Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(17.20 hodin)
(pokračuje Jana Bačíková)
Není to proto, že by nám chyběla odborná úroveň, ani proto, že by školy nebyly připravené a není to ani proto, že by o toto studium nebyl zájem. Je to proto, že v zákoně zůstalo jediné slovo, a to tříleté. A právě toto slovo navrhuji odstranit. Nechci snižovat kvalitu. Nechci ani ulehčovat tu cestu k té kvalifikaci, ale chci odstranit nelogickou překážku, která vlastně dneska už nedává smysl.
My jsme se dostali dokonce do situace, kdy zákon umožňuje získat kvalifikaci prostřednictvím přibližně ročního akreditovaného kurzu, ale neumožňuje ji získat prostřednictvím zkráceného studia na škole. A to už neobhájíme. Pokud někdo chce získat kvalifikaci ve standardním vzdělávacím systému, tak myslím, že bychom mu neměli házet klacky pod nohy. Navrhovaná změna umožní proto školám otevřít zkrácené studium oboru ošetřovatel, umožní lidem změnit profesi a rychleji nastoupit do praxe a zdravotnickým zařízením pomůže získat odborníky, které tak nutně potřebují. Opravdu nejde o žádnou revoluci. Nejde o snižování kvalifikačních požadavků, ale nejde ani o obcházení odborné přípravy. Ale to už se vlastně opakuji. Přestaneme pouze blokovat něco, co nám funguje v jiných oborech a co nám může ve zdravotnictví hodně pomoci.
Kolegyně, kolegové, často zde vedeme složité debaty o tom, jak řešit personální situaci ve zdravotnictví. Tentokrát máme před sebou jednoduchý krok, který nestojí státní rozpočet ani korunu a může nám přitom reálně pomoci. Je to obyčejný zdravý rozum převedený do zákona. Proto vás žádám o podporu tohoto návrhu a poprosím o zařazení tohoto bodu jako prvního po pevně zařazených bodech. Děkuju.
Pane místopředsedo, já mám ještě jeden bod tedy do programu a ten bod má název Systémové riziko střetu zájmů vyplývající z rozsahu podnikatelského impéria Andreje Babiše a jeho dopady na důvěru ve výkon veřejné moci. Běžně je debata o střetu zájmů Andreje Babiše zúžena na jednotlivé kauzy, jednotlivé dotace, na jednotlivá rozhodnutí. Ale ptám se, neuniká nám tím podstata celého problému?
Ono totiž nejde o jednu firmu. Nejde o jeden podnikatelský obor. Právě tady na té tabuli, kterou mám před sebou, Je to jádro problému. (Ukazuje materiál.) Tady vidíte to rozsáhlé ekonomické impérium, které zasahuje do zemědělství, potravinářství, chemického průmyslu, lesnictví, výroby hnojiv, zdravotnictví, reprodukční medicíny, nemovitostí, maloobchodu, ale i do dalších oblastí ekonomiky. A právě tento rozsah vytváří zcela jinou situaci, než jakou měl zákon o střetu zájmů původně na mysli. Protože vláda nerozhoduje jenom o dotacích, rozhoduje o daňových pravidlech, legislativě, evropských předpisech, technických normách, hygienických požadavcích, energetice, zemědělské politice a o další řadě dalších oblastí. A ministerstva? Ta vydávají vyhlášky, metodiky a správní rozhodnutí, která mohou výrazně ovlivnit podmínky podnikání. Takže čím širší podnikatelské zájmy politika, tím více oblastí veřejné správy se jich může dotýkat. Jak zajistíme, aby ke střetu zájmů vůbec nedocházelo nebo aby jej bylo možné účinně kontrolovat? Právě toto je důvod vést o tomto tématu na půdě Sněmovny otevřenou debatu.
Čím větší je impérium Andreje Babiše, tím více oblastí veřejné správy se dotýká jeho obchodních zájmů. A čím více oblastí Andrej Babiš pokrývá, tím obtížnější je vůbec rozpoznat, kdy dochází ke střetu zájmů, nebo spíš kdy k němu vůbec nedochází. Koncentrace tak rozsáhlých ekonomických zájmů v rukou jednoho člověka, který je zároveň v čele státu, považuji za něco nekonečně toxického a nebezpečného. Počítal náš demokratický stát, náš demokratický a hlavně právní stát, se vznikem něčeho takového? Já myslím, že ne. A právě proto je případ Andreje Babiše tak výjimečný. Ono tady nejde jen o zákonnost, jde také o důvěru občanů v to, že veřejná moc je vykonávána nestranně a ve veřejném zájmu. A to je vlastně ten důvod, proč vás dnes žádám o zařazení tohoto bodu do programu. Děkuju.
