Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Robert Plaga: Děkuju, děkuju za slovo. Jak by se řeklo ve fotbalové terminologii, tak dáme balon na zem. Takže se omlouvám za tu energii, kterou jsem do toho vložil. A co se týká té fakticity, tak já jsem jenom měl na mysli to, že pokud někdo skutečně může mít tu informaci, že se nejedná o řízení Ministerstva školství přes vládního zmocněnce a lobbistické skupiny v průmyslu, tak mi to přišlo jako velmi úsměvné, a proto jsem řekl, že se může paní poslankyně zeptat doma. Omlouvám se za to.

Přesto si skutečně myslím, že bylo nefér z vaší strany tohleto vytáhnout, že hrozí tady tahleta věc, že skutečně máte možnost se fakt zeptat doma. Teď to říkám úplně klidně. Prostě toto byl falešný argument. Víme to. Pojďme vrátit zpátky na zem, na tu rovinu, jak vládní zmocněnec pro technické vzdělávání může pomoct tomu, co jste sama řekla, že byste chtěla více, aby bylo akcentováno ve vládním programovém prohlášení. Tak máme zmocněnce. Já v té oblasti jsem spolupracoval s Karlem Havlíčkem už předtím, budu i teď. A to je ta věcná rovina školství. Pojďme se na ni prosím vrátit.

Co se týká těch ukrajinských dětí, dovolte mi jiný názor. Ano, řešila se situace. Já jsem vůbec neřekl, že jste neřešili situaci, která v Praze a středních Čechách byla složitá, ale ty nástroje, kterými se to dalo řešit, desegregační, na úroveň zřizovatelů a tlak na zřizovatele, aby rozmístili ty děti, skutečně byly a některá města, třeba Plzeň to udělala, a tím směrem měla směrovat ta energie. Já chápu, že to bylo nejjednodušší, nejrychlejší řešení. Nebylo však správné a rozhodně nevyslalo, vy používáte slovíčko signál v ODS, nevyslalo ten dobrý signál směrem k těm Ukrajincům. Tam směřovala moje poznámka. Pokud to zklidníme, budeme se o tom školství bavit věcně a ne takhle útočně, tak já jsem na to připraven. Děkuji.

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji panu ministrovi. A s faktickou poznámkou se přihlásila paní poslankyně Renáta Zajíčková.

Poslankyně Renáta Zajíčková: Tak už jenom malý dovětek k těm Ukrajincům. Chtěla bych říct, aby tady zaznělo nahlas, že předtím, než jsem podala ten pozměňovací návrh, jsem se spojila s několika asociacemi ukrajinských lidí, uprchlíků, kteří tady žijí, a konzultovala jsem s nimi tento pozměňovací návrh. A vlastně jsem chtěla od nich zpětnou vazbu. Nikdo z nich mi neřekl, že by to vnímal jako diskriminační. Oni naprosto chápou to, že prostě české děti se do škol taky dostat musí. A vzhledem k tomu, že oni ani nepočítají někteří z nich, že tady zůstanou, tak fakt, že jejich dítě nebude chodit do nejbližší školy, ale bude chodit do té vedlejší, jim vůbec nevadil. Takže i toto jsem řešila s ukrajinskými asociacemi. Konec tohoto tématu.

Já jenom ještě - další bych chtěla krátce reagovat na toho ministerského zmocněnce. No, víte, nemůžete se nám divit, že máme obavy z toho, jakou roli budou hrát zmocněnci ve vaší vládě. Jmenovali jste vládního zmocněnce pro klimatickou změnu a Green Deal, a vlastně je to jenom jiná cesta a nějaké obejití běžných procesů, protože prostě potřebujete dostat pana Turka na ministerstvo, a protože ho zatím pan prezident nejmenoval ministrem, no tak jste z něho udělali vládního zmocněnce a očekáváte, že bude řídit ministerstvo. Takže nemůžete se divit těm pochybnostem, které já mám.

A poslední téma, víc už asi nestihnu, k té strategii. Pane ministře, prostřednictvím pana předsedajícího, já jsem si udělala takovou rešerši a analýzu Strategie 2020 a 2030. A víte co, do Strategie 2030 se propsalo 70 až 80 klíčových témat ze Strategie 2020. A víte proč? Protože těch 70 až 80 procent nebylo naplněno. Děkuji.

Místopředseda PSP Jiří Barták: Tak já taky děkuji i za dodržení času a pokračujeme v rozpravě, do které je přihlášená paní poslankyně Marie Kršková.

Poslankyně Marie Kršková: Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, páni ministři, vážené kolegyně, kolegové, hlasování o důvěře vládě není jen procedurální akt. Je to chvíle, kdy se ptáme, jaký stát chceme řídit, jaké hodnoty má hájit a komu má především sloužit, zda lidem v obcích, regionech a na venkově nebo jen politikům k vytváření líbivých sloganů. Jako členka výboru pro evropské záležitosti a výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj se ve svém vystoupení zaměřím právě na tyto oblasti.

