(pokračuje Jan Skopeček)

Sloučená rozprava k bodům 2 a 3
/sněmovní tisky 76 a 77/

Já tedy otevírám sloučenou rozpravu, do které se jako první s přednostním hlasem (právem) hlásí paní poslankyně Kateřina Stojanová, která přednese stanovisko klubu Pirátů k tomuto bodu.

Poslankyně Kateřina Stojanová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já musím říct, že mě vůbec nepřekvapuje, že tu dnes projednáváme senátní vratku zákona o státních zaměstnancích tím, že ho tedy Senát výraznou většinou zamítl (Reakce zleva na hlasitost projevu: Ššš.), protože my jsme ostatně nejen s mými pirátskými kolegy a kolegyněmi, ale i s řadou mých jiných kolegů a kolegyň z opozice upozorňovali na to, že přesně takhle to dneska může dopadnout. Upozorňovali jsme – a paní senátorka to tady uvedla za Senát – přesně na kritický způsob třeba, jakým tenhle zákon vznikal. Upozorňovali jsme na jeho obsah. Upozorňovali jsme na rizika politizace státní správy. Upozorňovali jsme, že tak zásadní zásah do podoby fungování státní správy nelze dělat tím způsobem, jaký jste zvolili vy, tedy tím způsobem, jakým jste ho připravili, jako poslaneckým návrhem zákona, čímž jste úplně obešli – a já vím, že jsem v tom repetitivní, ale budu to opakovat u každého takového typu zákona, který zvolíte jako poslanecký návrh zákona, bez odborné debaty, bez mezirezortního připomínkovacího řízení, bez toho, abyste využili všechny subjekty, instance, odborný aparát, který na rozdíl od nás máte k dispozici, který by mohl posoudit jeho souladnost s ústavním pořádkem, i třeba samozřejmě s připomínkami, podněty a tím, co po nás vyžaduje Evropská komise, potažmo Evropská unie.

Místo toho, abyste třeba jako vláda – nebo respektive vládní poslanci vzali námitky, které my jsme tu adresovali, tak jsme opakovaně slyšeli, že přeháníme, že strašíme, že přece není vůbec žádný důvod se ničeho takového obávat. Tak tady dneska večer před sebou máme výsledek.

Senát tento návrh zákona zamítl a vzkazuje nám přesně to, co my jsme říkali od začátku, tedy znovu, že způsob, jakým jste přistoupili k reformě státní správy, není důvěryhodný a že jeho výsledná podoba vyvolává opravdu vážné obavy z politizace naší státní správy. A právě v tom je podle mě potřeba vidět celý příběh přípravy a diskuse o podobě tohoto zákona.

Já bych od nedestruktivní vlády očekávala, že když chce měnit pravidla fungování státní správy pro lidi, kteří mají zajišťovat chod státu bez ohledu na to, kdo zrovna nebo která politická strana zrovna vyhrála volby, tak bude maximálně opatrná, tedy bude hledat co nejširší politickou shodu, bude poslouchat odborníky, bude důvěryhodně vysvětlovat, jaké má státní správa ve své současné podobě a ve svém současném formátu fungování konkrétní problémy a proč je zrovna vaše navržené řešení to nejlepší. A hlavně by podle mě měla být schopná důvěryhodným způsobem doložit, že výsledkem nebude slabší, méně stabilní a více zpolitizovaná státní správa. Jenže přesně to se samozřejmě vůbec nestalo.

Místo toho jsme tady dostali na stůl legislativní paskvil, u kterého se během jeho projednávání nejen na půdě ústavně-právního výboru, jehož já jsem členkou, ale právě i na půdě Poslanecké sněmovny opakovaně ukazovalo, že vláda nemá vlastně dostatečně promyšlené, jak bude nový systém fungovat a zda se právě třeba nedostaneme do rozporu s těmi adresovanými požadavky Evropské unie na nezávislou státní správu. No a čím víc jsme ten zákon probírali, tím více se samozřejmě zhmotňovaly obavy, před kterými jsme varovali. Takže vy jste pak sami jako zástupci vládní koalice zalepovali díry a ta nejslabší místa svými jednotlivými pozměňovacími návrhy.

Současně, myslím, nemůžete nám jako opozici vyčíst, že bychom od začátku nepřijímali jako legitimní ten názor, že státní správa má samozřejmě svoje slabiny, zaslouží si úpravu, jako je třeba méně byrokracie, že je potřeba ji v určitých místech zflexibilnit a že bychom třeba měli hledat systém, jak do ní přitáhnout nové mladé talenty nebo lidi, kteří jsou vzdělaní a motivovaní státu za dobré ohodnocení poskytovat nejlepší možnou službu.

