Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(12.10 hodin)
(pokračuje Vojtěch Munzar)
Fiskální pravidla mají tři funkce: ekonomickou – chrání dlouhodobé zdraví veřejných financí, politickou – nutí vládu vybírat priority v omezených zdrojích a za třetí ústavní – omezují výkon veřejné moci a chrání kontrolní roli parlamentu. Paní ministryně, i Mezinárodní měnový fond považuje fiskální pravidla za jako omezení fiskální a korekci systematických deficitů a přirozeného sklonu každé vlády ke zvyšování výdajů. Právní stát nestojí jen na existenci pravidel. Stojí na respektu k jejich smyslu. Pravidlo, které si veřejná moc změní pokaždé, když ji začne skutečně omezovat, přestává být omezením veřejné moci. A vy tím vypnutím fiskálních pravidel, paní ministryně, a celou vaší argumentací, do které to zabalujete, děláte ještě jednu nebezpečnou věc. Učíte veřejnost, že žít na dluh je normální. Učíte lidi, že zdroje jsou nekonečné a že stát může zaplatit vše. Zvykáte společnost na to, že žít si nad poměry je normální. Vy vlastně, vytváříte, spoluvytváříte nárokovou společnost a tímto vším společnost vedete špatným směrem.
Chtěl bych připomenout, že předchozí vláda zdědila tempo zadlužování 5 procent deficitu veřejných rozpočtů vůči HDP v roce 2021 a podařilo se ho snížit na 2,1 procenta v roce 2025. A co slibujete vy? V letošním roce růst tempa zadlužování plánujete na 2,6 procent, podle nejnovějšího vývoje ekonomiky to vypadá ještě hůře. Pro příští rok odhadujete sami nárůst na 2,8 procenta a Česká národní banka a mnohé ekonomické analýzy dokonce odhadují, že překročíte dokonce 3 procenta deficitu vůči hrubému domácímu produktu.
To nejsou jen statistická čísla. Má to své ekonomické důsledky, které pociťujeme my všichni v naší ekonomice. Za prvé, ten první důsledek. Ekonomické vysvědčení vládě dávají již dnes finanční trhy. To, že u desetiletých dluhopisů máme jednu z nejrychleji rostoucích úrokových sazeb v Evropě, téměř 5 procent, to zvyšuje úroky v celé ekonomice. Prodražuje to půjčky pro firmy na investice a zdražuje to hypotéky pro lidi. Dražší půjčky pak brzdí pochopitelně ekonomický růst. Říkáte, že musíte nastartovat ekonomiku, přitom ji svými dluhy budete sami brzdit. Vláda tvrdí, že dluhem ekonomiku nastartuje. Česká národní banka současně říká, že dluhové financování vyšších veřejných výdajů vytváří tlak, na který musí reagovat přísnou měnovou politikou. Vláda přidává plyn a Česká národní banka musí brzdit. Výslovně zástupci bankovní rady uvádějí, že jedním z proinflačních tlaků je zvyšování zadlužování státního sektoru a říkají tím jednoznačně, že musí kvůli tomu chladit a brzdit ekonomiku. Takže další důkaz o tom, že prakticky ekonomiku svou fiskální politikou brzdíte.
Loni jsme zaplatili 98 miliard korun za obsluhu státního dluhu. Letos už státní rozpočet počítá se 110 miliardami. To je například dvojnásobek rozpočtu Ministerstva průmyslu a obchodu a všech jeho organizací a téměř tolik, kolik nás stojí celý rezort Ministerstva vnitra včetně policie a hasičského sboru. Kombinace růstu úrokových sazeb a samotného růstu dluhu bude znamenat další rapidní nárůst výdajů na obsluhu státního dluhu a o to méně zbude na vše ostatní, na budoucí potřebné investice, na budoucí potřebné výdaje, na školství, zdravotnictví, dopravu a tak dále.
Prezident vetoval zákon ze dvou základních důvodů. Je to dlouhodobá udržitelnou veřejných financí a oslabení parlamentní kontroly nad rozpočtovými procesy. A, paní ministryně, z vaší strany, ze strany vašich kolegů ve veškerých veřejných debatách se objevují k tomu velmi manipulativní a nepravdivé výroky a já tady minimálně tři chci rozebrat.
