Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(17.40 hodin)
(pokračuje Aleš Juchelka)
Ale ten rozpočet jsme prostě převzali v takové situaci, v jaké byl. Byli jsme v rozpočtovém provizoriu, navyšovali jsme platy, snažili jsme se najít ty finanční prostředky de facto, kde se dalo. To jsme udělali, splnili, dofinancovali 1 miliardou, dneska to padlo i na té schůzce s kraji. Takže v tuto chvíli rok 2026 je pro Ministerstvo práce a sociálních věcí uzavřen. Musíme se teď bavit pro rok 2027.
Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Než přijde paní poslankyně, tak tady mám další omluvu: od 17.30 hodin z pracovních důvodů se omlouvá paní ministryně Alena Schillerová.
Nyní tedy dávám slovo poslankyni Michaele Šebelové, která byla vylosovaná na 20. místě. Pokud si někdo všiml mezery mezi 18 a 20, je to tak. Poslanec vylosovaný na 19. místě se účasti v ústních interpelacích vzdal. A je to interpelace na ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha. Máte slovo.
Poslankyně Michaela Šebelová: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážení páni ministři, já nemohu nereagovat na dosavadní průběh debaty a shrnula bych to asi takto: Vláda Andreje Babiše naprosto kašle na regiony a lidi, kteří v nich žijí. Nedofinancováváte sociální služby, teď jsme to tady slyšeli v odpovědi na interpelaci od pana ministra Juchelky (Ministr Juchelka: Právě že dofinancováváme.) Nedofinancováváte dostatečně, pane ministře, nepokřikujte na mě. Zjevně jste z toho nervózní, že nedáváte dost peněz sociálním službám (Ministr Juchelka: To není pravda.) tak, jak jste slíbili. A ministr dopravy nedal letos žádné peníze krajům na opravy krajských silnic druhé a třetí třídy. Je to naprosto skandální.
Já ale interpeluji pana ministra Vojtěcha (Ministr Juchelka pokračuje v nesouhlasné reakci.) a já bych byla ráda, kdyby...
Místopředseda PSP Jiří Barták: Promiňte, promiňte, já vám potom ten čas dám.
Já jsem taky chtěl požádat, jestli bychom si reakce nenechali na čas, kdy je k tomu určena doba pro ministry. Děkuji.
Poslankyně Michaela Šebelová: Je vidět, že pan ministr Juchelka je nervózní z mých slov, protože celou dobu tady na mě zezadu pokřikuje.
My bychom rádi, kdybychom předešli problému, že v regionech nebude dostupná zdravotní péče, protože v poslední době řešíme otázku centralizace. A ona ta debata je složitá, ona se misí. Nikdo nerozporuje, pane ministře Adame Vojtěchu, to, že chcete ty superspecializované výkony centralizovat do těch center, která jsou. Ale zveřejnil jste plán do roku 2030, který ukazuje, že některé výkony, jako třeba výkony v urologii, byste chtěli centralizovat tak moc, že ty tisíce výkonů, které se provádějí ročně, nebudou moci být prováděny v regionálních nemocnicích.
A můj dotaz na vás je jednoduchý. Máme tady celou řadu nemocnic, které investovaly v minulosti, investovaly do svého rozvoje, chtějí předvídatelnost a nyní hrozí, že nebudou moci například v té zmiňované urologii tu péči poskytovat.
Já podporuji váš plán na centralizaci, ale třeba ve Středočeském kraji takové centrum by nevzniklo ani jedno. Můj dotaz je tedy konkrétní: Uvažujete o tom, že pro nemocnice, které jsou vybavené, vytvoříte druhou vrstvu center, takzvaných regionálních center, která třeba nebudou muset splnit všechny ty podmínky jako vysoce specializovaná centra, ale samozřejmě budou muset splnit vámi dané podmínky, ale budou moci tu péči nadále poskytovat například v oboru urologie. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Poctivě jsem vám vrátil ten čas (poslankyně Šebelová: Děkuju.), o který jsem vás připravil, a nyní má slovo ministr zdravotnictví Adam Vojtěch.
A zatím se může na interpelaci připravovat pan poslanec Jan Berki.
