(pokračuje Jan Skopeček)

2.
Návrh zákona o právních poměrech státních zaměstnanců v ministerstvech a jiných správních úřadech (zákon o státních zaměstnancích)
/sněmovní tisk 76/6/ – zamítnuto Senátem

Usnesení, jímž Senát zamítl tento návrh zákona, bylo doručeno jako sněmovní tisk 76/7. Vítám mezi námi senátorku Adélu Sucharda Šípovou.

A prosím, aby se za navrhovatele k usnesení Senátu o zamítnutí tohoto návrhu zákona vyjádřil pan poslanec Radek Vondráček. Pane poslanče, máte slovo.

Poslanec Radek Vondráček: Já vám děkuji za slovo. Já budu také stručný jako pan navrhovatel nebo zpravodaj u předešlého bodu. Dnes se budeme zabývat zákonem o státních zaměstnancích, který nám vrátil Senát.

V Senátu zaznělo několik zásadních námitek. Já jsem zaregistroval tu hlavní linku politizování státní správy a velmi tam znělo téma údajného omezování pravomocí prezidenta republiky. Já se domnívám, že ani jedno z těchto témat u nás neobstojí. Ani to, že se jednalo pouze o v uvozovkách poslanecký návrh a že ze strany koalice tedy dochází k obcházení řádného legislativního procesu.

Já jenom, abych připomněl, ten poslanecký návrh jsem nahrával do systému 29. prosince 2025 a už máme září 2026. A po velmi obsáhlém řekl bych prvním, druhém a třetím čtení se nyní tímto návrhem budeme zabývat počtvrté.

Já samozřejmě respektuji Senát a jeho výhrady, ale jsem přesvědčen o tom, že Česká republika potřebuje modernější a pružnější státní správu, ne další zakonzervování současného systému. Dokonce ani opozice, ani senátoři si netroufli v rámci debaty říci, že současný stávající systém je správný. Jsem proto i nadále přesvědčen, že řekl bych překlopení právních poměrů státních zaměstnanců z veřejnoprávního režimu do soukromoprávního, opuštění správního řízení včetně dvojinstančnosti je jediný možný způsob, jak zefektivnit a zmodernizovat českou státní správu. Proto samozřejmě já doufám, že jako ústavní většina z nás nebo potřebná většina z nás budeme hlasovat pro původní poslanecký návrh.

Současně bych využil toho, že mám slovo a myslím, že už v tuto chvíli to mohu navrhnout, chtěl bych navrhnout, abychom podle paragrafu...

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Pane poslanče, já vás jenom přeruším, protože tuším, co chcete navrhovat, nicméně jste velmi ne úplně dobře slyšet, tak jak tady ostatní poslanci trošku mluví a ruší. Tak já je poprosím, aby se ztišili, případně přenesli diskuse někam jinam, než do sálu, abyste mohl v klidu pokračovat a já vás slyšel, co přesně chcete navrhnout.

Poslanec Radek Vondráček: Já bych chtěl v rámci tohoto projednávaného bodu navrhnout, abychom podle § 54 odst. 8 jednacího řádu sloučili obecnou rozpravu ke sněmovním tiskům 76 a 77. Děkuji.

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. To je návrh, který budeme hlasovat bezprostředně. Čili já jenom zopakuji, že pan poslanec Vondráček navrhl sloučení bodu a konstatuji, že pan poslanec Vondráček navrhl sloučení rozpravy u tohoto bodu a bodu následujícího, to znamená sněmovního tisku 76/6 a 77/6. Tak přivolávám poslance.

Zahajuju hlasování a ptám se, kdo je pro sloučení rozpravy? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 31, bylo přihlášeno 179 poslanců, pro hlasovalo 119, proti 1. Návrh byl přijat.

Čili jsme sloučili rozpravy, nicméně musíme ještě dojet úvodní slova. A já tedy poprosím, aby se slova ujala senátorka paní Adéla Sucharda Šípová. Paní senátorko, vítejte a máte slovo.

Senátorka Adéla Sucharda Šípová: Dobrý večer. Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Dovolte mi, abych Vás informovala o průběhu projednávání těchto dvou tisků v Senátu. Senát projednal návrh zákona na své 29. schůzi dne 19. srpna 2026. A pokud jde o sněmovní tisk číslo 76, usnesením číslo 511 se usnesl tento návrh zákona zamítnout. Stejný osud pak čekal sněmovní tisk číslo 77, senátní tisk 262.

