Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Záměrně podtrhnu to navýšení. Je to v tom, že tento návrh rozpočtu je mnohem vstřícnější k průmyslu právě v otázkách dotování obnovitelných zdrojů energie, a to je právě o těch zmíněných 3,5 miliardy korun, tedy v kategoriích vysokého a velmi vysokého napětí, tedy pokud zde vedeme a nepochybně dále povedeme debatu o otázkách cen energií, a osobně si myslím, že debata velmi důležitá pro český průmysl, je to opravdu velmi důležité téma, tak jenom v této oblasti je navýšení podpory ze strany státního rozpočtu o 3,5 miliardy vyšší než tomu je v roce 2025.

Dále pak přejdu k objemově druhému nejvyššímu výdajovému bloku, což je právě zmíněná podpora v oblasti energetiky a průmyslu. V této oblasti právě naleznete především tu návratnou finanční výpomoc na projekt Dukovan, která tedy přímo nevstupuje do pravidel rozpočtové odpovědnosti. Je to ta kategorie, která je, stejně tak jako obrana, vyčleněna, která nepodléhá těm principům, ale je možné je do toho rozpočtu zahrnout.

Další kapitola, která je potřeba zmínit, tak je kapitola otázky dotační podpory, která se v rámci rezortu MPO v posledních letech výrazně snížila a já jsem za to rád. Nejsem zastánce dotační podpory a vlastně ta podpora, která je navržena pro rok 2026, je v objemu 14 miliard 655 milionů, přesto je to zhruba 22 procent celkových výdajů kapitoly MPO a v této oblasti naleznete takové položky nebo takové oblasti jako je podpora vědy a výzkumu a inovací ve výši 3 miliard 831 milionů, anebo třeba výdaje na strategické investiční akce, anebo například další podporu cen energií pro průmysl, a to jsou takzvané výdaje na kompenzace nepřímých nákladů odvětvím se značným únikem uhlíku, to je třeba jeden z těch programů, které v té veřejné debatě aktuálně zaznamenáváme například v Německu, tak Česká republika tento program má zavedena již několik let a pro rok 2026 je tedy navrženo podpora průmyslu, které je tedy zasaženo nebo je v těch energeticky nejnáročnějších oblastech, podporou 1,4 miliardy. A dále pak je to v této oblasti výdaje na operační program technologie a aplikace pro konkurenceschopnost, kam také plyne nezanedbatelná položka, a to je 9 miliard 139 milionů a dále pak prostředky na Národní plán obnovy.

Tím čtvrtým významným výdajovým blokem je zahlazování následků hornické činnosti, která s ohledem na předchozí naši průmyslovou historii, tak je důležité, abychom postupně tyto věci řešili. Takže v této oblasti je tedy vyčleněno 4 miliardy a 703 milionů korun. Dále jsou v tomto kapitolním sešitu výdaje z bloku výdajů spojené s další činností rezortu, které se podílí v tom celkovém rozpočtu necelými pěti procenty, tedy 3 miliardami 232 miliony a kde jde nejenom o samostatnou činnost ministerstva, ale i dalších organizačních složek a státních příspěvkových organizací. Vlastně v těchto takzvaně provozních výdajích ale naleznete i takové věci, které si osobně myslím, že jsou pro rezort průmyslu důležité, respektive i pro české hospodářství, jako je například navýšená podpora exportu, a to ve výši 200 milionů korun, respektive programy takzvaně EDIHu ve výši 100 milionů korun, anebo takové oblasti jako je podpora tématu umělé inteligence.

Tím posledním šestým výdajovým blokem je financování správy úložišť radioaktivních odpadů a zde je tedy navrženo 1 miliarda a 3 miliony korun.

Tedy, abych se vlastně dostal k nějakému závěru, komentáři kapitolního sešitu věnující se Ministerstvu průmyslu a obchodu, tak za mě osobně ten rozpočet je reálný. Rozpočet, který sice by snesl řadu dalších věcí, které by si asi zasloužily podporu, ale samozřejmě jsme v nějaké ekonomické realitě, kde je potřeba nějakým způsobem prioritizovat, ale z mého pohledu jsou ty priority zvoleny dobře, a to nejenom právě z pohledu zmíněné podpory jaderné energetiky, podpory exportu anebo takových odvětví jako je třeba otázka umělé inteligence, anebo práce na důležitých investicích, které české hospodářství potřebuje.

Tedy tolik, dámy a pánové, můj komentář. Za tím kapitolním sešitem si stojím, věřím, že je zpracován velmi odpovědně a odpovídá prioritám nejenom rezortu, ale i tak, jak je odráží hospodářská strategie České republiky, která gesčně spadá do rezortu Ministerstva průmyslu a obchodu, a tak, jak já vidím řadu věcí i v programovém prohlášení té vlády nastupující. A já vám děkuji za pozornost.

