ten schodek za čtyři roky tady nadává - ale sama vytváří vyšší schodek, než byl plánovaný.

Co mě na tom mrzí - já jsem zmínil, že tato schůze je kvůli bezpečnosti České republiky a chování ministra Macinky - že rozpočet obrany, který by měl být podle nás jako jeden z nejdůležitějších v této složité situaci, je krácen oproti původnímu návrhu o 21 miliard.

Pan ministr Zůna tady není. Myslím, že by slzu v oku zamáčkl. To nehovořím o jednotlivých bezpečnostních službách České republiky, to nehovořím o kybernetické bezpečnosti. Ale je tady pan zmocněnec Králíček, určitě v debatě o rozpočtu v něm najdu partnera, který mi pomůže přesvědčit paní ministryni Schillerovou, aby organizace, jako je NÚKIB a další, nebyly kráceny oproti návrhu svého rozpočtu, když je na ně kladen stále větší a větší důraz.

U té armády se mně líbilo... Já jsem to tady na plénu pochválil v programovém prohlášení vlády Andreje Babiše, konkrétně tu část obrany. Jsou tam ale věci, které, pokud armáda ty peníze nebude mít - zejména ty nové projekty, o kterých se teďka občas proslýchá, že se nebudou rozjíždět - tak by mě zajímalo, za jaké peníze chceme budovat protidronovou obranu nebo nakupovat vybavení armády, které nás má bránit proti případnému útoku raket na území České republiky a další.

Takže, extrémní schodek i přesto, že zhruba 70 miliard by mohlo přitéct do státního rozpočtu velmi záhy - první peníze z Národního plánu obnovy už do Čech dorazily, ta částka je v eurech, já si to můžu dohledat, ale nechci vás zdržovat - a obrana minus 21 miliard. To si myslím, že je výsledek této vlády 30 dní od jejího fungování, 19 dní od udělení důvěry.

Druhá věc, která si myslím, že je skandální, a to je střet zájmů. Ono už je to jako nějaká mantra, střet zájmů, střet zájmů. Ten pojem se dost vyprazdňuje, ale řekněme si aspoň to, co se týkalo premiéra a co premiér Andrej Babiš, který usiloval o premiérský post... Bylo pravděpodobné, že ANO ve volbách získá procenta na to, aby Andrej Babiš mohl usilovat o post premiéra. To se tak i stalo. Za jakých podmínek a za jakou cenu, viz spolupráce s Motoristy a s SPD, o tom můžeme diskutovat. Ale Andrej Babiš jasně řekl, že svůj střet zájmů vyřeší. Pan prezident po něm požadoval, aby sdělil, jak. Což Andrej Babiš v té jednosměrné komunikaci, která je této vládě poměrně blízká, odpálil na svých sociálních sítích. Řekl, že zřídí nějaký fond. Použil takovou trochu mediální zkratku. Ono v podstatě tak, jak to popisoval, se jedná spíše o dědický fond.

Mimo jiné podle informací, které byly včera prezentovány na dvou serverech - přebírají to teď další média, myslím si, že se o tom dneska ještě budeme bavit - tak ani nastavení toho fondu, do kterého Agrofert vkládá podle zakládacích listin, nehovoří nic o tom, že by to bylo na stálo. Prakticky ten fond by přešel pod jeho rodinu - možná teď pan premiér, až se vrátí od pana prezidenta, toto vysvětlí - po tom, co Andrej Babiš skončí ve vládě, což je trošku jiný příběh, než Andrej Babiš vykládal národu, lidem a panu prezidentovi. Rozhodně to nebrání tomu, aby Andrej Babiš činil kroky, které budou v tomto volebním období pro firmy v holdingu Agrofert, ale třeba i SynBiol a další, výhodné.

Ostatně, první kroky už se staly. Bylo to tady několikrát zmiňováno. Z těch faktických je to navýšení těch fondů, které jsou určeny pro největší agrokoncerny, z kterých historicky Agrofert čerpal peníze, o těch 250 milionů. Pro ty, co se jim špatně počítá, 250 milionů, tak je to čtvrt miliardy. Pak si můžeme říct, co za čtvrt miliardy se dá použít.

Ale jsou to i další kroky, které se staly, ne které se teprve stanou. Jsou to kroky, kdy vláda - což může být lidskému uchu milé - hovoří o tom, že zlevnila ceny energií. Ani o korunu. Energie stojí stále stejně. Tato vláda se rozhodla převzít na sebe část plateb, které máme my, ale i velké chemické závody Andreje Babiše na svých fakturách a tuto uhradit z peněz nás všech občanů. Já nevím, jestli nakonec ta částka je 17 miliard. Tohle číslo zaznívalo, kdyby vláda tohle neudělala, tak může dát 14 miliard třeba do programu dostupného nájemního bydlení. Ty peníze jsou stejně peníze těchto občanů, ty vláda jako nevygenerovala, i když paní ministryně chce vydávat nějaké dluhopisy, tak možná si nějaké peníze přegeneruje, takže i v těchto opatřeních, které už se staly, což je jakési odpuštění zhruba 17 miliard v celku, tak to zase míří na firmy, které jsou v holdingu Agrofert. Já neříkám, že nejsou i jiné firmy energeticky náročné, ať je to oblast ocelářství, slévárenství a dalších, ale chemické závody Andreje Babiše v Ústí a řada dalších v Ústeckém kraji a řada dalších z tohoto velmi benefituje.

Já bych mohl takhle pokračovat. Ono to je v programovém prohlášení vlády, ale ty věci se ještě nestaly. Jak bude pokračovat dál ta věc ve střetu zájmů? My jsme se obrátili na Evropskou komisi. Já si připadám v takovém dejà vu - možná v případě Andreje v takovém dejà vúdú - k roku 2019, kdy začal platit přísnější zákon o střetu zájmů, který samozřejmě pokrýval v tu chvíli tu strukturu, v které Andrej Babiš, to není žádný lex Babiš, to je evropské nařízení závazné pro všechny země, tu strukturu, ve které Andrej Babiš byl. Ono zmáčklo úředníky, kteří to dva roky kryli a ty dotace vypláceli. Někteří nevypláceli. Já jsem byl v neděli na demonstraci se Zdeňkem Hřibem, s Olgou Richterovou, vystupoval tam již bývalý úředník, kterého tady vyrazila paní ministryně místního rozvoje obratem, Leo Steiner, který rozkryl třeba ROP Severozápad, to byl jeden z lidí, který na fondu odmítl vyplácet dotace v rozporu se zákonem, tak byl odejit.

U mě se potom stal náměstkem, potažmo vrchním ředitelem a mé ministerstvo, protože jsem na těch úřednících neklečel a nedával jsem jim žádný notičky, začalo vymáhat jednotlivé dotace po těch, kterým Andrej Babiš, respektive Agrofert a jeho manažeři lhali v těch různých pseudodůkazech o tom, že Andrej Babiš není konečným beneficientem, ten, kdo nakonec má z Agrofertu profit. Andrej Babiš to sám potvrdil vlastně těsně před volbami, kdy si ten Agrofert vlastně z těch svěřenských fondů sám vyňal, tím potvrdil, že vlastně celou dobu, co toto řešení prezentoval, jako to řešení střetu zájmů, nebylo platné, že on je konečným beneficientem, tudíž vše, co bylo dobré pro Agrofert, což podle zákona o veřejných zakázkách a ohledně přidělování dotací se bavíme o celkové sumě zhruba 20 miliard v tom období, kdy Andrej Babiš byl ve střetu zájmů, tak to vlastně bylo dobré pro Agrofert. Ve finálním efektu z toho měl Andrej Babiš profit.

A tím se dostáváme vlastně k poslední věci, kterou bych v tomhletom chtěl vypíchnout. My jsme kvůli tomu jako Piráti v roce 2021 prosadili několik zákonů, které chtěla Evropská unie a které Andrej Babiš usilovně dva roky blokoval, když byl premiérem v tom období vlastně druhé Babišovy vlády, a což bylo třeba evidence konečných vlastníků a spousty dalších, včetně střetu zájmů, který potom Jakubu Michálkovi shodil Ústavní soud. To je taková pikoška. Já si dovolím odbočit. Rozhodujícím hlasem toho pana soudce, kterého si potom Eva Decroix vzala, aby šetřil tu bitcoinovou kauzu a on ji tam šetřil a oni ho potom vyhodili, ale byl to tenhleten pan soudce, což bylo jeho poslední rozhodnutí, tím shodil Babišův střet zájmů a pak šel to investigovat tu bitcoinovou kauzu. A jak dopadl, to víme. Nedopadl valně. Stálo to sice stát nějaké peníze na jeho apanáži, ale zatímco zafungoval na Ústavním soudu asi nějak, byl to rozhodující hlas, tak tady evidentně vlastně taky zafungoval, ale je to jen taková odbočka.

Každopádně, každopádně my jsme v tom udělali ty potřebné kroky, vymáhali jsme ty peníze. A Andrej Babiš v roce 2020 a 2019 vystupoval a byla i řada poslanců, kteří zde s námi sedí, zastavovala je vždycky ta Česká televize a ten váš oblíbený pořad Reportéři a další u toho vchodu tady do klubu hnutí ANO ve Sněmovní ulici a ptali se, tak je ten Andrej Babiš váš předseda ve střetu zájmů? A vy jste říkali, tyto zákony v České republice vykládají jenom soudy, tak my máme už sedm rozhodnutí soudu. Ono to postupně narůstá, že Agrofert nesměl pobírat dotace, dokonce ani soutěžit ty veřejné zakázky, přesto se všichni tváříme, že se toto nestalo. Takže dokonce byl naplněn i ten požadavek Andreje Babiše, že zákony vykládají v České republice soudy. A tak, jak jsem teď viděl vyjádření pana Šebestyána, já jsem ho včera poslouchal, tak to vypadá, že si to kolečko v roce 2019 úplně celé zopakujeme, což je trošku paradox, jo, protože tady za SPD, a já se divím, že to Motoristům nevadí.

Ministr pan Šebestyán, to byl ten, který si od firmy PORTOS, tenkrát Češka a Smutný, akorát jeden z těch spoluzakladatelů této advokátní kanceláře zesnul, tak teď se ta společnost jmenuje PORTOS. Ti psali ty cinklé posudky pro jednotlivá Babišova ministerstva, na základě kterých se vlastně vyplácely ty dotace. Mě trošku překvapilo, když si je pak Marek Výborný vzal na nějaké třeba audity digitalizace stavebního řízení. A když nám v noci volali, že když na ně budeme hodní a nebudeme vyzdvihovat tuto jejich temnou minulost, tak ty audity klidně změní. Konkrétně volali Januši Konečnému. My jsme to dali na policii, protože mi přijde absurdní, aby se to stalo. Tak tento PORTOS, asi ve spolupráci tady s panem Šebestyánem, vlastně kryl, kryl to vyplácení ještě na fondu, pak přišla vláda Petra Fialy, pan Šebestyán otočil, vlastně vydal nějaká stanoviska, že tedy ty peníze jest potřeba vydávat, pak se jako dlouho nic nedělo. Najednou pup, vyskočí pan Šebestyán, že bude tedy ministr zemědělství a už se to zase zaseklo. Už se údajně ztratily všechny ty dokumenty a tady včera od pana ministra zaznívá, jak se na tom bude muset pracovat, že zadává audit, tak já doufám, že nezadává audit PORTOSu, ala Češka, Smutný, kteří se podíleli na těhletěch posudcích. Je to veřejně známá informace. Závěry těchto právních posudků vlastně rozložily ty závěry těch soudů, které potvrdily ten střet zájmů.

Proto si myslím, že bychom měli probrat protikorupční balíček. Včera zde vystupoval pan poslanec a opět ještě nejsem zběhlý v nových tvářích, a večer říkal: Věřím, že jsme protikorupční hnutí, věřím, že to myslíme dobře. Já jsem se zejména chytil té otázky, té protikorupčnosti, tak pojďme schválit ten protikorupční balíček, který ve spoustě věcí, například k financování politických stran - tady včera zaznívalo, peníze z Kypru a další, který spoustu těchletěch věcí rozsekne.

Dostávám se k předposlednímu bodu. Já jsem pozorně poslouchal paní ministryni pro místní rozvoj, neboť sám jsem byl tři roky ministrem pro místní rozvoj. Jenom chci zdůraznit, to je oblíbené ministerstvo hnutí ANO, ono ho mělo ve vládě Andreje Babiše, ve vládě pana Sobotky. Zdeněk Hřib tady lovil v hlavě. Já si myslím, že jedna z ministryní byla paní Jourová, než odešla do Evropské komise, vlastně jedna z prvních ministryní za hnutí ANO na tomto ministerstvu. Kdo neví, tak se tam může jít podívat, tam je taková ta plejáda, plejáda těch fotek, podle kterých se dá naměřit, kdo kdy, v kterém období byl ministrem. A začala zde hovořit o bydlení. Já musím říct, a já jsem byl oponentem jako předseda výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj Kláry Dostálové a v řadě věcí jsme našli společnou řeč a spolupracovali jsme, ale v tom, jak Česká republika přistupuje k cenám bydlení, k řešení bydlení na Ministerstvu místního rozvoje, jsem již tenkrát označil za tristní. A není to nějaká politická hra.

Ta data hovořila jasně. Za čtyři roky Kláry Dostálové s podporou Ministerstva místního rozvoje - a zdůrazňuju dotací, my děláme úvěry, podpořila zhruba vznik zhruba 300 bytů sociálních. Proč tak málo? No, protože nastavení těch programů, kde vznikaly pouze sociální byty, za podmínek, že když nemáte sociální případy, tak jako máte byty, které bohužel nemůžete nijak použít, protože mohou být použity pouze pro sociální případy, tak ty peníze vracíte, prostě o to nebyl zájem. Už předchozí vláda premiéra Sobotky, kde byl Andrej Babiš, se pokoušela schválit zákon, který se tenkrát jmenoval sociální bydlení. My jsme ještě jako nesněmovní strana na tomhletom pracovali, tam byla tenkrát paní poslankyně Maxová, ta skončila v Evropském parlamentu, nepodařilo se. Klára Dostálová se o to pokusila taky. Nepodařilo se přes odpor obcí. Proč? Protože tam byla mandatorní povinnost stavět sociální byty.

My, když jsme přišli na ministerstvo, viděli jsme, že žádné programy na výstavbu dostupného bydlení nejsou a jediný program, s kterým se tady prsila Klára Dostálová, teď jsem to nemyslel nějak zle, s kterým Klára Dostálová tady vystupovala a chodila s tím obrázkem, tak byly výhodné půjčky na opravu nebo pořízení vlastní nemovitosti nebo družstevního podílu. A teď, prosím, bez finančního testu, takže vy můžete mít klidně příjem, to je je 200 000 jako rodina, nějaký střední management nebo nějaký dobrý ajťák, tester, a vy jste si mohli na ministerstvu vyzvednout glejt na výhodnou půjčku na to, abyste si koupili nebo opravili nemovitost. V tom se protočilo, abych nekecal, asi 7 miliard. No, tak to jo, já bych do toho taky šel, kdybych prostě s libovolným příjmem si mohl přijít na Ministerstvo místního rozvoje a skrze fond si vytahovat ze státu takhle peníze. Takže deklarované - my jsme na dostupné bydlení tady dávali takové a takové miliardy, ty peníze byly furt vycuclé, protože prostě ministerstvo se chovalo jako banka a pomáhalo jednotlivcům.

My jsme řekli, že to je blbost, předělali jsme ty programy na ty sociální byty a začali jsme řešit dostupné nájemní bydlení, tedy ne pouze pro lidi, kteří už ztratili domov, nebo jsou nízkopříjmoví, nebo mají nějaké problémy, ale byty pro střední třídu, potřebná povolání a další.

A tady odskočím k prvnímu vystoupení Andreje Babiše. On furt tvrdí, že je ekonom a jak tomu rozumí, já vím, že vystudoval ekonomickou školu někdy, jo, ale jak jinak si představuje státní podporu dostupného bydlení, pokud se tedy o tom bavíme, když ne dotačně, což my jsme takto neudělali, ale to, že stát poskytuje výhodné úvěry. A ne jednotlivcům, kteří berou třeba 200 tisíc jako rodina, ale obcím, aby obce i v místě, kde se to nevyplatí, si mohly připravit projekty. Mimo jiné na to jsem z Evropské unie v Národním plánu obnovy udělal balíček za 640 milionů, za které si města a obce po celé České republice připravily ty projekty dostupného bydlení, jo, návrhy, udělaly architektonickou soutěž, připravily prostě ty projekty do úrovně plánu, způsobu financování. A pak jsme zřídili osm regionálních center, protože ne každá vesnice nebo město je schopno vůbec s tím aparátem, když máte starostu, náměstka, ten projekt jako zmanažovat, to není sranda, jo, postavit bytové domy. A je tady spousta starostů s malým s, Starostů s velkým S tady moc není, ale neberte to zle, dneska ty lidi přijdou, až se bude hlasovat, tak můžou potvrdit, že to není jednoduché a že ty projekty potřebovali.

Já se můžu asi vyjádřit i k minulé vládě. Já jsem byl poměrně nešťastný, tak jak to bačoval bývalý pan ministr Stanjura, ty peníze z Evropské unie se mu samozřejmě hodily, za ty reformy, ale pak ty peníze na to dostupné bydlení nedal. Minulá vláda na podzim, pardon, na jaře loňského roku příjem žádostí zastavila s tím, že ty žádosti po prázdninách obnoví. Pak už se nestalo tohleto, mezitím ty žádosti, co mají obce připraveny, dosáhly celkového objemu investic 60 miliard, a abychom toto mohli spustit, takto masivní investice do výstavby dostupného nájemního bydlení, tak to potřebujeme takzvaně pocukrovat ze státního rozpočtu, protože určitá část, zejména v rozdílu vlastně toho výhodného úvěru prostě je hrazena jistým dotačním mechanismem. Říká se tomu chytré finanční nástroje, hlavní je tedy ten úvěr, který ty peníze vrací do státního rozpočtu, nikoliv do fondu, to byla další podmínka ministra Stanjury, aby tohleto spustil, a vláda tyto programy nenastartovala.

Budu rád, až se budeme bavit o rozpočtu. Já jsem zmínil 21 miliard armádě proti původnímu návrhu, aby se i v oblasti podpory bydlení, a doufám, že se paní ministryně s námi o tom bude bavit i třeba na odborné úrovni, nejen že si ji máme odchytnout někde na plénu, to mi přijde v tomhletom komplexním problému jako dost nedůstojné, to není jako na rychlé popovídání u kávy, aby tyhle ty programy nastartovala. On je tady zhejtil Andrej Babiš, nicméně my jsme tyhle programy vyjednali s Evropskou komisí, která nejenže je velmi přísná na podmínky možnosti financování dostupného bydlení, protože přece jenom významná část segmentu bydlení je komerční sektor, do kterého stát svou politikou zasahuje, ale kontroluje i tu finanční efektivitu těch nástrojů. Tak já doufám, že Andrej Babiš tady hovořil pouze z neznalosti a že paní ministryně naopak bude shánět ty peníze právě do těchhle už připravených projektů, protože stejně jako ve věci dopravních staveb, pokud máte rozjetý projekt a nemáte k němu financování, tak ten projekt stojí a ty stavby se p tom v čase zdražují. To si myslím, že by nikdo nechtěl.

Já bych poprosil, jestli si tamhle můžu dojít pro čaj. Hned jsem zpět. (Pan poslanec opouští řečnický pult za uvedeným účelem.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Pane poslanče, možná jste mohl poprosit někoho ze svých kolegů, aby vám ho podal.

 

Poslanec Ivan Bartoš: Já jsem nechtěl, támhle se něco diskutuje, pardon, omlouvám se za přerušení.

Druhá věc, která tady zaznělo od paní ministryně, a to mě mrzí úplně nejvíc, je ta diskuse o tom zákonu o dostupném bydlení. Ono to nebylo lehké s kolegy z ODS ve vládě prosadit, a já teď nebudu říkat, proč si myslím, že názor některých kolegů z ODS, i ministrů, byl v této věci, řekněme, zkreslený, ale spousta politiků z ODS, například z Ústeckého kraje, naopak tento zákon vítala, řešili jsme to tady s bývalým hejtmanem panem Schrekem a s dalšími.

Proč jsem si šel pro čaj, abych se napil a abych si vzal ještě tuhle ceduli. Tak já se přiznám. Iniciativa Platformy pro sociální bydlení ve věci tohohle toho zákona dokonce dostala, je to poprvé, co ta cena míří do Český republiky, prestižní cenu Word Habitas Awards 2026. Je to pro práci Iniciativy pro sociální bydlení, ale i za podporu a vznik zákona o dostupném bydlení. Mně furt přijde, že paní ministryni někdo o tom zákonu krátce vyprávěl, ale nevyprávěl jí o těch mechanikách a jak fungují. A skutečně to, že máme v České republice 150 tisíc lidí, možná i více, kteří fakt nemají domov, bydlí v nějakých sociálních bytech nebo někde jako na ubytovnách, to je problém, který Českou republiku stojí pár miliard ročně.

Ta data, která jsme měli, a ta vlastně vznikala ještě za minulé vlády Andreje Babiše, se hned po volbách v roce 2021 probírala v Senátu. Všichni odborníci, kteří se zabývají problematikou bydlení, potvrdili pravost těch dat. Jednalo se o velmi konzervativní odhad, nedělalo se tam nějaké: nebydlíš, tak nepracuješ, prostě fuzzy logic odhady nákladů, ale skutečně náklady na neřešení situace krize bydlení. Kromě toho, že to je pro lidi samozřejmě diskomfortní, když nemáte kde bydlet, klesá porodnost a další věci, tak hovořili o tom, že neřešení toho problému je pro Českou republiku velmi drahé. A naopak, zainvestovat do toho, aby se lidé nepropadali do té skupiny těch 150 000 lidí, kteří již byt ztratili, je pro ekonomiku České republiky výhodné. Ta pozitivní bilance během prvního roku plného fungování zákona je zhruba 4 miliardy korun

A to není zákon o sociálním bydlení, zákon o sociálním bydlení říká jednoduše, splňujete podmínky ABC, máte nárok na sociální byt a na nějakou péči. Na to jsme úplně zákon nepotřebovali.

První zákon, který vznikal ještě z pera ANO ve spolupráci se sociálními demokraty, byl: obce musí stavět sociální bydlení, každé bydlení, které postavíte ve své obci, musí z 25 procent, nebo kolika byl ten původní návrh, být sociální. Ale tohle ten zákon neřeší. Ten zákon má několik zásadních pilířů, které paní ministryně tady buď nezmínila, anebo úplně popřela. Když už máte někde problém s nedostupnosti bydlení, když se vám může stát třeba i to, že na nějakém sídláku v Praze majitel třeba nějakých těch house flats, nějakých paneláků, prostě plošně zvedne nájem, a ty rodiny, které tam do té doby bydlí, jsou na nějaké hraně, ani by nemusely řešit třeba nějaký dávkový systém, tak prostě najednou významná část těch lidí nebude schopna uhradit tu částku za to bydlení. Kdyby to byli, řekněme, lidé středního věku, mladí lidé, OK, řeknete si, půjdou na Sreality, naťukají si tam Krč - nájem a podívají se, jestli tam není něco levnějšího, což ne tak vždycky se úplně stane, ne každý to umí a ne každý v danou chvíli ví, že například pro složení kauce si může rodina, která má normální příjmy a dostane se do takovéhle tísně, požádat o pomoc v hmotné nouzi právě na úhradu toho stěhování a složení těch dvou nájmů. A kde se to ten člověk může dozvědět? No, buďto z marketingu, což je pro řadu lidí v politice sprosté slovo, ale když máte nějaký produkt, který má pomáhat lidem, tak sakra taky ty lidi se to musí nějak dozvědět, tak můžou o tom mluvit ministři, ale vy jim to musíte dát vědět. Anebo skrze ta kontaktní centra pro bydlení, což v tuhletu chvíli funguje v řadě obcí. Myslím, že Jihlava má kontaktní centrum, Liberec má kontraktní centrum, jsou přetížená, a není to klasická sociální péče. Vy tam nejdete řešit, že dítě propadá ve škole, nebo že máte nějaké jako další problémy, které jsou poměrně komplexní, kdy ten jeden sociální pracovník dokáže pracovat třeba s nějakým omezeným počtem lidí. A vyřešíte úplně jednoduchou věc, mám problém udržet si bydlení, co mám dělat? Přestěhovat se? Získat nějakou podporu? Najít to vůbec na tom Sreality, jak má vypadat nějaká smlouva, a podobně.

Takže tenhle ten pilíř, preventivní pilíř, v obcích s rozšířenou působností, které se na to připravovaly, paní ministryně úplně popřela. Fakt není zásadní pomáhat tam, kde ten problém je, důležité je předcházet tomu problému, což ten zákon umožňoval.

A pak ještě je jedna věc, která si myslím, že tady zazněla, já jsem to řešil s Klárou Dostálovou. Ten zákon samozřejmě nepodporuje žádné obchodníky s chudobou. Pokud se někdo rozhodne, a my jsme vycházeli poměrně z širokého průzkumu a já jsem se setkal i s významnými majiteli bytů, ne jednoho, dvou, ale prostě celé řádky bytů, tak možnost vložit ten svůj byt do toho kvazibytového fondu mimo jiné, myslím, že má svůj panelákový byt támhle předseda Hřib, prostřednictvím pana předsedajícího, tak ho má v té pražské realitce nebo jak se jmenuje ta agentura, bydlí tam nějaká paní s děckem. Takže možnost vložit ten svůj - ukazoval čtyři, tak nevím, jestli čtyři byty nebo čtyři děti, prostřednictvím pana předsedajícího, takže možnost vložit ten byt do tohohle toho fondu by řada lidí uvítala. Proč? Přijde jim... Spousta lidí nepronajímá byt, protože ten byt se zhodnotí sám o sobě - Praha 2, 3: 12, 13 procent inflace cen nemovitostí - tak než se někde starat o nějakého nájemníka, tak když to udělá 13 procent, to je víc než většina spořicích fondů, ty dělají tak 3, 4 procenta. Je to asi jedna z nejlepších investic, proč by pronajímali? Ale kdyby byla tato možnost použít vlastně to město nebo agenturu jako jakési proxy a najít tam nájemníka, za kterého ten stát drží garance - a ze spousty dat máme jasná čísla, třeba Housing First v Brně, že ti lidé platí nájmy a udržitelnost toho bydlení je poměrně vysoká - takže by toto využili. Ten zákon nestaví žádné byty, to staví ty programy. Ten zákon umožňuje zapojit již existující byty zpátky na trh a myslím si, že o těch obchodnících s chudobou je to velmi lichý argument, protože přijmout ten byt do takového fondu, kdy vy víte, jaká je cena pronájmu, je to vyjednávání města nebo respektive toho, kdo to má ve městě ve správě, a toho, co ten byt vloží.

Kontrola kvality toho bydlení. Já jsem byl v Předlicích, ve spoustě - nejen v Předlicích, v Ústí, ve Vanďáku (Varnsdorfu?), ve spoustě lokalit, kde lidi bydlí za nájem, který je adekvátní v Praze, v bytě, kde si topí elektrickou troubou, protože tam není topení, za 15 000, kde je jedna místnost. Smutné je, že spousta zvolených politiků třeba v Ústeckém kraji aktivně na tom obchodu s chudobou participuje, oni jsou členy těch různých družstev, která ty byty poskytují. Ještě si hrají na nějaké filantropy. Tady byl expert na to pan poslanec Volný, že, a další tady ti elévové, o kterých tedy podle kodexu už nesmím mluvit. Takže i zákon řeší to, aby se do toho bytového fondu nedostávali tady ti lidi, kteří prostě parazitují na neštěstí druhých. To je ten zákon. Já jsem zvědavý, jaká bude tedy novela, kterou Ministerstvo místního rozvoje připravuje.

Jenom bych chtěl zmínit jednu věc. Evropská unie při koncepci Národního plánu obnovy tvrdě dbala na to, aby to nebyly pouze nákupy věcí, aby to nebyly vouchery na počítače, byť ministr Síkela pár peněz takhle rozpustil, ale aby za to bylo něco, co je trvalé. A zákon o podpoře bydlení byla podmínka Evropské unie, aby vůbec uvolnila těch 640 milionů na ty projekty obcím, aby notifikovaly. A jestli... Já si myslím, že se něco fakt povedlo. Jsme čtvrtá země v Evropě, která může investovat veřejné peníze do výstavby bydlení, pro lidi dostupného, nájemního, nikoliv komerčního rezidenčního bydlení, tak to byla podmínka. Dokonce ministr Stanjura juchal, že ten zákon jsme dodali dřív, protože reforma stojí práce úředníků, čas projednávání ve Sněmovně, ale odšpuntovává ty jednotlivé peníze z EU. Takže za ten zákon jsme dostali jako nějaké 3 miliardy už z těch peněz a pak přišlo dalších deset. Takže to, že se ta reforma zruší, jak zaznívalo od řady politiků, ono tak úplně jako za A nejde, za B bychom museli vracet ty peníze, které už se zainvestovaly. A za třetí, Evropská komise tento zákon označovala za zlomový, proto nám ty peníze v Národním plánu obnovy dala. Dokonce když se podíváte i na kritiku OSN vůči České republice, tak to vždycky byla kritika směrem, že my neřešíme problematiku sociálního, dostupného bydlení. My jsme tohle to rozjeli, byty nerostou jako hřiby po dešti a řada těch projektů s bydlením, ať už ve Zlíně, náš radní Robenek a další, jako stojí 5 000 bytů za dva a půl roku navíc asi ke 32 tisícům ročně, a v tom je potřeba pokračovat.

Proto mě nepřekvapuje vystoupení Andreje Babiše, který si tady hrál na ekonoma. A trochu mě mrzí vystoupení paní ministryně, které z velké části mířilo na kritiku tohohle zákona.

Poslední věc, kterou bych chtěl zmínit, a tím se vracím na začátek svého projevu, je otázka bezpečnosti České republiky. My jsme bezpečnost České republiky dlouhou dobu brali jako garantovanou, jako věc, která nás moc nestojí, kvůli které ani nemusíme plnit naše závazky dvou procent vůči Severoatlantické alianci. My tedy neplníme ani naše závazky vůči OSN. V takových těch programech, které naopak předcházejí těm válečným konfliktům nebo třeba řeší tu poválečnou situaci v těch Peacekeeping programmes, jsem zvědavý, kolik peněz tahle vláda skrze ministra zahraničí Macinku dá. Tedy často to dělají velké nadnárodní neziskové organizace, právě ten Peacekeeping, to udržování, když tam nejsou už ti vojáci, aby se to v tom regionu nemlelo, aby tam nepili nějaký Rajec kvůli tomu, že tam třeba není voda nebo že tam nefunguje infrastruktura. Ale myslím si, že bezpečnost by měla být alfou, omegou politiky, nehledě na to, jestli jsme v koalici nebo v opozici.

A já jsem přesvědčený kvůli skladbě současné vlády a tomu, co musí premiér Babiš podstupovat, ať už je to kvůli nějaké stabilitě vlády jako celku, nebo to může být ta otázka jeho budoucího vydávání k soudu, což má tedy společné s Tomiem Okamurou. Ten to ještě tak daleko nedotáhl, ten je zatím v té fázi A, to není, už jsou... Tak jestli to je ta cena, kterou teď platíme. Ale to SMS, které psal pan Macinka, tedy prostřednictvím Hradní kanceláře, tak si zahrává s tou bezpečností. I ty zmiňované bitevníky L-159. Jestli jste... A já nebudu řešit, jestli paní Černochová říkala, nebo někdo, ale jestli jste četli i nové zjištění týdeníku Respekt, dneska ten článek vyšel, já jsem se tedy zatím k němu úplně nedostal, prošel jsem ho jenom velmi rychle. Taky samotní piloti hovoří: Nemáme náhradní díly, nemá na tom kdo trénovat. Ta zbytnost pro odprodej těch L-159 jako jde nahoru. A pan Macinka víceméně postavil tyhle ty bitevníky, tady pan Turek tady není, tak se na něj nebudu teď obracet ani prostřednictvím předsedajícího, ani si z toho dělat legraci, ale postavil na úroveň tady fleku pro pana Turka. Když bude Turek na MŽP, tak budou bitevníky, tak bude tohle. Pak přitvrdil v té své tiskové konferenci, kde ještě řekl, že pokud prezident nebude kooperovat, tak bude mít domácí vězení, nikam nebude jezdit ani na summit NATO. No, a tak bych mohl pokračovat. Já jsem rád, že pan Zuna někdy vystoupí, a byť se opře raději o předchozí rozhodnutí Sněmovny, že Rusko tedy je agresor, takže vlastně cituje a nemusí říkat ten zjevný fakt, tak nějakým způsobem to držíme. Ale přijde mi nedůstojné vlády České republiky, premiéra i ministra zahraničí, že tady pan Turek je důležitější než bezpečnost Ukrajiny a bezpečnost Evropy. Protože jestli stačí slovo pana Macinky, což on takhle flexil v té své esemesce, flexil támhle zetka, říkejte, machroval v té esemesce, jak stačí promluvit s Okamurou, tohle a všechno pojede, tak je to ostuda. A proto tady stojíme, když se nějaké tady osobní potřeby a touhy nějakých stranických kolegů dostávají nad zájmy České republiky, nad zájmy Evropy, nad zájem pomoct napadené zemi ve věci, kterou Česká republika zdůrazňuju nepotřebuje. To si myslím, že je skandální. Proto zde byl apel na pana premiéra. Já jsem zvědavý, s čím přijde od pana prezidenta, na to, aby jasně řekl, kdo bude Českou republiku zastupovat v rámci summitu NATO, kdo tedy hovoří a reprezentuje zahraniční politiku České republiky. Jestli to je on, což řekl, nebo pan Macinka? Pan Macinka v esemeskách, pan Macinka na Twitteru na setkávání se s evropskými novináři, to byla taková úsměvná fotka, nebo s politiky. Jak to bude dál s českou pozicí? A to si myslím, že je taky podstatné. Mně se to taky občas stalo, že někdo říká: Ivan to tak chtěl. Mně se to dělo i v té vládě, občas nějaký ministr (Lekl se - ozval se kovový zvuk: zavadil rukou o hrnek s čajem pod pultíkem.): Já jsem si to s Bartošem dohodl, pak se zjistilo, že jsme se vůbec nepotkali, ale takový je svět. Ale pan Macinka se explicitně vyjadřoval o tom, že v tomto má podporu pana premiéra. A já si myslím, že pan Macinka lže a Andrej Babiš ho teď musí krýt, protože první vyjádření Andreje Babiše bylo, že o žádných esemeskách nic nevěděl. A tohle byly ty dvě otázky, které tady, ačkoliv vystupoval i pan bývalý ministr Kupka, vznesl Zdeněk Hřib. A na tyhle dvě otázky jsme se po dvanácti, třinácti hodinách jednání, končili jsme ve dvanáct nebo v jedenáct, po dvanácti hodinách jednání jsme se nedostali ani k odpovědi jednotlivých ministrů.

Takže proto - a já doufám, že se k nim ještě dostaneme - pro ty věci, které jsem tady zmínil, ať už to jsou věci, které podle mě otřásají českou politikou z oblasti bezpečnosti, ale i neplnění volebních slibů, i to, že my jsme opozice a vládě jsme důvěru neudali, ale i neschopnost se k tomuhletomu postavit a dát nám ve Sněmovně i lidem jasnou odpověď, nebude pirátský klub hlasovat pro důvěru vlády Andreje Babiše. Děkuji. (Potlesk Pirátů.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji. (Poslanec Bartoš: Jsem vylil ten čaj.) Tak jestli můžu poprosit, jestli to můžete utřít vy nebo někdo z Poslanecké sněmovny, aby tady utřel ten čaj po vás. (Poslanec Bartoš se hlásí, že řečnický pult utře, a následně tak činí.) Jestli máte papírový kapesník, tak ano, děkuji vám.

Mezitím mi sem naskočila jedna faktická poznámka - Eva Fialová.

Nicméně než sem dojde, mám tady šest nových omluv: Jiří Havránek do 12 hodin - zdravotní důvody, Monika Hubíková do 16 - zdravotní důvody, Jana Krutáková od 9.30 do 11.30 - pracovní důvody, Ladislav Okleštěk celý jednací den - zdravotní důvody, Karel Havlíček celý jednací den - pracovní důvody, Petr Macinka do 12 hodin - pracovní důvody.

Já jsem vypnul mikrofon po tu dobu, co to pan poslanec Bartoš čistil, a v této chvíli je faktická poznámka. Já vám zapnu mikrofon a spouštím dvě minuty.

 

Poslankyně Eva Fialová: Moc děkuju za slovo. Já bych se chtěla vyjádřit tady k některým těm věcem, co se týkaly bydlení, ale vzhledem k tomu, že mám opravdu dvě minuty, tak se budu věnovat jenom té části zákona o podpoře bydlení, jak jinak, protože jsem ho v minulém období zpravodajovala a byla jsem velkým kritikem a není to ode mě žádné tajemství, že budu nadále. A proto bych na to chtěla jenom zareagovat.

Když se tady honosíme, jaký jsme dostali zákon o podpoře bydlení, super ceny... Ale ano. Ten zákon nahrazuje kompletně problém sociální bydlení, proto získal tyto ceny. Neřeší opravdu dostupnost bydlení pro běžného občana pro to, aby měl nižší nájmy v běžných bytech, protože se na základě tohoto zákona do toho systému ani nedostane. Ale to je jiná věc.

Já jsem chtěla zareagovat, jak to tady skvěle má fungovat. Ano, možná pro Prahu ano, ale já jsem tady kritizovala právě ty strukturálně postižené regiony, kde jste, pane Bartoši, prostřednictvím pana předsedajícího, říkal sám a bral jste si do úst Ústí nad Labem a Ústecký kraj, kde jste všechno navštívil a viděl jste, jak zachází obchodníci s chudobou. A víte, co způsobí tenhle zákon? Vy budete platit. Kdo asi dát do systému ty byty? Všichni ti majitelé, ti obchodníci s chudobou, kteří ty byty vlastní, a my jim ze státních peněz budeme hradit ještě část na jejich správu. To je holá realita.

A z obcí děláte následně závislost na neziskovém sektoru, který jediný je schopný tohleto obsloužit. A vy jste si udělali zákon pro neziskový sektor, který v tuhletu chvíli má toto všechno obsluhovat. A kde vznikají ta kontaktní místa pro bydlení? No, na sociálních odborech. Protože vždycky těm lidem byly nejblíž. A těm, co to mají opravdu tohle řešit, tak jim nabízí tuhletu možnost a tam ta kontaktní místa mají smysl a dodávají veškeré informace. (Předsedající: Čas, paní poslankyně.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji za dodržení času. Vaše faktická poznámka vyvolala reakci Ivana Bartoše. Jinak poprosím, jestli by mi taky mohl ukázat tu cedulku, abych ji jako předsedající také viděl, protože ji vidí zbytek sálu, já jsem ji neviděl. Tu cedulku, co jste ukazoval.

 

Poslanec Ivan Bartoš: Ano, dobře. Příště ukážu a už si sem nebudu brát čaj.

Zareaguji pouze v rychlosti. Já bych strašně ocenil, kdyby nová paní ministryně v rámci té novely nebo rekodifikace toho zákona ty parametry nastavila o něco lépe. My jsme měli vládu, která... Někdo byl fanoušek toho zákona, někdo nebyl. Já jsem to tady zmínil. Samozřejmě ta přitaženost a možnost vstupu do toho systému či úplně nelogické napojení, které do toho nakonec udělal Marian Jurečka, na digitální systémy Ministerstva práce a sociálních věcí - s tím si myslím, že bude mít ještě pan ministr Juchelka hodně práce, protože to není připravené, za mě byly špatně.

Jinak ti obchodníci s chudobou v tuhletu chvíli samozřejmě dostávají ty peníze, které jdou v příspěvku na bydlení, takže situace je tristní. Kvality těch bytů málokdo kontroluje, rozhodně nikdo nepobíhá. Já bych mohl mluvit třeba o Moravskoslezském kraji, já jsem nebyl jenom v Ústeckém kraji. Tam nikdo nekontroluje kvalitu těch bytů a dalších. Právě akceptace toho bytu do toho systému má být jakoby to hradlo, které tam nepustí tyhlety obchodníky s chudobou, co prodávají 1+1 za 20 000.

Takže já si nemyslím, že by to bylo velké go právě pro tyhlety lidi. Pokud tedy někdo nebo třeba to město nějakým způsobem kooperuje s těmi lidmi, což často ta politická reprezentace v těch regionech zároveň jako na tom participuje, tak je to špatně. Já si nemyslím, že by měly příspěvky na bydlení v tuhle chvíli jít na ty, co s nimi špatně nakládají.

A ještě jedna chyba, která v tom zákoně je. Já si myslím, že to je i poměrně problém, který bychom měli do budoucna vyřešit, který se týká i budování toho dostupného nájemního bydlení. Já jsem úplně nesouhlasil s konceptem, jak ministr Stanjura vytvořil ty cenové mapy. My jsme na Ministerstvu místního rozvoje jeli aktivitu, což už jsem nemohl dokončit, udělat kvalitní cenové mapy, které nepracují pouze s nějakou tržní částí, operují s daty, která má MPSV, dokážou pracovat lépe s tím, aby se ceny těch nižších nájmů nastavily. Ale na to je ta výstavba (Předsedající: čas.), to bude řešit tenhle zákon.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Poprosím všechny o dodržení času na faktické poznámky. Mám tady hned dvě. Debata bude o dostupném bydlení pravděpodobně - Olga Richterová, připraví se Eva Fialová.

Paní poslankyně, spouštím vaše 2 minuty.

 

Poslankyně Olga Richterová: Děkuji pěkně. Jsme u debaty o nedůvěře vládě. Nicméně tohle je možná dobrý příklad, na kterém si můžeme ukázat, jak to teď funguje, respektive nefunguje.

My Piráti jsme strana, které záleží na tom, aby se něco dělalo s řadou aspektů nedostupného bydlení, včetně toho, aby skončil byznys s chudobou. Stejně tak na tom roky záleží například paní poslankyni Fialové a dalším poslancům v téhle Sněmovně.

A když se v tom zákoně, který připravil Ivan Bartoš, konečně objeví jasná definice, která umožňuje řešit kvalitu bytu, která umožňuje řešit vymahatelnost toho, aby do nějakého systému byly zařazeny jenom byty vyhovující, a ještě tam jsou nastaveny jakoby pojistky, aby se to nedalo zneužívat, protože samozřejmě ta obava z obchodu s chudobou byla přítomna celou dobu a všichni, kdo to připravovali, na to mysleli, tak když dojde na lámání chleba, na to, aby prostě nová vláda ten systém převzala, případně vylepšila, tak ta slova jsou jenom o tom, jak to škrtnout. A to je to, co mě mrzí. Já si totiž myslím, že ten zájem máme společný.

A to je právě ten důvod, proč jsme opět zase jenom v debatě o nedůvěře vládě, protože co se tady děje, je tupé škrtání všeho, co připravili ti předchozí, namísto normálního vývoje, postupné evoluce a navazování na to, co už bylo vystavěno. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji za dodržení času. Poprosím o faktickou poznámku Evu Fialovou. Vaše 2 minuty.

 

Poslankyně Eva Fialová: Slibuju, že bude poslední, protože jsme v bodě o nedůvěře vládě a tohle si necháme, až budeme projednávat zákon o podpoře bydlení u těch parametrických a technické novele. Ale jenom zareaguju.

Jestli kontrola bytů měla být někde dělána, tak měla být dělána už dávno, to je někde systémová chyba. Hluboko dávno, někde od úřadů práce, kam se přidělují vůbec ty příspěvky na bydlení. Kvůli tomu nám přece nemusel vznikat nový zákon, který bude opravdu dotovat obchodníky s chudobou, kteří do toho systému budou vkládat ty byty. Anebo to budou v tom Ústeckém kraji jiné společnosti nebo jiné osoby, které v současné chvíli skupují v Ústí nad Labem byty například a budou je dávat do toho systému, protože proč by se jako majitelé měli starat o ten byt, když jim to stát umožňuje a dáme to do toho systému? Vždyť mně se stát o to postará, já nebudu muset jako majitel dělat nic.

Ten zákon bere odpovědnost současným majitelům bytů za to, že si pořídí nějaký svůj majetek. Hodí to na stát. A ještě vychovává nájemníky a bude se o ně starat jak o miminka. A neuznává vůbec žádná jejich práva a povinnosti, které vůči tomu, jak se má slušně bydlet, nemají.

Chápu, že to řeší asistence, ale ten zákon si vyvádí mimo nějaké registrované služby, dělají se tu duplicity, bude to dělat úplně nestejný sektor služeb, který v současné chvíli zajišťuje sociální poradenství a vedle toho má vyvedenou asistenci. Já s asistencí souhlasím dlouhodobě, ale pojďme to řešit tak, aby nevznikaly duplicity, který evidentně tenhle zákon zavedl.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji za dodržení času. Další faktická poznámka Ivan Bartoš. (Poslanec Bartoš ukazuje předsedajícímu ceduli.) Děkuju za ukázání cedule a spouštím 2 minuty.

 

Poslanec Ivan Bartoš: Já bych jenom ještě k paní poslankyni, prostřednictvím pana předsedajícího, já si vážím této diskuse. Vlastně, proč jsem tady vznesl problematiku bydlení, protože jak jsem řekl, tak ačkoliv schůze byla svolána úplně z jiných důvodů, tak jednotliví ministři tady vystupovali. Paní ministryně vystoupila velmi odmítavě k tomu zákonu, myslím si, že v řadě věcí nemluvila přesně, nebo měla nějaké poznámky, které dělá ten aparát. Já bych se s ní rád nad tím zákonem i potkal, vzít třeba Zuzku Freitas, spoluautorku toho zákona, a další, i paní poslankyni za Ústecký kraj, protože jsme na tom zákonu strávili poměrně hodně času, a pojďme to ladit. A priori si myslím, že ten zákon je potřeba. A samozřejmě, když stát dělá nějakou politiku a není to politika, lege fér, prostě se ty věci nějakým způsobem dějou, tak vždycky přece dochází k nějaké ingerenci do toho trhu nebo do nějakých daných práv, protože politika nějakým způsobem utváří ten společný prostor.

Kdybychom neměli - já nevím - obchodní zákoník, tak lidi pořád dělají nějaké dealy, sepisují smlouvy, ale nemají se podle čeho řídit. To není povinnost pro tu obec ty byty tam přijmout. Oni si můžou stanovit ta pravidla, ty nájemníky si tam vybírají vlastně v té jakoby tripartitě. To přece není tak, že já přijdu, automaticky tady někomu hodím na krk svých deset bytů a obec, starej se. To tam v tom zákoně takhle napsané není. A my jsme naopak i díky těm vašim, prostřednictvím pana předsedajícího, vstupům, přece tam ty obrany proti obchodu s chudobou nastavovali. Jestli jsou nedostatečné, dejme je víc. Já si spíš myslím, že kolegové z ODS to přiškrtili ve věcech, tak, abychom měli zákon, ale prakticky nedělal úplně přesně to, co od něj potřebujeme. Pokud se to posune k větší funkčnosti, tak já budu první, kdo tady bude hlasovat pro novelu, která půjde od pera hnutí ANO a paní ministryně. Bojím se, že to takhle nebude.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji za přesné dodržení času. V této chvíli nemám žádnou faktickou poznámku. Tak pan předseda Zdeněk Hřib s přednostním právem.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Děkuji, vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych opravdu doporučil, aby každý předtím, než si tady stoupne k tomuhle pultíku, tak možná si nastudoval něco o tom tématu, ke kterému se chystá vyjadřovat. (Potlesk.) Já konkrétně, s dovolením, tady něco zkusím poznamenat k tématu té městské nájemní agentury, protože se zdá, že ne všichni máme stejnou výchozí laťku znalostí o tady této záležitosti, potažmo, která má velký potenciál, že zná ty problémy, které naše země má. A dovoluji si to tady vysvětlit z toho titulu, že tedy jednak jsem byl primátorem v době, kdy náš radní Adam Zábranský zavedl v Praze vlastně největší systém pro bydlení lidí v nouzi, které tady v České republice máme, díky kterému 500 dětí není třeba na ubytovnách, ale má nějaké normální bydlení. A součástí tohoto systému je právě i ta městská nájemní agentura, která byla právě v tom období také v Praze zavedena. A ano, já jsem svůj starý byt dal do tohoto systému. A jak zmiňoval můj předřečník Ivan Bartoš, tak ano, v tom bytě teď bydlí samoživitelka se čtyřmi dětmi, která by za normálních okolností prostě na tom bytovém trhu ten byt nenašla, protože by neměla na tu kauci, byla by považována za nějakého ne příliš spolehlivého nájemníka z hlediska placení a podobně. A městu se to samozřejmě velmi vyplatí.

Co se týče těch benefitů pro ty lidi, ty vlastníky těch bytů, kteří do toho dávají ty byty, tak dlužno poznamenat, ano, oni vydělají méně. Já kdybych ten svůj byt dal třeba nějaké komerční nájemní agentuře, jako že samozřejmě existují komerční instituce tohoto typu, tak samozřejmě vydělám více. Ještě víc bych vydělal, kdybych ho pronajímal normálně komerčně. Ale ano, je tam určitý komfort toho, že se o to nemusím starat, ale vlastně tam vzniká ten rozdíl z toho, že pochopitelně ta agentura zajišťuje péči o toho klienta, kterou by komerční agentura nedělala. To znamená, oni samozřejmě vědí, že získají z těch státních příspěvků peníze, které stát dává na zajištění tohoto typu bydlení. Akorát to prostě neshrábne žádný obchodník s chudobou, ale prostě to vyřeší město, ty reálné potřeby těch dětí, který potom díky tomu nemusí být na ubytovně. A to je to důležité, aby ty děti mohly chodit normálně do školy a měly nějaké normální prostředí, ve kterém se můžou třeba učit nebo dělat domácí úkoly nebo obecně normálně vyrůstat, tak není možné, aby byly na ubytovnách. A to je jeden z těch nástrojů, kterým se to řeší a není možné to nechat čistě na tom komerčním trhu. Ano, já vím, že ty instituce existují jako nájemní agentury i v komerčním světě. Svěříte jim ten byt, oni ho pronajímají, vy máte nějaký garantovaný příjem, když ten byt je prázdný, tak je to jejich problém a oni třeba ručí za to, že ten byt bude prostě ve stejném stavu, až vám ho budou vracet, v jakém jste jim ho svěřila. Samozřejmě ano, to je možné, ale to nevyřeší ty bytové problémy těch lidí, který mají nějak ztížený přístup na trh s bydlením. Což je vlastně to, proč tady města vůbec tyhle záležitosti řeší.

To znamená, to vůbec není o tom, že bychom tady, jak jste říkala, a jak tady zaznívalo, přebíral stát nějaké povinnosti vlastníků. Tak to vůbec není a je to hrubé nepochopení toho, jak to funguje. Ti vlastníci si můžou vybrat, ti vlastníci můžou pochopitelně jít do té komerční sféry, k té komerční nájemní agentuře. V Praze, tak jak to funguje teď, tak ano, vyžaduje to určitou míru, dalo by se říci, filantropie, od vlastníka toho bytu, aby to svěřil té městské nájemní agentuře, protože ano, on za to dostane prostě méně peněz. Ano, vydělal by více na komerčním trhu, ale je tam nějaká garance od toho města, což má také, si myslím, nějakou svoji hodnotu, která nic nestojí, která vyplývá z toho, že to město nezkrachuje, zatímco komerční agentura vám samozřejmě zkrachovat může, celkem bez problémů.

Takže ta stabilita je tam zjevně vyšší a i tohle to může být pro někoho třeba atraktivní faktor. Proč si vybrat tu městskou nájemní agenturu a ne tu agenturu komerční. No, a pochopitelně je to záležitost, kterou jsme tady nevymysleli. Adam Zábranský, když tu městskou nájemní agenturu vytvářel, tak pochopitelně se odpíchnul od nějakých zahraničních zkušeností, od best practices, které tady fungují. Dokonce ty městské nájemní agentury ještě předtím, myslím, než byly zavedeny v Praze, tak už fungovaly v nějakých jiných menších městech. Ona to není úplně inovativní myšlenka nebo tak něco. Ale opravdu bych požádal všechny, než si sem stoupnou, tady k tomuto pultíku, tedy prostřednictvím pana předsedajícího, aby se zkusili seznámit nejdřív s nějakými elementárními fakty, něco si k tomu nastudovat, třeba i zabrousit do nějakých zahraničních zdrojů, jak ty systémy reálně fungují, jak jsou postaveny, jaké jsou motivace těch klíčových aktérů v tom systému, jaké je propojení se sociálními službami. V Praze je to stoprocentní, protože tam ta městská nájemní agentura funguje v rámci toho Centra sociálních služeb Praha, což je městská organizace. A myslím si, že by to výrazně usnadnilo a zefektivnilo diskusi v tomto sále, kdyby všichni, co tady o něčem mluví, věděli, o čem mluví. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji. Jako předsedající, který jsem byl vyzván, určitě nemohu bránit nikomu, aby když se přihlásí, aby na mikrofon řekl svůj názor, takže moc nerozumím této výzvě pana předsedy Zdeňka Hřiba a poprosil bych ho o zachování nějaké elementární kultury toho projednávání, zvlášť v momentě, kdy se tady skutečně bavíme věcně po nějaké době.

Vaše vystoupení vyvolalo tři faktické poznámky, než se do nich pustím, jedna omluva: Martin Baxa od 12 do 15 z pracovních důvodů.

V této chvíli je přihlášena Eva Fialová, připraví se Renata Oulehlová a Robert Králíček. Vaše 2 minuty, paní poslankyně.

 

Poslankyně Eva Fialová: Já jsem myslela, že už fakt reagovat nebudu, ale pan předseda Pirátů prostřednictvím vás, pane předsedající, pan Hřib, významně mluvil vůči mně, abych se podívala, nastudovala si to problematiku. Já děkuju za to vyzvání - no, to nebylo obecně. Ano, děkuju, tak mi to pojďte pak říct na mikrofon.

Já jenom k tomu, pane kolego, vy mluvíte z pražské zkušenosti. Já vám to nezastírám, ale neznáte ústeckou realitu, neznáte realitu severních Čech, neznáte realitu, v čem ti lidi tam žijí a neznáte, co ten zákon může způsobit v těchto strukturálně postižených regionech. Takže než mě tady zase budete příště, prostřednictvím pana předsedajícího, mistrovat, kdo si, co máme nastudovat, tak bych byla velice ráda, abyste strávil třeba několik dní a zjistil, jak je tam občas těžký život. A jestli půjdete mistrovat mě, že jsem si to nezkusila, tak to máte velice velkou smůlu. Já tam v tom kraji žiji, žiji vedle těch lidí a poslouchám dennodenně nářky, co se může stát, když se přistěhuje někdo a zničí život ostatním obyvatelům ve fungujících obytných domech.

Takže nejdřív začněte se zajímat o to, jak žije zbytek republiky, nejenom Praha, protože Česká republika není Praha. A pak pojďme dělat zákony podle těch nejvíc postižených regionů, které v tomto kraji jsou. A když budou fungovat tam, tak budou fungovat v celé České republice.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji za dodržení času, poprosím Renatu Oulehlovou. Připraví se Robert Králíček a Zdeněk Hřib. Vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Renata Oulehlová: Já vám přeji všem krásný den, děkuji za slovo, pane předsedající.

Pane poslanče Hřibe, prostřednictvím pana předsedajícího, jsem ze Sokolova, máme 22 000 obyvatel, jsem tam starostkou. Máme 1 300 bytů, máme byty i zvláštního určení pro ty opravdu sociálně slabé. My se o své lidi postarat umíme, my jsme to v těch městech dokázali. Vy jste byl dlouhá léta představitel Prahy, byl jste dokonce primátorem. Vy jste se měl starat o to, abyste stavěl byty, ne, abyste svůj byt dával do nějaké agentury, která výsledky úplně nemá. Je to pilotní projekt, je to malý projekt. My se opravdu dokážeme postarat a nepotřebujeme, abyste nám do našich měst dávali další lidi, s kterými jsou jenom problémy, kteří nemají žádnou vazbu na město.

Zamyslete se. A můžu vás poprosit, abyste se k nám všem choval s úctou, abyste nás pořád nemistroval, abyste nás třeba pozdravil, když jdete po chodbě. To jsou ty základní elementární lidské slušnosti.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji za dodržení času. Poprosím, vždy se obracejte na druhé poslance mým prostřednictvím.

V této chvíli Robert Králíček, vaše 2 minuty.

 

Poslanec Robert Králíček: Vážený pane předsedající kolegyně, kolegové, já bych také chtěl panu Hřibovi prostřednictvím předsedajícího položit otázku: Proč máte neutuchající touhu někoho urážet? Eva Fialová je člověk, který se dostupnému bydlení věnuje několik let. Bydlí v tom regionu velmi dlouho a ano, ona půl roku bydlela i v problémové lokalitě, aby si to vyzkoušela na vlastní kůži, a do toho zákona v minulém volebním období vnášela konstruktivní věci. Tak já nevím, kde se ve vás bere ta nenávist a touha někoho pořád urážet.

A ten zákon, který Ivan Bartoš předložil, nepodpořili v té původní podobě ani jeho koaliční partneři. Tak to nebyla jenom opozice, to bylo napříč politickým spektrem, kde s tím nesouhlasili, dělaly se pozměňovací návrhy, snad všichni kromě Pirátů. A pokud mluvíte o té městské agentuře, prosím, můžete nám teda trochu říct, kolik třeba ta Městská nájemní agentura pronajmula bytů a jak úspěšně fungovala za vaší vlády? Děkuji.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji za dodržení času. Poprosím zatím poslední faktickou poznámku Zdeněk Hřib. Spouštím 2 minuty.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Ano, děkuji. Tak na pana poslance Králíčka - co se týče toho, jak ta Městská nájemní agentura funguje, no tak za mého primátorování byla založena, momentálně tu Městskou nájemní agenturu má v gesci paní radní Alexandra Udženija z ODS, tak doporučuji se asi zeptat na aktuální čísla jí. To bude asi nejjednodušší.

Co se týče toho, že já jsem z Prahy a nerozumím jiným regionům - prosím vás pěkně, nebuďte směšní a trapní. Já jsem přece ten vidlák ze Slavičína, jak vy můžete tady tvrdit, že já neznám život mimo Prahu. Vždyť to je naprostý nesmysl. Tak znovu, zkuste si něco nejdřív zjistit, než budete tady někoho mistrovat.

A co se týče toho, co tady zaznívalo dále, nikdo vám přece žádné lidi do vašich obcí necpe. To je blud. Stejně jako když tady pan Babiš plodil ty nesmysly o tom, že Piráti vám nastěhují migranty do chat nebo tohleto. Už toho fakt nechte! Je to trapné, mimořádně trapné tady tohleto. Jo?

Ty možnosti a řešení existují, některé jsou úspěšně vyzkoušené u nás. Samozřejmě to není jenom o tom bydlení, je to třeba i o desegregaci ve školách, těch řešení je celá řada, která samozřejmě je možné dělat tady k tomu, aby se řešily problémy tohoto typu. A ano, ta Městská nájemní agentura je proste jedna z nich, protože druhá alternativa je to, že prostě bují ten obchod s chudobou. A to není dobře. Takže z tohohle důvodu se toho tématu prostě musí chopit ty obce a využívat dostupné nástroje, které byly vymyšleny a které bohužel jsou teď zneužívány v tom segmentu obchodníků s chudobou. Ale dají se využívat i jinak.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Čas! Tak je tady ještě jedna faktická poznámka, Robert Králíček.

Mezitím, než přijde, přečtu další omluvu. Oto Klempíř od 11.30 do 13 z pracovních důvodů.

A vám spouštím 2 minuty.

 

Poslanec Robert Králíček: Já bych se ještě jednou zeptal pana Hřiba prostřednictvím pana předsedajícího; pane Hřibe, vy jste byl přece do listopadu zastupitelem hlavního města Prahy. To znamená, měl byste vědět i za toto končící volební období, jak ta agentura přece pracovala? Neříkejte, že jste se o to jako její otec zakladatel nezajímal, byť gesčně byla pod paní radní Udženija. Tak vás znovu poprosím, zdali byste nám tedy mohl o té agentuře něco povědět.

A pak bych se chtěl teda zeptat, jaké problémy má tedy konkrétně s touto věcí Slavičín, když jste říkal, že jste ze Slavičína a že znáte ty regiony, tak jestli byste teda řekl, na základě čeho tak. A za třetí vás vyzývám, prostřednictvím pana předsedajícího, ať jdete na půl roku do stejné lokality, kde strávila čas Eva Fialová, abyste si to vyzkoušel. Domluvte se s ní a ukažte, že máte zájem o ty problémy těch občanů a běžte tam.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji za dodržení času. Další faktická poznámka Zdeněk Hřib a vaše 2 minuty.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Děkuji. Já tady na pana Králíčka, poslance ANO, prostřednictvím pana předsedajícího: Nebojte, já se budu brzo stěhovat do okolí Rajské zahrady, což je, jestli se nepletu, jediná ta lokalita, která je označena jako nějakým způsobem problémová tady v Praze. Takže nebojte. To je první věc. Za druhé, co se týče té Městské nájemní agentury, ona má web, takže myslím si, že bude nejlepší, když jste teda ten expert v ANO na informační technologie, když zkusíte kliknout na jejich web a ty informace si tam najdete. To by možná bylo úplně nejjednodušší a myslím si, že i nejefektivnější.

Já nejsem otec zakladatel Městské nájemní agentury, to je můj kolega Adam Zábranský, radní pro bydlení v té předchozí radě. A takže bych poprosil nepřipisovat mi možná zbytečně nějak jako zásluhy, které nejsou reálně moje a patří třeba některému z mých kolegů. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji za dodržení času. V této chvíli není žádná faktická poznámka, ani přednostní právo. Poprosím tedy Mariana Jurečku, který je další v pořadí, připraví se Benjamin Činčila, Věra Kovářová - všichni ti, co jsou na té obrazovce. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Marian Jurečka: Děkuji. Vážený pane předsedající kolegyně, kolegové, pane ministře, jediný, který tady sedíte, všichni ostatní členové vlády tady při projednávání návrhu vyslovit nedůvěru vládě nejsou. Já bych tady vlastně vůbec dneska nestál a nepodepisoval bych svolávací listinu k vyslovení nedůvěry vládě, pokud by minulý týden poměrně jasně a rychle zaznělo ze strany Andreje Babiše, případně některých členů vlády, že to, co předvedl pan ministr Macinka, není normální, že se to v politice neděje, že to není součást ani politické kultury, ani nových způsobů komunikace této vlády. A že to prostě je naprosto přes čáru. Že to bylo bez jeho vědomí a že pan Macinka nemluvil minimálně v této části pravdu.

Kdyby alespoň toto zaznělo, tak by mně nepřišlo smysluplné tady dnes a včera to jednání absolvovat. Ale vlastně nic takového se nestalo. Přišly noty ze strany marketérů hnutí ANO. Mimochodem, když tady včera padaly ty notičky, tak kdyby to bylo v houslovém nebo v basovém klíči, tak to jsou noty, které já číst umím, ty ostatní věci jsou prostě čistě jenom pokyny pro to, jak se kdo má vyjadřovat, ale nechci být příliš sarkastický.

A vlastně rozhodla se strategie, kdy jeden vedle druhého člena vlády říká: Já bych to tak nenapsal, já bych to neřekl, je to nešťastné, ale nikdo, nikdo z nich neměl ty koule, aby řekl: je to prostě mimo! Prostě takhle se tady normálně nekomunikuje. Ale ta snaha byla říct: vlastně takhle to ti politici občas mají, takhle si o půl jedné ráno píší esemesky. Já za těch třináct let jsem si nikdy nepsal ani s Bohuslavem Sobotkou, ani s Andrejem Babišem, ani s Petrem Fialou, ani s dalšími kolegy zprávy o půl jedné ráno, které opravdu říkají, pokud neuděláš to či ono, tak ve středu uvidíš. Stane se to či ono, nebudeme kamarádi. To prostě není normální. Říkám to tady na kameru proto, aby nebyl vytvořen dojem, který se tady snažili minulý týden někteří představitelé vládní koalice dát do veřejnosti, že to normální je. Prostě normální to není.

Ale když už tady jsem a když jsem včera poslouchal projevy Andreje Babiše a dalších členů vlády, tak vlastně musím říct, že celá řada těch věcí byly opravdu lži, polopravdy a posunování věcí naprosto mimo realitu. Andrej Babiš tady včera vykřikoval, říkal, kde je výkaz práce? Tak já řeknu jenom pár věcí. Sedí tady za mnou předsedající schůze Patrik Nacher, sportovní fanoušek, tak bych se ho rétoricky zeptal - já se ho ptát nebudu, ale rétoricky bych řekl: může hrát někdo Ligu mistrů, pokud nevyhraje svoji národní ligu nebo se neumístí na některém z čelních pořadí té ligy, aby mohl hrát nějaké předkolo Ligy mistrů? Může hrát Ligu mistrů nějaký nýmand, nějaký tým, který prostě je neschopný, nepředvedl dobré výkony? Já nejsem takový sportovní fanoušek jako někteří z vás, kteří tady opravdu, když jde o derby pražských S, tak jste v tom velmi aktivní a vlastně dáváte to na sítě. Ale logická odpověď je: no, nemůže. Jestli ten tým je bídný, má bídného trenéra, má mizerné hráče, kteří jsou z formy, tak nemůže hrát Ligu mistrů! Může se stát to, aby nějaký tým, který skončil poslední nebo předposlední v té ligové tabulce na podzim nebo na jaře, mohl hned další sezonu hrát Ligu mistrů? Může se to stát? No, nemůže se to stát!

Samozřejmě, že ono to těžké jet rétoriku, kdy tady prostě ještě v říjnu byla spálená země, přijde kongres hnutí ANO a najednou jsme v top 25 procentech nejlepších zemí světa? Najednou slyšíme o tom, jak jsme skvělá země, jak jsme jedna z nejlepších zemí na planetě a chceme to ještě zlepšovat. Já to říkám proto, že mě to fakt štve, když tady vystoupí premiér, jeho tým a říkají: předchozí vláda udělala úplně všechno špatně nebo neudělala nic.

Co dneska bude premiér Andrej Babiš říkat v Římě s italskou premiérkou, která má ty podklady a která vidí jeden z nejlepších ekonomických růstů za loňský rok, jednu z nejnižších nezaměstnaností v Evropě vůbec, jeden z nejnižších veřejných dluhů, jeden z nejnižších deficitů rozpočtu roku 2025, a teď tam bude sedět Andrej Babiš a bude jí říkat, jak tady přebral spálenou zemi? Určitě takto ta schůzka nebude vypadat. Bude chtít reprezentovat hrdě dobře fungující zemi, dobrou společnost.

Přijede tady slovenský ministr financí a řekne ministryni Aleně Schillerové, že jí závidí, v jakém stavu přebrala tato vláda tuto zemi: s nízkým zadlužením, s vysokým ekonomickým růstem, a myslím, že většina z nás jsme viděli tu tiskovku, jak se Alena Schillerová při těch slovech tvářila. Já vím, že to těžké, ale ani já jsem nikdy neříkal, že Andrej Babiš coby ministr financí neudělal nic, neříkal jsem, že vláda Andrej Babiše neudělala nic, a je celá řada věcí, které se prostě povedly, celá řada věcí, které se nepovedly, celá řada věcí, které jsou rozpracované a které dotahuje následující vláda. Ale fakt mně nepřijde korektní a fér i do té společenské debaty tady přicházet s praktikami, jaké předvádí pan Macinka, pan Turek a někteří další, a ještě do toho jet tady tu rétoriku: doposud jsme byli spálená země, za měsíc a půl jsme ti nejlepší skoro na planetě. Tak vůči tomu se hodlám vymezit.

Andrej Babiš tady mluvil včera hodně o mně. Mluvil tady o vládě Petra Fialy, mluvil o věcech, které se údajně vůbec neudělaly. První věc, kterou chci říct: Tak safra, jestli je to tak špatné, tak proč ty věci nebyly dávno odpracovány, když hnutí ANO bylo předtím ve vládě osm let, a pak bylo čtyři roky ve vládě, kdy byl dominantním partnerem? To bychom vlastně mohli předat ta ministerstva za vlády Petra Fialy a už by nebylo do čeho píchnout. Bylo by to hotové, zalité sluncem, kompletně dodělaná digitalizace, stavební řízení v cajku. To si přece odporuje! Vždy to každý logicky myslící člověk musí vidět, že si ty výroky odporují.

