Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(14.00 hodin)
Poslanec Matěj Ondřej Havel: Děkuju za slovo. Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, já navážu asi na to, jak jsme tady už slyšeli vícekrát, že volba předsedy Sněmovny není jenom o volbě nějaké ceremoniální figurky, ale rozhodujeme přece o tom, kdo bude třetím nejvyšším ústavním činitelem naší země. Nejde tedy o formalitu, jde o tvář naší země a našeho demokratického zřízení a také o to, jakou tvář bude mít Česká republika právě navenek v ostatních demokratických a civilizovaných státech na světě.
Dovolte mi říct, že tvář, kterou by mohl reprezentovat pan Tomio Okamura, není tvář, kterou bychom měli chtít ve světě ukazovat. Zatímco jiní mosty stavěli, on stavěl bariéry, zatímco jiní hledali řešení, on hledal a vytvářel nepřátele. Já nemohu nevzpomenout to, že za poslední roky se Poslanecká sněmovna pod vedením Markéty Pekarové Adamové stala respektovaným partnerem demokratických zemí, zastávala se Ukrajiny, okamžitě při té ruské agresi nabídla třeba ubytování uprchlým matkám s dětmi v zařízeních Poslanecké sněmovny, rozvíjela vztahy s Tchaj-wanem, vedla tam velmi úspěšnou diplomatickou misi, posílila naši diplomatickou pozici v Evropě. Například zmíním i to, že jasně a důstojně odešla z mezinárodního Parlamentního shromáždění při projevu předsedkyně Rady Ruské federace, a dala tím jasně najevo náš diplomatický postoj vůči ruskému agresorovi a to, že Česká republika patří mezi mírové země a stojí za Ukrajinou.
Já se obávám, že Tomio Okamura na základě zkušeností, které s jeho politikou máme, by byl pravým opakem. Je to člověk, který zlehčoval romský holocaust, nazýval novináře nepřáteli národa, mluvil o nepřizpůsobivých parazitech a šířil strach z různých národnostních menšin, koneckonců i na bývalou předsedkyni Poslanecké sněmovny útočil velmi osobně a z mého pohledu nelidsky, když se do otíral o její nechtěnou bezdětnost. Takový člověk nemůže reprezentovat český parlament a jeho volba by byla ostudou pro Českou republiku a zničením její pověsti v zahraničí.
Já se obávám, že Tomio Okamura nebude lepším, než byl v minulých obdobích, a už třeba první dny po sněmovních volbách v tom letošním roce ukázaly, jaké mohou být jeho záměry, když třeba při vyjednávání o nové vládě vypouštěl informace o tom, že chce odvolat policejního prezidenta kvůli vlastnímu stíhání, kdy požadoval revizi všech povolení k pobytu Ukrajinců v Česku, a to i za cenu toho, že by se museli do válkou zmítané Ukrajiny vrátit i matky s dětmi, a tak dále a tak dále. Já se domnívám, že takový člověk nemůže řídit jednání s evropskými partnery, nemůže zvát zahraniční delegace, jednat o obraně a bezpečnosti našeho státu. Takový člověk nemůže reprezentovat Českou republiku při návštěvách našich spojenců, nebude respektovaným partnerem ten, kdo chtěl vystoupit z Evropské unie a z NATO. Předseda Sněmovny má být garantem důstojnosti našeho parlamentu. Má spojovat, nemá rozdělovat.
Dovolte mi ještě jednu drobnou poznámku. Těžko lze spojovat lidi, když někdo celé roky žije z jejich rozdělování a strašení. Nerozumím tomu, že když to byl předseda Andrej Babiš, kdo ještě před pár lety označoval SPD za extremistické hnutí a kdo říkal, že s nimi spolupracovat se opravdu nedá, nominuje dnes předsedu SPD do jedné z nejdůležitějších ústavních funkcí, do funkce předsedy Poslanecké sněmovny. Nominace pana Tomia Okamury do čela Poslanecké sněmovny je tedy i problémem důvěry; důvěry v tuto instituci, důvěry v naši zemi a také ve všechny nás zde přítomné a působící. Já věřím a chci věřit, že Česká republika je zemí slušných a přemýšlivých lidí, ne těch, kdo se živí strachem z druhých.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, volba Tomia Okamury do čela Poslanecké sněmovny není krokem ke stabilitě, je to krokem k cynickému politickému obchodu. Za sebe i za TOP 09 ubezpečuji, že budeme v politice vždycky hledat a střežit slušnost a pravdu, protože demokracie není nástroj, demokracie je závazek a naše přirozené životní prostředí. Hlasujte prosím v tajné volbě podle svého svědomí a svědomí vlastní odpovědnosti nejenom vůči tomuto parlamentu, ale vůči diplomatickému fungování České republiky a jejímu mezinárodnímu, demokratickému a svobodnému zakotvení ve svobodném, demokratickém a civilizovaném světě. Děkuji. (Potlesk.)