Předseda PSP Tomio Okamura: To byl pan ministr Vlček. Nyní tedy dám slovo panu ministru Vítu Rakušanovi a připraví se s přednostním právem místopředseda Sněmovny Patrik Nacher. Přečtu pořadí dál, protože tady vidím vyzývavé pohledy, takže další v pořadí pan ministr Martin Baxa po místopředsedovi Nacherovi a potom se stanoviskem klubu paní poslankyně Vendula Svobodová za Piráty a následně stanovisko klubu SPD, pan poslanec Miroslav Ševčík. Tak prosím, pane ministře, máte slovo.

Místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Vít Rakušan: Děkuju za slovo. Dámy a pánové, dobrý večer. Bohužel musím začít jinou věcí než rozpočtem, ale o to více slibuji, že ten rozpočet bude krátký a ten komentář nebude opakovat argumenty všech mých předřečníků. Dnes se stala celkem bezprecedentní věc. Na organizačním výboru Poslanecké sněmovny, zrovna nám předsedá pan předseda, tak já jsem rád, že nás poslouchá, uslyší tu výhradu, kterou tady budu mít, a žádost o to, abyste přehodnotili svůj přístup, případně revokovali svá dnešní usnesení. Organizační výbor se zabýval návrhem na vyslání členů stálých delegací Poslanecké sněmovny do orgánů meziparlamentních organizací v zahraničí. Tak se stalo, že naše Sněmovna nikoho nevyšle v rámci stálé delegace Severoatlantické aliance. Nominanty byli Helena Langšádlová a Pavel Žáček. Údajně jsem slyšel, nebyl jsem u toho jednání, že pan kolega Turek a pan kolega Rajchl odmítli, že z nějakého důvodu se této delegace nemohou účastnit, tak to bylo. Tato delegace nebyla schválena a já se teď ptám. Projevil pan předseda Poslanecké sněmovny svůj politický názor, který byl samozřejmě zvýrazněn i v jejich programu, a to znamená, že Česko má hlasovat o vystoupení ze Severoatlantické aliance a on ze svého politického pohledu nevidí nutnost, aby se naši poslanci účastnili stálé delegace zemí Severoatlantické aliance. Chci říct, že tohle se od roku 1999 nestalo nikdy. Od roku 1999, co jsme členskou zemí NATO, se nikdy nestalo, abychom neměli zástupce ve stálé delegaci.

Padaly tam údajně věty, říkám údajně, já nešířím fámy ani dezinformace, nebyl jsem tam, ale padaly tam věty typu, že jsou to hezké cesty a podobně. Tak ve chvíli, kdy jsme v bezprecedentní bezpečnostní situaci, je každý kontakt se Severoatlantickou aliancí, i na té parlamentní úrovni, něčím, co bychom pěstovat a podporovat měli a myslím si, že k nějaké kultuře předsedy Sněmovny patří i to, že se nevyjadřuje, a to ani nějakými úsměšky, ani slovně. Teď je to předseda Sněmovny a on ty funkce zaměňuje a zaměnil to i na organizačním výboru. On sám si myslí, že bychom NATO reprezentovat našimi poslanci neměli, je to jeho legitimní názor, s tím kandidoval a zcela transparentně to řekl ve svém programu. To všechno beru, ale ve chvíli, když je předsedou Sněmovny, tak by se měl chovat jinak a měli bychom reprezentovat zvyklosti a samozřejmě naše poslance vysílat do stálé delegace. Co vadilo? Vadilo, že to jsou dva poslanci, kteří jsou z té současné vládní koalice, z té budoucí opozice, tohle vadilo? Nebo jaký je důvod?

Další věc, cesta na Slovensko, ta první cesta, která se obvykle dělá, v Parlamentu se dělá tradičně, dělala se i minule. Dovolte mi přečíst sestavu, která byla po minulých volbách. Skopeček; Benešík; Bžoch, ANO; Fifka; Babišová, ANO; Berki; Berkovcová, ANO; Staněk; Zlínský, SPD. Tentokrát Okamura, Nacher, Barták, Fiala, Radim, Macinka, Malá, Šťastný, Turek, Vondráček. Takový motorizovaný výlet na Slovensko. A mám takový pocit, že to je další otázka té kultury, která se tady nastoluje. Jedeme na Slovensko a protože my chceme obnovit vztahy s našimi bratry, které vy jste pokazili, tak vás k tomu nevezmeme. Chci říct. Je to poprvé, co nejsou přibráni i členové opozice na takové cesty. Když já jsem dělal ministerskou cestu do zahraničí a šli se mnou a jeli se mnou i poslanci, samozřejmě jsem účast nabízel podle gesce i poslancům bezpečnostního výboru a jeli se mnou a údajně z toho tehdy měli problém i poslanci hnutí ANO.

Tentokrát ta nabídka není a já se ani neobracím na SPD, tam víme, že nechtějí reprezentovat naší zemi u NATO. Já se obracím na poslance ANO a těch se ptám, anebo Motoristů, kteří říkají, že v NATO máme zůstat, že jsme pevnou součástí. Jestli tedy zpochybňujeme, že každá platforma setkávání v rámci Severoatlantické aliance, včetně té parlamentní, má nějaký smysl. V téhle době, když máme ukazovat naše spojenecké vazby. ***