Já vám řeknu takovou jednu historku. Já jsem byl tím šokován. Andrej Babiš přišel s Alešem Juchelkou na MPSV, když jsem to předával, seděli jsme v kanceláři asi deset minut a byla taková atmosféra trochu zvláštní a tam nějak padlo, myslím, že ze strany Andreje Babiše, jako tak co se tady vlastně jako teďka udělalo, co je nějak důležitého do budoucna? Já říkám, běží nám superdávka, bude to náročný proces, rozjeli jsme digitalizaci, běží Jenda a máme tady jednotné měsíční hlášení. A premiér této země říká: Co je to to jednotné měsíční hlášení? Mně spadla brada. Člověk, který tady seděl, pro ty věci hlasoval, poslouchal v prvním, druhém i třetím čtení, co to je obrovský revoluční projekt jednotného měsíčního hlášení, se mě jako poslanec a nově premiér ptá, co to je jednotné měsíční hlášení? Tak jsem mu vysvětloval, že to je klíčová změna v tom, abychom jako stát měli data, abychom mohli začít dělat cílenou, adresnou třeba sociální politiku, abychom dostali data, která sbíráme v různých formulářích do jedné datové věty, aby se to dostalo do účetních a mzdových systémů, aby to ty firmy nemusely složitě vykazovat, a i když ze začátku bude docela nepříjemná změna, tak v okamžiku, kdy to rozeběhneme, uděláme to správně, tak dostane neuvěřitelný nástroj tato vláda dělat opravdu kvalitní politiku založenou na datech. Ale premiér této země, který tu seděl čtyři roky jako poslanec, nevěděl, co to je jednotné měsíční hlášení! Safra, tak jak to má fungovat potom?

Tak já tady jenom ilustruji na tomto příkladu, že prostě to není úplně normální stav. A do toho on tady přijde k tomu pultíku a řekne: neudělali jste vůbec nic. Vůbec nic jste neudělali. Tak já jsem mu tady vzal ten výkaz práce, on tady není, já mu ho tady nechám, ještě mu to předám nějakou formou, aby to fakt dostal do ruky, aby neříkal nesmysly a lži. Protože mně vadí - když to dělá vůči nám jako politikům, kolegům, je to součást nějakého politického boje, ale on to dělá i v jiných rovinách. Já se k tomu za chviličku dostanu.

Tak já jenom řeknu pár věcí. Spustili jsme klientskou zónu Jenda. Digitalizace, která třeba v případě rodičáku znamená, že dneska 70 procent rodičů na ten úřad vůbec nejde a má ten rodičák vyřízen do pěti minut. V té klientské zóně Jenda je dneska dalších pět celkových produktů, kdy člověk, který přijde o práci, nemusí chodit na pracák se zaregistrovat. Člověk, který přišel o práci a potřebuje podporu v nezaměstnanosti, tak si to také vyřídí přes tu klientskou zónu Jenda. Trvá to zhruba do deseti minut. Člověk, který chce požádat o superdávku, trvá to zhruba osm minut. Klientská zóna Jenda nabízí úplně jiný typ komunikace mezi státem a klientem-občanem.

To je celá řada věcí, která se podařila jenom v této oblasti. Udělali jsme celou řadu změn v důchodovém systému, pane nepřítomný Andreji Babiši! Dokonce váš pan ministr Aleš Juchelka říká: My nechceme zbořit úplně všechna opatření důchodové reformy. Z těch 12 dvě chceme modifikovat a deset necháme. To jsou jeho slova, ne moje. Tak udělali jsme něco, nebo neudělali jsme?

Když se potom podíváme dál - úpravy zákoníku práce, flexibilní novela. Vždyť vy jste pro to hlasovali. Vy jste pro celou řadu těchto věcí, které se odpracovaly, hlasovali spolu s námi. Podávali jste k nim pozměňovací návrhy. Tak udělalo se něco, nebo neudělalo? Udělala se přece celá řada dobrých věcí! Vždyť za vaší vlády se třeba dotáhl eRecept. Ano, začínalo se za vlády Bohuslava Sobotky, buďme zase korektní. Legislativní podmínky pro to, aby vznikl eRecept, vznikly za vlády Bohuslava Sobotky. Za vaší vlády se eRecept udělal. Od té doby se udělala celá řada věcí v té digitalizaci, která pomáhá lidem. Následně byla eNeschopenka. Dneska maminky, které potřebují mateřskou, už to dostávají automaticky. Ošetřovné se zdigitalizovalo, a to se týká statisíců lidí. Udělal se velký kus práce.

Tak já se tady hodlám prostě vymezit vůči některým těmto věcem, které fakt nejsou pravda. Jsou nekorektní nejenom vůči mně, vůči mým kolegům z vlády, ale jsou nekorektní vůči těm úředníkům, kteří to odpracovali, kteří s mnohými z vás se tady potkávali a chodili už v případě záměru za vámi jako tehdejší opozicí se zeptat, jak se díváte na flexibilní novelu zákoníku práce? Vždyť jsme nad tím seděli. Tak proč Andrej Babiš teď přijde a lže a říká: Ne, nic jste neudělali.

Mně to ale vadí, když on ty své některé výroky takhle dělá i vůči občanské společnosti. Mně vadí, když tady jeho kolegové z vládní koalice se navážejí a říkají, jsou tady politické neziskovky a tam bychom vyškrtali 10 až 15 miliard korun. Teďka je ticho po pěšině. Sestavil se rozpočet, je tam vyškrtáno 10 až 15 miliard korun? Je to tam vyškrtáno nebo není? Se dívám teďka na klub SPD. Vaši poslanci to říkali v době předvolební kampaně, že vyškrtají 10 až 15 miliard korun na výdajích státu, které jdou politickým neziskovkám. No je to nesmysl. Ale mně vadí, že Andrej Babiš jako premiér nebouchne do stolu a neřekne, je to blbost, neříkejte to. A účelově se naváží do některých typů neziskovek jako Člověk v tísni. Fakt vám to stojí za to? A fakt stojí premiérovi za to u toho mlčet. Byl se někdy podívat, co v terénu tato organizace dělá v oblasti třeba sociálních služeb, krizových intervencí? A navíc to dělá na veřejnou objednávku. To není nějaký systém, který by nebyl transparentní. Ten kraj si řekne, tento poskytovatel té služby, v tomto případě třeba právě Člověk v tísni, nám tady pomáhá řešit nějaký konkrétní problém. Ale mě štve, že ten premiér mlčí a mlčí i někteří členové vlády, o kterých jsem si myslel, že mají nějaký rozum, že ctí nějaké hodnoty. Ale oni mlčí, oni nechají tady tyto opravdu jako neuvěřitelné kýble špíny vylévat na lidi, na organizace v občanské společnosti, v občanském sektoru, kteří dělají safra důležitou práci nejenom doma, ale i v zahraničí. Člověk v tísni - když přijdete do světa, do desítek zemí světa, tak Člověk v tísni tam je jedna z nejrespektovanějších nevládních organizací a ti lidé ví, že z České republiky, a mně vadí, že členové vlády nechají prostě kydat tu špínu i na tyto lidi v této organizaci. Já jsem nikdy nemluvil s despektem o lidech, kteří přišli demonstrovat. Nikdy. A je to výsostné právo vyspělé demokratické svobodné společnosti, která může vyjádřit svůj názor i touto formou. A jsem rád, že neplatí ten vtip, který se tady říkal v minulosti - jako rozdíl v tom, jestli přijde zaprotestovat někdo v komunistickém bloku a někdo v západním bloku, kde platí svoboda projevu i po projevu. A myslím si, že to, co lidé, kteří přišli v neděli říci, bylo v prvé řadě: respektujeme výsledek voleb, ale stojíme o to, aby tady byla nějaká slušná elementární politická kultura rozumných, normální mezilidských vztahů.

Musím říct, že mě ještě zarazilo to, co se teď člověk dozvídá z té komunikace i následné, kdy v té SMS komunikaci pana Macinky, pana ministra Macinky, bylo zmíněno téma letadel L-159. Já se jenom k tomu vrátím. Mě mrzí, že tenkrát nebylo možné to rozhodnutí projednat ještě za naší vlády, byť to bylo po volbách - předtím, než nastoupila nová vláda. Protože se vlastně ukazuje z toho, co řekl generál Řehka, že ta letadla fakt nepotřebujeme. Dneska nejaktuálnější informace - ty stroje stojí, nelétá se na nich, nemáme piloty na ně. Čtyři L-159 by mohly pomoci zemi, která zoufale každý den v mrazových podmínkách bojuje s tím, že tam letí ty drony, ničí energetickou infrastrukturu, ničí domovy, ničí životy, ale protože se z toho stal tady handl, tak tahle vláda řekne, ne, my budeme sobci, nám je to jedno, sice nám to tady bude rezavět, jsou to letadla na konci své životnosti, ale my je prostě nedáme. To mě mrzí a to mě docela štve.

Já se ještě vrátím k těm politickým neziskovkám. Vlastně jediné politické neziskovky, si řekněme korektně, jsou ty, které ze zákona jsou zřízené u našich politických stran. Má je SPD, má je ANO, mají je lidovci, mají je Topka, ODS, STAN, Piráti. Ze zákona transparentně jsme před lety řekli, jde nám o to, ať politické strany část peněz, které se na to vyčlenily, jdou na to, že máme nějaké think tanky, které se zabývají vzděláváním, aktivitou do občanské společnosti, protože fungující demokratický systém bez demokratických stran, bez lidí, kteří o to mají zájem, prostě nemůže fungovat. Já to jenom říkám proto, abychom zarámovali, co jsou politické neziskovky, žádné jiné nejsou. A myslím si, že v celé řadě dat se ukázalo, co jsou největší částky, které jdou do neziskového sektoru. Jsou částky na sport, na sociální služby, na práci s mládeží. To jsou ty nejpodstatnější položky, které v tom systému vlastně máme. Já tedy s dovolením tady Andreji Babišovi věnuju - je to stručná brožura, není tam všechno, co jsme na MPSV udělali, ale jsou tam aspoň ty podstatné věci, tak mu to tady předám na jeho místo, kdy tady není. (Poslanec Jurečka ukazuje brožuru a pokládá ji na místo premiéra.) Rád mu to pošlu ještě nějakou formou do datové schránky, aby s tím případně mohl příště pracovat. A velmi bych si přál - a já vím, že to je složité, že tady občas přijdeme a řekneme si věci, které mají nějaký kontext té politické debaty, která na půdě Sněmovny je nutná, ale tak, jak jsem se snažil vždycky ctít, když ta předchozí vláda, ti předchozí ministři, ty předchozí týmy udělali dobré věci a dá se na ně navazovat, tak nechodit a neříkat tady, že neudělali ti před námi vůbec nic. Protože to prostě není pravda. Můžeme říct, neudělali to dobře, můžeme říct, udělali chyby, ale pak je nutné udělat to jinak, udělat to lépe. A mě to štve, když to tady zaznívá opakovaně, kdy prostě Andrej Babiš tady vystoupí a po těch osmi letech - dneska už začíná devátý rok - je třeba schopen jako říkat témata, která měl mít dávno odpracována. Třeba jednotné inkasní místo. Jednotné inkasní místo mohlo dávno být. Čtyři roky na Ministerstvu financí, pak čtyři roky jako premiér, a právě to říkám proto, že to Jednotné měsíční hlášení je zhruba 60 procent odpracované části budoucího jednotného inkasního místa v digitální podobě. Pokud tahle vláda bude mít ten drive, tak si myslím, že zhruba za dva a půl, za tři roky může v digitální podobě jednoduše jedno inkasní místo fungovat. Máme tam dneska kompletně odvody, máme nachystán vstup zdravotních odvodů a jsme schopni do toho dotáhnout vlastně i celý ten koncept potom vlastně chytrých daní, aby to prostě lidem zjednodušovalo život. A to nejsou věci, které se stanou takhle ze dne na den.

To je asi tak všechno, co jsem chtěl tady sdělit. A možná poslední poznámku na závěr jenom ke kolegům Pirátům. Já chápu, že jste využili jednací řád tam, kde je to takto textově napsáno, ale ten duch toho jednacího řádu říká, že standardně vlastně to stanovisko za poslanecký klub se používá v případě, kdy se tím sloučí vystoupení více poslanců, tak, aby ten jeden reprezentant za ten klub reprezentoval tenhle názor a ta diskuse tím byla řekněme rychlejší, měla větší spád a nedrolila se. Nedává to logiku, když potom vystoupí jednotliví poslanci, nejenom včetně faktických, takže mně by dávalo větší logiku používat tento institut v situaci, kdy ten reprezentant je nějakým odborníkem na danou oblast, jde říct to stanovisko, ale předtím ani potom nenásledují další desítky dalších debat. To jenom za mě, můj pohled na to, jak se dneska odehrála tady ta debata, kdy hodinové vystoupení v situaci, kdy tady je předseda strany, předsedkyně klubu, si vezme ještě Ivan Bartoš, coby ten, kdo reprezentuje stanovisko poslaneckého klubu. To říkám jenom můj pohled, neberte to kriticky, ale přijde mi to trošku nadbytečné. Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců KDU-ČSL.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane poslanče a s přednostním... (K řečništi přichází místopředseda Patrik Nacher.) Takhle, rád bych vás tu ještě přivítal i já - jsme se vystřídali, to jste si asi všimli. Takže dobré ráno a s přednostním právem první místopředseda Poslanecké sněmovny Patrik Nacher. Máte slovo.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji, pane místopředsedo, já si dovolím reagovat na svého kolegu Mariana Jurečku, vaším prostřednictvím, a začnu odzadu, protože jsem předsedal, tak to i vysvětlím - o stanovisko klubu. Já jsem také se nad tím podivoval, protože jsem měl pocit, že stanovisko klubu je vždycky k zákonu. Stanovisko klubu k vyslovení důvěry nebo nedůvěry vlády mi také moc nedává logiku, nicméně jednací řád, tam je to napsané jasně. V momentě, kdy se otevře rozprava, tak máte přednostní právo klasické. Předseda klubu, předseda strany a poslanec, který má možnost přednést stanovisko klubu. Takže prostě v momentě, kdy je otevřená rozprava, tak prostě je to možnost, kterou poslanecký klub Pirátů využil. Já jako předsedající nemám jinou variantu, než to umožnit. Nechť si každý ale o tom udělá potom obrázek sám, jestli to dává smysl nebo ne. Ale je tohle jednacího řádu. To tolik zezadu, čím jste končil, pane kolego, prostřednictvím pana místopředsedy.

A teďka pár věcí, na které bych si dovolil reagovat.

Za prvé, přijde mi trochu nefér a trochu to, troufám si říct, devalvuje politickou debatu, když se tady začnou citovat rozhovory, které probíhají někde v uzavřené společnosti nebo mezi čtyřma očima, to, co tady řekl Marian Jurečka o situaci na ministerstvu. Já tady zažívám spoustu rozhovorů s vámi, z opozice, s novináři. Píšeme si esemesky a všechno a fakt by mě nenapadlo překročit tu velmi citlivou hranici a linii a začít to tady citovat a začít říkat, co mi kdo z vás řekl tady na chodbě, jak si stěžoval na druhé, nebo jaká je atmosféra v tom kterém klubu. Protože to je prostě nějaká hranice, kterou ctím, že tady proti sobě jdeme tvrdě, ale nepřekročíme tu míru, že tady budeme říkat nějaké své zkušenosti z nějakých soukromých hovorů, nebo nedejbože ještě citovat nějaké esemesky, které jsme si navzájem poslali. Ale to je můj přístup, váš přístup je evidentně jiný. Já to respektuju, jenom si to tady dovolím takhle komentovat.

No, a teďka to, co říkal Marian Jurečka. On říkal, abychom byli korektní a fér. Já jsem si dělal poznámky. No tak, ale bylo by dobré, aby začal Marian Jurečka, prostřednictvím pana předsedajícího, u sebe, protože vy jste tady najeli... Když tedy mluvíte o těch notičkách, jo, tak znovu se vracím k tomu, že žádné notičky nemám, svoje projevy si připravuju s lidmi kolem sebe sám. Vy to moc dobře víte, a přesto tady opakujete furt, že někdo má notičky. Ale já tedy vaším slovníkem, notičky máte vy, protože neustále opakujete tu věc, že politici ANO mluvili o spálené zemi a teďka najednou o 180 stupňů obrátili a mluví o lize mistrů.

Já se vás furt ptám v televizních debatách, kde jsme tady mluvili o spálené zemi, kde to je? Tak mi to najděte, ten kontext. Zatím co jsem našel, tak o spálené zemi jste mluvili soustavně vy, když jste přebírali v roce 2021, 2022 vládu. Mám k tomu printscreeny, mám k tomu doložitelné věci, které můžu Marianovi Jurečkovi támhle na chodbě ukázat. Kdo všechno to říkal? Bylo to i na webu, mám printscreen webu ODS. Marek Ženíšek to opakoval ještě dva tři roky potom v rámci vašeho volební období, že jste převzali spálenou zemi. Tak já osobně jsem spálenou zemi neřekl třeba nikdy, protože si to nemyslím. Já jsem vždycky říkal, že jste nevyužili potenciál této země, ale spálenou zemi ne. To znamená, buďme fér, prostě o spálené zemi se tady nehovořilo. Fakt by mě to zajímalo v nějakém kontextu.

Pak najednou liga mistrů. Tak to ano, kdyby to takhle bylo, tak to působí divně, ale ono to takhle fakt není. Takže to prosím nepoužívejte, anebo já začnu říkat, že máte notičky, protože všichni pak chodíte s tím samým a říkáte: Vy jste mluvil o spálené zemi a za dva měsíce mluvíte o lize mistrů. Tak tam prosím tohle nepředkládejte, nepodsouvejte, protože to není pravda. Děláte z nás hlupáky, že bychom si mysleli, že za měsíc a půl nové vlády se ze spálené země stala liga mistrů. To přece tady nikdo takhle netvrdí. Fakt jako, buďme seriózní.

Marian Jurečka hovořil o ekonomickém růstu - já bych k tomu dodal reálné příjmy - a že za poslední rok tam je skok, který nám závidí ostatní země. To máte pravdu, ale zase si vyjeďte všechno, co jsem říkal v televizních debatách. To uznávám, poslední rok, poslední půlrok, několik posledních kvartálů, ekonomický růst je vyšší než v okolních zemích. Dokonce i reálné mzdy šly nahoru. Ale já vám k tomu dodávám B, které vy nedodáváte, protože asi máte zase notičky od marketérů. Zmiňujte vždycky jenom ten poslední rok. Já potřebuju srovnání za celé volební období. Za celé volební období, pokud jde o ekonomický růst, patříme úplně na chvost zemí Evropské unie.

Pokud jde o reálné mzdy, tak tam jsme dosáhli výše nebo teď jsme tak na hraně, teď teprve, roku 2019, 2020, 2021. Za celé čtyři roky, za celé volební období, ne za ten poslední rok. Já tomu rozumím, že ten poslední rok se hodí, ale já to vždycky hodnotím za celé vaše volební období. Tak buďte fér, když říkal Marian Jurečka korektní a fér, tak buďte fér a řekněte, jak to je. To znamená, reálné příjmy nejsou ještě na úrovni roku 2019. Podívejte se, kolik zemí to takhle má. Myslím si, že jsme v top tři zemí - zespoda míněno - Evropské unie.

Pokud jde o že máme nízkou nezaměstnanost, zase je to nefér tady říct. Pojďme o tom tady debatovat. Nízkou nezaměstnanost, takzvanou frikční, tady máme posledních 10, 12 let, v zásadě bych řekl, bez ohledu na to, kdo tady vládne. Tím se chlubit, něčím takovým, já nevím, počtem policistů na počet obyvatel nebo počtem lékařů, jak tady jednou takhle někdo vystoupil, to jsou nějaké věci, které tady historicky máme napříč všemi vládami. Naopak, kdyby tady byl pan docent Ševčík - on tady není - tak by tady vystoupil a řekl by, že ta nezaměstnanost v této chvíli je nejvyšší za posledních osm nebo deset let, a že počet volných míst je naopak nejnižší za posledních osm let. To znamená, zrovna tímhletím bych se nechlubil. Ano, v porovnání s ostatními máme nízkou nezaměstnanost, historicky teďka, posledních deset let, neměnný stav. Ale kdybych měl být k nám přísnější - to je o tom potenciálu - tak ta čísla jsou v současné době nejhorší za posledních osm nebo deset let.

Marian Jurečka mluvil, že se mu nelíbí kritika všeho, že to není korektní. Já s ním souhlasím. Já to taky nemám rád, když se tady kritizuje všechno a vždycky se chodí 0:100, ta předchozí vláda dělala všechno blbě, my to budeme dělat všechno dobře. Pak nastoupí nová vláda a řekne, ale oni to dělali všechno špatně a teprve teďka my to zachráníme. To máte pravdu, v tomhletom naprosto souhlasím. Problém je, že vy teďka ten měsíc a půl ale neděláte taky nic jiného, skoro až na výjimky, abych negeneralizoval.

Vždyť se podívejte, kolik bylo schůzí Sněmovny. Na začátku jsou takové ty schůze, kde svoláváme výbory, komise, volíme vedení a tak dále. Pak je první schůze, pak si vezmete pauzy, pak je důvěra vlády. Respektive nejdříve je důvěra vlády, pak jsou schůze, pak si vezmete pauzy. Teď už je nedůvěra vlády. Řekněte mi teoreticky, kdy jsme tady mohli předložit ještě nad rámec toho, co už tady prošlo legislativou, zákony, abyste byli spokojeni. Kdy teoreticky, ten čas mi řekněte. Protože víte, že to tak není, že to nešlo.

Takže, souhlasím s tím - a lidi to už nebaví - že vždycky ten černobílý svět, že se navzájem v tomhletom kritizujeme - my bychom to dělali dobře, vy to děláte všechno totálně špatně - že není korektní, není to pravdivý obraz. To je začátek nového volebního období, tak to nedělejte ani vy. Ale vy to teďka za mě - já ten pocit mám - ne všichni, říkám, děláte. Víte, že jsem tady třeba ocenil výstup Karla Haase. To bylo u stavebního zákona, tuším. Víte to. Dokonce jsem si tady extra vzal faktickou poznámku, abych ho pochválil.

Klidně teďka ocením i část výstupu - byť jsem s ním obsahově třeba nemusel souhlasit - Ivana Bartoše, obsah, nemusel jsem s tím souhlasit, ale ta forma, že se bavili o nějakém konkrétním tématu dostupného bydlení, nemám s tím problém, ale já jsem tohleto tady od vás neslyšel. Takže vy kritizujete ten černobílý svět, ale sami do něj přispíváte soustavnou kritikou úplně všeho. Buď jsme rychlí, nebo jsme pomalí, nebo děláme všechno, nebo neděláme nic. Vlastně nikdy to není v pořádku.

Já měl tady ještě jednu věc, kterou bych řekl, kde jsem něco našel, co Marian Jurečka dal na sítě, pak to nedal. Mohl bych si teďka do Mariana Jurečky kopnout, ale chci jít příkladem, tak to tady vynechám, nezmíním, abych trochu naladil lepší atmosféru, byť bych si tady mohl nahonit nějaké pozitivní body. Marian Jurečka to určitě ví, takže bych to zakončil pozitivně. Pojďme přestat tady žít ten černobílý svět. Když k tomu vyzýváte, tak k němu nepřispívejte. Já vám děkuju.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Tak děkuji, pane místopředsedo. A s faktickou poznámkou je přihlášený pan poslanec Marian Jurečka a já, než přijde, bych s dovolením omluvil dva nebo jednoho poslance a jednu poslankyni. Poslanec Jindřich Rajchl celý jednací den ze zdravotních důvodů, paní poslankyně Michaela Šebelová od 9 do 10 hodin z osobních důvodů.

Tak oni se ještě pánové domluví jinak. Pro galerii nahoře, pro vás, kteří nás sledujete, tak vidíte, že i jsme schopni se bavit opravdu kultivovaně. A ještě jedna důležitá věc, to, že tady všichni poslanci nesedí, je to informace pro vás studenti, neznamená, že se neúčastní, protože my máme samozřejmě možnost přístupu kdekoliv na televizních obrazovkách a i vy se můžete podívat na web Poslanecké sněmovny na streamování na www.psp.cz, čímž jsem udělal za vedení Poslanecké sněmovny reklamu a nyní je již prostor pro pana poslance. Vaše dvě minuty.

 

Poslanec Marian Jurečka: Děkuju. Já vlastně chci ocenit to, co Patrik Nacher ve velké části toho svého příspěvku řekl, ale velmi bych poprosil, ale já myslím, že to platí na obě dvě strany, ale já se fakt snažím tohle nedělat a nedělat tu politiku čistě nula nebo sto. Ale já jsem reagoval na to, co tady řekl Andrej Babiš včera. On řekl, že jsme neudělali vůbec nic, proto jsem použil tu část té debaty a ta debata byla na půdě ministerstva, ale jako říkat z úst premiéra a jeho týmu, někdy budeme navazovat na věci, které se třeba na MPSV udělali v oblasti digitalizace, a jednotného měsíčního hlášení, a pak tady přijít a před celým národem, protože on to říkal do té kamery a říkat, neudělali vůbec nic, kde je výkaz práce? Tak to mně tedy přijde hodně nekorektní. Takže jestli Patrik Nacher, prostřednictvím pane předsedajícího, jestli Patriku říkáte nějakou kritiku vůči nám, tak bych ocenil, kdyby to znělo i na druhou stranu. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane poslanče. A máme tady ještě jednu faktickou poznámku, pan poslanec Denis Doksanský. A ještě než přijde a paní vlastně poslankyni už jsem omlouval od 9 do10, v pořádku.

Máte slovo, vteřinku, nemáte slovo. Opět se mi nechce spustit displej. Už. Děkuji.

 

Poslanec Denis Doksanský: Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, prostřednictvím pana předsedajícího, já bych chtěl reagovat na pana poslance Jurečku. Dal jsem přednost přednostnímu právu Patriku Nacherovi, který řekl mnoho těch věcí, z nichž část jsem měl na srdci já. Já se tedy zmíním jenom k některým. Je moc hezké, když řeknete, že ctíte právo demonstrovat všech a že jste se nikdy nevyjádřil negativně vůči těm, kdo demonstrují. Ovšem my jsme slyšeli tuto neděli, že to nebylo jenom slušné, slyšeli jsme o tom, že jsme nebo naši představitelé vlády a my z těch vládních stran svoloč, slyšeli jsme mnoho dalších negativních termínů, zatímco když byly demonstrace proti vaší vládě, mluvilo se o tom, že jsou tam dezoláti, že jsou tam kolaboranti, že jsou tam proruští švábové, že jsou tam dezinformátoři. A já se nepamatuju, že byste se tehdy proti tomu vyhrazovali.

Tato mimořádná schůze byla svolána na základě esemesek pana vicepremiéra Petra Macinky. Stále se tady opakuje, že byly napsány hradní kanceláři a tak dál. Byly napsány panu Kolářovi, který je někde po boku pana prezidenta, ale oficiálně v prezidentské kanceláři nefiguruje. To znamená, to přece je naprosto neoficiální komunikace. Nicméně co bylo mnohem oficiálnější, vážnější bylo, když před lety byly mnohem razantnější výhrůžky vůči prezidentu Zemanovi, kdy se dokonce jednalo o tom, zdali by neměl být zbaven svéprávnosti nebo své funkce, kdy byly výhrůžky o snižování jeho rozpočtu až na nulu. A já bych se chtěl zeptat, jestli jste tehdy reagovali. Mám takový pocit, že jste tehdy mlčeli, že jste se nevyjadřovali, že to je neuctivé vůči hlavě státu a najednou zde, když jde o něco mnohem méně vážného a mimochodem mnoho ministrů, mnoho dalších mých kolegů z koaličních lavic jasně řeklo, že se možná s duchem nebo tím textem neztotožňuje, ale to, s čím se ztotožňujeme, že si prostě myslíme, že pan prezident má jmenovat Filipa Turka, že udělal chybu, že to neučinil, že jedná na hraně ústavy, dokonce si myslíme, že to je proti duchu ústavy, a to když... (Předsedající: Čas, pane poslanče.) udělal pan prezident Zeman, bylo kritizováno. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Tak děkuji. A s faktickou poznámkou je přihlášený pan poslanec Marian Jurečka. Vaše dvě minuty.

 

Poslanec Marian Jurečka: Nenajdete z mých úst výrok, kdyby jako předseda strany nebo člen vlády nebo jako poslanec někdy řekl o někom, že je lůza, svoloč a podobně. Nepoužíval jsem nikdy tyto výroky, naopak v mnoha rozhovorech najdete, i za minulé vlády, kdy jsem byl vicepremiér, že jsem řekl, já bych takto nikdy o těchto lidech nemluvil a vymezoval jsem se vůči tomu. Byl jsem člen vlády, který přišel na demonstraci mezi odboráře do veřejného prostoru, mezi naštvané odboráře jsem přišel normálně debatovat. Mrzí mě, že ministr kultury dnešní vlády nemá koule na to, aby přišel na veřejnou debatu s těmi, které si chtěl pozvat na uzavřené jednání. To jenom pro nějaké srovnávání tady těchto věcí. A nesouhlasím s tím, že někteří lidé měli v neděli transparenty, které byly za mě jako urážlivé, používali ne úplně běžná slova, není možné přijít na demonstraci a říkat chceme slušnou mezilidskou kulturní politickou debatu a přinést takovýto transparent. I proti tomu se vymezuji. Ale to, o čem jsem mluvil tady ve svém úvodním, v tom delším příspěvku, je, že mně vadí, že tady prostě přijde premiér, který byl osm let člen vlády, já jsem s ním byl čtyři roky koaliční partner a říká, nikdo nic z jiných jste neudělali v téhle zemi. To fakt nesedí.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane poslanče. Dalším přihlášeným do rozpravy je pan poslanec Benjamin Činčila. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Benjamin Činčila: Děkuju za slovo, pane předsedající. Vážení členové vlády, vážené kolegyně, kolegové, já bych velmi krátce chtěl pohovořit tady v diskusi o nedůvěře či důvěře vlády. Nechci dlouze mluvit o tom nehorázném chování, které předvedl pan vicepremiér Macinka. Samozřejmě k tomu tady padlo těch slov už poměrně hodně, nicméně rád bych se zmínil i k tomu, co mě trápí osobně jako ekonoma. Poměrně možná ještě víc, než to chování, protože jsem vysoké očekávání o tom, jak budou vystupovat Motoristé, úplně neměl. Měl jsem možná větší očekávání v tom, že budou hlídat Andreje Babiše v rozpočtové odpovědnosti. A to se ukazuje, že se absolutně nedaří, protože byl předložen návrh státního rozpočtu, který jde proti zákonu o rozpočtové odpovědnosti, to znamená, tak zásadní věc jako zákon o státním rozpočtu vláda představuje nebo dává, schválila ho už ostatně vláda v rozporu se zákonem o rozpočtové odpovědnosti je vlastně první nebo jeden z prvních zákonů, které vláda předkládá, tak je protizákonný a já si myslím, že tohle je věc, která tady stojí naprosto za zmínku.

Výroky pana Macinky, pana vicepremiéra Macinky jsou samozřejmě špatné, nicméně to, že zákon o rozpočtové odpovědnosti porušujeme v prvním momentě, kdy tahle vláda tvrdila, že ten rozpočtový armagedon předchozí vlády ukončí, tak mně to jde jaksi v rozporu, pokud předchozí vláda navrhovala schodek státního rozpočtu 234, potažmo 286 miliard, a tahle vláda nakonec představí rozpočet s 310 miliardami korun schodku, tak tomu opravdu nerozumím.

Dále prostě minulý týden ho schválila vláda v pondělí v eKlepu. V systému se objevil až včera večer. Možná si tam potřebovali některé věci doladit, nicméně rozhodně to není nic, co by bylo běžné v téhle situaci a argumentace s tím, že teď jsme v provizoriu, a proto můžeme ten zákon představit jako vlastně protizákonně proti jinému zákonu, v rozporu s jiným zákonem, tak je samozřejmě nesmysl a přijde mi vlastně bizarní, že vůbec nikdo tímhle způsobem argumentuje a že chudáci úředníci z Ministerstva financí něco takového musejí vůbec komentovat.

Já jsem, určitě nepatřím mezi ty, kteří by tady chodili a kritizovali novou vládní koalici úplně za všechno. Já jsem ve svém předchozím výstupu před třemi týdny v diskusi o důvěře vládě zmiňoval, že jsou věci, které prostě tahle vláda chystá a jsou v pořádku a rád je podpořím nebo jako lidovci je rádi podpoříme, zejména věci, které vychází od Karla Havlíčka v hospodářské strategii. Je tam spousta dobrých věcí, i když prostě budeme mít nějaké kritické připomínky k některým jako detailním věcem, tak v zásadě je to směr, kterým by se Česká republika měla vydat, ale je naprosto v rozporu s tou rozpočtovou udržitelností v tom smyslu, že prostě něco se napíše do hospodářské strategie, vypadá to dobře, ale pak první věc, kterou uděláme, je, že jdeme prostě proti udržitelným financím.

 

Myslím si, že tohle patří do té diskuse i tady, minulý týden jsme tady třeba vedli poměrně věcnou diskusi ohledně stavebního zákona. Bylo to v pořádku. Ne všichni to zvládali samozřejmě. Nemyslím si, že je v pořádku to, co třeba dělá, prostřednictvím pana předsedajícího, pan předseda Pirátů Zdeněk Hřib. To, že jede tady od Šumavy k Tatrám v diskusi o stavebních zákonech, prostě nebavíme se věcně, to si nemyslím, že je v pořádku. Pak tady zbytečně hodiny strávíme tím, že prostě tady má někdo dlouhé výroky o tom, že to je eRecept a já nevím, co všechno dalšího. Prostě bavíme se o stavebním zákonu, bavme se o stavebním zákonu. Teď se bavíme o důvěře vládě, tak já budu mluvit k tomu. A já si prostě nemyslím, že by tahle vláda měla mít důvěru, pokud jde proti rozpočtové udržitelnosti, pokud navyšuje schodky státního rozpočtu, pokud prostě jde proti budoucnosti naší země, zadlužuje naše děti, naši budoucnost a budeme to platit na vyšších úrokách z dluhu, to si myslím, že není v pořádku.

Chci spolupracovat na těch věcech, jako abychom měli vyšší důchody pro živnostníky, abychom měli reálný stavební zákon, abychom snížili poplatky penzijním společnostem, aby ty nižší poplatky penzijním společnostem znamenaly vyšší výnosy pro české občany, aby měli opravdu udržitelné vyšší penze v důchodu. To je věc, na které chci spolupracovat a velmi rád se na ní budu podílet, ale jsem proti tomu, abychom zadlužovali naši budoucnost, abychom zadlužovali naše děti.

V tuhle chvíli já už nebudu delší dobu mluvit. Myslel jsem si, a fakt jsem v tom fandil Motoristům, že budou držet Andreje Babiše v tom, aby byli rozpočtově odpovědní. Oni říkali, že dokonce chtějí vyrovnané rozpočty, což za mě, podle mě je trošku nesmysl, protože každý soudný člověk ví, že to není reálné. Ale ukázalo se, že tahle vláda je levicová a Motoristi, na nich není pravicové vůbec nic, protože jdou zvednout ruku pro to, aby levicové vládě zvedli ještě větší schodek, než předvedla předchozí vláda. To znamená, levicová vláda, v pořádku, ale říkejme tomu pravdivě. Motoristi jsou v tuhle chvíli součástí levicové vlády Andreje Babiše.

Bezprecedentní zprávy pana vicepremiéra Macinky dál nebudu komentovat. Tahle vláda nemá moji důvěru. Já tady nechci dlouze mluvit, nechci to zdržovat, ale myslím si, že je fér říct tady, že vyšší schodky nejsou v pořádku a zadlužuje to budoucnost naší země. Děkuju vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane poslanče. S faktickou poznámkou se přihlásil pan poslanec Igor Červený. Vaše dvě minuty, pane poslanče.

 

Poslanec Igor Červený: Vážená vládo, vážení kolegové a kolegyně, já musím, jménem pana předsedajícího, zareagovat na pana kolegu. Vášnivá debata ohledně rozpočtu a že my Motoristé nejsme pravicoví. Já bych panu kolegovi rád připomněl jednu věc, tento rozpočet není vlády pana Babiše, tento rozpočet je opravený rozpočet ještě předchozí vlády pana Fialy. My to říkáme ve všech těch debatách, máte zákonem nastavené mandatorní výdaje, které vzrostly díky vám, my je musíme hradit. My to nemůžeme udělat, protože z vaší strany by byl okamžitě tady pro nás kulomet, jak to, že porušujeme zákony. Takže my zákony neporušujeme, my bohužel musíme vyplácet spoustu věcí, které nechceme vyplácet, a my to během tohoto roku změníme. Tady pan doktor Pikora to neustále zmiňuje ve všech svých výstupech, můžeme změnit rozpočet, můžeme, ale až změníme judikaturu, abychom změnili mandatorní výdaje.

A k rozpočtům. Každé ministerstvo proškrtalo reálný rozpočet, ne, to divadlo pana Stanjury, reálný rozpočet o 5 až 10 procent. A my Motoristé jsme šli příkladem, 7 až 10 procent dolů. Myslím, že to video s panem Macinkou bylo legendární, co jsme všechno škrtli, v jakých stovkách milionů korun, ne-li miliard. Takže ano, my jsme pravicoví, ale zároveň nemůžeme porušovat zákony, které určují mandatorní výdaje. Ale nebojte, my je letos změníme, i kdybyste tady udělali stávku, my je změníme. Děkuji moc. (Potlesk z řad koalice.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Tak, děkuji. Další, kdo je s faktickou poznámkou, tak je pan poslanec Miroslav Ševčík.

Tak, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Miroslav Ševčík: Dámy a pánové, milé slečny a paní poslankyně, vážení pánové poslanci. Prostřednictvím předsedajícího, pane Činčilo, vy jste se spletl, vždyť to, co jste tady říkal, tak to přece není možné, abyste si nepamatoval, že jste zvedli zadlužení o bilion 200 miliard, že jenom na úrocích budeme platit víc než dvakrát tolik, než se platilo, když ta předchozí vláda tady nastoupila. Tady vám ukážu tabulku, potom, když se budete chtít podívat i na ty podíly dluhu, mohu vám ukázat i tabulku, kdy tady nastoupila Babišova vláda předtím, tak ona měla za roky 2015 až 2019 celkový deficit 32,8 miliardy, za pět roků, pane Činčilo. Nastudovat!

A potom bych poprosil, abyste se podívali i na podíl dluhů veřejných rozpočtů na HDP, jinak jsou to údaje z Eurostatu vždycky, jsou notifikované, potom ještě na podzim jsou vydávány vždycky v dubnu. A když se podíváte, tak vy jste nastupovali po covidu, kdy ten dluh byl 42 procent a teď je 43,6 - v roce 2024, protože za to jsou poslední čísla. Takže prosím, nemaťte veřejnost a podívejte se na to, jak jste hospodařili, jak jste zatížili dopředu rozpočet úrokovými výdaji na splácení dluhů, a potom se o tom můžeme bavit.

Jinak bychom si mohli potom sednout, říci, co to je strukturální deficit, jakým způsobem se počítá. Víte, že došlo k novelizaci i ze strany Evropské unie a že se bude muset dělat i ten zákon o rozpočtové zodpovědnosti, že se tam budou muset zapracovat i novelizované záležitosti z loňského léta.

Takže ještě jednou. Vaše hospodaření bylo katastrofální a my se snažíme to vylepšit a doufám, že na rozpočtovém výboru nás podpoříte. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Tak, děkuji, pane poslanče. A máme tady faktickou poznámku od pana poslance Benjamina Činčily. Vaše dvě minuty.

 

Poslanec Benjamin Činčila: Tak, děkuju za slovo, pane předsedající. Já s dovolením, vaším prostřednictvím, zareaguju na oba moje předřečníky.

Pane docente Ševčíku, já vás samozřejmě velmi rád podpořím v případě, že předložíte rozpočet, který nebude v rozporu se zákonem, jo. Samozřejmě vás velmi rád podpořím. Já souhlasím s těmi čísly, co jste tady říkal, ale to, na co jsem upozorňoval, je, že pokud vydáváte 310 miliard v prvním roce, tak za ty čtyři roky budete na tom hůř, než jsme předvedli za našeho hospodaření. Já neříkám, že to bylo dokonalé, já jsem v té vládě neseděl, já neříkám, že jsme byli vždycky úplně otevření, že jsme vždycky dělali ty nejlepší věci, že Zbyněk Stanjura vždycky říkal úplně správně ta čísla, říkal to každý rok, jak se mu to hodilo. Já to říkám tady korektně a neříkám, ten svět nebyl černobílý. Ale tady prostě nebyla katastrofa v těch předchozích čtyřech letech, každý rok se snižoval strukturální schodek, každý rok se snižovalo zadlužení státní... Jasně, že ten celkový dluh narůstal, to je pravda, ale neříkám to, nominálně to bylo 12 set miliard, ano, v pořádku, není to v pořádku, není. Není to v pořádku, je to vyšší zadlužení, ale na druhou stranu byli jsme rozpočtově odpovědnější, než byla ta předchozí vláda.

A já budu, a to byl ten můj výstup, já budu držet palce Motoristům, pokud uhlídají, nebo i vám, pane docente, prostřednictvím pana předsedajícího, velmi rád vás podpořím v případě, že budete brzdit vyšší zadlužování. Ale to, na co jsem upozorňoval, je, že vy to vyšší zadlužování nejenom ještě zvyšujete, ještě jdete proti zákonu a vůbec vám to nevadí. Toto mně přijde na tom úplně bizarní, že jste schopni tady obhajovat něco, co je v rozporu se zákonem. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Paní poslankyně Kovářová. Ještě jsou další dvě faktické poznámky, s tou první paní poslankyně Gabriela Svárovská. A ještě, než přijde, tak do 15 hodin se z pracovních důvodů omlouvá pan ministr Lubomír Metnar. Tak, vaše dvě minuty, prosím.

 

Poslankyně Gabriela Svárovská: Děkuji, pane předsedající. Já mám poznámku na adresu pana kolegy Ševčíka, vaším prostřednictvím. Oslovení slečna se tradičně používá pro neprovdané ženy. V moderní etiketě nicméně se používá oslovení paní, protože se tím dává najevo, že není pro ženu, zejména pokud působí veřejně, podstatný její rodinný stav. Tak to jenom takové malé doporučení z moderní etikety pro pana kolegu Ševčíka. Děkuji. (Potlesk,)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, paní poslankyně. Do faktických poznámek už před tímto vystoupením byl přihlášen i pan poslanec Miroslav Ševčík. Vaše dvě minuty.

 

Poslanec Miroslav Ševčík: Milé slečny poslankyně, milé paní poslankyně, vážení pánové poslanci, já jsem ze staré školy a my jsme se etiketu učili tak, že když tady sedí slečna Demetrashvili a tady jsem viděl další slečnu, takže oslovím i slečny. Takže etiketa podle staré školy umožňuje oslovovat milé slečny, milé dámy, milé paní. A já si myslím, že to je slušné, že to není pejorativní a že jsem to řekl správně.

Pak bych chtěl zareagovat, pan kolega Činčila asi zmizel. Jak říkal...(Poslanec se rozhlédl po sále.) Jé, tam je, výborně. Jak jste říkal, že ta předchozí vláda (Upozornění předsedajícího: Vaším prostřednictvím.), prostřednictvím předsedajícího, že ta minulá vláda hospodařila katastrofálně nebo takhle nějak jste to použil. Já znovu zopakuji prosím, že i přes ty covidové roky, které tady byly, tak ta minulá vláda hospodařila super zodpovědně oproti té vaší vládě, která, znovu zopakuji, udělala nominální dluh bilion dvě stě miliard. A prosím nominální dluh je důležitý z toho důvodu, že se z něho počítají úroky, ony se nepočítají z nějakého podílu a počítají se z toho nominálního dluhu. Takže znovu chci konstatovat, že průměrný deficit roční byl 6,56 miliardy za pět roků, od roku 2015 do roku 2019. Tabulky vám mohu dát k dispozici, jestli budete chtít dát. Já jsem je promítal, když jste ještě chodil na vysokou školu, tak to už jsem tam promítal taky tyto tabulky, včetně podílu na dluhu ve vztahu k hrubému domácímu produktu. A musím konstatovat, že ano, jsou na tom země mnohem lépe, ale že ještě nejsme takoví, abychom nenaplňovali Maastrichtská kritéria. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane poslanče. Další s faktickou poznámkou je paní poslankyně Gabriela Svárovská, s další faktickou je potom pan poslanec Benjamin Činčila. Potom s faktickou poznámkou poslankyně Věra Kovářová a potom s faktickou poznámkou Samuel Volpe. Vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Gabriela Svárovská: Pane kolego Ševčíku, prostřednictvím pana předsedajícího, do Sněmovny jste nepřicválal na koni. Používáte počítač, mobilní telefon, máte na sobě jak vidím syntetické materiály ze syntetických vláken, tak bych vám doporučila, abyste adaptoval, prostřednictvím pana předsedajícího, i svůj slovník a svoje chápání etikety. Pokud to není provokace, tak vás o to jako jedna ze zde zastoupených poslankyň žádám. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, paní poslankyně. Další s faktickou poznámkou je tedy přihlášen pan poslanec Benjamin Činčila. Vaše dvě minuty.

 

Poslanec Benjamin Činčila: Děkuju za slovo, pane předsedající. Tak abych se zastal kolegyň, když ony jsou slečny, tak já jsem klučík, pane docente, prostřednictvím pana předsedajícího, můžeme se takhle o tom bavit. Nevím, přijde mi to zbytečné. Bavme se o těch konkrétních věcech, proč máme dát důvěru, nemáme dát důvěru této vládě, případně o tom rozpočtu. Já tu diskusi velmi rád povedu. Já jsem neříkal, že ta předchozí vláda Petra Fialy vládla nebo rozpočtově se chovala katastrofálně, to jsem rozhodně neříkal. Já jsem říkal, že to nebylo ideální, že bych si sám osobně představoval větší rozpočtovou udržitelnost. Ale chovala se dle mezí zákona, chovala se dle mezí možností rozpočtově udržitelně. A máte pravdu, ano, narůstaly prostě ty úroky z dluhu. Ale já jenom znovu upozorňuju, že za vás touhle cestou budou ty úroky z dluhů narůstat ještě rychleji. To je to, co já tady kritizuji. A neříkám, že bychom to nedělali. Já říkám, že jsme to dělali míň, než to navrhujete vy. A že jsme to nedělali v rozporu se zákonem. To jsou ty věci, které tady já kritizuju, tak prosím veďme tu diskusi. Vy to prosím, pane Ševčíku, samozřejmě víte, že je něco nominální, něco je reálný dluh a tak dále. Já vás tady přece nebudu školit. Vy jste jste člověk, který učí na univerzitě dlouhé roky, tak to samozřejmě víte. Tak prosím, chovejme tu diskusi tak, že možná někteří jedinci, které upřímně lituji, tohle poslouchají, tak ať si z toho vezmu ty věci, které jsou reálné a ne nominální, abych zůstal v té ekonomické terminologii. Děkuju za slovo.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane poslanče. S faktickou poznámkou je přihlášená paní poslankyně Věra Kovářová. Vaše dvě minuty, paní poslankyně.

 

Poslankyně Věra Kovářová: Děkuji za slovo. Vážený kolego, pane poslanče Ševčíku, my spolu vedeme, prostřednictvím pana předsedajícího, vedeme spolu vždy diskusi o tom, jak je vysoký nominálně státní dluh. Ale já vám vždy kontruju tím, že co je důležité a co se srovnává, je poměr také deficitu vůči HDP a ten jsou dvě procenta. My, když jsme přebírali vládu, bylo to pět procent. A pokud uvádíte přesně, pokud uvádíte tabulky za léta 2015 až 2019, tak vám nějak vypadávají tabulky nebo z této tabulky vám vypadává rok 2020 a 2021, kde ty deficity byly vyšší než 400 miliard. A my jsme vždycky říkali, ano, je to kvůli covidu, tedy v roce 2020, (v roce) 2021 se to nepotvrdilo, tam byly jiné výdaje. My jsme říkali, ano, byla to covidová doba. Ale ta trajektorie zadlužování, která by nás čekala, by nás vedla skutečně do pekel. A konsolidace se podařila, to nikdo nemůže popírat. A svědčí o tom ty hodnoty, o kterých vy tady hovoříte, 43 procent státního dluhu k HDP, dvě procenta deficitu k HDP, nízká nezaměstnanost. Ano, ta může být bonusem, ale také je samozřejmě rizikem, a to nikdo nepopírá. Ale to, co vy provádíte v okamžiku, kdy máme hospodářský růst, kdy máme nízkou inflaci, nízkou nezaměstnanost, tak v státním rozpočtu provádíte stimulaci. A k čemu to povede? Všichni experti to říkají, jenom budou tlaky na zvýšení inflace. Tak si to potom můžete v těch úrocích spočítat a můžeme si ty tabulky společně udělat. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, paní poslankyně. Dalším s faktickou poznámkou je pan poslanec Samuel Volpe. Ještě než přijde prosím tak zde mám další omluvu. Pan vicepremiér a ministr Petr Macinka od 12 do 13 hodin se omlouvá z pracovních důvodů. Tak a vaše dvě minuty jsou zde.

 

Poslanec Samuel Volpe: Vážený pane předsedající, já vám děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, nemohu si dovolit čekat a nevyužít faktické poznámky k tomu, co zaznělo. Vystoupili mí političtí oblíbenci z řad koalice, ať už to byl můj spolukrajan pan Igor Červený, pan poslanec Igor Červený nebo pan docent Miroslav Ševčík, poslanec Ševčík, prostřednictvím pana předsedajícího. Jenom bych tedy chtěl říct, že bych... Já jsem šel z kanceláře, měl jsem zapnutou a sledoval jsem debatu a slyšel jsem právě pana Benjamina Činčilu, poslance, který zmiňoval dost věcí i z pirátského programu, mi přišlo, já bych se toho zastal. I (my) jsme předložili návrh zákona o penzijním připojištění. Budu rád, když se, pane Benjamine Činčilo, připojíte. K panu Igoru Červenému, bych prostřednictvím pana předsedajícího rád zmínil, že jsem slyšel závazek, že tedy se nebude porušovat zákon, aspoň ze strany Motoristů sobě. To jsem rád. Takže doufám, že do budoucna se nebudou porušovat zákony, ať už to je o státní rozpočtové odpovědnosti či podobně.

Pak jsem měl ještě připravenou vsuvku na pana kolegu docenta Ševčíka, pana poslance docenta Ševčíka. Ale asi si to odpustím, protože to za mě perfektně shrnula Gabriela Svárovská, paní poslankyně. Takže asi takhle v krátkosti. Nechci natahovat faktickou poznámku a hlavně jsem přihlášen k obecné rozpravě. Jsem asi nějaký možná až dvacátý, ale těším se, že tam budu mít delší prostor. Tak děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Mám tady další omluvu. Omlouvá se pan poslanec Jiří Horák od 12 do 17 hodin ze zdravotních důvodů. A s přednostním právem se přihlásila vicepremiérka a ministryně financí Alena Schillerová.

 

Místopředsedkyně vlády a ministryně financí ČR Alena Schillerová: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Omlouvám se, že jsem přišla později, měli jsme Bezpečnostní radu státu, takže jsem chvilku potřebovala naposlouchat tu diskusi, protože se mi zdálo, že se týká rezortu financí a Ministerstva financí, zadlužení, zákona o pravidlech rozpočtové odpovědnosti. My si o tom promluvíme příští týden podrobně, budeme tady mít první čtení rozpočtu, takže předpokládám, že hodiny tady budeme diskutovat o všech těchto věcech. Ale nemohu tady sedět a tvářit se, že ta diskuse se mě netýká. To nakonec nepatří ani k mé povaze, to už si myslím, že mě za ty roky znáte.

No, tak pojďme se držet čísel a nevytahujme si jenom to, co se nám hodí.

Dluh sektoru vládních institucí. (Ukazuje graf.) A mám to od roku 2008, ať je to férové. Ať je férově vidět ta čísla, jak se nám vyvíjela.

Toto je číslo, podle kterého se hodnotíme v rámci Evropské unie, to je vlastně jediné hmatatelné, srovnatelné číslo. Protože samozřejmě nominální čísla jsou sporná, ale já jsem jenom vždycky reagovala na to, jak jste mluvívali v době, kdy vy jste byli v opozici - neříkám všichni, někteří z vás tady ještě nebyli, dívám se na pana poslance, takže se ho to netýká, ale spousta z vás tady byla, která o tom hovoří.

Takže tady máte čísla od roku 2008, si je dovolím komentovat. A já myslím, že mluví jasně, že mluví o tom - mám to i rozděleno - vláda ODS, TOP 09, pak vlády hnutí ANO v tom roce 2013 - 44,1 přebírali jsme. A dostali jsme se v roce 2019 až na 29,6, takže my jsme to uměli. A tam byla samozřejmě i jiná čísla, s obsluhou státního dluhu. Přišel covid. Nerada se vymlouvám na covid, ale prostě byl to nepopiratelný fakt. Byla jsem v té době ministryní financí, vím, co to bylo za peklo, vím, jaké tady byly diskuse, vím, jak se chovala tehdejší opozice. Řada z vás tady nebyla, takže vás nechci z toho osočovat, ale řada z vás tady byla. Dejte víc, přidejte, malá kompenzace, to přece nemohou ti živnostníci přežít a tak dále. Byla jsem ráda, když po letech Nejvyšší kontrolní úřad označil náš kompenzační bonus, který byl z dílny Ministerstva financí, které jsem v té době řídila, za velice efektivní nástroj, který pomohl a zacílil, já nevím, obrovské množství kolem snad necelého milionu živnostníků rychle, efektivně. Ale to je jiný příběh.

Takže opravdu jsme tehdy ze dne na den - a zase se nevymlouvám, to je prostě fakt, a možná je poctivé, když si ti ministři financí někdy prožijí i tu dobu, kdy té ekonomice se daří, a i tu dobu, kdy se jí nedaří. A nám v covidu se stalo to, že ze dne na den vám klesly příjmy, vyskočily výdaje, protože prostě se zavřela ekonomika. Dělali jsme, co jsme mohli. Já mám svědomí čisté i celá naše vláda.

A samozřejmě logicky se to projevilo na tom zadlužení. To jasné. Přesto jsme v roce 2021 předávali ten dluh sektoru vládních institucí s číslem 40,7, takže lepším číslem po covidu, dramatickém covidu, kdy jsme museli dát do té ekonomiky na různých podporách, kompenzacích 600 miliard, než v roce 2013, kdy jsme to získali za 44,1. Ano, uznávám, že i tehdy byla krize, ale prostě ty přístupy byly jiné. My jsme tu ekonomiku nezaškrtili tak, jak se to stalo za vás.

No, a co přebíráme teď? V roce 2025 je to číslo zatím 43,9, čili pohybuje se kolem 44 procent. Tak to jsou fakta. To jsou naprosto nepopiratelná fakta. A můžete říkat, co chcete. Je to prostě tak.

A jestli tedy použiju ta nominální čísla, která jednou se vám hodí, jednou ne - já si vzpomínám, jak nám tehdejší expert ODS, dnešní místopředseda Sněmovny Skopeček tady neustále připomínal ta nominální čísla. Tak za osm let, kdy Ministerstvo financí mělo hnutí ANO, jsme neudělali takový nominální zásek, jako vy a vaše vláda bývalá za čtyři roky, 1,2 bilionu, už to tady bylo řečeno.

No, a jestli chcete státní dluh celkem v číslech, tak taky tady mám zajímavý graf (ukazuje), taky a je od roku 2008, ať jsem korektní, ať tam skutečně nedávám tak, jak vy vždycky vypíchnete čtyři roky anebo dva roky, tak jak se vám to hodí. Prostě od roku 2008 jasná čísla, ověřitelná, můžete se podívat do rozpočtu v kostce, můžete se podívat na stránky Ministerstva financí, já si ta čísla nevymyslela, je to prostě tak.

No, a mám tady spoustu dalších grafů. Bezesporu je využiju příští týden a ještě si některé přidělám tak, jak se budu připravovat na diskusi stran státního rozpočtu.

Ale v minulém týdnu a předpokládám, že se ještě odehrají dozvuky na rozpočtovém výboru i na plénu, až budeme projednávat rozpočet, tady rezonovalo, že jsme porušili zákon o pravidlech rozpočtové odpovědnosti. A hrozná se z toho dělala tragédie. Řešilo se to v médiích. Všichni jste se předháněli, kdo na to upozorní rychleji a hlasitěji.

Tak já vás chci ubezpečit, že nesdílím tento názor, už jsem ho vysvětlovala v médiích asi dvakrát, vysvětlím ho znovu ráda a předpokládám, že se k němu vrátíme i ten příští týden. Ale dovolím si ještě předtím, než provedu ten expertní výklad, který je poměrně složitý, budu se ho snažit zjednodušit, tak si dovolím upozornit na jednu věc.

Vy z vás, kteří jste tu seděli to minulé volební období a zvedali ruku pro ty vylhané Stanjurovy rozpočty a dnes nás tady bijete po hlavě kvůli údajnému porušení zákona o rozpočtové odpovědnosti, nezlobte se, to je vrchol pokrytectví. Vy se tady chlubíte nějakou konsolidací? Konsolidací, kdy nebyl rok... A já tu stála pravidelně u každého rozpočtu a pořád jsem o tom mluvila, pořád jsem bila na poplach, dávala jsem podnět Nejvyššímu kontrolnímu úřadu, který následně v rámci své kontrolní činnosti - neříkám, že na základě mého podnětu - tu kontrolu prováděl a konstatoval ta fakta. Nakonec se k tomu připojila i Národní rozpočtová rada, sice ze začátku trošku vlažněji, ale pak se to nedalo opomíjet. A většina ekonomů, komentátorů. O jaké konsolidaci mluvíte? O tom posledním vašem schodku 286 miliard, který ano, v té době dle legislativy byl na rámcích výdajových, ale kolik vám tam chybělo peněz? Vždyť to přece není normální.

Poprvé se stalo v historii, že se schválil Státní fond dopravní infrastruktury, rozpočet Státního fondu a nedala se na to navýšení ani koruna ze státního rozpočtu. Vždyť to je výsměch.

Mandatorní výdaje. I po aktualizaci a vlastně podrobném rozboru s Ministerstvem práce a sociální věci - pořád jsme tam museli přidat 17 miliard. Chyběly peníze v zemědělství, ve školství, prostě vy jste měli vylhaný rozpočet a bylo to rok co rok. Rok co rok Stanjurovo letadlo prostě letělo, až narazilo. Takže prosím. A to jste ještě napříč společností všem zvedli daně. Všem. Tři roky jsme se plácali kolem nuly z hlediska ekonomického růstu. Kolem nuly. Nebo jsme byli mírně pod nulou nebo mírně nad nulou. Okolní země nás předběhly.

Dneska samozřejmě, že jsme rádi za ekonomický růst, v loňském roce zpřesněný 2,5 procenta, letos predikovaný 2,4 procenta, ale my jsme vyběhli se značným zpožděním. My jsme mohli být dál, nebýt těchto kroků, nebýt chybných kroků stran cen energie. Nezvládnutá tato situace. Ale to jsou všechno věci, které jsme si už dávno řekli a znovu si je zopakujeme, je dobré si je připomínat. Je dobré si je připomínat, protože tam byl ten zakopaný pes.

A teď k tomu zákonu o pravidlech rozpočtové odpovědnosti. Nesouhlasím s Mojmírem Hamplem, a to zcela zásadně, který hovoří o tom, že rámce jsou 237 miliard. Mám pro to několik důvodů.

První je procesní, neboli procedurální, kdy se opírám o rozpočtová pravidla, protože my musíme vycházet jednak ze zákona o pravidlech rozpočtové odpovědnosti, jednak i z rozpočtových pravidel. Jedny nám stanoví rámce podle jedněch a druhé říkají, že se mají dodržovat. A ten rozpočtový proces - hovoří o řádném rozpočtovém procesu, to znamená o tom, který se zpracovává na ministerstvu, rozpočet do konce srpna, a na vládě potom do konce září se schválí a posílá do Sněmovny.

Dokonce je ten nesoulad tak zřejmý, že do novely, do nového zákona přidáváme i ta pravidla, aby dopadala na novelu zákona nebo na situaci, ve které jsme teď, kdy tato ctěná Sněmovna vrátila rozpočet k přepracování. To je ad jedna.

Další podpůrný argument, máme stanovisko, usnesení této ctěné Sněmovny s doporučeními, které vláda by měla naplnit. A tam se jasně říká, jak má, jak, co se doporučuje vládě, aby udělala. V posledním bodě se říká, udělejte tohle, zreálněte tyhle výdaje, toto, toto, toto, toto, udělejte škrty, to všechno se stalo a nebude-li cesty jiné, zvedněte deficit.

No, a teď k výši těch rámců. Ti, kteří tvrdí, že je to 237 miliard, to znamená, že jsme měli překročit o nějakých víc než 60 miliard, tak bych chtěla upozornit, že 30. 6. 2025 vstoupil v účinnost takzvaný fiskální pakt Evropské unie, který má ustanovení, některá musíme implementovat, což se stalo, vláda schválila ten zákon minulý týden, a některá mají přímý účinek. Přímý účinek znamená, že to dopadá přímo vlastně na naši..., na to, jak se má postupovat v České republice. Vysvětluji to zjednodušeně, ať nejsem technická, vím, že je to složité. No, a tam se počítá ta úniková doložka jiným způsobem. Zkrátím to, ty rámce jsou 292 miliard s únikovou doložkou, podle fiskálního paktu a přímých jeho účinků. Takže jenom tohle si dovolím říct, ale znovu opakuji, znovu opakuji, politickou debatu. Tohle byla technická věc, budu vysvětlovat opakovaně a znovu, a teď si dovolím tu politickou - prosím vy, kteří jste hlasovali na kterékoliv úrovni pro vylhané rozpočty Zbyňka Stanjury a vlády Petra Fialy, tak skutečně nemáte žádné právo nás tady kritizovat, protože náš rozpočet je pravdivý a vypovídá skutečně o realitě.

Slyšela jsem, ještě jednu malou doušku, že díky ekonomickému růstu, zrychlejícímu se, že nám napadaly nové příjmy. Ano, asi 15 miliard z té nové predikce lednové. A víte, co se stalo? Musela jsem s nimi zalepit vaše díry. Vaše vylhané příjmy, 9 miliard na sociálním pojištění, dále přepálené dividendy jste tam měli přes 12 miliard a tak dále. Zkrátím to, minus 5. Ale výbor pro rozpočtové prognózy řekl jasně, že ten odhad těch našich příjmů, a to, jak jsme s tím naložili, je realistický, protože není vylhaný, jako byly ty vaše. Děkuju. (Potlesk.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji paní místopředsedkyni vlády a ministryni financí. Máme zde čtyři faktické poznámky. S první přijde pan poslanec Vojtěch Munzar, s druhou potom pan poslanec Benjamin Činčila, s třetí faktickou je paní poslankyně Věra Kovářová a se čtvrtou paní poslankyně Gabriela Svárovská. Ještě prosím, než vám dám vaše dvě minuty, poslankyně Andrea Hoffmannová se omlouvá od 13.30 do 15 hodin z pracovních důvodů a pan poslanec Jindřich Rajchl ruší svou omluvu ze zdravotních důvodů na celý den a mění to, že zdravotní důvody trvají pouze do 12 hodin. Děkuji. A vaše dvě minuty.

 

Poslanec Vojtěch Munzar: Děkuji, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážená paní ministryně, mám jenom dvě minuty, zasloužilo by si to víc času, abych na všechno, co tady paní ministryně řekla, mohl zareagovat. Nicméně já si vážím jedné věci, a to, že paní ministryně na rozdíl od všech předchozích dní přiznala a řekla, to je náš rozpočet. Do té doby, říkala, je to rozpočet předchozí vlády. Tak já si cením toho, že to tady přiznala a budeme se tím tedy řídit. To je první věc.

Druhá věc, zákon o pravidlech rozpočtové odpovědnosti. Víte, co říká, paní ministryně, § 21 tohoto zákona? Že podle tohoto paragrafu je za výklad tohoto zákona odpovědná Národní rozpočtová rada, nikoliv Ministerstvo financí, nikoliv ministryně financí. To znamená, ta vaše snaha, že nesouhlasíte s Mojmírem Hamplem a se všemi členy Národní rozpočtové rady, kteří kritizují vaši vládu za to, že porušuje tento zákon o rozpočtové odpovědnosti, to je snaha z toho se vymluvit. A vlastně podívejme se na to fakticky - Evropská unie má nějaká pravidla, my jsme si nastavili přísnější pravidla, co se týká výše salda, a zároveň vy nám tady říkáte, že je můžeme porušovat a že platí jenom, když se schvaluje rozpočet mezi zářím a prosincem a už neplatí v průběhu roku. No, tak to je samozřejmě nesmysl.

Nicméně já jsem chtěl zareagovat původně ještě na jednu věc, a to je, když jste tady ukazovala ty vaše tabulky, tak vy taky neříkáte úplně celou pravdu. Neříkáte, že od roku 2016 rostly výdaje rychleji než příjmy a ekonomika i státní rozpočty jsou o trendech. Neříkáte, že za rok 2019 Nejvyšší kontrolní úřad vám vyčetl, vaší vládě, že veřejné rozpočty jsou na případnou krizi připraveny hůř než v roce 2008. Je to ve zprávách NKÚ. Přečtěte si je. A na to už zapomínáte a zapomínáte na to (Barták: Čas) - dořeknu poslední větu, zapomínáme na to, že jste třeba rozpustili Fond národního majetku, abyste si zlepšili čísla. Děkuji za pozornost. (Slabý potlesk.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Další s faktickou poznámkou přichází pan poslanec Benjamin Činčila. Vaše dvě minuty.

 

Poslanec Benjamin Činčila: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, já bych v první řadě chtěl poděkovat paní ministryni, že tady vystoupila, za to, že přišla a vážím si toho, protože je to důležité. Určitě tu diskusi povedeme příští týden mnohem podrobněji. Nicméně jsem rád také, že zmínila to, že ten svět není černobílý. Ona má tu zkušenost jako ministryně. Víme to, že prostě přijdou rizikové roky, přijdou krizové roky, kdy prostě se ten rozpočet nedá udělat tak, jak jsme plánovali. Nicméně je prostě nesmysl to, co tady říkal, prostřednictvím pana předsedajícího, pan kolega Červený, který tvrdil, že prostě ten rozpočet je Petra Fialy. Není, je nové vlády a je to tak v pořádku, nicméně není v pořádku to, že je protizákonný a že nerespektuje zákon o rozpočtové odpovědnosti.

Vy jste říkala, že tady jste stála a budete kontrolovat, tak já vám říkám, já tady budu stát a budu kontrolovat to, jestli se tahle vláda bude chovat rozpočtově odpovědně, protože myslím si, že nebude a ukazuje to ten první návrh státního rozpočtu, který schválila vláda, prostě je protizákonný. Vy porušujete zákon, slíbili jste všechno všem. A na to samozřejmě není. A když vy říkáte, že prostě předtím chybělo v rozpočtu MPS 32 miliard, teď jste tam dali jenom 17 miliard, to mi zase nějak nevychází. Tak buď jste předtím neříkala pravdu, nebo tam ty miliardy nechyběly a teď jste tam jenom přidali 17 miliard, protože jste naslibovali věci, na které prostě dneska není. A i když jsme dělali chyby. A já to přiznávám, předchozí vláda nebyla ve všem úplně dokonalá, to prostě férově si tady, řekněme. Zbyněk Stanjura také využíval ta čísla tak, jak se mu to hodilo. Ale my jsme vám předali českou ekonomiku v Lize mistrů, dle vašich slov. Tak já vás prosím, pro české občany, doveďte tu českou ekonomiku z Ligy mistrů do Ligy mistrů play off. Díky za slovo.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. A další, kdo je s faktickou poznámkou, je paní poslankyně Věra Kovářová. Tak vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Věra Kovářová: Vážená paní ministryně, já sice nemám tabulky, ale mám takový sešítek, kam si píšu veškeré údaje. Takže abychom si to shrnuli - vy jste měli covid v roce 2021, kdy jste měli snižovat už rozpočty, jste promrhali 91 procent rozpočtu na jiné výdaje, na předvolební sliby, tak, jak konstatoval Národní kontrolní úřad

Nyní máte 250 milionů příjmů navíc a schodek 310 miliard. Tak to je váš nevylhaný, pravdivý rozpočet. Ano, pravdivý v tom, že toto nezodpovědné rozhazování peněz, to, že nemáte připraveny zatím žádné reformy, tak, jak konstatují všichni experti, tak to je opravdu výraz pravdivého rozpočtu.

Já bych si tady možná trošku vyprosila nebo bych poprosila, pokud hovoříte o té debatě expertní a korektní politické, abychom už neslyšeli, že jsou to vylhané rozpočty, protože to není pravda. Ta konsolidace se jasně projevila na tom, jaký je poměr deficitu a státního k HDP, a to jsou dvě procenta. A ještě o tom, jak jsme zvýšili daně, tak jenom připomenu, že v roce 2021 byla složená daňová kvóta podle OECD, tedy za vaší vlády, 34,9 procenta.

