Neautorizováno!

Já zde ale nechci jen kritizovat. Chci být hlasem mladé generace a rodin, protože v zemi, jejíž vláda na ně kašle, je to potřeba víc než kdy dřív. Běžní lidé v nás podle mě musí vždycky nacházet zastání, a proto s Piráty na rozdíl od téhle vlády přinášíme řešení, která jdou pouze za to jedno volební období a na první pohled můžou tak proto působit o něco odvážněji, ale přesně takováhle řešení teď náš stát potřebuje, jinak se zde akorát bude prohlubovat už ten stávající dluh a s ním právě i ta krize bydlení, ve které nyní vévodíme.

Právě proto – a zmínil to už můj předřečník, předseda Zdeněk Hřib – jsem vytvořila Mladou vládu. Je to platforma složená z mladých lidí, kteří jsou mladší 35 let a které právě proto na rozdíl od pana premiéra Babiše zajímá, jak naše země bude vypadat i za desítky let a jak se tady bude žít našim dětem. Zapomeňte proto na to, že tady budeme jenom nečinně přihlížet těmto vašim nápadům, které nás zadlužují a kterým je budoucnost úplně ukradená, a budeme tady nečinně přihlížet a vyčkávat, až nám předáte řízení. My už teď jsme generace, která vyrostla ve světě permanentních krizí: ekonomických, válečných, klimatických i hodnotových. My nejsme zatíženi minulostí, ale poneseme důsledky rozhodnutí, která jsme sami neudělali, která tady dnes děláte vy. Přitom ale chceme nést důsledky vlastních rozhodnutí. Ale nejsme teď v tom vašem zmaru, kterému je budoucnost ukradená, dostatečně slyšet, a právě proto vznikla Mladá vláda. Já opravdu dlouhodobě vůbec nerozumím tomu, jak můžete být úplně hluší k tomu, že chceme dostupné bydlení, férovou ekonomiku, funkční stát v digitálním století a bezpečnou budoucnost, ve které prostě má smysl úplně jednoduše žít. Proto ale potřebujeme udržitelná řešení, která nám ji pomohou zajistit.

Právě dostupné bydlení je hlavní prioritou naší Mladé vlády, protože... Možná ta čísla neznáte, ale Češi si dnes na průměrný byt šetří nejdéle v Evropě. Ceny nemovitostí tady rostou raketovým tempem, kolem 13 procent ročně. Třikrát rychleji než mzdy, paní ministryně Schillerová. To není normální, to je selhání mimo jiné vaší politiky. Proto ten trend chceme otočit třemi konkrétními kroky. Možná, doufám, vás třeba inspirují. Je to silnější bytová politika měst, chytré daňové nástroje a kreativní řešení pro různé skupiny obyvatel. To nejsou a nemají být žádné kosmetické úpravy. My máme skutečný Akční plán dostupného bydlení – ostatně můžete se podívat na bydlení.piráti.cz, velice doporučuji – který mladým lidem vrátí šanci na důstojný a dostupný domov, když vám je to jedno.

Příští týden je 1. září. Po celé zemi vstanou děti a studenti a vyrazí do škol. Některým je šest, některým patnáct, některým sedmnáct. Někteří poprvé překročí práh školy, jiní už přemýšlí o maturitě nebo o tom, čím se v budoucnu stanou, ale přesto nemohou rozhodovat o tom, jak vysoké budou naše dluhy, nemohou rozhodovat o tom, jak bude vypadat ekonomika této země, a nemohou rozhodovat ani o tom, jestli vůbec někdy ve svém životě dostanou šanci na to mít vlastní domov. Právě oni s tím přitom budou žít nejdéle.

A tak bych se chtěla zeptat dnes tady výjimečně přítomného pana premiéra Andreje Babiše: Co byste dnes, pane premiére, těmhle dětem a těmhle mladým lidem řekl? Řekl byste jim, že budou mít kde bydlet? Že si budou moct dovolit jednou v téhle zemi založit rodinu? Že budou žít v zemi, kde budou mít zdravé veřejné finance a dost peněz na školy, zdravotnictví a bezpečnost? Nebo dneska seberete tu odvahu říct jim pravdu? Řeknete jim, že vám je to vlastně úplně jedno? Řeknete jim, že vaše vláda připravuje zákony, které radikálně ohrožují jejich budoucnost, zákony, ze kterých nebudou mít vůbec nic jiného než pouze dluhy?

Tady se právě nejlépe ukazuje ten rozdíl mezi vaší vládou a námi Piráty. Nám totiž mladí lidé a rodiny nejsou jedno. Nechceme jim totiž tuhle zemi předat ve zdevastovaném stavu, ve kterém budou jen právě ty vysoké dluhy a nedostupné bydlení. My chceme zemi, ve které má pro tyhle lidi smysl plánovat budoucnost, pracovat, podnikat, založit rodinu, koupit nebo pronajmout si vlastní bydlení a žít důstojný život. Proto i já navrhuji dnes bod na program jednání Sněmovny, ideálně jako bod první programu dnešní schůze, a to s názvem Premiér Andrej Babiš utrácí, mladí splácejí. Děkuji. (Potlesk části opozičních poslanců.)

