Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Kontroloři konstatovali, že většina dotačních programů na řešení sucha postrádala konkrétní měřitelné cíle a naprostá většina ze 49 úkolů zadaných vládou v roce 2015 zůstala pouze na papíře.

Detailní analýza NKÚ ukázala, že obsahem oněch úkolů bylo ve většině případů pouze vypracování teoretických analýz, hodnocení potenciálu nebo příprava úvodních návrhů. Přenos těchto poznatků do tvrdé praxe, jenž by vyústil ve skutečné terénní změny způsobilé reálně zadržet vodu, však žalostně selhával. U mediálně oslavovaného programu velké Dešťovky pro obce dokonce úřad zjistil, že Ministerstvo životního prostředí nebylo schopno vůbec vyčíslit reálnou výši čerpání prostředků, jelikož interní systém vykazování takovou analytiku jednoduše neumožňoval. Navíc Ministerstvo průmyslu a obchodu zjistilo u některých příjemců dotací podvody, což vedlo k podání několika trestních oznámení a umocnilo pochybnosti o celkové efektivitě dotační koalice.

NKÚ dále poukázal na hrozivý deficit ve strategické vodohospodářské infrastruktuře. Kontroloři zdůraznili, že za uplynulých dvacet pět let nebyla v České republice postavena ani jedna nová přehrada a projekty na nezbytné propojování vodohospodářských soustav nabraly fatální zpoždění. Stejně tak zástupci zdravotnických a krizových složek upozorňovali na absenci koncepčního metodického řízení na úseku bezpečnosti ze strany Ministerstva zdravotnictví, což ostře kontrastovalo s nutností připravit stát na zdravotní dopady vlny veder a extrémního sucha, jak ukládala koncepce krizové připravenosti zdravotnictví České republiky již z roku 2007. Zjištěný stav krizového řízení byl odborníky označen jako nebezpečný a nanejvýš varující. Nejfatálnějším zjištěním, které odhalilo naprostou disonanci vládních politik, byl však postoj Ministerstva zemědělství k podpoře energetických plodin. Základním fyzikálním předpokladem pro zvládání sucha je zdravá půdní struktura bohatá na organickou hmotu. NKÚ však ostře kritizoval skutečnost, že stát v inkriminovaném období nijak nepřehodnotil masivní dotační podporu pěstování zemědělských plodin pro energetické účely.

Z řepky ozimé se v tomto období stala druhá nejpěstovanější plodina na našem území hned po pšenici a enormně rostla i plocha osetá kukuřicí. Tento masivní nárůst probíhal přímo na úkor plodin s pozitivním vlivem na půdní strukturu a retenci, jako jsou ječmen či víceleté pícniny. V roce 2018 dosáhl součet podílů těchto dvou energetických plodin, řepky a kukuřice, neuvěřitelných 29,17 procenta z celkové osevní plochy v České republice. Z hlediska krajinného inženýrství znamenají statisíce hektarů těchto monokultur pěstovaných v obřích jednolitých půdních blocích a obhospodařovaných těžkou technikou degradaci a utužení ornice. Utužená půda ztrácí pórovitost, což vede k tomu, že při přívalových srážkách voda nedokáže zasáknout do zvodně a bleskově odtéká po povrchu, čímž způsobuje vodní erozi a prohlubuje hydrologické sucho.

Tato realita odhalila základní paradox Babišovy vlády. Zatímco Ministerstvo životního prostředí investovalo miliardy do drobných tůní a sudů na dešťovou vodu, Ministerstvo zemědělství svými dotacemi štědře sanovalo obchodní modely velkých agroholdingů, jejichž nešetrné hospodářství na scelených lánech schopnost krajiny zadržovat vodu systematicky ničilo. Tento konflikt zájmů byl o to palčivější, že premiér Babiš byl zakladatelem největšího agro-konglomerátu v zemi, který z pěstování a zpracování těchto plodin dominantně profitoval.

Na zprávu NKÚ reagovali představitelé rezortu značně defenzivně. Ministr Brabec prohlásil, že úředníci NKÚ nerozumějí základním principům fungování krajiny, a jejich výhrady označil za ryze formalistické. Mluvčí Ministerstva zemědělství obhajoval pomalé tempo budování infrastruktury logickým argumentem, že přehradní nádrž nelze postavit v horizontu několika let.

Tlak opozice reprezentované mimo jiné ODS či tehdy SPD nicméně přiměl vládu v závěru září k usnesení, že ministři musí o výsledcích opatření přijatých na základě kontrol NKÚ exekutivu pravidelně informovat. Tváří v tvář kritice absence jakéhokoliv právního rámce, který by definoval kompetence při nedostatku vody, prosadila Babišova administrativa zásadní legislativní milník – zákon č. 544/2020 Sb., kterým se změní zákon č. 254/2001 Sb., o vodách, a další související zákony.