V roce 2024 a 2025, tedy za naší vlády, složená daňová kvóta byla 33,1 procenta. Tak jenom je potřeba se ptát, které to číslo je vyšší. Zatím toto všechno, pokud bude nějaká reakce, ještě se připojím s faktickou poznámkou. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, paní poslankyně a s faktickou poznámkou je přihlášená paní poslankyně Gabriela Svárovská. Než dorazí do řečniště, pan Hayato Okamura, pan poslanec Hayato Okamura byl omluvený ze zdravotních důvodů po celý den. Teď se tady za mnou zastavil a je již v Poslanecké sněmovně. Tak a vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Gabriela Svárovská: Děkuji. Já bych měla takovou drobnou poznámku tady k tomu epickému souboji mezi současnou koalicí a opozicí a ještě k tomu grafu paní ministryně Schillerové. Mě by zajímalo, ve kterém místě toho grafu se přesně nachází zrušení daně ze superhrubé mzdy, které schválila tato sněmovna hlasy ANO, ODS a SPD, a které začalo platit v roce 2021 a zaťalo sekeru do státního rozpočtu, do té příjmové stránky ve výši vyšších desítek miliard korun, a dopadlo zejména na zaměstnance s nižšími příjmy, na nižší střední vrstvu.

Tak já bych chtěla říct, že to samozřejmě vypadá velice pěkně na televizních obrazovkách tenhle ten souboj, ale jsou tady nějaké jiné ještě zájmy, jiné historické spolupráce a tady se jedna strana s druhou stranou přebíjí v tom, kdo více sníží daně a kdo náhodou o něco ty daně zvýšil - tak já bych chtěla říct, že zrušení daně ze superhrubé mzdy protlačené hlasy těchto stran přispělo k už tak dramatickému a neustále rostoucímu prohlubování majetkových rozdílů v České republice. A to je tedy důležité pro vládní koalici, která si zakládá na tom, že hledí tímto směrem vůči lidem, kteří mají potíže vyjít s příjmy na konci každého měsíce. Tak prosím, vraťme se na zem a řešme problémy tak, jak jako skutečně jsou. Sociální vyloučení, velké majetkové rozdíly a z toho vyplývající (Předsedající: Čas!) další dopady na ekonomiku a sociální situaci v České republice. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. A s faktickou poznámkou se přihlásil pan poslanec Vojtěch Munzar. Vaše dvě minuty.

 

Poslanec Vojtěch Munzar: Děkuji, pane místopředsedo, já už jsem se nechtěl hlásit, protože jsem přihlášen, ale to, co zaznělo ve vystoupení paní kolegyně, si zaslouží zásadní a ostrou reakci, vaším prostřednictvím. Daně nemají být trestem za úspěch, za prvé. Daně nemají být nástrojem, jak sjednocovat majetkové rozdíly mezi občany. Prostě stát a státní ekonomika a prosperita naší země v tržním hospodářství opravdu nestojí na sociálním inženýrství, ale stojí na jednotlivých aktivitách jednotlivých občanů, které musíme podporovat a ne je trestat vysokými daněmi.

Vy jste ale zapomněla ještě na jednu věc. Když se rušila superhrubá mzda, tak se zároveň zvyšovala i sleva na poplatníka. Takže jste taky neřekla úplně celou pravdu, co se tehdy dělo. A zároveň my jako ODS, když jsme vstoupili do vlády, tak jsme se snažili právě o ten výpadek snížit výdaje státního rozpočtu. Předchozí vláda, to s vámi souhlasím, to neudělala. Ale prostě uvědomte si, že žádná, žádná ekonomika nezbohatla na přerozdělování, zbohatla pouze na jednotlivých činnostech firem a lidí. A to skutečně, když budete postupovat tímto způsobem, který jste tady řekla, tak jenom udusíte tu ekonomiku, ne ji podpoříte. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: S faktickou poznámkou je přihlášená paní poslankyně Gabriela Svárovská a s faktickou poznámkou se z místa přihlásila potom i paní poslankyně Věra Kovářová. Takže paní poslankyně Svárovská, prosím. Vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Gabriela Svárovská: Konečně začíná být tahle debata trochu zajímavá a konečně se začínáme bavit o podstatě věci. V téhle zemi skutečně dochází k přerozdělování, k přerozdělování od chudších směrem k nejbohatším. To je realita, to je skutečnost. Majetkové rozdíly v České republice jsou jedny z nejvyšších v Evropě. A jak víme z různých ekonomických modelů, velmi hezky to ukázal ve své práci například pan profesor Švejnar - miliardáři škodí ekonomice. Nevšimla jsem si, že by česká ekonomika na tom byla nějak super dobře a úplně jsem slyšela, pane kolego, tady se vznášet ten duch Václava Klause v téhle Sněmovně. Tohle skutečně není něco, co by České republice prospívalo z objektivního hlediska, z objektivního hlediska, jsou na to čísla, jsou na to ekonomické modely a myslím si, že koneckonců i stav české ekonomiky tomu napovídá. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, paní poslankyně. S faktickou poznámkou je přihlášena paní poslankyně Věra Kovářová. Vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Věra Kovářová: Já bych chtěla uvést na pravou míru zrušení superhrubé mzdy. Všichni jsme to měli před volbami v našich volebních programech. OK, tak bychom mohli říci, že to bylo dobré, ale bylo to v okamžiku, kdy se to absolutně nehodilo, protože tam nebyla přijata žádná úprava, která by tento výpadek nahradila. A to je prostě celé. Není spor o to. Ty záležitosti týkající se, lidi měli více peněz v peněžence, dobrá, to je v pořádku, to je v pořádku. Ale ten problém byl v tom, že 150 miliard minus, ale nic, co by tento výpadek nahradilo. Takže to si myslím, že je to, o čem bychom se měli bavit a měli bychom také sledovat, že pokud tato vláda sníží nějakým způsobem příjmy bez náhrady dalších příjmů nebo zvýší výdaje podobným způsobem, tak to bychom měli sledovat.

Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, paní poslankyně. A s faktickou poznámkou je přihlášen pan poslanec Vojtěch Munzar. Vaše dvě minuty.

 

Poslanec Vojtěch Munzar: Tak na paní kolegyni Svárovskou, vaším prostřednictvím, možná jste si nevšimla, že vlastně my máme v České republice fakticky tři daňová pásma daně z příjmu. Ti nejméně příjmoví neplatí žádné daně díky daňovým bonusům a daňovým slevám, pak máme tu základní sazbu a pak máme od určitého příjmu vyšší sazbu daně.

Samozřejmě, že se může někdy stát, pokud propaguje třeba Strana zelených dotační tituly na elektromobily, tak samozřejmě pak z toho těží ti bohatší a ne ti chudší, kteří si to nemohou dovolit, ale v tom daňovém systému skutečně to není tak, že by se přesouvalo bohatství od chudších k těm bohatším.

A já vám odpovím na to, co jste říkala a už se asi nebudu hlásit, jedním citátem Winstona Churchilla, že Kapitalismus má jednu nectnost - nerovnost bohatství. Ale socialismus má jednu ctnost - rovnost v chudobě. Touhle cestou skutečně já nechci jít. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji a pokračujeme v rozpravě vystoupením přihlášených poslanců. Další, kdo je na řadě, tak je poslankyně Věra Kovářová. Máte slovo.

 

Poslankyně Věra Kovářová: Děkuji za slovo. Vážení přátelé, kolegyně, kolegové, dvacet dnů poté, co tato Sněmovna vyslovila důvěru vládě Andreje Babiše, budeme hlasovat o nedůvěře vládě Andreje Babiše. Vládní koalice to považuje za zbytečné, jak jsme ostatně již mnohokrát slyšeli a možná ještě mnohokrát uslyšíme. Osobně z toho také nejsem nijak šťastná, ale považuji toto hlasování za potřebné. Vysvětlím proč a také vysvětlím, proč jsem vás oslovila na začátku formulací vážení přátelé, i když vztahy v této Sněmovně jsou zatím nejhorší, jaké jsem za svoji politickou kariéru zažila.

 

Nejprve tedy k potřebnosti tohoto hlasování. Strany nové vlády vzešlé z loňských říjnových voleb slibovaly legislativní smršť. Prošla jsem pečlivě tisky předložené Sněmovně a tuto smršť nevidím. Máme zde něco přes 90 tisků, z toho je 23 vládních návrhů zákonů a novelizací. Naprostá většina byla připravena předchozí vládou a jde o slaďování legislativy s legislativou evropskou. Pak je zde množství poslaneckých návrhů. Pravda, některé z nich skutečně pocházejí od poslanců vládních, takže se nyní v době těžké mezinárodní situace budeme zabývat například novelou zákona o státních svátcích.

Nicméně ano, několik málo z nich lze dokonce zařadit mezi slibované vlajkové lodě koalice. Tak například stavební zákon. To je jistě zásadní dokument, který ale vznikl bez řádného legislativního procesu. Velká chyba. Podobně návrh zákona o státních zaměstnancích, který hrozí rozvratem státní správy. Další velká chyba. Bez řádného legislativního procesu. Jak by ale mohla mít vláda čas na řádný legislativní proces, když se po celou dobu svého vzniku, tedy nejen od jmenování prezidentem republiky, ale již předtím, zaobírá neustále personálními otázkami? Toto hlasování je budíček pro vládu a pro koalici. Potřebný budíček a výzva. Dořešte si své personální problémy a začněte dělat to, co jste slíbili svým voličům, a nejen těm svým. Vládnete totiž celé zemi, tedy všem občanům. Vyřešte své personální problémy a pak možná nebudete pro tuto Sněmovnu chystat návrh státního rozpočtu, který odporuje platným zákonům této země, což je špatné, samo o sobě, ještě horší ale je, že odporuje zdravému rozumu a zásadám správného hospodaření státu.

Ještě se krátce vyjádřím k tomu, proč jsem toto auditorium na začátku oslovila vážení přátelé, když se zde přátelsky nechováme. Chtěla jsem jen připomenout, že byly doby, kdy Sněmovna sice jednala tvrdě, ale přinejmenším se zachováním vzájemné úcty a respektu mezi koalicí a opozicí, kdy se zde hledala shoda přinejmenším nad technickými a odbornými otázkami. Já myslím, že to dlužíme všem našim voličům.

A rovnou také odpovím těm, kteří by chtěli toto hlasování o nedůvěře označit za aroganci opozice, protože to není arogance. To je připomenutí faktu, že personální problémy jsou něco, co nemá překrývat normální politickou práci, co nemá brzdit práci Sněmovny. Dokázal je vyřešit premiér Špidla s prezidentem Klausem, dokázal je vyřešit i premiér Sobotka s prezidentem Zemanem, jakkoliv někdy dosti podivuhodným způsobem, a dokázal je vyřešit již jednou i premiér Babiš s prezidentem Zemanem, tak je prosím vyřešte nyní i vy v tomto složení vlády, které určili voliči, tedy ve složení stávajícího premiéra se stávajícím prezidentem.

Mám v politice dost dlouhou zkušenost, aby mne to opravňovalo k tvrzení, že dokud neučiníte tento elementární krok, dokud budete prodlužovat tuto situaci permanentní personální krize, do té doby těžko bude moci tato Sněmovna přejít do normálního pracovního režimu.

A na závěr mi dovolte konstatování. Tato vláda moji důvěru nemá, proto při hlasování jí vyslovím nedůvěru. Děkuji. (Potlesk opozičních poslanců.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, paní poslankyně, a další přihlášený do rozpravy je pan poslanec Jakub Janda. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Jakub Janda: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené dámy, vážení pánové, členové vlády, dnes zde projednáváme vyslovení nedůvěry vládě. Scházíme se v rekordně krátké době poté, co tento kabinet důvěru získal. Ano, v rekordně krátké době, a to z toho důvodu, že jistý ministr propadl pocitu vlastní nadřazenosti, pocitu, kterému v Evropě ve třicátých letech minulého století propadala jistá skupina lidí také, a psal poradci pana prezidenta SMS zprávy, které lze označit bez váhání jako výhružné. Toto opravdu tolerovat nelze. A co na to pan premiér? Nic. Je to totiž nejslabší premiér v historii České republiky a sleduje pouze svůj vlastní zájem a o tom bohužel celá tato vláda je.

Vydat k trestnímu stíhání, či nevydat. To je, oč tu běží. Jde o to, zda budeme mít v historii pravomocně odsouzeného premiéra přímo ve funkci. Jeho věrní se samozřejmě postarají o to, aby společně s předsedou Poslanecké sněmovny vydáni nebyli. I tak ale čelíme obrovské mezinárodní ostudě. Dva z našich nejvyšších ústavních činitelů jsou trestně stíháni. Je to výsměch všem slušným občanům této země. To však není jediný důvod, proč tato vláda moji důvěru nikdy mít nebude.

Před volbami se pan premiér bil v prsa, jak mu na srdci leží český sport. Ano, jmenoval sice ministra sportu a přiznám se, že já jsem byl vždy zastáncem Ministerstva sportu, ale ne ministra bez portfeje, ministra bez jakýchkoliv reálných kompetencí. Co dnes může tento ministr dělat? Já vám to řeknu. Podle zákona o podpoře sportu může tak maximálně vařit kafe předsedovi a místopředsedům na Národní sportovní agentuře a fotit se s vizitkou ministr.

Hned na začátku se ukázalo, jak slabý a zbytečný tento ministr je. Podívejme se na navržený rozpočet pro sport - 7,4 miliardy korun. Kde byl pan ministr, když se o sportu na vládě rozhodovalo? Možná zrovna vařil to kafe na NSA. Pro srovnání, vloni šlo na sport 7,9 miliardy, tedy o půl miliardy více, než navrhuje dnes. A kolik činil původní návrh státního rozpočtu na rok 2026? 8,2 miliardy. To je o 820 milionů víc, než navrhuje tato vláda pro sportovce a hlavně pro sportující děti. Pane ministře, vidím, že tady nejste, to jste vážně připustil? Jak jste tedy bojoval za sport? Já odpovím za vás. Nijak. A ptám se: Kde je pan poslanec Nacher, který zde obvykle vystupuje ke všemu a ke všem? Proč toto selhání premiéra a ministra sportu ostřeji nekomentuje? Počkám si na první čtení rozpočtu a doufám, že pan kolega Nacher bude první, kdo vystoupí a řekne, že s takto navrženým rozpočtem na sport nesouhlasí, a rozpočet, pokud tak zůstane, nepodpoří. Jinak vše, co tady vykřikoval před volbami, byly jen plané řeči a já bych si dovolil říct dokonce kecy.

Závěrem mi dovolte říct toto: Vláda, která stojí na základech arogance a čistě osobních zájmů jejích protagonistů, nemůže vést naši zemi k prosperitě. Tito lidé nás dnes a denně přesvědčují o tom, že jim nejde o budoucnost České republiky, ale pouze o vlastní moc a beztrestnost za každou cenu. Styl politiky, kde namísto odvahy vidíme jen lhostejnost k pravdě a kde se zákony ohýbají podle potřeby, si nezaslouží nic jiného než konec. A právě proto pro tuto naprostou ztrátu soudnosti a rezignaci na elementární politickou kulturu tato vláda prostě nemá a nikdy nemůže mít moji důvěru. Já vám tímto děkuji za pozornost. (Potlesk opozičních poslanců.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane poslanče. A slovo dostává poslankyně Zdena Kašparová.

 

Poslankyně Zdena Kašparová: Děkuji za slovo. Vážení přítomní členové a členky vlády, kolegyně kolegové, stojím zde dnes ve chvíli, která je pro naši zemi ojedinělá a především hluboce alarmující. To, že se k vyslovení nedůvěry scházíme v takto krátké době po začátku vašeho vládnutí, je bezprecedentní stav, který byl vyvolán zejména zásadním pochybením jednoho z vašich ministrů. Tento stav není alarmující jen pro nás zde v Poslanecké sněmovně, ale především pro občany venku, kteří již o víkendu na mnoha místech ukázali, že s tímto postupem nesouhlasí.

Každý příspěvek do rozpravy z úst poslanců a poslankyň obsahoval podněty, kterými by se vláda měla zabývat, a já bych i svým vstupem chtěla do této diskuse přispět. Pokud tu máme totiž diskutovat, pojďme se věnovat tomu nejpodstatnějšímu, a to budoucnosti.

Budoucnosti, kterou touto vaší politikou hazardně dáváte všanc. Víte, já jsem šla do Poslanecké sněmovny proto, abych tu zastupovala i mladé lidi a hájila tu jejich zájmy. Právě proto, že jsem mladá, se upřímně bojím toho, v jaké zemi tady budu nucena žít. Slibovali jste prosperitu a lepší vládnutí. Ale podívejte se, co tady občanům reálně zaséváte? Arogantní chování, posouvání hranic z toho, co je akceptovatelné, a hlavně zaséváte strach o jejich budoucnost.

Dovolte mi teď citovat z emailu, který mi předevčírem přišel a který toto krásně odráží: Vážená paní poslankyně, obracím se na vás s prosbou o pomoc. S manželem a naší malou dcerou jsme si pořídili dům, který vyžaduje kompletní rekonstrukci, rozhodli jsme se pro renovaci s tím, že požádáme o dotaci z programu Nová zelená úsporám - Oprav dům po babičce, abych byla konkrétní. V posledních dnech nás však znepokojují informace, že tyto dotace pravděpodobně nebudou nadále poskytovány, případně by mohly být zrušeny. Bez tohoto přispění bude realizace pro nás neuskutečnitelná. Nacházíme se v nejisté situaci a nevíme, zda má smysl nechat zhotovit projektovou dokumentaci.

Doufám, že jste teď pozorně poslouchali. Právě tento týden pan ministr Havlíček potvrdil, že nejspíš končí éra přímých dotací a dále by se podpora měla soustředit převážně na úvěry. A je taky zřejmé, že celkový balík podpory se výrazně sníží. Oblíbený program Nová zelená úsporám pomáhá domácnostem snižovat náklady na energie i dopad na životní prostředí. A s tímhle twistem by se však do nejistoty dostala řada občanů, často vašich voličů, kteří podle programu oprávněně plánovali svou budoucnost a hlavně nám pomáhali i tímto plnit klimatické cíle. Chápu, že například program Oprav dům po babičce, na který naráží pisatelka dopisu, může mnohým přijít příliš štědrý. Ale co takové Kotlíkové dotace, které odnedávna do Nové zelené úsporám také spadají? A hlavně co speciální podpora pro zvláště zranitelné nízkopříjmové domácnosti? Mnohé rodiny dělí od pádu do chudoby právě jejich rodinný dům, ale nemají úspory ani dostatečné finance, aby podnikly větší úsporná opatření. Také těmto rodinám snížíte podporu? Já tedy upřímně doufám, že ne. A zajímá mě, jestli k tomu řekne něco pan Turek, který je nějakým zvláštním zmocněncem na Ministerstvu životního prostředí. Ale troufám si říct, že spíš ne, protože ani jako chlap se tady nedokáže postavit sám za sebe.

Tohle jsou ale kroky celé vlády. A vzhledem k tomu, že jste minulý týden odpískali interpelace, tak se ptám teď: co s tím budete dělat? Pane nepřítomný premiére, v politice záruční lhůta nefunguje. To, co teď kazíte, my budeme opravovat další desetiletí. Váš vládní slepenec drží pohromadě jen strach z vydávání k trestnímu stíhání. A já odmítám nečinně přihlížet tomu, jak nám tady hulváti a vládní zmocněnci pod nohama pálí mosty do budoucnosti jen proto, abyste se v těch křeslech udrželi o pár měsíců déle. Tato vláda neměla mou podporu před 20 dny a nemá ji ani nyní. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, paní poslankyně. S faktickou poznámkou se přihlásila paní poslankyně Berenika Peštová a potom pan první místopředseda Poslanecké sněmovny Patrik Nacher. Paní poslankyně Peštová. Vaše dvě minuty jsou zde.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Já děkuji za slovo, pane předsedající. Pan Turek tady není, tak vám odpovím já, drahá kolegyně. Nevím, jestli znáte, jakým způsobem probíhá proces obchodování s emisními povolenkami, protože to je na dlouhé vysvětlování. Když tak si to řekneme venku. Já vám to ráda objasním, protože opravdu to je strašně náročné, je to dlouhé, není to jenom tak, že lusknete prstem a 85 euro za emisní povolenku... Opravdu tam dochází k obchodování na burze, teď každý členský stát má z toho určitá procenta, odečítají se z toho určité peníze, které jdou dalších fondů, ať je to Sociální klimatický fond, který teď je dotován z emisních povolenek EU ETS 1, protože EU ETS 2 zvláště nenaběhlo, je posunuté. Říkám, to si řekneme klidně venku. V každém případě řeknu vám to jednoduchým číslem. V současné době, nebo aspoň to tak bylo, že jsme z toho měli zhruba 20 miliard jako Česká republika. Nebavím se o Modernizačním fondu, ten se obchoduje zvlášť, a ty příjmy samozřejmě klesají dolů, a v současné době to zaevidovala i tato vláda, před námi padly na 14,5 miliardy. A pak budeme padat ještě níž, ještě níž, až se dostaneme - teďko bychom se měli během nějakého roku, dvou dostat na 6 miliard, z kterých jsou právě investovány tyto akce jako je Nová zelená úsporám, Oprav dům po babičce, Kotlíkové dotace a tak dále. No a ono když najednou zjistíte, že ty peníze tam nejsou, tak musíte hledat jiné nástroje, jak to udělat. A proto pan Havlíček řekl, že tam bude muset víc vstoupit bankovní sektor, protože opravdu ty peníze nejsou. Jo, jako vy jste to nebyla, ale tak jsem vždycky slyšela, jako že se tady rozdávají peníze z helikoptéry a podobně. Ono prostě už, když nemáte, tak se snažíte ty programy aspoň přizpůsobit tak, aby těm lidem to bylo přístupné. A jediná možnost, která tam je, je snížit podporu, která jsou dvě možná - snížit podporu od státu, která byla teďko 30 procent dolů (Předsedající upozorňuje na čas.) ... a zadotovat to bankami, anebo všechno jít přes banky a fondy, to přes ty banky investovat.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. A dalším, kdo je přihlášený s faktickou poznámkou, je pan první místopředseda Poslanecké sněmovny Patrik Nacher. Vaše dvě minuty.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji, pane místopředsedo. Já budu reagovat na svého kolegu Jakuba Jandu, vaším prostřednictvím. On mi říkal, že tady vystoupí, že mě tam zmíní, já jsem mu řekl nějaký kontext, on i přesto vystoupil, jak vystoupil, splácal tam věci, které nesouvisí, úplné nesmysly, přitom to ví moc dobře. Takže zopakuji a jsem rád, že aspoň tu část on přiznal, že podporoval vznik Ministerstva pro sport a přitom je tady ministr bez portfeje pro sport, prevenci a zdraví. Ale on moc dobře ví, že to je nějaký první krok, že nové ministerstvo může vzniknout a musí se změnit kompetenční zákon. A že to má nějaké postupné kroky. Všechno tohle to jsme probírali na všech kulatých stolech, kde tohle to podporovali všichni ti politici napříč, kteří se tím sportem zabývají. Takže teď ta kritika je mimo.

Pokud jde o ten rozpočet, tak to je úplně úžasné. Nevím, teď probíráme rozpočet první čtení? Neprobíráme. Já jsem i tady kolegovi řekl, že jsem se k tomu vyjádřil, jednal jsem o tom s ministryní financí a dokonce na rozdíl od vás, pane kolego, prostřednictvím pana předsedajícího, to dokonce bylo i v médiích. Vysílala to Česká televize, já tu reportáž mám na svém YouTube kanále, takže já na rozdíl od vás jsem schopen nejen se o tom bavit s ministry, nejen na to upozorňovat, ale i veřejně k tomu dát nějaké stanovisko, že bych byl rád, aby se tam ty peníze navýšily, ale zároveň, aby se efektivně vynakládaly. Ukažte mi váš příklad, vaší kritiky nebo vašich změn ve směru k ministrovi financí Zbyňkovi Stanjurovi to bych já tady chtěl vidět. Ukažte mi ty příklady.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak nyní vystoupí v obecné rozpravě pan Vojáček Jiří. A ještě je tu faktická poznámka pana poslance Jakuba Jandy, která má přednost. Jinak vás všechny zdravím, přeju krásné poledne. Vystřídali jsme se v řízení schůze. Pane poslanče, pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Jakub Janda: Děkuji za slovo. Ano, pan Nacher, vaším prostřednictvím, mě na to upozornil. Já jsem tu zmíněnou reportáž, nenašel, hledal jsem ji. Co se týká našich příkladů směrem k našemu bývalému ministrovi Zbyňku Stanjury co se týká sportu: vy jste tady pořád vykřikovali, že na sport dáváme málo, že tady se vždycky neslo, že na sport půjde tolik. Nakonec ten rozpočet byl daleko vyšší a během toho roku ještě pan ministr Stanjura vždycky po jednání s námi, s Karlem Haasem a ostatními kolegy, co jsme zastávali sport, vždycky přidal. Když se podívám náš rozpočet - v minulosti jsme na sport dali nejvíc. Vy jste tady operovali nějakým číslem 11 miliard v roce 2021 tuším, ale na sport šlo pouze tenkrát, nebo byli jste schopni zadministrovat 4,9 miliardy. Ale oháníte se tady číslem dodneška - 11 miliard. Nikdy jste to nedali. A co jste dokázali dneska? Dát o půl miliardy míň. Ano, tak vám na tom českém sportu záleží. Pane poslanče, prostřednictvím pana předsedajícího. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. A faktická poznámka, ke které se přihlásil Nacher Patrik, bude následovat. Pane poslanče. (Poslanec Nacher přichází k řečništi a hledí do telefonu.)

Pane poslanče, chcete faktickou poznámku? Nebo budete...? Chcete faktickou poznámku? (Poslanec Nacher přikyvuje.) Jo? Tak vás vyzývám, abyste ji pronesl.

 

 

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Pane předsedající, já jsem tam přihlášen a jdu normální rychlostí k mikrofonu. Budu logicky reagovat. Takže znovu, to, že kolega nenašel tu reportáž, tak něco ukazuje o jeho jaksi schopnostech hledat, protože to byla velká reportáž na České televizi, která se věnovala rozpočtu. Já jsem ho navíc navedl, že tu inkriminovanou část jsem si dal na YouTube kanál. Takže to není tak, že bych se k něčemu vyjadřoval a pak se k tomu neměl, je to veřejné. Já jsem ho vyzval, vaším prostřednictvím, aby řekl, kde on měl tu odvahu veřejně komentovat nějaké změny v rozpočtech, které navrhoval Zbyněk Stanjura. To bych chtěl vidět. Já jsem mu tady konkrétní příklad dal, on takový příklad mi nedal. To znamená, on chce po mně něco, co sám tady čtyři roky nedělal. Protože já jsem jasně řekl, že jsem se k tomu nějak vyjádřil, že se mi to nelíbí, ale že to je návrh státního rozpočtu, a ten návrh tady teprve budeme příští týden projednávat. Takže nerozumím téhleté debatě.

Pokud jde o ty prostředky, tak pokud vím, tak tam z minulého roku zůstalo nevyužito 1,1 miliardy korun, které se přesouvají. Takže bych s těmi čísly byl velmi, velmi opatrný, pane kolego, prostřednictvím pana místopředsedy. 1,1 miliardy se v minulém roce nestačily využít a přesouvají se. Takže když už jsme u těch nějakých rekordních čísel do sportu, tak to zas není taková sláva. Ale já jsem řekl, budu rád, když do sportu půjde víc a víc prostředků.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času. Žádná další faktická poznámka není, čili se vrátíme k obecné rozpravě. Nyní na řadu přijde pan poslanec Vojáček. Pane poslanče, prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Vojáček: Dobrý den, vážení kolegové, vážené kolegyně, vážení členové vlády, vážená ministryně, vážený pane předsedající. Není to ani 20 dní nebo je to 20 dní, kdy jsme se vyslovovali k žádosti o důvěře vládě a po 20 dnech tady stojíme znovu s návrhem na vyslovení nedůvěry vládě. Pokusím se hovořit krátce, zřetelně a hlavně jasně.

Ty důvody, které jsem tady tenkrát uvedl, zůstávají a navíc k nim přibyly, řekněme, další aspekty. Tenkrát jsem mluvil o tom, že mi vadí, jakým způsobem ta vláda vzniká, a že mi vadí to, jakým způsobem její předseda je ve střetu zájmů a jak ho hodlá vyřešit. Vyslovil jsem pochybnost, že není jasný ani termín, ani podmínky a tak dále, s tím, že dneska stojíme v situaci, kdy se ta situace vlastně zhoršila, protože se ukazuje, že veřejné prohlášení, které pan premiér udělal, není naplněno a že se dá stručně říci, že v některých ohledech v něm lhal, protože ten svěřenský fond nebude slepý, nejspíš jeho rodina se nedostane k majetku až po smrti a tak podobně. Stručně se dá říci, že pan premiér opět nemluvil pravdu.

Druhý aspekt, o kterém jsem mluvil, a který se taky zhoršil, je, řekněme, důvěra v to, že naše vláda je schopna zajistit bezpečnost naší země, zejména v tom ohledu, že pan ministr zahraničí vystupuje způsobem, který je pro mě nedůvěryhodný, že píše esemesky hlavě našeho státu, které mají charakter vydírání, a v nich řeší prodej letadel od naší armády směrem k Ukrajině. Všechny tyhlety věci považuju za závažné, zásadní, a proto nemohu téhleté vládě vyslovit důvěru, a tak taky učiním při hlasování. Děkuji velice za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Nyní vystoupí pan poslanec Slovák, připraví se pan poslanec Munzar. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Štěpán Slovák: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážená paní ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové, já jsem právník, což je tady u některých nepřítomných kolegů poměrně populární věta. Je potřeba říct, že to nikoho nepovyšuje a neznamená to nic o morálně etických hodnotách daného člověka.

Například po takzvaném covidovém semináři, který tady pan doktor Raichl, nepřítomný, uspořádal, bych ideálně nechal Poslaneckou sněmovnu znovu vysvětit pražským arcibiskupem. Myslím si, že by to bylo to nejlepší, co bychom mohli udělat. Zároveň bychom měli reagovat nejprve na výboru pro zdravotnictví a následně my jako celá Sněmovna se od té hrůzy, která se tady udála, distancovat.

Já jsem včera pozorně poslouchal pana premiéra, dělal jsem si poznámky. On celý projev pojal jako kritiku ODS. Tam zaznělo, kdo všechno z ODS kde kradl, kdo měl jakou kauzu, co pana premiéra zrovna napadlo. Neviděli jsme žádnou pozitivní vizi, slyšeli jsme jenom, co udělalo podle něj ODS špatně. Pokud někdo takhle chce vést naši zemi a jenom kritizovat ty, co dělali před námi, nechť to dělá. Mně to nepřipadá jako nejvhodnější.

Mluvil o tom, že kasa je prázdná. Tak mě by potom případně zajímalo, proč nás chválí i jeho nejoblíbenější partneři Slováci, kdy slovenský ministr financí chválil paní ministryni, že přebírá naše veřejné finance v dobré kondici. Paní ministryně potom na sněmu hnutí ANO také vysvětlovala, že Česká republika je v dobré kondici. Tak bych tady chtěl vyvrátit ten příběh o spálené zemi, spáleném zdravotnictví, kde nic nefunguje. Není to pravda.

Dále zazněla silná kritika médií. No, tak ona je to práce těch novinářů, že nás kritizují, že hledají, kde jsme udělali chyby, že hledají, co jsme řekli špatně, a že nás prostě zpovídají. Mně to připadá trošku úsměvné od člověka, který jako jednu z prvních věcí, co v politice udělá, je, že si nakoupí v roce 2013 média, tak nás tady bude mistrovat, že média jsou na naší straně. To si myslím, že je poněkud paradoxní situace.

Dále jsme se dozvěděli, kde všude naše vláda utrácela, kde bylo o kolik, pět nebo deset milionů víc. Já taky neschvaluju utrácení, taky s ním mám problém. Tak mě by potom zajímalo, proč tento odpovědný rozpočtář navrhuje deficit 310 miliard a dál navyšuje schodek, i když tvrdí, že tady dokázal něco ušetřit.

V neposlední řadě kritizoval, že naší vládě, nám, radí i naši spolustraníci, naši kolegové z politické strany ODS. No, já si myslím, že když s někým delší dobu spolupracujete, tak je logické, že vám pak třeba případně bude radit. Není důležité, jestli je v ODS, nebo není. Myslím si, že to je pořád lepší, než když vám radí ekonomky napojené na komunisty. Takže mě fakt bavil v tom projevu ten kontrast. Na jedné straně apokalypsa, armagedon, rozpad všeho, a na druhé straně ta realita, pochvaly za rozpočtování ze strany Slovenska, pochvaly na sněmu hnutí ANO ze strany paní ministryně. Tak mě by tedy zajímalo, kde je podle zástupců vlády v tomto případě pravda.

Souhlasil bych v tom, co říkal pan premiér, že tahle schůze není jenom o jedné esemesce. Je o tom, že se nám tady dostávají do politiky lidi, kteří prostě chtějí používat vekslácké praktiky a považují je za normální. Tak my je za normální nepovažujeme a i proto svoláváme tady tuto schůzi. To znamená, není to jenom o těch esemeskách, ale ty esemesky jsou pomyslná poslední kapka.

Bohužel se tedy obávám, že tato vláda nemůže nikdy podpořit návrhy, i kdyby byly rozumné, například nepřítomného pana ministra Vojtěcha v oblasti zdravotnictví, protože jak se tady vyjadřují jednotliví poslanci, například z SPD, tak je v přímém rozporu s tím, co pan ministr Vojtěch hlásá. Například na tom očkovacím, takzvaném očkovacím semináři, který tady proběhl ve Sněmovně a po kterém já ještě opakuji, bych nechal naši Poslaneckou sněmovnu ideálně znovu vysvětit pražským arcibiskupem. Děkuji. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Uvidíme, jestli to stihne ten nový nebo ten dosluhující. A další přistoupí k řečnickému pultíku pan poslanec Vojtěch Munzar.

 

Poslanec Vojtěch Munzar: Děkuji, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, ještě jednou, dobrý den. Mě trochu mrzí, že odešla jak paní ministryně financí, protože některá slova moje budou určena jí, i když jsme si některé věci tady vysvětlili přes faktické poznámky, ale co mi mrzí úplně nejvíc, že vlastně tady není vůbec premiér České republiky, protože premiér má odpovědnost za fungování vlády, má odpovědnost za to, jak ta vláda vystupuje, co dělá a on nejenom dnes, ale vlastně celou dobu svého působení od toho všeho dává tak trochu ruce pryč, nesvědčí to úplně o jeho síle a integritě. Já jsem si vzpomněl včera přitom jeho projevu na jeden jeho jiný projev, na ten novoroční, kde mluvil o sjednocování společnosti a říkal, a v tu chvíli tehdy, když jsem slyšel ten novoroční projev, jsem si říkal, ano, pan premiér začíná chápat to, co je role premiéra, který má reprezentovat nejenom svou politickou stranu, ale vlastně celou zemi navenek. A trochu jsem se tedy bál, jestli je pan premiér v pořádku, protože ho známe tak trochu jinak. No, včera mě uklidnil, protože ten včerejší projev, to byl zase starý, dobrý známý Andrej Babiš, ten chaotický proud zášti nenávisti a útoku na všechny ostatní.

Pan premiér celou dobu nejenom včera, kde útočil na ODS a vlastně tím prostřednictvím útočí na celý polistopadový vývoj, možná by se mu více líbila v naší zemi nová normalizace, tak jsem si vzpomněl na jeden citát, a to citát lorda Actona: "Moc kazí a absolutní moc kazí absolutně." Někteří lidé jsou v politice, protože milují právě moc a někteří lidé jsou v politice, protože milují odpovědnost. A ti první jsou ti nebezpeční. Dějiny nám dodávají, že problém není moc sama o sobě. Problém je, když někomu začne až příliš chutnat. A bohužel to vidíme teď v přímém přenosu, když se z vládnutí stane permanentní kampaň, když se místo řešení hledají viníci a místo klidu a vládnutí se vyrábí strach, nejde o sílu, ale jde naopak o slabost. Slabý lídr totiž potřebuje konflikt, aby zakryl to prázdno, které za ním je.

A jak říká zkušenost, kdo musí neustále, pořád vysvětlovat, že to dělá v uvozovkách pro vaše dobro, pro dobro občanů, často tím myslí hlavně to svoje dobro. V takové chvíli je rozumné zkontrolovat nejen slovník, ale i mnohdy peněženku. Já se nechci zabývat tím, že mnozí členové vlády se chovají mnohdy jak umanuté malé děti, kterým někdo rozbil na pískovišti bábovičku. Je to jejich vizitka, ale je to bohužel i vizitka naší země a je to vizitka i tady té části Poslanecké sněmovny po mé levé ruce, která jim dala takovou důvěru.

Ale k faktům, když se některá moc opijí sama sebou, tak se mnohdy tváří jako velkorysá, jenomže většinou ta velkorysost není ze svého, proto chci mluvit o tom podstatném, a to je, jak vláda působí a musím říct, že začíná působit jako vláda rozpočtové rozmařilosti, protože účet za každé vládnutí nakonec vždycky zaplatí daňoví poplatníci. A těch pár dnů, které jsou od voleb a vlastně i od té důvěry vládě, ukázalo tragický obrázek přístupu k veřejným financím a k rozpočtu, a to nejen podobou rozpočtu jako takového, ale i svými neuvěřitelnými a nestoudnými mnohdy vyjádřeními, které jsme tady slyšeli a slyšeli jsme je od paní ministryně financí. Minimálně tři zazněly, minimálně tři falešná tvrzení.

První falešné tvrzení. Vláda nemusí dodržovat zákon o rozpočtové odpovědnosti. Respektive vlastně jsme se dozvěděli, že ho vláda vlastně dodržuje, protože ten zákon vlastně neplatí. Vláda jednoznačně předkládá rozpočet v rozporu se zákonem o rozpočtové odpovědnosti a popírá tím dokonce své programové prohlášení, kde je uvedeno - cituji: "Zdravé veřejné finance jsou základem silného, stabilního a suverénního státu." A právě ke zdravým veřejným financím měl vést zákon o pravidlech rozpočtové odpovědnosti. A jak začíná vládnout tato vláda (je) jeho jednoznačným popřením. Je to naprosto školácká výmluva, že tento zákon platí pouze v září, v říjnu, v listopadu a v prosinci, to znamená před začátkem roku, na který se schvaluje zákon o státním rozpočtu, ale už neplatí v průběhu toho roku. Koalice nás často kritizovala za vysoké schodky a sama hned na startu přichází s návrhem, který porušuje jak zákon o rozpočtové odpovědnosti, tak škrtá jednotlivé výdaje, které byly výjimky a mohly se použít.

To znamená, dostávám se k tomu druhému falešnému a nepravdivému tvrzení, a to druhé nepravdivé tvrzení je, že rozdíl v deficitech státních rozpočtů je pouze 24 miliard korun. Nová vláda navrhuje rozpočet 310 miliard korun. Podle zákona o pravidlech rozpočtové odpovědnosti by to mělo být 237 miliard korun. Pokud vláda škrtá ty výjimky, jak půjčku na Dukovany a chce (je) použít na něco jiného, tak škrtá obranné výdaje ve výši 21 miliard korun, také je chce použít na něco jiného. Tak to není tak, že je může nahradit, ale měla by o to snížit deficit, aby dostála zákonu, co se neděje, proto výsledek je rozdíl skutečně 63 miliard korun.

Falešné a nepravdivé tvrzení číslo 3, i když dneska to paní ministryně tady možná nechtěně korigovala, slyšíme, že to je rozpočet minulé vlády, nikoliv. I paní ministryně řekla tady na mikrofon, je to náš rozpočet, rozpočet nové vlády a je to logické. Pokud vláda mění jak základní parametry příjmů a výdajů, ale mění i vnitřek, některé výdaje škrtá, některé přidává, tak v tento okamžik už je to rozpočet nové vlády. A já vám chci uvést jeden příklad. My jsme tady slyšeli včera od paní ministryně a slyšíme to i v médiích, že se zreální výdaje třeba na MPSV o 17 miliard korun. Slyšíme to, když to říká paní ministryně s dramatickou tváří. Se stejnou dramatickou tváří nám ještě před měsícem, před začátkem roku říkala jak na rozpočtovém výboru, tak v médiích, že ta sekera na tom MPSV je 32 až 34 miliard korun, bez uzardění se ta čísla mění a všechna tato čísla, která slyšíme, mají jedno společného, můžeme si klást otázku o jejich důvěryhodnosti, protože se mění jak na běžícím pásu.

Tato vláda začíná ve finanční oblasti vládnout hrou na schovávanou a fabulací veřejnosti. Ale vlastně ani ta konkrétní podoba z toho návrhu na rok 2026 není to nejpodstatnější. Podstatné totiž je, jak chce vláda přistupovat celkově k fiskální politice státu a ten je daleko důležitější, než si vybírat jednotlivé nástroje. Dále tady paní ministryně včera vyjmenovala opatření, které chce vláda dělat, zapomněla ke všemu dodat důležité sousloví, a to je, že to chce dělat na dluh. Žádný plán fiskální politiky tato vláda nemá. Chce utrácet a zaklíná se bojem se šedou ekonomikou. To je nová mantra, která má zaplatit vše. A druhou mantrou je, že nám budoucí ekonomický růst zaplatí dnešní dluhy, které si chce vzít, aby ten růst nastartovala, ale ekonomika opravdu nefunguje jako perpetuum mobile a státní rozpočet není výherní, bezedný automat.

Se stejnou mantrou tady hnutí ANO vládlo za svých předchozích vlád. A víte co tehdy o veřejných financích za rok 2019 řekl ještě před covidem Nejvyšší kontrolní úřad? Dovolím si odcitovat: "Státní rozpočet je na mimořádné události připraven hůře než v době ekonomické krize v roce 2008." Tohle je ve zprávě NKÚ za rok 2019. A vy se neustále vracíte do stále stejných kolejích. Dokonce i levicoví ekonomové, keynesiánci, s kterými já nesouhlasím, říkají, že fiskální impuls a vyšší výdaje za účelem ekonomického růstu se mají vydávat v době recese.

V době recese, ale ne v době ekonomického růstu, a my máme aktuální ekonomický růst 2,5 procenta za minulý rok, dvojnásobný než v předchozím roce, a zároveň i pro tento rok se počítá s vysokým ekonomickým růstem. A ten ekonomický růst není bezlimitní, má své vnitřní a vnější limity, které určují potenciál naší ekonomiky. Kdybyste se, vážená vládo, podívali na ekonomické studie renomovaných ekonomů, tak zjistíte, že jsme velmi blízko tohoto potenciálu.

Proto žití na dluh nezvýší akceleraci naší ekonomiky do nekonečných výšin, ale pouze akceleruje dluhy, jejich úroky a rychleji nás přivede k dluhové brzdě. A ta mantra, kterou opakujete, že na základě dluhu zbohatneme, je od základu mylná. Žádná společnost nezbohatla na základě přerozdělování dluhů a regulací. A čím budou větší dluhy, tím budou větší z nich úroky a o to méně zbude každý rok na smysluplné priority státu. A zároveň zalévání ekonomiky na dluh vytváří a bude vytvářet podhoubí pro budoucí inflaci, kterou zaplatí všichni občané.

Další mantrou je, že boj proti šedé ekonomice přinese desítky miliard, už jsme to jednou zažili, boj proti šedé ekonomice měl přinést desítky školek, škol a minimálně tři stadiony pro Martinu Sáblíkovou. A zase dneska slyšíme slova o Daňové kobře a hned si můžeme vzpomenout, co znamenal boj proti šedé ekonomice v podání ANO. Zase - kdybyste se podívali na čísla a na data a ne na dojmy, tak zjistíte, že Česká republika, co se týká podílu šedé ekonomiky, patří k těm podprůměrným v Evropské unii. Neznamená to, že se nemá bojovat proti šedé ekonomice, ten se musí vést průběžně, ale nesmí pak tento boj nepřiměřeně dopadat do podnikatelského prostředí, na poctivé podnikatele a živnostníky. A hlavně nesmí se kvůli tomu zaklekávat na firmy a zneužívat zajišťovací příkazy.

A poslední poznámku. Možná to nejdůležitější. Rušíte změny v důchodovém systému, a to bez náhrady, chcete tím dostat, a dostanete tím náš sociální systém do dlouhodobé neudržitelnosti na úkor generací, které teprve do důchodu přijdou, ty budou platit účet za vaše vládnutí. Nepředložili jste žádný náhradní plán a nemáte ani plán pro veřejné finance. Ve skutečnosti máte jedinou motivaci, utrácet ty peníze, které nemáte, uplácet si voličské skupiny a dělat se hezcí. Ale rukojmím takové politiky je naše budoucnost. Děkuji za pozornost. (Potlesk z řad ODS.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji, a vaše vystoupení vyvolalo jednu faktickou poznámku - pana poslance Doksanského. A následně se připraví do obecné rozpravy paní poslankyně Zajíčková. Pane poslanče, vaše dvě minuty, prosím.

 

Poslanec Denis Doksanský: Vážený pane předsedající, děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové. Prostřednictvím pana předsedajícího, pro mého předřečníka, vy tu mluvíte o tom, že pan premiér tu není, protože je slabým premiérem, protože je nekonzistentní, protože na vás nemá čas. Vy moc dobře víte, jaká je situace. Právě v této chvíli jednal s panem prezidentem. Mimo jiné právě v těch záležitostech, které vy zde zdlouhavě probíráte, odpoledne letí za paní premiérkou do Itálie. To jsou ty důležité věci. Je asi celkem pochopitelné, že jenom proto, že vy jste svolali mimořádnou schůzi Sněmovny, tak se Zeměkoule nepřestane točit a probíhají důležitá setkání, mimo jiná právě s panem prezidentem, které se týkalo zahraniční politiky a toho, jak budou pan premiér a pan prezident tyto věci spolu koordinovat. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak, nyní s faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Munzar a připraví se pan poslanec Havránek.

 

Poslanec Vojtěch Munzar: My jsme jako opoziční strany svolali mimořádnou schůzi, ale ten termín, pane kolego, vaším prostřednictvím, jste si určili vy, tak to na nás neházejte, měli byste si to určit, aby tady ti důležití představitelé vlády byli. (Potlesk z  řad ODS.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak, pan poslanec Králíček s faktickou poznámkou. Prosím.

 

Poslanec Robert Králíček: Víte, pane Munzare, prostřednictvím pana předsedajícího, ten jednací řád hovoří jasně. Pokud podáte schůzi k vyslovení nedůvěry vládě, máte ji svolat bezodkladně, vy jste ji podali v pátek, nebo ve čtvrtek minulého týdne, a bezodkladně znamená, tedy co nejdříve. V pondělí Sněmovna nezasedá, takže jsme ji svolali na první možný termín, a to bylo úterý.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak, pan poslanec Havránek s faktickou poznámkou vystoupí. Prosím.

 

Poslanec Jiří Havránek: Krásné poledne. Prostřednictvím pana předsedajícího, k panu kolegovi Králíčkovi, kterého velmi zdravím. No, ono to tak je, ale přece si myslím, že všichni jsme tu dostatečně lucidní a všichni jsme schopni kooperovat na tom, aby právě ti, o kterých se tu bavíme, mohli být přece přítomni na této schůzi. Já vím, že zeměkoule není globus a že tím pádem se nezastaví a točí se dál kolem své osy. Ale pro mě osobně pobavit se o tom, že by například tato schůze začala ve středu a mohl tady sedět Petr Macinka nebo Andrej Babiš, to by se všechno přece dalo. Akorát si myslím, že když se bavíme o těch příkopech a jak jsou mezi námi vykopány, tak si myslím, že se nám to občas hodí, protože, sakra, co mělo proběhnout včera? Nemělo proběhnout jednání mandátového a imunitního výboru? No, občas se to prostě hodí, ale myslím si, že všichni víme, co bychom chtěli, koho bychom tu chtěli a s kým bychom se chtěli bavit tak, aby ta schůze, když tu zaznělo několikrát od Andreje Babiše, od Tomio Okamury, prostřednictvím pana předsedajícího, nemá smysl, tak aby měla smysl, abychom tady dostávali ty odpovědi od těch, od kterých mají zaznívat. (Potlesk z řad ODS.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak, s faktickou poznámkou vystoupí ještě jednou pan poslanec Králíček.

 

Poslanec Robert Králíček: Na druhou stranu, pane poslanče Havránku, prostřednictvím pana předsedajícího, bylo na vás, kdy vložíte tu schůzi do systému, i vy jste mohli přijít a chtít se domluvit. Ale chápu, že ze svoločí nechcete jednat. (Potlesk z řad ANO.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak, tím jsme vyčerpali faktické poznámky a vystoupí paní poslankyně Zajíčková, která je přihlášena do řádné rozpravy.

 

Poslankyně Renáta Zajíčková: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. A především vážení občané. Stojíme zde dnes pouhých 20 dní po vyslovení důvěry této vládě. Někdo by mohl namítnout, že je brzy po tak krátké době vyvolávat hlasování o nedůvěře vládě, že každá vláda si zaslouží 100 dní hájení. Ale ano, 100 dní hájení se dává vládám, ale vládě, která chce pracovat, a ne škodit.

My dnes nevyvoláváme toto hlasování z plezíru, nevyvoláváme ho proto, že se nudíme v opozici nebo že bychom chtěli sbírat laciné politické body. Děláme to proto, že je naší ústavní a morální povinností, narýsovat jasnou čáru. Narýsovat čáru, za kterou v demokratické společnosti nikdo nesmí jít.

To, čeho jsme v poslední době svědky, nátlak na prezidenta, noční esemesky, zastrašování hlavy státu (ze strany?) pana ministra Macinky například, to není nešťastná komunikace. Toto já vnímám jako úpadek politické kultury. Je to signál, že tato vláda se utrhla z řetězu. Je to signál, že ztrácí respekt k institucím našeho státu a že si plete mandát s bianco šekem na absolutní moc.

A víte co? Rozklady institucí nikdy nepřicházejí najednou, ony nepadají ty instituce ze dne na den. Začíná to tím, že tolerujete drobné fauly, pak se tolerují lži, pak se toleruje hrubost a vulgarita ve veřejném prostoru. A nakonec se probudíte do rána, kdy zjistíte, že pravidla už neplatí pro nikoho, že ministr může vydírat prezidenta a vláda mlčí.

My dnes jasně říkáme, Česká republika nesmí nastoupit slovenskou cestu. Nedovolíme, aby se zde normalizovaly útoky na nezávislé instituce, na prezidenta republiky, na bezpečnostní složky státu. Vidíme velmi zřetelně, kdo to vede u našich východních sousedů a co vede k této situaci. Vede to k demontáži právního státu a k ovládnutí médií. Tento scénář odmítáme a budeme mu bránit všemi silami.

A dovolte mi, abych se v této souvislosti obrátila na představitele dnešní vládní koalice. Celé čtyři roky jsme poslouchali vaše obstrukční plamenné projevy, celé čtyři roky jste nás obviňovali z novodobé totality.

Házeli jste slovy jako cenzura, diktát Bruselu, novodobá totalita. Křičeli jste, že je ohrožená svoboda slova, když jsme bránili ruským dezinformacím. A jako příklad budu citovat. Budu citovat Andreje Babiše ze 79. schůze ze 17. listopadu roku 2023. Cituji: " Nová totalita je stav, kdy strany pětikoalice ovládly celý stát, vládu, Sněmovnu, Senát, své lidi si dosadili na Ústavní soud a mají svého prezidenta." Další citace, Tomio Okamura, 128. schůze, rok 2024: "To je, přátelé, totalita, totalita jako řemen. A dovoluju si tvrdit, že ještě tvrdší než v padesátých letech minulého století. No, politické procesy už začaly. Tomio Okamura je jednou z prvních vlaštovek, kde to tedy má skončit? Podobně jako u Milady Horákové se můžeme těšit." A podobné věty jste říkali. A jaká je realita dnes? Vy, kteří jste čtyři roky opotřebovávali a devalvovali slovo totalita, vy, kteří jste využívali strach lidí, abyste rozdělili společnost. Kdo z vás dnes sedí ve vládě? Sedí tam lidé s minulostí z StB, sedí tam lidé, kteří se neštítí šířit ruskou propagandu, sedí tam lidé, kteří dnes v přímém přenosu používají metody, které připomínají praktiky minulého režimu. Nebo vám přijde normální, aby ministr vlády v noci esemeskoval prezidentovi výhrůžky? Přijde vám normální zrušit bezpečnostní prověrky, aby se tu mohli prohánět agenti cizí moci? Dámy a pánové z vlády, vy jste tu celou dobu křičeli "zloděj", abyste odvrátili pozornost od toho, co se chystáte udělat vy sami.

Vy jste nebojovali za svobodu slova, vy jste bojovali za svobodu lhát a zastrašovat. Je ironií dějin, že právě ti, kteří mají v životopisech spolupráci s StB, dnes opět normalizují metody nátlaku a umlčování. Celé minulé období jste v této Sněmovně pořádali hony na čarodějnice. Slovo totalita jste znehodnotili tím, jak jste ho nadužívali při každé příležitosti. Nálepkovali jste demoblok a strašili občany diktaturou. Přitom jste to byli vy, kdo tuto společnost, do společnosti systematicky pumpovali lži, nenávist a kdo hloubili příkopy mezi lidmi. A dnes? Dnes, když máte moc, tak najednou padají masky. To vy dnes útočíte na nezávislost veřejnoprávních médií, to vy se snažíte umlčet občanskou společnost a neziskový sektor, to vy předvádíte aroganci, která nemá v demokratické zemi obdoby.

Poradkyní předsedy vlády se nově stala pro oblast svobody projevu osoba, které vadilo promítání dokumentárního filmu kritického k Putinovu režimu. Právě kvůli tomuto filmu přitom čelily školy a jejich ředitelé politickým útokům jen proto, že umožnily, aby studenti tento film zhlédli. Film byl uveden na mezinárodním festivalu zaměřeném na lidská práva a dnes sbírá uznání v celém zahraničí. Tento krok proto vyvolává vážné otázky, jak vláda vlastně chápe svobodu projevu, zda a jak bude ochraňovat otevřenou debatu a kritické myšlení.

To, co jste tady celá léta nazývali novodobou totalitou, jste evidentně nemysleli jako varování. Vy jste to brali jako návod, který teď začínáte bod po bodu plnit. Možná, že někteří z vás znají dokument Strategie 2030 na vzdělávání. Ráda bych připomněla, že to není dokument ODS, je to strategie, kterou připravila a schválila už minulá vláda Andreje Babiše. A je to dokonce dokument, ke kterému se hrdě hlásí současný ministr školství. Mě mrzí, že zrovna odešel, protože teď budu mluvit k němu.

V této strategii se píše spousta krásných a důležitých slov a vět. Píše se tam, že česká škola má připravovat mladou generaci na jedenadvacáté století, že má vést žáky k občanské odpovědnosti, k obraně demokracie a k odolnosti vůči dezinformacím a hybridním hrozbám. A já se ptám pánů z vládních lavic: Četli jste vůbec tento dokument, který jste schválili? Ono se v něm píše například, cituji: "Cílem vzdělávání je vést žáky k pochopení zásad demokracie, k občanské angažovanosti, k odvaze a morální integritě." Protože to, co dnes předvádíte, je v přímém rozporu s tím, co po českých školách chcete, vytvořili jste tím dokonalou morální schizofrenii. Na jedné straně chcete po učitelích, aby žáky učili rozpoznávat dezinformace, aby je varovali před ruskou propagandou a hybridní válkou, která cílí na rozvrat našeho státu. A na straně druhé sedí v této vládě lidé, kteří se stali hlavními ampliony šíření ruské propagandy. Máte ve svých řadách lidi, kteří zpochybňují naše spojenecké závazky. Máte lidi ve svých řadách, kteří by nejraději otočili kormidlo dějin zpět na východ. Máte tu lidi, kteří oslabují bezpečnostní složky státu právě ve chvíli, kdy na nás útočí ruští špioni.

Jaký signál tím vysíláte mladé generaci? Co si má myslet student gymnázia nebo střední školy, když ve škole slyší o nebezpečí dezinformací, a pak si zapne zprávy a vidí ministra vlády, jak tyto dezinformace legitimizuje? Říkáte jim tím jediné, pravda neexistuje, hodnoty jsou jen na papíře, a když se to hodí k udržení moci, klidně se spojíme i s těmi, před kterými vás ve škole varujeme. Tohle je hazard s důvěrou v naši budoucí generaci. Chcete po školách, aby vybudovali hráz proti lžím a manipulacím, ale vy sami tu hráz každým dnem, každým hlasováním a každým ústupkem extremistům bouráte.

Nemůžete chtít po dětech demokratické smýšlení, když vy sami demokracii ohýbáte podle toho, jak se vám to zrovna hodí. To není jen politická chyba. To je výchovná katastrofa, za kterou nesete plnou odpovědnost vy všichni, kdo pro tuto vládu zvedáte ruku. Jako celoživotní pedagog vám chci říct, že děti se neučí tím, co jim říkáme, ale učí se tím, co děláme. A vidět mlčícího ministra a agresivní vládu... Pár teček.

Vládní koalice by si měla uvědomit jednu zásadní věc. Strany demokratické opozice v kampani, ve volbách to byla koalice SPOLU, Starostové, Piráti, tak tuto demokratickou opozici volilo téměř 2,5 milionu občanů České republiky. Slyšíte to číslo? 2,5 milionu občanů České republiky. To je obrovská síla. To jsou lidé, kteří si přejí stabilitu, západní směřování naší země, kteří chtějí slušnou politiku a ne hulvátství. A tito lidé nezmizeli jen proto, že jste sestavili vládu. Tito lidé jsou tady, sledují vás, jsou v ulicích a my jejich hlasem budeme mluvit.

A pak je to ještě jedno číslo, které by mělo zaznít, aby vynikla ta absurdita dnešní situace. Když se podíváme na pana ministra Macinku, který si dovoluje vyhrožovat hlavě státu a podíváme se, kolik ho volilo lidí, tak je to 380 000. A když se podíváme na toho, na koho útočí, na pana prezidenta Petra Pavla, tak vidíme mandát od 3 360 000 občanů. To je desetinásobní rozdíl. Dámy a pánové, desetkrát silnější mandát má ten, na koho útočíte.

Pan ministr Macinka a celá tato vláda by si měli uvědomit svou pozici. Měli by se rychle vrátit nohama na zem a do mantinelů, které jim dává Ústava České republiky a politická kultura. Vy jste nedostali mandát k převratu, vy jste dostali mandát ke správě země, a to je rozdíl, který zjevně nechápete. Pokud tohoto nejste schopni, pokud nedokážete respektovat pravidla hry, musí zasáhnout Poslanecká sněmovna.

Proto budeme hlasovat o vyslovení nedůvěry. Ne hystericky, ale s klidnou jistotou, že bráníme standardní fungování státu. Jsme tu od toho, abychom zajistili, že pravidla platí pro všechny, i pro ministry vlády i pro oligarchy, ale i pro bývalé agenty. Tato země patří na západ, patří do Evropy a patří slušným lidem. A my nedovolíme, aby ji někdo ukradl.

A ještě mi dovolte krátce reagovat na pana ministra školství, který včera tady také hovořil. Mrzí mě, že tady není, ale chtěla bych na něj zareagovat. On totiž včera tvrdil, že vlastně na všechno, co naše vzdělávání potřebuje, vyjednal peníze. Ale realita je taková, že mu mnoho miliard pořád chybí. Pro pana ministra je to nepochybně nová realita, protože už se nemůže úplně opírat o bezedné dno státního rozpočtu. A bohužel, nebo naštěstí, to je úhel pohledu, ho dohnala tvrdá ekonomická realita, na kterou nebyl zvyklý v minulých érách.

Ještě nedávno totiž tvrdil, že mu v rezortu chybí nebo že v rezortu chybí 7 miliard korun a že pokud tedy vláda uspěje, vláda hnutí ANO, tak že zbylé peníze pro rezort získá. A přestože současná vláda navýšila dluh o 63 miliard korun, tak panu ministrovi se podařilo navýšit rozpočet o pouhé 2 miliardy korun. Takže peníze rezortu školství nadále chybí. Možná mu Andrej Babiš před volbami peníze sliboval, ale v kritické situaci pan ministr dostal zlomek toho, o co vlastně usiloval. Samozřejmě školský terén toto vnímá a toto divadlo populistické samozřejmě nese velmi nelibě.

Robert Plaga se bude muset stejně jako my naučit pracovat s reálnými zdroji, zaměřit se na efektivní využívání školské infrastruktury a začít konečně skládat účty za to, jakou kvalitu vzdělávání naše děti dostávají za vynaložené miliardy. Děkuji za pozornost. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji a nyní vystoupí s faktickou poznámkou pan poslanec Koten. Pane poslanče, vaše dvě minuty, prosím.

 

Poslanec Radek Koten: Dobrý den. Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, dámy a pánové. Já bych velmi rád zareagoval na svoji předřečnici, protože na mě to trošičku dýchlo takovým tím starým časem z dob padesátých let, kdy jsme slyšeli ty plamenné projevy.

Já bych se vrátil k té vládě, která zde vládla do toho loňského roku. No, tak tady jsou taková silná slova jako extremisti a potáhnout na východ a Putinovi agenti. A já bych se tedy rád zeptal, kdo založil KRIT, kdo založil Stratkom, kdo nám říkal ty komunikační karty, co smíme, a co nesmíme říkat? Takže co se týká svobody slova, tak já si myslím, že teď si tady skutečně můžeme říkat, co chceme. A jenom v té reakci na to upozorňuju.

Jinak co se týká těch hlasů, které dostal prezident. Ano, pan prezident to dostal v celostátních volbách, tedy z celé České republiky. Nejsem skutečně advokátem Motoristů, nicméně pokud to je v jednom kraji, kterých tady máme 14, tak samozřejmě ten poměr by byl poněkud jiný, pokud by to bylo z celé republiky pro tohoto jednoho kandidáta. Takže to, že pan prezident dostal desetkrát více než jiný kandidát, který tedy kandidoval pouze v jedné čtrnáctině celé České republiky, tak samozřejmě to je trošku zavádějící.

Já bych to přirovnal trošku k tomu politickému školení mužstva, protože pokud na těch školách budete říkat, že jedině to, co říkáte vy, tak je správně... A kritické myšlení... No, tak já to vidím poněkud jinak. Protože já jsem doufal, že zde bude pluralita názorů a že tedy bude dovoleno říkat všechny možné názory. Zatím tedy na plénu Poslanecké sněmovny to tak říkáme, děláme a doufám, že to tak bude i nadále. Děkuju. (Potlesk zleva.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. A vaše vystoupení vyvolalo faktickou poznámku paní poslankyně Urbanové a připraví se pan poslanec Hlavatý. Prosím.

 

Poslankyně Barbora Urbanová: Dobrý den. Pane kolego, fakticky. Strategickou komunikaci na Úřadu vlády založil pan premiér Babiš, rozhodla o tom jeho vláda v roce 2021. Můžeme spolu nesouhlasit, můžeme spolu diskutovat o náplni práce té strategické komunikace. Za mě je to důležitá věc a já vám řeknu příklad konkrétní a kdy bychom to potřebovali použít.

My jsme tady většinou Poslanecké sněmovny loni schválili takzvaný dětský certifikát. Je to složitá věc, je potřeba ji implementovat, začne být účinná příští rok 1. ledna 2027. Ty školy se na to potřebují připravit, protože od svých zaměstnanců budou potřebovat ten čistý dětský certifikát, že nikdy nikoho neznásilnily, neublížily dítěti a tak dále. Ví to ty školy? No, neví. A to je přesně ten cíl strategické komunikace, která může komunikovat vůči institucím, může fungovat takto.

Takže znovu - můžeme o tom diskutovat, ale fakticky to založila vláda Andreje Babiše svým rozhodnutím 2021. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Nyní vystoupí s faktickou poznámkou pan poslanec Hlavatý. Tak prosím.

 

Poslanec Matěj Hlavatý: Dobré odpoledne, vážené kolegyně, vážení kolegové. Pane Kotene, prostřednictvím pana předsedajícího, když už chcete dávat faktické poznámky, tak poslouchejte, co paní kolegyně Zajíčková říkala. Ona říkala, že v celostátních volbách Motoristé dostali 380 000 hlasů a pan prezident dostal 3 500 000 hlasů, což je skoro desetkrát více. Možná by to chtělo občas myslet a potom až mluvit. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak nyní vystoupí s faktickou poznámkou paní poslankyně Peštová, připraví se pan poslanec Koten.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Já děkuji za slovo, pane předsedající. Já jsem jenom chtěla zareagovat na paní poslankyni Urbanovou, prostřednictvím vás.

Paní poslankyně Urbanová, prostřednictvím pana předsedajícího, takže je to vlastně podle toho - každý dobrý úmysl je po zásluze potrestán. Takže dobrý úmysl a vy jste ho zneužili. Je to tak? Rozumím tomu dobře? Vy jste tady vlastně vyzdvihla, k čemu to mělo sloužit, ale trošku se to vymklo. Trošku se to vymklo, a to byla ta chyba.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Nyní bude pokračovat s faktickou poznámkou pan poslanec Koten, připraví se paní poslankyně Zajíčková. Prosím.

 

Poslanec Radek Koten: Děkuji za slovo. Tak samozřejmě jsem rád, že o tom diskutujeme. Každopádně co se týká našeho volebního systému, no, tak pan prezident, to byl v tom posledním kole tedy výběr ze dvou kandidátů, to znamená, nebyla to konkurence 30 dalších politických subjektů, ale pouze těch dvou, které se tedy dostaly do toho druhého kola, takže zhruba asi to bych k tomu tak nějak řekl.

A jinak, co se týká těch komunikačních karet. No, tak samozřejmě to bylo zneužito. Vláda byla odvážná, vypla několik nepohodlných webů, které psaly to, co si vláda nepřála, a samozřejmě... No, tak vláda dala doporučení naší společnosti tady celostátní, která má na starosti domény, a tím pádem tedy tímto způsobem byly zablokovány weby. A pan bývalý premiér Fiala řekl, že to chtělo odvahu. Tak skutečně to byla odvaha zavést cenzuru v této čisté podobě tady v České republice, to se tedy skutečně povedlo.

Pokud odhlédneme tedy od těch evropských různých směrnic, ať je to DCA nebo další věci, tak Amerika nebo Spojené státy nás celkem oprávněně kritizují, že evropští lídři jsou slabí a že tedy z toho důvodu se uchylují k těmto metodám, že cenzurují nepohodlné názory. No, a samozřejmě ta líheň, ta Evropská komise, řekl bych, ne občany zrovna volená, ale právě těmi europoslanci, kteří se tam dostanou, a na základě nějakých pašalíků, které pak dostávají, tak se navzájem drží pod krkem, aby teda Ursula von Der Leyen byla neodvolatelná a další. A ti, kteří se poměrně dobře namastí a někam vlezou, tak ti samozřejmě ji odvolávat nebudou, protože by byli odvoláni sami, a to samozřejmě je doména jednoho lidoveckého poslance. Europoslance.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak nyní vystoupí s faktickou poznámkou paní poslankyně Zajíčková, připraví se paní poslankyně Urbanová. Tak prosím.

 

 

Poslankyně Renáta Zajíčková: Dvě krátké poznámky na pana poslance Kotena prostřednictvím vás, pane předsedající, k těm plamenným projevům. No, tak ty plamenné projevy jste tady především měli vy. Vy jste tady hodiny a hodiny řečnili neverbálně, tady prostě gestikulovali a hráli divadlo. Pokud jste si všimli, tak naši řečníci při této schůzi řečnili do jedné hodiny, sdělili hlavní myšlenky a do jedné hodiny to byli schopni vlastně všechno vyjádřit. Ty hodiny, pomalu desítky hodin, které tady jste prostě absolvovali vy, to byla vaše práce, a já jsem to citovala. Takže jestli tady někdo měl plamenné projevy, tak jste to měli vy.

A druhá věc, co se týče škol, o kterých jste hovořil, a o pluralitě, kritickém myšlení. No, jasně, to je v pořádku. Pluralita musí být, studenti, žáci, se mají vést ke kritickému myšlení. A víte, jeden ze znaků kritického myšlení je to, že vedeme žáky k tomu, aby sledovali, co kdo říká a jak se potom taky chová a jestli je to v souladu. Takže OK, já to beru, vy jdete tím negativním příkladem, takže vy těm studentům ukazujete, jak se to nemá dělat.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Nyní vystoupí paní poslankyně Urbanová, připraví se pan poslanec Koten k faktické poznámce. Tak prosím.

 

Poslankyně Barbora Urbanová: Já bych ráda reagovala na paní kolegyni Peštovou. My si nerozumíme. Já jsem tady říkala, že strategická komunikace, ten odbor, byl zřízen Andrejem Babišem, jeho vládou, a to, že vy jste ho zrušili, to je předmětem mé kritiky, protože vy jste si tomu mohli dát jakýkoliv obsah chcete, protože ano, teď vládnete, teď jste na Úřadu vlády. A já si myslím, že tyhlety kroky typu pomstím se bývalé vládě, protože se mi nelíbilo, že něčemu dali politizující obsah, že to je prostě špatně systémově, protože znovu, nabídla jsem vám tady konkrétní obsah, který ten strategický odbor nebo ta strategická komunikace státu mohla dělat. To je za mě všechno. Přijde mi to škoda.

Dotkli jste se tady i toho, jestli tady byly ty weby vypínány vládou nebo nebyly. Máte tady bývalého ministra minulé vlády, kterého se na to můžete zeptat. Je škoda, že se mstíte té vládě i tím, že třeba nemají právě tihle ministři některé funkce v různých výborech. Přijde mi to opravdu špatně. Je to další příklad toho, že my jsme se chovali mnohem systémověji, třeba Adama Vojtěcha jsme poslali býti velvyslancem. Myslím si, že tu práci dělal dobře. Prostě jsme se nemstili.