Nicméně odpovědí na přesně tyto naše podněty a vlastně ochotu hledat shodu na modernizaci státní správy vy jste nám od začátku tvrdili, že všechno tohle vyřeší právě tento zákon, přestože nepřinesl ani jedno řešení na přesně tyto slabiny – a jediné, co přináší, je právě oslabení pojistek nezávislé státní správy, které do této doby zajišťoval po dlouhých odborných politických debatách několikrát novelizovaný zákon o státní službě. Světe div se, tím základním gros fungování státní správy totiž je, že státní správa není majetkem žádného politika, žádné političky, žádné vlády a současné politické reprezentace – státní správa je majetkem občanů a občanek, tedy nás všech. Úředníci prostě nejsou personálem politické strany, která zrovna vyhrála volby nebo s někým složila koalici.

Jsou tu proto, aby zajišťovali fungování státu. A jestli máme jeden problém, tak je to právě ten, a měli bychom ho řešit, že se po změně vlády v České republice velice často mění právě i třeba ti nejvyšší úředníci v čele jednotlivých věcných útvarů úřadu ústřední státní správy. (Ústřední orgán státní správy.) Ostatně na tento problém upozorňuje sama Evropská komise. Ve svém letošním hodnocení České republiky upozornila právě na velmi nízkou stabilitu nejvyššího managementu ústřední státní správy a na tu skutečnost, že po změně vlády je nahrazováno více než 40 procent nominálně nepolitických vedoucích úředníků, kteří právě stojí v čele těch věcných útvarů nyní vašich ministerstev a zároveň tedy nám doporučuje výrazně posílit jejich ochranu.

Takže nám Evropská komise říká, že máme výrazný problém se stabilitou státní správy a její politizací, ale naše vláda na to reaguje tak, respektive její poslanci a poslankyně, že předkládá zákon, u kterého my se naopak máme obávat, že tyto pojistky ještě oslabí a my jsme kvůli tomu nezůstali u kritiky jen tady na půdě Poslanecké sněmovně, potažmo v druhé komoře v Senátu, ale na základě právě pirátského podnětu se podobou tohoto zákona začala zabývat Evropská komise a my jsme byli z její strany ujištění, že bude sledovat finální podobu této právní úpravy a její možný dopad právě na tu politizaci státní správy. Takže my jsme na to vládu upozorňovali, upozorňoval ji na toto Senát, upozorňuje ji na to předběžně i Evropská komise, a přesto vy nám dnes v podstatě vzkazujete, ať tento zákon v té podobě, ve které šel do Senátu, opětovně schválíme.

Takže já za klub České pirátské strany znovu vzkazuji, že my tento zákon rozhodně nepodpoříme a nepodpoříme jej jako celek a chci zdůraznit právě to jako celek. My neodmítáme modernizaci státní správy, ale odmítáme přesně ten konkrétní způsob, jakým je chce vláda provést. Protože ta dobrá reforma státní správy, kterou si bezesporu Česká republika zaslouží, musí posílit její profesionalitu a stabilitu, nikoliv vytvářet prostor pro vaše vládní politické zásahy. A pokud dnes vládní většina tento zákon přehlasuje, což já bohužel předpokládám, tak podle našeho názoru nastává další otázka, kterou už by ovšem tato Sněmovna neměla rozhodovat politickým hlasováním, ale je to otázka ústavní, protože podle řady odborníků a odbornic na ústavní právo naše ústava předpokládá zvláštní režim pro právní poměry státních zaměstnanců a Ústavní soud už v minulosti zdůraznil potřebu zvláštních záruk pro fungování ve stabilním a bezpečném prostředí, které nebude mít takové slabiny, aby byly jednoduché politické zásahy do jejího personálního složení i fungování. Čili je to otázka i ústavní. Pokud tedy přijímáme úpravu, která tyto záruky zásadně mění a oslabuje, tak je podle nás v tomto případě zcela legitimní, aby prostě její ústavnost právě posoudila ta jediná konečná vrcholná autoritativní instituce, kterou je v tomto případě Ústavní soud.

