Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(11.30 hodin)
(pokračuje Renáta Zajíčková)
Programové prohlášení vlády v mnohých ohledech rezignuje na potřeby mladé generace v 21. století. Je to velmi často dokument, který je vítězstvím formy nad obsahem a je zároveň kapitulací na budoucnost. Slibuje stabilitu, ale pozor, ve školství může být stabilita jen jiným vyjádřením slova stagnace. Svět nečeká, změny se promítají do našich každodenních životů a žádné, zdůrazňuji žádné odvětví nezůstává ušetřeno zásadních změn, nevyjímaje vzdělávání. Pokud budeme zavírat oči před potřebami mladé generace a budeme urputně trvat na přežitých pořádcích, tak mladou generaci připravíme na konkurenční nevýhodu. Jako příklad neochoty přizpůsobit vzdělávání mladé generaci mohu uvést například absenci tématu modernizace středního vzdělávání v programovém prohlášení. Je neuvěřitelné, že o potřebě inovovat odborovou (oborovou) oustavu, proměnit maturitní zkoušku či vytvořit flexibilnější a prostupnější systém středního vzdělávání, není v programovém prohlášení ani slovo.
V programovém prohlášení také nenajdeme nic o tom, jak řešit problémy se strukturálními nerovnostmi v našich regionech. Jednoznačně ze všech analýz a zpráv, jak mezinárodních, tak českých, vyplývá, že nerovnosti ve vzdělávání jsou jednou z hlavních brzd prosperující ekonomiky a je neuvěřitelné, že tato vláda absolutně pomíjí a odmítá tuto problematiku řešit.
Řekněme si to na rovinu. Naše školství netrpí tolik nedostatkem peněz, ale trpí unikátně nehospodárným systémem, který zavedla právě Babišova vláda v minulosti. Uvedu konkrétní příklad. Inkluze bez jasných a daných pravidel a hranic nebo drahý způsob financování našeho regionálního školství. Data hovoří jasně, rozpočet školství se za posledních 10 let více jak zdvojnásobil. Přestože počet žáků výrazně neroste, ba naopak v některých věkových kohortách dokonce klesá, učitelů a dalších pedagogů abnormálně přibylo, ale bohužel kvalita výuky se k tomuto úměrně nezvýšila a ani nezvyšuje. Místo aby se školy financovaly podle počtu žáků, jak je to běžné všude v Evropě, platíme v Česku za počet odučených hodin. To je česká anomálie, před kterou varovali všichni renomovaní ekonomové, ale také ODS, která jako jediná proti tomuto opatření se postavila. Paradoxní je, že samotný pan ministr Plaga tento obří problém v kuloárech přiznává, ale ani ve svém projevu a ani v programovém prohlášení tento fenomén našeho školství neřeší. A toto hrubé podcenění této skutečnosti ve výsledku odnášejí právě naši učitelé a žáci.
O obrovské množství nalitých peněz nevíme, jaký přínos pro školy mají. Nevíme, jak ovlivňují kvalitu výsledků vzdělávání jednotlivých dětí. Dodnes nemáme nástroje, které by dokázaly měřit poměr vynaložených peněz k výsledkům učení. A na tomto místě bych chtěla požádat pana ministra, prostřednictvím vás, pane předsedající, aby již hotový zákon o registrech žáků a pedagogů, který kompletně připravila a do závěrečné fáze dovedla naše vláda, přinesl na vládu co nejdříve. Pro řízení kvality vzdělávání je tento zákon bezpodmínečný.
Ale zpátky k unikátnímu financování podle odučených hodin. Naše předchozí vláda parametry financování upravila, ale pokud chceme finančně udržitelný a spravedlivý systém školství, musíme mít odvahu postupně se vrátit k financování na žáka. A opět je tu jeden paradox, tuto změnu ve své hospodářské strategii má pan ministr Havlíček a je s podivem, že se tato změna do programového prohlášení vlády nepropsala. Jak je možné, že Motoristé, kteří slibovali ozdravení veřejných financí, neprosazovali zrušit drahý způsob financování našeho školství.