Ale to je o těch křivdách, které jsme si tady napáchali za ty celé čtyři roky. A mě jenom mrzí, a můj projev, ke kterému se snad brzy dostanu, k tomu bude směřovat, mě mrzí, že v tom pokračujeme, ale ten krok, ten přístup, je hodně na vás, protože s velkou mocí přichází velká odpovědnost. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak nyní pan poslanec Koten a jeho dvě minuty.

 

Poslanec Radek Koten: Děkuji. Tak já bych ještě rád zareagoval na váženou a ctěnou kolegyni, vaším prostřednictvím, paní Zajíčkovou. No, tak určitě, to kritické myšlení na školách, to je samozřejmě velmi potřebné, nicméně my jsme se setkávali v podstatě s takovým blokem, kdy tedy nikdo z našich poslanců, a je to i ve školském zákoně, tak samozřejmě politici by neměli úplně chodit dělat politické školení mužstva do těch škol, nicméně za té vaší vlády se to dělo, vaši představitelé tedy chodili do škol a říkali dětem, co si mají myslet.

No, já vám řeknu jeden příběh z Ostravska. Nyní v této chvíli prosím, prosím, nepokřikujte na mě, když už tady mám nějaký čas na to, no, v podstatě na Ostravsku byla škola, střední škola, děti si tam volily nějakou studentskou radu, no, a do té studentské rady, si představte, že bylo zablokováno zvolení žáka, našeho člena, tedy člena SPD, protože on má přece tátu, který je v SPD, tak to ho tam přece děti nemůžete volit.

Takže pokud jde o tu politizaci v těch školách, tak tam je v podstatě těch pět stran, které jsou košer, ke kterým se tedy studenti mohou jako veřejně přiznat, no, a pak je tady ta další část, tedy to jsou děti voličů ANO nebo popřípadě členů ANO, SPD a Motoristů. A tam je to teda postaveno téměř mimo zákon, takže ty děti se tam do těch studentských rad nedostanou, pokud se přiznají, že někdo z jejich rodiny tedy je buď podporovatel, anebo člen SPD.

Já to vnímám trošku jinak, ono se to dělo i v Německu třicátých let a já si myslím, že to bychom tady opravdu podporovat neměli v České republice.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak děkuju za dodržení času. A nyní je přihlášen s faktickou poznámkou pan poslanec Hladík, připraví se paní poslankyně Zajíčková. Tak prosím.

 

Poslanec Petr Hladík: Vážené kolegyně, vážení kolegové, krásné dobré odpoledne. Mně to prostě nedá. Prostřednictvím pana předsedajícího musím reagovat na pana poslance Kotena. Co si to, pane poslanče, dovolujete? Co si to dovolujete obviňovat tady někoho, že se něco děje na školách? Já na školy chodím a když mě pozvou, tak tam rád na debatu přijdu. To, že vás nezvou, je možná váš problém.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak nyní vystoupí paní poslankyně Zajíčková, připraví se pan poslanec Hlavatý.

 

Poslankyně Renáta Zajíčková: Já bych se taky vůči tomuto tvrzení ráda vymezila. Samozřejmě to, že politici chodí do školy, je naprosto v pořádku. Patří to právě k tomu, jak vychovávat občansky aktivní mladou generaci. Samozřejmě, musí to mít nějaké mantinely odsud až potud, ale to už je zodpovědnost toho ředitele, aby nedopustil, aby se ve školách realizovala nějaká propaganda.

A když už jsme u toho, tak jeden z vašich poslanců měl na plotě školy, které je ředitelem, plakát s hnutím ANO a studenti, kteří přicházeli do školy, okolo tohoto plakátu chodili. Takže si myslím, že byste si zase měli zamést před svým vlastním prahem, než budete někoho kritizovat.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Pan poslanec Hlavatý vystoupí s faktickou poznámkou, připraví se paní poslankyně Němečková.

 

Poslanec Matěj Hlavatý: Vážený pane poslanče Kotene, prostřednictvím pana předsedajícího, vy jste tady hovořil o tom, že některý ze studentů, který je členem SPD, nebyl zvolen do nějakého parlamentu studijního, nebo jeho otec, to je de facto jedno. Vy jste to řekl, já myslím, že studenti mají vlastní hlavu, mají vlastní rozum a já jsem velice rád, že tamhle teďka momentálně sedí a slyší tady tu debatu. Oni se demokraticky rozhodli, koho podpoří a koho ne. Možná ta vaše politika, kterou vy tady předvádíte v České republice, je docela agresivní. A právě ty děti rozeznají, jestli ta politika je ta, kterou by chtěly si oni volit. Takže se nad tím zamyslete hlavně vy.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak děkujeme a zdravíme studenty na balkoně a všichni tomu přizpůsobíme projevy tak, aby mladé studenty politika nevyděsila už na svém začátku. Tak paní poslankyně Němečková Crkvenjaš.

 

Poslankyně Zdenka Němečková Crkvenjaš: Děkuji, pane předsedající, já také zareaguji na kolegu Kotena. Já si opravdu myslím, že ty děti mají svoji vlastní hlavu, nejsou hluché, nejsou slepé a vidí, že tahle vláda projídá jejich budoucnost. A asi je to důvod, proč toho kolegu nezvolili, protože to není, nemyslím si, že že to souvisí s tím, že jeho otec je členem, ale řekněme si, jablko nepadá daleko od stromu a možná se chová podobně. Tak asi s ním nesouzní, tak si ho nezvolili. To je jejich právo.

A podívejte se mimochodem, jak dopadly volby na středních školách. Tam většina těch dětí opravdu volila strany současné opozice. Takže tolik k tomu.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak děkuji. A nyní vystoupí paní poslankyně Peštová s faktickou poznámkou, připraví se pan poslanec Bendl. Paní poslankyně, vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Já děkuji za slovo, pane předsedající. Já jsem chtěla zareagovat na pana poslance Hladíka prostřednictvím vás. Pane poslanče Hladíku, prostřednictvím pana předsedy, co já vím, že máte takový sytý emotivní hlas? Jako to, že tady pan Koten řekl svůj vlastní názor, za to ho tady ještě nemusíte peskovat jak malého kluka, co si to dovolujete? No, dovolil si říct, co si myslí jako.

A teď vám řeknu já svoji osobní zkušenost. Já samozřejmě nevím, myslím, že víc poslanců to dělá, dělám tady exkurze pro děti, dělám to ráda, protože si myslím, že ten pořadník v tom informačním centru je nějaký a moc těch studentů se sem nedostane, pokud poslanec neprojeví zájem a nevezme si ho na sebe.

A takhle jsem měla jedno nejmenované gymnázium, kdy jsme si potom krásně popovídali s paní profesorkou, bohužel měla smůlu, že jsem ji ještě znala z dob totality, kdy ona byla ta, jak bych to řekla slušně, taková ta uvědomělá, ale bála se, aby to neodnesla, já jsem byla uvědomělá a šla jsem do toho, takže my jsme měly sice obdobné názory, ale já jsem riskovala a ona neriskovala, protože měla svoji rodinu a nechtěla přijít o práci.

A tato profesorka mi začala vysvětlovat, že jsem v tom ANO a jsem ta špatná. Tak jsem jí připomněla tu minulost, kde já jsem stála na tom Václaváku v maturitní třídě a riskovala jsem, že neodmaturuju, že mě vyhodí ze školy, a přesto jsem jela do Prahy a vzala jsem na sebe studenty, kterým ještě nebylo 18 v té době, a já jsem se za ně zaručila. Tato dáma si dovolila mě kádrovat - já, která stála na tom Václaváku a ona připodělaná doma mě teď bude kádrovat a říkat, že já mám špatný vliv na studenty? Když jsem je tady chtěla pouze provést, chtěla jsem jim tady ukázat ty prostory, a ona mě začne dehonestovat za to, že jsem teď někde (Předsedající upozorňuje na čas.)...kde bejt vůbec nemám? Takže to je moje osobní zkušenost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju. A vystoupí pan poslanec Bendl.

 

Poslanec Petr Bendl: Hezký dobrý den. Vážený pane předsedající, milé kolegyně, kolegové, já se od příběhu paní Bereniky Peštové, ctěné kolegyně, vrátím k příběhu pana kolegy Kotena. No, máte-li pocit, že se tam dělo něco nedemokratického, třeba, to jsem tak nějak pochopil, pak jděte příkladem. Jestliže jsme v Poslanecké sněmovně -  máme to v zákoně - se rozhodli, že budou výbory a vedení výborů obsazovány proporcionálně podle získaných mandátů, tak by asi tomu odpovídal fakt, že prostě má-li někdo nárok na místopředsedu výboru nebo předsedu podvýboru, pak byste za to měli zvednout ruku a respektovat rozhodnutí voličů a respektovat zákon. A vy se tak nechováte a kritizujete někoho a v podstatě kritizujete sám sebe, tady to ovlivnit můžete, můžete se chovat demokraticky a neděláte to, zkuste se nad tím zamyslet. (Potlesk poslanců ODS.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času. Vystoupí pan poslanec Berki. Ještě vás poprosím, omylem jsem vás všechny odhlásil. To tlačítko (nesrozumitelné?), tak vás poprosím, abyste se svými identifikačními kartami přihlásili. Omlouvám se za to, ale pan poslanec Berki má faktickou poznámku.

 

 

Poslanec Jan Berki: Děkuju, pane místopředsedo, já bych se vaším prostřednictvím rád zeptal na dvě věci pana poslance Kotena v souvislosti s tím, co říkal. Zajímá mě, jestli teda si myslí, že by se žáci a žákyně základních, středních škol neměli s poslanci a poslankyněmi vůbec potkávat? A druhá otázka, jestli teda zakážeme přesně to, co říkala ale teď paní poslankyně Peštová - ty prohlídky, tam se s tím poslancem, poslankyní taky potkají. Tak to nechceme? Nebo u toho vždycky budou muset být povinně dva, aby tam docházelo k nějakému vyvažování? Trošku přemýšlejte.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak. Děkuju za dodržení času. A nyní pan poslanec Hladík vystoupí taktéž s faktickou poznámkou.

 

Poslanec Petr Hladík: Já budu hrozně, hrozně krátký. Já si myslím, že tohle, tenhle ten pultík úplně nemá sloužit k tomu. A lehká reakce na moji ctěnou kolegyni paní Peštovou, prostřednictvím pana předsedajícího, k tomu, abychom si některé svoje frustrace tady jako vybíjeli. My tady máme debatovat. Já jsem zareagoval na to, že si myslím, že je správně, pokud politici jsou pozváni do škol, když tam přijdou na debatu se studenty. Moje osobní zkušenost je ta, že já mám obrovský obdiv a respekt ke studentům i základních škol. Ty debaty, které se tam vedou, otázky, které pokládají, já považuju za úžasné a mám velkou naději právě v děti, studentky a studenty. Právě to, jak dokážou kriticky myslet. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času a nyní bude pokračovat paní poslankyně Peštová. Dvě minuty s faktickou poznámkou.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Já děkuju za slovo. Já bych chtěla nejdřív zareagovat na pana poslance Berkiho. To není o tom, že se to zrušilo - oni to zrušili - protože moje přítomnost v ANO... To je, to je to, co mě urazilo. Mě urazilo to, že byť mě znala z minulosti, já tu komunikaci mám, já v životě bych ji nezveřejnila teda, ale mám ji schovanou, protože mě to urazilo jako, protože to - jako za co mě trestá? Ty studenty taky za co trestá? Ti se těšili, že sem dostanou, ale jenom proto, že já ANO, tak ne. A to, co se týká pana poslance Hladíka - já nejsem frustrovaná, já vůbec nejsem frustrovaná. Já jenom říkám, že si myslím, že ti studenti by si měli dělat vlastní názory, a ne, že jim bude jen tupě... - na těch základních školách, viz teďko ten příklad, co jsem říkala, to se týkalo gymnázia, to už jsou vaši nebo naši voliči, jako že si myslím, že oni by si ten názor měli udělat sami.

Já jsem taky četla samizdat v totalitě, díky mému otci, který měl taky velkou knihovnu, a my ty tisíce měli teda jako těch knih, jako jo. (Úsměvy poslanců z pravé strany sálu v reakci na tisíce.) A stále je mám jako, pozor. Takže já jsem taky ráda četla samizdat, ale hledala jsem si odpovědi sama. Když jsem se zeptala na Palacha, tak mi táta dal Reportéry z roku 68 a řekl, nebo 69, a řekl, přečti si to sama, udělej si vlastní názor a pak přijď. To je, to je to, co bychom je měli učit. A ne, že jim budeme dávat svoje názory. A nejhorší na tom je, že - říkám - tam dostávají jednostranné názory, a to mně vadí. Mně vadí, že tam chybí ty diskuse. No jo, když vám profesorka řekne, že nepojede do Poslanecké sněmovny, protože to by je provedla poslankyně ANO, tak je to jednostranný názor. To znamená, že už jim tlačím do hlavy, že já nejsem voličem ANO, tudíž vy nebudete mít žádnou exkurzi, a ANO je špatně. To je přece špatně tohle. Takhle by to nemělo fungovat. Já si myslím, že jsou, že jsou to chytří lidé, kteří studují, a mají si ten názor dělat sami, mají číst, mají hledat informace, mají si hledat... (Předsedající upozorňuje na čas.) (Potlesk poslanců ANO).

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji, děkuji. Nyní vystoupí pan poslanec Hlavatý. Tak pane poslanče, prosím vaše dvě minuty.

 

Poslanec Matěj Hlavatý: Vážená paní poslankyně Peštová, prostřednictvím pana předsedajícího, a víte, co se stalo mně zhruba tak před dvěma týdny? Jedna škola mi odmítla prohlídku tady na půdě Poslanecké sněmovny kvůli tomu, že se bojí, že by jim neopravili střechu na budově školy, protože vedení na kraji je za ANO. Jo, takže pokud jsou takovéhle příběhy, tak je to špatně, ale není to chybou jenom na jedné straně, jo? Děkuju moc za vystoupení.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Já děkuji za dodržení času. A nyní poprosím pana poslance Berkiho k faktické poznámce.

 

Poslanec Jan Berki: Jenom chci varovat před tím, abychom z konkrétních příkladů tady nedělali úplně jako systémové selhání. Já myslím, že většina z nás zažila spoustu prohlídek, které proběhly úplně normálně, korektně, a domnívám se, že právě z kazuistiky potom dělat obecné závěry prostě je něco, co ukazujeme jako špatný příklad. To za prvé. A za druhé - já jsem nereagoval v tom na vás, já jsem naopak si vzal jako ten příklad, že ty prohlídky a návštěva toho poslance je jeden z těch hezkých způsobů, jak právě to občanství budovat. A já nepochybuju o tom, co jste říkala na závěr. Nepochybuju o tom, že děcka jsou chytrá, mají přístup k informacím a že to dělají. Že rozhodně už nejsme v situaci, kdy to, že něco řekne učitel ve škole, je nějaké dogma, o kterém se nediskutuje a nepřemýšlí.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak také děkuji za dodržení času. Nyní poprosím paní poslankyni Zajíčkovou k faktické poznámce, připraví se paní poslankyně Hofmanová. Prosím.

 

Poslankyně Renáta Zajíčková: Víte, já jsem vlastně ráda za tuto debatu, která se tu teď vede, protože si myslím, že to tady tak jako viselo ve vzduchu, protože se různě v médiích objevovalo, zdali mají politici chodit do školy nebo nemají chodit do školy a jako, kdy je to za čáru a kdy to ještě je v pořádku. Takže já si myslím, že je dobře, že si to tady říkáme. Z mého pohledu - politici do mladé generaci patří. Chceme, aby to byli aktivní občané, aby rozuměli světu, aby rozuměli tomu, jak funguje demokracie, jak funguje stát, že za mě je to v pořádku. Ano, je těžké stanovit hranici, kdy je to ještě v pořádku, kdy je to, dejme tomu neutrální debata se studenty a kdy už to třeba zavání nějakým marketingem nebo nějakou propagací vlastní strany. Ale to je prostě na rozhodnutí nebo na uvážení toho daného učitele, potažmo ředitele, který takovouto debatu umožňuje. Ale nemůžeme tady prostě generalizovat a říkat, že všechno je špatně. Já neznám případ paní kolegyně Peštové, prostřednictvím vás, pane předsedající, já na to nedokážu reagovat. Nemělo by se to stát ani na jedné, ani na druhé straně. Ale jenom chci tady ještě zdůraznit to, že vlastně to, že nejsou v souladu činy a to, co říkáme, prostě to není v pořádku. A to ta mladá generace také vnímá. Takže jestli se opravdu vám stalo to, co vy říkáte, paní kolegyně Peštová, tak určitě ty studenti to zavnímali a nějaký názor si na to udělali. Třeba to odsoudili, takže i tohle je prostě jako -  negativním příkladem se ty studenti učí.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak děkuji za dodržení času. Nyní paní poslankyně Hofmanová.

Tak děkuji za dodržení času. Nyní paní poslankyně Hofmanová.

 

Poslankyně Andrea Hoffmannová: Dobrý den. Já ještě doplním do této debaty další rozměr, například u nás v Moravskoslezském kraji jsou po konzultaci se zřizovatelem Moravskoslezským krajem dokonce zakázány debaty některých poslanců nebo politiků vybraných stran. Děje se i toto, je mi to líto, dokonce jsou politici i vymazáváni z oficiálních fotek, což se také děje. Takže já jsem ráda, že tady tato debata na plénu je, že si možná všichni, a my všichni z nás, z jakékoliv jsme strany, uvědomíme, že takto politický boj nevypadá a že bychom takto neměli ovlivňovat to, co se děje na našich školách. Děkuji. (Potlesk.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Také děkuji. Pan poslanec Mašek vystoupí s faktickou poznámkou. Tak prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Jiří Mašek: Děkuji, pane předsedající, dámy a pánové. Nechtěl jsem, jak tady říká Patrik Nacher, ale musel jsem, teď vůči panu Hlavatému, vaším prostřednictvím, pane předsedající, my jsme totiž z jednoho kraje. A pane kolego Hlavatý, prostřednictvím předsedajícího, to si děláte legraci s tou střechou školy, že se ředitel bojí. Vždyť já sedím s vámi ve stejném zastupitelstvu a vy jste se taky nebál požádat, jako starosta obce, pro poměrně nestandardní a vysoký příspěvek ze strany kraje a byl jste nějak usurpován? Jako opoziční politik jste ho dostal. Tak prosím vás, uvědomte si, že když tady něco říkáte, že tady máte kolegy třeba z kraje.

A pak ještě jedna věc, tu jsem nechtěl vůbec komentovat, protože to je o základních počtech. Ale když vy jste tady srovnával, a motoristům předhazoval, že někdo tady dostal 2,5 milionu hlasů, tak jste zapomněl, že to byly prezidentské volby, kde se rozdělovali ti voliči na větší a menší polovinu, a srovnávat to s volbami do parlamentu, kde kompetuje množství politických stran a hnutí, tak tam fakt těch 2,5 milionu pro každý to hnutí nenamalujete. Tak jenom bych prosil, aby třeba ta diskuse byla opravdu věcná, abychom tam nedělali úplně zásadní chyby.A když používáme některé argumenty, tak vzpomeňte na to, že tady máte kolegy z komunální politiky. Díky. (Potlesk.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. A nyní vystoupí paní poslankyně Peštová, připraví se pan poslanec Berki. Tak prosím.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já jsem chtěla zareagovat na pana poslance Berkiho. Já rozumím vaší argumentaci, takhle bychom si to asi přáli všichni, protože každý si říká podle sebe, soudím tebe, ale bohužel to takhle nefunguje. Bylo by to krásné, kdyby tam nebyly vnášeny takové ty vnitřní emoce těch některých učitelů, ale bohužel, tak to není. Bohužel, aspoň to, s čím jsem se já setkala, neříkám, že ve sta procentech, to v žádném případě, ale ta procenta nejsou malá, tak prostě ten učitel do toho vloží to, co on si myslí. Není to, že by ta diskuse probíhala tak, že by byla rovnocenná, že by nechal třeba diskutovat ty studenty a on sám do toho něco nevnesl. Ale říkám, bylo by to krásné, mně by se to také hrozně líbilo, ale bohužel tak to nefunguje. Bohužel každý učitel do toho dá něco svého.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak děkuju za dodržení času, pan poslanec Berki, připraví se paní poslankyně Urbanová.

 

Poslanec Jan Berki: Možná jediný ten rozdíl je v tom, že já jsem optimista a věřím, že většina těch učitelů to prostě dělá dobře. A je potřeba si uvědomit, že učitelská profese je jako kterákoliv jiná, to znamená, jsou tam lidé, kteří to možná neudělají tak úplně dobře. A druhá věc, kterou bych připomněl, i učitelé jsou lidé, to znamená, i oni mohou chybovat. Já jsem ale původně se přihlásil kvůli jiné věci, já mám původně v aprobaci matematiku, informatiku a chtěl jsem, byť vím, že to bylo s nadsázkou, jenom uvést na pravou míru, že poloviny jsou vždycky stejně velké, že není větší a menší polovina. (Potlesk.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak, děkuji. A nyní vystoupí paní poslankyně Urbanová.

 

Poslankyně Barbora Urbanová: Já mám aspoň příležitost se vám omluvit za to, jak se vám spletla to jméno, paní poslankyně Peštová, pardon, omlouvám se ještě jednou.

No, to, co jste tady říkala o tom názoru toho učitele, byl rok 2018 a vláda Andreje Babiše na VŠE měla přednáškový cyklus a byl zakončen i testem. To znamená, že ten, kdo si z těch přednášek odnesl co nejvíc, tak ten test udělal a dostal samozřejmě kredity a tak dále. Nicméně jak říkal můj ctěný kolega, pan Berki, já nebudu z jedné události dělat systém. Myslím si, že jsme se tady shodli, že prostě chyby se občas dějí, že jsme všichni zažili něco nepříjemného na školách, nicméně tahle ta moje vzpomínka na rok 2018 to bylo - já jsem jako studentka napsala petici proti tomu, byla jsem na nějakém rozhovoru a takhle začala třeba moje politická angažovanost. Takže ono někdy to vede i k tomu. A tímto zdravím studenty ještě jednou na galerii, děkujeme, že jste tady s námi a že jste to mohli, mohli vyslechnout a doufám, že už budeme pokračovat v té diskusi. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času. A tím jsme vyčerpali faktické poznámky. Vracíme se do obecné rozpravy a podle pořadí vystoupí paní poslankyně Němečková Crkvenjaš a připraví se paní poslankyně Svárovská.

 

Poslankyně Zdenka Němečková Crkvenjaš: Děkuji, pane předsedající, vážené dámy a pánové. Stála jsem tady před necelými třemi týdny a říkala jsem své důvody proto, proč nemůžu dát svou důvěru této vládě. Ony víceméně ty důvody stále trvají. Já jenom tady předpřipomenu jeden z těch nejzávažnějších, a to je, že pan premiér je ve střetu zájmů. To mimochodem stále trvá, střet zájmů stále nevyřešil. A mimochodem podle podkladů, které jsme měli možnost teď číst, tak to vypadá, že ho ani nevyřeší ke spokojenosti nás všech. Ale to bych ještě tady nechala otevřené. Třeba nás překvapí. Stále trvá to, že pan ministr zdravotnictví chce okrást pojištěnce Všeobecné zdravotní pojišťovny a rozdělit 8 miliard pojišťovnám zaměstnaneckým, které nehospodařily tak dobře a jsou v deficitu. Takže to jsou důvody, které stále trvají, nepominuly a přidaly se nám k tomu důvody další, a to je pan ministr Macinka, který tady mimochodem stále není. Pokud se nemýlím, tak myslím, že měl být omluven do 13 hodin, ale pořád ho tady nevidím.

Pan ministr Macinka, který psal esemesky, ve kterých, řekněme, se pokouší vydírat pana prezidenta. Myslím si, že tady tohle opravdu není ta demokracie, kterou bychom chtěli. Nechceme, aby ministři vydírali prezidenty. A chceme, aby premiér, pokud už něco takového se stane, tak reagoval a toho ministra odvolal. Nestalo se to, pan premiér Babiš nám dokonce ani nebyl schopen říct, že s panem ministrem mluvil a že, že zjedná nějakou nápravu. Teď jsme slyšeli, že je snad na Hradě, tak doufejme, že během dnešního odpoledne ještě vystoupí a řekne nám závěry svého jednání.

Mne to víceméně vedlo zamyslet se nad tím, proč takhle pan premiér Babiš jedná, protože jestli si ho pamatujeme z minulého období, kdy byl premiérem, tak se rozhodně takhle nechoval. Střídal ministry jak loutky na orloji. Vzpomeňme si na ministry zdravotnictví ve chvíli, kdy ho nějaký ministr naštval, v tu chvíli byl vyměněn za jiného. Takže opravdu si říkám, co se stalo s panem premiérem, že teď nechá pana ministra chovat se takhle arogantně, kazit naši zahraniční politiku. Začínáme být pro smích našim zahraničním partnerům.

A nechá ho tlačit také na post ministra, pana poslance Turka, který, dovolte mi říct, se chová někdy opravdu jako přerostlé dítě, který neváhá psát rasistické pošty(?) a schvalovat ublížení na zdraví někomu jenom proto, že je romské národnosti.

Takže tohle je to, co mě překvapuje, ale ta odpověď za mě je jediná, a to, že pan premiér Babiš je přitlačený do kouta, a to tím, že se bojí vydání k trestnímu stíhání. A to je ten jediný důvod, proč stále tahle vláda v tomto složení přetrvává a proč se pan premiér Babiš jeví jako opravdu slabý premiér.

Vážené dámy a pánové, já tady nebudu opakovat argumenty, které tady zazněly už od mých kolegů a se kterými souhlasím, ale jenom říkám, že tahle vláda moji důvěru nemá a určitě v tomhle složení mít nebude.

Ale na druhou stranu říkám, že pokud budou chtít jednat a pokud pan premiér nakonec tu sílu najde a konečně bude chtít pracovat na koncepčních věcech, tak deklaruji, že k tomu opravdu jsme připraveni. Myslím, že všichni. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Nyní vystoupí s faktickou poznámkou pan poslanec Farhan. Než tak učiní, tak načtu jednu omluvu. Pan poslanec Jiří Pospíšil se omlouvá od 12.45 do 14 hodin z osobních důvodů. A ještě konstatuji, že pan poslanec Flek bude hlasovat s náhradní kartou číslo 5 a já poslanec Skopeček bude hlasovat s náhradní kartou číslo 3. Pane poslanče, vaše faktická poznámka.

 

Poslanec Kamal Farhan: Děkuji. Já bych si jenom dovolil krátce zareagovat na ctěnou kolegyni, paní poslankyni Zdenku Němečkou Crkvenjaš. Já si myslím, že je legitimní, že nemá vláda Andreje Babiše vaši důvěru a je to prostě váš politický postoj. Ale nerozumím slovům, která jste tady řekla, že ministr zdravotnictví chce okrást, okrást, okrást Všeobecnou zdravotní pojišťovnu o 8 miliard. Jako kdybyste byla korektní, prostřednictvím pana, tak byste řekla, vnímáte úplně stejné to, co se stalo v roce 2012 za Nečasovy vlády, kdy u moci byla Občanská demokratická strana, ministr zdravotnictví byl pan docent Heger, kdy došlo k tomu, že peníze ze zaměstnaneckých pojišťoven byly přerozděleny ve prospěch Všeobecné zdravotní pojišťovny. Mám, tady je používat, já to nechci používat, protože to byl nesystémový krok, který vedl k záchraně a stabilizaci Všeobecné zdravotní pojišťovny. Tento z mého pohledu také ne úplně nejlepší krok vede ke stabilizaci pojišťoven, která Fialova vláda, kde zase byla ODS, kde zase byla TOP 09, vedla k tomu, že dovedla, a já jsem to už tady jednou řekl, na buben některé zdravotní pojišťovny.

Takže aby to bylo korektní a nepoužiju to, ale vy byste to řekla, tak já to použiju vašimi slovy. Chcete říct, že Občanská demokratická strana, TOP 09 okradly zaměstnanecké pojišťovny, aby zachránily Všeobecnou zdravotní pojišťovnu v roce 2012? Takhle to staví? Já si myslím, že takhle to nestojí. Děkuju.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak přeji hezké odpoledne a další na faktickou poznámku paní poslankyně Němečková Crkvenjaš a připravena je v obecné rozpravě paní poslankyně Svárovská. Tak prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Zdenka Němečková Crkvenjaš: Děkuji, pane předsedající. Já nechci tady z toho dělat zase debatu zdravotnickou, nicméně tady musím zareagovat na ten rok 2011. Řeknu to takhle, já už jsem deklarovala, že ani, asi bych ani tehdy nesouhlasila, protože je to nekoncepční. Zas na druhou stranu, řekněme si na rovinu, že tehdy ještě neexistovalo žádné přerozdělení, ten systém nebyl nastavený a tím pádem opravdu byl nespravedlivý, protože tehdy měla Všeobecná zdravotní pojišťovna ten kmen pojištěnců nejstarší, nejnemocnější a tím pádem mnohem víc vydávala na péči než zaměstnanecké pojišťovny. A teprve pak v letech 2012, 2013 se ten systém nastavoval přerozdělení. A já neříkám, že je teďka dokonalý, ale v tom případě pojďme se bavit o tom, že ten systém změníme. A tohle opravdu těch 8 miliard nejsou až tak velké peníze, aby se nedaly jiným způsobem těm zaměstnaneckým pojišťovnám dát, než že to vezmeme Všeobecné zdravotní pojišťovně a vlastně ji potrestáme za to, že dobře hospodaří.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní na faktickou poznámkou pan poslanec Kamal Farhan. Prosím.

 

Poslanec Kamal Farhan: Já už tu debatu nechci jitřit. Já jsem zareagoval slova, že pan ministr zdravotnictví chce okrást Všeobecnou zdravotní pojišťovnu. Já jsem reagoval na to vyjádření, že je to nesystémový krok nebo že s některými nemusíme souhlasit, ale na druhou stranu vede to ke stabilizaci jiných pojišťoven, to se může samozřejmě stát. Pak jenom přichází otázka, proč jste to přerozdělení dělali v roce 2012 a když jste vládli, tak jste mohli ten systém nastavit dobře a nemuseli jste vůbec k takovému kroku potom přistupovat.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní v obecné rozpravě paní poslankyně Gabriela Svárovská a připraví se paní poslankyně Marie Kršková. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Gabriela Svárovská: Dobré odpoledne, pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, milé návštěvnice, milí návštěvníci. Víme, co je důvodem této mimořádné schůze, takže k věci. Důvodem této mimořádné schůze je celá série problematických kroků ministra Petra Macinky, které systematicky oslabují demokratické instituce, fungování státní správy, podkopávají veřejný zájem i základní ústavní zvyklosti. Motoristé vytvářejí mediální mlhu a vyvolávají skandály, za které neuměle skrývají celou řadu dalších velmi problematických kroků. Za prvé, na Ministerstvu zahraničních věcí provedl pan ministr netransparentním způsobem překotné reorganizace a personální čistky bez odůvodnění, bez zákonem povinné konzultace s odbory a zjevně i bez rozvahy. Nerozvážně dokonce do té míry, že poté, co vyházel před Vánoci vrchní ředitele, ty samé pak potřeboval vzít do své delegace při cestě do Ukrajiny, protože jeho noví nominanti na přípravu cesty nestačili. Ministrovy zásahy, které se dotýkají klíčových agend, ohrožují kontinuitu a profesionální výkon státní služby.

Za druhé, na Ministerstvu životního prostředí pan ministr zasahuje způsobem, který oslabuje ochranu přírody i schopnost státu reagovat na dopady klimatické změny. Když se klimatická politika rámuje jako ideologie nebo fanatismus, pak se tím reálně říká, že zkušenosti lidí v krajině jsou nějaké přehnané emoce anebo snad vlčí mlha.

Čeští sedláci vidí, jak se jim práší za traktorem, že sklízí dřív než před lety. Lesníci sledují, jak se mění podmínky a jak kůrovcová kalamita v posledních letech kulminovala právě kvůli oslabení porostu suchem a horkem. Ovocnáři zažívají opakované jarní mrazy v době květu. Lidem klesá voda ve studních a přívalové deště znovu a znovu ničí pole, zahrady a majetek. To je realita, kterou máme povinnost brát vážně a zejména by ji měl brát vážně ministr životního prostředí. A právě proto je problém, když vedení rezortu, ministr, jeho náměstek, respektive nově sekční šéf Wasserbauer a samozřejmě pan zmocněnec Turek svými veřejnými výroky a kroky legitimizují útoky na moderní ochranu přírody a klimatickou politiku, než aby ji věcně řídili a posilovali. To není styl komunikace. To je zásah do samotného poslání ministerstva a porušování smyslu platných zákonů. Chránit přírodu a krajinu, chránit zdravé přírodní prostředí lidí. I před dopady klimatické krize.

Půda a voda, pane nepřítomný ministře, nejsou vhodný předmět vašich nemístných vtipů. Jsou to zdroje, bez kterých v téhle zemi nepřežijeme. A proto je ochrana životního prostředí jednou z nejhlubších otázek národní bezpečnosti. Nejde jen o přežití, jde o to, aby se tu žilo dobře.

Za třetí, v oblasti podpory domácností a úspor energií ministr oznamuje změny, které reálně znamenají omezování a překopávání programu Nová zelená úsporám v situaci, kdy domácnosti potřebují stabilitu, předvídatelnost a dostupnou podporu se snižováním účtů. Místo jistoty přichází nejistota, útlum přímých podpor a posun k jiným nástrojům, které pro část lidí jednoduše nebudou dosažitelné. Ministr, který rozkládá ministerstva, která měl vést a která měla pracovat ve prospěch České republiky... Teď se mi to tady přeskládalo, pardon. (Listuje v podkladech.)

A konečně za páté, a to považují už za zcela nevkusné, nepřijatelné a především úplně zbytečné - pokus o nátlak na hlavu státu, který prezident sám popsal jako vydírání. Proč? Proto, aby jeden ignorant prosadil do funkce druhého? Slovo ignorant, pro vysvětlení, pochází z latinského ignorans, což je přítomné příčestí od slovesa ignorare, což znamená neznat. Člověk, který něco nezná, neví něco, co by vědět měl a informace přijmout odmítá.

Není divu, že tito dva pánové Motoristé chtěli zabránit ve vstupu některým médiím na Ministerstvo zahraničí, nebo dokonce do Sněmovny. Pozdě, bohužel. Jejich ignorance už je všeobecně známá.

Dovolím si tady citovat některá vyjádření ministrů a ministryň, členů vlády z jejich včerejších vystoupení. Pan ministr vnitra Lubomír Metnar řekl: "Občané dali mandát, abychom plnili náš program." ANO šlo do voleb s programem, ve kterém například slibovalo pokračování Nové zelené úsporám, tedy pomoc statisícům domácností s úsporami energie. Jenže po uzavření koalice s Motoristy sobě a SPD sledujeme pravý opak - nejistotu, omezení přímé podpory a její přesun směrem k úvěrům a zárukám, na které část lidí prostě nedosáhne.

Vláda prohlašuje, že klimatická politika má stát na vědě, ale pod vedením ministra Macinky se klimatická politika ministerstva staví na pavědě, dezinformacích a pochopitelně zájmech fosilní lobby. Vrchol všeho je zmocněnec Turek, který zatím vystupuje spíše jako fámulus ministra Taraby zvoleného na Slovensku za neonacistickou stranu. Paní ministryně Schillerová tu hovořila o narovnání podnikatelského prostředí. Někteří podnikatelé inovují, investují a riskují. Někteří riskovat nemusí, protože mají ve vládě své ministry a loutky svých zájmů. Někteří podnikatelé soutěží a někteří přímo sedí ve vládě, nebo dokonce v jejím čele. Jak rovné je tohle podnikatelské prostředí, se ptám? Andrej Babiš osobně řekl v úvodu této schůze na adresu ODS: "Korupce a rozkrádání, to není DNA Hnutí ANO. To jste nás nakazili vy. Vy jste v politice kvůli prachům, tak proč bych nemohl já?" Řekl Andrej Babiš. Byl v úvodu této schůze neobvykle upřímný. Ale je to opravdu to, co od něj chtějí slyšet jeho voliči a ostatní čeští občané, kterým slíbil nejlepší zemi na planetě?

Minulý týden jsme tu diskutovali zákon o státních zaměstnancích a stavební zákon. A jediné vysvětlení pro obcházení legislativního procesu, které jsme slyšeli, bylo poukazování na minulou vládu. Vy jste to dělali také! Jako malí kluci, když je někdo chytne při lumpárně. Ostatní to dělali také! Myslíte, že tohle občany, kterým jste slibovali lepší Česko, zajímá? Mě to třeba nezajímá vůbec. Zelení kritizovali minulou vládu a budou kritizovat i vás - za stagnaci, netransparentnost, uhýbání, výmysly, výmluvy, podvody, lhaní a přihrávání zakázek a dotací spřáteleným firmám. Nejste o nic lepší, jste horší! Andrej Babiš tvrdil veřejnosti i této Sněmovně, že se nenávratně zbaví Agrofertu. Řekl, cituji: "Pravidla fungování obsažená ve statutu fondu a osoba správce zajistí nezávislou správu akcií Agrofertu a vyloučí, že bych měl z akcií Agrofertu v budoucnosti jakýkoliv prospěch." Mělo jít o nevratné řešení. Andrej Babiš zamlčel, že hned, jak skončí ve funkci, ovládnou holding jeho děti a on se může opět stát správcem svého majetku. Andrej Babiš nenaplnil požadavek prezidenta pro jmenování prezidentem (premiérem?).

RSVP Trust bude mít nezávislé správce jen do chvíle, kdy Andrej Babiš skončí ve funkci premiéra. Pak se správa fondu, a tím i celého Agrofertu, automaticky přepne do druhého režimu a dostane se pod přímý vliv rodinné rady složené z jeho dětí. Cituji ze statutu fondu RSVP: "Režim nezávislé správy automaticky končí a rodinná správa začíná okamžikem, kdy zadavatel Andrej Babiš není členem vlády nebo podá demisi." Píše se doslova v dokumentu. Rodinná rada může libovolně statut fondu měnit a může například Andreje Babiše ustanovit jeho protektorem. Andrej Babiš může stokrát říkat, že svěřenský fond nezakládal, to bych mu i věřila, ale tím se nezbavuje střetu zájmů, natož odpovědnosti vůči českým občanům, včetně vlastních voličů.

Andrej Babiš je premiér neodpovědný. Není žádný důvod se domnívat, že v premiérské funkci nebude nadále na evropské úrovni i v Česku přizpůsobovat pravidla tak, aby to konvenovalo obchodnímu modelu jeho agroholdingu, stejně jako to činil, když byl v premiérské funkci naposledy. I tehdy získával miliardové dotace a státní zakázky a rekordně zvýšil svůj majetek. To kvůli tomu byly jeho firmě protiprávně vyplaceny dotace ve výši 7 miliard. To kvůli tomuto střetu zájmů vyjednával Andrej Babiš v Bruselu ve prospěch přímých zemědělských dotací na úkor českých sedláků, farmářek, sadařů a zelinářek, na úkor těch, kteří se starají o půdu a krajinu v náročných podmínkách postupující klimatické změny, v obtížných oblastech, jako jsou podhůří, ve venkovských lokalitách, kde se vytrácí původní tradiční vztah ke krajině a nenahraditelným přírodním zdrojům. Starají se tak, aby půda a krajina zůstaly živé, nepřehlcené chemií, kterou pak všichni konzumujeme v podobě pesticidů, včetně takzvaných věčných chemikálií. Krajina, kde vymírá život, to je krajina, kde hospodaří Agrofert. Podívejme se, jak hospodaří. Takhle bude s touto zemí hospodařit jeho bývalý majitel a budoucí správce s vámi všemi, s vaším zdravím, vaším majetkem, který bude možné vyvlastnit díky novému stavebnímu zákonu, a vaším životním prostředím, přírodou a krajinou, které svěřil Motoristům; straně, která měla nulový program pro životní prostředí, nulové znalosti a nulové odborné zázemí; straně, která slibuje své pojetí ochrany přírody, které ve skutečnosti znamená například drastické seškrtání rozpočtu Ministerstva životního prostředí, konkrétně cílených programů ochrany přírody a národních parků, nejcennějších posledních ostrůvků nezničené přírody, kterou v Česku máme.

Nový stavební zákon navíc umožní rozsáhlou výstavbu v ochranných zónách parků, takže co nezničí podfinancování, to zničí overturismus. Straně, která zlikviduje program Nová zelená úsporám a přesměruje část peněz z povolenek do rezortu zemědělství, kde se jistě pan ministr, bývalý šéf Zemědělského intervenčního fondu, který dohlížel na protiprávní vyplácení dotací Agrofertu, ten určitě bude vědět, co s tím. Andrej Babiš je premiér neodpovědný a bezohledný. S ohledem na trestní stíhání je rovněž premiér vydíratelný. Jeho vláda nemá mít důvěru této Sněmovny. Děkuji. (Potlesk poslanců Pirátů.)

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí paní poslankyně Marie Kršková a připraví se pan poslanec Petr Hladík. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Marie Kršková: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, dnes tu nestojíme jen kvůli jednomu hlasování, nestojíme tu jen kvůli jedné vládě, stojíme tu kvůli otázce, jakou politiku chceme v této zemi dělat a kam chceme Českou republiku vést.

Jak už zde včera zaznělo z úst některých ministrů a kolegů poslanců a poslankyň, i já jsem v Poslanecké sněmovně nováčkem a musím říct, že se nestačím divit. Velká část dnešní i včerejší debaty se totiž nese v duchu neustálého my a vy. Místo věcné diskuse často sledujeme přetahovanou, kdo komu co kdy udělal, a přitom jen málokterý řečník se skutečně věnoval tématu, kvůli kterému byla tato schůze svolána.

Dovolím si reagovat na vystoupení - včerejší tedy vystoupení - kolegy Patrika Nachera, který velmi přehledně shrnul, že kroky této vlády nejsou v české politice ničím novým. Připomněl řadu výroků i obdobných situací z minulosti. A určitě by se našla celá další řada urážek, politických přešlapů a neférového jednání, ať už z jedné, nebo z druhé strany. Jenže to, čeho jsme svědky dnes, už není oko za oko, zub za zub. Dnes tu máme oko za dvě oči a za dva zuby zuby tři. Vy jste nám neschválili místopředsedu Poslanecké sněmovny, my vám neschválíme předsedy výborů. Vy jste obstruovali, my budeme obstruovat ještě víc. A ve výčtu bych mohla pokračovat. S tímto způsobem uvažování se ale já osobně smířit nechci a nemůžu.

Nemůžete ale omlouvat nepřístojné chování tím, že někdo jiný se v minulosti choval podobně, a ještě si k tomu něco přidat navrch. Kam se pak chceme dostat? Jaký signál vysíláme do společnosti? Téměř polovina poslanců v této Sněmovně je nových. Opravdu neneseme odpovědnost za chování našich předchůdců, a přesto jsme dnes často vtahování do spirály odvet, nátlaku a dvojího metru.

Právě tady se dostávám k první zásadní věci, kterou považuji za nutné říct, k hrubnutí politické kultury. Protože politická kultura je jenom jedna, politika není zápas bez pravidel. Politika není aréna, kde vyhrává ten hlasitější, drzejší nebo cyničtější. Politici mají být lidem vzorem, ať se nám to líbí nebo ne. Lidé se dívají. Dívají se děti, mladí lidé, dívají se i ti, kteří politice už přestali věřit. Pokud přistoupíme na to, že je normální se mezi sebou vydírat, komunikovat nátlakem, chovat se arogantně a povýšeně, pak si musíme položit otázku, co tím vlastně vzkazujeme veřejnosti. Dnes už nejde jen o jedny SMS zprávy. Jde o jasný signál, že některé chování je prostě za hranou a tyto hranice nesmíme tupit. Naopak, musíme je znovu a znovu jasně pojmenovávat, protože ve chvíli, kdy si na takové chování zvykneme, kdy nad ním mávneme rukou, jsme neprohráli politicky, prohráli jsme morálně.

Druhou zásadní věcí je samotný smysl politiky. Politika má být služba. Služba vlasti, služba národu, služba lidem i těm, kteří nám netleskají. Politik, který upřednostňuje vlastní prospěch a vlastní ambice, možná získá vliv, ale nepoužije ho ve prospěch společnosti. Použije ho pro sebe, a to už není politika, to je byznys.

Právě tento přístup dnes bohužel vidíme i v oblasti zahraniční politiky. Jsme svědky toho, že se s orientací České republiky kupčí, že místo jasných postojů sledujeme obchodování s vlivem. Pokud chce někdo prosadit kroky v oblasti obrany a bezpečnosti, zdá se, že za to musí něco nabídnout. To je velmi nebezpečný precedent. Zahraniční politika se pak nedělá podle toho, co je prospěšné pro Českou republiku, ale podle osobních zájmů jednotlivců. Proto se ptám vlády naprosto otevřeně, jaká je vaše zahraničněpolitická koncepce?

Pokud tvrdíte, že výdaje na obranu jsou zbytečné, že pomoc napadané Ukrajině je zbytečná, že spolupráce se spojenci je zbytečná, pak jaký je váš plán? Co chcete dělat proti agresivní ruské politice, která neohrožuje jen Ukrajinu, ale celý evropský bezpečnostní prostor? Většina evropských států posiluje svou obranu, spolupráci i investice do bezpečnosti. Naše vláda se tváří, že takové nebezpečí neexistuje. Proto se ptám znovu a velmi konkrétně, jaký je tedy plán B? Vzdát se Rusku? Stát se jeho vazalem, jako po únoru 1948? Bezpečnost není strašení. Bezpečnost je zodpovědnost.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, dnešní hlasování není jen o důvěře či nedůvěře vládě. Je o tom, zda ještě dokážeme říct, že některé věci jsou nepřijatelné, a zda dokážeme hledat společně to, co je dobré pro Českou republiku a naši společnost. Politická kultura, služba veřejnosti a jasná zahraniční orientace nejsou luxus. Jsou základními pilíři demokracie. Pokud je vláda nedokáže garantovat, pak je naprosto legitimní a nutné se ptát, zda si důvěru této Sněmovny ještě zaslouží. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk z řad poslanců KDU-ČSL.)

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí pan poslanec Petr Hladík a připraví se paní poslankyně Barbora Urbanová. Přečtu jednu omluvu. Paní poslankyně Zdeňka Blišťanová do 17.30 z pracovních důvodů. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Petr Hladík: Vážený pane předsedající, vážený pane nepřítomný předsedo vlády Andreji Babiši, vážený nepřítomný ministře, dvojministře Petře Macinko, který už skoro hodinu v této Sněmovně jste neomluven, a kterému extrémní projevy klimatické změny daly ban proto, abyste neodletěl do Spojených států amerických, vážené kolegyně, vážení kolegové, dámy a pánové, a všichni ti, kteří nás sledujete, prezident republiky není soupeř vlády. On není ani její zaměstnanec a už vůbec není jejím rukojmím.

Podle ústavy prezident zastupuje stát navenek. Je vrchním velitelem ozbrojených sil a nese odpovědnost za bezpečnost a kontinuitu zahraniční politiky. Ano, té zahraniční politiky, která byla tak oceňována za minulé vlády Petra Fialy, té zahraniční politiky, která dávala sílu České republice, která pomáhala českým exportérům a českým firmám, té zahraniční politiky, kterou vy jste za necelé dva měsíce totálně zničili. Všechno to, co se tady budovalo, tak vy jste dali vniveč jenom kvůli nějakému politikaření.

Pár kilometrů od našich hranic zuří válka. Bezpečnostní situace v Evropě je nejhorší od druhé světové války. Ruská agrese na Ukrajině trvá již déle než velká vlastenecká válka. Ano, za necelé čtyři roky Sověti dokázali být z Moskvy v Berlíně. Jsem šťastný, že za ty čtyři roky nejsou Rusové z Moskvy v Kyjevě. V této situaci čelí prezident naší republiky nátlaku a vydírání ze strany ministra zahraničí. To není jen nepřijatelné, to je nebezpečné a ohrožuje to naši zemi. Proč se to vlastně celé děje, jaká je motivace ministra Macinky? On sám napsal, cituji: "Spálím mosty způsobem, který vejde do dějin učebnic politologie jako extrémní případ kohabitace." Ano, přesně je to tak.

Připomeňme si, kdo vlastně je Petr Macinka. Je to vystudovaný politolog, který předtím, než se stal ministrem, pracoval pouze v Institutu Václava Klause a pár let na tiskovém odboru. Nešel do politiky, aby pomáhal lidem, nešel do politiky, aby bojoval za dobré věci. Petr Macinka šel do politiky pouze proto, aby škodil, aby pálil mosty a zapsal se do učebnic politologie. Sám nám to přiznal. To není státnické, to je prostě ješitnost.

Petr Macinka taky řekl teď v neděli, cituji: "Politika není žádná disciplína pro princezny. Je to velmi ostrý střet, je to velmi náročná disciplína. Každý, kdo je ve vrcholné politice, by měl prokázat nějakou silnější odolnost." Tak já se vás zeptám, kdo šel, vážené poslankyně, vážení poslanci, kdo šel do Poslanecké sněmovny kvůli ostrým střetům? Zvedněte ruku. Tady pan ministr Macinka by ji teďka měl zvednutou. On to řekl, to je jeho citát.

Já jsem nešel do politiky kvůli ostrým střetům. Já jsem šel do politiky, abych pomáhal lidem. Začal jsem ve své městské části, potom na Magistrátu města Brna, vždy s jasnou motivací pomáhat lidem budovat lepší město, následně lepší Českou republiku, aby se nám tu lépe žilo, nám, našim dětem a také našim seniorům.

Ministr Macinka se ale lidem vysmívá. Libuje si v boření fungujících věcí a neřeší a neštítí se sáhnout s arogancí sobě vlastní ani na ty nejzranitelnější. Na děti, kterým ruší environmentální výchovu a pobyty v přírodě, na rodiče a seniory, kterým nechce podepsat dotace na zateplení jejich domů, aby měli nižší náklady na energie. Nově chce sáhnout na peníze Čechům pomáhajícím ve válkou zasažených oblastech.

Řekněte mi jednu pozitivní věc, kterou tenhle dvojministr udělal za dva měsíce svého působení. Žádná taková není. Rozpočet Ministerstva životního prostředí poškrtal naprosto likvidačním způsobem. Oproti loňskému roku je to o 36 procent a výhled na rok 2028 je dokonce o 55 procent. Tyto škrty dopadnou nejen na kvalitu ochrany přírody, ale také na konkurenceschopnost českých firem a na peněženky našich občanů.

Ministr se také usilovně věnuje rušení povinností bezpečnostních prověrek na klíčových pozicích, jako jsou noví náměstci, jako jsou noví vrchní ředitelé. Proč? No možná proto, že tihle lidé by bezpečnostní prověrky prostě nedostali. A pak je tu Filip Turek, ten tady mezi námi nesedí. Skvělý, úžasný, hranatý zmocněnec, který jezdí po dálnici 200 kilometrů v hodině, vyhrává závody formulí nad malými dětmi, má desetitisíce knih, tedy časopisů a ve školách má v některých třídách pár fanoušků, tedy hodně fanoušků, tedy plné třídy fanoušků, akorát, že vůbec Filip Turek nedokáže respektovat žádná pravidla, povznáší se nad ně, vysmívá se jim. Na lidi pokřikuje, tím (jím?) zahajluje do ksichtu, své příjmy nejenom, že nedokáže vysvětlit, ale ani je nedaní.

Filip Turek chce být ministrem, ale podle průzkumu ho nechce za ministra ani vládního zmocněnce většina občanů České republiky. Odmítá ho jmenovat prezident a svá tvrzení opírá v souladu s ústavou o velmi závažné argumenty. Filipu Turkovi se boří sny. Chtěl do politiky, aby vyhrával další svoje závody, ale to se mu nedaří. V každé zatáčce to přetočí a vylítne mimo trať, je to mizerný závodník a prohrává jeden závod za druhým. A proto kolem sebe plive jedovaté sliny. Vše má v rukou premiér Babiš. Dneska jsme slyšeli, že ministrem prostě nebude. Proč? No, protože veřejnosti prostě nechce vysvětlovat, kde jsou kvality Filipa Turka. Může to udělat, ale on nechce. Proč to neudělá? No, protože hádání Motoristů mu vyhovuje. Pozornost se nesoustředí na něj, nemusí vysvětlovat, jestli a jak už vyřešil střet zájmů, jak sliboval, nemusí vysvětlovat, že si navýšil dotace pro Agrofert. Nemusí vysvětlovat, že dělá změny v lesích, které vyhovují jeho firmám. Nemusí vysvětlovat obrovský deficit státního rozpočtu na příští rok, nemusí vysvětlovat, proč vláda kašle na lidi a zastavila novou zelenou úsporám. Jasně. Tady platí pořekadlo, když se Motoristé perou, Andrej Babiš se směje. Lidem v naší zemi, ale do smíchu rozhodně není. A myslím, že to všichni vnímáte, protože Češi často rádi glosují, ale když už vyjdou do ulic, děje se něco vážného.

Dnes se bavíme o důvěře. Ta se dlouho buduje a lehce se dá ztratit. Důvěra je přitom základním stavebním kamenem společnosti. Bez důvěry nefunguje rodina, manželství, pracovní kolektiv, bez důvěry nejsou vztahy. Proto i politika musí být založena na důvěře, na budování vztahu. Pálení mostů totiž není politika, to je trucování malých kluků, kteří neumí prohrávat. Vláda, která pálí mosty místo toho, aby společnost spojovala a pracovala pro dobro všech, nemůže mít moji důvěru, stejně jako nemůže mít důvěru všech lidoveckých poslanců. Vy si ji totiž nezasloužíte. (Potlesk zprava.)

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní vystoupí paní poslankyně Barbora Urbanová, připraví se pan poslanec Martin Šmída. Tak prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Barbora Urbanová: Dobrý den, kolegyně, kolegové, ještě jednou. Já na začátku se chci omluvit za to, že jsem nebyla na té schůzi k důvěře vlády. Já jsem byla fyzicky neschopná sem dojít, měla jsem zlomenou nohu a mrzí mě to. Považuji to za důležité, abych to tady řekla, protože samozřejmě mě trápilo, že na tak důležité schůzi tady nejsem. Hodně jsem přemýšlela o tom, když jsem se sem tedy po těch týdnech vrátila, jestli to vnímám já jinak, nebo jestli prostě to tak máme všichni. A tady se obracím na paní kolegyni, paní poslankyni Krškovou, velmi mě oslovil váš projev, moc vám děkuji za to, že jste to řekla tak krásně, řekla jste to v podstatě i za mě a chci mluvit o velmi podobných věcech teďka. Já jsem poslankyně pátým rokem, takže jsem tady už druhé volební období a procházím teďka takovou změnou svojí, vlastně z vládní poslankyně se stávám opoziční poslankyní. Je to opravdu velká změna, je to jiná role, a tak jsem hodně přemýšlela o tom, co to vlastně znamená pro můj přístup jako poslankyně a pro můj přístup jako političky, protože i ono to tak možná i na ty lidi skrz ty obrazovky působí, že tady spolu hodně bojujeme, pácháme si navzájem křivdy, ošklivé věci, předháníme se v tom, kdo je na koho přísnější, tvrdější, ošklivější, zlejší, kdo koho jak označí. A mě to vůbec nesedí. Asi taková nikdy nebudu a myslím si, že se snažím nenálepkovat, nenadávat, ale samozřejmě není to tak u všech.

Přemýšlela jsem o tom, co říct k té důvěře vládě. Mám mnoho důvodů a všechny tady padly, proč bych vládě Andreje Babiše svoji důvěru nedala. Pro mě je to hlavně ta zahraničněpolitická orientace, mám pocit, že opravdu to, jakým způsobem naše vláda pomáhala Ukrajině, to znamená, pomáhala napadené zemi, bylo hodno následování a mrzí mě, že následující vláda minimálně v rámci kampaně říkala, že v tom pokračovat nebude. Co se týče muniční iniciativy například, tak vidíme, že už se ta prohlášení trošku revidují, ale to je už na vás, jak to budete dělat. Nicméně pro mě je to jeden z důvodů, stejně tak výdaje na obranu, střet zájmů pana premiéra. Prostě pokaždé, když se bude něco dít, budou se zvedat dotace pro Agrofert nebo zemědělské firmy, tak my se budeme ptát, jestli to není právě proto, aby se obohatil - a teď musím říct i rodina pana premiéra a myslím si, že to je naprosto legitimní a že i vy proto musíte mít pochopení, že to jako politici děláme.

No, a pak jsem, když jsem tedy přemýšlela, co tady řeknu, tak jsem si vzpomněla na to, že jednou, když vy jste nová vládní koalice byli v té opoziční roli, tak jste vyvolali hlasování o nedůvěře naší vládě - znovu naprosto legitimní postup, měli jste na to právo. A my jsme tenkrát, bylo to v lednu v roce 2023, k tomu zaujali trošku jiný přístup a i my jako vládní politici, vládní poslanci jsme se přihlásili do té diskuse a vyjadřovali jsme se třeba i k tomu, proč tu nedůvěru vlastně té naší vládě nevyslovíme. Ano. Byla to konkrétně 51. schůze 17. ledna 2023, já jsem byla jako první poslankyně přihlášená do té obecné rozpravy a dostala jsem se ke slovu někdy kolem 20 hodin, ještě musím dodat nějaký kontext té doby. Bylo to 10 dnů před druhým kolem prezidentské volby, kde kandidoval dnešní premiér Andrej Babiš, a samozřejmě i tu diskusi to nějakým způsobem ovlivnilo a já jsem si připravila projev, který teďka částečně - doplňuji, částečně, zdůrazňuji to, přečtu, protože chci, aby jak občané, lidi, novináři, kteří nás teďka sledují, tak vlastně i poslanci, kteří jsou tady třeba noví, aby viděli, že to jde trošku dělat jinak.

Na začátku jsem poděkovala za slovo a pak jsem pokračovala, jak dlouho jsem poslankyně, to není zajímavé. Ale pak jsem se dostala k té hlavní části a tam jsem říkala: Za tu dobu, co jsme tady opakovaně čelili pochybnostem opozice a demonstraci těchto pochybností v rámci mimořádných schůzí, jsme tu slýchávali, kdo má mít jaké schopnosti k tomu, aby vedl tuhle zemi, i jak by její vedení mělo či nemělo vypadat. A vyjadřuji se k tomu poprvé, tehdy. Mám totiž po té době, kterou jsem tu zatím strávila, a musím říct, že jsem ji poctivě věnovala práci, pocit, že je potřeba, aby tady zaznělo hned několik věcí.

První z nich. A slibuji, že budu stručná. A ta nejdůležitější za mě je ta, že my, kteří tady společně sedíme, můžeme ze svých pozic ovlivnit, jak naše země vypadá. Je naprosto iluzorní tvrdit, že opozice nic nezmůže a já doufám, že si to opravdu všichni uvědomujeme.

Příkladem budiž agenda, které se já osobně věnuji, tedy celospolečenský problém domácího násilí. Tedy část přeskakuji. Když se podíváte hlouběji do toho problému, je skutečně úžasné, že to vypadá, že se prosadí a ona se skutečně prosadila jednotná definice domácího násilí do občanského zákoníku. On to nebude jenom signál, že na tom problému, který se podle různých průzkumů a analýz může týkat až pětiny Čechů, vládě, lidem, kteří tuto zemi řídí. A opět já do toho zahrnuji i nás, poslankyně a poslance, že tedy na tom problému záleží. Bude to taky jasná zpráva o tom, co domácí násilí je, že to nejsou pouze případy, kdy jednomu z domácnosti teče krev, že jsou to také případy, kdy jeden z partnerů tomu druhému bere peníze, kdy ho psychicky týrá, kdy pod pohrůžkou vyžaduje sex či využívá společné děti k tomu, aby druhého vydíral. Vydírání, ano. Týkat se to může jak žen, tak mužů, seniorů a dětí.

Za mě osobně je to obrovský posun v této problematice, ale uvědomuji si, že jenom definice a jenom jeden zákon nestačí a stačit nebude, a proto jsme takových zákonů prosadili dokonce čtyři společně i s opozičními poslanci.

Náš systém je zatím poměrně nepřátelský a obětem nepomáhá, často mají pocit, že je až zneužije, zjistí od nich všechny informace, kdo co komu dělal, kdo co komu říkal, jak se u toho tvářil. Zjišťují, co jsou zač a přitom zároveň zvažují, co mají na sobě a zda vypadají inteligentně, jako kdyby inteligence souvisela s tím, zda můžete, nebo nemůžete být obětí domácího násilí. Tímto procesem si každý přeživší musí projít, ale není příliš přátelský a spousta z těch malých věcí, spousta z těch malých problémů, které vidíme, se dá v tomto procesu upravit. I na tom se chystáme pracovat a pracovali jsme. A já necítím, tedy necítila jsem ani od jednoho z dotčených ministrů, že by jim na tom nezáleželo.

Co tím teď chci říct? Pokračovala jsem později v projevu. My všichni tady máme obrovské možnosti, jak ovlivňovat naši zemi, a to, jak vypadá. Nejsem vždy přesvědčena o tom, že je všichni tady využíváme, často mám pocit, že problémy se tady jen předkládají a házejí přes pultík na odpovědné lidi. V televizi i tady na plénu se na tom dohadujeme jako šílení. A opět, funguje to jako prostor, kde se předhazují problémy k řešení, místo toho, aby se ta řešení nabízela. A stejně to nakonec skončí prostým porovnáváním toho, co kdo kdy kde udělal a pokazil. A přitom, jak jsem říkala na začátku, my už, mnozí z nás jsme tu pátým rokem, my už jsme tady dlouho, kdy místo hořekování, kňučení a vzájemného obviňování můžeme pro lidi skutečně něco dělat.

Budu pokračovat tím, co následovalo. Hned po mém vystoupení se přihlásil nynější pan místopředseda Patrik Nacher. Není tady bohužel, to mě mrzí, takže já budu částečně citovat i jeho, to znamená tehdy opozičního politika. Poděkoval za slovo. Já jsem se k té faktické přihlásil ještě předtím, než mě ocenila paní poslankyně. Já jsem tam částečně mluvila i o naší spolupráci v agendě exekucí a insolvencí. Pokračuji jako Patrik Nacher:...Protože jsem se chtěl přihlásit, čili jsem chtěl ocenit ten příspěvek a projev, protože jsem po dlouhé době slyšel někoho z koalice, kdo neútočí na opozici, kdo tam vyzdvihne nějaké jasné téma, něco obsahového, skutečně za čím tady jde. Jak já tady zdůrazňuju třeba tu ochranu spotřebitele, a proto jsem se přihlásil, abych to ocenil, aby to dneska nebylo jenom o té zákopové válce, ale i o tom, že člověk má někdy pochválit někoho na té druhé straně, když si myslí, že to takhle tady má zaznít na ten mikrofon.

Takže mi ještě jednou poděkoval, samozřejmě prostřednictvím předsedajícího. A mě vlastně hrozně mrzí, že z vaší strany tady nic takového nepadlo, že samozřejmě tady vystupovali ministři, vystupovala tady celá vláda, ale opravdu, co mi u vás chybí jako vládní koalice, momentálně je ta nabídnutá ruka ke spolupráci na jakémkoliv tématu, kde se můžeme nějak shodnout. Protože jak už jsem tady jednou ve své faktické poznámce říkala, tak vy máte teď momentálně tu moc a já chápu, že nám možná nechcete dávat takový prostor, ale myslím si, že to je špatně pro tuhle zemi, že to je špatně pro lidi, kteří spoléhají na to, že nás sem volili proto, abychom se jich zastávali, abychom pro ně pracovali.

My jsme to jako vládní koalice, a já neříkám, že ve všech tématech, ale v mnohých jsme to dělali, v tomhle já mám opravdu čisté svědomí a u mě se nic nezměnilo. Myslím si, že můžeme bojovat, můžeme vyslovovat nedůvěru vládě, u které vidíme ministra, který tady prostě vydírá prezidenta, on to v té esemesce dokonce i píše, že chápe, že se pan prezident nenechá vydírat, ale myslím si, že my všichni jsme chodili na stejné lekce rétoriky, kde nám vždycky říkali, když dáváte dlouhou větu a v rámci ní dáváte nějaké ale, tak to, co bylo před ale, neplatí. Takže jako bylo to naprosto nepochybné.

Dále se tady chci dotknout ještě jednoho tématu, a to je to chování. Já jsem, jak jsem říkala, měla zlomenou nohu a sledovala jsem vyslovování důvěry vlády z domova, z televize. A to, jakým způsobem se tady k sobě, a já použiju my, jakým způsobem se tady k sobě chováme, není dobré. Myslím si, že to neukazuje nic dobrého lidem, protože oni nás opravdu sledují, spoléhají na nás. Znovu to tady zopakuju. A jako z té obrazovky - já samozřejmě jsem ovlivněná tím, že to tady znám, ale z té obrazovky na mě úplně jako stříkala toxicita, není to vůbec pěkný pohled a myslím si, že si to dělat nemáme.

A tady řeknu jednu větu, budu citovat svoji oblíbenou postavu z knížek. Vyžaduje velkou odvahu postavit se našim nepřátelům, ale stejně tak postavit se našim přátelům. Já vás prosím, já vás fakt prosím, když nějaký politik z vaší koalice nadává političkám nebo politikům, když jim v podstatě vyhrožuje tím, že by zasloužili proplesknout, já fakt čekám na to, kdy se proti tomu vymezíte. Myslím si, že to potřebujeme všichni a potřebují to vidět hlavně ty lidi, na které opravdu my jenom házíme tu negativitu.

K té negativitě, víte, na tom náměstí se lidi nesešli jenom proto, aby podporovali pana prezidenta, oni se tam sešli proto, že cítí velkou frustraci. Logicky, nejsou zastoupeni. Potom tady Pirátům nedáte nějaké výbory, řeší se to několik měsíců. Je to pohrdavé vůči jejich voličům. Tady nejde o Olgu Richterovou, nejde o Ivana Bartoše, nejde o Zdeňka Hřiba. Jde o to, že je volil nějaký počet lidí, Piráti by mě jistě doplnili, kolik přesně to bylo, já si to nepamatuji, nezlobte se na mě za to. Ale ve chvíli, kdy jim tu funkci nedáte, nebo kdy vy je srážíte i v rámci těch parlamentních procedur, tak přesně to, o čem jsem mluvila na začátku svého projevu, to znamená, nějakou tu spolupráci, vy ji tím totálně zabíjíte. A já vím, koukám na faktické, jedna tam je, že se teď přihlásí spousta lidí a bude mi to vymlouvat, kdo si začal, nezačal. Ale tohle je přesně to, co ty lidi slyšet nechtějí a podle mého názoru to ani slyšet nemají. Podle mého názoru my si tady můžeme povědět důvody, proč důvěru, nebo nedůvěru dáváme, či nedáváme, ale tyhle naše žabomyší války jsou fakt strašně k ničemu. Já to tady musím říct.

A teď budu mluvit chvilku k lidem, já to tady zas tak často nedělám. Já chápu, že jsou frustrovaní, cítí se... Znovu, nebo takhle, necítí se vůbec reprezentovaní, bojí se, a já bych od vás očekávala, že je budete zastupovat, jo, i ty, kteří s vámi třeba nesouhlasí. Dva a půl milionu občanů volilo támhleto křídlo ve Sněmovně (ukazuje vpravo), ale hlavně, dva a půl milionu voličů vůbec nešlo k volbám. Já nevím, jestli to tady padlo za ty dva dny. Tihle lidé, když nás vidí, jak tady bojujeme, ten udělal tohle, támhleta udělala támhleto, tak příště k těm volbám nepůjdou taky. A to se na mě nezlobte, ale to potom na té demokracii moc nepracujeme, aby byla lepší a aby nám hlavně vydržela. Právě ti lidé, kteří tu frustraci vyjadřují, a vím o tom, že tam byli i vaši voliči, kterým prostě to, co udělal pan Macinka vůči panu prezidentovi, nepřipadalo v pořádku, tak tihle lidé čekají na to, co my jim řekneme, co my pro ně uděláme. A já bych jim chtěla vzkázat, že jasně, negativní myšlení a frustrace je špatná, nechceme v tom fungovat, nechceme to mít, ale nepomůže ani to, že začneme myslet pozitivně a budeme si říkat, jej, nebojte, dobře to dopadne. Ne. To, co pomůže, je nějaká pozitivní akce, nějaká pozitivní aktivita, můžou se angažovat, můžou vstoupit do jakékoliv politické strany, můžou vstoupit i k vám, samozřejmě i do těch vládních stran. Můžou jakkoliv pracovat pro to, aby tady bylo takzvané lepší dobro, to tady někteří moji kolegové vždycky s takovým jako úšklebkem říkají, no jo, vy zase pácháte dobro. Ale co jiného dělat? Podívejte se na všechny ty sbírky na Ukrajinu, kdykoliv se sundává nějaká vlajka nebo celkově se střílí do toho, že pomáháme napadené zemi, tak se okamžitě zvýší počet lidí, a hlavně ty peníze, které se vybírají, takže ukazuje to, že lidi chtějí pomáhat, že se chtějí nějak pozitivně angažovat, i kdyby jenom sázeli kytičky a uklízeli chodníky, tak si myslím, že to k něčemu pomůže.

