Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Poslankyně Barbora Urbanová: Dobrý den, kolegyně, kolegové. Nebojte se, já budu velice stručná a minimalistická, tak jak jsem byla i předchozí volební období.

Já tady vystupuji za prvé s tím, že bych ráda poblahopřála všem nově zvoleným poslancům, kteří tady třeba sedí poprvé a kteří, stejně jako já před čtyřmi lety, koukají na ten pultík a říkají si, že k němu nikdy v životě nepůjdou a budou se stydět. A vidíte to, za čtyři roky získáte nějaké zkušenosti a už vám to tolik vadit nebude.

Zároveň chci poblahopřát i těm zkušenějším. A právě u tohoto tématu se chci dotknout toho, že já vlastně za ty čtyři roky tady cítím to, že my neustále mezi sebou, koalice - opozice, a ve chvíli, kdy si obracíme role, tak mezi námi panují takové ty věčné výčitky - vy jste nám toho nezvolili, vy jste nám nezvolili tamtu, vy jste zvolili tohoto. A vlastně o tom je i ta dnešní schůze, kdy je mi jasné, že vám to vlastně není vůbec příjemné, že vy jste uzavřeli nějakou dohodu, kterou se zřejmě chystáte ctít, a my vám tady vyčítáme, že podporujete toho kandidáta, na kterém jsme se dohodli, nebo na kterém jste se vy dohodli.

Možná bychom se právě v tuto chvíli měli vrátit k tomu, že jednou bychom těch výčitek a těchto vztahů měli zanechat, protože zrovna já jsem si za ty poslední čtyři roky vyzkoušela roli té, která se snažila spolupracovat a snažila se nacházet i s vámi společnou cestu a společné věci, na kterých se můžeme shodnout a můžeme společně opravdu prosadit velké změny a mnoho dobrého přinést této zemi. Samozřejmě taková Sněmovna by zřejmě fungovala jinak než to, co jsme zažili tady čtyři roky.

Bohužel právě Tomio Okamura byl symbolem toho, co tady nefungovalo a co tady bylo špatně. Musím tady připomenout ten báječný den - já si pamatuju velice dobře, že to byl čtvrtek, kdy jsme všichni přišli do práce v těch 9 hodin a pan Okamura se přihlásil a 10 hodin a 44 minut mluvil a mluvil a vydržel nečůrat. A vlastně jsem se vás chtěla zeptat, jestli byste se nezamysleli nad tím, jestli si vůbec pamatujete, na jaké téma ten den jsme měli jednat? Co to bylo za tisk, co to bylo za návrh? A já mám pocit, že si to už nikdo z nás vlastně nepamatujeme, že opravdu máme jenom to trauma, že jsme tady všichni seděli a čekali. V tu chvíli já si pamatuju, že se řešil mediálně případ jedné dívky, která byla znásilňovaná svým nevlastním otcem, a my jsme jí ten den ráno založili sbírku, kam spousta lidí z celé země poslalo až 5 milionů korun, a díky tomu ona opravdu může začít nový život. A myslím si, že to hodně ilustruje to, jak my v této Sněmovně, v tomhle, jak já tomu říkám, baráku, byť to nemyslím vůbec hanlivě, jak my občas úplně zapomínáme na to, co se děje venku, že bychom opravdu měli řešit jiné věci než to, jak dlouho jeden člověk vydrží nečůrat. A pro mě je právě tahle historka hodně vypovídající.

Já bych vlastně hrozně moc nechtěla, aby tohle pokračovalo. A pokud opravdu zvolíme předsedou Poslanecké sněmovny, tedy někým, kdo má zastupovat nás všechny, kteří tady sedíme, nebo nesedíme a jsme někde rozesetí po chodbách Poslanecké sněmovny, tak se obávám, že nevykročíme v rámci té spolupracující masy lidí, která se snad občas aspoň na něčem shodne opravdu společně, tak nevykročíme dobrou nohou. A ano, vy to máte teďka v rukách, vy jste teďka ta budoucí vládní koalice, která bude tajně volit, nikdo vám do toho nemůže mluvit. Já vlastně chápu, že jste se na něčem dohodli, ale taky vás trochu vyzývám, že bychom to opravdu mohli dělat jinak a vykročit jinak.

Ještě jedna věc. Když už mluvím o tom zamyšlení, jak občas my všichni, když přijdeme domů, přemýšlíme nad tím, co jsme vlastně v práci udělali a co jsme zvládli, tak by mě zajímalo, jestli si myslíte, že ten den, těch 10 hodin a 44 minut, co si o tom mysleli lidi venku? Protože, já jsem to tady často říkala za poslední čtyři roky, já mám pocit, že my jako poslanci i díky tomu, jaký máme přístup do médií, že i teďka se to vlastně všechno vysílá na různých televizních stanicích, tak máme skvělou příležitost snažit se mluvit k lidem a snažit se jim něco předat. A myslím si, že v tomhle opravdu, pokud ta volba dopadne tak, že bude Tomio Okamura zvolen předsedou Sněmovny, že neuděláme vůbec dobrou práci, protože on bude v podstatě odměněn za naprostou destrukci Poslanecké sněmovny v minulém volebním období.