A nyní se dostávám k tomu nejbizarnějšímu, a tím je otázka, kdo vlastně bude řídit naše české školství. Při pohledu na kroky této vlády se zdá, že ministr školství je jen fíkovým listem, zatímco reálná moc se přesouvá jinam. Zatímco Robert Plaga sedí na Ministerstvu školství, pan premiér Babiš si na Ministerstvu průmyslu a obchodu zřídil fakticky druhé, stínové Ministerstvo školství. Jmenování pana Tomáše Hambergera zmocněncem pro technické vzdělávání na MPO není jen detail. Je to důkaz, že Andrej Babiš svému ministrovi školství nevěří. Je to důkaz, že vzdělávací politiku nebude určovat pedagogická veřejnost a experti na MŠMT, ale průmyslová lobby na MPO. Vytváříte tím ve státě nebezpečnou dvojkolejnost. Školy nebudou s největší pravděpodobností vědět, ke komu vlastně patří, jestli jejich ministrem je pouze pan Plaga, nebo zároveň i pan Havlíček. Mají následovat Strategii 2030 + a učit děti ke kompetencím pro 21. století, jak chce Ministerstvo školství? Nebo mají plnit zadání pana Hambergera z MPO a na obsah strategie rezignovat? Peníze a energie se pravděpodobně budou ztrácet v žabomyších válkách mezi dvěma ministerstvy, zatímco ředitelé škol budou čekat na jasné zadání.
A další. Ke školství nepatří jen tabulky a peníze, ale patří k němu především hodnoty. A tady, pane ministře, prostřednictvím vás, pane předsedající, jsem vůči vám měla větší očekávání. Předevčírem jsem vyslechla váš projev, děkoval jste učitelům a ředitelům za zvládnutí pandemie a za to, jak skvěle zvládli přijmout do svých škol 50 000 ukrajinských dětí. Mluvil jste o solidaritě, lidskosti a pomoci. Pane ministře, ta slova znějí hezky, ale z vašich úst jsou bohužel málo uvěřitelná. Sice mluvíte o solidaritě, ale mlčíte k tomu, že váš koaliční partner posílá ty samé děti a jejich rodiny zpět do války. Vaše vláda stojí a padá s hlasy lidí, kteří šíří nenávist, zpochybňují, že agresorem války na Ukrajině je Rusko a pořádají štvanice na ukrajinské uprchlíky. To je vaše pokrytectví v přímém přenosu.
Právě v těchto dnech čelí školy útokům poslanců z Trikolóry jen proto, že si dovolily pustit studentům dokumentární film Velký vlastenecký výlet, který je o ruské propagandě. Kde jste byl, pane ministře, prostřednictvím pana předsedajícího? Proč jste se těch ředitelů a pedagogů veřejně nezastal? Proč jste neřekl jasně, ve školách rozhodují ředitelé a pedagogové, ne politici z SPD, PRO a Trikolóry.
A není to jen o strachu z koaličních partnerů, je to ještě horší. Vy mlčíte i tam, kde se děje nespravedlnost na dětech, a to přímo z vašich řad. Kauza poslance Hnutí ANO Denisa Doksanského a jeho škol Sion je toho důkazem. I Česká inspekce potvrdila nezákonné konání tohoto poslance. Stručně o co jde. Rodiče a studenti byli nalákáni na sliby, aby se následně stali rukojmími bezprecedentního vydírání. Desetitisícové doplatky vymáhané pod hrozbou vyhazovu před maturitou, to je absurdní, to považuju za absolutně nemorální. A vy? Mlčíte.
Dámy a pánové, české školství nepotřebuje další sliby, další miliardy nalité do neefektivního systému, ani další ústupky extremistům. ***