No, a pak jsme tady samozřejmě my politici, kteří je musíme reprezentovat taky tou pozitivní politickou aktivitou, a i přes to, že nám třeba ta místa v těch výborech nedáte, že s námi nebudete mluvit, že s námi nebudete kooperovat, my si tu cestu vždycky najdeme. Nebojte, my jsme na to kreativní dost. A hlavně, támhle sedí poměrně dost nových lidí, mladých lidí. (Ukazuje napravo.) Není to tak, že by všichni noví poslanci byli mladí. Nezlobte se na mě, ale není to tak. Ale jsou to lidi, kteří byli aktivně vykroužkovaní, a já si myslím, že je obrovská strategická, politická chyba, že tihle lidi nedostávají tu možnost se angažovat, protože ti lidi, kteří je kroužkovali a volili, měli nějakou pozitivní motivaci, proč je tam zvolit a vybrat si přímo je. Jako tyhlety lidi ponižovat a nedat jim ten prostor si myslím, že je velká chyba, protože oni za čtyři roky budou mít velkou motivaci zase vám to vrátit, a budeme tady zase stát a budeme tady fňukat, že někdo nedostal nějakou funkci, někdo někam nebyl zvolen, někdo se nemůže angažovat, někdo s někým nemluví a tak dále.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. Faktická je tady jenom jedna, a to je paní předsedkyně Pirátů Olga Richterová. Prosím, máte slovo. A připraví se pan poslanec Martin Šmída. Děkuju.

 

Poslankyně Olga Richterová: Já bych ráda jen velice stručně poděkovala paní poslankyni, protože ano, je to přesně tak. Toho půl milionu voličů reprezentujeme v této Sněmovně a jsme připraveni reprezentovat i prací ve výborech, kde prostě hnutí ANO se rozhodlo ztížit zastoupení tohoto půl milionu voličů. Takže díky za zastání.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí pan poslanec Martin Šmída a připraví se paní poslankyně Kateřina Stojanová. Prosím.

 

Poslanec Martin Šmída: Děkuji. Vážené kolegyně, vážení kolegové, fakt bych si nepřál nic jiného, než abychom tady mohli normálně pracovat ve prospěch občanů. Jenomže nemůžeme a to kvůli krokům této vlády. Takže čeho jsme se to za těch pár týdnů dočkali?

Hned první zákon, který vláda protlačila a považte nikoliv jako vládní, ale jako poslanecký návrh, bylo zrušení služebního zákona bez připomínkového řízení, bez probrání ve výborech. A ještě nás obviníte, že nechceme pracovat. Ale my chceme pracovat. My jsme to chtěli probrat ve výborech a my to chceme připomínkovat. Tak prosím, neblokujte práci ostatním.

My chceme kvalitní legislativu a hlavně chceme dělat něco užitečného pro lidi. Ale co jste si vybrali jako prioritu vy? Zrušení služebního zákona. To není krok, který pomáhá lidem, to je pokus o demontáž systému, který má zajišťovat nestrannost úředníků a jejich ochranu před politickými vlivy.

Kdo se to tady oháněl termínem nová totalita? Nebyl to právě nepřítomný pan premiér Babiš? A co teď dělá? Uvolňuje si ruce, aby z nestranných úředníků dělal poslušné loutky. Destabilizuje celý systém a to hned jako první věc. A proč? Aby nemusel vracet ty neprávem čerpané miliardy. A aby mohl čerpat dál. Pan Babiš si dělá z českého státu dojnou krávu. Ale tak jako kráva nevyrábí mléko v žaludcích - že, tak ani peníze státu nerostou na stromech. Jsou to peníze občanů, peníze z jejich práce, z jejich majetků, z jejich spotřeby. A oni platí daně, aby za to dostali nějaké služby - školství, dopravu, zdravotnictví, proto platí daně. Neplatí daně proto, aby si je pak někdo přesypával do vlastní kapsy, do kapsy Agrofertu nebo SynBiolu, tedy do kapsy svojí, případně své rodiny, jak jsme se dozvěděli dnes, ani ne tedy kompletní. Takže někdo... Marfuška dostane Agrofert, ale Popelka bohužel, ta pojede asi na Krym.

Tak jak je to s tím střetem zájmů? Moc dobře si pamatujeme, jak jste tvrdil, že máte být nejdřív jmenován premiérem a potom že máte 30 dní na to, abyste si střet zájmů vyřešil. Nakonec jste přece jmenován byl, třicetidenní lhůta začala ubíhat, uběhla. A co se stalo? Nic. Takže jste nyní opět v ilegalitě? Vy jste protizákonně premiér, protože jste nesplnil ten zákon o střetu zájmů.

A kdybychom čekali nějakou zdrženlivost, tak ani té jsme se nedočkali, protože hned bylo přisypáno 250 milionů zemědělských dotací přesně na ta místa, kde typicky čerpá Agrofert. No, a z čeho se to tam přisypalo? Kde se nám to ukazuje? V rozpočtu. A ten je považte taky protizákonný. Já považuju zákon o rozpočtové odpovědnosti za velmi užitečný. To je zákon, který chrání budoucí generace, abychom je my tady všichni - ale očividně v dnešní době tedy hlavně vy - abychom je neúměrně zadlužili (nezadlužili). A vy jste ten zákon prostě porušili. Ano, tam nejsou žádné sankce. Ale ten zákon mluví jasně, nesmíme neúměrně zadlužovat příští generace. A vy jste ho porušili. No, a z čeho to ti lidé budou jednou splácet? Proč tak zadlužujete naše děti, rodiny s dětmi? Proč? To je proto, že vás nevolí? Nebo co proti nim máte? Protizákonný rozpočet by úplně stačil jako důvod pro vyslovení nedůvěry. Ale jsou tu další.

Nemůžu vynechat trestní stíhání, skutečný tmel téhle nové vlády. Kauza Čapí hnízdo, to je opravdu ostuda. Já si vůbec nedovedu představit, jak je možné, že se vám daří takhle dlouho se vyhýbat spravedlnosti. Kombinace nějakých právnických kliček, odvolávaček a samozřejmě znovu a znovu nabývané imunity. Ale co si o tom má myslet normální člověk? Ten když něco provede, tak trest přichází poměrně rychle. Tady nic takového nepřichází.

No, a co si o tom budou myslet v zahraničí? Dva poměrně významní ústavní činitelé České republiky mají problém se zákonem. Jak to budeme vysvětlovat? Jsem hrdý na tuhle republiku a nesnáším, když jí někdo dělá ostudu. Mám dokonce podezření, že je to právě strach z rozhodnutí soudu a ze spravedlivého trestu, který vás nutí stále dokola a dokola kandidovat do Sněmovny. Nic moc motivace přesunout pár miliard z kapes lidí do kapsy svojí a skrýt se před spravedlností. Paráda. A k tomu ty poslanecké pašalíky a příplatky za funkce, co jste si rozebrali zcela v rozporu s demokratickými zvyklostmi. Tak se ukázala vaše hlavní motivace. Jenomže abyste byli schopni tohle všechno dělat, potřebuje inženýr Babiš, nepřítomný premiér, potřebuje koaliční partnery. Potřebuje Motoristy sobě a především sobě a potřebuje SPD.

Já si pamatuji doby, kdy hnutí ANO bylo pravicovou liberální stranou. Pamatuju si ty hvězdy, ty celebrity v televizi, spousta lidí vlastně měla naději. I já se přiznám, že jsem si říkal tio, nová prostě, nová síla v politice, protikorupční étos. Paráda.

To všechno zmizelo velmi rychle. Kde jsou ty tehdejší celebrity, kde jsou ti tehdejší členové? Spousta lidí odešla. Voličská základna, ta se úplně změnila. Názorová a personální otočka, ta je brutální. Tehdy v europarlamentu, já si to pamatuju, hnutí ANO bylo ve frakci ALDE, ta velmi liberální frakce, ten střední proud Evropské unie, dneska Patrioti pro Evropu, se kterými se nikdo nebaví. No, tak to jste si našli povedené kamarády.

A že vás ti koaliční partneři mají pěkně v hrsti. Z Tomia Okamury jste udělali, nebo prostřednictvím pana předsedajícího, jste udělali předsedu Sněmovny. Pěkný politický handl, to já uznám, majstrštyk. Tak aspoň jste místo espéďáků mohli si nasadit svoje ministry, ale je to potom smutný pohled se dívat, jak je potom strana SPD ve videích různě ponižuje a šikanuje. To je nepříjemné.

A Motoristé sobě? Strana, která se tak tak dostala do Sněmovny, takový Institut Václava Klause. Máme ho tu zpátky. Pamatuju si taky, jak Andrej Babiš hřímal - polistopadový kartel. To vy jste mě stvořili. No, a najednou kámoši. A jsou to právě Motoristé, kteří díky svému počtu poslanců mají ten veliký vydírací potenciál. Ale to jsme si mysleli, že budou vydírat jenom pana premiéra. Jenomže přestřelili, troufli si i na pana prezidenta, a to jim nevyšlo, pan prezident totiž všechno zveřejnil.

A pamatuju si velmi živě jednu větu z těch slavných esemesek: Vím, že se pan prezident nenechá vydírat, ale... Tak to je, myslím, všeříkající. Všichni jsme si to mohli přečíst. Vyhrožování, jaké jsme tu v historii ještě neměli. A navíc od vrchního diplomata, ministra zahraničí. Mě úplně jímá hrůza při představě, že si tak bude pan Macinka dopisovat s nějakými zahraničními partnery.

Situace je skutečně závažná. A poznali to i občané. Ostatně zaplnili velmi rychle dvě naše hlavní náměstí v našem hlavním městě a uspořádali největší demonstraci za poslední dobu.

A to, že je situace závažná, jsme poznali i my tady, a proto máme dnes a včera tuto schůzi.

Při hlasování o důvěře několik dní zpátky jsem měl připomínky především k programu, a to především v oblastech, o které se zajímám, životní prostředí, zemědělství, rozvoj venkova. Každý si to může dohledat, nebudu to opakovat. Stále platí, že ten program není dobrý. Není dobrý pro lidi, ale je šitý pro Agrofert. Ale to nebudu rozebírat znovu.

Shrnu ty další důvody navíc, které považuju i za mnohem závažnější. Je to fakt, že máme slabého premiéra, který si nedokáže poradit s neschopnými anebo všehoschopnými ministry, kteří spolu s panem premiérem vnášejí do české politiky estébácké a mafiánské metody.

Přinesli jste porušování demokratických zvyklostí, protizákonný střet zájmů, protizákonný rozpočet, destrukci nezávislosti institucí, počínaje svěřenými úřady a konče třeba veřejnoprávními médii.

Jste hrozba pro tento stát, pro jeho občany a pro budoucnost tohoto národa. A čím dřív skončíte, tím líp pro všechny, kromě Agrofertu. Tato vláda nemá moji důvěru. Děkuji. (Potlesk Pirátů.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji za vaše vystoupení. My jsme se krátce vystřídali. Toto vystoupení vyvolalo čtyři faktické poznámky. Poprosím Janu Pastuchovou. Připraví se Renata Oulehlová, Lubomír Wenzl a moje maličkost. Vaše dvě minuty, paní poslankyně.

 

Poslankyně Jana Pastuchová: Děkuji, pane místopředsedo. Tak já jsem bedlivě poslouchala pana poslance Šmídu, vaším prostřednictvím. To máte tak hezky nacvičené, vy byste se hodil jako vychovatel do mateřské školy, když se uspávají děti.

Ale mně se program naší vlády líbí. Vy se zabýváte zemědělstvím, životním prostředím a moje celoživotní zaměstnání je zdravotnictví a sociální oblast. Tak si, prosím, přečtěte ten program. A já si myslím, že i vám se musí líbit.

Paní kolegyně Barbora Urbanová, vaším prostřednictvím, které si vážím za to, co dělá v oblasti své a čím se zabývá, tady měla hezký projev, musím říct. Nás tady nabádala k tomu, abychom vytvářeli pro občany, kteří se na nás dívají, atmosféru, a ne že tady házíme špínu jeden na druhého. A já po tom vašem projevu tedy ten pocit nemám.

Říkáte o pašalících, že si tady rozdělujeme pašaliky. No, pane kolego, v minulém volebním období, kdy vaše strana tady měla čtyři poslance, tak těch pašalíků tady na místopředsednictví, předsedů a politických náměstků na ministerstvech, myslím, že bylo až dost.

A vám přece nejde o to, abyste ty pašalíky měli třeba v těch výborech a podvýborech, o kterých mluvíte, že nejste - já jsem ráda, že tam nejste, protože po vašem vystupování tedy si nemyslím, že byste to dobře reprezentovali. Ale vždyť v těch výborech můžete být a pracovat pro těch vašich 500 000 voličů i tak. Vždyť nemusíte být v pozicích a ty pašalíky mít. Říkám, užili jste si jich v minulém volebním období až dost. Děkuju. (Předsedající: Čas. Potlesk zleva.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuju. Poprosím paní poslankyni Renatu Oulehlovou, připraví se Lubomír Wenzl. Vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Renata Oulehlová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Můj předřečník tady v minulém volebním období nebyl, takže nemůže vědět, jak to tady fungovalo, ale mnoho důležitých zákonů šlo pouhým poslaneckým návrhem. Takže to není nic neobvyklého a hojně se to používalo v minulém volebním období, kdy my jsme byli v opozici.

Ale proč jsem se přihlásila na faktickou poznámku. Pane kolego, prostřednictvím pana předsedajícího, já vám z celého srdce přeju, aby nikdy nikdo o vašich dětech nemluvil v tak ošklivých narážkách, jako vy jste mluvil o dětech pana Babiše. A pamatujte si, že lidem se vrací to, co vysílají. Tak než vždycky vyřknete něco tak ošklivého, tak se nad sebou, prosím, zamyslete. (Potlesk zleva.)

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní na faktickou poznámku pan poslanec Lubomír Wenzl a připraví se Patrik Nacher.

 

Poslanec Lubomír Wenzl: Děkuji za slovo, vážený pane předsedo. K panu poslanci Šmídovi, vaším prostřednictvím. Já jsem vystupovat nechtěl, ale už mi to fakt nedalo a přihlásil jsem se.

Já jsem si velice dobře podrobně vyslechl projev ještě paní poslankyně Urbanové. Tam jsem přesvědčen, že nemluvila k levé části nebo k pravé části tohoto sálu a mluvila k nám všem. Pak jste přišel vy, pane poslanče, a spustil jste svůj projev. A říkám, nejsem z těch, který by někde někomu říkal - tohle říkat můžeš, tohle říkat nemůžeš, můžeš se k tomuto vyjadřovat, a k tomuto ne. Vůbec ne. Ale pár poznámek.

Vy jste ve své řeči zmínil, že - volně parafrázuji, protože ještě jsem se nedostal k tomu přepisu, stenozáznamu - že vlastně naše země je zadlužována, že - pustilo se někde 250 milionů a tak dále a že chceme zadlužovat ty, kteří nás, myšleno tím teďka z mého pohledu vlevo, nevolili. To je přece absolutní nesmysl. Nebo špatně jsem to možná pochopil, tak byl bych rád, kdybyste mi to vysvětlil, jak jste toto myslel.

A potom - částečně už to zmínila kolegyně Pastuchová - přece gros práce poslance, a to se, myslím, shodneme všichni, je práce právě v těch výborech. A já nejsem přesvědčen, že poslanec bude pracovat lépe, nebo hůře podle toho, jestli tam má nějakého toho pašalíka, myšleno tím, že je předseda nebo místopředseda výboru nebo nějakého podvýboru. Tam přece nikdo nikomu nebrání. Tam odveďte práci, na kterou budete hrdí a odmění vás za to potom vaši voliči. A v těch výborech přece pracujeme tak, jak Sněmovna - pro všechny občany této země. To, že ty karty takzvaně rozdány jsou tak, jak jsou, po říjnových volbách, tak s tím se, prosím, všichni musíme smířit. Děkuji.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní se s přednostním právem hlásí místopředseda Sněmovny Patrik Nacher a potom s přednostním právem pan ministr zahraničí Petr Macinka. Prosím, máte slovo.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji, pane předsedo. Já jsem tady byl v zásadě vyzván nepřímo kolegyní Barborou Urbanovou, která tady citovala ze stenozáznamu. Já jsem ji pozorně poslouchal, byť jsem nebyl v sále, ale v kanceláři. Ona teďka tady není, předpokládám, že také to pozorně poslouchá.

Já jsem rád, že ona tady vlastně citovala to moje vystoupení. A pro ty nové poslance - vidíte, že jsem konzistentní, že jsem ji tenkrát ocenil z opozičních lavic. Úplně stejně jako minulý týden jsem tady ocenil z koaličních lavic vystoupení třeba Karla Haase.

To znamená, že tady vystoupení opoziční poslankyně za STAN, si myslím, konzistentně, já si toho vážím, vlastně připomněla podle mě přesně těm vystupujícím - a to byla velká náhoda, že po ní vystoupil pan poslanec za Piráty Martin Šmída, který úplně vlastně obrátil na ruby všechno to, co ona tady říkala - o tom zakopávání příkopu, o tom překročit svůj stín a umět ocenit koalice - opozice, opozice - koalice. Ona to dopověděla a hned následující poslanec - já jsem si dělal poznámky - pašalíky, mafiánské metody a my jsme hrozba pro stát. Hrozba pro stát. A to je to zakopávání příkopů, to je ta vlídná tvář, po které volala vaše kolegyně Barbora Urbanová. Rozumím tomu jako správně.

Tak kdybych to měl vzít postupně, za prvé, vůbec v mém slovníku nenajdete, a byl jsem tady čtyři roky v opozici, že bych řekl, že jste hrozba pro stát. To je prostě ten termín, který tady používáte vy, často, nejenom kolega Šmída, ale obecně Piráti, a tím vlastně vy z toho děláte něco, co do té parlamentní politiky podle mě nepatří. To má být souboj nějakých idejí a myšlenek. Pojďme se hádat, jestli EET 2.0 ano nebo ne. Pojďme řešit Green Deal, když tady vidím, jak vstoupil do sálu bývalý ministr životního prostředí, ale toto je prostě podle mě za hranou, a proto my se vůči tomu samozřejmě vymezujeme, protože promlčet to znamená, že s tím vlastně souhlasíme.

Když tady zrovna pirátský poslanec mluví o pašalících, tak je potřeba taky osvěžit paměť. Tak vy jste měli minule čtyři poslance, tři ministry, to na čtyři poslance je rekord po roce 1989, tři přednostní práva. Připomínám, že jste se čtyřmi poslanci měli místopředsedkyni Poslanecké sněmovny, což absolutně neodpovídalo volebním výsledkům, zcela očividně, jednoznačně, evidentně, měřitelně. Ze čtyř poslanců tři přednostní práva, jeden ministr, jedna předsedkyně, jeden předseda poslaneckého klubu. A k tomu ještě, to jsem zapomněl, nějakých deset náměstků.

Tak, pane kolego, prostřednictvím pana předsedajícího, v tomhletom jako já bych to vzal, já bych se vůči tomu vymezil asi od kohokoliv, ale nikdy bych se ani nepřihlásil, já bych to polkl, ale zrovna teda od někoho z Pirátské strany mně to teda přijde jako hodně za čáru. Se čtyřmi poslanci mít tři ministry, deset, teď mě nechytejte za slovo, možná víc, dvanáct, nevím, náměstků a potom v následujícím volebním období mluvit něco o pašalících, kdybych to bral poměrově, tak si spočtěte, kolik bychom my jako odmdesátičlenný klub museli mít ministrů, kolik bychom museli mít přednostních práv, kolik bychom museli mít náměstků. Jako v té logice krát tři, i kdyby to bylo krát dva, tak bychom museli mít 160 náměstků, aby ten poměr byl stejný jako za vás. Já vím, že to je absurdita, ale prostě takhle to je. Přece nemůžeme být trestáni za to, že jsme uspěli ve volbách.

Nebudu tady připomínat to, že vy jste tady najeli na nějaký režim, že jsou politické strany, které si nezaslouží být ve vedení Poslanecké sněmovny, to ať si tady vyřeší kolegové z SPD. Já jenom jsem chtěl připomenout, že to tady prostě bylo a já jsem tady neslyšel od vás, že tady nějaký subjekt zastupuje 300, 400, 500 tisíc lidí i více, a přesto nemá zastoupení ve vedení Poslanecké sněmovny. To říkáte až nyní.

Na závěr bych navázal na Barboru Urbanovou. Ona si trochu postěžovala, že to vzájemné ocenění, já nevím, jestli paní kolegyně, prostřednictvím předsedajícího, jste slyšela ten můj začátek, kde jsem vás, neslyšela, ale ten začátek jste slyšela, jsem vás pochválil znovu. Tak já jenom, že vy jste si postěžovala, že tady dneska vlastně ta vlídnost, kterou jste předvedla vy minule, jak jste to citovala, nebyla. Já jsem asi ne všechny ministry, ale když jsem tady byl v tom sále, tak jsem je poslouchal. A nemůžete zapřít, že oni ta svoje vystoupení koncipovali nikoliv tak, že by se vymezovali vůči opozici nebo koukali do minulosti, ale primárně tady prezentovali to, co za ty tři týdny nebo za měsíc v tom svém rezortu udělali. A dokonce tak silně, že Ivan Bartoš to komentoval dneska, to jsem si napsal, protože mě to zaujalo, ministři říkali, co udělali, ale nikdo se jich na to neptal. Jo. Je to ve stenozáznamu. Jinými slovy, oni využili ten prostor, aby prezentovali svoji práci, ne proto, aby někoho dehonestovali. Já jsem za to rád, ale jak vidíte, některým vašim kolegům i tohleto vadí. To znamená, že jakoby tady ti ministři měli mlčet? Ne. Vždycky ti ministři, když bylo vyvolání nedůvěry vládě, já jsem vám tady včera dal ty naše čtyři příklady, kdy jsme to vyvolali, tak vždycky to využili vaši ministři k prezentaci něčeho.

Někdy to bylo víc útočné na opozici, někdy méně, ale v tomto případě včera to bylo zejména, zejména říkám, že jsem nebyl u všeho, abyste mě zase nechytali za slovo, zejména prezentace jejich činnosti. A jak říkám, tak daleko, až to i Ivanovi Bartošovi, který stojí za vámi, vadilo, že se jich vlastně na to nikdo neptal, tak proč tady vlastně prezentují výsledky své práce? Já jsem naopak za to rád.

To znamená, já navážu na to, čím vy jste skončila, pojďme být k sobě jako vstřícnější. Jsem rád, že jste tady citovala, já jsem to ani si už nepamatoval, že jsem vás takhle pochválil, vidíte, ale prosím, vyřiďte to některým kolegům z opozice, například novému poslanci Martinu Šmídovi, který potom vystoupil po vás a používal termíny, vy jste říkala, že jste neslyšela poslední minutu, tak já vám to řeknu, že my jsme hrozba pro stát, máme mafiánské metody a sbíráme pašalíky. Tak to asi není ta správná cesta. Děkuju za pozornost.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak mám tady v reakci tři faktické poznámky. Jako první vystoupí poslanec Ivan Bartoš, jako druhá předsedkyně klubu Pirátů Olga Richterová, jako třetí poslankyně Barbara Urbanová. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Ivan Bartoš: Já děkuji za slovo. Já bych reagoval prostřednictvím pana předsedajícího na předřečníka Patrika Nachera. Ještě bych chtěl tedy pozdravit předtím pana ministra Macinku, který dorazil. Dobrý den.

Já jsem si vždycky říkal, jestli nám ten Zbyněk Stanjura v té Sněmovně nebude chybět a koukám, že Patrik Nacher minimálně ve svých rétorických vystoupeních je vidět, že Zbyňka Stanjuru hodně poslouchal a umí to, umí kličkovat mezi slovy. Já jsem říkal, že ministrů se nikdo na ty věci neptal, poté, co si ministři této vlády stěžovali, že opozice blokuje projednání ve Sněmovně. My jsme včera přišli na řadu s přednostními právy někdy kolem páté hodiny. A pak jsem četl na různých, třeba teď paní ministryně místního rozvoje, jak ta opozice blokuje tu Sněmovnu a protahujeme to jednání, ale přitom nikdo z nás nevystupoval a nikdo z ministrů neodpověděl na ty základní otázky, kvůli kterým byla svolána tato schůze. Tak to je první věc, takže byť jsem řekl, že ministři mluvili o tom, na co se je nikdo neptal, tak to bylo právě v kontextu toho, že si potom stěžovali, že den jednání Sněmovny je zabitý a stojí to asi 4 miliony.

Ohledně té kultury toho projevu, oni ani ti ministři nějak extrémně agresivně vystupovat nemuseli, protože první vystoupil pan premiér Babiš, který tady všechny pozurážel, já nebudu používat žádná, řekněme, explicitnější slova, jo, ale tak ten si to tady odehrál s tím hejtem na všechny. Trošku mě mrzí, že sekal i do období, kde někteří zde spolusedící, byť v jiných stranách, ať je to pan Boris Šťastný nebo třeba Radim Fiala, byli ti členové ODS, ale já jsem Pirát, já nejsem za ODS, takže mě se ty narážky na to, co bylo před 10 - 15 lety jako příliš nedotkly. Takže si myslím, že tu nevlídnou tvář si tady odehrál pan premiér Babiš, aby pak následně chvilku pobyl a odešel.

A tak když někdo pojmenovává ty metody, dostanu se k tomu možná v další faktické poznámce, vypršel mi čas.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak jako další vystoupí na faktickou poznámku předsedkyně klubu Pirátů Olga Richterová a připraví se paní poslankyně Barbora Urbanová. Prosím, máte dvě minuty.

 

Poslankyně Olga Richterová: Děkuji, pane předsedající. Fakticky pro ty, kdo to sledují, je to přesně tak, jak řekl Ivan Bartoš. Nikdo se tady nevyjádří kriticky k představiteli, který stvořil hnutí ANO tak, jak funguje dnes, k Andreji Babišovi, když tady vystupuje stylem, jakým vystupuje. Každý si to může dohledat, jak vypadal jeho úvodní projev včera.

Co se týče té práce ve výborech, tak je důležité si říct, že se tady po 30 letech poprvé z rozhodnutí Andreje Babiše a hnutí ANO porušují demokratické zvyklosti. To je prostě potřeba, aby zaznělo, že jste nám jako Pirátům, kteří reprezentujeme půl milionu voličů, ztížili tu možnost ty voliče reprezentovat. Samozřejmě, že nás nezastavíte. Samozřejmě, že tu práci ve výborech budeme odvádět tak, jak jsme byli připraveni, nicméně voliči mají také vědět, že prostě mají menší zastoupení, když se určuje agenda těch výborů na takzvaných setkáních vedení výborů, když se zvou hosté, když se plánují například výjezdy těch výborů, prostě to klasické přípravné, co dělají místopředsedové a předseda výboru. Ano, zní to jako detail, ale je potřeba, aby půl milionu voličů vědělo, že se nás Hnutí ANO tak bojí, že prostě Pirátům tuto standardní parlamentní práci chce upřít, ztížit a zkomplikovat. A my se nedáme, to je jasné.

No, a poslední věc, ať má samozřejmě prostor pan ministr Macinka, když dorazil, je to schůze kvůli němu, takže to je zcela na místě. Tak jenom jedna pozornost k tomu, když je ta vstřícnost pouze rétorická.

To, jak tady vystupuje Patrik Nacher, je ukázkový příklad toho, jak chce používat metodu rozděl a panuj. Tak jenom upozorňuji, bacha na to.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní faktická poznámka paní poslankyně Barbora Urbanová. A stále čeká na vystoupení předseda Motoristů Petr Macinka.

 

Poslankyně Barbora Urbanová: Dobrý den. Já jsem hnedka po svém vystoupení odešla a doufala jsem, že nevyvolám faktické, tak potom jsem v kanceláři slyšela to, co jsem slyšela. Pane kolego, prostřednictvím pana předsedy, Nachere, děkuji za ocenění, já oceňuji, zase vás, cítím tam tu podanou ruku. Nicméně, já jsem se pokusila zastat Pirátů, protože mám pocit, že tady v tom celém příběhu jsou ti slabší. Já se ráda zastávám těch slabších a myslím si, že by bylo fajn, kdybyste to dělali vy taky. A tím slabší, než se tady zase tomu budete všichni smát, tak tím slabší myslím tím to, že nemají prostě teďka momentálně vliv na to, jak tady ty funkce jsou nebo nejsou rozdělené. A nechtěla jsem do toho tolik zabrušovat, jak zní to krásné české slovo, které se pro to používá. Nicméně ano, je to tak, prostě jejich voliči nejsou reprezentováni a schválně to říkám já jako člen jiného poslaneckého klubu, protože je to prostě potřeba.

K té druhé věci. Já jsem tady hlavně vyzývala k odvaze a citovala jsem tady jednu svoji oblíbenou postavu. K té odvaze kritizovat někoho, kdo je ten můj přítel, ten někdo, s kterým já teďka momentálně spolupracuju. A doufala jsem, že se tak nějak všichni zamyslíme a začneme to dělat. Protože můj tatínek vždycky říkal, že se mám nejdřív zamyslet nad sebou a teprve potom obviňovat ty ostatní, že dělají něco špatně.

Takže já bych poprosila, a zase, vystupovala tady Olga Richterová, pane kolego, nevím, proč jste se vysmíval. Je to hrozně ošklivé i vůči nám všem ostatním, že tady v těhle toxických strukturách musíme fungovat, kdy já nevím, jestli se pan ministr zahraničí teďka momentálně šklebí nebo nešklebí, ale je to fakt nepříjemné a vypadá to blbě i před těmi lidmi, pane ministře. Já nevím, jestli jste tady na ten můj projev byl, ale já jsem se snažila naznačit, že by bylo potřeba to dělat jinak a ano, musím to říct - jinak a lépe. Děkuji za pozornost.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní opět faktická poznámka, pan poslanec Martin Šmída. Takže asi není z opozice zájem o vystoupení Petra Macinky. Takže prosím, máte dvě minuty.

 

Poslanec Martin Šmída: Děkuji. Já jsem byl vyvolán a beru si ty poznámky k srdci. Poznámka o dětech nebyla košer. Ano, máte pravdu, taky bych nechtěl, aby tady někdo zmiňoval moje děti. Tak je jenom pozdravím: Miláčci, mám vás rád oba stejně.

A druhá věc k panu Nacherovi, prostřednictvím pana předsedajícího, já vím, že se vám hodí ten přepočet na ty poslance, ale já bych chtěl připomenout, že my jsme kandidovali v koalici PirSTAN a já už vím, že to přece všichni vědí a že možná dvě třetiny podle těch sociologických průzkumů tehdy té koalici PirSTAN vlastně přinesli voliči Pirátů. Ale prostě to je ta věc, která vejde do učebnic politologie. To, co se stalo nám. A já to svým kolegům ze STAN vůbec nijak nezazlívám, beru to, jak to bylo. My v Olomouckém kraji jsme měli vždycky dobré vztahy. Ale ten přepočet na poslance, to je něco, co se hodí tomu vašemu výpočtu, ale pravdou je, když to přepočteme na ty voliče, tak na ty voliče ten přepočet sedí. Takže to zastoupení odpovídalo těm demokratickým zvyklostem. Takže není úplně fér se na to odkazovat, že něco nesedělo, protože na počet voličů to sedělo. Děkuju.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí s přednostním právem ministr zahraničí, předseda Motoristů Petr Macinka. Prosím, máte slovo, pane ministře, prosím. No, můžete. (Poslankyně Urbanová se hlásí s faktickou.) Tak faktická poznámka má přednost, tak jestli je to důležitější, dobře, prosím.

 

Poslankyně Barbora Urbanová: Pane předsedo, od vás tady padla věta, je vidět, že opozice nemá zájem o vystoupení pana Macinky? Tak bych tady fakticky chtěla uvést, že o to zájem máme. Takže, pane ministře, prosím, vystupte. Já jsem se přihlásila totiž ještě předtím, než jste sem šel.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak dobře. Takže nyní vystoupení pana ministra, prosím, máte slovo.

 

Místopředseda vlády, ministr zahraničních věcí a ministr životního prostředí ČR Petr Macinka: Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, vážení členové vlády, občané, stojím dnes tady na půdě Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky nikoliv proto, abych hájil vládu při tady tomto pokusu vyjádřit vládě nedůvěru, ale stojím tady proto, abych hájil českou ústavu. Při projednávání důvěry naší vládě před nějakými třemi týdny jsem tady hovořil spíš k poslancům vládní koalice, nyní při návrhu na vyslovení nedůvěry budu hovořit k poslancům opozice, kteří tady tuto schůzi vyvolali.

Vyvolali jste ji nikoliv proto, že by vláda ztratila parlamentní většinu. Nevyvolali jste i proto, že by existoval nějaký ucelený alternativní program, který byste chtěli nabídnout. Vyvolali jste ji proto, že prezident republiky Petr Pavel se rozhodl svévolně vstoupit do kompetencí vlády a vy jste se rozhodli tady tuto jeho svévoli politicky využít.

Jaká je skutečná podstata problému, o kterém se bavíme? Tak začněme nějakými fakty. Prezident republiky odmítá jmenovat navrženého ministra životního prostředí, který je bezúhonný, který prošel volbami a který je dnes jedním z nejviditelnějších českých politiků s podporou stovek tisíc fanoušků a voličů. Odmítá ho jmenovat nikoliv na základě pravomocného rozsudku, nikoliv na základě porušení zákona, nikoliv na základě nějaké ústavní překážky. Odmítá ho jmenovat pouze na základě vlastního subjektivního hodnotového soudu.

Jenomže Ústava České republiky není esejí o osobních sympatiích. Je to základní právní dokument. Čl. 68 odst. 2 Ústavy České republiky říká jasně: Prezident republiky jmenuje předsedu vlády a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev.

Nikde tam není slovo, pokud se mu kandidát líbí, nikde tam není slovo po mediálním auditu, nikde tam není slovo podle prezidentova svědomí. A k tomu čl. 62, písm. a) dává prezidentovi pravomoc jmenovat členy vlády, nikoliv právo je politicky vetovat.

Prezident tedy není personální komisí vlády, prezident není morálním arbitrem exekutivy, prezident určitě není žádným nadřízeným premiéra. Prezident má konat, ne selektovat. A pokud tyto jednoduché věty odmítáme přijmout, pak už nemáme parlamentní demokracii, máme zde prezidentský aktivismus.

Jako záminka pro tady to konání pana prezidenta slouží mediální kauzy okolo našeho kolegy Filipa Turka. Jenomže mediální obraz sám o sobě není právním důvodem. Mediální obraz nepředstavuje ani žádný ústavní důvod, aby prezident blokoval sestavení vlády, anebo komplikoval její činnost. V právním státě nerozhodují titulky Deníku N a dalších okrajových médií, rozhodují zákony. Pokud bychom připustili, že mediální tlak stačí k vyřazení člena vlády, pak jsme právě vytvořili precedens, který může zítra dopadnout na kohokoliv z vás.

Prezident pro svůj útok na ústavnost našeho politického systému používá nepřesvědčivé argumenty, které byly mnohokrát vyvráceny dokonce i přímo jemu osobně, takže buď tuto jednoduchou argumentaci nepochopil, anebo ji chápat nechce. Otáčí se na takzvaných černých stavbách, které měl podle aktivistického novináře Pšeničky stavět Filip Turek na svém pozemku. Tyto virty opakuje prezident i přesto, že i jemu osobně bylo vysvětleno, že Filip Turek tento pozemek zčásti zdědil a zčásti koupil s již zahájenou černou stavbou jedním z předchozích majitelů.

Je toto jednoduché vysvětlení pro chápání naší hlavy státu opravdu natolik složité, že jej stále opakuje, anebo se mu prostě nehodí?

Zmiňuje se údajný otřesný výrok Filipa Turka ohledně popálené romské holčičky. Filip Turek asi stokrát autenticitu tohoto příspěvku popřel. Přesto je mu stále předhazován. No, a Deník N, který tuto nechutnou dezinformaci přinesl, v říjnu tuším na svých stránkách ještě tvrdil, že během několika dnů přinese nezpochybnitelné důkazy o tom, že se tak skutečně stalo. Nepřinesl nic. Je únor, my stále čekáme. Deník N místo důkazů české veřejnosti ukázal pouze jakéhosi nenávistného rasistu Dobeše, což je opravdový morální maják, to blahopřejeme. Ale vy, naše ctěná opozice, na to naskakujete.

Dovolte mi nyní krátkou osobnější, ale prosím, nikoliv útočnou úvahu. Co se podle mého názoru skutečně odehrává v mysli prezidenta republiky Petra Pavla, který argumentuje slovy jako adorace totalitního režimu? A proč na základě mediálních fabulací volí natolik extrémní krok, že se rozhodne nerespektovat Ústavu České republiky. Myslím, že v tomto případě opravdu nejde o Filipa Turka. Možná jsme svědky něčeho úplně jiného. Já se domnívám, že sledujeme jakýsi vnitřní zápas samotného prezidenta, který nebojuje za řád a klid, jak nás ujišťoval ve své předvolební kampani. Petr Pavel nyní nejspíš bojuje složitý boj s temnou stránkou své vlastní osobnosti a své vlastní minulosti.

Prezident kritizuje historické výroky Filipa Turka z dávné minulosti, zatímco jeho vlastní životopis z konce osmdesátých let obsahuje adorační pasáže, které se týkají působení v strukturách tehdejšího totalitního režimu. Myslím, že všichni, kteří si nezakrývají oči, správně vnímají vlastnoručně psaná slova Petra Pavla, který v roce 1987, tedy ve věku 26 let, uvedl následující: velký vliv... Cituji: "Velký vliv na mé pozdější názory mělo léto roku 1968. Tehdy byli u nás na návštěvě přátelé ze Sovětského svazu. Právě na kontrastu mezi nimi na jedné straně a protisovětskými náladami na druhé mi otec srozumitelně k věku vysvětlil podstatu situace. Bylo to účinnější než cokoliv jiného a také trvalejší. Posměch ve škole ze strany spolužáků pro mou obhajobu našich přátel mne v názoru pouze utvrdil." Konec citátu. Petr Pavel 1987. Víte, já rozumím tomu, že toto je něco, na co pan prezident dnes rozhodně nemůže být pyšný, ani hrdý, a proto se snaží ze všech sil tuto část své minulosti vymazat, zničit, eliminovat a zapomenout.

Domnívám se, že si tuto velice neslavnou část své vlastní minulosti projektuje právě do osoby Filipa Turka, na kterého útočí skrze domnělou adoraci totalitního režimu. Jenže kdo tuto adoraci ukázal doopravdy a kdo měl pouze hraniční humor? Odpovězte si sami na tuto otázku. A já vás opravdu a bez nadsázky prosím o alespoň elementární objektivitu.

Prezident dále rád hovoří o neúctě k pravidlům v případě Filipa Turka. A přitom je to právě on, kdo dnes porušuje pravidlo nejvyšší, Ústavu České republiky. Prezident Filipovi Turkovi vytýká ostrý jazyk a zároveň se dopouští výroku o zahraničních státnících, které by jiným politikům neprošly. Já myslím, že nemá smysl připomínat slova, jimiž počastoval dle něj odpudivou lidskou bytost, která je, cituji, která je shodou okolností prezidentem Spojených států amerických, tedy stojí v čele země, která je naším nejvýznamnějším spojencem v Severoatlantické alianci. Víte, já rozumím, že i toto je pro pana prezidenta velkým traumatem a nejradši by svá slova vzal zpět. I zde se nabízí paralela, kdy může mít pocit, že útokem na ostrá vyjádření Filipa Turka vymaže, anebo dokonce sám před sebou odčiní ostrá vyjádření, které sám on řekl. Nevím. Takže možná se tady nevede spor o jedno jméno, možná se zde odehrává jakási projekce, promítání vlastních stínů do cizí postavy.

Aby nebylo mýlky, já to v žádném případě neříkám jako nějaké obvinění, to prosím, aby tak nebylo vnímáno. Já to říkám jako pokus porozumět, porozumět panu prezidentovi, protože lidé někdy nejpřesvědčivěji bojují právě s tím, co jim připomíná jejich vlastní minulost, na kterou by nejradši zapomněli a s nimi i někteří ostatní. I přesto však jako předseda politické strany, která je součástí vládní koalice, nemohu přistoupit na fakt, kdy sám prezident republiky v případě Filipa Turka neuvěřitelným způsobem bagatelizuje náš ústavní řád slovy, cituji, není přitom rozhodující, zda mu byly jednotlivé výroky a činy zpochybňující ústavní hodnoty prokázány, ale to, zda na ně tímto způsobem nahlíží významná část veřejnosti.

Nabízím tedy panu prezidentovi drobnou možnou, takovou hypotetickou paralelu. Je to totéž, jako kdyby předseda Senátu při inauguraci Petra Pavla odmítl se stejnými slovy o názoru podstatné části veřejnosti přijmout jeho prezidentský slib s odvoláním na jeho výroky schvalující invazi sovětských a dalších vojsk do Československa v roce 1968. Kdyby předseda Senátu, podobně jako dnes Petr Pavel, sdělil, ať se navzdory výsledku ve volbách prezidentem stane třeba poradce Petr Kolář, jehož slib bez problému přijme. (Potlesk zleva.) Taky vám to připadá absurdní? Mně teda určitě ano, jak tady tato hypotetická situace, tak ale i ta nehypotetická, kterou vytvořil právě prezident Pavel.

Vážení kolegové. V České republice proběhly volby a na jejich základě byla formulována vítězná koalice hnutí ANO, SPD a Motoristů sobě. Tyto strany společně uzavřely koaliční smlouvu, z níž mimo jiné vyplývá rozdělení rezortů. Nikdo jiný, kromě zmiňovaných vládních hnutí a stran, nemá právo do tohoto nastavení promlouvat ani zasahovat. Je to totiž výsledek svaté vůle voličů, která musí být respektována. Musí být respektována jak námi, koaličními stranami, tak ale i prezidentem republiky, který opravdu není čtvrtou stranou naší vlády.

Není žádným tajemstvím, že prezident Petr Pavel dlouhodobě zastává postoje, které jsou totožné s programem vaším, milá opozice, s programem opozice a s postoji vašich představitelů, nikoliv však s postoji vládní většiny. Abych stručně uvedl, je to opakovaná a nekritická apoteóza takzvané občanské společnosti jako náhražky politických stran, je to sympatie k zrušení české koruny a národního práva veta v Evropské unii, je to silný důkaz na destrukční zelené politiky, vůči nimž je i vláda samotná často velmi zdrženlivá, kdybych měl zůstat mírný. Já myslím, že to nejsou žádné náhodné signály, to je konzistentní politická linie, ale není to linie vlády České republiky, je to linie právě vaše - linie opoziční. Pan prezident se tady tím jednoznačně situuje do pozice, kdy chce vládu programově a ideově vyvažovat, kdy hodlá hájit a prosazovat opoziční postoje a tedy postoje pouze jedné části společnosti, nikoliv celé České republiky, čímž se vlastně stává skutečným opozičním lídrem.

Je mi to opravdu líto, pánové Rakušane, Kupko, Výborný, Hřibe a vy, kolego z TOP 09, co jsem teď zapomněl vaše jméno, za což se prostřednictvím pana předsedajícího hluboce omlouvám, pan prezident Pavel už prostě nikdy nebude prezidentem všech, tento most byl definitivně spálen, abych zůstal u své vlastní terminologie z minulého týdne.

Abych se také krátce vyjádřil tady k té aktuální SMSgate, kdy mě prezident obvinil z vydírání. No, nevím, myslím, že jeho výklad českého právního řádu se už v minulosti opakovaně ukázal jako poměrně emocionální, takže já trvám na tom, že to samozřejmě žádné vydírání není. Pro pořádek připomenu jeden z několika velmi podobných příkladů, které jsme v minulosti viděli. (Ukazuje materiál.) Tady - článek, kdy pan bývalý poslanec za Piráty Ferjenčík společně tady sedí s panem Skopečkem z ODS. "Pokud Zeman nejmenuje vládu, která by měla po volbách většinu, snížíme rozpočet Hradu na nulu, hrozí opoziční koalice." Jo? Tohle se tehdy silácky říkalo veřejně, jenomže já jsem zprávy psal soukromě, navíc nikoliv panu prezidentovi, ale jeho příteli po boku Petrovi Kolářovi, tedy jsem to psal jako jednomu z hlavních představitelů dnešního opozičního tábora. Byla to komunikace s opozicí. A ruku na srdce, vážení kolegové, ani vy nás tady nijak nešetříte, ani vy, když jste nedávno vládli, tak jste si nebrali servítky. Připomenu řeči o tom, že když vyhraje volby Andrej Babiš, tak mu zavolá Putin a přijedou tanky. To bylo opravdu mimořádně hloupé. A podobných výrazů nebo výroků bylo z vaší strany tady na půdě této Sněmovny - a nejenom tady - určitě stovky. Takže někdo obrazně pálí mosty, ale jiný rovnou vyhrožuje Putinem.

Víte, jak jsem už řekl v televizi o víkendu, vrcholová politika není pro princezny. Zhroutit se z jedné či dvou ostřeji formulovaných neveřejných esemesek, to nemusí být znakem odolnosti, která je potřebnou výbavou vrcholového politika. Víte sami dobře, že na zahraničních fórech se i přes často deklarovanou jednotu odehrává tvrdý střet o prosazování národních zájmů. To fakt není žádná procházka růžovým sadem. A proto politik, který reprezentuje naši zemi na těchto formátech, musí umět ukázat lokty, nikoliv slzy, z těch se nenajíme.

Vážení kolegové, vážím si opravdu této Sněmovny, také proto tu dnes stojím, proto tu dnes mluvím. Omlouvám se, že jsem tady nemohl být včera, ale klimatická krize skončila, takže z Frankfurtu nelétala žádná letadla. Já tady dnes pouze odmítám jednu věc, a to je takzvaný dvojí metr opozice. Já odmítám situaci, kdy opozice bez vlastního, smysluplného programového projektu sklouzla do vleku aktivistických skupin, které dnes fakticky organizují předčasnou prezidentskou kampaň. Dnes tady nejde o nedůvěru vládě, je to pokus legitimizovat porušování ústavy a přetavit ho v politický kapitál. A u toho Motoristé asistovat nebudou. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk Motoristů sobě.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji za vaše vystoupení, pane vicepremiére a ministře. Vaše vystoupení vyvolalo několik faktických poznámek.

Než začnu zvát ty, kteří je podali, tak prosím, ještě omluva. Pan poslanec Filip Turek od 13.10 do 14.37 bez udání důvodu.

První s faktickou poznámkou je poslankyně Gabriela Svárovská, druhý potom poslanec Petr Hladík, třetí poslanec Michal Zuna, čtvrtá poslankyně Olga Richterová, pátý poslanec Jan Berki a šestý poslanec Ivan Bartoš. Paní poslankyně Svárovská, vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Gabriela Svárovská: Děkuji, pane předsedající. Pane ministře Macinko, mohl jste využít svůj projev třeba k tomu, že byste se omluvil za nevhodnou komunikaci s hlavou státu, místo abyste nám tady předvedl svojí velmi frivolní jaksi metodu práce s ústavním právem. Myslím, že pokud jde o pronikání do odborností, které jsou důležité pro výkon vaší ministerské funkce v obou rezortech, máte práce až nad hlavu a myslím, že oblast ústavního práva můžete prozatím nechat k interpretaci ústavním právníkům a právničkám.

Jak jistě víme, pan premiér Babiš nepodal ústavní žalobu, čili vaše výklady ústavy nejsou absolutně namístě - nemáte k tomu ani erudici, ani žádné institucionální pravomoci. Myslím si, že tahle hra je u konce, pan premiér Babiš řekl dnes médiím, že Filip Turek ministrem nebude, čili soustřeďme se na to, o co jde doopravdy, a to je vystupování a chování Motoristů v této vládě, způsob, jakým destruují svěřené úřady a svěřenou agendu, a na to se soustřeďme, to je totiž skutečný důvod této schůze o nedůvěře vlády, nikoli to, co se nám snažil tady podsunout pan ministr Macinka.

Ještě poslední věc, která mě vždycky tak jako pobaví, jak má pan Filip Turek statisíce sledujících, tak pan Filip Turek dostal ve volbách je 2 232 preferenčních hlasů, což je váha mezi voliči kraje přesně 2,68 procent. Já nemám na sociálních sítích statisíce sledujících, ale moje preferenční váha a podíl na voličstvu daného kraje byl 2,7 procent. Takže prosím, přestaňme už tady budovat kult Filipa Turka, myslím si, že už nás to asi nikoho nebaví. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, paní poslankyně. Další s faktickou poznámkou je přihlášen pan poslanec Petr Hladík. Vaše dvě minuty.

 

Poslanec Petr Hladík: Děkuju. Já nevím, jestli to stihnu za ty dvě minuty, no, ale kdyžtak se přihlásím znovu. Pane ministře, vy jste nepochopil, proč jsme svolali tuhletu schůzi, vy jste nepochopil, proč tady vlastně dva dny jsme. My jsme tady kvůli vám, my jsme tady kvůli tomu (Otáčí se do ministerských lavic.) - a teď tady není ministr, to je fakt divné jako, jo, když ten člověk ani není ochoten poslouchat reakci. (Gestikuluje do pléna.) Já vím, že vy mě posloucháte, a za to vám děkuji jako vládním poslancům. Tak já to řeknu lidem, kteří se dívají.

My jsme tuhletu schůzi přece svolali proto, že tady je jeden ministr, který je shodou okolností předseda strany, a nedokáže přesvědčit premiéra své vlády nebo vlády, ve které on je, aby to s ústavou a v ústavním souladu řešil a jednou provždy se tohleto vyřešilo. Dokonce Andrej Babiš se ho ani nezastane. (Otáčí se do ministerských lavic.) Kde je Andrej Babiš? Je v Itálii, on tady dneska není, on nebojuje za Petra Macinku nebo Filipa Turka, jemu jsou úplně jedno. Tak už to konečně pochopte, že to tak je.

My jsme vyvolali tuhletu schůzi proto, že v normální, demokratické západní Evropě by ministr, který vyhrožuje prezidentovi, prostě rezignoval. Vy jste tady měl šanci se omluvit, omluvit se panu prezidentovi, omluvit se lidem, omluvit se i vašim voličům, protože i vaši voliči, voliči, kteří podpořili Motoristy, volili Petra Pavla a stále dokonce 50 procent z nich (jej) podporuje, současného prezidenta. Tahleta schůze je přece o tom, že vy jste úplně destruoval, porušil jste celou zahraniční politiku. Vy prostě tím, že chcete dostat jednoho poslance - Filipa Turka - na ministerský post, tak jste ochoten pálit mosty, vyhrožovat prezidentovi přes zahraniční média a generálního tajemníka NATO (Předsedající: Čas.), jste ochoten dát všanc celou Českou republiku, naše hodnoty (Předsedající: Čas.), náš národ a naše společné hodnoty vůči prosazení (Předsedající: Čas, pane poslanče.) jedné politické osoby. Omlouvám se, já se přihlásím.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Dalším s faktickou poznámkou je pan poslanec Michal Zuna. Vaše dvě minuty. Prosím.

 

Poslanec Michal Zuna: Já vám moc děkuju, pane předsedající. Vážený pane ministře Macinko, vy jste tady uvedl, že postup pana prezidenta není v souladu s ústavou. Já se k tomu ještě vrátím, jestli můžeme vůbec takovéto výroky tady říkat, ale vy jste dělal inventuru výroků, kdo co kdy říkal, tak mi dovolte připomenout, že 10. prosince 2021 jste na vašem facebookovém profilu uvedl následující, cituji: "Geniálně naformulované stanovisko prezidenta". Myšleno Miloše Zemana. "Kašpárkovi s dredama to sice asi nikdy úplně nedocvakne, ale dokud budou trvat na tom svém nevycváleném frackovi Lipavském, který se tolik líbí Schwarzenbergovi, bude tady vládnout Babiš s Hamáčkem a Maláčovou forever." Konec citace.

To myslíte vážně? Tak se prosím vraťte v čase a uvědomte si, jaká byla vaše reakce na stanovisko prezidenta Zemana a jaká je reakce na stanovisko prezidenta Pavla. Já myslím, že to je naprosto pokrytecké, groteskní a řekl bych i schizofrenní. Ten postup vám v roce 2021 nevadil a dnes říkáte, že není v souladu s ústavou.

Za prvé, neříkejte prosím soudy. Včera jsme se tady o tom bavili i s paní profesorkou Válkovou, že role poslance není soudit. Od toho máme nezávislé soudy. Bavili jsme se tady o tom i v souvislosti s žádostí o vydání k trestnímu stíhání Andreje Babiše a Tomia Okamury, tak tady prosím neříkejte, zdali prezident porušuje nebo neporušuje ústavu. Pokud to chcete vědět, tak podejte kompetenční žalobu prostřednictvím pana premiéra tak, jak jsme vás k tomu za TOP 09 přes Jiřího Pospíšila již jednou vyzývali. Potom budete vědět, zda porušuje nebo neporušuje, ale neříkejte to tady. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane poslanče. Další s faktickou poznámkou je paní předsedkyně klubu Pirátů Olga Richterová. Vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Olga Richterová: Děkuji pěkně. Ta citace pana Macinky, kterou napsal jenom před čtyřmi lety, tedy zazněla a myslím, že to je nikoliv geniálně naformulované, ale geniálně výstižné. Tohle pokrytectví, které představují Motoristé sobě, a především sobě, je v téhleté názorové otočce úplně geniálně obsaženo. My tady stojíme dnes proto, že se pan ministr Macinka měl omluvit, měl rezignovat, měl přestat zatěžovat vládu svými kauzami. Namísto toho se tady tváří, že má jakékoliv právo se čertit, hněvat kvůli postupu prezidenta Petra Pavla. Přitom ten stejný postup ještě před několika lety veřejně schvaloval.

Já jenom chci vzkázat panu vicepremiérovi a předsedovi strany Petru Macinkovi, že kdyby kdokoliv jiný předvedl to, co on, tak by si teď na sítích dával patrně hodinové rozhovory právě na téma dvojí metr a stejně tak by to patrně dělali mnozí další, dnes koaliční poslanci. Proto se obracíme na vás, hnutí ANO a SPD nebo Kreml sobě, jak kdo chcete. Opravdu chcete toto hájit, opravdu máte toto zapotřebí? To je důvod, proč jsme se tady dneska sešli. Vaše kauzy, vy jste ten důvod.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, paní předsedkyně. Další, kdo se přihlásil s faktickou poznámkou, je pan poslanec Jan Berki. (K řečnickému pultu přichází poslanec Ivan Bartoš.) Vy budete, pane poslanče, hned další.

 

Poslanec Jan Berki: Děkuji. Já jsem si trochu myslel tedy původně, že pan ministr nevystřelí a neodejde hned, že třeba například vystřídá svého stranického kolegu Otu Klempíře, aby tu nemusel sedět on a poslouchat reakce na jeho proslov. Tak možná taky jiná kultura.

Jenom jsem se chtěl u některých věcí v tom proslovu trošku zastavit. To jeho pokrytectví, co se týká vyjádření k porušování ústavy, už tu zmiňovali kolegové. Ale pokusil se pana prezidenta vykreslit jako někoho, kdo se zhroutil, kdo brečel, plakal. Já nevím, jestli si pamatuje, že ten člověk byl náčelníkem Generálního štábu České republiky, že to byl člověk, který zastával poměrně významnou funkci v NATO. Nemyslím si, že to je zrovna profilově někdo, kdo by plakal a hroutil se po nějaké esemesce od člověka, jehož kvality teď asi hodnotit nechci. Druhá věc říká, že voliči někoho volí s názorem. Asi i Petra Pavla volili voliči s názorem. To, že zastává ty své názory nadále, je mu teď asi těžko dost vyčítat.

Pak mě tedy trošku nadzvedlo to srovnání minulosti Petra Pavla a Filipa Turka. Petr Pavel, pokud se nepletu, se narodil na začátku šedesátých let. To znamená, vyrůstal v úplně jiném prostředí, v úplně jiném školství. Filip Turek, pokud se nepletu, se narodil v polovině osmdesátých let. To znamená, to, jaký přístup k informacím měl, to, jak byl ovlivňován, je diametrálně odlišné. Co je především diametrálně odlišné, je, jak se k této nešťastné minulosti ti dva postavili.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Nyní tedy pan poslanec Ivan Bartoš. Vaše dvě minuty.

 

Poslanec Ivan Bartoš: Děkuji za slovo. Já tedy musím říct, že pan poslanec a pan vicepremiér Macinka vyloženě svým vystoupením tu situaci s hradem deeskaloval. To, až se pan premiér vrátí z itošky, tak podle mě bude úplně nadšený. Úplně to naváže na to přátelské povídání, které dnes měl, aspoň dle jeho slov, s panem prezidentem, kdy si všechno vyjasnili.

Mě ty citace někdy docela pobaví. Já si to znovu čtu: Kašpárkovi s dredama to asi nikdy úplně nedocvakne. Předpokládám, že Kašpárek s dredama jsem já a jenom bych chtěl panu Macinkovi říct, že na rozdíl od toho Kašpárkovi s dredama ministr zahraničí nakonec jmenován byl, kdežto dnes i vyjádřením pana premiéra Babiše Filip Turek ministrem nikdy nebude. (Potlesk z řad poslanců Pirátů.) Což je takový trochu rozdíl mezi tím, kdo a jak vystupuje.

Ale co mě trošku vadí, je bagatelizace vyjádření toho Filipa Turka. Naštěstí hranatá legenda is history, bych to řekl slovy. Ale já tedy jsem koukal třeba na vyjádření pana Turka a on mě má vyloženě rád, jo? Protože on v roce třeba 2023 - abychom si řekli, jak je to s tím jeho adorováním nacismu a lágrů - na svůj Twitter napsal. Mám tam fotku, je tam podtrženo - rodičovskou pomoc musíme valorizovat a chtěli jsme, aby si superbohatí lidé nemohli odepisovat Ferrari v plné míře, jo? To byly takové ty daňové výjimky pro ty, co mají rádi ta rychlá auta jako Filip Turek. Tak náš boj s bolševikem neustal a nikdy neustane. Na tyhle ještěrky - to jsem já - ty tábory asi ani nebudeme stíhat otevírat. Ještě, že je v Praze dost lamp. Takovýchto citací o šlápnutí do ksichtu - to nevytváří média, to sám Filip Turek točil, publikoval to u Xavera a u jiných a ještě se tím chlubil. Tak si tady nehrajme, že Filip Turek měl nějaké mladické nerozvážnosti nebo humory. Ty citace jsou z roku 2023. To už byl v politice.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane poslanče. Další s faktickou poznámkou je předseda politické strany TOP 09 Matěj Ondřej Havel. Vaše dvě minuty.

 

Poslanec Matěj Ondřej Havel: Děkuju za slovo. Škoda, že pan ministr utekl, protože jsem se mu přišel představit. Já jsem slyšel, že nezná mé jméno. Pane ministře, doufám, že mě posloucháte aspoň někde v kanceláři schovaný. Jmenuju se Havel, jsem z TOP 09, jak jste identifikoval. To se vám bude dobře pamatovat, to moje příjmení. 38 let, ženatý, pět dětí. Rád chodím na procházky a chovám slepice. (Smích a potlesk z pravé strany sálu.) Děkuji.

Ale chci zareagovat na to vaše vystoupení. Kromě toho, abyste si mě zapamatoval, což by mě těšilo, tak to, co jsme tady od vás slyšeli, je pohrdání nejenom parlamentní opozicí, nejenom tou schůzí, kterou jsme svolali, ale vlastně i občanskou společností. Nelze nevzpomenout, jak jsem to tady už říkal při svém vystoupení, těch 100 000 lidí na náměstí v neděli. Ti se tam sešli kvůli vám, kvůli tomu, jak se chováte k prezidentu republiky, bezprecedentní vydírání prezidenta republiky. To není žádná šaráda parlamentní opozice, že si tady hrajeme na nějaké politické divadlo. To je přece jasný důkaz, že dráždíte občanskou společnost takovým způsobem, že jste vyhnal 100 000 lidí do ulic naší země právě minulou neděli.

To je to, co k tomu chci říct, a to je taky důvod, proč my tady vystupujeme, proč klademe otázky, proč se vás ptáme, i když tady nejste - někde pobíháte - protože občanskou společnost to prostě zajímá. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane předsedo. Další s faktickou poznámkou je paní poslankyně Berenika Peštová. Zatím se může připravit na faktickou poznámku pan poslanec Petr Hladík. Vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já to vezmu ze začátku, já jsem si psala poznámky. Tak nejdřív na paní poslankyni Svárovskou, prostřednictvím vás. Já jsem slyšela... Můžeme si o tom myslet cokoliv, ale ten projev byl slušný, byl chronologický, nebyl emotivní, neútočný. Prostě byl to nějaký projev, který jsem bedlivě poslouchala.

K panu Hladíkovi, prostřednictvím pana předsedajícího. Vy tady na nás útočíte, že my vás kádrujeme, nechceme vám dát předsedy, místopředsedy. To je naše právo, naše právo, naše místa. Jak se vám to líbí? Je to nepříjemný, že jo. A to stejné dělá pan prezident. Taky kádruje.

Co se týče paměti. Mně strašně vadí, když přestáváte všichni vy... takhle vytěsňovat historii, jako, jo, to mně úplně, a když se začnete tu historii přepisovat tak, jak se vám to hodí, jo. Takže když jsme byli my na základní škole v tý totalitě, tak jsme skončili někde v roce 1948, pak to tak nějak jako prošumělo ty padesátý léta, to jsme se moc nebavili.

Šedesátej osmej, taky nikdo nechtěl říct, protože nikdo si nechtěl pálit z těch učitelů ruce. Takže my teďko ve své podstatě úplně popřeme do osmdesátýho devátýho roku. Takže jestliže pan prezident je rozvědčík, byl rozvědčík. Manželka politručka, tak teď to všichni zapomeneme, protože to je hrdina, náš národní hrdina. Ne, ten váš životopis je celej, celej, vždycky ho musíte říct celej, jestliže tam máte škraloup, je celej. Mně třeba vadilo, že on vytěsnil ve svých rozhovorech tuto část svého života. 27 let není mladičká nerozvážnost. Tady máte kolegyně, kterým je 22, 23, 25, 27. Já taky beru je jako hotový lidi, já k nim i tak přistupuju prostě. A pokud teď něco udělají, tak to není mladická nerozvážnost, je to jejich rozhodnutí, oni se tak rozhodli, oni tak mluví, takže mi neříkejte něco o mladické nerozvážnosti... (Předsedající: Čas.) a že si někdo něco odpracoval, ne, neodpracoval.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. S faktickou poznámkou se přihlásil pan poslanec Petr Hladík. Vaše dvě minuty.

 

Poslanec Petr Hladík: Děkuju za slovo. Já krátce zareaguju na paní poslankyni Peštovou, prostřednictvím pana předsedajícího. Já jsem nikdy o funkcích nemluvil. Vy mě máte hodně ráda, ale to je fajn. Ale zrovna tohle není můj autentický citát, tohle možná někdo z kolegů tady řekl u toho pultíku, ale já ne. Já jsem o kádrování mluvil, já jsem o kádrování mluvil, ale úplně v jiném kontextu.

Víte, to, co tady řešíme, a to, co tady řeší prostě Motoristé s panem prezidentem, tak je zásadní. Já se sám domnívám a byl jsem v té situaci a vy to víte, že nejmenování kandidáta, když ho přinese premiér země, panu prezidentovi, je vážná věc, je vážná věc, a to nikdy nebudu zpochybňovat. Zároveň se to stalo už poněkolikáté v téhleté historii, u pana Zemana se to stalo několikrát, teď se to stalo u pana prezidenta Pavla. Pak je ale nástroj na to, jak to vyřešit jednou provždy. My jsme vám ho doporučili. Andrej Babiš jako premiér tou cestou jít nechce. Víte, pojďme si tu otázku položit jinak. Jsou tady různí poslanci. Já nevím, jak bychom se tvářili na to, kdyby třeba pan premiér přinesl panu prezidentovi takového kolegu, prostřednictvím pana předsedajícího, Rajchla jako ministra školství.

Taky formálně nemá žádný škraloup, není nikde odsouzený, to je taky pravda. A chceme pornoherce, aby byl ministr školství? Já tedy fakt ne. A nezlobte se prostě, jsou tady určité limity, které máme mít prostě na ty reprezentanty. My jsme volení, to je správně, ale funkce ministra je funkce jmenovaná, není funkce volená. A ano, já jsem také proto, aby se jednou provždy v ústavě udělal pořádek, jaké jsou pravomoci premiéra, (Předsedající: Čas, čas, pane poslanče.) jaké jsou pravomoci prezidenta, ale vy jste to nevyužili.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Prosím, zkusme se opravdu zdržet tady těch osobních invektiv, které nemají s prací poslanců asi nic společného. Prosím, faktická poznámka, pan poslanec Vlastimil Válek. Vaše dvě minuty.

 

Poslanec Vlastimil Válek: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně a kolegové, já na rozdíl, vaším prostřednictvím, od paní poslankyně Bereniky Peštové, jsem měl skvělé kantory, i když jsem studoval za komunismu, kteří nám půjčovali, na rozdíl od soudružky zástupkyně ředitele, což byla bestie komunistická, tak nám půjčovali zakázanou literaturu. Já jsem si tam četl Škvoreckého, Mňačka na gymnáziu a můj třídní to byl úžasný člověk a moji rodiče mi to taky vysvětlovali, proto můj názor na komunisty, na estébáky, na jejich udavače je jednoznačný. A jsem rád, že paní poslankyně, vaším prostřednictvím, byla v osmdesátém devátém na Václaváku, že čtla a souzněla, řekněme, s protirežimními tehdejšími protikomunistickými spisovateli a s disidenty. O to víc mě ale překvapuje, proč hlasuje pro vládu, kde jde část bývalých komunistů a agentů StB. To mně hlava nebere.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. A v tuhle chvíli tady nemáme žádné faktické poznámky. Tím pádem budeme pokračovat v rozpravě. A prosím paní poslankyni Kateřinu Stojanovou, máte slovo.

 

Poslankyně Kateřina Stojanová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já nejdřív úvodem musím zareagovat na ten projev pana dvojministra Macinky. Já si pamatuju na průzkum agentury NMS Research z Novinek z 26. ledna 2026, který nesl titulek: Češi nechtějí Turka ani jako zmocněnce pro klimatickou politiku a pro Green Deal. Pak se pod tím titulkem a perexem psalo, že nezískal nadpoloviční podporu stran ani u voličů ANO. Takže já se ptám, to je náš problém, že hnutí Motoristé vsadili na jednu hajlovací kartu? To je problém lidí v téhle republice? Nebo to je dokonce problém pana prezidenta? Já si myslím, že nikoliv. Čili vy si, prosím, tu prezidentskou kampaň, Motoristé sobě, jeďte ideálně někde úplně jinde mimo tuto Poslaneckou sněmovnu. Já si myslím, že tady proto jednak není prostor, druhak, tady na to ani nikdo není zvědavý, nehledě na to, že mě přišla úsměvná i ta část projevu o tom údajném hroucení pana prezidenta, o tom, že to je princeznička. Mě mrzí, že já jsem nebyla ten večer u pana dvojministra Macinky doma nebo kde byl, když psal ty SMS zprávy, protože to byl podle mě úplně učebnicový příklad emocionálního zhroucení. Podle mě u toho ještě kopal nožičkou. Takže to je jenom toliko k tomu, kdo dokáže obstát v těchto tvrdých politických soubojích.

A teď už k tomu samotnému projevu, k tomu gros, proč jsme se tady dnes sešli? Mě mrzí, že tady není dnes přítomen pan premiér Babiš, protože primárně k němu jsem chtěla mluvit, ale to nevadí. Já věřím, že on třeba ten projev uvidí někde živě ze záznamu nebo si ho pustí ex post, protože my tu dnes už druhý den nestojíme jen kvůli jednomu ministrovi a jeho esemeskám. My tu dokonce nestojíme ani kvůli animozitě mezi Hradem a Strakovou akademií. My tu stojíme proto, že si člen vlády a jeden z ústavních činitelů této republiky udělal z nás všech svoje rukojmí, rukojmí svého ega, z nás všech, ze všech občanů, z celé téhle země. A předseda vlády tomu jenom přihlíží. Tohle není běžný politický spor, o kterém třeba tady hovořil pan ministr Macinka, tohle je situace, kdy ministr začne vyhrožovat prezidentovi téhle republiky. Nikoliv argumenty, nikoliv právem, ale tlakem, siláckými řečmi o tom, co se stane, pokud nebude jmenován Filip Turek. A v těch výhrůžkách není jenom prezident. V nich jsme úplně všichni, celá tahle země. Protože když člen vlády říká, buď bude po mém, nebo nastane problém, konflikt, krize, no tak si tím nebere za štít jenom jednu ústavní instituci, bere si jako svoje rukojmí všechny lidi v této zemi, stabilitu vlády, naše bezpečnostní a mezinárodní závazky. Bere si jako rukojmí všechny občany, kteří si přejí dobrou správu téhle země, ne nějakou reality show o tom, kdo komu bude víc vyhrožovat. A vy, pane premiére, jste mu to dovolil.