A chci to říct úplně jasně, pokud tento zákon projde, tak my budeme považovat za správné, aby se jí opravdu Ústavní soud zabýval. Protože asi všichni chápete, že 101 hlasů opravdu není potvrzením ústavnosti žádného typu zákona. Většina této Sněmovny klidně může rozhodnout, že zákon přijme, ale nemůže rozhodnout, že je ústavní. Státní správa – já už se blížím ke konci, ale přijde mi důležité to zdůraznit – má jednu zásadní vlastnost, kterou politická reprezentace, ať už sedí v koalici, nebo v opozici, nemá. My totiž jako politici a političky přicházíme a odcházíme, ale státní správa a její úředníci a úřednice mají ve své stabilitě zůstávat. A právě proto nemáme pravidla pro státní správu nastavovat podle toho, co je výhodné pro vládu, která je zrovna u moci. Máme je nastavovat i pro tu vládu, která přijde po ní a věřte, že po vaší vládě jiná vláda přijde. Já bych to této republice přála.

My jako Piráti proto nechceme stát, který se po každých volbách personálně přepisuje právě podle vítězné politické strany. Chceme stát, který funguje podle zákona, který má odbornou a stabilní státní správu a který je schopen sloužit občanům a občankám bez ohledu na to, kdo právě zrovna sedí na 4 roky ve Strakově akademii. Právě proto jsme zákon o státních zaměstnancích kritizovali už od jeho úplného vzniku, kdy jste o něm ještě hovořili v té fázi nějakého věcného záměru a právě proto nás nepřekvapilo jeho zamítnutí Senátem a právě proto dnes opětovně navrhujeme jeho zamítnutí jako celku. A pokud nás vládní většina znovu přehlasuje, pak jsme přesvědčeni, že to poslední slovo by měl opravdu v této věci mít Ústavní soud, který je tou poslední, opravdu znovu zdůrazňuji poslední instancí, který našim, našim, ne vám, vašim vládním poslancům a poslankyním nebo členům vlády, ale našim, tedy občanů a občanek, státních úředníků má zajišťovat ty dostatečné pojistky proti tomu, aby se museli podvolovat té, které politické zvůli. Děkuji.

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji, paní poslankyně. A zatím jediným přihlášeným je pan poslanec Karel Dvořák. Tak prosím, aby se ujal slova.

Poslanec Karel Dvořák: Dobrý večer, dámy a pánové, vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, dnes znovu projednáváme zákon o státních zaměstnancích, který nám vrátil Senát. A asi vás nepřekvapím, že na mém názoru ani názoru klubu Starostů se v mezidobí nic nezměnilo. S touto podobou návrhu zákona nesouhlasíme a ztotožňujeme se s mnohými z důvodů, které Senát uvedl při zamítnutí tohoto návrhu. Ne proto, že bychom si mysleli, že současný systém státní služby je dokonalý. Není. Říkáme to od začátku. Říkáme to transparentně. Záleží nám na tom, jak státní správa v této zemi funguje. Státní správa potřebuje modernizaci a potřebuje ji průběžně a neustále. Jedná se o velký organismus, který se stále vyvíjí. Ale každá taková změna by měla probíhat na základě kvalitních dat, odborné diskuse a pokud možno i široké politické shody.

U každé reformy a jsem o tom přesvědčen, bychom měli totiž nejdříve vědět, jaký problém řeší a podle čeho poznáme, že jsme ten problém vyřešili. A u tohoto návrhu mi taková analýza a taková úvaha skutečně až bolestně chybí. Přitom dostupná data poměrně přesně ukazují, kde česká státní služba skutečně problémy má. Získávání a udržení kvalitních odborníků v jejich rozvoji, v kvalitě řízení a v práci s kompetencemi. Právě na tyto problémy by podle mě měla reforma především reagovat a tyto problémy by měla chtít řešit. Mám ale obavu a troufám si tvrdit, že ta obava je důvodná, že předpokládaný návrh se s těmito potřebami míjí a v některých ohledech jde dokonce bohužel opačným směrem. Ruší institut nejvyššího státního tajemníka, oslabuje roli služební komise a mění pravidla hodnocení státních zaměstnanců. V souhrnu tím oslabuje některé pojistky, které mají chránit profesionalitu a stabilitu státní služby něco, co bychom mohli označit jako její politickou neutralitu a vytváří větší prostor pro rychlejší, a chcete-li bezohlednější personální zásahy.