Tento předpis účinný od 1. února 2021 a v odborných kruzích známý jako zavedení takzvané suché hlavy znamenal přesun operativního řízení sucha z roviny politických deklarací do striktního právního a správního režimu.

Vodní zákon vůbec poprvé exaktně definoval pojem sucho jako výkyv hydrologického cyklu vznikající v důsledku deficitu srážek projevující se poklesem průtoků ve vodních tocích a hladiny podzemních vod a pojem nedostatku vody, tedy dočasný stav s možným dopadem na lidské potřeby, ekonomiku a životní prostředí, kdy požadavky převyšují dostupné zdroje.

Tím byl vytvořen legislativní podklad pro omezování práv v zájmu ochrany vodních zdrojů. Pro operativní rozhodování ustanovil zákon novou hierarchii orgánů krizového řízení – Ústřední komisi pro sucho a krajské komise pro sucho. Tyto krajské komise zřizované a vedené hejtmany jednotlivých krajů sdružují zástupci správců povodí, Českého hydrometeorologického ústavu, policie, hasičského záchranného sboru a hygienických stanic. K jejich zasedání mohou být přizváni i klíčoví odběratelé vody a zástupci municipalit. Jakmile tyto orgány zjistí překročení kritických limitů, přebírají kompetence vodoprávních úřadů a mohou operativně nařídit bez náhrady úpravu, omezení, či dokonce zákaz povoleného nakládání s vodami.

Novela zákona o vodovodech a kanalizacích, která byla součástí tohoto balíčku, navíc stanovila, že komise může plošně omezit užívání pitné vody z vodovodu pro veřejnou potřebu na dobu až 3 měsíců s možností prodloužení o další 3 měsíce.

Legislativa dále umožnila krajům a hlavnímu městu Praze povinnost zpracovat strategické dokumenty, plány pro zvládání sucha a stavu nedostatku vody. Na základě jednotné metodiky Ministerstva zemědělství a Ministerstva životního prostředí vznikly obsáhlé analytické materiály, například plán pro zvládání sucha v Jihočeském kraji nebo v Karlovarském kraji. Obsahují mapy zranitelnosti území suchem, evidenci míst s obrovskými odběry či vypouštěním vod a především karty místních směrodatných limitů. Tyto limity poskytují komisím jednoznačně matematické spouštěče pro zahájení restriktivních opatření, čímž se eliminovala příchozí arbitrárnost politických rozhodování. Zpracování těchto plánů bylo mnohde spolufinancováno ze Státního fondu životního prostředí. I přes nezpochybnitelný posun však suchá novela obsahovala body, jež vzbudily kontroverze, zvláště u odborné veřejnosti.

Zejména novelizace § 5 vodního zákona přinesla změnu v hierarchii nakládání se splaškovými vodami v lokalitách bez veřejné kanalizace. Zákonodárce nově nařídil přímé čištění odpadních vod prostřednictvím domovních čistíren s následným vypouštěním do podzemních vod nad pouhou akumulaci v nepropustných žumpách s následným vyvážením na centrální komunální čistírny.

Odborná veřejnost namítala, že účinnost čištění v malých domovních čistírnách je fatálně závislá na odbornosti a pečlivosti jejich provozovatelů. Vzhledem k tomu, že tyto instalace často provozují laici, hrozí reálné nebezpečí, že nedostatečně přečištěné splašky budou masivně infiltrovány do podzemních vod, čímž se nevratně kontaminují strategické vodní zdroje nezbytné pro zvládání dlouhotrvajícího sucha.

Uvědomujíce si toto riziko vložil zákonodárce do § 36 omezení ustanovení, podle kterého je tento způsob likvidace limitován maximálním množstvím 15 kubíků za den, což odpovídá ekvivalentu asi 150 obyvatel. Přesto však otázka skrytého rizika znečištění podzemních vod a podzemních zvodní nadále rezonuje.

Rovněž novelizovaný zákon o ochraně veřejného zdraví otevřel poprvé debatu o plošném využívání užitkové, tedy šedé a srážkové, vody po jejím hygienickém zabezpečení.

Aby nově ustanovené komise pro sucho nerozhodovaly naslepo, uložila suchá novela Českému hydrometeorologickému ústavu zřízení oficiální předpovědní služby. Výsledkem této iniciativy spadající zčásti pod projekt PERUN se stalo spuštění revolučního informačního systému HAMR – hydrologie, agronomie, meteorologie a retence.

Systém HAMR představuje triumf datové integrace. Podotýkám, že to je ten Český hydrometeorologický úřad, kterému vláda na letošní rok zkrátila rozpočet. Jeho jádro je tvořeno trojicí sofistikovaných fyzikálních modelů – model SoilClim simuluje půdní vlhkost a evapotranspiraci, model BILAN kalkuluje celkovou vodní bilanci včetně dotace podzemních vod a model Wateres modeluje povrchový odtok a stav vodních nádrží. ***