Ministr zdravotnictví ČR Adam Vojtěch: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo, zbývající páni poslanci, paní poslankyně, vážená paní poslankyně Šebelová. No, já jsem tady už částečně o tom hovořil v té jedné interpelaci pana poslance Slováka, kdy jsem tedy vysvětlil ten princip centralizace a proč k tomu přistupujeme. A samozřejmě ta stejná filozofie je i u onkourologie, kde, jak jsem říkal, není to otázka nějakého názoru nebo to, jestli někdo něco chce nebo nechce. Je to otázka důkazů. Já jsem si tady (zdvihá avizovaný dokument) dokonce vytiskl vlastně z NIKEZu, z Národního institutu kvality a excelence zdravotnictví, který provádí tyto analýzy, tak zpracoval už v dubnu tohoto roku komplexní revizi vědeckých důkazů na úrovni doporučených postupů systematických rešerší studií z řady zemí, které jsou právě podkladem pro centralizaci onkourologické péče. A bavíme se skutečně pouze o výkonech na prostatě, na ledvinách a na močovém měchýři, kdy v tuto chvíli tedy je 23 center, která operují tyto výkony.
Zhruba 74 procent výkonů, znovu opakuji, je už dnes centralizováno. To znamená, (že) to už je. A to, co se má přesunout do těch center, je asi tedy 25 procent, to znamená někde kolem 2 000 výkonů. Takže nejsou to úplně tisíce, jsou to 2 000 výkonů, které jsou aktuálně poskytovány nebo operovány na 55 pracovištích. Když si vezmete tu granualitu, tak je to asi 41 případů ročně na pracoviště.
Takže skutečně nejsou to nějaké obrovské počty, které chceme centralizovat, a v některých těch diagnózách, jako je právě třeba radikální cystektomie, to znamená operace karcinomu močového měchýře, což je velmi náročná operace, tam jednoznačně je korelace mezi počtem výkonů a nižší mortalitou, jak jsem o tom hovořil – každých 10 výkonů ročně navíc snižuje mortalitu u těch pacientů o 20 procent. Takže pokud nechceme, aby pacienti umírali třeba na rakovinu močového měchýře, tak dává smysl, aby byli operováni v centrech.
Ano, my v tuto chvíli samozřejmě sledujeme i tu debatu s těmi některými krajskými a okresními nemocnicemi a ano, jsme připraveni i k určité diskusi o řekněme druhé vrstvě pro například nebo zejména tedy – netýká se to měchýřů, ale týká se to prostat, potažmo ledvin, kdy si dokážeme představit nějakou debatu o provazbě na takzvaná regionální onkologická centra. Protože teď chceme, aby ten pacient byl tedy operován v centru, které je vázáno na komplexní onkologické centrum, což má také své důvody. U těch regionálních onkologických center, už jsem také to vysvětloval, jde o to, aby ten pacient byl komplexně posouzen (multidisciplinárním) týmem, kde bude klinický onkolog, kde bude patolog a další. Nejde jenom o ten chirurgický zákrok.
Ale ta regionální onkologická centra jsou jednou z možností, ale nebude to tak, že v těch 55 pracovištích, která dneska nejsou centry, by se to dál operovalo. Bude to tak či tak centralizováno a představa, že by to bylo skutečně v každé okresní nemocnici, tak není ve prospěch pacientů.
A tady já musím říci, že je to bohužel i na těch některých krajích, které ne úplně koncepčním způsobem se rozhodly, že všude bude se operovat všechno, že se všude budou kupovat roboti a podobně, byť víme třeba i podle zase studií, že třeba u operací na robotech má být minimální počet výkonů na operatéra 50 ročně. A tady jsou nemocnice, které takových výkonů třeba dělají 17, 20 ročně. Takže ani nesplňují ta kritéria pro operace na robotech. Takže je to i o těch krajích, jak si nastavili koncepci, ale my jsme připraveni a ta debata bude pokračovat o té druhé vrstvě vázané na regionální onkologická centra. Kdyby tedy těch center finálně mohlo být o něco víc, než je aktuální počet 23. Díky.
Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Vidím, že paní poslankyně má doplňující otázku.
Poslankyně Michaela Šebelová: Děkuji za slovo. Chtěla bych zareagovat na pana ministra. Děkuji za tu jasnou odpověď. Myslím, že všichni chápeme, že nemůže být všude všechno, nikdo to ani nechce. Nikdo nechce, aby se operovalo někde v Horní Dolní, ale bavíme se tady... Nikdo ani nechce, abyste zachovali tu onkourologickou péči v 55 nemocnicích. Ale v tom systému tak, jak jste to naplánovali, zůstává odhadem třeba 12 nemocnic, v některém kraji to může být jedna, v některém to můžou být dvě nemocnice, kde kdyby došlo k ukončení té péče, tak to bude mít vazbu na další věci, na vzdělávání lékařů, na to, zda budou moci získat nové zkušené lékaře. ***