Oběma zákonům je společná jedna věc. Hlavním důvodem pro zamítnutí je závažný procesní deficit a obcházení standardního legislativního procesu. Předložení takto zásadních systematických reforem státní správy formou poslaneckých návrhů znemožnilo provedení řádného připomínkového řízení, zpracování komplexního hodnocení dopadů regulace RIA i posouzení ze strany Legislativní rady vlády.

Zvolená legislativní zkratka tedy neumožňuje Senátu posoudit reálná rizika, odborné výhrady a celkové rozpočtové dopady plánované transformace. Vedle procesních pochybení návrh pak zakládá bezprostřední riziko politizace státní správy a otevírá prostor pro účelové personální změny.

K tisku číslo 77 pak lze doplnit, že zásadní výhradou k tomuto návrhu je již samotná nevhodná legislativní forma dvou tisků. Oddělení změnového zákona od hlavního materiálu do samotného tisku nepřiměřeně omezilo zákonodárce možnost svobodně a logicky rozhodovat o věcné, úzce provázané materii.

Tento procesní nedostatek byl právě u tisku číslo 77 dále prohlouben soustavným porušováním zákazu přílepků, kdy návrh v průběhu projednávání v Poslanecké sněmovně výrazně nabobtnal z původních 24 na 82 částí. Změnový zákon byl zatížen řadou věcně nesouvisejících úprav, jako je například rušení dozorčí komise Národní sportovní agentury, což je v přímém rozporu s judikaturou Ústavního soudu.

Dále pak z hlediska Ústavního pořádku představuje nejzávažnější pochybení protiústavní zásah do pravomocí prezidenta republiky. Návrh v části novelizující zákon o zahraniční službě totiž odebírá hlavě státu pravomoc pověřovat a odvolávat vedoucí stálých misí. Takovou změnu ústavní pravomoci zakotvené v čl. 63 odst. 1 písm. e) ústavy však nelze provádět běžným zákonem bez dosažení ústavní většiny. Tedy v tomto ohledu spatřuje Senát i značné protiústavnosti.

Dovolte mi, abych shrnula nejzásadnější výhrady k oběma těmto tiskům, které jsem si dovolila rozdělit do sedmi okruhů nejzávažnějších výhrad.

Za prvé, jde o obcházení řádného legislativního procesu, o kterém jsem již hovořila. Zejména o absenci vládního připomínkového řízení a odborného přezkumu. Návrhy byly předloženy jako poslanecké iniciativy, čímž zcela obešly mezirezortní připomínkové řízení a posouzení dopadů regulace RIA i přezkum Legislativní radou vlády.

Dále pak byla znemožněna hlubší analýza rizik. Zvolená legislativní zkratka totiž neumožňuje řádně posoudit rizika politizace a rozpočtovou zátěž transformace, ani vypořádat výhrady odborů a dotčených institucí.

Dovoluji si ještě doplnit jednu skutečnost, kterou jsme poměrně podrobně projednávali na ústavně-právním výboru ještě před samotným projednáváním na plénu. To je otázka, že vlastně není jisté, kdo tento zákon utvořil. Sama osobně jsem se na výboru dotazovala, kdo ho tvořil. Ústy Radka Vondráčka zaznělo, že on to nebyl a že nebude oznamovat, kdo tento zákon psal. Já se domnívám, že toto je v naprostém rozporu s určitou zásadou transparence tvorby zákonů. Tedy, že pokud se podílel na tomto zákoně někdo mimo připomínkové řízení, tyto osoby by měly být uvedeny v důvodové zprávě zákona. Tomu však tak není a není tomu tak ani ve výkazu o lobbistické stopě. Já bych se tedy ráda ještě jednou zeptala – byť jsme se o to pokoušeli v Senátu mnohokrát – kdo tento zákon skutečně psal?

Druhý okruh nejzávažnějších výhrad Senátu se pak týká samotné politizace státní správy a odbourávání ochranných pojistek. Tyto jsou obsaženy zejména v tisku číslo 266, tedy ve vašem tisku 76.

Za prvé, jde o zrušení nejvyššího státního tajemníka, který je hlavním institucionálním garantem nestrannosti a je protiváhou vůči politickému vedení ministerstev.