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí předseda TOP 09 Matěj Ondřej Havel a připraví se předsedkyně klubu STAN Michaela Šebelová.

Přečtu dvě omluvy: Pražák David do 17.30 z osobních důvodů, Slovák Štěpán od 10 do 11 hodin z pracovních důvodů.

Prosím, máte slovo.

Poslanec Matěj Ondřej Havel: Děkuju za slovo. Vážené dámy, vážení pánové, já možná na začátek jenom tak do kontextu uvedu ty finance, sliby, vize, nápady hnutí ANO, Motoristů a SPD, které jsme tady slyšeli před volbami, které slyšíme nyní. To, co hlasujeme dneska nebo budeme hlasovat, je takovou pointou. Já tvrdím stále, že to je možná největší lumpárna, které se tato vláda dopustí, jelikož je to věc, kterou jednou skutečně budou muset zaplatit naše děti, případně vnoučata. Ty dluhy samy nezmizí, ty dluhy jsou velmi tedy mocně úročeny.

Já o tom ještě podrobněji promluvím, ale pro začátek jsem si tady připravil takový trhací kalendář (Ukazuje materiál.), protože vláda si dělá trhací kalendář z rozpočtu, z veřejných rozpočtů České republiky a možná taky ze svých plánů a ze svých slibů.

První věc, na kterou bych možná upozornil, abych to dal do kontextu, je, že hnutí ANO dlouho mluvilo o tom, že připraví důchodovou reformu. My jsme připravili důchodovou reformu v minulém volebním období, nicméně hnutí ANO, vláda současná, stále slibuje, že tu důchodovou reformu zruší, a žádný náhradní plán nemá. To je jedna věc. (Trhá list kalendáře.)

Vláda rezignovala podle našeho názoru – a já to jednoznačně vidím – na jakoukoliv daňovou reformu. Slibovali jste jednodušší, slibovali jste přehlednější, eventuálně spravedlivější systém daní a nic takového nepřišlo. Místo systémových změn spoléháte na další a další půjčky, na další předvolební dárečky voličům. (Trhá list kalendáře.)

Konečně to, čemu se chci věnovat dneska zejména, tak to je rozpočtová odpovědnost. Na tu rezignujete i nyní. Chcete změnit zákon jenom proto, že nejste schopni hospodařit podle současných a podle platných pravidel. Jinými slovy, když se do limitu nevejdete, když se vám limit nehodí, tak se ten limit prostě jednoduše zruší. To je politika, kterou tady se chystáte dneska udělat.

Paní ministryně, pokud dovolíte, já bych vám ten kalendář takhle předal (Pokládá materiál před ministryni Schillerovou.), abyste ho měla na památku, kdybyste třeba potom chtěla někdy zpytovat svědomí, pokud skutečně dneska to prezidentské veto přehlasujeme.

Teďka tedy k tomu, co se tady dneska chystá, proč vlastně ta schůze dneska probíhá, čeho jsme svědky a co se tady hlavně tedy bude odehrávat. Jak už jsem říkal, když se rozpočet nevejde do zákona, odpovědná vláda má ten rozpočet upravit. Neodpovědná vláda, ta upravuje zákon, neodpovědná vláda prostě mění pravidla. Senát, ten vám dal první varování. Prezident vás varuje podruhé. Dvacet předních ekonomů České republiky – ne my, opoziční poslanci, nezávislí ekonomové v České republice – vám dávají varování třetí ve svém dopise. Kolik ještě varování budete potřebovat, abyste přestali utíkat před vlastními čísly? Prezident, ten vám nevetoval obranu, nemocnice, nevetoval vám školy a nevetoval ani Dukovany, jak se někdy říká. Prezident vám vetoval bianko šek vystavený na účet občanů, nás všech, našich dětí a našich vnoučat. Pletete si své priority s pravidly hry. Každá vláda jistě má právo určit, kolik chce dát na obranu, kolik chce dát na dopravu, na školství, energetiku a tak dále. Nemá však morální právo měnit kontrolní mechanismy jenom proto, že se jí ty sumy nevejdou – její sliby se nevejdou – do rozpočtu. Přesně to zdůrazňuje dopis zmiňovaných ekonomů. Pravidla nemají sloužit minulé, současné ani budoucí vládě. Pravidla mají omezovat a kontrolovat každou z nich. Jsou to svodidla, která každou vládu brzdí v tom, aby se nechovala neodpovědně vůči budoucím generacím, a přesto může realizovat svoji politiku podle svých politických priorit. To je přece v pořádku. ***