První nepravdivý a manipulativní výrok je následující. Potřebujeme údajně únikovou doložku, abychom mohli investovat. Kdo je proti vašemu návrhu, nechce investice. Tak to je velká manipulace. Každý, každá politická strana chce investovat, i my chceme investovat. A za naší vlády se investice nezastavily, naopak. Investice například do dopravní infrastruktury byly jednou z priorit. My se ale na rozdíl od vás nechceme tvářit, že jediná možnost, jak investovat, je, že si na vše musíme půjčit, a vytvářet si tak prakticky prostor pro růst těch dalších výdajů státu. Nechceme se tvářit, že investice mají být na dluh a běžné příjmy státu se mají projíst, dát je místo investic na poplatky České televize, na snížení ceny dálničních známek, na příspěvky na dopravu nebo na poplatky za obnovitelné zdroje energie. Je to, jako když si představíte, že by domácnost chtěla ze svých měsíčních příjmů, ze svých platů platit pouze jídlo, nájem a dovolené a na nákup jakéhokoliv spotřebiče do domácnosti by si musela půjčovat.
Vy tu únikovou doložku chcete právě proto, že si chcete na investice půjčit, nechcete dělat priority a chcete si tím uvolnit ruce pro růst ostatních výdajů státu. Největším nepřítelem investic nejsou fiskální pravidla. Největším nepřítelem investic jsou běžné výdaje, které rok za rokem ukusují stále větší část rozpočtu. A vy sami ve svých plánech říkáte, že nějaký investiční boom se vlastně konat nebude. Neříkáte to slovně, ale říkáte to ve svém fiskálně strukturálním plánu, protože tam stále plánujete stále stejný podíl investic, kapitálových výdajů na HDP – zhruba 4 procenta každý rok. Žádný masivní investiční boom neplánujete, plánujete jen boom půjček na investice.
A k té návratnosti investic. Není pravda, že jedna koruna na dluh vyvolá několik korun růstu ekonomiky, a tím se proinvestujeme k prosperitě. Samotný váš vládní plán pracuje s odhady investičního multiplikátoru mezi 0,3 a 0,71. Jedna koruna dodatečného výdaje tedy podle vašich odhadů vašeho ministerstva nepřinese několik korun dodatečného výnosu v ekonomice, přinese řádově desítky haléřů z jedné koruny. Ekonomické perpetuum mobile z dluhu totiž nikdy opravdu nevzniká.
Navíc je potřeba vnímat, já už jsem to tady říkal ve faktické poznámce, že stát není jediný, kdo se uchází o kapacity stavebních firem, pracovníků, materiálu. Investuje v ekonomice spolu s firmami, podnikateli, domácnostmi, obcemi a kraji. Když to stát v uvozovkách přežene, tak může nejen zvýšit cenu stejné kapacity pro všechny ostatní, ale ve finále i sám pro sebe. I proto je třeba vážit a dělat priority i ve státních investicích.
Druhý manipulativní výrok, který se tady včera i dnes objevuje z vašich úst, je, že se neomezuje tím vaším návrhem kontrola parlamentu. Samozřejmě, že se omezuje! Zmocnění vlády navýšit sama podle vlastní vůle výdaje až o 10 procent v případě velmi vágní formulace zhoršení bezpečnostní situace. Odkazujete se na Bezpečnostní radu státu, která je ale sama složena z vybraných ministrů, z části vlády. To je vlastně úsměvná argumentace. Pokud vláda přichází s požadavkem na změnu rozpočtu, tak ji musí dnes dopředu Sněmovně zdůvodnit. Musí s tím seznámit, s těmi důvody, jak poslance koalice, tak opozice. O té změně se hlasuje, má to svá pravidla. Vy chcete ta pravidla vypnout a nechat si dát zákonný bianco šek. Takže role parlamentu a kontrola parlamentu se jednoznačně umenšuje.
Pro příklad nevím, jestli se podívali třeba do sousedního Německa. Tam mají ústavní pojistky pro přírodní katastrofy či mimořádnou nouzi, ale ta vyžaduje většinu členů Spolkového sněmu a rozhodnutí spojené s plánem splácení. Pokud se tedy jedná o peníze všech daňových poplatníků, měla by o těchto vysokých položkách rozhodovat Poslanecká sněmovna, tedy zástupci zvolení občany, o jejichž peníze se jedná. Vy tomu říkáte, že potřebujete větší flexibilitu. Já to přeložím do češtiny, potřebujete větší prostor pro větší dluhy, bez zdržování se parlamentem. A je to vlastně a mělo by to vlastně naopak. Čím větší prostor dostává vláda utrácet, tím silnější musí být kontrola parlamentu. ***
