Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(12.10 hodin)
(pokračuje Marie Kršková)
Budeme lákat na dovolenou v Čechách elity autoritářských režimů a oligarchy s nimi spojené, zatímco jejich vlastní občané žijí v chudobě, jsou vězněni, mučeni nebo popravováni pro své politické přesvědčení, víru či jinou jinakost. Cestovní ruch není jen byznys. Je to vizitka země a stát, který rezignuje na hodnoty ve jménu krátkodobého zisku, ztrácí důvěryhodnost doma i v zahraničí.
A třetí moje otázka se týká zahraniční politiky a vztahu k Evropské unii a směřuje na pana premiéra.
Pane premiére, často od vás slýcháme, že Evropská unie je neefektivní, pomalá a málo akceschopná. Mnozí z nás s touto kritikou mohou v některých bodech souhlasit. Ale pak čteme v programovém prohlášení, že nepřipustíte oslabování principu jednomyslnosti. A zde je zásadní rozpor, proto se ptám přímo: není právě jednomyslnost a právo veta jednou z hlavních překážek větší akceschopnosti Evropské unie? Evropská unie má 27 členských států. Jaké zákony by byla schopna přijmout tato Poslanecká sněmovna, kdyby se na nich musely shodnout všechny politické strany - a to jich tady máme jenom osm?
Nelze současně říkat, že systém nefunguje a zároveň blokovat jakoukoliv debatu o jeho změně. To není státnická pozice, to je pohodlný alibismus. Programové prohlášení mluví o Evropské unii především jazykem odmítání - odmítání migrační politiky, odmítání ekologických regulací, odmítání další integrace.
Chybí zde ale odpověď na základní otázku: jak chce vláda v Evropské unii aktivně prosazovat české zájmy, když zároveň oslabuje naši vyjednávací pozici? Česká republika nebude silná tím, že se bude vymezovat a odmítat, silná bude tehdy, když bude v Evropské unii aktivním, respektovaným a konstruktivním partnerem, který hájí své zájmy, ale umí hledat spojence a řešení.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, tato vláda žádá o důvěru s programem, který mluví o rozvoj venkova, ale neřeší jeho skutečné potřeby a zároveň bere obcím prostředky, bez nichž se venkov rozvíjet nemůže. Programem, který staví proti sobě krátkodobé příjmy z cestovního ruchu a hodnotovou politiku.
Vláda také kritizuje Evropskou unii, aniž by měla odvahu otevřít debatu o její skutečné funkčnosti. Jako bývalá starostka vím, že odpovědnost se nedá přenést na papír ani na Brusel. A jako poslankyně nemohu vyslovit důvěru vládě, která nabízí spíše slogany než řešení. Proto této vládě důvěru vyslovit nemohu. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji za vystoupení paní poslankyni Marii Krškové a nyní prosím o vystoupení paní poslankyni Janu Filipovičovou.
Než přijde paní poslankyně, mám tady další omluvu: od 14.30 do 18 hodin z pracovních důvodů se omlouvá pan ministr školství, mládeže a tělovýchovy Robert Plaga.
Poslankyně Jana Filipovičová: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené kolegyně, vážení kolegové, v průběhu včerejšího i dnešního jednání zde zaznělo mnoho důvodů, proč nové vládě důvěru nevyslovit. A já s většinou z nich souhlasím. Nechci je ale opakovat, ani vstupovat do ideologických sporů. Ráda bych zde vzpomněla a zaměřila se na důvody, které vycházejí z letité praxe. Z toho, jak stát skutečně funguje v terénu, a to v malých firmách, obcích, kancelářích účetních a daňových poradců. Zkrátka tam, kde se politická rozhodnutí mění v každodenní realitu. Je fér říci, že programové prohlášení obsahuje i myšlenky, které dávají smysl. Myšlenka jednotného inkasního místa, které by sloučilo výběr daní, sociálního a zdravotního pojištění, je sama o sobě rozumná, stejně tak slib jednodušších daňových přiznání a přehlednější digitální komunikace se státem.
V ideálním světě by to mohlo znamenat jeden formulář, jeden termín, jednu platbu, to je cíl, se kterým lze souhlasit. V praxi to však bohužel nefunguje. Každá podobná reforma má dlouhé přechodné období. Místo jednoho systému pak několik let fungují systémy dva. Místo jednoho formuláře vznikají nové verze, výjimky, metodiky a dočasná pravidla. Úřady testují, opravují, mění. A právě v této fázi administrativa neroste méně, ale více. Chaos mezi starým a novým nenese stát, ale lidé v praxi - podnikatelé, účetní, obce či spolky.
A do tohoto prostředí vláda plánuje zavést EET2. Přestože je prezentována jako moderní, nenáročná a přátelská, realita každého nového systému je stejná. Znamená další povinnost, další výkaz, další změnu v softwaru, další metodiku, další termín. Tyto dopady se přitom netýkají jen samotných podnikatelů, ale velmi výrazně i daňových účetních a poradců, kteří už dnes nesou obrovskou administrativní zátěž. Není to jen daňové přiznání, máme kontrolní hlášení, souhrnná hlášení, přehledy pro zdravotní pojišťovny, správu sociálního zabezpečení, elektronickou komunikaci s finanční správou, datové schránky, portály a neustále se měnící formuláře.
Každý nový nástroj se v praxi promění v další tabulku, další termín, další riziko sankce za formální chybu a další večery strávené nad metodickými pokyny. V tomto kontextu nebude EET2 vnímána jako zjednodušení, ale jako další vrstva byrokracie, ať už se bude jmenovat jakkoliv, bude to další povinnost, kterou někdo musí zpracovat, zkontrolovat, odeslat a archivovat. Ne stát, ale lidé v terénu. Vláda říká, že nechce podnikatele zatěžovat. Skutečné zjednodušení by ale znamenalo povinnost ubírat, nikoliv je přebalovat do modernějších názvů. Znamenalo by slučovat výkazy, rušit duplicity, prodlužovat lhůty, omezovat sankce za formální chyby. Nic z toho však v programovém prohlášení nevidím v konkrétní podobě. Podobně vágní je i slib, že digitalizace nebude znamenat povinnou on-line komunikaci.
Každý, kdo dnes pracuje se státem, ví, že realita směřuje přesně opačným směrem. Starší lidé, drobní podnikatelé, malé spolky, ti všichni se stále častěji ocitají v situaci, kdy bez prostředníka už se státem nekomunikují vůbec a tím prostředníkem je opět účetní nebo poradce, tedy další náklad, další závislost, další bariéra.
Přátelský stát se nepozná podle počtu aplikací a portálu. Pozná se podle toho, že svým občanům důvěřuje, že každou novou povinnost posuzuje očima toho, kdo ji bude muset plnit v praxi, nikoliv očima toho, kdo ji navrhuje od stolu. Já osobně proto nemohu této vládě vyslovit důvěru. Ne proto, že bych odmítala modernizaci nebo pořádek ve veřejných financích, ale proto, že za líbivými slovy vidím pokračování trendu, v němž stát přenáší své povinnosti na občany a v programovém prohlášení slibuje nesplnitelné. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji paní poslankyni Janě Filipovičové a další na řadě je pan poslanec Jan Berki.***