Vy jste ten, kdo ho do té vlády přivedl. Vy jste ten, kdo musel vědět, že jde o politicky nevyzrálou všehoschopnou osobu, která si plete sílu s hulvátstvím a odpovědnost s osobní válkou. A přesto, když začal stupňovat ten tlak na prezidenta republiky, tak jste neřekl dost. Neřekl jste takhle se člen vlády nechová. Neřekl jste ústavní spor se neřeší vyhrožováním. Vy jste mlčel a tím mlčením jste mu dal souhlas. A proč? No, protože jste slabý premiér.

Silný předseda vlády nenechá člena svého kabinetu vydírat prezidenta republiky. Silný předseda vlády nenechá nikoho dělat z občanů rukojmí svého ega. Silný předseda vezme ústavu, otevře ji a podle ní jedná. Vy jste nejednal. A právě proto tu dnes řešíme nedůvěru vaší vládě.

Přitom to řešení tady celou dobu leželo v textu ústavy. Pokud je pak spor o to, zda je prezident povinen vyhovět návrhu předsedy vlády na jmenování kohokoliv do jeho vládního kabinetu, no, tak tady máme Ústavní soud, máme tady tu kompetenční žalobu, nástroj, který slouží přesně pro ty situace, jako je tato, kdy dvě ústavní instituce nebo její představitelé přijdou do toho vzájemného sporu o střet jejich vzájemných kompetencí. To je cesta právního státu. Klidná, civilizovaná, nastavuje precedent do budoucna pro všechny tyto obdobné situace.

Vy jste se dnes dohodli, že pan Turek nebude ministrem životního prostředí. Chvála Bohu. Já si myslím, že mnohým z nás, citovala jsem tady v úvodu ten průzkum, takže si dovolím říct, většině národa spadl kámen ze srdce. Nicméně takových situací a těchto personálních přestřelek ještě do budoucna může nastat celá řada.

A tak, pane premiére, to jsou slova často pana Reichla a Vondráčka z klubu SPD. Tak já jsem ráda, že si je taky tady dneska vypůjčím. Já jsem právnička, a tak jsem využila ten čas, který jsme tady strávili jak během včerejška, tak i během dneška, a vypracovala jsem vám takový koncept, mustr té kompetenční žaloby. Je tam skutkový stav, je tam veškerá ústavní argumentace a podle mě vám může velice dobře posloužit právě pro všechny tyhlety situace do budoucna, aby už to nikdy, nikdy nemuselo vyeskalovat do takovéhle mimořádné schůze. Aby už to nikdy nemuselo před zraky všech občanů v téhleté republice ubíhat přesně tou cestou, jakou to ubíhá nyní. A kdykoliv, kdy dojde ke střetu kompetencí, tak dřív, než ministři vaší vlády stihnou komukoliv v téhle republice, včetně prezidenta, vyhrožovat, tak vy ji můžete podat, abyste už nikdy nemusel tolerovat vydírání.

Já vám to tady nechám na stole, třeba vám to vaši vládní kolegové předají. Já za to nechci žádné poděkování, nechci za to ani pozvání na Strakovu akademii. (Zmíněné dokumenty předává paní poslankyně na místo určené pro premiéra, který je omluven z  jednání.)

Mně úplně bude stačit, když si ten mustr zcela zadarmo vypůjčíte a už nikdy, nikdy nedovolíte, aby kdokoliv z vašeho vládního kabinetu vydíral a bral si nás všechny za rukojmí, ať již prezidenta republiky nebo kohokoliv jiného. Děkuji. (Potlesk z pravé strany.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji paní poslankyni. Další přihlášený do rozpravy je pan poslanec Samuel Volpe. Vydržte, prosím, chviličku, já tady mám další omluvu, pan poslanec Petr Fiala se omlouvá od 16.30 hodin z pracovních důvodů. Děkuji, máte slovo.

 

Poslanec Samuel Volpe: Tak, děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, není tomu ani dva měsíce, co byla vláda Andreje Babiše jmenována prezidentem republiky Petrem Pavlem. Vláda, která slibovala zlepšení životů našich občanů, vláda, jejíž představitelé nám čtyři roky z opozice tvrdili, že jsou připraveni vést zemi tím správným směrem.

Pojďme si tedy shrnout, jakých za mě děsivých kroků jsme se za těch pár týdnů Babišovy vlády dočkali. Seznam je poměrně dlouhý bohužel pro tuto zemi. Tak se, prosím, pohodlně usaďte.

Začneme střetem zájmů Andreje Babiše. Na začátku mandátu vlády se nás Andrej Babiš pokusil svým polovičatým řešením přesvědčit o tom, že jeho střet zájmů už neexistuje, to ale není pravda, Andrej Babiš ve střetu zájmů stále je, opakuji, naše země má předsedu vlády ve střetu zájmů. Člověk stojící v čele naší exekutivy je stále konečným beneficientem firem, které budou z rozhodnutí oné exekutivy benefit... benefitovat. Troufnu si tvrdit, že i voliči hnutí ANO očekávali, že střet zájmů, secundum et intra legem, pan premiér Andrej Babiš vyřeší, ale stále tomu tak není a bojím se, že tomu tak ani nebude.

Druhým varovným signálem bylo zrušení zákona o státní službě. Vláda se prostě a jednoduše rozhodla zrušit klíčový pilíř ochrany nestranné státní správy. Neudělala to na základě konsensu napříč politickým spektrem, ani to neudělala na základě výsledku odborné debaty. Vláda zrušení zákona protlačila bez připomínkového řízení prostě v rámci boje za zpolitizování státní správy a rozhodla se zbourat všechny zvyklosti legislativního procesu, prakticky zbavit opozici práva na vyjádření. To je od lidí, kteří často mluvili o takzvané nové totalitě, možná trochu úsměvné, ale za mě hlavně trošku taky děsivé.

Třetím varovným signálem jsou snahy o zestátnění České televize a Českého rozhlasu. Všichni víme, k čemu hazardování s nezávislostí veřejnoprávních médií vede. Vidíme to na Slovensku, viděli jsme to v Polsku. Pan ministr Klempíř, a děkuju, že je tady přítomen jako jediný ministr, si nechával dávat noty od slovenské ministryně. Já se ptám, proč. Ve chvíli, kdy vláda získá přímý vliv na financování nad médii, je pak možnost i kontrolovat práci, ať už televize či rozhlasu. To není nic jiného, než za mě tedy, obrazně řečeno, cesta do pekel a k zániku jednoho ze zásadních pilířů svobodné společnosti, to hlavně, svobodných médií. Ptám se já: doháníme Slovensko?

A když už jsme u těch vykostěných či zrušených zákonů, tak se můžeme podívat na stavební zákon z pera vlády. Já se těším, že ho zítra budeme řešit na hospodářském výboru, jehož jsem členem. Místo database řešení krize bydlení přišli vládní představitelé s návrhem, stavět byty za každou cenu. Toto není návrh na řešení bytové krize. Výstavba bez jasných pravidel není řešením bytové krize. Řešení otázky dostupnosti bydlení totiž není jednoduchou rovnicí, řešení - výstavba nahoru, cena bytů dolů. Pardon. (Omluva za přeřeky, v zápise upraveno.)

Právě proto jsme jako Piráti přinesli komplexní návrh řešení, kterým je pozměňovací návrh ke stavebnímu zákonu. Navrhli jsme takzvané akcelerační zóny, které urychlí výstavbu tam, kde je vhodná a vyberou si to samy samosprávy, kde ta výstavba bude. Akcelerační zóny ve spojení se zákonem o podpoře bydlení, které jsme připravili v minulém volebním období, jsou dvěma pilíři, na kterých stojí řešení krize bydlení v České republice. A jaká je reakce vlády na toto námi předložené řešení? Návrh na vytvoření akceleračních zón odmítá a zákon o podpoře bydlení chce zrušit ještě předtím, než se začne uvádět do praxe. Ptám se tedy, je vláda odmítající udělat efektivní kroky v řešení krize bydlení, ta, která má vizi pro budoucnost a která myslí na mladé?

Když Sněmovna před několika týdny jednala o vyslovení důvěry této vládě, mluvil jsem zde na plénu u řečnického pultíku hlavně o bezpečnostních otázkách. Měl jsem totiž obavy o to, zda vládní představitelé dokážou vést naši zemi v době nejtěžší bezpečnostní situace za dobu existence našeho samostatného českého státu. Teď bohužel vidíme, že mé obavy byly opodstatněné. A nejenom ty mé obavy.

Andrej Babiš se pod strachem z vydání k trestnímu stíhání nechává svými pochybnými partnery zahánět do kouta. Ano, ten Andrej Babiš, který se nám tady předchozí čtyři roky z opozičních lavic snažil prezentovat jako silný a nekompromisní lídr, se nyní nechává zahnat do kouta dvěma menšími koaličními partnery, tedy konkrétně SPD a Motoristy, stranami, které tu zatím hazardují s bezpečností našich obyvatel, flirtují s Ruskem a troufnu si tvrdit, že táhnou naši zemi na východ.

Pojďme se podívat na Tomia Okamuru, předsedu Poslanecké sněmovny, kdy spolu s Tomiem Okamurem, pardon, kdy spolu s Radimem Fialou nejdříve zakázali svému ministru obrany říkat, že je Rusko agresor a poté mu asi zakázali mluvit úplně. Následně pan Okamura z pozice třetího nejvyššího ústavního činitele šíří strach a nenávist, jako například při svém novoročním projevu. Pokračuje v tom stále.

No, a pan Macinka, který už není zde přítomen, tak třeba zbavuje politické náměstky na ministerstvu, zbavuje je povinnosti mít bezpečnostní prověrku. V rámci svého boje za zisk ministerského křesla pro svého přítele Filipa Turka se rozhodl hrozit pálením mostů prezidentu republiky. No, aby tomu Petr Macinka nasadil tu zmíněnou korunu neboli korunku, prohlásil na své tiskové konferenci, že svou zášť vůči hlavě státu bude řešit na setkání s generálním tajemníkem NATO. A to je tedy vskutku chování státníka. Tleskám. A přitom, jak byly od mé předřečnice zmíněny průzkumy společnosti STEM, tak podle lednového šetření tuším, že skoro polovina voličů Motoristů podporuje Petra Pavla a stojí si za ním.

A co dělá Andrej Babiš? Zatímco jeho koaliční partneři hazardují s bezpečností naší země, obkresluje na glóbusu Grónsko a raději mlčí. Je mi tedy jasné, že pro Andreje Babiše kvůli jeho strachu z vydání k trestnímu stíhání nic jako červená linie neexistuje. Pro mě a pro další občany, kteří myslí na budoucnost naší země, ale ano, tahle linie byla několikrát a výrazně překročena už teď, nemůžu tedy konat jinak, než hlasovat pro vyslovení nedůvěry této vládě. A obávám se, co můžeme čekat v budoucnu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane poslanče. Další, kdo je přihlášený do rozpravy, je paní poslankyně Lucie Sedmihradská. Máte slovo, paní poslankyně.

 

Poslankyně Lucie Sedmihradská: Vážený pane ministře, vážení kolegové, vážené kolegyně, na úvod si dovolím krátce citovat z vládního programového prohlášení: "Zdravé veřejné finance jsou základem silného, stabilního a suverénního státu. Naší prioritou je odpovědné hospodaření s penězi daňových poplatníků, návrat k vyrovnaným rozpočtům a důraz na efektivitu a transparentnost každé koruny vynaložené ze státní pokladny. Naší ambicí je vrátit České republice rozpočtovou stabilitu a důvěru, důvěru v to, že stát hospodaří spravedlivě, předvídatelně a ku prospěchu všech." Toto bych kdykoliv, kdekoliv podepsala. Proto absolutně nechápu současnou diskusi mezi Národní rozpočtovou radou, respektive jejími představiteli, a Ministerstvem financí o tom, zda státní rozpočet, který minulý týden schválila vláda, je či není v souladu se zákonem o pravidlech rozpočtové odpovědnosti.

Číselná fiskální pravidla, v Česku jsou upravena zákonem o pravidlech rozpočtové odpovědnosti, jsou osvědčeným nástrojem, který významně přispívá k udržitelnosti veřejných financí. Toto je opakovaně potvrzováno zahraniční praxí, zahraničními výzkumy za posledních čtyřicet, možná i padesát let. To znamená, máme tu závazek vlády, máme tu osvědčený nástroj, jak závazek postupně naplnit. A taky tu máme neuvěřitelně krkolomné vysvětlení ministryně financí, proč se zákonem řídit nemusí. Vzhledem k tomu, že to tu paní ministryně po obědě poměrně detailně komentovala, tak si dovolím jen velmi rychlou stručnou citaci z tiskové zprávy Ministerstva financí, abyste se dostali do kontextu. Cituji: "Ministerstvo financí jako hlavní gestor zákona o rozpočtových pravidlech se ohrazuje proti tvrzení Národní rozpočtové rady, že zrevidovaný rozpočet na rok 2026 není v souladu se zákonem z důvodu překročení výdajových rámců. Rozpočtová pravidla vážou povinnost Ministerstva financí stanovit celkové výdaje státního rozpočtu podle výdajového rámce výhradně na sestavení návrhu rozpočtu předkládaného vládě do 31. srpna. Tento režim se na přepracovaný návrh nevztahuje." Zde končí má citace.

Pro úplnost jenom připomenu, že zákon o rozpočtových pravidlech jasně definuje, že celkové výdaje státního rozpočtu jsou odvozeny od vládou schválené strategie veřejných rozpočtů, ta stanoví částku výdajového rámce. Tato částka se následně upraví a rozdělí mezi výdaje státního rozpočtu a státních fondů a tato částka se uvede do návrhu zákona o státním rozpočtu jako celkové výdaje tohoto rozpočtu.

Já tady rozhodně nemám v úmyslu provádět rozbor platných zákonů o rozpočtových pravidlech a rozpočtové odpovědnosti. Současně tu nechci řešit, zda návrh státního rozpočtu, který minulý týden schválila vláda, je návrh rozpočtu nebo revize rozpočtu. Současně nedává podle mě úplně smysl řešit, zda uvedené návrhy explicitně řeší, co platí pro návrh rozpočtu schválený vládou 30. září, ale už ne pro návrh schválený 26. ledna.

My se tady dnes bavíme o důvěře. O důvěře, že vláda činí kroky vedoucí k plnění svého programového prohlášení, a ne že hledá, jak se omlouvat, vymlouvat a šponovat platná pravidla, kam až to půjde. Pokud dnes přistoupíme na to, že zákonná pravidla jsou jen překážkou a kontrolní mechanismy nepříjemností, zítra budeme žít ve státě, kde zákony a pravidla platí jen tehdy, když se to hodí. A proto říkám naprosto jasně, vláda, která zpochybňuje a nedodržuje zákon, relativizuje pravidla a útočí na nezávislé kontrolní instituce, moji důvěru nemá. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, paní poslankyně. Dalším přihlášeným do rozpravy je pan poslanec Hayato Okamura. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Hayato Okamura: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, chci připomenout, že žijeme ve stále se komplikující mezinárodní situaci, která je tak komplikovaná, jak jsme to za celý svůj život nikdo z nás nezažili. Dá se říci obrazně, že svět je nějakým způsobem trhán na kusy. Padá dosavadní mezinárodní řád, vrací se ten takzvaný koncert velmocí a Spojené státy, Čína a Rusko si celý náš svět dělí na své sféry vlivu. Pro nás jako zemi, která má pouhých 10 milionů obyvatel, je v této situaci životně nutné udržet přátelství, partnerství a aliance s podobnými demokratickými zeměmi, jistě především s těmi geografickými nejbližšími u nás v Evropě. Zdá se mi, že v příštích letech bude znovu vysoce aktuální přátelství a spolupráce s demokratickým Německem, je (to) v našem nejvyšším zájmu.

A v této situaci, kdy ani ohledně NATO a naší transatlantické vazby, ani Evropské unie už nemáme tu jistotu, kterou jsme pokládali donedávna za zcela samozřejmou, tak je důležité, aby naše zahraniční politika se dělala s nejvyšší odpovědností, s nejvyšší svědomitostí, s takovou kvalitou, jak jsme toho jenom schopni.

Odpovědnost za naši zahraniční politiku samozřejmě nesou pan prezident, pan premiér, ministr zahraničních věcí, ale spoluodpovědnost máme i my parlamentáři. Myslím, že v tomto nadhledu a v tomto historickém pohledu je třeba se v tuto chvíli přenést přes nějaké dílčí takové animozity, věci, které jsou příliš malé ve srovnání s tím, v čem žijeme, ve srovnání s tím dějinným pohybem, jehož jsme součástí.

Tak bych si moc přál, aby se pan ministr zahraničních věcí Macinka, kterého si jinak vážím a stále mu fandím a doufám, že agendu nakonec zvládne se ctí, aby se třeba dokázal jenom krátce a prostým způsobem panu prezidentovi omluvit, aby si navzájem naši nejvyšší ústavní činitelé znovu podali ruku ke spolupráci právě v těch strategických věcech, které se týkají bezpečnosti nás a budoucích generací, doby našich vnoučat, dalších a dalších generací, které tady mají žít v budoucnu.

Chci říct, že mám naději, že se podaří zvládnout společně nakonec mírným způsobem i tu agendu velvyslanců. K tomu, aby se vybudovala kvalitní zahraniční služba, tak je zapotřebí dlouhá doba. Vybudovat tým kvalitních diplomatů, to se nepodaří za rok, to je spíš práce na mnoho desetiletí. A je třeba respektovat službu těchto našich odborníků, diplomatů, kteří obětují velkou část svého života de facto službě naší mezinárodní bezpečnosti, mezinárodní bezpečnosti nás obyvatel této české země.

Chci připomenout taky lidskoprávní agendu. Ta není zbytečná. Právě v ní, když my, kteří máme to velké štěstí, ten velký dar, že žijeme ve svobodě, v demokracii a také v dostatečném blahobytu, právě my, kteří máme šanci pomoci podpořit ty - a je jich mnoho v současném světě, kteří to štěstí nemají, když jim podáme aspoň nějakým částečným způsobem pomocnou ruku, tak ukazujeme zásadním způsobem svoji lidskost. Tam se projevuje základ naší západní civilizace inspirované křesťanstvím a judaismem.

V pondělí jsem zahajoval ve sněmovně výstavu, kterou jako poslanec zaštiťuju, a je to výstava umělecká, ale připomínající perzekuci obyvatel Běloruska pod Lukašenkovým autoritativním režimem, který trvá už o něco více než 30 let, s myšlenkou na těch více než tisíc současných běloruských politických vězňů. Když na tyto lidi nezapomínáme, tak se ukazujeme ve své lidskosti.

Tak moc přeju panu ministrovi zahraničních věcí a celé naší vládě, aby si toto uchovali jako něco, co nestojí příliš mnoho peněz, ale co nesmírně zlidšťuje naši zahraniční politiku a obecně naši politickou kulturu.

Takže děkuji za pozornost. Přeji vládě, aby dokázala i mnoho dobrého, aby se dokázala zamyslet nad konstruktivní kritikou, která tady mnoho hodin zaznívá, a ať je to nakonec k dobru a spolupráci v celé naší zemi. Děkuji za pozornost. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane poslanče. Dalším přihlášeným do rozpravy je pan poslanec František Talíř. Máte slovo.

 

Poslanec František Talíř: Vážené kolegyně, vážení kolegové, když jsem tady naposledy stál a říkal, že se stydím za některé kroky vaší vlády, tak jsem ještě netušil, jakým způsobem začne zneužívat otázku trpících Ukrajinců a začne si je brát za rukojmí. Cítím, že je správné vám to tady říct do očí.

To, co někteří z vás dělají kolem blokování dodání letounů L-159 na Ukrajinu, je neskutečně sobecké. Dobře víte, že je můžeme postrádat, že je můžeme na Ukrajinu darovat nebo prodat.

Když jsem byl naposledy v Chersonu, tak ta situace tam byla taková, že pro množství dronových útoků tam úplně zrušili sirény, protože by zněly neustále. V takové situaci se tam nacházejí. Do slova a do písmene potřebují cokoliv, co jim pomůže útočící drony detekovat nebo sestřelovat. A je to na nás. Buď jim to poskytneme, anebo ne. A když ne, budou zbytečně umírat další lidé a další děti.

Tváří v tvář téhle situaci pan Macinka doslova píše: Jediný důvod, proč ta letadla nedostanou, je, že o tom Petr Pavel neuváženě mluvil do médií...

Nechápu, že vám není hanba tímto způsobem kšeftovat se životy nevinných lidí. Vám, kteří takto jednáte, vám, kteří k tomu kolektivně mlčíte. A tak se ptám, kam až chcete tou svojí arogancí vlastně zajít? A vy, kteří strkáte hlavu do písku a tváříte se jakoby nic, kam až chcete ustupovat?

Pak je tady ještě jeden aspekt. To rozhodnutí nedodat letadla L-159 na Ukrajinu je samozřejmě i mimořádně hloupé. Místo toho, abychom pomohli, poskytli tento produkt na Ukrajinu a otevřeli tím pro Aero Vodochody a jejich subdodavatele další zakázky, kvůli egu některých z vás to vyklidíme a logicky tento prostor zaberou jiné státy. Pokládám otevřenou otázku - to je ta vaše geniální ekonomická diplomacie?

Naštěstí, dámy a pánové, tady máme občanskou společnost, ve které každý dělá, co dokáže. Lidé za několik dnů vysbírali přes 170 milionů na generátory. Mají můj obrovský respekt, stejně jako Post Bellum, dárek pro Putina, Team 4 Ukraine, Cesta naděje života nebo spolek Neohnutí, který vozí na Ukrajinu auta. Tito lidé nám ukazují, co znamená mít páteř, pane Turku. (K poslanci Turkovi, který právě prochází kolem řečnického pultu. Ten odpovídá mimo mikrofon: Prostřednictvím.)

Děkuji vám za pozornost. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane poslanče. Jenom prosím, je tady docela klid. Jenom vy, co používáte mobilní telefony a máte tam nějaké hudby a podobně, jestli byste byli hodní a spíš použili sluchátka, protože ono se to nezdá, ale opravdu se to v tom sále rozléhá. Pan poslanec Bohuslav Niemiec.

 

Poslanec Bohuslav Niemiec: Vážené kolegyně, vážení kolegové, nestojím tady dnes před vámi s lehkým srdcem. Netěší mě, že jednáme o vyslovení nedůvěry vládě jen pár dní poté, co vláda důvěru získala. Věřte mi, že já ani mí kolegové tady nejsme proto, abychom vyvolávali krizi, blokovali práci Poslanecké sněmovny nebo se snažili nahnat si politické body. Naopak chceme pracovat na zákonech pro naši zemi, pro naše občany.

Jenže jsou chvíle, které nelze přejít mlčením. A to, co se odehrálo, překročilo veškeré meze. Česká republika zažila něco, co nemá v jejích moderních dějinách obdoby. Člen vlády, ministr zahraničí, si dovolil prostřednictvím textových zpráv vyhrožovat prezidentovi republiky. Nešlo o žádné politické vyjednávání, jak se následně snažil ministr veřejnosti namluvit.

Dovolte, abych připomněl onu slavnou SMS zprávu: "Pan prezident může získat klid, když já budu mít Turka na Ministerstvu životního prostředí. Pokud ale ne, spálím mosty způsobem, který vejde do učebnic politologie jako extrémní případ kohabitace. Podporu premiéra v této věci mám, o postoji SPD ani nemluvě. Chápu, že se pan prezident nenechá vydírat, ale politika je o kompromisech, chce-li mít na něco vliv. Buďto bude možné vše, nebo nebude možné nic." Konec citace.

To je naprosto jasné vydírání. A pan ministr to dokonce sám přiznává ve své textové zprávě.

Lidé od politiků očekávají především slušnost, odpovědnost, důvěryhodnost. A právě tyto základní hodnoty byly hrubě pošlapány. Panu ministrovi asi přišlo jako dobrý nápad po nocích posílat, vyťukávat SMS zprávy. A očekával bych, že druhý den ráno přijde reflexe, zamyšlení, omluva, podání si ruky. Ale ne.

A dneska jsme byli svědky, že ta reflexe opravdu nepřijde ani dnes, ani později. Od pana ministra přišla další vlna arogantních výroků. Následně jsme se dokonce dozvěděli, že nebude s prezidentem republiky mluvit.

Dámy a pánové, ministr zahraničí, který oznamuje, že nebude komunikovat s hlavou státu, nemá ve své funkci co dělat. Zahraniční politika této země není osobní blok. Je to vážná agenda, která stojí na spolupráci vlády a prezidenta.

Jde o pověst naší země, o zodpovědnost a bezpečnost. Stejně alarmující je i postoj pana ministra k médiím. Připomněl bych nevpuštění novinářky Deníku N na tiskovou konferenci ministra zahraničí. Není to drobný přešlap, je to varovný signál, že někdo nerozlišuje mezi státní institucí a vlastním egem. Představitel státu si nevybírá, kdo se ho smí doptat. Svobodna média nejsou obtěžující hmyz, ale základ demokracie. Odpovědnost za to nenese jen ministr, odpovědnost nesou i další členové vlády, kteří se od toho jednání nedokázali jasně distancovat, a tím dali najevo, že takové jednání je vlastně pro ně přijatelné.

A právě proto tu dnes jsme, pokud nemáme akceptovat, že součástí politiky se stanou výhrůžky a vydírání prezidenta republiky, pokud se od takovéhoto jednání nedokáže vláda jasně distancovat a vyvodit důsledky, nezbývá, než vyslovit této vládě nedůvěru. Každý z nás by si měl položit jednoduchou otázku. Opravdu chceme, aby toto byl nový standard české politiky?

Dámy a pánové, důvěra se nedá vynutit, důvěra se musí získat chováním, odpovědností, respektem k pravidlům a tato vláda ji svým jednáním ztratila, a proto budu hlasovat pro vyslovení nedůvěry. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane poslanče. Další přihlášený do rozpravy je pan poslanec Jiří Pospíšil. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Jiří Pospíšil: Děkuji pěkně, pane předsedající. Dámy a pánové, po těch hodinách slov už není v zásadě co dodat. Já jsem doufal, že když jsme se tady sešli kvůli panu ministru Macinkovi, kvůli jeho v uvozovkách nechvalně legendárním esemeskám panu prezidentovi, a když pan Macinka zde vystoupil, takže třeba přijde ta omluva, situace se trošku uklidní a půjdeme dál, ale místo omluvy pan Macinka přilil legendární benzin do ohně a ten problém ještě narostl.

Já chci zde ve svém vystoupení říci, proč si nedovedu představit, že by pan Macinka po tom všem a nejen po těch esemeskách dál mohl vykonávat pozici ministra zahraničních věcí, a to jeho poslední vystoupení asi před hodinou mě v tom dále ujistilo. Já rozumím tomu, že občas člověk může něco v afektu, v nervozitě, napsat, zvláště když je poprvé v tak vysoké funkci jako je člen vlády. Také jsem to zažíval, když jsem byl ve třiceti letech ministrem spravedlnosti, že občas člověk je nervózní, ale právě proto jsem třeba čekal, že následující dny přinesou, a už to tu říkali i kolegové, od pana Macinky omluvu, pan Macinka přijde s tím, že opravdu termíny a formulace, které používal, jsou naprosto nevhodné, nebo alespoň že veřejnosti vysvětlí, co znamená pálení mostů, extrémní forma kohabitace a tak dále. To jsou opravdu termíny, které jsou obsaženy v dané esemesce.

Nic takového se nestalo. A naopak ta verbální válka, použiju tento termín pana ministra zahraničních věcí, vůči panu prezidentovi pokračuje. Já si nedovedu představit, jak v této situaci chce pan Macinka funkci ministra zahraničních věcí vykonávat, protože právě působnost ministra zahraničních věcí je působnost, kde se setkává pravomoc a působnost vlády s pravomocí a působností prezidenta republiky, prezidenta České republiky. Když se podíváte do Ústavy, a já tu nechci dělat velký rozbor, pochopil jsem, že hlavním expertem na výklad Ústavy je pan Macinka, ale já si také dovolím říct tomu svůj výklad, tak článek o pravomocech prezidenta, článek 63, kontrasignované pravomoci, jasně jmenuje pravomoci, kde zkrátka působení prezidenta a vlády v oblasti zahraniční politiky se střetává, setkává, a kdy zkrátka obě složky moci výkonné, prezident a vláda, musí najít určitý kompromis a určitou dohodu. Vždycky to tady tak bylo i v minulosti, a to i v době, kdy byly těžké váhy jak na pozici ministra zahraničních věcí, tak na pozici prezidenta a kdy to byli často lidé se zcela odlišnými politickými stanovisky. Chci pro pamětníky připomenout rok 2013, kdy tehdy také probíhala určitá krize kolem výběru velvyslanců. Tehdy byl ministrem zahraničních věcí Karel Schwarzenberg, prezidentem Miloš Zeman, ta debata se vedla kolem některých postů. Asi nejvíce atraktivní byl výběr paní Livie Klausové, a tito dva výrazní hráči s výrazně odlišnou politickou filozofií se zkrátka nakonec dohodli. Bylo několik schůzek, několikrát se na Hradě věc řešila bez nějakých emocionálních výlevů navenek a nakonec padla dohoda.

To je způsob, jak řešit situaci, která je ku prospěchu České republiky a ne mít tady mediální divadlo, mediální tyátr, který nakonec poškozuje hlavně naši zemi.

Zkrátka a dobře, pokud prezident republiky zastupuje stát navenek podle čl. 63 odstavec A Ústavy, pokud podle článku d) přijímá vedoucí zastupitelských misí a pokud podle článku nebo odstavce e) pověřuje a odvolává vedoucí zastupitelských misí, rozuměj velvyslance, tak nemůže v žádném případě říct ministr zahraničních věcí, který je placen z daní občanů České republiky, že bude ignorovat Pražský hrad. To takhle nemůže říct, může mít jakýkoliv pohled na prezidenta, ale on je povinen se s prezidentem nakonec domluvit a jednat s ním. A už jsem řekl, bylo to v minulosti, viz Schwarzenberg - Zeman.

Takže já vůbec nechápu tuto poznámku, kterou pan ministr i po několika dnech zopakoval v České televizi v pořadu Václava Moravce, kde konstatoval, pokud jsem to správně zavnímal a možná budu dokonce i citovat, že nejen jako já osobně, cituji pana Macinku, ale i jako Ministerstvo zahraničí, rozuměj tedy úřad, budeme teďka ignorovat, myšleno tím prezidenta republiky.

No, jak chce tahle vláda, dámy a pánové, tedy vykonávat zahraniční politiku, personálně, na jednotlivých summitech a tak dále? Já si to vůbec nedovedu představit v situaci, říkal to tady pan kolega poslanec Okamura, kdy narůstá mezinárodní napětí, mění se mezinárodní situace, bohužel v neprospěch demokratického světa, ve chvíli, kdy zde je nutné mít jednoznačnou zahraniční politiku, být aktivní, komunikovat se spojenci, tak náš pan ministr zahraničních věcí řekne, já zkrátka s prezidentem komunikovat nebudu. No, tohleto je důvod pro odchod, stejně jako ty esemesky, které - kdyby ještě se omluvil - a já jsem v tomhle směru mírumilovný na rozdíl od některých mých kolegů, tak bych řekl, dobře, udělal chybu, omluvil se, ať zůstane, ale jako já fakt nechápu, jak chceme mít ministra zahraničních věcí, který nebude komunikovat s prezidentem.

Vzpomínám na svá mladá léta, kdy jsem byl ministrem spravedlnosti a řešil jsem podobná témata ve svém rezortu, protože v rezortu ministra spravedlnosti, když je teď pan kolega ministr Tejc, tak ho zdravím na dálku, tak opět je to sdílená působnost, výběr soudců, stejně jako výběr velvyslanců, zkrátka a dobře na výběru soudců se vláda, potažmo Ministerstvo spravedlnosti, musí domluvit s prezidentem, protože ten diplom nakonec dává tomu soudci prezident, a když to prezident odmítne nebo ministr spravedlnosti by odmítl komunikovat s prezidentem, no, tak by vůbec nedošlo k výběru dalších soudců. Zažil jsem dobu, kdy názor ministerstva a vlády byl trošku odlišný na výběr soudců. Tehdy byl prezidentem pan profesor Václav Klaus a ten chtěl, já té logice jsem rozuměl, aby soudci, kteří nastupují do úřadu, byli starší než 30 let, což byla zákonná podmínka. My jsme však potřebovali rychle obsadit severní Čechy, kde byl nedostatek soudců, a tehdy po několika jednáních, slušných jednáních a debatách, jsme přesvědčili pana prezidenta, že nám najmenoval mladé soudce do severních Čech. No, asi kdybych vystupoval jako pan Macinka a posílal někomu esemesky z okruhu Václava Klause, no tak dodneška severočeská justice nemá soudce. A kdo by byl poškozený a kdo by byl bit?

Česká republika, čeští občané, česká země. A to je ten problém, kdy fanfarónství ministra zahraničních věcí bezprecedentně poškozuje tuto zemi. A z mého pohledu jeho následné výroky a neochota komunikovat s prezidentem snad ještě horší než ty drzé esemesky. Minimálně jsou stejně nebezpečné. V době války na Ukrajině nebudeme mít koordinovanou zahraniční politiku. Oceňuji to, že dneska premiér Babiš byl na Pražském hradě a deklaroval s panem prezidentem vůli koordinovat politiku v oblasti zahraničních věcí, bavit se a diskutovat. No, ale to přece už samo ukazuje, jak pan Macinka dělá špatnou politiku. Takže my budeme koordinovat zahraniční politiku bez ministra zahraničních věcí?

Vlastní arogancí se pan Macinka vyautoval z jednání klíčových ústavních činitelů nad tím, jaká bude zahraniční politika. Ale pak se teda, dámy a pánové, ptám, proč ho máme platit? Proč máme mít ministra, který nebude u klíčových schůzek kolem zahraniční politiky? Proč máme mít ministra, kterého tak shovívavě pan premiér nechává být? A to je ten důvod, proč tady dneska stojíme. Já zkrátka nechci vládu, ve které je zbytečný ministr, který se chová arogantně, velkohubě, s kterým není možné komunikovat na úrovni klíčových ústavních činitelů, a tak tedy ho jako ukřičené děcko pan premiér trošku odstaví a říká, já budu za vládu komunikovat zahraniční věci sám.

A už toto je důvod, proč já podpořím vyslovení nedůvěry této vládě. Jenom kvůli tomu, že pan Macinka, a jsou to jeho opakované kroky, ne jedno selhání nervů, ne jedno selhání nervů, nemůže být ministrem zahraničních věcí v době, kdy zuří na Ukrajině válka. A pomíjím jiné morální aspekty, které tu zmiňovali kolegové, jako je přístup k Ukrajině, letouny na Ukrajinu a tak dále.

Dámy a pánové, já jsem doufal, že dneska opravdu ta situace bude jiná a dozvíme se tady, že situace se uklidňuje. Není tomu tak. Omluva není, nedá se nic dělat. Pan ministr v zásadě říká, že pana prezidenta ignoruje. Chci k tomu ještě doplnit, že i kdyby to neřekl v České televizi, tak ty kroky na ignoraci pana prezidenta už bohužel tato vláda dělá. Chci připomenout zasedání vlády 26. ledna, kdy vláda bez toho, že by o tom komunikovala s prezidentem České republiky, zrušila usnesení o výběru 12 velvyslanců na naše mise. Usnesení, rozuměj usnesení Fialovy vlády, které již podepsal prezident republiky a tím dokončil výběrové a nominační kolečko vybrání nových velvyslanců.

Chci konstatovat jako člověk, který pár let seděl ve vládě, že výběr velvyslanců je mimořádně citlivá záležitost, která je konzultována se zemí, kam ten dotyčný má odjet. Je to velmi citlivá věc, která podléhá v zásadě formě utajení a pro Českou republiku a naši zahraniční pozici vůbec nevyznívá dobře, pokud 12 vybraných a podepsaných velvyslanců, rozuměj, podepsaných prezidentem republiky, je najednou zrušeno. A za mě úplná tragédie, že to neví prezident! Proč to nebylo prezidentovi oznámeno? Pane prezidente, my si myslíme, že ty nominace nejsou vhodné, pojďte s námi to řešit jinak. To čekáme, že tedy prezident nová jména podepíše? No kdyby se choval jako pan Macinka, tak by žádná jména nepodepsal. A kdo by byl poškozený? Opět Česká republika. Takže tady vidíte, že všechny kroky pana ministra zahraničí poškozují zájmy České republiky. V době války na Ukrajině my nebudeme mít vybráno 12 velvyslanců.

Ono to nějak asi dopadne, asi to přežijeme. Velvyslanci tam buď zůstanou, nebo tam bude chargé d´affaires, ale tohle všechno znejisťuje naši pozici v zahraničí. Znejisťuje to naši pozici u našich spojenců a zkrátka není to dobré. A stačilo by jediné, se s panem prezidentem na tom domluvit.

Já fakt tohle nechápu. Jako dítě na pískovišti. Já jsem, pane ministře Macinko, vzdálený někde, zažil v politice leccos, některé ministry, jako pana Bártu Víta a tak dále, bylo to výživné, ale takový příběh jako dneska nebo co vidím tady jako pamětník, jsem teda ještě nezažil. Mrzí mě na tom, že bohužel...

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Promiňte, pane poslanče, prosím o klid v sále. Opravdu se dostáváme do vyšší hlukové hladiny. A ani já, který mám u sebe reproduktor, přestávám slyšet. Děkuji.

 

Poslanec Jiří Pospíšil: Tak teď děkuju pěkně. Ono by to bylo veselé a byla by to hra, kdyby právě, jak už jsem naznačil, nešlo o zájmy našeho státu, které jsou tímto poškozeny. Takže moc prosím, prosím vládu, aby se ta otázka odloženého zrušeného usnesení Fialovy vlády a výběru velvyslanců co nejdříve nějak vyřešila, protože to je věc, která na naši zemi v zahraničí nevrhá dobré světlo.

Témata letadel tu byla zmiňována a tak dále. Já chci ještě na závěr jednu věc říci, proč si myslím, že pan Macinka by neměl být ministrem zahraničí, a to je to, na co poukázal, myslím, Seznam ve svém článku, kdy pan ministr měl údajně odložit, tady píší v tichosti torpédovat, píše Seznam dokonce, omezení cest ruských diplomatů do Česka. Já jsem doufal, že to dneska tady probereme. Ministr tu chvilku byl, byla to otázka na něj seriózní, věcná. Proč to teda je nebo jestli to tak není nebo co s tím bude? Protože TOP 09 tohle mimořádně zajímá. My před ruským vlivem v této zemi permanentně mimořádně varujeme, je to pro TOP 09 velmi silné téma a pro mě je nepřijatelné a říkám to tady otevřeně, pokud se někde v tichosti pan ministr, je-li to pravda, protože to říkají pouze noviny, takže jsem prosil o vysvětlení - není tady, tak holt to zůstane v éteru - je-li to pravda, že by mělo dojít ke zrušení připravovaného projektu Fialovy vlády, že noví ruští diplomaté, anebo ti, co jsou akreditováni v jiné zemi Evropské unie než v České republice, pokud by měli vstupovat na území České republiky a zde působit, tak by měli projít prověrkou.

Velmi bych se přimlouval za to, aby se tato věc dostala na stůl, aby se jasně řeklo, jak to tedy bude. My trváme na tom, aby ten režim připravovaný Fialovou vládou byl nakonec schválen a pokud tento režim bude v tichosti potopen, bude to pro bezpečnost České republiky velký problém. Tohle není politika, tohle jsou bezpečnostní zájmy České republiky konzultované s tajnými službami. Ten materiál byl připravován Národní centrálou proti organizovanému zločinu a je zřejmé, že země, která je v ruském zájmovém vlivu, Rusové se tím netají celou dobu, (nesrozumitelné) ve vyjádření Lavrova a ostatních ruských politiků, zažili jsme tady Vrbětice a další kauzy, tak my si nemůžeme dovolit nemít dostatečně jasný obranný systém proti působení takzvaných ruských diplomatů.

To nestačí je pouze vyhnat. A tady já chválím, že to tehdy Babišova vláda udělala, ale to nestačí. Při Schengenu. My musíme mít ochranný systém, aby ti lidé k nám nepronikali a neprováděli tady špionážní a jinou podvratnou činnost. Fialova vláda to připravila, budiž jí ke cti a podle Seznamu, nevím, zda to je pravda, macinka v tichosti torpédoval tento návrh, cituji z názvu článku.

Takže moc prosím, pojďme se o tom bavit! Tohle je opět stejně závažné, pokud by to mělo nastat, jako jsou tady esemesky poradci pana prezidenta nebo jako vyhlašování války nebo výroky, že politika je tvrdá disciplína a jiné a jiné věci.

Jinými slovy, dámy a pánové, já jsem se snažil naznačit, že pan Macinka asi možná z lidských důvodů nebo nevím jakých, možná ještě nedozrál do té pozice - ono být ministrem najednou není tak jednoduché. Určitá zkušenost z politiky, třeba z nižších pater politiky, je pro takovou funkci většinou žádoucí. Sám jsem to zažil, když jsem se stal najednou ve třiceti ministrem. Je to těžká věc a pan ministr Macinka bohužel dokazuje zvláště v té lidské rovině, že do této pozice ještě nedozrál.

Říkám to úplně v klidu, bez emocí. Jsem o tom hluboce přesvědčen. V době, kdy je zde válka, v době, kdy Rusko posiluje svůj vliv ve střední Evropě, v době, kdy bohužel se rozpadá mezinárodní bezpečnostní systém - hovořil o tom krásně pan kolega Okamura - tak máme ministra, který tady vyhlašuje válku prezidentovi, který hovoří silnými výroky do médií, místo toho, aby situaci zklidňoval, aby hledal kompromis, aby se snažil domluvit s panem prezidentem na řešení, tak tady cituje z jeho minulosti a tak dále. Je to impozantní, je to skvělé. Ale v čem toto pomůže České republice?

No, dámy a pánové, v ničem. Uhádaný ministr zahraničních věcí, který se babrá v minulosti prezidenta, místo aby se s ním domluvil, tak ten není v zájmu České republiky. Takového ministra zahraničních věcí, dámy a pánové, tato země nepotřebuje. A to je důvod, když jste ho neodvolali, proč já, a říkám, bohužel, v tuto chvíli musím hlasovat pro nedůvěru vaší vládě. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Tak děkuji panu poslanci Jiřímu Pospíšilovi. Vystřídali jsme se při řízení schůze. Já vám přeju pěkné odpoledne. Vaše vystoupení vyvolalo jednu faktickou poznámku. Milan Brázdil... Než, pardon, pane poslanče. Než začnete, mám tady jednu omluvu. Jiří Strýček bere zpět svou omluvu ze zdravotních důvodů. A já vám stopuji vaše dvě minuty.

 

Poslanec Milan Brázdil: Já děkuji za slovo. Já budu velmi rychlý, já jsem chtěl jenom na předřečníka reagovat. Víte, už minulé volební období to tady bylo... Jsme ve válce, je tu válka. Pane kolego, prostřednictvím předsedajícího, neříkejte to, nelžete. My tu neválčíme, tady je mír. Já vím, že možná jste to myslel jinak, ale opakoval jste to tolikrát, že jsme furt ve válce a válčíme. No, válčíme možná tady v parlamentu proti sobě, ale nechte lidi, ať jsou v klidu. Prosím vás.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Tak děkuji za dodržení času na faktickou. Protože žádná není, tak v této chvíli je na řadě poslanec Jan Bauer. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Jan Bauer: Vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, milé kolegyně, kolegové. V posledních letech se úroveň politiky dramaticky změnila. A podle mého názoru směrem k horšímu. Pozoruji nebezpečný evoluční proces, kterého si většina lidí možná ani nevšimne, protože ono se to totiž děje plíživě. Včerejší extrém se stává dnešní normou. A v reálném politickém životě to dnes funguje tak, že přes co dřív nejel vlak, tam dnes jezdí pravidelně všechny spoje. Co bylo dřív přes čáru nebo za hranou, je dnes běžná forma argumentace. Pokora, respekt k soupeři a nadhled se úplně vytratily. Místo nich nastoupilo brnkání na ty nejtemnější lidské vlastnosti v rámci politického marketingu. Slovo dohoda nahradilo neurčité - uvidíme. Naše ústava ani jednací řád nejsou stavěny na to, že se z ojedinělé mimořádnosti stane běžný standard. A my na to určitě musíme upozorňovat.

Už v minulém volebním období a i s nástupem této vlády jsme však klesli na úroveň, na kterou si odmítám zvykat. Nepřijatelné metody ministra Petra Macinky a slova adresovaná prezidentu republiky jsou už prostě moc. Je to nepřípustné a nesmí se to opakovat. Žijeme ve světě, kde všechno, co uděláme, bude někde zaznamenáno. Digitální stopa vás vždycky dožene. Věty, které pan ministr Petr Macinka adresoval zprostředkovaně hlavě státu, vyvolaly bouři. A někdo se tomu diví? Já se tomu určitě nedivím. Ono totiž vždy záleží na obsahu zprávy a na adresátovi. A i milá zpráva se srdíčkem může způsobit nevratné škody, když přijde v nesprávný čas nesprávnému člověku, natož když zpráva, o kterou se jedná, směřuje přímo na hlavu českého státu.

Nešťastná jízda kolegy Filipa Turka od nominace až po současné excesy, podle mého názoru už nemá dobré řešení a v politickém slangu se tomu říká, to auto jede s prostřelenou nádrží a dříve nebo později vybouchne nebo mu dojde palivo. Čím déle ho ale necháte jet, tím více škody napáchá.

Milé dámy a pánové. Také logicky slyším hlasy, že vyvolat hlasování o nedůvěře je ztráta času, že nemáme hlasy a že vláda potřebuje klid na práci. Já se ptám, kdy v historii byly ty hlasy dopředu jasné? A to už jsem tedy nějaký pamětník tady. Nebyly jasné vůbec nikdy, dokonce ani v roce 2009, což si pamatuji, uprostřed českého předsednictví v rámci Rady Evropské unie to tehdy nebylo jisté.

Hlasování o nedůvěře má však v případě takovéto mimořádnosti svůj hluboký historický a symbolický význam. Symboly hrají v našem životě a v naší civilizaci velkou roli. Jsme tu dnes proto, abychom řekli: extrémní názory a vyděračské metody se nesmí stát běžným standardem. A pokud to dnes nevyjde, pak si vypůjčím legendární hlášku od Formanova filmu Přelet nad kukaččím hnízdem. V tom blázinci tehdy Jack Nicholson prohlásil: Aspoň jsem to zkusil.

Tak pojďme, dámy a pánové, pojďme to zkusit. Tato vláda nemá moji důvěru. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji, pane poslanče. Dále v pořadí je paní poslankyně Jana Filipovičová. Připraví se Libor Turek. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Filipovičová: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Opoziční koalice iniciovala tuto mimořádnou schůzi proto, že došlo k vážnému narušení základních pravidel politické kultury a fungování ústavních institucí. Impulsem byly SMS zprávy, které ministr zahraničí adresoval prezidentovi republiky a jeho následné veřejné prohlášení, že hlavu státu bude ignorovat. Takové jednání nelze považovat za standardní politickou komunikaci, natož za vyjednávání. Prezident republiky je ústavní institucí, byl zvolen v přímé volbě a reprezentuje Českou republiku navenek. Pokud si člen vlády dovolí s prezidentem komunikovat výhrůžným způsobem a veřejně deklarovat, že s ním odmítá spolupracovat, pak tím zpochybňuje samotné principy fungování našeho Ústavního systému.

Když už mluvíme o respektu k pravidlům, nelze se vyhnout ani otázce státního rozpočtu. Vystupuji zde také jako členka rozpočtového výboru, a proto považuji za nutné tuto oblast zmínit. Ministryně financí opakovaně hovořila o tom, že návrh rozpočtu byl přepracovaný. Zároveň však z vládních vyjádření zaznělo, že s ohledem na tuto skutečnost nemá být rozpočet posuzován optikou zákona o rozpočtové odpovědnosti. Dámy a pánové. Zákon o rozpočtové odpovědnosti neobsahuje žádnou výjimku pro přepracované rozpočty. Je to platný právní předpis, který má chránit stabilitu veřejných financí a důvěru občanů ve stát. Jakékoliv zpochybňování jeho platnosti je nebezpečné a vytváří precedent, který může mít dlouhodobé důsledky.

Třetí oblast, kterou považuji za nutné otevřít, souvisí s Ministerstvem životního prostředí. A zde mluvím nejen jako poslankyně, ale také jako zástupkyně obce, kterou v roce 2021 zasáhla katastrofa v podobě ničivého tornáda. Událost, která jasně ukázala, že dopady klimatických změn nejsou jen teoretickou debatou, ale realitou, která má přímý vliv na životy lidí, obcí i celých regionů.

 

Právě proto očekávám, že Ministerstvo životního prostředí bude svou činnost stavět na ochraně klimatu, podpoře vědy a výzkumu a na prevenci podobných extrémních jevů. O to větší znepokojení ve mně vyvolávají informace o rušení sekce zabývající se změnou klimatu a zároveň výroky, které upřednostňují ochranu automobilového či chemického průmyslu. Nechci zpochybňovat význam průmyslu pro českou ekonomiku, ale jeho ochrana a rozvoj patří především do gesce Ministerstva průmyslu a obchodu, případně Ministerstva dopravy. Ministerstvo životního prostředí, jehož úkolem je chránit krajinu, zdraví obyvatel a budoucnost našich generací, se spolupodílí na klimaticko-energetických plánech, které prioritně ovlivňují fungování chemického a automobilového průmyslu. I z tohoto důvodu považuji za pochopitelné, že prezident republiky má pochybnosti při jmenování ministra, jehož postoje jdou proti samotné podstatě tohoto rezortu.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, to, co dnes projednáváme, nejsou izolované výroky ani jednotlivá selhání. Spojuje je jeden společný jmenovatel - oslabování respektu k institucím, k zákonům a k odpovědnosti, kterou veřejné funkce přinášejí. Právě proto jsme vyvolali tuto mimořádnou schůzi. Ne proto, abychom vyostřovali politické střety, ale proto, abychom jasně pojmenovali problém. Demokracie nestojí jen na většině, ale také na pravidlech a respektu. A pokud jsou tato pravidla zpochybňována, je povinností opozice na to upozornit. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji, paní poslankyně. Další na řadě je pan poslanec Libor Turek, připraví se Libor Hoppe. Pane poslanče, mikrofon je váš.

 

Poslanec Libor Turek: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážená vládo, kolegyně, kolegové, já bych rád uvedl několik důvodů, proč budu hlasovat pro vyslovení nedůvěry vládě České republiky. Tím prvním důvodem je podle mého názoru nepřijatelné vyjadřování ministra zahraničí vlády České republiky Petra Macinky, kdy spouštěčem a rozbuškou této mimořádné schůze je jeho SMS komunikace vůči prezidentovi České republiky Petrovi Pavlovi, která je - vyjádřeno dvěma slovy - něco nepřijatelného. A podle mě je úplně jedno, jestli jde o vydírání nebo nejde o vydírání, jestli komunikoval přímo nebo nepřímo přes prostředníka. Ministr v textu uvádí, že pro svůj postup má podporu předsedy vlády České republiky a předsedy SPD Tomia Okamury. I kdyby to pravda nebyla, za chování ministra vlády je odpovědná celá vláda a hlavně premiér. Vím, že už to tu dnes bylo zmíněno mockrát, ta SMS komunikace. Pro ilustraci jsem chtěl uvést několik příkladů, ale musím říct, že i mně je žinantní se zabývat cizími esemeskami, proto ty citace si dovolím přeskočit, každý je koneckonců znáte. Takové jednání ze strany ministra vlády je nepřijatelné a podle mého názoru ohrožuje důvěru občanů ve stát i postavení České republiky v zahraničí, o politické kultuře ani nemluvě. Toto bezprecedentní porušení vztahů, které může být ireverzibilní, může za určitých okolností přerůst v to, že například v zahraničí může tato situace evokovat určitý pocit trapnosti a směšnosti, což by bylo pro Českou republiku snad zdaleka to nejhorší.

Následná tisková konference, tak tomu tedy pan ministr nasadil takzvanou korunu. Jen bych chtěl říci, že určitá míra arogance nemusí být někdy na škodu, ale vždy za tím musí být nějaká odvedená práce pro Českou republiku, nějaká přidaná hodnota, nějaký přínos, jinak je to víceméně divné. Důkazem nepřijatelnosti jednání pana ministra byly pak demonstrace na podporu prezidenta republiky, kterých se zúčastnilo stovky (sto?) tisíc lidí.

Druhým důvodem je to, že vláda České republiky je podle mého názoru populistická. Tady zopakuji definici populismu, kterou si pamatuji já, a ta zní, že zjednodušení a polopravda, to jsou dva meče v rukou moderních populistů. A teď to budu dokladovat na konkrétních příkladech, které jsem si vybral.

V programovém prohlášení vlády je uvedeno: Významně navýšíme výdaje na vědu, výzkum a inovace, protože právě ony představují klíčový motor hospodářského růstu a konkurenceschopnosti země. Z hlediska motivace podnikatelů k výdajům na výzkum a vývoj, čili to je to, o co jde, o výdaje soukromého sektoru, je uvedeno: Zatraktivníme daňové odpočty na výzkum a vývoj. Minulá vláda měla ve svém programovém prohlášení: Navýšíme výdaje. Nová vláda má: Významně navýšíme výdaje. Nikde ale není, kde se na to významné navýšení vezmou peníze. A i kdyby se peníze našly, jde zejména o motivaci soukromého sektoru k vyšším výdajům na výzkum, vývoj a inovace. Z hlediska nepřímé podpory jsou uvedeny jen daňové odpočty, ale co jiné nepřímé nástroje, co podpora malých a středních podniků, protože na základě studií mají významný inovační potenciál, přestože si velké firmy mohou dovolit investovat v této oblasti více? Nic takového tam není. A z těchto důvodů považuji tvrzení o významném navýšení výdajů za zjednodušení a za floskuli.

Dále je uvedeno: Zavazujeme se, že naše vláda nepřijme euro a ani nepodnikne žádné kroky směrem k jeho zavedení. Tady předesílám, že já také nejsem příznivcem zavedení eura v současném období, ale Česká republika vstoupila do Evropské unie na základě referenda a stali jsme se tak dobrovolně součástí určitého integračního procesu, jehož součástí je společná měna. Prakticky jsme se tedy zavázali k tomu, že někdy v budoucnu se povede debata o přijetí nebo nepřijetí eura, ale až to bude pro Českou republiku výhodné, až výhody případného přechodu na společnou měnu převáží nad nevýhodami. To dnes není. A kdy se debata o případném přijetí nebo nepřijetí eura má dle mého názoru vést? Až se reálná ekonomická úroveň České republiky přiblíží k nejvyspělejším zemím eurozóny, až se přiblížíme nejvyspělejším zemím z hlediska například mzdové úrovně, ve struktuře hospodářství, v produktivitě práce, v dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí vzhledem ke stárnutí populace, až se dořeší zneužitelnost systému sociálních dávek, až se odstraní rigidita na trhu práce. Až doženeme nejvyspělejší země eurozóny, tak pak může mít společná měna případně smysl. To jsou takzvané kroky nebo předpoklady k zavedení eura, které paradoxně nesouvisí s jeho přijetím či nepřijetím, a jsou přínosem pro Českou republiku. A proto považuji tuto druhou část tvrzení v programovém prohlášení vlády pouze za proklamaci líbivou směrem k veřejnosti, protože je známo, že v současné době podpora zavedení eura ve společnosti není většinová.

Dalším příkladem a už posledním je volební program Motoristů sobě - a ti jsou součástí vlády. Motoristé slibují vyrovnaný státní rozpočet do čtyř let. Není to prý jen prázdný marketing. To jde podle mého názoru udělat jen postupným snižováním jeho schodku. Ale jak to nakonec v návrhu státního rozpočtu dopadlo? Snížíme schodek tím, že ho zvýšíme. Z toho důvodu považuji toto tvrzení jen za prázdnou proklamaci.

Třetím důvodem, proč budu hlasovat pro vyslovení nedůvěry vládě České republiky, je to, že návrh státního rozpočtu není - a to nejen podle mého názoru - v souladu se zákonem z důvodu porušení zákona o rozpočtové odpovědnosti. Tady budu citovat předsedu Národní rozpočtové rady jako autoritu, která dohlíží na hospodaření státu a hodnotí, zda vláda nezadlužuje ve veřejné finance nad únosnou míru: Rozpočet ani nepředstírá soulad se zákonem, kritizuje Hampl. Tímto návrhem státního rozpočtu došlo k porušení pravidel rozpočtové odpovědnosti, k porušení pravidla maximálního výdajového rámce, tedy toho, co smí vláda utratit. Za nás je to porušení výdajového rámce zhruba o 70 miliard korun, což je nová úroveň, kterou jsme nezažili, shrnul Hampl.

Ještě zmiňuji, že když toto porušení zákona mohli ministři a paní ministryně financí minulý týden na plénu objasnit, tak to neudělali. Dnes se ale paní ministryně pokusila situaci vysvětlit.

Za čtvrté, posledním důvodem je to, že si myslím, že vláda spíše rozděluje společnost, než aby spojovala. Mám pro to samozřejmě po ruce několik příkladů, ať je to nedarování letadel L-159 Albatros a další, ale to si s dovolením nechám napříště.

Vážené dámy a vážení pánové, z těchto důvodů budu hlasovat pro vyslovení nedůvěry vládě České republiky. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Já vám děkuji za vaše vystoupení. Poprosím pana poslance Libora Hoppeho a připraví se Petr Bendl. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Libor Hoppe: Ano, děkuji. Dobrý podvečer, vážené poslankyně, vážení poslanci, pane předsedající a malé torzo vlády. Budu velice stručný, protože už samozřejmě se blíží večer, kdy byste byli rádi možná i doma. Vrátím se jenom v krátkosti k panu ministrovi Macinkovi. Pan ministr Macinka, ministr zahraničí, člověk na pozici vrcholné diplomacie České republiky, si nemůže dovolit v noci zaslat nějakou esemesku a vyhrožovat prezidentovi republiky. No, to je opravdu zlý sen. Může být důvodem nejmenování pana Turka, tak znovu říkáme, podejte kompetenční žalobu a rozhodne Ústavní soud. Nemůže také veřejně říkat, že bude ignorovat - a jeho ministerstvo - pana prezidenta. To si myslím, že prostě není vůbec možné.

Pane premiére, pane Babiši, prostřednictvím pana předsedajícího, odvolejte pana ministra zahraničí a uleví se vám. Jako člověk, který pracoval nebo je prostě byznysmanem celé roky, tak přece není možné... Kdyby se vám to stalo v normálním světě a manažer firmy vám tady tohleto provedl, tak si myslím, že byste ho odvolal okamžitě.

Chápu i to, že nechcete být vydán. Je to těžké, ale možná bude dobré, kdybyste se vydal a zkusil to, že spravedlnost bude spravedlivá. Potom další věc, která by vám určitě ulevila, by bylo to, kdybyste roztrhal a zrušil koaliční smlouvu, utvořil menšinovou vládu a zkusil vládnout s podporou.

Další věcí, kterou bych tady chtěl zmínit... (Zaznívá gong. Poslanci vládní koalice hromadně přicházejí do sálu. Silný hluk v sále.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Omlouvám se, pane poslanče. Jenom musím poprosit nově příchozí poslance do sálu, aby přicházeli v klidu a nechali pana poslance hovořit. Ten hluk je tady příliš velký. Poprosím vás.

Potom, pane poslanče, na členy vlády se můžete obracet napřímo bez mého prostřednictví, včetně pana premiéra.

 

Poslanec Libor Hoppe: Děkuji za informace.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Takže ještě jednou poprosím o klid v sále, abychom v důstojném prostředí mohli slyšet příspěvek pana poslance.

 

Poslanec Libor Hoppe: Dobře, poslední dvě věci. Je to samozřejmě návrh na zrušení poplatků České televize a rozhlasu. To považuji taky, že je to snaha o zestátnění veřejnoprávní televize. Návrh rozpočtu se schodkem 310 miliard (?) už nebudu ani komentovat. Samozřejmostí je to, že téhle vládě určitě důvěru nemůžu dát, takže budu hlasovat pro nedůvěru. Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Já vám děkuji, pane poslanče. S přednostním právem místopředseda klubu hnutí ANO Robert Králíček.

 

Poslanec Robert Králíček: Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, byť jsem věčným optimistou a vidím, že počet diskutujících se rapidně snižuje, tak i přesto a na základě dohody z grémia a všech poslaneckých klubů navrhuji, aby Poslanecká sněmovna jednala a meritorně i procedurálně hlasovala o všech návrzích dnes po 21. hodině.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji za tento návrh. Já vás všechny odhlásím. Prosím, přihlaste se svými identifikačními kartami. Už jsem spustil ten gong při vystoupení pana poslance Hoppeho, protože jsme takhle byli domluveni, takže už nemusím přivolávat. Počet už se ustálil.

 

Nechám tedy hlasovat o tomto návrhu.

Kdo je prosím pro? Ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?

Hlasování číslo 3, přihlášeno 144 poslanců, pro 139, proti 1. Tento návrh byl přijat.

 

Dneska budeme tedy pokračovat po 21. hodině, jak bylo navrženo. Doufám, že pan poslanec Flek je v pořádku.

My pokračujeme v rozpravě. Na řadě je Petr Bendl. (Silný hluk v sále.) Vás všechny ostatní poprosím o klid. Poprosím pana poslance Bendla, aby chvilku počkal, protože ten hluk je tady příliš vysoký.

 

Poslanec Petr Bendl: Děkuji, já jsem trpělivost sama.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: (Stále silný hluk v sále. Poslanci mezi sebou hlasitě diskutují.) Milé poslankyně, vážení poslanci, poprosím skutečně o klid. Teď jsme si jednou zahlasovali. Pokud vedete nějaké rozpravy a nesouvisí to s tímto tématem a nejste na řadě, tak poprosím mimo tento sál. Stejně tak poprosím i hloučky před řečnickým pultem. Pánové, já bych nerad jmenoval.

Vystoupí Petr Bendl. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Petr Bendl: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Drahá vládo, milé kolegyně, kolegové, dovolte mi, abych i já vyjádřil svůj názor k návrhu dnešního bodu jednání, a tím je vyslovení nedůvěry české vládě. Mám již poměrně letitou zkušenost s politiky. Zažil jsem komunikaci s prezidentem Václavem Havlem, zažil jsem komunikaci s Milošem Zemanem i Václavem Klausem, zažil jsem opozici i koalici, střety s názorovými odpůrci, a možná snad až na Davida Ratha a jeho často nehoráznou kriminalizaci svých politických odpůrců, jsem nic podobného, co zažíváme dnes, vlastně nezažil. Spory s Davidem Rathem byly ostudné a nakonec to dopadlo, jak to dopadlo, což asi všichni v sále víte. Myslím, že se ukazuje, že takovéto střety nikdy k ničemu dobrému nevedou.

Spor prezidenta s ministrem zahraničí a zároveň i ministrem životního prostředí je mezinárodní ostudou. Je sporem o charakter a, řeknu, pozici České republiky uvnitř Evropské unie, uvnitř struktur NATO. Je něčím, co tady ještě nebylo. Myslím si, že ač může mít někdo jiný názor, než má hlava státu, tak způsob komunikace, který tady předvádí pan ministr zahraničí a ministr životního prostředí v jedné osobě, je opravdu za hranou a neměl by být tímto způsobem prezident konfrontován. Je to hlava státu přímo volena a komunikace by měla odpovídat politické kultuře České republiky a demokracii, kterou tady zaplaťpánbůh ještě stále máme.

Čekal jsem, že ty spory nebo respektive komunikaci vlády a nastolování agendy povede především premiér, ale situace ukazuje, že ten, kdo dneska vlastně ovlivňuje fungování vlády nejvíc, je ministr životního prostředí a zahraničí v jedné osobě. To je něco, z čeho jsme... Aspoň tedy já rozhodně jsem překvapený, že tím, kdo řídí vládu a nastoluje témata, není premiér, ale je to jeho ministr.

Myslím si, že by si v tom premiér měl udělat pořádek a je otázka, jestli toho je schopný, nebo co mu vlastně brání v tom, aby si ten pořádek v tom udělal, protože si nemyslím, že je až tak neschopný. Spíš ty důvody budou někde jinde. To je jeden z důvodů, proč zcela rozhodně jsem připravený podpořit a hlasovat pro nedůvěru vládě.

Ale mám ještě tři další, se kterými bych vás rád seznámil, důvody, o kterých si myslím, že nás vedou ke změně charakteru země, kde je demokracie, svoboda podnikání, kde je možné se svobodně vyjadřovat k problematice, která nás trápí, a s těmi vás tedy seznámím. Jsou částečně v programovém prohlášení vlády a částečně z návrhu státního rozpočtu, který jste nám poslali jako vláda dnes.

Já jen podotýkám, že v zákoně o jednacím řádu Poslanecké sněmovny je, že bychom zákony měli dostávat 10 dní, minimálně 10 dní před jejím projednáváním. Máme jej projednávat ve středu. A dneska, jestli se nemýlím, je středa, což tedy porušujeme zákon o jednacím řádu, jenom abychom si toho byli vědomi, pokud jste si toho vědomi, jo. Není to jediné porušení zákona, které vláda stihla za těch 14 dní, co tady popisoval pan předseda Okamura, když tady říkal, co všechno jste stihli, no tak tohle je minimálně druhé porušení zákonů České republiky, a určitě se nad tím pozastavili, aspoň to pojmenovali.

Tím jedním z důležitých bodů, na který bych rád upozornil, je regulace marží, a váš plán omezovat marže v obchodě. Říkáte nám, abychom se nebáli, že jen zkontrolujete, že je budete omezovat, to přímo máte v programovém prohlášení vlády, abychom se nebáli, že to jenom zveřejníte z veřejně dostupných zdrojů a že dohlédnete na to, kdo kolik vlastně vydělává. Jenom ochráníme lidi nebo to od vás říkám často, ale nenechme se zmást, protože ve chvíli, kdy chce stát a kdy začne regulovat, kolik je ještě správné vydělávat, přestáváme žít v tržní ekonomice a začínáme žít v ekonomice povolenek, razítek a politické libovůle. Vysoké ceny prý nejsou problémem daní, regulací nebo byrokracie a zasahování státu do svobody podnikání, ale mohou za to prý marže. Vždycky je to někdo jiný a nikdy to není stát.

Ale poslouchejte dobře. Cena není zločin, cena je prostě informace, která říká, že je něco vzácné, drahé, nedostatkové, anebo je v té ceně také zahrnuta práce, kterou ta daná komodita prostě obsahuje. Když tu informaci umlčíte, problém nezmizí, jen schová. Když stát začne kontrolovat marže, firmy nezačnou kouzlem zlevňovat, začnou vyrábět méně nebo šetřit na kvalitě nebo odejdou jinam. A výsledek? Prázdnější regály, horší služby a méně konkurence. Říkáte, že to je spravedlivé, ale jaká spravedlnost trestá ty, kteří jsou efektivní, inovativní a pracovití? Jaká spravedlnost říká, vyděláváš moc, tak ti to vezmeme a pozor, tohle se netýká jen velkých firem. Jakmile stát jednou získá právo posuzovat přiměřený zisk, a nikdo už si nemůže být jistý, kde je ta hranice. Dnes potraviny, zítra doprava, pozítří služby a nakonec každý z nás, kdo se snaží podnikat a uživit rodinu.

Kontrola marží nezlevní život, jen odvede pozornost od skutečného viníka, od státu, který zdražuje podnikání na každém kroku a pak se tváří jako zachránce. My neříkáme, že nemají platit pravidla. My neříkáme, že pravidla nemají nahrazovat trh, že stát má trestat podvody a kartely, ne úspěch. Protože země, kde politik rozhoduje, kolik smíte vydělat, není země svobody, je to země strachu, stagnace a poslušnosti. A my říkáme jasně, ceny se netvoří v plánovací kanceláři, zisky se neřídí vyhláškou a svoboda se nekontroluje formulářem. Toto už tady bylo a doufejme a já doufám, že i Poslanecká sněmovna se nad tím zamyslí a nedovolí, abychom něco takového spustili, přestože si to vláda zjevně přeje.

Druhým důvodem je ve vašem programovém prohlášení napsáno, že chcete a připravíte předkupní práva na půdu, kterou vlastní soukromí vlastníci. A dneska se tedy nebavíme o paragrafovém znění, ale o systému. Dneska se bavíme o tom, jestli má v téhle zemi ještě něco skutečně patřit lidem. Stát nám chce říct, že když vlastníte půdu a dovolili jste někomu na ní hospodařit, už to vlastně není vaše půda. Že přijde den, kdy vám politik rozhodne, komu ji musíte prodat, ne proto, že byste něco porušili, ne proto, že by tu byl veřejný zájem, ale proto, že si to někdo usmyslel.