S tím souvisí také to, že já jsem byla jednou z těch, která se minulé volební období snažila o změnu jednacího řádu. A opravdu se občas pousmívám nad tím - a promiňte mi, že řeknu to slovo - nad tím pokrytectvím, že ti, kteří vlastně využívali toho svého práva, a je to naprosto legitimní, tak dneska říkají, že jej chtějí změnit. Já jsem za to ráda, pojďme to udělat. My vám v tom rozhodně pomůžeme. Použijme ať návrh mých kolegyň, které tady už nejsou, nebo návrh pana předsedy poslaneckého klubu ODS Marka Bendy. Pojďme nad tím konstruktivně jednat, ale navždycky tohle bude to pokrytectví a je potřeba to pojmenovávat.

Ještě jedna věc směrem k panu Okamurovi, který tady teďka momentálně není, ale možná bude vědět, co se tady řeklo a stalo, prostřednictvím paní předsedající. Pane Okamuro, na mě by hluboce, a myslím si, že nejenom na mě, hluboce lidsky by na mě zapůsobilo, kdyby vy jste se za některé ty věci, které jste tady na ten mikrofon říkal, alespoň omluvil. Zejména na adresu Markéty Pekarové Adamové ohledně toho, jestli má, či nemá děti, ale i na adresu různých menšin. A obávám se, že toho nebudete schopen. Ne že bych vás volila jako předsedu Sněmovny, kdybyste se omluvil, ale myslím si, že by to mohlo pomoci celé té věci a tomu, o čem tady celou dobu mluvím, to znamená to, čeho vy jste symbolem. A bohužel jste se stal symbolem hulvátství. A mě je to vlastně strašně líto a zejména mi bude líto, pokud nás budete reprezentovat nejen v zahraničí.

Tak to je asi za mě všechno. Ještě jednou blahopřeji všem zvoleným a byť jsem řekla to, co jsem řekla, tak se těším na spolupráci v mnohých tématech. Děkuji. (Potlesk některých poslanců.)

Předsedající Věra Kovářová: Děkuji. Nyní vystoupí pan poslanec Karel Dvořák, poté pan poslanec Matěj Ondřej Havel. Prosím, máte slovo, pane poslanče.

Poslanec Karel Dvořák: Dobré odpoledne, dámy a pánové. Děkuji za slovo, vážená paní předsedající. Vážení členové vlády, vážené kolegyně, vážení kolegové, dnes rozhodujeme o tom, kdo povede Poslaneckou sněmovnu, a rozhodujeme také o tom, jakou tvář bude mít česká demokracie.

V březnu 2019 vystoupila na Právnické fakultě Univerzity Karlovy Madeleine Albright, bojovnice za svobodu a žena, která jako americká ministryně zahraničí a československá emigrantka věděla, co znamená ztratit demokracii. Mluvila o své knize, která se jmenuje Fašismus, varování. Připomněla, že fašismus nezačíná tanky a koncentráky, začíná slovy. Začíná lhaním o druhých, zveličováním strachu, urážením menšin, zpochybňováním faktů. Začíná tehdy, když lidé mlčí, protože to přece ještě není tak hrozné.

Když se tedy ptáme, zda má Tomio Okamura usednout do čela této Sněmovny, musíme si popravdě přiznat, že definici, kterou vyslovila Madeleine Albright, on svým chováním naplňuje. Rozdmýchává nenávist mezi lidmi, útoky na menšiny používá jako politický marketing, svou stranu vede jako byznys projekt a svou moc staví na strachu. A není to jen můj názor. České soudy opakovaně označily kampaň SPD za - cituji - "jednoduše pitomou, morálně pokleslou, xenofobní, rasistickou, přesahující meze elementární slušnosti a podceňující inteligenci voličů". Nejvyšší správní soud navíc před pár dny konstatoval, že zobrazování migrantů ve volební kampani SPD se podobá tomu, jak nacistická a komunistická propaganda nenávistně vykreslovala lidi jiných ras a společenských tříd. To nejsou dojmy, to jsou rozsudky české justice.

Dámy a pánové, fašismus není minulost, je to pokušení přetvořit svobodu ve strach a demokracii v poslušnost. A právě proto Madeleine Albright napsala své varování. Když dovolíme, aby symboly nenávisti, pohrdání a lží získaly prostor na nejvyšších místech, pak už to není demokracie.

Proto se obracím na vás, kolegové a kolegyně z hnutí ANO. Zvažte, co svou volbou řeknete zemi a světu, zda skutečně chcete, aby předsedou Poslanecké sněmovny byl člověk, který se chová jako komerční, nebo chcete-li byznys fašista. Nebo jestli má tuto ústavní instituci vést někdo, kdo rozumí rozdílu mezi opozicí a nenávistí a vnímá rozdíl mezi politickým bojem a pohrdáním lidmi.

Pane poslanče Tomio Okamuro, prostřednictvím paní předsedající, na základě toho, co bylo a jistě ještě bude řečeno, vás žádám, abyste se své nominace vzdal.

Vás, kolegyně a kolegové z hnutí ANO, zdvořile vyzývám, abyste nominovali jinou osobnost ze svého středu, někoho, kdo chápe, že demokracie není kšeft ani pomsta. Takového kandidáta jsme připraveni podpořit. Pokud tak neučiníte, budu já osobně volit druhého kandidáta, za kterého se nemusím v čele našeho sboru stydět - Jana Bartoška. Tato volba není jen o jednom člověku. Je to zkouška charakteru české parlamentní demokracie. Děkuji za pozornost. (Potlesk některých poslanců.)

Předsedající Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Nyní je na řadě pan poslanec Matěj Ondřej Havel, poté pan poslanec Michal Zuna. Prosím, máte slovo. ***