To podle mě není cesta k moderní státní správě, a právě proto bychom se měli dívat na to, co bychom naopak řešit měli. Já jsem to tady už uváděl v prvním čtení, v druhém čtení na ústavně-právním výboru, ale nedá mi to a potřebuji to opakovat zas a znovu. K dispozici jsou k tomu data i konkrétní práce, která už ve státní správě vznikla. Jde například o studii Státní služba 2.0, výsledky projektu zaměřeného na rozvoj státní služby v letech 2023 až 2026. A také čerstvý Akční plán pro rozvoj lidských zdrojů, který vláda a slyšíte dobře schválila letos v červnu. Vláda schvaluje dokumenty, zaštiťuje se odbornými stanovisky, plýtvá vlastně do určité míry lidskými zdroji, které jsou jí občany svěřeny k výkonu vlády a sama je popírá svými kroky a tím, co prosazuje v legislativním procesu ve Sněmovně v Senátu.

Tyto materiály se zabývají mimo jiné náborem a udržením zaměstnanců, jejich rozvojem, manažerskými kompetencemi, řízením výkonu, odměňováním nebo fungováním personálních útvarů, tedy věcmi, které zajímají každého vedoucího, nadřízeného, chcete-li manažera, který chce dobře spravovat organizaci, kterou má na starosti. To jsou totiž podle mě skutečně otázky, na které by měla reforma státní služby hledat odpověď. Za prvé, jak do státní správy dostat kvalitní lidi a jak je udržet. Za druhé, jak systematicky rozvíjet jejich odborné i manažerské kompetence. Za třetí, jak zlepšit kvalitu řízení lidí a práci manažerů. A za čtvrté, jak zajistit, aby stát dokázal svou státní službu koordinovat, nastavovat společné standardy a dlouhodobě ji rozvíjet.

Nejde přitom o témata jako taková. Na jejich řešení už dnes pracují odborníci přímo ve státní správě a na Úřadu vlády. Existují k tomu konkrétní analýzy, zkušenosti z praxe i návrhy opatření, na kterých lze stavět. Právě tady bych očekával hlavní těžiště něčeho, co nazýváte reformou státní služby. Větší flexibilita státní správy sama o sobě samozřejmě není problém. Moderní státní správa ji potřebuje. Flexibilita ale nesmí znamenat oslabení profesionality, stability a politické neutrality státní služby. A já si troufám tvrdit, že když mluvíte o flexibilitě státní služby, tak se za tím právě skrývá zrušení její politické neutrality, zásah do práce úředníků, kteří tady nejsou od toho, aby sloužili vládě, ale aby sloužili občanům.

Jaké je k tomu stanovisko starostů? My chceme úředníky rozvíjet, motivovat k co nejlepšímu výkonu, aby zajišťovali co nejlepší služby pro občany. Nechceme je vystavovat politickým tlakům ani oslabovat profesionalitu a stabilitu státní služby. Pokud dnes koalice tento zákon nakonec přehlasováním Senátu přijme, neznamená to podle mě konec debaty o modernizaci státní služby. Naopak. Jsme připraveni okamžitě jednat o tom, jak její pravidla změnit tak, aby skutečně řešila problémy, které státní správa má. A pokud k tomu bude vůle napříč politickými stranami, jsem přesvědčen, že bychom takovou promyšlenou modernizaci ještě v tomto volebním období měli být schopni společně připravit a přijmout. A když ne v tomto volebním období, dámy a pánové, tak určitě v tom příštím.

Státní správa si podle mě totiž zaslouží víc než politický experiment. Zaslouží si promyšlenou modernizaci, která obstojí bez ohledu na to, která vláda bude právě u moci. A s ohledem na to, že došlo ke sloučení rozprav těch tisků 76 a 77, rád bych se vyjádřil ještě k tomu doprovodnému sněmovnímu tisku vedenému pod číslem 77. Respektive já nechci mluvit o něm jako o celku. Je to norma spíše v mnoha ohledech technického charakteru, věnující se mnoha různým oblastem, často tady si troufám říct dosti spolu nesouvisejících.

Zaměřím se ale na jeden pozměňovací návrh, který s úpravou státní služby věcně a věčně určitě taky nesouvisí a který podle mě představuje závažný problém, řekl bych až ústavního charakteru. Jde o pozměňovací návrh poslance Libora Vondráčka, kterému se přezdívá lex pomsta. Jeho podstatou je změna pravidel pro pověřování a odvolávání vedoucích stálých misí České republiky při mezinárodních organizacích. Dosud tuto pravomoc vykonává prezident republiky, nově by ji dle tohoto návrhu měl mít ministr zahraničních věcí.

