Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(18.10 hodin)
(pokračuje Jan Lipavský)
A přitom naše vláda ukázala, že Česko má na to stavět koalice s těmi nejsilnějšími a nejúspěšnějšími evropskými zeměmi, ať už mluvím o otázkách migrace, konkurenceschopnosti, anebo třeba konkurenceschopnosti automobilového průmyslu. Máme na to. Jsme respektovaným partnerem, můžeme být respektovaným partnerem, ale musíme se podle toho umět chovat.
Poslední věc, která spojuje vládu Andreje Babiše a Tomia Okamury a těchto šest nesourodých subjektů je nejenom tedy touha po moci, ale i ochrana před spravedlností a oslabování obecně institucí tvořících českou demokratickou společnost, mluvím třeba o veřejnoprávních médiích nebo o neziskovém sektoru.
Přitom česká společnost, aby byla úspěšná, aby čeští lidé byli úspěšní, potřebují silné a nezávislé demokratické instituce, tak aby se naše společnost, lidé, firmy dokázali dovolat svých práv, aby dokázali chránit své majetky, činit správná a informovaná rozhodnutí. Občané potřebují více, nikoliv méně svobody.
Poslední věc, kterou bych chtěl zmínit a která je něco, o čem také přemýšlím, je, jakým způsobem vlastně premiér Andrej Babiš chce v naší zemi vládnout. Bezpochyby, když se podívám na 30 let českého demokratického polistopadového vývoje, tak musím uznat, že zde není jiný politik, který by dokázal obhájit svoji premiérskou funkci a podruhé do ní nastoupit. To je bezpochyby určitý fenomén. Nejsem si ale jistý, jestli je to dobrá zpráva pro Česko. Já někdy mám pocit, že Andrej Babiš totiž řeší úplně vše a zároveň vlastně nemůže řešit vůbec nic. Jednou slyšíme, že řeší zahraniční politiku, potom řeší digitalizaci a umělou inteligenci, pak se dozvíme, že řeší onkologii, potom řeší bezpečnost v restauracích před požáry. Mám pocit, že vlastně řeší úplně všechno, okolo čeho projde. A to vytváří takový dojem, jako by tu byl jenom ten Andrej Babiš, jako bychom tady nebyli my ostatní občané České republiky, jako bychom my neměli nárok rozhodovat o tom, jakým způsobem se budou věci odehrávat. Jako to byl jenom on, kdo rozhodne o tom, kdo dostane a nedostane dotace, jako by to byl jenom on, o tom, kdo bude rozhodovat, jaké budou obsazeny funkce nebo na koho se má zakleknout nebo kde stát zase má přimhouřit oči. (Hluk v jednacím sále.)
A já si myslím, že o tom nemá být vládnutí v České republice. Česko je země, kterou obývá velmi šikovný český národ, plný pracovitých lidí, kteří chtějí vést své životy, žít ve prospěch svých rodin a svých milovaných. A nemyslím si, že to, co přichází, tedy vláda normalizačního zahnívání, této zemi prospěje, a proto tato vláda moji důvěru nedostane. Děkuji za slovo. (Potlesk poslanců ODS.)
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak děkuju, pane poslanče, že jste dokázal i přes ten hluk svůj projev přednést. A nyní se s faktickou poznámkou hlásí paní poslankyně Táňa Malá. Paní poslankyně, jestli vás budou kolegové slyšet, tak můžete dvě minuty mluvit.
Poslankyně Taťána Malá: Bude určitě mě slyšet, já kdyžtak zakřičím. Děkuji za slovo, pane předsedající. Já mám procedurální návrh. S ohledem na to, že je tam ještě 11 přihlášených a existuje tady jakási dohoda, že bychom dnes měli tento bod určitě dokončit, tak bych si dovolila navrhnout jednání po 21. hodině. Prosím, nechte o tom hlasovat.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Ano, děkuji. Vnímám váš procedurální návrh. Mezitím jsem zagongoval, aby se kolegové mohli vrátit na svá místa. Zeptám se, zda je jiný procedurální návrh, který by měl být případně hlasován. Nikoho takového nevidím.
Tak ještě jednou pro ty, co dorazili z předsálí, budeme hlasovat procedurální návrh, který přednesla paní poslankyně Taťána Malá, abychom pokračovali v našem jednání i po 21. hodině. Tak.
Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro takový procedurální návrh? Ať stiskne tlačítko ano a zdvihne ruku. Kdo je proti?
V hlasování číslo 39 bylo přihlášeno 189 poslanců, pro hlasovalo 122, návrh byl přijat.
Ještě než se vrátíme k diskusi, tak načtu jednu omluvu paní poslankyně Činčila Benjamin se omlouvá od 9 hodin do 11 hodin z pracovních... (pobavení v sále) ...pan Činčila Benjamin se omlouvá z pracovních důvodů od 9 do 11 hodin. (Hluk v jednacím sále zesiluje.)
Tak a vrátíme se k diskusi, bude pokračovat paní poslankyně Sedmihradská. Paní poslankyně Sedmihradská, jestli mohu poprosit. (Poslankyně Sedmihradská stojí za řečnickým pultíkem a čeká, až bude moci hovořit.)
Tak a než paní poslankyně začne přednášet svůj projev, tak opravdu poprosím, kolegyně, kolegové, abyste.... (Předsedající použil zvonec.) Kolegyně, kolegové, jsme v diskusi před hlasováním o důvěře vlády. A tady je takový hluk, že nelze pronášet jakýkoliv projev. Prosím vás, aby ti, které nezajímá to jednání, aby opravdu opustili sál a umožnili důstojný průběh naší diskuse. (Někteří poslanci postupně odcházejí z jednacího sálu do předsálí.) Ještě není dostatečný klid. Paní poslankyně, klidně vydržte. Já věřím, že kolegové, kteří se baví, nejsou ve svých lavicích a podobně, že se během pár vteřin odeberou k diskusi mimo sál a vy budete moci v klidu pokračovat.
Tak, děkuji všem za zklidnění. Paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Lucie Sedmihradská: Také děkuji. Přeji pěkný večer. Vážené paní ministryně, vážení páni ministři, vážené kolegyně, vážení kolegové, také bych se zde chtěla vyjádřit k blížícímu se hlasování o vyslovení důvěry vládě Andreje Babiše.
Celý svůj profesní život se věnuji veřejným financím a o udržitelnost našich veřejných financí mám při čtení programového prohlášení velké obavy. Tato vláda totiž slibuje vše, co slíbit lze. Mezi slibovanými výdaji a navrhovanými změnami v oblasti daní je však zásadní nesoulad. A tak je na místě položit si hned dvě otázky, kde na to vezmeme a kdo to všechno zaplatí. Paní ministryně financí slibuje, že se vše zaplatí z omezení šedé ekonomiky a hospodářského růstu. To však bohužel nevychází. Ani úspěšné potlačení šedé ekonomiky a výjimečný hospodářský růst nemohou pokrýt všechny sliby z programového prohlášení. Takže budeme žít na dluh. Na dluh, za který platíme vysoké úroky a který jednou zaplatí naše děti. A to opravdu není fér. Z těchto důvodů důvěru vládě dát nemohu.
Na závěr si zde dovolím připomenout známý Saint-Exupéryho citát. "Zemi nedědíme po předcích, nýbrž si ji jen půjčujeme od našich dětí." Vážení členové vlády, myslete na to prosím při nakládání s českými veřejnými financemi. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak děkuji a nyní vystoupí paní poslankyně Černochová, připraví se pan poslanec Sokol.
Poslankyně Jana Černochová: Krásný podvečer. Já jsem to nechtěla říkat na mikrofon. Řešila jsem to s vaší paní předsedkyní klubu, s paní Taťánou Malou, jestli by bylo možné, aby u mého vystoupení tady seděl pan ministr obrany Zůna, protože já hovořím k němu a samozřejmě částečně hovořím i k panu premiérovi. Takže jestli - nechci přerušovat tu schůzi, klidně mě můžete odsunout na konec té fronty a dávám přednost tedy kolegům, kteří jsou za mnou. Jenom prosím, aby ta moje přihláška nepropadla, aby byla zařazená na konec.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak bezvadné. Tak poprosím - já tady odkliknu - paní poslankyně Černochová je na konci v tuhle chvíli a může vystoupit pan poslanec Sokol. ***