Za druhé, jde o oslabení služební komise. Služební komise přichází o své samostatné rozhodovací pravomoci a mění se pouze na poradní orgán bez reálného vlivu. Toto samozřejmě výrazným způsobem oslabuje ochranu práv zaměstnanců.

Za třetí, jde o posílení moci ministrů nad úředníky. Ustanovení § 6 odst. 2 totiž umožňuje členům vlády vyhradit si jednotlivé personální případy, což otevírá cestu k účelovým čistkám a podřízení odborných úředníků politickému vedení, což je samozřejmě v rozporu se zásadou profesionality veřejné správy.

Dále pak jde o snazší propouštění a tlak na zaměstnance, zkrácení lhůty pro opakované pracovní hodnocení na 30 dnů a zrušení systému hledání náhradního místa, takzvaného bazénu. Tedy tento způsob usnadňuje zbavování se nepohodlných úředníků.

Třetím okruhem výhrad Senátu je pak protiústavnost doprovodného zákona tisku číslo 77, který dopouští odebrání pravomocí prezidentu republiky. Návrh odebírá prezidentovi pravomoc jmenovat a odvolávat vedoucí stálých misí u mezinárodních organizací, což dostává běžný zákon do přímého rozporu s čl. 63 Ústavy České republiky, jak jsem již uvedla. Dále pak jde o nepatřičnou formu změny ústavy, kdy ústavní pravomoci prezidenta nelze měnit běžným doprovodným zákonem, ale pouze ústavní většinou formou změny ústavy.

Čtvrtým okruhem výhrad Senátu jsou pak neodůvodněné zásahy do samospráv, retroaktivita a omezování práv. Za prvé, jde o retroaktivní zásah do pozic tajemníků, kteří po uplynutí pětiletých funkčních období... Zavedení těchto pětiletých funkčních období tajemníků obecních úřadů a ředitelů krajských úřadů totiž vykazuje prvky nepravé retroaktivity vůči stávajícím tajemníkům a ohrožuje jejich legitimní očekávání. To představuje riziko zneužití po komunálních volbách, které probíhají například letos. Účinnost nastavená na 1. listopadu roku 2026 totiž spadá do období těsně po komunálních volbách, což vytváří prostor pro okamžité rozvazování pracovních poměrů s dosavadními tajemníky.

Dále jde o nepřiměřený zásah do lidských práv. Návrh zavádí totiž absolutní zákaz členství v politických stranách pro všechny vedoucí úřadů, včetně například krajských veterinárních správ, což senátoři považují za nadměrný zásah do práva politicky se sdružovat, a to v situacích, které nejsou přiměřené a odůvodněné.

Dále pak tento zákon obsahuje naprosto nepochopitelné zvýhodnění politiků, takzvané trafiky. Schválená úprava totiž zvýhodňuje bývalé poslance a senátory při ucházení se o pozice tajemníků tím, že pro ně ruší povinnost dokládat předchozí praxi ve veřejné správě. Já se domnívám, že toto je naprosto nepochopitelné, protože tito bývalí politici jsou naprosto neodůvodněně zvýhodňováni oproti úředníkům s prokazatelnými zkušenostmi a to je nelogické.

Pátým okruhem výhrad Senátu jsou pak praktické dopady na zaměstnance a právní nejistota, o kterých jsme také velmi žhavě hovořili na ústavně-právním výboru. Jednou z nich je zejména absence písemných pracovních smluv. Nový zákon totiž zavádí automatický přechod do nového režimu bez povinnosti vydat zaměstnancům písemné pracovní smlouvy, což tedy způsobí desítkám zaměstnanců, bývalých úředníků nebo respektive desítkám zaměstnanců, praktické komplikace a to zejména v situacích, kdy si třeba budou potřebovat žádat o hypotéku, úvěr nebo uzavírat nájemní smlouvy.

Další výhradou je pak právní nejistota a duplicita. Vztah mezi novou úpravou a zákoníkem práce totiž vytváří výkladový chaos a nejistotu. Není tak naprosto jisté, zda jsou důvody pro okamžité zrušení v § 41 taxativní, nebo zda platí i obecný § 55 zákoníku práce.