Pozměňovací návrh byl vložen do doprovodného tisku 77 a Poslanecká sněmovna jej následně schválila. A právě způsob, jakým se tato změna do zákona dostala, je dle mého názoru velice problematický. (Předsedající: Poprosím o snížení hlasitosti. Zvýšil se tady hluk. Děkuji.)

Děkuji, paní předsedající. Pokud má někdo zato, že prezident republiky má mít v zahraniční politice menší pravomoci nebo že má být jinak nastavena spolupráce mezi prezidentem a vládou, je to možná politická otázka. Pojďme o ní ale vést otevřenou a samostatnou debatu. Řekněme jasně, jakou roli má mít prezident a jakou vláda. Neměli bychom tak zásadní změnu řešit prostřednictvím pozměňovacího návrhu k doprovodnému zákonu, který se zabývá úplně jinou oblastí. Dámy a pánové, já si nedovedu představit lepší definici nepřípustného přílepku.

A podle mě je potřeba říct ještě něco podstatnějšího. Z toho, jakým způsobem tento návrh vznikl a jaké okolnosti k jeho předložení vedly, je velmi těžké nenabýt dojmu, že jeho hlavním cílem je něco jiného než zlepšení fungování české zahraniční politiky. Mnohem spíše působí jako politická reakce za to a na to, že prezident nevyhověl představám jedné z vládních stran, když budu velice diplomatický, o výkonu své funkce. Ostatně i sám předkladatel spojoval návrh s výhradami k tomu, jak prezident své pravomoci podle jeho názoru vykonává.

O to důležitější je to právě proto, že ústava v čl. 63 výslovně stanoví, jaké má prezident pravomoci ve vztahu k pověřování a odvolávání vedoucí zastupitelských misí. A právě proto, dámy a pánové, se jedná o otázku ústavního pořádku, nikoliv běžných zákonů. A právě proto není možné tuto změnu odbýt jako pouhou úpravu zákona o zahraniční službě. Pokud má tedy koalice a zdá se že má s ohledem na to, jak o tomto pozměňovacím návrhu hlasovala, jestliže má za to, že je potřeba tuto pravomoc změnit, ať to řekne otevřeně a předloží samostatný návrh. Pak o něm můžeme vést standardní politickou i odbornou debatu. To je totiž podstata celého problému.

Dámy a pánové, co chci říct? Jde mi o to, že pravidla fungování ústavních institucí nemají být nástrojem politické odvety. Pokud chceme měnit jejich nastavení, musí pro to existovat věcný důvod a má o tom proběhnout otevřená debata. Proto tento pozměňovací návrh považuji za velmi problematický jak z hlediska legislativního procesu, tak z hlediska jeho věcného obsahu a koneckonců i z hlediska respektu k ústavnímu systému jako celku.

Jinými slovy, co vám chci sdělit ve vztahu k tomuto pozměňovacímu návrhu, k tomuto zákonu pomsta nebo možná lépe pomstička, protože je projevem malosti. Že tento návrh je a jsem o tom přesvědčen jak z procesních, tak z věcných důvodů protiústavní. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Děkuji, pane poslanče. Další přihlášení do sloučené rozpravy je pan Zdeněk Hřib. Než se dostaví k pultíku, tak načtu omluvu. Omlouvá se pan předseda Okamura od 18.30 do 19.15 z pracovních důvodů. Děkuji pane Hřibe, máte slovo.

Poslanec Zdeněk Hřib: Děkuji. Vážené dámy, vážení pánové, už je pozdě večer, bylo řečeno mnohé, v zásadě téměř vše. Já bych možná ještě nabídnul jeden pohled, tedy mimo to, že když tady měníte ten stavební zákon a chcete přesunout ty úředníky stavebních úřadů z územních samospráv vlastně na tu státní správu, tak jsou tady nějaké průzkumy, které říkají, že nějaké, zhruba tuším dvě třetiny těch úředníků vlastně přecházet nechtějí. A vy tady místo toho, abyste se zabývali tím, jak tedy tenhle problém vyřešíte, jak vytvoříte atraktivní nabídku toho zaměstnání ve státní správě, tak naopak likvidujete tady tuhle záležitost, což je situace, která prostě tlačenici nevyvolá. Ale to si řekneme co nevidět poté, až tedy nastane ten problém na těch stavebních úřadech.