A teď poslouchejte dobře. Až 80 procent půdy v této zemi není ve vlastnictví těch, kdo na ní hospodaří a největší objem pronajaté půdy je v rukou šestnácti, možná dvaceti největších agroholdingů v zemi a v jejich prospěch vlastně směřuje předkupní právo, protože větší mají být ještě většími. Tohle není drobná změna. To je masový zásah do vlastnictví statisíců, možná milionů lidí, do majetku rodin, dědiců, seniorů, obcí do půdy, která se předává a měla by se předávat po generace. Možná si myslíte, že to je spravedlivé. Ale jaká spravedlnost bere jednomu, nebo jaká spravedlnost bere jednomu a aby dala druhému? Jaká spravedlnost mění dobrovolný nájem ve skryté vyvlastnění? Tenhle návrh vyšle jediný signál. Nepůjčuj, nepronajímej, nedůvěřuj. A víte, co se stane? Lidé přestanou půdu dávat k dispozici. Zemědělci na tom nevydělají, vydělá jen chaos.

A ještě něco velmi praktického. Půda je dnes jistota, zástava, často základ úvěru, ale kdo dá bance do zástavy půdu, o které stát říká, že ji vlastník bude muset někomu prodat? Půdu, na které bude plomba, bude chtít banka do zástavy půdu, na kterou stát dá plombu? A kdo dá bance do zástavy půdu, o které stát říká, že ji prostě musí prodat někomu jinému. Banky couvnou. Úvěry zmizí, investice se zastaví. Majetek, s nímž nemůžete volně nakládat, přestává být majetkem. Dnes je to půda, zítra to může být byt, dům, firma, cokoliv jiného, protože jakmile jednou připustíme, že stát může rozhodovat, komu musíte svůj majetek prodat, neexistuje už žádná hranice. Tohle není pomoc zemědělcům. Tohle není spravedlnost. Tohle je nebezpečný precedent, který podkopává důvěru v právo ve vlastnictví i stát samotný.

My k tomu říkáme jasně, pomáhejme, ale neberme, podporujme, ale nevyvlastňujme, chraňme zemědělství, ale nedejme politikům právo sahat lidem na majetek, protože země, kde si nemůžete být jisti tím, co vlastníte, není svobodná země.

Třetí důvod. Jde o ten zmiňovaný fond pro vyvolené. Pan předseda Okamura tady říkal, jak chcete, jak vláda chce dělat něco pro lidi. A tady navrhujete čtvrt miliardy pro nejbohatší, řeknu, podniky v potravinářství v zemi. To je ta práce pro lidi? To je ta šance, že si ti obyčejní lidé na něco sáhnou? Čtvrt miliardy se schodkem státního rozpočtu, který máte, z které mohou čerpat pouze společnosti, které mají více než 250 zaměstnanců.

Co tím chcete udělat? Vždycky jste říkali, je třeba zaházet ty příkopy mezi malými, středními a velkými. No, tohle je příkop přece jako hrom. Jestli pár vyvoleným pošlu čtvrt miliardy, jak mají ti malí a střední konkurovat? A druhým dechem často slyším ty největší, jak říkají, no, ale vždyť ti malí nic nedělají. A my tam budeme sypat a sypat finanční prostředky pro ty největší. Já to považuju za lumpárnu, za faul českému zemědělství a potravinářství. Finanční prostředky, pokud už je stát vynaloží, pak by je měl rozdělit rozumně s tím, že je-li to strategická záležitost, mít produkci potravin v České republice, pak nemůže být postavena na čtyřech firmách v každé komoditě. Má být postavena na čtyř tisících firem v každé komoditě. To je bezpečnost potravin, a ne že tady budeme kumulovat moc jednotlivců v téhle zemi. To já považuju za absolutně zrůdné a za něco, za co stojí bojovat, aby se nestalo.

Moc vás prosím, abyste tohle českému zemědělství nedělali. Jestli začnete členit zemědělce a potravináře tímhle způsobem a trestat ty, co mají méně než 250 zaměstnanců, tak je to cesta do pekla. A to je můj třetí důvod, proč zcela jistě dnes, dojde-li na hlasování, vyslovím vládě nedůvěru. Děkuju vám za pozornost. (Potlesk z řad ODS.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji, pane poslanče. My všichni věříme, že dneska dojde k hlasování. Mám tady jednu faktickou poznámku, Josef Kott, než sem přijde, přečtu omluvy. Blišťanová Zdeňka bere zpět svou omluvu do 17.30 - pracovní důvody. A tady mi zase naskočila Zdeňka Blišťanová do 16.30 - pracovní důvody, Jeroným Tejc od 17.45 do 20 - pracovní důvody, a to je vše. Teď vám spouštím dvě minuty, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Josef Kott: Děkuju za slovo, pane předsedající. Já jenom krátce k váženému kolegovi Petrovi Bendlovi, jak on řekl, že tady toho hodně pamatuje, tak já si taky dovolím tvrdit, že už tady taky něco pamatuji a samozřejmě že v některých věcech, které se vytrhnou z kontextu, vypadá všechno černě a všechno špatně a nic není pravda. Takže jenom bych chtěl říct, že samozřejmě ten zákon o předkupním právu a o oznamovací povinnosti, jsme říkali, že ho chceme nějakým způsobem dotáhnout. A dovolím si tvrdit, že to nebude pomáhat jenom velkým, ale všem zemědělcům, kteří na tom pracují. To znamená, jak velké podniky, tak střední podniky, malé podniky i mikropodniky, protože ve chvíli, kdy hospodařící subjekt ani neví, že se dané pozemky prodávají a kupují to spekulanti, kteří s tím skutečně potom přicházejí zpátky na trh a jenom zvyšují nájemné, tak si dovolím tvrdit, že to není v pořádku.

A druhá otázka, co se týče toho dotačního titulu, který byl za vlády vlastně Petra Fialy zastaven, byla tam nula, tak zase se asi na to musíme dívat optikou trošku spravedlivější, a to je to, že ty menší subjekty, menší zpracovatelé a menší finalizovatelé samozřejmě mají možnosti čerpat někde jinde. A tady jsme vlastně zařízli ty podniky, které taky potřebují financovat, a když chceme bezpečné potraviny, tak potřebujeme co nejkratší dodavatelský řetězec. A ve chvíli, kdy nebudou konkurenceschopné podniky u nás, tak samozřejmě to není úplně dobře. Děkuju za pozornost. (Předsedající: Čas.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji, a máme tady další faktickou poznámku. Petr Bendl. Vaše dvě minuty.

 

Poslanec Petr Bendl: Děkuji za slovo. Vaším prostřednictvím, pane předsedající, k Pepovi Kottovi. No, to je ta iluze, ve které žijete. A často i ti menší si říkají, no tak super, to já budu mít předkupní právo na majetek, který mi nepatří. Jenomže výsledkem bude víte co? Že v okamžiku, kdy to vyjde ven, tak ty nejsilnější investiční společnosti to prostě přeplatí, takže nebudou mít nic a všechno to hraje do rukou jenom těm největším a nejbohatším. To je jedna informace.

A druhá, protože oni... To dostáváme všichni každou chvíli, každých 14 dní přichází, že nějaká společnost by ráda něco odkoupila, to se prostě děje. A lidi by měli pochopit, že prostě půda je základ a je dobré ji vlastnit, je dobré na ní hospodařit a neměli bychom dělat tyhlety kroky. Já jsem to zdůvodnil, prostě jsem o tom přesvědčen. No, a k těm 250 milionům, zeptejte se zemědělců, a ne těch 16, kterým tohle má sloužit. (Potlesk z řad ODS.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji za dodržení času. V této chvíli není žádná faktická poznámka, takže poprosím a pozvu k mikrofonu Vítězslava Schreka a připraví se Pavel Žáček. Tak, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Vítězslav Schrek: Děkuju za slovo, pane předsedající. Vážené dámy, vážení pánové, vážení členové vlády, vážené poslankyně a poslanci, při jednání o důvěře vlády jsem tady zhruba před třemi týdny vystoupil s příspěvkem, který byl mou reakcí na programové prohlášení vlády, respektive na jednu z jeho kapitol pojednávající o prioritách sociální politiky, ale také na slova, výroky a vyjádření, která jsem od té doby zaznamenal od nově úřadujícího ministra práce a sociálních věcí pana Aleše Juchelky. Uznávám, byla to slova kritická, avšak opřena o mé zkušenosti, znalosti, praxi v oblasti sociální politiky a sociálních služeb. A byl to, já doufám, že to až na výjimky vnímala tak většina z vás i přes lehkou nadsázku, kterou jsem si v tom příspěvku dovolil, běžný a především věcný, politicky názorový střet formulovaný oponentní názor, který považuji za standardní součást dialogu Poslanecké sněmovny. Dialogu, jehož cílem není nic jiného, než přispět k lepšímu a kvalitnějšímu výsledku práce nás zákonodárců. V tomto případě nastavení takových měřítek a podmínek sociální politiky, která bude všeobecně, společensky a politicky akceptovatelná, nebude protěžovat žádnou ze společenských a sociálních vrstev, stejně tak nebude diskriminační vůči žádné skupině občanů, a bude především realistická a personálně i ekonomicky udržitelná.

Já si zkrátka na rozdíl od pana ministra rozhodně nemyslím, že potřebujeme zcela nový zákon o sociálních službách, o kterém on mluví. Naopak jsem přesvědčen o tom, že ten zákon, který máme, je velmi dobře napsaný a ve většině vyhovuje současným dnešním podmínkám a potřebám těch, kteří potřebují pomoc, podporu a ochranu ze strany našeho státu. Nemyslím si, že systém sociálních služeb nefunguje jako celek a že nějak zásadně selhává, protože byl údajně sepsán od stolu, to není pravda. A už vůbec si nemyslím, že třeba nastavený dotační systém nikomu nevyhovuje, a mám pro tento svůj pohled oporu nejen v široké zpětné vazbě z mého regionu, ale i z mnoha dalších.

Mám zkrátka jiný názor, který hodlám uplatňovat a prosazovat v řádné parlamentní diskusi. V diskusi, která bude standardně probíhat jistě i v příštích dnech a měsících, ať už zde na plénu Poslanecké sněmovny, ve výborech, v rámci konferencí, na kulatých stolech a určitě v mnoha dalších odborných a profesních platformách, které se této oblasti věnují. Tohle všechno je normální politika, na tu jsem připraven a já věřím, že to tak máme my všichni.

To, čemu jsme se ale věnovali celý včerejší den a pokračujeme v tom i dnes, se dle mého názoru běžnému politickému standardu vymyká, a na to opravdu nejsem ochoten přistoupit bez toho, aniž bych se proti tomu jednoznačně nevymezil. To, že jsme jako opoziční poslanci iniciovali svolání této schůze, jejímž předmětem je opětovné vyslovení nedůvěry vládě po pár týdnech jejího vládnutí, je důsledkem toho, že se v naší zemi děje něco, co vnímáme jako silně negativní a co neznepokojuje pouze nás politiky, ale i značnou část české veřejnosti, média a také naše partnery v zahraničí.

Předešlý týden zcela jasně a naplno ukázal, že vůbec nejde jenom o nějaké dvě rádoby nevinné esemesky odeslané ministrem zahraničí panem Macinkou pro prezidenta republiky. Ty konsekvence jsou mnohem širší. Ukazuje se, jakým stylem chce nová vláda spravovat naši zem, že to nebude standardní politika, které se všichni od roku 1989 po čtyřiceti letech komunistické totality znovu učíme, ale že to bude nátlaková a destrukční politika s prvky chaosu, veksláctví a dokonce politického vydírání připomínající více než politickou kulturu úspěšné vyspělé demokratické země spíše manýry z podsvětí.

Můžete, vážení kolegové, donekonečna obhajovat, že se nic zas tak hrozného neděje, ale ono se děje. Děje se to, že si vedle nás opozičních politiků už i široká veřejnost po pár týdnech vašeho vládnutí všimla, že ignorantství nelze zaměňovat za státotvornost, že kompetentnost nejde nahradit frajerskou pózou, že mlčení nerovná se komunikace a že vyhrožování není to samé jako vyjednávání, aspoň ne v normální a slušné společnosti.

Trávím v této Sněmovně od jejího ustanovení jako nováček poměrně hodně času. Poslouchám, učím se, dívám se kolem sebe, píšu si spoustu poznámek a vnímám často velký rozdíl mezi tím, k čemu někteří vážení poslanci a poslankyně v této Sněmovně vybízí, před čím varují, na co upozorňují a co se tady pak vlastně ve skutečnosti odehrává. Není to názorové a argumentační soupeření, jak jsem zvyklý z komunální a z té naší malé regionální a místní politiky, která se dělá třeba u nás na Vysočině. Je to boj politických subkultur, které mají diametrálně odlišné normy, odlišný pohled na to, co je a to, co není správné, anebo co je a co není normální, co je a co není slušné.

Je to souboj o nová pravidla, jak se bude vládnout, jak bude fungovat Sněmovna, jak bude přistupováno k opozici, jak se bude komunikovat s médii a také, jak bude dodržován a respektován zákon a ostatní složky moci. Z řad vládních činitelů tady zaznívá opakovaně a zcela otevřeně zpochybňování nezávislosti soudů jako argument, proč nemají být Sněmovnou vydáni k trestnímu stíhání nejvyšší ústavní činitelé. Média jsou označována za úhlavního nepřítele, neziskové organizace za škodiče společnosti. A vypadá to, že došlo už i na veřejnost, protože prý na náměstích, alespoň tak to tvrdí někteří poslanci, protestují hlavně Ukrajinci.

Dámy a pánové, momentálně z koaličních řad, vyhráli jste volby, sestavili jste vládu, odhlasovali si její důvěru a my to respektujeme. Ale to neznamená, že vám tato země patří a že si v ní můžete dělat, co chcete. Tato země vám nepatří a vy si vítězství ve volbách nemůžete vykládat tak, že se budete snažit ohýbat díky parlamentní většině všechno, co vám nevyhovuje a překáží v naplnění vaší představy o vládnutí.

Vládnutí totiž není to samé jako ovládnutí, to jsou diametrálně rozdílné věci. Vládnutí je o zodpovědné správě země ve prospěch jejich občanů, o udržení prozápadního demokratického směřování, o dodržování zákonů a parlamentních zvyklostí, o udržení bezpečnosti, o nezadlužování budoucích generací a v neposlední řadě o respektu ke svobodě, občanské společnosti a demokratickým institucím naší země.

Moc vás proto prosím, všechny zástupce většinové koalice, vážené poslankyně, vážení poslanci, vážené ministryně a vážení ministři, vážený pane premiére, pane předsedo Sněmovny, zvažte prosím, zda vámi nastolená dikce, styl a způsob, se kterým jste vstoupili posíleni volebním výsledkem do tohoto volebního období, je skutečně ten správný, který toto všechno mnou uvedené naplňuje a zda je blaho celé naší země skutečně tím vyšším sledovaným cílem a nikoliv osobní prospěch a ryze sobecký zájem pouze několika jednotlivců.

Zatím to totiž ve světle posledních dnů (tak) vůbec nevypadá. A důsledkem tohoto vašeho konání je nejen tato schůze, jejímž cílem je zcela legitimně upozornit na to, co způsobilo a vyvolalo vaše krátké a dosavadní vládnutí, ale třeba také ta nedělní demonstrace desítek tisíc občanů v několika českých a moravských městech, jejichž hlas byste zkrátka neměli ignorovat a přehlížet.

Jsem přesvědčen, že pokud vy jako vládnoucí většina neuberete ze své nabroušené rétoriky vaším panem premiérem, panem Andrejem Babišem počínaje a panem ministrem zahraničí Macinkou konče, pokud se nezačnete chovat jako skutečný vítěz voleb a nezačnete zodpovědně vládnout, obávám se, že dnešní schůzí to neskončí. A to si myslím, že pro Českou republiku určitě není dobře. Děkuju vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji. V této chvíli je na řadě pan poslanec Pavel Žáček, připraví se Jakub Krainer. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Pavel Žáček: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, proč jsme dnes tady a proč chceme vyslovit nedůvěru vládě? Vydírání prezidenta, nevyřešený střet zájmů, peníze pro firmy premiéra a úplně zmatené a slabé vládnutí, zpochybnění naší jasné a jednoznačné prozápadní politiky, osekání rozpočtu na obranu i bezpečnost, relativizace faktu, že je pro nás Rusko nebezpečné. A to je jen zlomek toho, co se okolo nás, co se okolo Babišova kabinetu děje. Tato vláda nemá a nemůže mít mou důvěru.

Nezpochybňujeme výsledky voleb, již to nezaznělo několikrát. Sice vládní koalice vyhrála se sliby, které den po volbách popřela, ale ctíme naši parlamentní demokracii. Nedovolíme ale nové vládě zničit naši zemi a podkopat její bezpečnost. To, co se tady děje, je nebezpečné. Uvědomujeme si to my, politici opozice, ale uvědomují si to i lidé, kteří vyšli do ulic.

Rozpory ve vládě vyplývající z odlišného ideologického přístupu všech tří koaličních stran, snaha se a priori odlišit od politiky předchozí Fialovy vlády, znemožňují nalézt tolik potřebnou jednotu v otázkách národní bezpečnosti a obranyschopnosti. A když se to podaří jako v případě muniční iniciativy či nákupu F-35, je to spíše výjimka, navíc pod tlakem ze zahraničí.

Zatím ani není zřejmé, kdo vytváří a formuluje zahraniční a bezpečnostní politiku. Je to ministr zahraničí Macinka, je to předseda Sněmovny Okamura? Nikdo neví. Rozhodně to ale není slaboulinký premiér Babiš, který se nechává vláčet ze strany na stranu kvůli tomu, aby nebyl vydán. V Babišově koaličním kotli se mísí a škvaří beznázorový pragmatismus, prozápadní realismus, ale také postoje oslabující naše působení v Severoatlantické alianci, hledání jednotné evropské pozice tolik potřebné k odstrašení ruských imperialistů a ukončení jejich brutální války, ba přímo prokremelské postoje vyjádřené mimo jiné zpochybňováním pomoci napadené Ukrajině.

V programovém prohlášení vlády je spousta neurčitých a fádních formulací ohledně naší obranné a bezpečnostní politiky. Chybí v něm ale základní a pro Česko bytostně důležité věci. Především v něm není ani náznakem označení kolektivní obrany NATO za pilíř obrany České republiky, což pravděpodobně souvisí s určitým přezíravým postojem k obranné architektuře naší země v rámci NATO.

Zcela vynechán je evropský rozměr obrany nejen České republiky, i naše účast při obraně východního křídla NATO. Zcela tam chybí také odkaz na bilaterální spolupráci s klíčovými partnery v oblasti obrany, především Německem, Velkou Británií a Polskem. Nenajdeme tam ani identifikaci Putinovy Ruské federace jako hrozby, s čímž zjevně souvisí i vynechání Ruska jako agresora vůči Ukrajině či přihlášení se k jakékoliv formě podpory Ukrajiny, ať už vojenské, ekonomické nebo humanitární. Záměrně je vynecháno i naše společné východisko obranné politiky v rámci NATO, a to odstrašení jakéhokoliv případného nepřítele či útočníka.

Ovšem absolutně nepochopitelná je absence přihlášení se k závazku ze summitu NATO v Haagu, tedy že budeme investovat do obrany a že do roku 2035 vydáme nejméně 3,5 procenta HDP na rozvoj obranných schopností a 1,5 procenta na výdaje související s obranou. Toto je náš závazek vůči NATO a Babišova vláda se přece nemůže tvářit tak, že neexistuje nebo že se nás to netýká. Naopak musíme předložit Severoatlantické alianci realistický plán, jak stanoveného cíle dosáhneme. Pokud by se tak nestalo, nepůjde pouze o reputační problém, ale i o ohrožení naší bezpečnosti. Výdaje ve výši 3,5 procenta HDP navíc odpovídají odhadovaným nákladům na vybudování schopností, které se Česká republika zavázala poskytnout do aliančního systému kolektivní obrany.

Jinými slovy, pokud Babišova vláda bude nezodpovědná a od začátku svého vládnutí z vnitrokoaličních důvodů nepřistoupí k postupnému navyšování obranných výdajů alespoň tak, jak předpokládala naše vláda, nebude možné realizovat ani podstatnou část z jejích deklarovaných priorit.

Při zachování výše obranných výdajů na úrovni 2 procent HDP - už teď víme v souvislosti s příštím týdnem prvním projednáváním nového rozpočtu na letošní rok, že pro Armádu České republiky v roce 2026 je v rámci rozpočtu Ministerstva obrany navrhováno méně než 2 procenta, někde mezi 1,7 a 1,8 procenta - nebude tudíž možné významným způsobem posílit ani tu preferovanou protivzdušnou obranu, která je několikrát zmíněna v prohlášení Babišovy vlády.

Jak si asi ne všichni uvědomujeme, moderní systémy protivzdušné obrany včetně munice patří mezi nejnákladnější zbraňové systémy, nákladnější dokonce než tolik diskutovaná platforma F-35. Otevřeně si řekněme, že Česká republika by za těchto podmínek fakticky nemohla plnit svou roli v rámci alianční obrany.

Ale abych byl fér, tak pro úplnost dodávám, že se pan ministr obrany Jaromír Zůna na výboru pro obranu snažil některé problematické či nedomyšlené formulace z vládního prohlášení vyjadřující kompromis tří vládních stran napravit a dovysvětlit. Ale jak moc můžeme brát vážně jeho slova, když má jinak od své prosincové tiskové konference zakázáno mluvit na veřejnosti?

Dámy a pánové, vážené kolegyně a vážení kolegové, znovu opakuji, nezpochybňujeme výsledky voleb, ale nenecháme vládní koalici zničit a ohrozit Českou republiku. Babišova vláda nemá moji důvěru. Děkuji za pozornost. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji. V této chvíli poprosím Jakuba Krainera, připraví se Lukáš Vlček. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Jakub Krainer: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, posledních deset let žijeme v neustálém ohrožení. Soustavně a dlouhodobě nás o tom přesvědčuje Tomio Okamura a čas od času se mu podobnou rétorikou snaží přebrat voliče Andrej Babiš. Teď dostali po letech naříkání unikátní příležitost s tím společně něco udělat. Sestavili vládu a mohli uklidnit všechny své voliče po léta strašené a úspěšně vystrašené.

Jenže ti si jednoho lednového večera pustili večerní zprávy a tam se doslechli, že nová vláda snižuje výdaje na obranu o 21 miliard korun. V takovou chvíli se člověku, který byl deset let přesvědčován o nebezpečném světě, kterému se musíme bránit za každou cenu, mírně pokrčí čelo, rozbliká se mu červená kontrolka a začne se sám sebe ptát - když snižujeme výdaje na obranu, je situace ve světě bezpečnější? Nebo jsme najednou vytyčili jiné priority a já o nich nevím? Nebo mi celou dobu lhali? V takové chvíli začne svobodný člověk přemýšlet, začne zpracovávat protichůdné zprávy a je připravený čelit realitě.

A v takové chvíli, v tuto chvíli by se mu mohly hodit nějaké informace pro kontext. Například o Švýcarsku, které si pan Okamura rád půjčoval za příklad jako neutrální zemi v dobách, kdy chtěl vystupovat z Evropské unie. Švýcarsko, vážení spoluobčané, to milé a hodné Švýcarsko, žádní váleční štváči z NATO, ale neutrální země, se rozhodlo zvýšit výdaje na obranu skokově o 820 miliard korun. Naše vláda o 21 miliard škrtá, švýcarská vláda o čtyřicetkrát vyšší částku navyšuje. Naše vláda tím, milí spoluobčané, jako jediná říká, že situace se uklidnila a můžeme začít výdaje na naši bezpečnost snižovat. Švýcarská vláda oproti tomu bije na poplach - cituji: "Světová bezpečnostní situace a geopolitické okolí Švýcarska se v posledních letech značně zhoršily. Svět se stal nestabilnějším a nebezpečnějším." Dále poukázala na to, že řada evropských zemí zareagovala rychlým posílením obranyschopnosti a že i alpská konfederace čelí hybridním hrozbám, jako jsou kybernetické útoky a dezinformace. Prioritami jsou pro Švýcary protivzdušná obrana různého dosahu, kybernetická bezpečnost a elektromagnetické obranné prostředky.

Švýcarská vláda se mi v tomto jeví upřímnější, dokonce se nebojí pro tento účel posílení obrany země komunikovat nutné zvýšení daní. Nemluví o jediném roce, ale o celém desetiletí zvýšených výdajů na obranu, tedy 820 miliard každý rok po dobu deseti let.

A co naše vláda? Snižuje výdaje na obranu v nejhorší bezpečnostní situaci od konce druhé světové války. Dělá z nás černé pasažéry NATO a dává Donaldu Trumpovi ultimátní argument, aby se obrátil zády k celé Evropě. Podívejte se na Česko. Ve chvíli, kdy všichni posilují obranné rozpočty, Češi se vydávají opačnou cestou.

Jedno číslo pro kontext. Ukrajina dává na obranu 27 procent HDP, 1,4 bilionu korun, což je téměř 60 procent všech jejích výdajů. Pokud se válka rozšíří na naše území, nebudeme se bavit, jestli 2 procenta nebo 3 procenta, budeme se velmi rychle bavit o řád výše. A připravte se na to, že ostatní se na nás v takové chvíli podívají střízlivě jako na nespolehlivé spojence, kteří chtěli zrušit protišpionážní paragraf, než se objevil první špion, kteří lžou o doporučeních armády - náčelník Generálního štábu potvrdil, že armáda byla připravená letouny L-159 pro Ukrajinu vyčlenit, kteří ruší financování projektů psychosociální pomoci dětem, kterým padají na hlavu ruské rakety, kteří zrušili 10 procent rozpočtu kontrarozvědky. Ruská a čínská hrozba eskaluje, ale vláda snižuje rozpočet Bezpečnostní informační služby o desetinu. A o dalších 10 procent snižuje rozpočet Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost. Na vnitru škrtá 1 400 milionů korun. Proč?

V situaci, kdyby válka opravdu dorazila až k nám, by umírali nejen naši vojáci, ale i naši občané. A to zbytečně v mnohem větších počtech, než kdybychom se na obranu země dobře připravili, jako to ostatně dělá zbytek Evropy. Všichni doufáme, že se tak nestane, ale my tady nemůžeme sedět s rukama v klíně a doufat, že se evropské tajné služby mýlí, že riziko zveličují, že nám žádné nebezpečí nehrozí. Nás sem občané nezvolili proto, abychom doufali, ale abychom zajistili bezpečnost této země.

A vy jste se rozhodli proti proudu všech spojenců i doporučení odborníků obranu naší země oslabovat. Myslím, že tohle vám vaši voliči jen tak neprominou. Ale hlavně věřím, že si včas uvědomíte zodpovědnost, kterou teď neseme za celou zemi. Děkuji. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji, pane poslanče. V této chvíli poprosím Lukáše Vlčka. Připraví se Jana Bačíková. Tak pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Lukáš Vlček: Tak pane předsedající, děkuji za slovo. Vážené členky a členové vlády, kolegyně, kolegové poslanci, no, já když budu, milé kolegyně, kolegové, velmi upřímný, tak mě osobně to asi nebaví, když se tak podívám do sálu, stejně jako vás a já osobně bych dělal radši řadu mnohem produktivnějších věcí, které určitě Česká republika potřebuje ať v otázkách například hospodářských, otázce stavebního zákona, modernizace energetiky, ale prostě je situace, kdy je potřeba vystoupit, mluvit a nemlčet.

Vám se prostě podařila unikátní věc, a to je za dva měsíce vlády zaplnit Staroměstské náměstí, velkou část Václavského náměstí, a to si myslím, že o něčem svědčí.

Já mám tady jenom pár bodů. Já nebudu opakovat to, co tady řekla řada mých předřečníků, ale čím začnu, je to, že podle mého názoru současná vláda Andreje Babiše je promarněnou příležitostí pro Českou republiku. Jsme v situaci, která je, jak vidíme na ekonomických číslech, velmi nadějná pro budoucí růst České republiky a podíváme-li se i na ta současná čísla, i s ohledem na ty předchozí čtyři velmi krizové roky, kde se podařilo překonat řadu významných krizí, tak jsme na tom velmi slušně. Někteří by dokonce mohli říci a říkají, že hrajeme ligu mistrů. Hospodářský růst máme na dvojnásobku průměru Evropské unie, jednu z nejnižších nezaměstnaností v Evropě a meziroční inflace mezi lety 2021 a 2025 klesla z 9,9 procent na 2,1, výše deficitu schodku z 5,1 na dvě procenta. Mohl bych pokračovat. Takže těch důvodů k určitému optimismu je mnoho.

Taktéž mohu říct, že vláda má i podle mého názoru, tak, jak se snažím nastudovat hospodářskou strategii, tak k ní najdu i mnoho důležitých věcí, které i mohu pochválit a rád na nich budu spolupracovat, jako je například rozvoj jaderné energetiky nebo rozvoj českého exportu či podpora hospodářsky a sociálně slabších regionů, například díky rozvoji lokalit pro podnikání či nových nápadů.

A musím říct, že se mi líbí i určitá ustanovení na modernizaci veřejné správy. Problém ale, milé kolegyně, kolegové, je v tom, že tyto věci, s kterými i mohu souhlasit a podpořím je, tak bohužel zůstanou jenom na papíře. Vláda se utápí ve svých skandálech, ve velkých projevech nekompetentnosti. A věci, které by nás mohly posunout dopředu, tak nás bohužel neposunou, protože bohužel trávíme čas debatou, která je důležitá, ale debatou, která by mohla být pro občany České republiky využita mnohem produktivněji, ale s ohledem na to množství skandálů a nemá smysl si je vyjmenovávat, já myslím, že to tady dneska padlo mnohokráte a občané si v tom dělají obrázek sami, ale opravdu bychom mohli ten čas věnovat něčemu mnohem produktivnějšímu.

Ono přece jenom je hezké mít různé strategie a dělat takzvanou titulkovou politiku, ale ten reálný výkon je mnohdy úplně někde jinde.

To, že zde hovoříme, a tím důvodem ke svolání není jenom otázka nějakých esemesek, vydírání prezidenta, to jsou opravdu věci, které jsou opravdu za hranou, které podle mého názoru nepatří do civilizované rozvinuté demokracie. To, že tady premiér stále ještě nemá vyřešený střet zájmů, na to si, a teďka opravdu velmi ironicky řečeno, prostě asi musíme zvykat, že tyto věci bohužel jsou zaváděny do politické kultury, ale já takový svět nechci. Já nechci takovouhle politickou kulturu. Já chci, aby Sněmovna pracovala na věcech, které nás posunou kupředu.

Toto vše, co tady padá a co i zmiňuji, tak nás opravdu významně poškozuje, a proto dámy a pánové, nebudu hlasovat pro důvěru, respektive budu hlasovat pro vyslovení nedůvěry vládě Andreje Babiše. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji, pane poslanče. V této chvíli je na řadě Jana Bačíková. Připraví se Jan Berki.

Paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Bačíková: Tak pane předsedající, já děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, je to opravdu nedávno, co jsem tady stála i já u tohoto pultíku a říkala ty důvody, proč nemůžu dát důvěru této vládě. Byly to nezodpovědný přístup k veřejným financím, k důchodům a vlastně také nejasné postoje v oblasti bezpečnosti. Ale co se stalo během těch pár dnů, tak musím uznat, že tyto moje obavy byly velmi slabé, protože to, co tato vláda stihla za pár týdnů, to není jen politické selhání. Je to krize důvěry v demokratický stát, krize, která vzniká pod vedením Motoristů a SPD, která možná vejde do učebnic ne jako politický konflikt, ale jako učebnicový příklad arogance a nekompetence, protože používat zahraniční a bezpečnostní politiku České republiky jako osobní páku na prezidenta republiky je nepřijatelné. To není vyjednávání, to není politika, to je opravdu vydírání.

Podmiňovat rozhodování o obraně této země, o vysílání zbraňových systémů nebo o našem nastoupení (zastoupení ?) v NATO tím, že bude uspokojen osobní personální požadavek ministra, je přímý útok na bezpečnost státu. To je vydírání prezidenta, to je vydírání občanů, to je vydírání naší bezpečnosti.

Veřejné zájmy této země jsou a byly zneužívány jako rukojmí osobních ambicí. A to je červená čára a přes tu se nemá jít. Vydírat hlavu státu skrze zahraniční politiku není politika. To je hazard. Jak už jsem říkala, hazard s bezpečností České republiky, hazard s naší důvěrou, hazard s důvěrou u spojenců, protože Ministerstvo zahraničí není personální agentura. Je tu proto, aby chránilo zájmy této země a ty jsou důležitější než ego kohokoliv z nás. A tento způsob uvažování, že moc je nástroj, pravidla překážka a stát jen prostředek, se bohužel neprojevuje jen v zahraniční politice.

Stejně problematický přístup vidíme i v oblasti zemědělství a ochrany půdy. Vláda zvažuje zavedení zákonného předkupního práva na zemědělskou půdu pro pachtýře. Už o tom mluvil kolega Petr Bendl. A proč se nám to nelíbí? Protože takový návrh hrubě zasahuje do vlastnických práv a ve výsledku zvýhodní především velké agroholdingy, nikoliv malé a začínající farmáře. Takové opatření může zabetonovat trh s půdou, omezit vstup nových hospodářů a vést k obcházení pravidel krátkodobými pachtovními smlouvami. A to není podpora venkova, to je další koncentrace moci a majetku.

No, a když mluvíme o koncentraci moci a majetku, nelze mlčet ani k dalšímu zásadnímu problému, důvěryhodnosti těch, kteří tuto vládu fakticky kryjí. Veřejnost se z médií dozvídá, že údajné odložení holdingu Agrofert do svěřeneckého fondu je jen dočasné a podmíněné výkonem politické funkce, že jakmile Andrej Babiš skončí ve vládě, fond se automaticky přepíná do rodinného režimu, a to není skutečné oddělení politiky a byznysu. To je hra na slepou důvěru.

A ještě vážnější je fakt, že akcie podle dostupných informací zatím ani nebyly do fondu převedeny. Vláda, která toleruje podobné konstrukce, ztrácí právo mluvit o morálce, transparentnosti a ochraně veřejného zájmu.

Stojíme dnes před hlasováním o nedůvěře vládě krátce po volbách proto, že tato koalice během několika týdnů ukázala, že nerespektuje ústavní roli prezidenta republiky, hazarduje s bezpečností občanů, nerespektuje vlastnická práva a bere veřejné zájmy jako obchodovatelný nástroj moci.

No, a co dál? Do toho je tu ještě ministr obrany ze strany SPD, strany, jejíž předseda bezostyšně označuje demokraticky zvolené vedení brutálně napadeného státu za vojenskou juntu. To není okrajový exces, to je přímé ohrožení zahraničněpolitické orientace České republiky.

A současný premiér? Zmatek, chaos a vlastně i nedůvěra. Tato vláda po pár dnech prokázala, že není schopna nést odpovědnost za bezpečnost, důvěryhodnost a právní jistotu České republiky. To není vláda odpovědnosti, ale vláda hazardu, proto já jí dát důvěru. Nemůžu. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji, paní poslankyně Jan Berki a Matěj Hlavatý ještě chvilku počkají, protože teďka vystoupí s přednostním právem místopředseda Jan Skopeček. Máte slovo.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za slovo, pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi také vystoupit na mimořádné schůzi, kdy se bavíme a jsme před hlasováním o nedůvěře této vládě. Já se nejprve vyjádřím k těm steskům, které tady zazněly z úst poslanců a ministrů, zástupců vládní koalice v tom smyslu, že je tato schůze zbytečná, že bere prostor pro normální práci, jak oni říkají, práci pro lidi.

Je ale potřeba si jasně odpovědět, že by žádná mimořádná schůze a hlasování o nedůvěře vládě nebylo, neexistovalo, kdyby se nová vládní koalice chovala alespoň trochu normálně či standardně. Nezlobte se, kolegové z vládní koalice, ale opozice opravdu, ale opravdu nemůže za to, že vaše vláda od první minuty svého fungování dělá jednu botu za druhou.

Opozice opravdu neměla skandální novoroční projev, jako pan předseda Okamura. Opozice nemusela nedůstojně umravňovat své členy či kolegy za svobodné vyjádření názorů na Ukrajinu a bezpečnostní témata, jako to dělala SPD vůči svému ministrovi obrany. Stávající opozice nežije ve vnitřním konfliktu třeba v tématu F pětatřicítek nebo muniční iniciativě, jako tomu bylo mezi SPD a hnutí ANO, nebo jak by tomu mělo být, nebo možná bude v případě rozpočtové politiky mezi Motoristy a hnutím ANO. I když tady asi nakonec k tomu naopak potřebnému konfliktu, který by byl pro tuto zemi prospěšný, tedy, který by mohl možná vést ke snížení toho navrženého deficitu, pravděpodobně nedojde. Protože Motoristé místo toho, aby, jak říkali, hlídali Andreje Babiše třeba právě v té rozpočtové politice, tak mají problém sami se sebou. Uhlídat sami sebe. A když neuhlídáte sami sebe, tak je těžké předvídat to, že budete hlídat silnějšího politického partnera ve vládě.

Není to opozice, která by jakýmikoliv SMS zprávami otevřela konflikt mezi prezidentem a ministrem zahraničí, dvěma klíčovými ústavními činiteli v této zemi, pro tolik potřebnou zahraniční politiku. Milí kolegové z vládních řad, za to opozice fakt nemůže. Za to si můžete sami.

Slovy z jedné slavné scény z kultovního filmu Samotáři, trochu poupravených, To máte, milí kolegové, z toho, jaký koaliční život vedete, to máte z těch svejch kamarádů.

Ale teď vážně. Samotného mě štve, že od voleb žijeme vládními skandály, konflikty. Show kolem SMS, která možná plní titulky našich médií, ale která zároveň brzdí od normální politické práce, od schvalování a diskuse nad věcnými návrhy, které tato země potřebuje. Devalvuje to politiku na reality show. Politici místo řešení konkrétních témat hledají tu ostřejší, tu vtipnější reakci či tweet.

Totálně se vyprazdňuje politika, prohlubují se ve společnosti příkopy a politika v očích veřejnosti přestává být něčím, co by vůbec chtěli sledovat. Natož aby jim politika přinášela nějaké konkrétní užitečné věci nebo řešila jejich problémy, kterým čelí. Pokud tento bludný kruh neopustíme, proděláme na tom, vážení kolegové, úplně všichni. Hlavně na tom ale prodělá celá naše země. Ale znovu opakuji, moji milí vládní kolegové, to by z vaší strany musel být výkon ve vládě, vaše politika alespoň trochu standardní.

Štve mě tento způsob politiky a diskuse i proto, že odvádí pozornost od mnohem důležitějších témat, která bychom měli hluboce diskutovat. A já se nyní zaměřím alespoň na několik témat ekonomického charakteru, která tato vláda chystá a která naši zemi podle mého názoru poškodí a ukazují, jakým směrem chce vláda hospodářskou politiku nasměřovat. Nasměřovat negativním směrem.

Začnu u návrhu státního rozpočtu. My jsme jako předcházející vláda byli kritizováni za vysoký schodek rozpočtu, aby nová vláda přišla se schodkem ještě vyšším o 70 miliard. A to jsme mohli slyšet před volbami, že je připravený mnohem lepší bezvadný rozpočet do položek, že je v šuplíku a že po volbách bude na stole. Místo toho jsme zažili ne úplně důstojnou show, kdy chvíli vláda požadovala, nová vláda po té předchozí, aby, nebo nově nastupující vláda po té předchozí, aby poslala ten starý návrh rozpočtu do Poslanecké sněmovny kvůli tomu, nebo proto, abychom se vyhnuli rozpočtovému provizoriu. Když to vláda udělala, nová vláda Andreje Babiše se rozhodla jít do rozpočtového provizoria. Kotrmelce v tak důležité věci, jako je rozpočet, od první minuty vlády, od první minuty po volbách.

Ten schodek o 70 miliard korun vyšší, než jak plánovala Fialova vláda, je samozřejmě špatnou zprávou pro nejenom veřejné finance a zejména pro tuto zemi. Česká ekonomika se v tuto chvíli nachází v době, kdy poměrně svižně roste, nezaměstnanost je nízká a slovy ekonoma mezera výstupu ke svému potenciálu se zužuje. To znamená, že česká ekonomika využívá potenciál pro svůj ekonomický růst v maximální možné míře. V takové chvíli zvyšovat deficity veřejných financí, zvyšovat výdaje na dluh znamená jediné, znamená to to, že vláda posílá do Sněmovny a chce schválit státní rozpočet, který bude proinflační, přinese vyšší míru rizika inflace. V takovéto době, v době ekonomického růstu a kdy je ekonomika na potenciálu, bychom naopak potřebovali deficity snižovat a připravovat finanční rezervy někdy na dobu, kdy je bude potřeba. Například, kdy ekonomika bude v recesi.

O jednotlivých částech rozpočtu se ještě budeme bavit při jeho projednávání v prvním, druhém i ve třetím čtení, ale přesto mi dovolte ještě pár poznámek. Přestože vláda Andreje Babiše chystá vyšší deficit, než jak naplánovala vláda Petra Fialy, tak chce šetřit v jedné z nejcitlivějších položek dneska vzhledem k mezinárodní situaci, geopolitickému prostředí, a to chce šetřit na obraně, škrtá peníze obraně. Vedle obrany škrtá peníze na výstavbu Jaderné elektrárny v Dukovanech. Ano, poslouchejte ještě jednou. Přestože vláda škrtá na obranu a na výstavbu jaderných elektráren, přesto nesnižuje deficit, ale ten naopak zvyšuje.

Čili my budeme více utrácet, než jak navrhovala vláda Petra Fialy, ale budeme škrtat peníze na obranu a na dostavbu jaderných elektráren. To jsou priority, nebo to je způsob hospodářské politiky, se kterým přišla tato vláda. Tato vláda bohužel nepochopila základní ekonomický princip nebo zákonitost, která existuje jak při rozhodování jednotlivců, firem, tak při rozhodování státu.

Žijeme totiž ve světě neomezených potřeb, ale omezených zdrojů. A je zřejmé, že každý z nás ve svém životě, každá firma musí své omezené zdroje využívat tím, že bude prioritizovat svoje potřeby. Na něco zkrátka tu prioritu dá a to zafinancuje, na něco už zkrátka mít peníze nebude. Vláda tento základní ekonomický princip pomíjí a i při diskusích o tom, jak vznikal tento rozpočet, slyšíme pouze to, že ten či onen ministr měl takový či onaký vyšší nárok na svoji kapitolu, než však vyplývalo z toho návrhu, který tato vláda zdědila.

Ale tak se opravdu rozpočtová politika nedělá. Rozpočtová politika se prostě dělá s rozpočtovým omezením, a to rozpočtové omezení znamená, že na některé veřejné výdaje peníze jsou, na některé veřejné statky peníze jsou a na některé jich prostě musí být méně.

Stejně tak je neuvěřitelná nejenom výše toho schodku rozpočtu, nejenom to, že přestože zvyšuje deficit, tak škrtá vláda v obraně a neuvěřitelné je i to, že od samého začátku vláda schvaluje a posílá do Poslanecké sněmovny návrh, který je v rozporu se zákonem.

Ještě neuvěřitelnější a skandálnější jsou ale věty pana premiéra a paní ministryně financí vůči Národní rozpočtové radě. Národní rozpočtová rada jako nezávislá instituce nedělá nic jiného než svoji práci a prostě v souladu se svým mandátem konstatuje to, že návrh rozpočtu, který připravila Alena Schillerová, je v rozporu se zákonem. Je to standardní věc, kterou přece od nezávislé Národní rozpočtové rady chceme dělat, je to její základní mandát, aby hlídala, zda jsou dodržovány zákony, které se týkají rozpočtové odpovědnosti. Místo toho Národní rozpočtová rada zažívá útok ve smyslu toho, že je politicky nakloněna vládě, předchozí vládě Petra Fialy, a že kritika nové vlády a jejího rozpočtu je účelová. Nic není vzdálenějšího pravdě než tyto lži.

Vzpomeňme si na Alenu Schillerovou, nikoliv jako ministryni financí, ale vzpomeňme si na ni jako na opoziční poslankyni. Kdo z poslanců citoval nejčastěji stanoviska Národní rozpočtové rady, která byla často kritická vůči vládě Petra Fialy, respektive vůči rozpočtu či některým rozpočtovým položkám, které v ní podle Národní rozpočtové rady nebyly dobře ve správné výši rozpočtovány? No, těch citací bylo nejvíce ze strany právě tehdejší opoziční poslankyně paní Aleny Schillerové. Tehdy byla Národní rozpočtová rada správná, nezávislá a její závěry dobře sloužily v předvolebních diskusích a debatách k útokům na předchozí vládu Petra Fialy, přestože ta realizovala konsolidaci vysokých deficitů, které jsme právě od ministryně Aleny Schillerové zdědili. A ta samá Alena Schillerová nyní v roli ministryně financí otočí o 180 stupňů a na Národní rozpočtovou radu útočí, protože stejně jako v minulosti Národní rozpočtová rada dává zkrátka nezávislá a někdy kritická stanoviska bez ohledu na to, kdo zrovna ve vládě existuje.

Kdyby ministryně Schillerová nepřinášela a neposílala do Poslanecké sněmovny rozpočtový zmetek, tedy návrh rozpočtu na rok 2026, který je v rozporu se zákonem, Národní rozpočtová rada vlády by bezesporu nemusela publikovat kritická stanoviska, která konstatují realitu; a sice to, že vláda schvaluje a posílá do Poslanecké sněmovny návrh zákona, který je v rozporu s platnou legislativou České republiky. Ale není to jenom o rozpočtu. Těch ekonomických zločinů nebo chybných plánů, které se na nás valí, je celá řada.

Dalším ekonomickým zločinem, který se na nás chystá, jsou návrhy na regulaci cen potravin. Vážené kolegyně, vážení kolegové, milí Motoristé. Nevím, jak hlídáte Andreje Babiše a jeho ministry, ale tímto návrhem se vracíme do dob centrálního plánování, kdy ceny byly určeny plánovačem. To si fakt nepamatujeme tu tragédii, jakou to našemu hospodářství přineslo?

Cena je mimo jiné informací o tom, jak vzácné jsou jednotlivé statky a služby. Je-li něco vzácnějšího, je to prostě dražší a spotřebitel je motivován k tomu, aby při spotřebě takového statku šetřil. Když je něco drahého, naopak to podnikatele motivuje k tomu, aby v tomto oboru zahájil podnikání nebo aby produkoval takového statku více a vydělal na tom. To je ten motor kapitalismu, to je ten důvod, proč jsou tržní ekonomiky úspěšnější než ekonomiky socialistické, a sice, že vytvářejí motivace šetřit a naopak vytvářejí motivace podnikat a vydělávat na tom, co zrovna přináší lidem největší užitek. Vy chcete toto základní pravidlo, tyto základní informace, tento základní mechanismus, který je pro tržní ekonomiku naprosto zásadní a fatální, tak vy ho chcete nahradit chytřejším pravděpodobně plánovačem, o kterém si myslíte, že tu cenu stanoví lépe, než ji stanoví tisíce spotřebitelů a tisíce výrobců, podnikatelů, tedy jinými slovy, trh.

Ne snad zločinem, ale velmi zavádějícími větami jsou teze o tom, jak zlevníte v České republice energie. O žádné zlevnění samozřejmě nejde. Jde jen o to, že část ceny elektřiny namísto toho, aby ji spotřebitel nebo firma zaplatila z vlastní peněženky nebo z vlastní kapsy, zaplatí ji prostřednictvím státního rozpočtu. Ano, naoko ten spotřebitel či firma zaplatí skutečně méně, ale v realitě to zaplatí pouze prostřednictvím státního rozpočtu.

To bude znamenat v budoucnu vyšší daně, pokud budete tyto výdaje financovat vyšším zdaněním, nebo to bude znamenat vyšší inflaci, pokud to budete platit na dluh, což povede k vysoké, vyšší míře inflace, která samozřejmě sníží reálné příjmy jak domácností, tak firem a celkově poškodí ekonomiku.

Dalším tématem, ve kterém se chystáte nebo plánujete hodit celou skupinu obyvatel, v tomto případě ročníky střední generace, jsou změny, které plánujete v důchodové reformě. My jsme mnoho let od nejrůznějších organizací typu Mezinárodního měnového fondu, OECD, Světové banky slyšeli doporučení a volání po tom, aby Česká republika vzhledem k demografickému vývoji realizovala potřebné změny penzijního systému. Vláda Petra Fialy a pan ministr Jurečka tyto potřebné změny udělali. Zaplatili za to poměrně vysokou politickou cenu nebo politické náklady, ale udělali něco jednoznačně pozitivního pro budoucnost této země.

Podle demografických predikcí je totiž zřejmé, že v padesátých letech kvůli silným populačním ročníkům a nízké porodnosti vzroste deficit penzijního systému až nad 3,6 procenta hrubého domácího produktu. To je obří číslo. V dnešních číslech, to znamená cca 290 miliard korun. Změny, které prosadila naše vláda, tento deficit snižují, snižují ho v tomto horizontu na cca 100 miliard. I to je stále velké číslo. Ale vy plánujete, slovy ministra práce a sociálních věcí Aleše Juchelky, demontovat i tento zásadní a pozitivní posun. Populismus par excellence.

Ve veškerých západních zemích už existuje systém, ve kterém například roste věk odchodu do důchodu nad 65 let, nebo to velmi vážně diskutují, stejně jako jiné změny parametrů penzijního systému tak, aby byl průběžný systém v západní Evropě s její demografií udržitelný. Ale vám je to jedno.

Vy kvůli hlasům dnešních seniorů, kterých se mimochodem dominantně tato reforma netýká, házíte přes palubu dnešní třicátníky a čtyřicátníky, kterým nezbyde nic jiného, než absolutně přestat spoléhat na stát coby jakéhokoliv garanta jejich penzí a zcela se připravit na penzi ve své vlastní soukromé režii.

To je váš účet v ekonomické agendě za pár týdnů. Nárůst schodku o 70 miliard, vyšší zadlužení, vyšší riziko inflace a tedy i menší šance na rychlejší pokles úrokových sazeb ať už pro majitele hypoték nebo pro firmy žádající úvěry, návrat k cenové regulaci a centrálnímu plánování, zatím jenom v oblasti zemědělství, ale možná ten socialismus chcete posunout i do oblastí dalších, opíjení lidí rohlíkem, že zlevňujete elektřinu, přestože to zaplatí vyšší inflací nebo vyššími daněmi prostřednictvím státního rozpočtu a plánované zhoršení salda penzijního systému v řádech stovek miliard. To je váš účet jenom za několik pár týdnů, v rámci kterých sedíte ve vládě.

Kolegyně kolegové. Tato vláda nemůže mít důvěru nikoho, kdo ctí alespoň nějaké ekonomické zákonitosti a principy. A Motoristy prosím, aby si dali budíček. Opravdu toto všechno jste schopni akceptovat vzhledem k programu, se kterým jste do voleb kandidovali? Děkuju za pozornost. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Jako další se připraví Jan Berki, poté Matěj Hlavatý, pak bude šest poslanců ODS a poslední poslankyně TOP 09. Tolik je plán na dnešní večer. Pane poslanče, máte slovo a my se střídáme v řízení schůze.

 

Poslanec Jan Berki: Děkuji, pane místopředsedo. Kolegyně, kolegové, nebojte, já vás musím ujistit, že tentokrát mám (Ukazuje menší list papíru.) jen pár noticek k této schůzi. Možná byste čekali, že se budu vyjadřovat ke vzdělávání, ke školství. To tentokrát ale neudělám, protože všechno, co jsem považoval za důležité říci, jsem řekl při projednávání vyslovení důvěry této vládě. Navíc tím, že bych se zase soustředil na školství, tak bych se možná dostal do podobné role, do které se buď vědomě nebo nevědomě dostává Robert Plaga, (někdo), koho jsem já vnímal jako člověka právě liberálního, někoho, komu jde o hodnoty, a tím, že ale některé věci nekomentuje, tak z mého pohledu prostě přijímá spoluzodpovědnost za chování některých svých koaličních kolegů. Stejně tak svým hlasováním v Poslanecké sněmovně přijme spoluzodpovědnost za případné krytí nebo souhlas s takovým chováním.

Stejně tak ale musím já přijmout svou spoluzodpovědnost za to, co se dělo v předchozích čtyřech letech. Můžeme se bavit - nebo mohu se vymlouvat na to, že já jsem se tehdy ve vysoké politice teprve učil, kdežto Robert Plaga je zkušený, ale nebudu se na to vymlouvat, přijímám spoluzodpovědnost za to, že jsme dělali chyby, a některé věci se mi dodnes nelíbí. Například dneska se tu zmiňoval (Stratkom?). My jsme ho měli, ale z mého pohledu ve skutečnosti strategickou komunikaci jsme neměli.

Jedna z věcí, čemu jsme mohli věnovat více energie, více času, více empatie, bylo vysvětlování, proč některé změny musíme dělat, proč jsme vybrali zrovna takovýto způsob řešení a co tento způsob řešení má přinést. Stejně tak jsme ale používali sílu. V některých chvílích z mého pohledu dneska zpětně ne úplně vhodně, ale ve spoustě chvílí jsme k tomu byli dotlačeni prodlužováním a obstrukcemi u ledasčeho. Za takový úplně paradoxní případ ale považuji třeba právě už několikrát zmiňovaný služební zákon, kde těmi bouřlivými diskusemi jste deklarovali péči o úředníka. První kroky této vlády ale ukázaly, že ta péče byla falešná.

A proč to všechno říkám? Protože věřím, že člověk se má z chyb učit, a to nejenom nutně z chyb vlastních, může i z cizích. A vy jste slibovali, že budete lepší vláda, ale v tomhle ohledu opakujete úplně normálně naše chyby, a to ještě ve větším měřítku, než jsme to dělali my. Takže se obávám, že po dnešním hlasování se dozvíme, že na rozetnutí začarovaného kruhu nebo spirály arogance a síly si budeme ještě muset chvíli počkat.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Dobrý večer, vystřídali jsme se v řízení schůze. A nyní vystoupí v pořadí přihlášený pan poslanec Hlavatý. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Matěj Hlavatý: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, nestojím tu proto, abych vedl zdvořilou parlamentní debatu. Stojím tu proto, že tahle vláda selhala - ne jednou, ne omylem, ale vědomě a opakovaně. A odmítám dělat, že je to normální. Včera jsem tu slyšel několik projevů, včetně projevů premiéra Andreje Babiše, které jakoby se odehrávaly v jiném čase. Ohnivě se tu mluvilo o kauzách minulé vlády. Jenže vy jste volby vyhráli, vy vládnete, vynesete odpovědnost. A za tak krátkou dobu jste dokázali naštvat tolik lidí, že byla plná náměstí po celé republice - ne extremistů, ne placených aktivistů, ale obyčejných lidí, které už prostě nebavila vaše arogance a vaše chování.

Lidé dnes mají strach o práci kvůli svým politickým názorům, protože vy jste začali s čistkami. Kdo s vámi nesouhlasí, letí. Kdo kritizuje, je zastrašován. Kdo domluví nahlas, má strach. To nejsou dojmy ani emoce opozice, to jsou důsledky vašeho jednání. A přitom tady slyšíme, jak nálepkujete ostatní jako mafiány a korupčníky, zatímco sami fungujete na principu vzájemného vydírání, strachu z nevydání a držení se moci za každou cenu. A když se sejdou plná náměstí, co slyšíme?Zesměšňování lidí, zpochybňování demonstrací, tvrzení, že tam byli jenom Ukrajinci, a urážky na všechny, kdo nesouhlasí. Pamatujte si dobře: Pýcha předchází pád.

Teď tedy přejdu k faktům. Začněme u premiéra. Střet zájmů Andreje Babiše není názor opozice, je to fakt potvrzený evropskými audity, soudními rozhodnutími a zastavenými dotacemi. A dnes už víme i to, že takzvaný slepý fond není řešení. Je to čekárna, rodina Andreje Babiše má připravený návrat Agrofertu okamžitě po skončení jeho vládního angažmá - ne za roky, ale ihned. To není odstřižení od moci, to je její odložení. Stát vede člověk, který ví, že se ke svému byznysu může kdykoliv vrátit, a podle toho také vládne. Premiér, který se neptá, jestli je něco správně, ale jestli mu to ještě projde. Andrej Babiš nikdy nepřijal jednu základní věc, že stát není firma a občané nejsou zaměstnanci.

Teď k obraně státu. Ministr obrany opakovaně tvrdil, že některé kroky nejdou kvůli armádě nebo kvůli Nejvyššímu kontrolnímu úřadu. Jenže ta stanoviska buď neexistují, nebo neříkají to, co vláda tvrdí. To už není politický spor, to je otevřené lhaní o bezpečnosti naší země. Armáda má dávat odborný názor, rozhodnutí jsou politická. Tahle vláda se ale schovává za instituce, aby nemusela nést odpovědnost.

A teď ministr zahraničí Petr Macinka. SMS prezidentovi, nátlak, vydírání a vy si dovolíte ještě vyhrožovat hlavě státu kandidátem, který (?) opakuje v souvislosti s extremistickými symboly, gesty a výroky. V normálním světě by tohle znamenalo okamžitý konec, tady ne. Slabý premiér tohle nezastaví a tím dává jasný signál, že ve státě neplatí pravidla, ale nátlak.

A pak je tu extremismus obecně. Tomio Okamura čelí trestní kauze, dlouhodobě rozděluje společnost, zpochybňuje pomoc Ukrajině. Jindřich Rajchl opakovaně šíří lži, manipulace, zneužívá této Sněmovny k šíření dezinformací. A tato vláda mlčí, protože potřebuje hlasy. Tahle vláda oslabuje pomoc Ukrajině, zlehčuje agresi a přebírá řeči, které zní z Moskvy. A dělá to ve chvíli, kdy jde o bezpečnost celé Evropy.

Téhle vládě nedůvěřuji, protože lže, kryje střet zájmů, provádí politické čistky, toleruje extremismus a bere stát jako kořist, protože ministři i premiér otevřeně lžou o bezpečnosti naší (země), schovávají se za instituce a zneužívají je jako alibi pro své vlastní selhání. Vážené kolegyně, vážení kolegové, tohle hlasování není o opozici, je to o tom, jestli ještě platí hranice moci. Já téhle vládě nedůvěřuji a budu hlasovat pro vyslovení nedůvěry vládě Andreje Babiše. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Nyní vystoupí pan poslanec Sokol, připraví se pan poslanec Havránek.

 

Poslanec Petr Sokol: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, s nadsázkou by se dalo říct, že v posledních dvou dnech či hodinách i počasí, příroda či prozřetelnost ukázaly nejenom ministru zahraničí, že by se měla celá koalice držet jím tak často používaného hesla - Česká republika na prvním místě. Kdyby se toho drželi, tak by asi pan vicepremiér neodjel během jednání o důvěře vlády na zahraniční cestu. Já chápu, že Donald Trump má slabost pro kritické nerosty a že ta konference je důležitá, ale ukázalo se, jak jsem říkal, že příroda naznačila, že je třeba se spíš držet České republiky. A tohle je jenom malá věc, kde si myslím, že to heslo o České republice na prvním místě není novou vládou úplně dodržováno.

Já bych tady mohl přednést řadu důvodů, proč vládu nemohu podpořit, respektive proč budu hlasovat pro vyslovení nedůvěry. Nebudu se zabývat záležitostí obrovského schodku a (dalšími věcmi), které tady zmínili kolegové, kteří se více zabývají ekonomickou oblastí, já zmíním pět, pět důvodů ze zahraničně-bezpečnostní oblasti.

První je - a souvisí s esemeskami pana vicepremiéra - nechme stranou řešení té ústavní situace, ale myslím si, že to, co je opravdu znepokojivé v téhle oblasti, o které mluvím, je to, že se pomoc Ukrajině, ty bitevníky L-159, stávají obsahem nějakého politického handlu.

Já chápu, že tady opozice a koalice má na různé věci různé názory, budeme si tady argumenty rozbíjet hlavy obrazně řečeno, ale myslím si, že v té zahraničně bezpečnostní politice bychom měli mít nějaké společné zájmy a neměli bychom hrát tyhle hry. To je první věc.

Druhá věc, pan vicepremiér to pak ještě tedy korunoval, a to je můj druhý důvod, to je to vyhrožování, že prezident nebude jezdit na summity NATO. Zase si myslím, že to je věc, kterou bychom si měli tady nějak upéct a neměli bychom to tahat potom na tu mezinárodní scénu.

Třetí věc, velvyslanci, zase stejné. Já chápu, že vláda si nominuje svoje velvyslance, ale neměla by to dělat s argumentací způsobu, kdy říká, že musíme teď všechny velvyslance povyměňovat, protože velvyslanci byli jmenováni nějakými jinými vládami, tak jsou snad špatní a musí tam být jenom naši velvyslanci. Já myslím, že chápu zase, že jsou nějaké politické nominace velvyslanců na některé třeba důležité posty, ale aby se řeklo, že se to musí udělat takhle en bloc, tak buď je to zase nějaké kupčení, aby se ovlivňoval prezident, anebo je to, a to každopádně, poškozování nějaké myšlenky toho, jak má fungovat diplomacie.

Čtvrtá věc, ta už nebude souviset přímo s vedením ministerstva zahraničí, ale vyplynula z té debaty, která se tady dva dny vede. Já chápu, že když používají kolegové poslanci z vládní koalice to, že máme dělat politiku čtyř směrů, tak ono to na první pohled vypadá líbivě, ale na druhou stranu je to odkaz podle mě na nejhorší část vládního prohlášení, já jsem o tom mluvil, myslím nejhorší v té oblasti zahraniční, a to je to, že máme mít vlastně dobré vztahy se všemi globálními hráči. Tak to já vidím pod tím, když tady kolegové argumentují, že podporují tuhle vládu, protože dělá politiku všech čtyř stran. Je to ostatně oblíbený slogan Roberta Fica, takže z toho je asi jasné, že to není něco, co já bych tady mohl podporovat.

A pak je to pátá věc. To se zase vrátím na Ministerstvo zahraničí a já věřím, že to třeba bude stále vyvráceno panem vicepremiérem pověřeným vedením Ministerstva zahraničí, a to je ta věc týkající se, alespoň zatím, mediálních informací, že bylo zrušeno to opatření na omezení vstupu ruských diplomatů do České republiky. Samozřejmě zase můžete to zrušit, protože to nachystala Fialova vláda, ale chtěl bych podtrhnout to, že to udělala po konzultaci s NCOZ a tajnými službami, a při vší úctě k nějakému politickému souboji tohle je asi zase věc v zemi, která žije po Vrběticích, kde by se to snad z politických důvodů dělat nemuselo.

Mohl bych mluvit déle. Řekl jsem, že řeknu pět důvodů, proč tahle vláda nemá moji důvěru a proč budu hlasovat pro vyslovení nedůvěry. Tady jsou. Moje stanovisko je jasné. Děkuji za pozornost. (Potlesk opozičních poslanců.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. A nyní by měl vystoupit pan poslanec Havránek, kterého nevidím, tak poprosím kolegyni Bartošovou.

 

Poslankyně Lucie Bartošová: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážení občané, dnes tady jednáme o vyslovení nedůvěry vládě České republiky, která důvěru této Sněmovny získala pouze před pár týdny, avšak dosavadní jednání vládní koalice jako celku či jejích jednotlivých ministrů a představitelů je natolik závažné, že jsme byli nuceni vyvolat toto dnešní, potažmo včerejší jednání.

Stojíme tu proto, že z předvolebního hesla Motoristů "pohlídáme Babiše" se stalo spíš "ani Babiš nás neuhlídá". Všichni jsme minulý týden četli alarmující zprávy o tom, že ministr zahraničí Petr Macinka vydírá přes esemesky prezidenta Petra Pavla. Fráze jako: Čas vyprší ve středu, stáčí jeden podpis, maximalistické kroky, brutální boj bez skrupulí, nejsou jenom ukázkou toho, jakým způsobem hodlá tato vláda řídit naši zemi, ale také příkladem toho, jak moc rychle se může obrátit politická kultura. Tohle není žádné tvrdé vyjednávání a já nejsem tedy právník, abych soudila, jestli to je vydírání jako trestný čin vydírání, ale určitě to je politický nátlak na prezidenta republiky jako na ústavní instituci. A prezident postupuje správně, když věc předal bezpečnostním složkám. Přesně takhle totiž se standardně postupuje v právním státě. Ne, že se to zamete pod koberec, ne že se tomu jen tak jako zasmějeme, ne že řekneme, to byla jenom soukromá konverzace.

Co je na tom ale úplně nejhorší, je, že sám ministr zahraničí tím oslabuje důvěryhodnost České republiky v zahraničí a klade jeho osobní zájmy a zájmy Filipa Turka nad zahraničněpolitické zájmy České republiky. Není normální, abychom říkali, že Ukrajině nedodáme letouny, protože prezident nejmenoval Filipa Turka. Vláda Petra Fialy poslední čtyři roky úspěšně vybudovala silnou pozici České republiky jako respektovaného partnera v Evropě i mimo ni. Ale jak víme a vidíme, budovat lze dlouho, ale zničit jde během jednoho okamžiku. Naši zahraniční partneři nepotřebují vědět před klíčovými vyjednáváními, s kým se kdo hádá, ale potřebují vědět, jakým způsobem my budeme postupovat a že jsme důvěryhodným partnerem, který nestřídá názory v klíčových otázkách, jako se střídají svatí na orloji.

Tak já se ptám, kdy se z ultimát a hrozeb stala norma? Kdy se z nátlaku na ústavní instituce stal běžný styl? Jestli dnes řekneme, že tohle je normální, zítra bude normální úplně cokoliv. A přesně takhle se rozkládá politická kultura i respekt k pravidlům - relativizací. A do toho všeho přichází vláda s další věcí, která oslabuje naše klíčové instituce, veřejnoprávní média, tak často omílaná. Vláda oznámila shodu na zrušení poplatků České televizi a Českému rozhlasu, ale zároveň nemá žádný jasný stabilní model financování a zní úvahy také o tom, že se budou financovat ze státního rozpočtu. A já říkám: zrušit poplatky bez jasného, dlouhodobě garantovaného financování není reforma. To je otevření dveří pro politický vliv. A když jednou dáte financování do rukou vlády a každoročního vyjednávání, koledujete si o tlak a autocenzuru. A ano, chápu, že to by se vládě vlastně možná líbilo, kdyby se o nočních esemeskách pana vicepremiéra Petra Macinky hovořilo třeba méně anebo se nehovořilo na všech kanálech a ve všech rozhlasech.

A když už jsme u rozpočtu, lidé dnes nepotřebují slyšet hezké věty. Lidé potřebují slyšet čísla, priority a plán. Rozpočet není slogan, rozpočet je pravda na papíře. A já mám bohužel pocit, že tahle vláda umí udělat tiskovku, ale neumí si udělat ani excelovskou tabulku. A když už ji má, tak ji neumí prohnat ani umělou inteligencí s dotazem na to, jestli je to třeba podle zákona. Tak já jenom chci říct, že kdybyste s tím potřebovali pomoct, tak to je běžný úkol, který zvládne udělat i žák z druhého stupně.

A já mám z priorit této vlády někdy pocit, že je to jako ve filmu Dědictví. Opilí milionáři si koupí pštrosa, videoplyn, toto, tamto, děckám kolotoč. Chvíli jsou spokojení, ale nakonec se ty dluhy stejně spočítají. A jediný rozdíl je, že České republice asi nepřijde jen tak oznámit právník, že umřel strýček z Jižní Ameriky, ale místo toho si například na konci tohoto filmu přijde ještě firma Diag Human pro svých 17 miliard korun.

V sázce dnes není jen ego jednotlivých politiků, v sázce je důvěra občanů, že instituce fungují a důvěryhodnost České republiky i doma, v zahraničí. A právě proto dává smysl, že se dnes o nedůvěře bavíme, protože vláda, která normalizuje nátlak, mlží místo odpovědí, rozostřuje hranice institucí a nemá přesvědčivý plán pro rozpočet ani budoucnost, si důvěru této Sněmovny prostě nezaslouží. Přesně toto je důvod, proč já budu hlasovat pro vyslovení nedůvěry, a prosím a obracím se na poslance koalice, aby se zamysleli a hlasovali dle svého nejlepšího vědomí a svědomí, přesně podle té brožurky, kterou nám zasílala paní poslankyně Válková o tom, jakým způsobem se mají eticky poslanci chovat.

A ještě jedna věc a možná úplně nejdůležitější. To úplně nejhorší pro Českou republiku je, že Andrej Babiš, Petr Macinka a další podrývají důvěru v ústavní instituce - od obecních soudů, kdy premiér říká, že je stíhaný účelově, nebo že soudkyně je třeba podjatá, až po Ústavní soud, kdy říkají, že je jasné, že by rozhodl ve prospěch prezidenta anebo že by jednal aktivisticky. Opravdu tady budeme podkopávat důvěru občanů v právní stát?

Tohle je jednání, které se nakonec jednou může obrátit proti nám všem, protože pokud lidé nevěří ve spravedlnost této země, jaká je jejich motivace tedy žít, pracovat nebo platit daně? Pokud je pro vás Česká republika na prvním místě, tak prosím přestaňte kopat do pilířů, na kterých stojí tento stát už 33 let. Pro dobro nejen nás všech v tomto sále, ale také všech občanů tam venku a těch, kteří přijdou po nás. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Nyní pozvu k řečnickému pultíku pana poslance Baxu. Připraví se pan poslanec Lipavský. Prosím.