Po pečlivém prostudování programového prohlášení vlády bych chtěla položit několik zásadních otázek členům vlády. První dotaz směřuje na ministryni pro místní rozvoj a týká se tématu rozvoje venkova, tématu, který tady kupodivu vlastně už třetí den nezazněl. Jako starostka malé obce, vím, že rozvoj venkova nestojí na proklamacích, ale na stabilních pravidlech, předvídatelném financování a skutečném partnerství státu se samosprávami.

Právě v této oblasti ve mně programové prohlášení vlády vyvolává největší pochybnosti. Téma venkova je tady pouze takové vágní. Vláda sice deklaruje, že připraví novou a kvalitní koncepci rozvoje venkova. Ale chybí odpověď na základní otázku, v čem má být tato koncepce vlastně nová. A především, proč je podle vlády nekvalitní koncepce rozvoje venkova z roku 2020, kterou schválila předchozí vláda Andreje Babiše. A nejasnosti nekončí jenom u strategií, ale pokračují i v samotném institucionálním nastavení. Vláda říká, že chce sjednotit problematiku venkova pod Ministerstvo pro místní rozvoj. Ale zároveň byl tady ve Sněmovně z vůle vládní většiny ustanoven podvýbor pro rozvoj venkova přímo pod zemědělským výborem a nikoliv pod výborem pro veřejnou správu a regionální rozvoj, kam by tematicky patřil. A proto se ptám: je venkov vnímán jako komplexní prostor pro život lidí a obcí? Nebo je to stále jen taková podkapitola zemědělství?

A zásadní problém však vidím především ve financování. V programovém prohlášení vlády nacházíme několik konkrétních opatření, která oslabují příjmy obcí, aniž by bylo kdekoliv jasně řečeno, jak budou tyto výpadky nahrazeny. Vláda například uvádí, že zastaví automatické valorizace daně z nemovitostí prostřednictvím inflačních koeficientů. Daň z nemovitosti je přitom jedním z mála příjmů, které mají obce plně ve své kompetenci. A proto se ptám zcela otevřeně: bude tento výpadek příjmů obcím kompenzován navýšením rozpočtového určení daní? A pokud ano, proč o tom programové prohlášení mlčí?

Dalším bodem je návrh, aby čistý zisk z provozu městských radarů byl odváděn do Státního fondu dopravní infrastruktury. A opět se ptám, jaký dopad to bude mít na rozpočty měst a obcí, které tyto systémy financovaly, zaplatily, provozují je a udržují, a jakým způsobem jim stát tyto prostředky nahradí?

Třetí oblast je téma financování nepedagogických pracovníků ve školství. Vláda deklaruje, že chce zajistit důstojné platy kuchařkám a uklízečkám, školníkům a dalším zaměstnancům škol, a tím stabilitu provozu škol. To je cíl, se kterým se dá souhlasit. Ale opět chybí odpověď na klíčovou otázku, z jakých peněz to má být financováno. Částečně jsme tohle téma slyšeli v předchozím příspěvku a já zcela otevřeně říkám, že jsem z toho příspěvku pana ministra pochopila, že nesouhlasí s tou reformou, která byla provedena, a ač jsem za lidovce, tak ráda podpořím, pokud tato nespravedlnost vůči obcím bude narovnána.

Venkov a obce nemohou fungovat na základě dobrých úmyslů, potřebují kontinuitu, jasná pravidla, stabilní příjmy a férové rozdělení odpovědnosti mezi stát a samosprávy. Pokud vláda na jedné straně mluví o posílení obcí, ale na druhé straně jim bere příjmy bez jasných kompenzací, pak to není podpora venkova, ale jeho postupné oslabování.

Druhý dotaz směřující na ministryni pro místní rozvoj se věnuje oblasti cestovního ruchu. Cestovní ruch má bezpochyby význam pro regiony a místní ekonomiku. Ale ani zde nelze oddělovat ekonomiku od hodnot. Dovolím si krátkou citaci z programového prohlášení vlády. "Zvláštní pozornost bude věnována přilákání turistů s vyšším potenciálem útrat, zejména z ekonomicky rostoucích regionů. Budeme podporovat cestovní ruch bez ideologických předsudků a jednostranných prohlášení, která by mohla narušit hospodářské či turistické vztahy České republiky se zahraničními partnery."

Ano, cestovní ruch přináší peníze a ne malé. Ale dovolte mi říct jednu věc otevřeně. I peníze mohou smrdět. A proto se ptám ministryně pro místní rozvoj: má tato vláda nějaké limity ekonomické spolupráce? Nebo opravdu přivítáme s otevřenou náručí každého, kdo je ochoten zaplatit bez ohledu na to, koho reprezentuje a jaký režim za ním stojí? ***