Místopředseda PSP Patrik Nacher: Já vám děkuji, paní poslankyně, a děkuju také, že jste to hezky napsala do té přihlášky. Já už to mám přepsáno.
V této chvíli poprosím o vystoupení Vítězslava Schreka a připraví se, abyste to věděli, Libor Turek a Matěj Hlavatý, kterého nevidím. Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Vítězslav Schrek: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně poslankyně, vážení kolegové poslanci, děkuji za slovo. Možná poprosím, pane předsedající, o zjednání...
Místopředseda PSP Patrik Nacher: Ano, já poprosím kolegy z našeho klubu ANO vlevo... Není nás tady zase tolik. Prosím o klid. Tady v tom prázdném sále se to rozléhá. Padni, komu padni. Jestli tam máte nějaké debaty, tak poprosím mimo sál. Děkuju.
Ano, pane poslanče, můžete pokračovat.
Poslanec Vítězslav Schrek: Děkuju, pane místopředsedo. Moje vystoupení a s ním spojený návrh na zařazení dvou nových bodů programu bude zčásti navazovat již na mé předřečníky z dnešního dopoledne. V něčem se možná bude i opakovat, ale zcela jistě pomůže vykreslit konkrétní situaci v jednom z dalších českých regionů, a sice z Vysočiny. To, o čem se v kuloárech našich krajů i Poslanecké sněmovny celé první pololetí pouze špitalo, se v tuto chvíli stalo realitou. Dne 5. 8. totiž odpověděl ministr dopravy pan Ivan Bednárik na dopis hejtmanům, ve kterém jim pan ministr oznámil, že v rámci rozpočtu Státního fondu dopravní infrastruktury na rok 2026 je nezbytné zohledňovat celkový objem disponibilních zdrojů a současně zajistit financování již přijatých závazků a strategických investic státu v oblasti dopravy. A dále se zde uvádí, že v současné době bohužel proto není možné vyhovět požadavku na navýšení prostředků určených na financování oprav a rekonstrukcí silnic druhé a třetí třídy, rekonstrukcí mostních objektů v hejtmany navrhovaném rozsahu.
Co to znamená? Znamená to, že vláda poprvé od roku 2015 letos nepodpoří dopravní infrastrukturu v našich krajích ani jednou jedinou korunou z rozpočtu SFDI. To je jistě zcela legitimní postoj, legitimní krok vlády, ale naše kraje to rozhodně nepotěší, protože budou muset odteď všechny opravy a investice silnic II. a III. třídy a mostů na nich platit pouze ze svých prostředků. A přestože dnes hejtmani z hnutí ANO mají v Asociaci krajů jasnou početní převahu, tak jim to evidentně není moc platné a nenadělají s tím v tuto chvíli už vůbec nic, protože jak se následně dozvěděli od pana premiéra v jeho videjku, kraje mají peněz dost, mají laskavě opravovat ty silnice a nemají se vymlouvat na vládu, že jim peníze na opravy nestačí.
Nepotěší to kraje a především jejich obyvatele, kteří určitě nezapomněli na jedno z hlavních předvolebních hesel hnutí ANO před posledními krajskými volbami, kterak hnutí ANO vrátí krajům to, co jim Fialova vláda vzala. Oni totiž lidé v krajích zjistili a na krocích vlády to dnes a denně vidí, že je to přesně naopak. Teprve tato vláda totiž začala, na rozdíl od té Fialovy krajům brát, protože má pocit, že kraje mají peněz dost, že neví, co s nimi a že zkrátka je potřeba to tak lidově řečeno zaškrtit. Mě by opravdu moc zajímalo, kolik členů vlády zná alespoň z toho svého kraje skutečné potřeby investiční a provozní, aby jejich kraje poskytovaly svým občanům opravdu kvalitní veřejné služby, které jim byly zákonem o krajích svěřeny. Není to totiž zdaleka jenom zajištění regionální dopravy a infrastruktura nebo nemocnice a v nich zajištění zdravotní péče, na které panu premiérovi osobně tolik záleží. Je to i regionální školství, je to regionální kultura, provoz muzeí, galerií, divadel, je to trvalý a udržitelný rozvoj území, podpora podnikání, cestovní ruch, ochrana životního prostředí a v neposlední řadě jsou to sociální služby, o kterých mimochodem budu ještě za chvíli hovořit. ***