Šestým okruhem výhrad Senátu jsou pak nesouvisející přílepky a procesní pasti. Jedním z nich je přílepek, který, jak jsem už uváděla... Tyto přílepky způsobily to, že z původních 24 částí nabobtnaly zákony na 82 částí a obsahují nesouvisející změny, například zrušení dozorčí komise Národní sportovní agentury. Dále pak svázanost dvou tisků, kdy formální rozdělení reformy do dvou samostatných tisků omezuje svobodu senátorů hlasovat o každém návrhu zvlášť, aniž by vznikl legislativní chaos.

Sedmou z výhrad je pak ohrožení čerpání z evropských fondů. Na jednání ústavně-právního výboru i v plénu zazněla velká obava z toho, že nově přijatý zákon a zejména pak jeho uplatňování v praxi povede k problémům, k nesouladu s požadavky Evropské unie, protože povede k oslabení depolitizace a oslabení stability státní správy, což zakládá riziko nesplnění podmínek Evropské komise a může ohrozit čerpání či vést k vracení prostředků z Národního plánu obnovy. Toto bylo avizováno v březnu při jednání obou evropských výborů zde na půdě Sněmovny při návštěvě generální ředitelky Céline Gauer, která tento postup avizovala. Takže uvidíme v budoucnosti, jakým způsobem bude posouzena praxe, která nastane v případě, že zamítnutí přehlasujete.

Závěrem mi dovolte ještě konstatovat, jak tady můj předřečník uvedl, že Senát neřekl, že by současný zákon fungoval perfektně. Ano, to jsme neřekli, to je pravda. Řekli jsme, že současný zákon o státní službě má chyby, ale současně jsme řekli, že je zapotřebí řešit nedostatky, které má. Ty nedostatky, kterými jsou úřady a úředníci v současné době postiženi. To je nedostatečná kvalita odměňování a nedostatečné garance kariérního postupu pro ty nejlepší. Bohužel musím konstatovat, že tyto dva problémy, které sice v dnešní zákonné úpravě máme, tyto dva zákony vůbec neřeší. Naopak, vše boří, vše, co bylo poměrně složitým způsobem přijato v minulosti, a tyto potíže neřeší, ale naopak je prohlubuje. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji, paní senátorko. A já se ještě zeptám, jestli chce k usnesení Senátu se vyjádřit vyjádřit zpravodaj garančního výboru, což byl ústavně-právní výbor, pan poslanec Karel Haas. Ano, je tomu tak. Prosím, máte slovo.

Poslanec Karel Haas: Děkuju vám za slovo, vážený pane místopředsedo. Já jen považuju za správné řádně splnit svou zpravodajskou povinnost, takže zcela neutrálně, bez jakéhokoliv mého subjektivní hodnocení, jenom velmi stručně pro oba související sněmovní tisky shrnu, co se událo od schválení obou návrhů zákonů ve třetím čtení v Poslanecké sněmovně – to je má zpravodajská povinnost.

Poslanecká sněmovna návrh samotného jádrového zákona o státních zaměstnancích ve třetím čtení schválila 26. června 2026, související sněmovní tisk 77, takzvaný změnový zákon, pak Poslanecká sněmovna ve třetím čtení schválila dne 1. 7. 2026. Poslanecká sněmovna postoupila návrh zákona Senátu, tady už se to týká obou návrhů zákonů, dne 21. 7. 2026. Senát oba dva návrhy zákonů projednal na své schůzi dne 19. srpna 2026, oba dva návrhy zákonů Senát zamítl svým usnesením. Usnesení Senátu o zamítnutí obou návrhů bylo rozesláno poslancům dne 24. 8. 2026. Z důvodů zamítnutí návrhů Senátem nás čeká u obou návrhů pouze jedno hlasování v souladu s § 97 odst. 3 jednacího řádu Poslanecké sněmovny, ve kterém buď znovu potvrdíme přijetí návrhu zákona Poslaneckou sněmovnou, nebo ho nepotvrdíme. Tolik má velmi stručná zpravodajská zpráva k oběma souvisejícím sněmovním tiskům 76 a 77. Děkuju mnohokrát.

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju pěkně, pane poslanče. Já teď neotevřu rozpravu, ale protože jsme ji sloučili, tak přeruším tento bod, bod číslo 2.

A otevřu bod číslo

Následující část projednávání bodu pořadu schůze

Aktualizováno 12. 9. 2026 v 0:51.