 

Poslanec Martin Baxa: Vážený pane místopředsedo, milé kolegyně, milí kolegové, já jsem k dnešnímu jednání o vyslovení nedůvěry vládě chtěl vystoupit s krátkým příspěvkem, který se týká tématu médií veřejné služby. Chtěl bych poukázat na věc, která se s časem stále prohlubuje. Je poměrně krátká doba od přijetí důvěry vládě Andreje Babiše. Návrh programového prohlášení, nástin, byl zveřejněn už na podzim loňského roku. Tam se poprvé objevilo to, že by měly být poplatky zrušeny, včetně toho zvláštního ustanovení o legislativních změnách, které se mohou uskutečnit. Tento bod se potom propsal i do samotného závazného znění programového prohlášení vlády.

Od té doby uplynul další měsíc. Ten požadavek, ten programový bod, je napsaný stále černé na bílém, ale chybí jakékoliv informace k němu. Já před tím varuji. Je to pro mě také závažný důvod, proč budu hlasovat pro vyslovení nedůvěry vládě Andreje Babiše, protože pokud vláda deklaruje, že by měly být změny v systému financování médií veřejné služby účinné od 1. ledna 2027, tak každý den, každý týden, který se ukrajuje času letošního roku, znamená rostoucí riziko.

Jenom připomenu, že slovenský model, o kterém hovořila paní ministryně Šimkovičová s panem ministrem Klempířem, byl projednán ve zrychleném režimu ve Slovenské národní radě v řádu týdnů, měsíce, ve velmi krátké době, a znamenal opravdu velké a vážné riziko pro fungování médií veřejné služby. Došlo ke sloučení obou médií, velmi kvapnému. Vláda jej využila k tomu, aby se snížilo financování médií veřejné služby, a z kdysi stanic, které hrály významnou roli na slovenském mediálním trhu, tak dnes Slovenská televizia a rozhlas jsou jenom odleskem slávy, kterou kdysi měly.

Nechci vládu a priori podezírat - záměrně používám toto sousloví - z toho, že chce média veřejné služby, Českou televizi a Český rozhlas, zestátnit, aby je ovládla. To, že stále držím naději, že tomu tak není, jsou opakovaná slova pana ministra kultury Ota Klempíře, naposledy při včerejším jednání, kde hovoří o zachování nezávislosti médií veřejné služby, cituje části kodexu médií, kde jsou definovány jednotlivé služby, které veřejnoprávní média poskytují. To mi dává trošku naději, že by to tak být nemuselo. Ale bohužel ta naděje je velmi malá, protože už jsme na začátku druhého měsíce a na opakované výzvy a opakované požadavky, aby vláda zveřejnila, jaký způsob financování chce po zrušení koncesionářských poplatků zavést, zaznívá mlčení.

Záměrně říkám vláda. Není to jenom věc samotného Ministerstva kultury. Ministerstvo má v gesci mediální legislativu. Lze snadno provést zásadní změny, lze zrušit zákon o televizních a rozhlasových poplatcích, ale jakýkoliv jiný způsob financování, vyjma toho čistě slovenského modelu financování ze státního rozpočtu, by vlastně vyžadoval velké legislativní změny. Pokud se takové legislativní změny nedějí, tak to prostě znamená ve vzduchu visící otazník či spíše vykřičník nebo i dohromady, prostě obavu z toho, co se může stát.

Chci podotknout jednu zásadní záležitost. Neexistuje v Česku v současné době objektivní důvod k tomu, proč by měly být prováděny nějaké zásadní změny ve způsobu financování médií veřejné služby. Mohl bych uvést - určitě k tomu potom bude příležitost v debatě v následujících měsících - příklady zemí, kde se ustoupilo od systému poplatků, protože k tomu existovaly nějaké objektivní důvody. Jeden příklad je ten, že třeba byl velmi nízký výběr těch poplatků, jiný, že ta média začala ztrácet relevanci. Nic takového se v Česku neděje.

Po velké mediální novele, která byla přijata za vlády Petra Fialy, kterou jsem připravil se svým týmem na Ministerstvu kultury a která byla - to chci zdůraznit - projednávána napříč mediálním trhem, stojí média veřejné služby, Česká televize a Český rozhlas, na pevných nohou. Není důvod v současné době měnit nejenom systém financování, není žádný důvod ani měnit systém fungování veřejnoprávních médií.

Jenom chci podtrhnout ještě jednu věc. Často se mluví o tom, že není definováno, co má být veřejnoprávní službou a zda ta média nekombinují to, co mají dělat média soukromá, komerční a tak podobně. Přičítám to možná tomu, že už se tyto změny odehrávaly na sklonku našeho funkčního období, uprostřed běžících kampaní, na které se upínala pozornost. Byla přijata memoranda - Česká televize i Český rozhlas - ve kterých se obě tato média zavázala k řadě kroků, kterými nejenom objasňují nebo detailněji popisují to, co jsou jejich služby, ale také se zavazují ke konkrétním krokům vůči soukromým médiím, nakládání s archivy, procenta jednotlivých žánrů, která se budou vysílat v obou médiích. Takže i k tomu došlo. Chci tím jenom tedy podtrhnout to, že neexistuje podle názoru našeho, ale i názorů expertních, objektivní důvod k tomu, proč měnit financování a fungování médií veřejné služby.

Je velmi varovné, že vláda stále trvá na zrušení koncesionářských poplatků. Je velmi varovné, že v programovém prohlášení vlády je taková ta divná věta o tom, že se mohou hledat další legislativní změny. Já před tím varuji, dámy a pánové, já před tím varuji! Česká média veřejné služby poskytují velmi kvalitní obsah pro lidi napříč věkovými kategoriemi, napříč sociálními skupinami, napříč jednotlivými oblastmi veřejného života. Ta média hovoří ke všem. Média hovoří ke všem a poskytují služby, které jsou vlastně nenahraditelné.

Tak moje vystoupení je trošku apelem. Apelem na to, aby vláda odkryla karty, aby vláda řekla, jak to s médii veřejné služby myslí a co konkrétního s nimi plánuje. Současně - to chci podtrhnout - vládu vyzývám k tomu, aby ustoupila od tohoto programového bodu, aby nedocházelo k zásadní změně, natož pak ke zrušení koncesionářských poplatků. Jsem přesvědčený o tom, že celá česká společnost na tom v posledku vydělá, protože fungující veřejnoprávní média jsou užitečná pro všechny. Děkuju. (Potlesk z pravé strany sálu.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Nyní vystoupí pan poslanec Lipavský.

 

Poslanec Jan Lipavský: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dámy a pánové, schůze k vyjádření nedůvěry vlády probíhá v rekordním čase. Dnes je to pouhých 58 dnů od jmenování vlády Andreje Babiše a Tomia Okamury. Skutečně, klobouk dolů, to se tady v dějinách moderní České republiky ještě nikomu nepovedlo.

Tou poslední kapkou, která vedla k vyvolání této schůze, je skandál s vyděračskými zprávami, které Petr Macinka adresoval prezidentu České republiky Petru Pavlovi. K obsahu vyděračských zpráv již zaznělo hodně, tak si dovolím věnovat trochu širšímu kontextu celé situace. Proč slyšíme výroky jako: Teď bohužel budeme muset bojovat proti prezidentovi, či spálím mosty způsobem, který vejde do učebnic politologie jako extrémní případ kohabitace. Či - tady se omlouvám za ten výraz, který použiju, ale prasárny, které jsou již vysloveně osobními útoky jako dnes, když pan ministr Macinka mluvil o temné stránce osobnosti.

Mně by se na to chtělo reagovat výrazem - kdo to říká, ten to je, tomu se to rýmuje. Proč jsme svědky nekonečné série poťouchlých výroků a arogantních tiskových konferencí? Proč zažíváme tak bezprecedentní chování, že se po celé republice téměř 100 000 lidí na poslední chvíli zvedlo a šlo v mrazu demonstrovat na podporu prezidenta České republiky?

Já myslím, že ta odpověď je nabíledni. Jsme svědky špinavé kampaně Petra Macinky a cíl této špinavé kampaně není nic jiného než snaha o zakrytí vlastního politického selhání. Motoristé, kteří se před volbami prezentovali jako pravicově populistické protestní hnutí, které usiluje o malý stát s důrazem na bezpečnost a třeba vyrovnaný rozpočet. Motoristé vstoupili do holportu s Andrejem Babišem, a Tomiem Okamurou, dvěma socialisty, jejichž volební program stojí na zadlužování a rozhazování. Takže mi nezbývá nic jiného, než konstatovat, že se Motoristé stali otroky Andreje Babiše a Tomia Okamury.

Umožňují jim vládnout bez kontroly a nestali se tou slibovanou pojistkou, tou kontrolou, nestali se tím, co slibovali i na billboardech, že budou hlídat Andreje Babiše. Tvoří jim alibi. A dnes tím pádem nesou plnou zodpovědnost za chaos, zadlužování a oslabování bezpečnosti České republiky. Motoristé u toho svítí, Motoristé pro to hlasují, se vším souhlasí. A já bych řekl, stali se z nich takoví rudí Motoristé. Dám příklad. Motoristé ve svém předvolebním programu slibovali, díky námi navrhovaným krokům dosáhne Česká republika do čtyř let vyrovnaného až přebytkového rozpočtu. A co máme dneska na stole za návrh státního rozpočtu? Ten původní návrh, který po vašem nátlaku zcela zbytečném ještě dokonce dvakrát do Sněmovny tedy poslala vláda, počítal se schodkem zhruba 286 miliard korun českých a nový kabinet pod vedením Andreje Babiše ten návrh logicky, a já tomu rozumím, odmítl. No, ale máme schodek 310 miliard korun. A tomu Motoristé svítí, Motoristé pro to hlasují, se vším souhlasí a já bych řekl, stali se z nich takoví rudí Motoristé. A říkám, buďme rádi za rozpočtové provizorium Zbyňka Stanjury. To je dneska ta poslední bariéra, která brání Andreji Babišovi, Tomio Okamurovi a nově tedy i Petrovi Macinkovi v bezhlavém rozhazování. A jak vidíme, stát stále funguje. Přitom jsme si vyslechli tolik zbytečných řečí o tom, jak máme jako končící vláda znovu poslat rozpočet do Sněmovny. Bylo to zbytečné mediální divadlo, stejně jako celá řada dalších věcí, kterou dnes a denně děláte. A nejenom, že jste v tom rozpočtu navýšili státní dluh o 24 miliard, ale zároveň jste škrtli opravdu důležitých 20 miliard na obranu. Zároveň pozorujeme škrcení muniční iniciativy, problematizování nákupu letadel F-35, špinavé SMS hry s letouny L-159, umlčování ministra obrany či neodpovědné personální změny na Ministerstvu zahraničních věcí. V době zhoršené bezpečnostní situace v Evropě a jasného závazku zemí NATO dávat pět procent HDP na obranu a rozumíme tomu rozdělení tvrdých a měkkých výdajů. Omezování podpory bránící se Ukrajině pak zásadně podkopává mezinárodní reputaci naší země. Motoristé u toho svítí, motoristé pro to hlasují, se vším souhlasí. A já bych řekl, rudí Motoristé. Prohráli tak svůj boj o program, voliče i personálie, a to vše pod vedením Petra Macinky. Já uznávám, že to chce silný žaludek být ve vládě Andreje Babiše a Tomia Okamury, zjevně ho máte, gratuluji, protože já jsem si vytáhl tři výroky, které vám Andrej Babiš věnoval, a to se vracíme ke kauze Filipa Turka, tak první byla, ty informace jsou závažné a že to určitě bude řešit. To je někdy ze začátku podzimu. Hodně se mi líbil výrok: A už nechceme slyšet v televizi jméno Turek, to bylo skvělý, to bylo 12. ledna 2026 poté, co byl Filip Turek jmenován vládním zmocněncem pro klimatickou změnu a Green Deal. Zdálo by se, že to mohl být konec toho příběhu, ale dneska pan premiér Babiš pronesl: Turek ministrem nebude. To je vidět, jak za vás bojuje, to je vidět, jak si vás váží, to je vidět, jak s vámi zachází, to je vidět, jaké onuce se z vás stali.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, toto jednání o nedůvěře vládě není o jedné esemesce, o jednom ministrovi, o tom konfliktu, o té špinavé kampani Petra Macinky, kterou můžeme pozorovat, aby zakryla tato všechna politická selhání, ale skutečně je to o tom, jestli připustíme my jako Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, aby se tato země řídila chaosem, osobními útoky a nekonečnou improvizací. Samozřejmě je to o tom, jestli budeme tolerovat vládu, která rozhazuje veřejné peníze, oslabuje naši obranu, útočí na prezidenta republiky a ztrácí respekt našich spojenců v zahraničí. Takže problémem není prezident republiky. Problémem je vláda, která nezvládá moc, neumí nést odpovědnost a problémem je špinavá kampaň Petra Macinky. Já samozřejmě nebudu hlasovat pro důvěru této vlády, vyjádřím se pro návrh, vyjádřím se proto, aby byla vyjádřena nedůvěra této vládě. Děkuji za pozornost. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji a nyní vystoupí paní poslankyně Langšádlová, připraví se pan poslanec Havránek. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Helena Langšádlová: Hezký večer, dámy a pánové. Pane místopředsedo, děkuji za slovo. Vážení členové vlády, kolegyně, kolegové, jsme tady opravdu po krátké době a já bych mohla opakovat to, co jsem tady říkala minule v oblasti bezpečnosti. Pro mě tato vláda opravdu není zárukou, že nás provede zhoršující se bezpečnostní situací, protože rizika podceňuje, na hrozby se nepřipravuje, a to všechno platí. Proč zde však dnes vystupuji, je věc o neméně závažná.

Naše vláda během několika týdnů destruuje základní pilíře a principy, na kterých stát stojí. Já zmíním některé z těchto principů, a to tři. Vládu práva v  právní stát, situaci s institucí a ochranu veřejného zájmu. Co se týče vlády práva, je zkrátka naprosto nepřijatelné, aby sama vláda nedodržovala zákony.

A předložení státního rozpočtu, který je v rozporu se zákonem o rozpočtové odpovědnosti, je právě takovým narušením tohoto principu. Samozřejmě zvyšování rozpočtu je problém, je to problém, který zaplatí i budoucí generace, ale narušení principu vlády práva právního řádu, nedodržování zákonů i ze strany vlády je zkrátka nepřijatelné.

Druhý princip, na kterém stojí každá demokratická země, jsou silné instituce. Každá demokratická země stojí na silných institucích, které se budují desetiletí a silné demokratické instituce jsou touto vládou ohroženy, jsou ohroženy proto, že se škrtá v rozpočtu, mnohde, mnohde naprosto bez ohledu na agendy těch rezortů nebo institucí a můžeme si říkat celou řadu příkladů, ohroženy i proto, že vláda přichází se služebním zákonem, který jde proti všem principům, které tady doposud byly, kde byla snaha o depolitizaci veřejné správy, kontinuitu, profesionalizaci a takto bych mohla pokračovat. Určitě jedním z příkladů je i přístup například k Národní rozpočtové radě, i to je instituce státu. A zpochybňování jejich stanovisek? Ano, i to je jeden z kroků vlastně ohrožování principu silných institucí. Takhle jednoduché to je, takto postupuje naše vláda.

A třetí příklad, který uvedu, tak je destrukce veřejného zájmu. Ono to vypadá v tuto chvíli populárně. Všechno zrychlíme, všechno bude jednodušší. No, a veřejný zájem, ten vynecháme. Ale ono to tak jednoduchý není, protože ten veřejný zájem a jeho ochrana mají své místo, musí být vyváženy a v konečném dopadu, pokud tato vláda, tak, jak navrhuje v zákonech, nebo dokonce, jak členové vlády a členové koalice říkají, bude ignorovat, tak to bude mít dopady a může to mít i velké ztráty v oblasti životního prostředí, památek, nebo nakonec i v ochraně zdraví úplně konkrétních lidí.

Ona totiž ochrana veřejného zájmu není abstraktní a její absence bude mít opravdu velmi negativní dopady na každého z nás. Mohla bych mluvit o bezpečnosti, mohla bych samozřejmě mluvit o nepřijatelném chování pana ministra zahraničí, ale jsem přesvědčena, že narušování základních principů a pilířů našeho státu je také velmi nebezpečné a je to jeden z důvodů, proč já budu hlasovat pro nevyslovení důvěry této vládě. Děkuji. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: A zatím posledním přihlášeným do diskuse je pan poslanec Havránek. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Havránek: Já děkuji za slovo. Dobrý den, vážený pane vicepremiére, jsem moc rád, že tu jste, i vy, vážený pane vicepremiére Zůno, vážená paní ministryně financí, vážená paní ministryně pro místní rozvoj, vážený pane ministře dopravy, všechny vás zde rád vidím, stejně jako ctěné kolegyně a kolegy.

Proč jsme se tu včera sešli a proč dnes pokračujeme v projednání návrhu na vyslovení nedůvěry vládě České republiky? No, zaznělo to tu několikrát, Andrej Babiš je slabý premiér. No, a touhle větou by vlastně po tom, co se dělo v posledních dnech, šlo možná skončit. Ale byla by to hrozná škoda, kdybychom se nepodívali zpátky do minulosti na to, proč a jak vláda Andreje Babiše zaplnila Staroměstské náměstí a kus toho Václavského, no a taky další náměstí po celé České republice.

A poprosím, byť je nepřítomen, poprosím samozvaného ctěného sněmovního korektora, místopředsedu Patrika Nachera, prostřednictvím pana předsedajícího, aby silou své nové role kontroloval, kde se třeba případně pletu, anebo případně reagoval za ty, kteří dnes nepřišli.

Nicméně pojďme od začátku, pojďme od té pomyslné hlavy hydry. My jsme nesvolali přece toto jednání o nedůvěře vlády kvůli, a tady dovolím si citovat Andreje Babiše, premiéra České republiky, soukromým SMS, jak si myslí právě pan premiér. No, ale proto, že je to slabý premiér, slabý premiér vlády, jejíž vicepremiér, zde přítomný Petr Macinka, prostřednictvím pana předsedajícího, vydírá hlavu státu, to nevydírá prostřednictvím pana předsedajícího, ale prostřednictvím SMS, které zasílá týmu pana prezidenta. No, ale vy taky přece víte, co tu mělo probíhat v úterý. Víte, co se mělo dít na mandátovém a imunitním výboru. A přesto, že všichni tak nějak tušíme, jak to dopadne, že jak Andrej Babiš, tak Tomio Okamura nebudou vydáni, no, tak to ukazuje na mnohé skutečnosti.

Třeba za prvé na nerovnost před zákonem, výsměch lidem.

Za druhé to taky ukazuje na to, že, a naznačil to Andrej Babiš, tento díl o nevydání je vlastně nejpevnějším pojítkem této vlády. A já opravdu neříkám, a prosím každého z vás, aby to nikdo z nás neříkal, protože to považuju za chybu, neříkám, že je pan předseda Okamura nebo pan premiér Babiš něčím vinen. Od toho jsou tu soudy. Ale schovat se za mandát, to je všechno, jen fakt ne akt sebejistoty, síly a důvěry v to, že nedocházelo k žádnému protiprávnímu jednání. Naopak je to pro mě osobně důkaz slabosti.

No, a za třetí, když jste v takovémhle průšvihu, tak jste přirozeně slabí a přirozeně vydíratelní. A tak Andrej Babiš, který by ve své první vládě, a to považuju opravdu jako za vyjádření úcty směrem k Andreji Babišovi, jakéhokoliv ministra, který by mu dělal vrásky, popřípadě ostudu, nedej Bože, vydíral prezidenta, vyhodil bez omluvy... (Hluk v sále.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Já vás jenom přeruším, pane kolego. Poprosím poslance i poslankyně v pravé i levé části sálu Poslanecké sněmovny, aby se ztišili a mohl jste v klidu dokončit svůj projev. Děkuji.

 

Poslanec Jiří Havránek: Já to rád ještě jednou zopakuji, Andrej Babiš by opravdu v těch svých předešlých vládách, a činil, tak, zaznělo to zde taky několikrát, jakéhokoliv ministra, který by mu dělal vrásky, dělal ostudu nebo nedej Bože vydíral prezidenta, vyhodil bez omluvy. No, a co dělá nyní? Žehlí průšvihy na Hradě. Andrej Babiš i Tomio Okamura, prostřednictvím pana předsedajícího, za mě osobně mají být vydáni nezávislým soudům. A to si myslím jak jako občan, tak si to myslím jako poslanec. Na rozdíl od některých kolegů.

Hezký večer, pane kolego.

Co je ale horší než celé tohle pokrytectví, jsou slova pana premiéra, která tu dnes zazněla o tom, že nevěří v nezávislé soudy a soudce. To je totiž to opravdové peklo. Jako by si pan premiér vlastně vůbec neuvědomoval, že jeho slova související s jeho osobní kauzou mají dopad do důvěry lidí. Do důvěry lidí v rovnost před zákonem. Do důvěry lidí v právní stát.

Jedna věc je, že jsme se tu všichni, jak tu sedíme, anebo seděli v minulém volebním období, podíleli na decimování politické kultury. Jenže pokud zlikvidujeme tuhle základní důvěru lidí v právní stát, tak teprve potom máme opravdu vážný problém.

No, a tak se ptám, byť nepřítomného Andreje Babiše, kteří soudci jsou teda ti jako závislí, nebo ti problémoví. Ti, kteří se vám nelíbí, protože chtějí prošetřit vaši kauzu? Pokud je přece kauza Čapí hnízdo, tak jak zde zaznělo od Andreje Babiše, prostřednictvím pana předsedajícího, nesmysl, tak se není čeho bát a nechá se vydat stejně tak, jako to dělal v těch minulých volebních obdobích.

Nicméně pojďme dál, pojďme opravdu k dalším kauzám, kterých je celá řada, k dalším problémům, za šest týdnů, dobrá práce. No, pamatujete si tu básničku, kterou zde přednesl Andrej Babiš, já si myslím, že mělo zaznít něco jiného. Jsem předseda hnutí ANO, střet zájmů jsem měl včera a mám ho i dnes ráno. Včera ráno, dnes ráno, má ho stále. Tohle mělo zaznít v projevu Andreje Babiše. A proč to říkám? No, protože svůj problém se střetem zájmů měl Andrej Babiš vyřešit do 8. ledna. Dneska máme 4. února. Proč to říkám? Stále ho nevyřešil. Vyřešil ho možná politicky. Škoda, že tu není Patrik Nacher. Mohli jsme si o tom zase popovídat, prostřednictvím pana předsedajícího.

Všichni si pamatujeme srdcervoucí video ze 4. prosince, před dvěma měsíci, kde Andrej Babiš říkal, že vyřeší svůj střet zájmů nevratným způsobem. No jo, ale na to věcné řešení my pořád čekáme. Vlastně tu i Andrej Babiš, prostřednictvím pana předsedajícího, ve svém projevu přiznal, že ten svůj střet zájmů nevyřešil. No, a co to, dámy a pánové, znamená? To znamená, že porušuje zákon.

A já se ptám, kde jsou teď morální majáky a roztleskávačky pana premiéra, kteří všichni říkali, že to řešení, se kterým Andrej Babiš přichází, je nadstandardní. Teď už přece každý musí chápat po měsíčním prodlení, nejen pana prezidenta, ale i nás opoziční poslance, kteří jsme říkali bacha, je to Andrej Babiš, přece si už pamatujeme, máme nějakou historickou zkušenost s tím, jak postupuje v řešení svého střetu zájmů. No, a já doufám, že už ho někdo zavolal, kolegyně Barbora Rázga říkala, že už Patriku Nacherovi volá, prostřednictvím pana předsedajícího. Mě by vlastně zajímalo, kde je teda i ten samozvaný korektor Patrik Nacher, který mluvil o kritice Andreje Babiše v této věci jako o amatérském hledání problémů za každou cenu. Ticho. Na rozdíl od toho, co se děje v sále, z této strany je ticho. (Hluk v sále.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Pane kolego, rozumím tomu a poprosím kolegy, kteří se vracejí do sálu, ať se prosím vracejí pokud možno v klidu a potichu, probíhá tady stále ještě jednání. I pana ministra kultury poprosím, aby se ztišili a přenesli rozhovor případně s panem místopředsedou mimo sál. Děkuju pěkně.

 

Poslanec Jiří Havránek: Já taky děkuju, pane předsedající, přiznám se vám k jedné věci, že taky, když se podívám do statusu svěřenského fondu, kam má být, a znovu opakuju, pouze Agrofert vložen, no, tak mám pocit, že i ty sliby z toho zmíněného projevu dva měsíce starého, no, nebudou naplněny, natož jestli bude naplněna litera českého a evropského práva.

Pan premiér tu taky několikrát ve svém projevu řekl, že mluvíme jen o něm. No jo, ale dneska je ten důvod poměrně jako prozaický a jednoduchý. Andrej Babiš je slabý premiér, je ve střetu zájmů. No, ale víte co, jeho politika, jeho jediná politika, alespoň podle toho projevu, je antiodées a antiFiala.

Zdravím Patrika Nachera, vážím si toho, že přišel.

Andrej Babiš, ne Patrik Nacher, Andrej Babiš je principálem celého tohoto cirkusu, který po šesti týdnech u moci dostal lidi do ulic a vyvolal hlasování o nedůvěře vlády. Jen pro zdůraznění té obsese Petrem Fialou a celou ODS, v projevu Andreje Babiše zaznělo devatenáctkrát ODS, šestkrát Petr Fiala, pětkrát Martin Kupka, pětkrát Zbyněk Stanjura. Mimochodem zaznamenal jsem tu nějakou snahu o shození Martina Kupky, ctěného předsedy ODS, jakožto magistra žurnalistiky, No, tak Andrej Babiš je inženýrem ekonomie, o tom není sporu, věřím, ale když zde mluvil o inflaci, tak zde podle mého názoru naschvál zmínil těch volebních 3,6 desetin procenta z - pokud se nepletu - října 2021. Proč nezmínil leden 2022, kdy naše vláda získala důvěru a kdy ta nastartovaná inflace byla na úrovni 9,9 desetin procenta a letěla nahoru.

Andrej Babiš přece jako inženýr ekonomie jistě ví, jak dlouho se projevují nejen monetární zásahy, ale fiskální vstupy státu do ekonomiky a inflace. Není to v řádu dnů, není to v řádu týdnů, ale je to v řádu let. Od ČNB, když zde na mě pokřikuje, ale já si toho vážím, můj bývalý pan děkan Miroslav Ševčík, ano, roli v tom hraje i ČNB, která samozřejmě zasahovala. A poté zhruba po ročním odkladu se směrem k té poptávkové inflaci dostávalo to, že docházelo ke snížení inflace. A všichni za to jsme rádi, všichni jsme rádi, že vláda Petra Fialy předává zemi, předala zemi se stabilizovanou inflací.

No, když už jsem tedy u toho, tak v jakém stavu jsme předali Českou republiku vládě hnutí ANO, SPD a Motoristů? (Kvůli hluku v sále se obrací na předsedajícího.) Pane předsedající, já se omlouvám.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Ano, dělám to potřetí, nerad, ale prosím kolegyně a kolegy jak v pravé části, tak v levé části našeho poslaneckého sálu, aby se ztišili a poslední řečník mohl v klidu dokončit svůj projev. Děkuju pěkně.

 

Poslanec Jiří Havránek: Mně je vlastně hrozně líto, že Andrej Babiš, který bohužel není přítomen, který si na zakázku nechával psát různé snáře, označil tuto zprávu o stavu České republiky za blábol, že ji neotevřel. No, tak si pojďme připomenout přímo s odkazy na konkrétní stránky alespoň pár čísel, v jakém stavu jste tedy zemi převzali, kolegyně a kolegové.

Nejdřív strana číslo 10. Pojďme se pobavit o deficitu veřejných financí, protože deficit veřejných financí se postupně za vlády Petra Fialy snížil z pěti procent HDP v roce 2021 na projektovaná 1,9 procenta v roce 2025. Pokud se budeme bavit v absolutních číslech, tak došlo k poklesu schodku o 179 miliard.

Strana číslo 11, další přímá citace: "V roce 2025 česká ekonomika rostla zhruba o 2,5 desetiny procenta a zařadila se do první třetiny nejrychleji rostoucích ekonomik České republiky (?)." Meziroční inflaci jsme tu už naznačili, pohybuje se zhruba okolo dvou procent mezi dvěma a dvěma a půl procenty, což je v podstatě v tolerančním pásmu České národní banky. Nezaměstnanost - stále jsem na stránce číslo 11, je okolo 0,3 procenta a společně s Maltou jsme na tom vůbec nejlépe v celé Evropské unii. Možná proto sem dneska jezdí politici z různých zemí a říkají, v jakém dobrém stavu české finance jsou.

Podíváme se na další stránku. Vy si to určitě pamatujete ze včerejška, kdy zde prostřednictvím pana předsedajícího od Andreje Babiše zaznělo: "Co jste postavili za těch 35 let?" No, tak si pojďme říct, co se postavilo za poslední čtyři roky.

Strana číslo 16 - v období 2021 až 2025 jsme otevřeli 214,5 kilometru nových dálnic a 125 kilometrů silnic první třídy. (Hlasitý potlesk poslanců zprava.) Současně bylo za naší vlády zahájeno 254 kilometrů dálničních staveb a 149 kilometrů staveb silnic první třídy. Když se bavíme o rozpočtech na obranu za čtyři roky celkem 604 miliard korun.

Přecházím na stranu 17. V letech 2022 až 2025 se zrekonstruovalo 139 nádražních budov a zrekonstruovalo, zmodernizovalo 306,5 kilometru železničních tratí. K tomu přípravy takzvaných VRTek a dalších staveb. A věřím, že v tomto bude i vaše vláda pokračovat.

Já se vrátím zpátky ke svému projevu, ale mrzí mě, že zrovna tuto zprávu premiéra Fialy o stavu české země, která přináší daleko víc vstupů pro vaše vládnutí, určitě víc než jakékoliv snáře, Andrej Babiš ani neotevřel.

A naposledy k té obsesi Andreje Babiše anti ODS. Mě vlastně až trochu jako straší, a teď to není tolik o Andreji Babišovi, ale o ctěné paní ministryni financí, že když si otevřu její tiskovou zprávu, která vlastně byla jedním z našich jediných podkladových materiálů k jednání o rozpočtu na letošní rok, tak první citace Aleny Schillerové, která tam je, je o tom, že to je rozpočet Zbyňka Stanjury a Petra Fialy. No, není. A budeme se o tom bavit i příští týden.

Teď už ale půjdu, abych vás nezdržoval, k tomu, jaká je role Andreje Babiše v tom, co vlastně zaplnilo jednotlivá náměstí, role v celé kauze takzvaných Macinkových esemes nebo esemes Gate (Obrací se k ministrovi Macinkovi.) esemes Gate, pane vicepremiére, esemes Gate. Tak cituji: "Podporu premiéra v této věci mám." No, já se ptám, v jaké věci? Ve věci vydírání prezidenta České republiky nebo ve věci pálení mostů mezi Strakovkou a Hradem? Co by udělal silný premiér, který stojí za svými koaličními partnery? No, ten by přece vlastně stál i za nominantem Filipem Turkem, a podal by kompetenční žalobu a tím by celý příběh Turek vyřešil.

Potom jsme se se ctěným kolegou Nacherem bavili už zhruba dva měsíce nazpátek na Primě CNN. Co ale udělal slabý premiér, znovu opakuji, slabý premiér Andrej Babiš? Petru Macinkovi, alespoň podle toho, co zaznívá v esemeskách Petra Macinky směrem k Hradu, omlouvám se, podkuřuje, že za ním stojí. No, ale navenek říká, že nechce eskalaci problémů s Hradem. No, dneska taky jel žehlit na Hrad celou tuhle kauzu. Nejhorší je, že si není schopen vybrat tu stranu sporu. Kdybych byl jeho koaliční partner, poměrně by mě to štvalo. No, ale co by udělal silný premiér s charakterem? Při vší úctě k panu vicepremiérovi, by ho vypoklonkoval za vydírání prezidenta ze své vlády.

Nedá mi to a když pan vicepremiér dorazil, z čehož mám velkou radost, ne všichni kolegové, kteří zde mluvili v posledních dvou dnech o tom, co se děje a proč jste dokázali zaplnit po pár dnech ve vládě česká náměstí, mě těší, že vás tady dneska vidíme. Protože já mám pocit, a možná se pletu, budu rád, když mě vyvedete z omylu, že jste se zde prostřednictvím pana předsedajícího neukázal od té chvíle, co vystoupil Petr Pavel na své tiskové konferenci.

Já si myslím, že je opravdu dobře, že tu v tuhle chvíli stojíme a po tom, co se dělo tento víkend, jednáme o nedůvěře vládě České republiky. Nicméně musím to zopakovat. My jsme tady se ctěným kolegou Robertem Králíčkem dnes ráno, prostřednictvím pana předsedajícího, jednali o tom, zda je správně, že probíhá jednání o nedůvěře vládě ve chvíli, kdy tu Petr Macinka nemůže být, kdy tu teď nemůže sedět Andrej Babiš.

Já se omlouvám, ale za to nemůžeme my jako opozice. My neurčujeme termíny schůzí. A vlastně si říkám, jestli to není hrozná škoda, abych mohl vyjít vstříc požadavku kolegy Králíčka, který je dneska zastupujícím předsedající klubu hnutí ANO a jestli bychom neměli třeba procedurálním hlasováním rozhodnout, že by tahle schůze pokračovala poté, co tu bude moct být přítomen i Andrej Babiš. Ještě budu mluvit dlouho, má čas na to, aby přijel.

No, a k tomu všemu tento týden to není jenom o tom, že jsme mohli projednávat zákony. Je to taky o tom, co se mělo dít v úterý. A znovu tu opakuju, měl jednat mandátový a imunitní výbor ve věci vydání Andreje Babiše, ve věci vydání předsedy Poslanecké sněmovny Tomia Okamury. Nestalo se to a já neříkám nic.

Vrátím se ještě na chvíli k panu vicepremiérovi Macinkovi. Jedna krásná věta z vaší první tiskové konference na Ministerstvu zahraničních věcí: "Less PR more negotiations." Já bych naprosto souhlasil. Fakt. Akorát, že vydírání a vyjednávání je možná oboje na "v", ale stejné to není. No, a taky i pro ministra platí, že po dvaadvacáté hodině je dobře zahodit mobil. Na druhou stranu po vaší tiskové konferenci nebo dnešním vystoupení (Ministr Macinka: 21.07.) tak možná i před devátou hodinou radši zahoďte telefon. Nicméně po vašem vystoupení dnes nebo na tiskové konferenci já osobně jako Jiří Havránek fakt nepochybuju o tom, že by za ty zprávy mohla nějaká vaše jiná nálada. (Otáčí se k ministrovi.) Fakt ne, vy to tak prostě máte. A ego do politiky patří, ale nesmí přerůst vás samotné. Nicméně ať už je to PR, nebo je to vyjednávání, tak po šesti týdnech ve funkci zaplnit Staromák, kus Václaváku, přilehlé uličky, to je megaúspěch. (Poslanec tleská.) Smekám. Je to začátek, pane kolego Turko, já tomu věřím taky. Já si myslím, že se na té Letné potkáme a věřím, že ukážete tu vaši pomyslnou odvahu a přijdete tam a půjde to všechno vysvětlit. Já vám tam přijdu zatleskat. Tak jo, já se těším. Té image drzého teenagera, kterou má jak Filip Turek, prostřednictvím pana předsedajícího, tak Petr Macinka, rozumím. Akorát mám trochu pocit, že v pozici vicepremiéra vlády a ministra zahraničních věcí je to už trochu, teď jsme u té angličtiny, too much.

A když v posledních týdnech pan vicepremiér Macinka řekl, prostřednictvím pana předsedajícího, že se pan prezident nepěkně vyjadřuje o kolegovi Turkovi... Já nevím, pane vicepremiére Macinko, vy jste nezůstal jen u pana prezidenta, ale ve své velikosti jste si vzal do úst opakovaně i první dámu České republiky.

No, a když jsme u zahraniční politiky, zaznělo zde od pana premiéra, prostřednictvím pana předsedajícího, že za měsíc udělal v zahraniční politice víc než jeho předchůdce za čtyři roky. (Hluk v sále.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak ještě jednou vás přeruším, pane kolego, a poprosím tentokrát pravou část sálu Poslanecké sněmovny, aby se utišila a mohl jste pokračovat. Děkuju.

 

Poslanec Jiří Havránek: Já děkuju za zjednání pořádku a ještě jednou se dovolím tedy vrátit k Česko 2025 Zpráva premiéra Fialy o stavu země. Nalistujte si, prosím, stranu 69 a můžete si projít, co všechno se podařilo v zahraniční politice vládě Petra Fialy. No, a možná pak pana předsedu vlády bude za jeho slova, která včera přednesl, hanba fackovat, protože se tu můžeme bavit o tom, který z posledních dvou premiérů České republiky potřebuje k určení polohy Grónska glóbus za 15 000 korun, který premiér se přesto, že i z glóbu i z mapy vidí, že Grónsko je sice autonomní, ale nedílná součást našeho evropského spojence Dánského království, se za něj nepostaví. A naopak, který premiér jako první vyrazil do bombardovaného Kyjeva, odstartoval úspěšnou muniční iniciativu a vrátil, a to je nejdůležitější, české zahraniční politice vážnost po éře ukřičeného mikromanažera. (Potlesk některých poslanců ODS.)

Nechci dlouze mluvit o tom, jak nečitelné je pro naše zahraniční partnery jednání Andreje Babiše na Evropské radě ve věci záruk za Ukrajinu, ale při vší úctě Andrej Babiš je premiérem této země. Má odpovědnost za celou vládu. Bohužel tu teď tedy není, nemůže být zřejmě přítomen jednání o její nedůvěře. Ale Andreji Babišovi nevadí ty eskapády kolem toho, že Českou republiku zastupuje slovenský ministr Taraba? Nebo že vlastně - nebo já možná nevím, možná mi to odpoví pan kolega Turek, prostřednictvím pana předsedajícího - jak to vlastně je, tak pojede Filip Turek s kolegou Tarabou na jednání? Nebo pojede pan Taraba sám? Nebo nepojede vůbec nikdo? To je česká zahraniční politika únor 2026.

A já vím, znovu to opakuji, že tu Andrej Babiš není přítomen, že nechtěl komentovat pro novináře, že všechny ty věty o transparentním přístupu k novinářům, k veřejnosti jsou jenom fráze a další důkaz toho, že je slabý premiér. Ale zeptat se musím. Kdo tedy nakonec pojede na ten summit NATO? Pojede tam prezident České republiky, se kterým mnozí z nás můžou nesouhlasit, ale byl v minulosti v nejvyšší vojenské funkci Severoatlantické aliance, který se v rámci NATO přirozeně těžší důvěře našich partnerů? No, anebo pan premiér Andrej Babiš naskočí na vydírání svého vicepremiéra? Třeba dostaneme odpověď.

Chtěl jsem taky původně mluvit o návrhu státního rozpočtu a těší mě, že tu je paní kolegyně ministryně financí Alena Schillerová. Ten má zítra projednávat rozpočtový výbor, pokud se nepletu. (Ministryně Schillerová mimo mikrofon: Ne, v úterý.) Nakonec ne. Super. V úterý. Máme na to celý jeden týden, na to, abychom prošli jednotlivé podklady. (Velký hluk v sále, hloučky stojících poslanců.) Můžete, kolegové, být klidní, ještě zhruba 10 minut, můžete si dojít dát Red Bull nebo něco jiného, ještě chviličku vydržíte.

Velmi krátce k tomu rozpočtu. Alena Schillerová říká, že bude předkládat transparentní, pravdivé a zákonné rozpočty. Tak začínáme. Výsledkem je nezákonně vysoký schodek a transparentnost je tak velká, že vláda schválila rozpočet před týdnem v pondělí, ale vlastně do včerejška jsme kromě tiskové zprávy na stránkách Ministerstva financí neměli žádné jiné materiály, které bychom mohli použít do našich příprav. (Odmlčuje se pro hluk v sále.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak kolegyně, kolegové, jak řekl pan kolega poslanec Havránek, máte ještě 10 minut na to případně odejít mimo sál a vést ty poměrně hlasité diskuse tam. Kdo tak nechce udělat, tak ho poprosím, ať se ztiší, ať můžeme v klidu vyslechnout pana kolegu Havránka. Pane kolego, já vás ještě poprosím, abyste nepokračoval, dokud se fakt neztiší sál.

 

Poslanec Jiří Havránek: Já vám rád vyhovím, pana předsedající. (Předsedající zvoní zvoncem.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Kolegyně, kolegové, moc prosím, ztište se. Ta míra hluku je taková, že skutečně není možné v tomto mluvit a rozumět. Takže ještě jednou opakuji, kdo chce dál pokračovat v diskusích s kýmkoliv, tak prosím, ať odejde do předsálí. (Sál se ztišuje.)

 

Poslanec Jiří Havránek: Já mockrát děkuju, protože zrovna teď se to ticho hodí. Já se chci totiž zeptat kolegů z vládní koalice prostřednictvím vás, pane předsedající. No, 310 miliard schodku. Kde je to hlídání Babiše zprava? Kde je Tomio Okamura s křovinořezem? (Poslanec Červený mimo mikrofon z místa: Už jsem odpověděl.) Navíc, pokud kolegové z Motoristů... Jsem rád, že pan kolega Igor Červený odpovídal, prostřednictvím pana předsedajícího, ale v projevu Tomia Okamury nezaznělo nic jiného než další výdaje. A já chci fakt vidět, jak se vám bude dařit tohle hlídat zprava. Moc tomu nevěřím.

A víte, co je nejlepší? Zaznělo tady několikrát - a já vám v tom vlastně fandím - že se snažíte snižovat výdaje na provozu státu. Snaží se o to i Ministerstvo financí České republiky pod vedením Aleny Schillerové, která zde zmínila, jak osekala jednotlivé odbory. No, tak třeba odbor interního auditu. Z něj je v tuhle chvíli pouze oddělení. Myslím, že tahle změna v rámci ministerstva, které má, pokud se nepletu, zhruba 1 100 zaměstnanců? (Ministryně Schillerová mimo mikrofon: Mluvíte o mém ministerstvu?) Ano. (Ministryně Schillerová mimo mikrofon: 1 500 zaměstnanců.) 1 500, tak tím pádem ještě víc. 1 500 zaměstnanců fakt nepřinese žádné výrazné úspory. A navíc tím, že ve vedení, teď už ne odboru, ale oddělení byl potvrzen stejný pracovník, který byl doposud vedoucím odboru, tak asi ani nešlo o nedůvěru směrem k tomuto pracovníkovi. No jo, ale zároveň tomuto oddělení interního auditu byla zadaná práce na interním auditu zapojení ministerstva ve věci bitcoinové kauzy. Já se těším na to, jak to celé dopadne.

No, Poslední poznámka k paní ministryni Schillerové, která ve svém vystoupení řekla, že za vlády Petra Fialy bylo všude cash only. Tak tady pár faktů. V roce 2024 vzrostl počet transakcí kartou, platební kartou o 13 procent oproti roku 2023. Objem plateb vzrostl o 11 procent. Počet terminálů akceptujících karty oproti roku 2023 vzrostl o 8,7 procenta. Zdrojem těchto informací je tisková zpráva Sdružení pro bankovní karty. No, očividně tak nepotřebujeme EET. A když jsme tady mluvili o Dánském království, tak když se na něj podíváte, tak tam taky nemají EET. A vlastně já neznám jinou, v rámci Evropy, víc cashless country, kde ve své podstatě i když mají krásnou děravou dánskou korunu, tak se s ní jako návštěvník ani nesetkáte.

Když mluvím o rozpočtu, tak mě vlastně štve, mrzí, že jste se rozhodli snížit výdaje na obranu. Není to tedy poprvé, co hnutí ANO muselo v této věci ustoupit svým koaličním partnerům. Tu slavnou fotku z ústředního výboru Komunistické strany si pamatují všichni, ale my jsme naopak výdaje na obranu a bezpečnost zvyšovali. Nejen kvůli závazkům směrem k našim partnerům, ale logicky i proto, že na hranicích Evropy bohužel stále probíhá válečný konflikt.

No, a o dalších bezpečnostních hrozbách jsem tu vlastně nemluvil ani já, ale mluvil tu o nich, prostřednictvím pana předsedajícího, pan ministr Boris Šťastný. A já se přiznám, že jsem si opravdu vážil slov pana vicepremiéra Zůny, která byla na přelomu letošního roku. Škoda jenom, že se pak nechal zlomit. A já se musím zeptat. Má mít důvěru Poslanecké sněmovny vláda, jejíž vicepremiér ministr obrany otočil po tlaku SPD svá vyjádření? Za mě ne. A proto taky vyjádřím svůj názor v hlasování, ke kterému se, věřte mi, dostaneme už brzy.

K panu předsedovi Okamurovi, prostřednictvím pana předsedajícího. Čtyřikrát, čtyřikrát zaznělo - ztrácíme tu čas. Tak mluví třetí nejvyšší ústavní činitel o vyjádření nedůvěry vládě.

Tak trocha statistik. Tomio Okamura, muž, který svým 11hodinovým výkonem v minulém volebním období překonal Fidela Castra, obohatil Poslaneckou sněmovnu celkem o 150 hodin svých hlubokých projevů a myšlenek. Andrej Babiš, dnes premiér, tehdy opoziční poslanec, se nenechal zahanbit a svými 125 hodinami se snažil dohnat Tomia Okamuru.

Mimochodem, sám Andrej Babiš tu řekl, že jeden jednací den Poslanecké sněmovny vyjde na 4 miliony korun. I kdybych byl vstřícnost sama a řekl, že kvůli vašim obstrukcím v minulém volebním období měl průměrný jednací den 12 hodin, tak vašich 150 promluvených hodin, vážený pane předsedo Okamuro, prostřednictvím pana předsedajícího, vyšlo daňové poplatníky, občany České republiky, zhruba na 50 milionů korun. No, a 125 hodin Andreje Babiše by bylo zhruba za nějakých 41,8 milionu korun.

Celkem nás tedy výstupy těchto dvou předních představitelů nové vládní koalice v minulém volebním období vyšly na 92 milionů korun. Víte, kolik by se za to postavilo hal pro Martinu Sáblíkovou? Buďte v klidu, ani jedna, stejně jako ze všech slibů Andreje Babiše.

Zaznělo tu také, že ztrácíme čas nejen dnes a včera, ale že jsme taky obstruovali stavební zákon. Já to tak fakt nevidím a myslím, že až na výjimky šlo o věcnou debatu ať už od nás, tak samozřejmě od paní ministryně, které za to děkuju, nebo od pana kolegy Krňanského nebo od kolegyně Ožanové. No, ale stejně to přece bylo i v minulém volebním období. A já vždycky zpětně říkám a opakuji, že za to děkuju Kláře Dostálové. Myslím, že Ivan Bartoš by řekl prostřednictvím pana předsedajícího dost podobné věty, protože opravdu tehdy jsme táhli za jeden provaz a diskutovali jsme jednotlivé pozměňovací návrhy.

No, a dnes tady, pardon, včera, zaznívá, že jsme zničili stavební zákon. Ale jak tehdy hlasoval pan premiér Andrej Babiš 24. 3. 2023, konkrétně v 10.56? Hlasoval pro návrh. A myslím, že ten zákon, byť tam byla jedna komponenta, která možná byla průchozí, ale nefungovala, přinesl posun a věřím, že i další úpravy prostě půjdou k tomu, že se v České republice začne stavět rychleji.

No a na úplný závěr, kolegyně, kolegové, si dovolím poslední malou korekci. Několikrát tu totiž za poslední dva dny zaznělo něco o tom, že někdo nějak označil voliče vládní koalice jako svoloč. Já myslím, vy všichni a dokonce i kolega Králíček sám poznamenal, že nejde o voliče, prostřednictvím pana předsedajícího. Já si vlastně myslím, že když se podíváte, vůči komu byla svolaná i ta demonstrace, takže vlastně mě překvapuje, že se toho chytili kolegové z hnutí ANO.

Nicméně dneska tady nejsme kvůli tomu, to jsme tady kvůli tomu, že jednáme o vyhlášení nedůvěry vládě České republiky. Celá tahle schůze je o tom, že Andrej Babiš za prvé zpochybňuje nezávislost soudů a spolu s Tomiem Okamurou nechce být vydán k prošetření svých kauz.

Je to tu dnes o tom, že Andrej Babiš nevyřešil svůj střet zájmů, přestože už je to déle než 30 dní od jeho jmenování do funkce premiéra České republiky. Je to tu o tom, že předseda Poslanecké sněmovny jako první co udělá, sundá ze Sněmovny vlajku napadené Ukrajiny, v novoročním projevu znectí zemi bojující proti ruským agresorům, vedeným válečným zločincem Vladimírem Putinem a vlastně i jednotlivé ukrajinské bojovníky, kteří bohužel umírají i pro naši bezpečnost a proto, že tu žijeme v míru. A dokonce někteří vaši koaliční kolegové vůbec zpochybňují to, kdo je agresorem v této válce, pane kolego, prostřednictvím pana předsedajícího. Já vím, že vy ne a taky si vážím toho, co zde zaznělo od kolegy Borise Šťastného.

Tyhle dva dny jsou taky o tom, že ministr zahraničních věcí a vicepremiér vlády Andreje Babiše Petr Macinka prostřednictvím SMS vydírá pana prezidenta.

Je to o tom, že vybíráte novináře, které chcete nebo nechcete pouštět na vaše tiskové konference, že zvažujete odebrání akreditací novinářům, kteří mají vstup na galerii v Poslanecké sněmovně, že se proti tomuto celému muselo spojit deset šéfredaktorů redakcí.

Je to o tom, a to je vlastně vůbec nejhorší z těch vašich projevů, které tu zazněly, že pohrdáte občanskou společností, mluvíte o strachu ve společnosti. Slyšel jsem tady tu debatu kolegyně Peštové s dalšími kolegyněmi a kolegy. Ale možná je nějaký strach ve společnosti, ale 726 000 lidí se už nebálo podepsat výzvu, která směřuje k podpoře pana prezidenta, a nejenom ji podepsat, ale doplnit tam taky své zaměstnání a další věci. Tak já nevím, jestli je tak výrazný strach ze svých sousedů, jestli je takový obrovský strach ze svých sousedů, když si vlastně můžete najít to, kdo z vašich sousedů je na stejné vlně jako vy.

Je to o tom, že jste poté, co jste pár dní ve vládních funkcích dohnali lidi k tomu, že zaplnili Staromák, kus Václaváku, okolní uličky a taky další náměstí po celé České republice, jako například v Kyjově.

Je to o tom, a to říkám od začátku do konce a zaznívá to celé dva dny, že Andrej Babiš je slabý premiér. No a slovy drzého teenagera Petra Macinky hrozní jsme, já vím, ale i tak vám děkuju za vaši pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak pan kolega Havránek byl poslední přihlášený do diskuse. Ptám se, jestli se ještě někdo hlásí z místa. Jestli tomu tak není, tak končím rozpravu a ptám se, zda je zájem o závěrečná slova. Takový zájem neeviduji.

Takže nyní jenom připomenu, že podle § 85 odst. 1 a 2 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny se o návrhu na vyslovení nedůvěry vládě hlasuje podle jmen. K přijetí usnesení, kterým se vyslovuje vládě nedůvěra, je třeba souhlasu nadpoloviční většiny poslanců.

Žádám nyní určené ověřovatele této schůze, kterými jsou poslanec pan Tom Philipp a poslanec Miroslav Samaš, aby zaujali místa u stolku zpravodajů.

Nejdřív přistoupíme podle § 74 odst. 4 jednacího řádu Poslanecké sněmovny k vylosování jména poslance, od něhož se bude v abecedním pořadí hlasovat. Kontrola lístků se jmény poslanců byla provedena. Tak já poprosím o vylosování poslance a budeme hlasovat.

 

(Výměna předsedajících, u předsednického stolku probíhá losování.)

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Takže jako prvního jsem vylosoval poslance Karla Turečka. Je omluven. Tak další v pořadí. (Opět probíhá losování.)

Takže další v pořadí tedy je poslanec Turek Filip. (Poslanec Turek vstává.)

Ještě se můžete posadit.

Připomínám, že podle § 74 odst. 4 jednacího řádu se vyvolaný poslanec vysloví pro návrh nebo proti návrhu. Jestliže se zdržuje hlasování, řekne zdržuji se. Jiný projev poslance se považuje za zdržení se hlasování, tedy pro návrh nebo proti návrhu. A prosím, aby každý vyvolaný poslanec své stanovisko řekl dostatečně hlasitě, abych je mohl v souladu s jednacím řádem opakovat.

Přikročíme k hlasování. Přednesu návrh usnesení: "Poslanecká sněmovna vyslovuje vládě nedůvěru." A nyní vás budu vyvolávat a prosím o vyslovení. Zahajuji hlasování.

 

Turek Filip: Proti návrhu.

Turek Libor: Pro návrh.

Urbanová Barbora: Pro návrh.

Válek Vlastimil: Pro návrh.

Válková Helena: Proti návrhu.

Váňa Josef: Omluven.

Vesecká Renata: Proti návrhu.

Vlček Lukáš: Pro návrh.

Vojáček Jiří: Pro návrh.

Vojtěch Adam: Proti návrhu.

Volfová Jitka: Proti návrhu.

Volpe Samuel: Pro návrh.

Vondráček Libor: Proti návrhu.

Vondráček Radek: Proti návrhu.

Vopěnka Otto: Proti návrhu.

Vrána Petr: Proti návrhu.

Výborný Marek: Pro návrh.

Weimerová Ester: Pro návrh.

Wenzl Lubomír: Proti návrhu.

Záhoř Martin: Proti návrhu.

Zajíčková Renáta: Pro návrh.

Zuna Michal: Pro návrh.

Žáček Pavel: Pro návrh.

Žbánek Miroslav: Proti návrhu.

Ženíšek Marek: Pro návrh.

Adamec Ivan: Pro návrh.

Adámková Věra: Proti návrhu.

Ančicová Hana: Pro návrh.

Babiš Andrej: Omluven.

Babka Ondřej: Proti návrhu.

Bačíková Jana: Pro návrh.

Barták Jiří: Proti návrhu.

Bartoň Pavel: Proti návrhu.

Bartoš Ivan: Pro návrh.

Bartošek Jan: Omluven.

Bartošová Lucie: Pro návrh.

Bauer Jan: Pro návrh.

Baxa Martin: Pro návrh.

Benda Marek: Pro návrh.

Bendl Petr: Pro návrh.

Beran Karel: Proti návrhu.

Berki Jan: Pro návrh.

Berkovcová Jana: Proti návrhu.

Blažek Drahomír: Proti návrhu.

Blišťanová Zdeňka: Pro návrh.

Bouška Jiří: Proti návrhu.

Brázdil Milan: Proti návrhu.

Brzesková Monika: Omluvena.

Bureš František: Proti návrhu.

Bureš Jan: Omluven.

Černochová Jana: Pro návrh.

Červený Igor: Proti návrhu.

Činčila Benjamin: Pro návrh.

Decroix Eva: Pro návrh.

Demetrashvili Katerina: Pro návrh.

Demjanová Jana: Proti návrhu.

Doksanský Denis: Proti návrhu.

Doležal Tomáš: Proti návrhu.

Dražilová Lenka: Proti návrhu.

Dvořák Karel: Pro návrh.

Faltýnek Jaroslav: Proti návrhu.

Farhan Kamal: Proti návrhu.

Ferčíková Konečná Irena: Pro návrh.

Fiala Petr: Omluven.

Fiala Radim: Proti návrhu.

Fialová Eva: Proti návrhu.

Filipovičová Jana: Pro návrh.

Flek Josef: Pro návrh.

Foldyna Jaroslav: Proti návrhu.

Fridrich Stanislav: Proti návrhu.

Gajdová Karin: Omluvena.

Gregor Matěj: Proti návrhu.

Haas Karel: Pro návrh.

Hanzlíková Jana: Proti návrhu.

Havel Matěj Ondřej: Pro návrh.

Havlíček Karel: Omluven.

Havránek Jiří: Pro návrh.

Hebr Vlastimil: Proti návrhu.

Helebrant Tomáš: Proti návrhu.

Hendrych Igor: Proti návrhu.

Hladík Petr: Pro návrh.

Hlavatý Matěj: Pro návrh.

Hoffmannová Andrea: Pro návrh.

Hoppe Libor: Pro návrh.

Horák Jiří: Pro návrh.

Hrnčíř Jan: Proti návrhu.

Hřib Zdeněk: Omluven.

Hubíková Monika: Proti návrhu.

Chochelová Adriana: Pro návrh.

Jakob Jan: Pro návrh.

Janda Jakub: Pro návrh.

Janulík Miloslav: Proti návrhu.

Juchelka Aleš: Omluven.

Jurečka Marian: Pro návrh.

Karpíšek Pavel: Pro návrh.

Kasal David: Proti návrhu.

Kašparová Zdena: Pro návrh.

Klčová Jiřina: Proti návrhu.

 

Klempíř Oto: Proti návrhu.

Kohoutek Tomáš: Proti návrhu.

Kolek Vladimír: Proti návrhu.

Kolovratník Martin: Proti návrhu.

Koten Radek: Proti návrhu.

Kott Josef: Proti návrhu.

Kovářová Věra: Pro návrh.

Kovářová Veronika: Pro návrh.

Kowanda Petr: Proti návrhu.

Krainer Jakub: Pro návrh.

Králíček Robert: Proti návrhu.

Krejčí Miroslav: Proti návrhu.

Krňanský Vojtěch: Proti návrhu.

Kršková Marie: Pro návrh.

Krutáková Jana: Pro návrh.

Kubíček Roman: Proti návrhu.

Kučera Michal: Pro návrh.

Kupec Martin: Proti návrhu.

Kupka Martin: Pro návrh.

Lang Hubert: Proti návrhu.

Langšádlová Helena: Pro návrh.

Lipavský Jan: Pro návrh.

Macinka Petr: Proti návrhu.

Mádlová Ivana: Proti návrhu.

Majerová Zuzana: Proti návrhu.

Malá Taťána: Omluvena.

Martínková Španihelová Lenka: Pro návrh.

Mašek Jiří: Proti návrhu.

Metnar Lubomír: Proti návrhu.

Moricová Michaela: Omluvena.

Mrázová Zuzana: Proti návrhu.

Munzar Vojtěch: Pro návrh.

Murová Jana: Omluvena.

Nacher Patrik: Proti návrhu.

Nedomová Anežka: Omluvena.

Němcová Irena: Proti návrhu.

Němečková Crkvenjaš Zdenka: Pro návrh.

Niemiec Bohuslav: Pro návrh.

Novák Marek: Proti návrhu.

Oborná Monika: Proti návrhu.

Okamura Hayato: Pro návrh.

Okamura Tomio: Proti návrhu.

Okleštěk Ladislav: Omluven.

Olšáková Eliška: Pro návrh.

Opltová Michaela: Pro návrh.

Oulehlová Renata: Proti návrhu.

Outrata Pavel: Proti návrhu.

Ožanová Zuzana: Proti návrhu.

Papajanovský Jan: Pro návrh.

Pařil Patrik: Proti návrhu.

Pastuchová Jana: Proti návrhu.

Patková Jana: Omluvena.

Penc Jiří: Proti návrhu.

Peštová Berenika: Proti návrhu.

Petrtýl František: Proti návrhu.

Philipp Tom: Pro návrh.

Pikora Vladimír: Proti návrhu.

Pipášová Barbora: Pro návrh.

Pivoňka Vaňková Pavla: Pro návrh.

Plaga Robert: Proti návrhu.

Pláteník Václav: Pro návrh.

Pospíšil Jiří: Pro návrh.

Pošarová Marie: Proti návrhu.

Pražák David: Proti návrhu.

Rajchl Jindřich: Proti návrhu.

Rakušan Vít: Pro návrh.

Ratiborský Michal: Proti návrhu.

Rázga Barbora: Proti návrhu.

Richter Jan: Proti návrhu.

Richterová Olga: Pro návrh.

Růžička Pavel: Proti návrhu.

Ryba Drahoslav: Proti návrhu.

Sadovský Petr: Proti návrhu.

Samaš Miroslav: Proti návrhu.

Sedláčková Gabriela: Proti návrhu.

Sedmihradská Lucie: Pro návrh.

Schillerová Alena: Proti návrhu.

Schrek Vítězslav: Pro návrh.

Síla Jan: Proti návrhu.

Skopeček Jan: Pro návrh.

Slovák Štěpán: Pro návrh.

Smejkalová Julie: Pro návrh.

Sokol Petr: Pro návrh.

Stojanová Kateřina: Pro návrh.

Strýček Jiří: Proti návrhu.

Stržínek Robert: Proti návrhu.

Svárovská Gabriela: Pro návrh. Tak máme poslední list.

Sviták Jan: Pro návrh.

Svoboda Jiří: Proti návrhu.

Svobodová Vendula: Pro návrh.

Šafránková Lucie: Proti návrhu.

Šebelová Michaela: Pro návrh.

Ševčík Miroslav: Proti návrhu.

Šichtařová Markéta: Proti návrhu.

Šmída Martin: Pro návrh.

Šrámková Eva: Pro návrh.

Šťastný Boris: Proti návrhu.

Štolpa David: Proti návrhu.

Talíř František: Pro návrh.

Teleky Róbert: Pro návrh.

Trojan Václav: Proti návrhu.

Tak nyní se táži... Hlasování skončilo a táži se, zda všichni poslanci byli čteni, případně zda nejsou nějaké pochybnosti k průběhu hlasování? Nikdo se neozývá, takže prosím ověřovatele, aby mi sdělil, jaký čas potřebují ke zjištění výsledků hlasování, a my jsme už mluvili o 15 minutách. Jestli vám stačí? Prosím.

 

Poslanec Miroslav Samaš: Děkuju, pane předsedo, 15 minut, děkuju.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: To znamená, já vyhlašuji přestávku do 20.03 hodin.

 

(Jednání přerušeno v 19.49 hodin.)

(Jednání pokračovalo v 20.03 hodin.)

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Čas nám uplynul. (Hluk v sále.) Prosím tedy o vystoupení určených ověřovatelů, aby nám sdělili výsledek hlasování. Takže pan poslanec Samaš. (Hluk v sále.) Prosím o klid.

Já ještě tedy předtím přečtu tři omluvy, abychom se k tomu dostali. Hřib Zdeněk od 18 hodin - pracovní důvody, Patková Jana od 14 hodin - rodinné důvody, Váňa Josef celý jednací den - zdravotní důvody.

Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Miroslav Samaš: Děkuju za slovo, pane předsedo. Takže vážený pane předsedo, vážení kolegové, vážené kolegyně, vážená vládo, vážení občané, dovolte, abych vás seznámil s výsledkem hlasování o nedůvěře vládě.

 

Hlasovalo celkem 183 poslanců, pro návrh hlasovalo 84 a proti návrhu hlasovalo 99 poslanců.

 

(Volání z pléna: Hurá! Bouřlivý potlesk v sále.)

 

Předseda PSP Tomio Okamura: A já tedy konstatuji, že Poslanecká sněmovna návrh usnesení nepřijala.

 

A nyní se ještě s přednostním právem hlásí předseda ODS Martin Kupka. Prosím.

 

Poslanec Martin Kupka: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, v těchto okamžicích v uplynulém období vystupovala obvykle Alena Schillerová a dramatickým hlasem pronesla, čeho jsme byli svědky. Tak čeho jsme byli svědky - máme několik nej. Nejvíc ze všech nadával Andrej Babiš. (Potlesk z lavic ODS.) Nadával například na to, že ta schůze vládu zdržuje od práce. Co je ale paradox, měl nejdelší příspěvek - takže zdržoval ze všech nejvíc. Jasná odpověď. Během té hodiny pozurážel opozici, pozurážel novináře, leckomu se vysmál - a zároveň se nic jiného nedostavilo. A pak spousta lží. To například Petr Macinka, ten se pustil jenom do urážek vůči prezidentovi. Žádná omluva, žádná pokora, nic takového. Tak tohle byl tedy mimochodem výsledek tohohle dvoudenního jednání Poslanecké sněmovny.

Ale je tady ještě něco, co stojí za to říct, nakonec něco pozitivního se stalo. Protože Andrej Babiš nakonec Motoristy vyoutoval - tedy ne ještě z vlády, ale minimálně od moci a vlivu je vyautoval podle jeho vyjádření docela významně.

Některé věci ale zůstávají. Nemáme odpověď na to, jak je to se střetem zájmů Andreje Babiše, a to nemáme vůbec nic. Byla to jenom slova a sliby, skutek utek. Jak to bude se zahraniční politikou a s posilováním pozice České republiky, nemáme žádnou odpověď - a přitom na tom v téhle době mimořádně záleží - že nebudeme mít ministra životního prostředí v době, kdy máme vyjednávat o důležitých otázkách v Evropě, to nás přece oslabuje. A oslabuje nás to velmi významně. A byla to vláda, která říkala, že chce v Evropě v tomhle směru dosáhnout mnoha věcí. Ale skutek utek, bude to mnohem komplikovanější a Česká republika oslabí.

No a potom poslední dvě nejvýznamnější nej a unikáty. Při hlasování o nedůvěře vládě chyběl Andrej Babiš, premiér - a chyběl první vicepremiér. To se v novodobé historii České republiky prostě ještě nestalo. Nejde jenom o pohrdání Poslaneckou sněmovnou, tohle je především vzkaz pro veřejnost, pro lidi, kterým to není jedno a kteří opakovaně dávali najevo, že je neslušná politika urážení prostě nebere, že se proti ní postaví a že proti ní budou stát. Tak tohle jste dokázali, toho jsme byli svědky, plivli jste do tváře všem, kterým záleží na dobré a slušné politice v České republice. (Potlesk z lavic ODS.)

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Paní poslankyně, páni poslanci, projednali jsme stanovený pořad 8. schůze Poslanecké sněmovny, kterou tímto končím. (Poslanec Králíček se hlásí o slovo.)

Na závěr připomínám - ano, ještě se hlásí místopředseda klubu ANO s přednostním právem Robert Králíček.

 

Poslanec Robert Králíček: Tak já použiji ta vzletná slova, čeho jsme tu byli právě svědky. Z projevu Martina Kupky, prostřednictvím pana předsedajícího, jsme viděli, jak je opozice vyprázdněná. Byla to zase pouze snůška urážek na pana premiéra, snůška urážek na tuto vládu. Ale my jsme měli dva dny na to, abychom mohli našim občanům říct, jak vláda od prvního dne pracuje. A já, jak jsem říkal dnes, za mě jsou pro nás důležitější česko-americké vztahy, proto pan Macinka byl na cestě do Ameriky, za nás jsou důležité vztahy třeba s Itálií, proto byl pan premiér v Itálii a setkal se s prezidentkou Meloniovou. Pro nás jsou důležité česko-německé vztahy a spolupráce, proto pan Havlíček byl v Berlíně. A prosím, neobviňujte nás z něčeho. Tak se podívejte na to číslo. Vás tady bylo pouze 84. Ani vašim lídrům, jako je Zdeněk Hřib, jako je Petr Fiala, to nestálo za to, aby vyjádřili svůj názor! Hezký večer. (Bouřlivý potlesk poslanců vládní koalice.)

 

Předseda PSP Tomio Okamura: A já tímto... Tak ještě předseda KDU-ČSL Marek Výborný.

 

Poslanec Marek Výborný: Děkuju za slovo, pane předsedo. Vaším prostřednictvím k panu poslanci Králíčkovi. Vy jste tady nebyl včera, pane poslanče? Vy jste neposlouchal Andreje Babiše? Sto a jedna lež. Jedna vedle druhé. Urážka kdekoho. Kdekoho! Vy jste neposlouchal dneska vicepremiéra a ministra všeho možného Petra Macinku? Neposlouchal jste ho? Tak si sedíte na uších, nezlobte se na mě! Tohleto je banda lhářů tady a nic jiného! Urážet, to umíte. Urážet, to umíte a dva dny jsme se tady zdržovali jenom kvůli vám! Jenom kvůli vám! Kdybyste byli schopni alespoň elementární sebereflexe, nemuseli jsme tady dva dny sedět! Mrzí mě to. Bohužel. (Potlesk opozičních poslanců.)

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak já se podívám, jestli ještě někdo. Ano, místopředseda klubu ANO Robert Králíček. Prosím. První místopředseda, ano.

 

Poslanec Robert Králíček: Pane Výborný, prostřednictvím pana předsedajícího, přehrajte si můj záznam. Myslím, že jsem neurazil nikoho, ale vy jste to stihl v první větě. Děkuju. (Potlesk koaličních poslanců.)

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Podívám se, jestli někdo chce ještě s přednostním právem vystoupit. Nikoho nevidím, takže já tímto schůzi končím.

A na závěr připomínám, že v úterý 10. února bude ve 14 hodin zahájena 7. schůze Poslanecké sněmovny. Přeji vám krásný večer.

 

(Schůze skončila v 20.11 hodin.)

Aktualizováno 4. 2. 2026 v 21:06.