Předsedající Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Nyní vystoupí pan poslanec Michal Zuna, poté pan poslanec Ivan Bartoš. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Michal Zuna: Já vám děkuji za slovo, paní předsedající. Vážené poslankyně, vážení poslanci, dnes zde stojíme před rozhodnutím, které není jen personální, ale je to rozhodnutí, které má v sobě velkou symboliku. Rozhodujeme o tom, kdo povede Poslaneckou sněmovnu, jednu z nejdůležitějších institucí naší demokracie. A já říkám hned na úvod a zcela otevřeně, že Tomio Okamura nemůže být předsedou této Sněmovny. Jeho styl politiky, jeho činy i jeho rétorika se příčí hodnotám, na nichž Poslanecká sněmovna stojí. Předseda Sněmovny musí být garantem pravidel, nikoliv jejich narušitelem. Předseda Sněmovny musí být symbolem slušnosti, ne symbolem strachu a nenávisti. Musí spojovat, nikoliv rozdělovat.
Než se pustím dál, dovolte mi připomenout, jaká je vlastně role Poslanecké sněmovny, respektive předsedy Poslanecké sněmovny. Je to osoba, která je odpovědná za chod a řízení našich jednání, zastupuje tuto instituci vůči prezidentovi, vůči veřejnosti, vůči světu. Ztělesňuje parlamentní demokracii. A právě proto na něj musí být kladeny ty nejvyšší nároky - na jeho integritu, jeho nadhled, morálku a důvěryhodnost.
Teď se ale podívejme, s jakým politickým dědictvím Tomio Okamura přichází. Tomio Okamura opakovaně překračuje hranice slušné politické debaty. Uráží, znevažuje a rozděluje. Tomio Okamura v českém prostoru šíří ruskou propagandu. Zpochybňuje právo napadené a okupované země se bránit, vystupuje proti lidem, kteří u nás našli ochranu před válkou a kteří zde slušně pracují, a tím i posilují naši ekonomiku. Proti těmto lidem, včetně žen a dětí, vzbuzuje nenávist. A přestože celkový počet trestných činů v České republice postupně klesá, tak vůči cizincům naopak roste. Je to ostuda a také odpovědnost přesně těch stran, které nenávist a násilné sklony svou rétorikou podněcují.
Chceme, aby tato osoba, kterou policie navrhla obžalovat z podněcování k nenávisti kvůli rasistickým plakátům, jehož kampaň Nejvyšší správní soud označil za nebezpečnou a nevkusnou s prvky nacistické a komunistické ideologie, tak tuto osobu my necháme vést naše jednání? Necháme ji vítat mezinárodní delegace a svěříme jí s důvěrou roli třetího nejvýše postaveného ústavního činitele?
Vzpomeňme si i na výroky Tomia Okamury o koncentračním táboře v Letech, kde si dovolil zpochybňovat utrpení Romů během nacistické okupace. Jeho výrok, který tehdy vyvolal pobouření nejen v České republice, ale i v zahraničí. Představme si, že by takto mluvil předseda Sněmovny, člověk, který má reprezentovat národ s bolestnou zkušeností druhé světové války, a to v časech, kdy v Evropě opět zuří válka. Systematická nenávist a vzbuzování strachu je samotným základem jeho politiky. Je to jeho osvědčená metoda, jak se udržet u moci. A upřímně, uklidnění od jeho kolegů ze vznikající koalice, že tohle byl Okamura před volbami a že po nich bude jiný, takový, jakého si hnutí ANO přeje, mě opravdu nedokáže uklidnit, natož přesvědčit.
Alarmující je totiž i jeho přístup k institucím, jejichž má být nebo měl být garantem. Kdykoliv se mu nelíbí rozhodnutí soudu, policie nebo veřejnoprávních médií, okamžitě mluví o spiknutí, o systému, o zkorumpovaných elitách. Dokonce vyzýval k odvolání policejního prezidenta, a to jen proto, že policie dělala svou práci. ***