Já jsem ale chtěl mluvit o jiné záležitosti, která se tady s tím pojí, protože podle mě by se vydáváte ve skutečnosti úplně opačným směrem, než jakým byste se měli vydat. Zejména tedy pokud se bavíme o vysokých pozicích ve státní správě, pokud se bavíme například o vedoucích těch správních úřadů, kam vy právě chcete dosazovat různé své sponzory a trafikanty, jako to předvedli například Motoristé sobě s panem Pavlem Strakou. Ten problém totiž není jenom o tom, že chcete vytvořit armádu kývačů, kteří vám budou všechno odsouhlasovat, kteří budou bez jakýchkoliv dalších dotazů proplácet dotace Andreji Babišovi, byť to Evropská unie proplácet nebude a my to zaplatíme ze svých daní.

Tam jde také o bezpečnostní riziko, protože například v případě Pavla Straky, kterého Motoristé sobě dosadili na šéfa České inspekce životního prostředí, tak se ukázalo, aspoň tedy dle tvrzení jejich rodinného advokáta, že se tento člověk měl podílet na distribuci drog – v podstatě na mezinárodním zločinu, což je důležitá informace i kvůli tomu, že to samozřejmě přináší nějaké bezpečnostní riziko. Někdo by si mohl říct, možná, vždyť ta Česká inspekce životního prostředí není zas tak jako důležitá záležitost, která by byla úplně v hledáčku organizovaného zločinu a podobně. Ale ono tomu tak přece není.

A viděli jsme to tady na případu právě té haldy v Heřmanicích, kde ministerstvo si to vzalo, tenhleten případ právě od té České inspekce životního prostředí a právě kvůli tomu, že tam jste zrušili to řízení, které tam běželo, tak tady dochází k poškození vlastně nejenom životního prostředí, ale i k nějakým otázkám, co za tím vlastně všechno je.

To znamená to, co byste měli naopak řešit, zejména v momentě, kdy chcete dosazovat do těch funkcí nějaké hodně prapodivné lidi, nějaké svoje sponzory, kteří doteď, jestli jsem správně pochopil, mají bydliště v domě, kde tedy probíhala trestná činnost s mezinárodním dopadem a podle jejich rodinného advokáta se tedy přímo dotyčná osoba podílela na tom trestném činu, tak asi je na místě spíše to udělat tak, že tito lidé, tito vedoucí těch správních úřadů s takovouhle působností by měli mít naopak tu prověrku bezpečnostní od NBÚ. A nemyslím tím na stupeň vyhrazené, což je papír, který dostanete prostě za to, že to podepíše zaměstnavatel. Mám na mysli aspoň stupeň důvěrné. To znamená aspoň takový, aby došlo k tomu elementárnímu prověření vedoucích těch správních úřadů na té nejvyšší úrovni – to je, řekněme, nějakých sto lidí, kteří by měli být tímhle způsobem tedy případně prověřováni – abychom zajistili, že ti trafikanti a sponzoři, které vy tam dosazujete, měli aspoň nějaké elementární vlastnosti, abychom věděli, že nejsou napojeni na organizovaný zločin, a abychom věděli, jestli nepředstavují bezpečnostní riziko pro náš stát.

Tak to bych já viděl jako nějakou naprosto elementární záležitost, když už řádíte v té státní správě a strkáte tam svoje kamarády, svoje příbuzné – tady paní Vesecká taky má nějakého příbuzného někde, když ji tady vidím, paní poslankyni, a další a další – tak aby aspoň v tom byla nějaká transparentnost a pořádek. Děkuji.

Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Děkuji, pane poslanče. A protože nevidím, že by se do sloučené rozpravy ještě někdo hlásil, tak já poprosím paní senátorku, případně zástupce navrhovatele, zda je zájem o závěrečná slova. Ano, paní senátorka. Tak prosím, máte slovo.

Senátorka Adéla Sucharda Šípová: Já bych jenom využila ráda této příležitosti k tomu, abych vyslovila určitý apel na vládu prostřednictvím toho, co teďka říkám, aby postupovala jinak při přípravě zákonů, a to tak, že bude využívat standardních postupů, a tak, aby připomínkové řízení proběhlo tak, aby zákony takového rozsahu, jako je například služební nebo stavební zákon, vznikaly právě na vládě, abychom my v Senátu měli možnost a vlastně mít tu jistotu, že veškeré připomínky všech relevantních institucí byly vypořádány a že zákony, ke kterým se vyjadřujeme, budou v praxi fungovat. Děkuji vám.

Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Děkuji, paní senátorko. Nyní tedy ukončuji sloučenou rozpravu. A protože byla sloučená, tak se musíme vrátit do bodu 2. Takže já otevírám bod

Aktualizováno 12. 9. 2026 v 0:51.